Barbarič a Stein (Juraj Červenák)

Obrázek uživatele Borch

Malý příběh

Úvodní poznámka: 

Není to až tak autorův výběr, jako spíš chronologické seskládání dubnového "příběhu".
Aby třeba strigga měla menší práci...

Drabble: 

Začínáme Prosbou za zásvětí - nejprve je třeba uneseného chlapce najít V táboře překupníků
Neúspěšně. Pak tedy nezbývá než Stopování, které se posléze změní v Nalezení. To ovšem skončí V pasti. Nezbývá než čekat, neb Naděje umírá poslední. Leč naděje má plno práce se Zlým znamením a také tu jsou Obavy. Když oboje přemůže a konečně dorazí, ukáže se další Zádrhel v záchraně.
Ale vše dobře dopadne. Stein a Barbarič odjíždějí pro nosítka a vůz - Čekání na pomoc, ze které se stane Bloudění - V temném lese.
Steinovi je naprosto jasné, že Za všechno může Barbarič.
Ale nakonec, i během Hodin šermu, se se vším smíří. Zbývá odměna Za dobré služby.
Pak už jen Barbarič vzpomíná a jede na Setkání po letech.

Závěrečná poznámka: 

Uf...

Obrázek uživatele Borch

Za dobré služby

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!

Náhrada za téma č. 14. pro 14. 4. 2017. Téma: Věno
Abychom to měli tak nějak pohromadě...
pokračování Za všechno může Barbarič

Drabble: 

Stein se kupodivu rychle smířil s tím, že se Jaroš zamiloval. Dorotka měla mnoho dobrých vlastností a i ty temné stíny minulosti k ní vlastně nějak patřily...

"Jste dnes velice zamyšlen," řekl arcivévoda Matyáš.
"Mám..."
"Starosti? Jedná se o kaprála a to děvče?"
"Eh... ano."
Arcivévoda se usmál.
"Měl bych se odvděčit za kaprálovy dobré služby..."

...

"Smím dál?" zeptal se Bohdan.
"Jistě," řekla Dorotka.
"Chtěl jsem...," Bohdan přistoupil až k ní a pak si klekl.
"Vezmeš si mě?"
Rozzářily se jí oči.
"An...," záře pohasla, "ale... nemám..."
"Nechci věno."
Záře rozsvítila nejen její oči, ale i budoucnost těch dvou.
"Ano."

Obrázek uživatele Borch

V pasti

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!
navazuje na Nalezení

Drabble: 

"Jak to vypadá, kaprále?" zavolal kapitán.
"Chlapec je potlučený, v bezvědomí. Ale není to tak hrozné. Vylezeme nahoru, na světle ho prohlédnu lépe."
"Půjdu za vámi a pomůžu vám," řekl Stein.
"Ale pane... vaše koleno...," namítl Jaroš.
"Zmlkněte, kaprále. Oba je neutáhnete, děvče taky nevypadá nejlíp."
Stein začal slézat dolů. Strom povážlivě praskal, ale držel. Kapitán přelomil několik větví, pak se dostal mezi listí a bylo lépe. Najednou něco cvaklo. Nebo spíš klaplo. Pak se ozvalo křupnutí, cinknutí a strom se zachvěl.
"Skočte, pane!" vykřikl Jaroš.
Kapitán se vrhl do listí na zemi.
Naposledy něco klaplo a strom se skácel.

Závěrečná poznámka: 

Beru to tak, že poslední klapka může být i zvuk....

A máme vlastně hotovo. Teď jsou dole všichni, za chvilku si zapálí oheň, vzájemně se představí a pak už jen... Naděje umírá poslední

Obrázek uživatele Borch

Nalezení

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!
náhrada za téma č. 15. pro 15. 4. 2017. Téma: První kontakt

Navazuje na Stopování

Drabble: 

Dorazili k prohlubni v zemi, pozůstatku propadlé jeskyně. Na dně, v polámaných větvích, se choulila barevná skvrna. Zbytek stromu se opíral o stěnu a tvořil vratký žebřík. Bohdan sešplhal do poloviny, když se zdola ozvalo:
"Vypadni mizero!"
"Nejsem bandita," zavolal, seskočil na zem a přistoupil k té zchoulenině.
Vyklubala se z ní dívka, bojovně držící v ruce poněkud tupý nůž a v náruči svírající chlapce v bezvědomí.
"Kdo jste?"
"To je na dlouho. Hledáme chlapce, co je s ním?"
"Nevím."
Jaroš sáhl Joachimovi na čelo. Jeho ruka se setkala s její a od té chvíle, aniž to tušil, byl ztracený.

Obrázek uživatele Borch

Stopování

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!
druhé drabble, abychom trochu doplnili děj...
navazuje na V táboře překupníků

Drabble: 

"Jjjj... jaký?" vykoktal ze sebe bandita.
"Měli jste tu chlapce!" zasyčel Stein.
"Jo ták... utek, hajzlík. I s tou děvkou. Takovej hezkej blonďáček, na trhu bysme za něj... uch!"
Stein zvedl těšínku. Tělo se zvrátilo do ohně.
"Co teď, pane?"
Kapitán se ohlédl po zbylých zajatcích. Ti očividně pookřáli a jeden z nich jim pověděl, kdy a kde Joachim uprchl.

O pár hodin později se prodírali lesem, Jaroš vpředu.
"Nevidím žádné stopy. Jak víte, že máme jít tudy?"
Bohdan si poklepal na nos.
"Cítím vůni, pane. Růže a levandule."
Stein se uklidnil. Jaroš byl jako tajná zbraň, eso v rukávu.

Obrázek uživatele Borch

V táboře překupníků

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!

volně (chybí několik hodin) navazuje na Prosbu za zásvětí

Drabble: 

Stein s Jarošem se připlížili k tábořišti. Dva stany a přístřešek, pod kterým se choulili zajatci, ale Joachim mezi nimi nebyl. Čtveřice banditů u ohně hrajících karty.
Stein kývl a kaprál se začal přesouvat okolo. Sotva dosáhl správné pozice, hráči dohráli.
"Mám vás!" zvolal jeden.
Jeho kumpán hekl a skácel se, nůž v zádech. Těšínka štěkla, druhý se svalil rovnou do ohně. Třetí pokropil okolí červenou sprškou vlastní krve a padl na kolena. Za ním stál Jaroš a mířil mečem na přeživšího. Hromádka karet a mincí se topila v krvi. Červené eso na vrchu štěstí nepřineslo.
"Kde je zbytek zajatců?"

Obrázek uživatele Borch

Za všechno může Barbarič

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!

Navazuje na V temném lese

Drabble: 

Ráno je našli. Bohdan spal opřený o kmen stromu. U boku měl Dorotku, svírající v náruči malého Joachima. Kaprálova ruka se ovíjela kolem jejích ramen.
Než dojeli zpátky, Stein mlčel.
Když všichni nalezení zase spali, tentokrát v postelích, vybuchl:
"Je to vaše vina, Barbariči! Kdybyste se tu nezdržel, když jsme přijeli pro posily, tak neodešli pryč a my je nehledali po celém lese! Teď mi možná Joachim umře! A Jaroš se mi zakoukal do té holky!"
Notář nevěděl, jestli se má smát nebo nadávat. V hlavě se mu zakously ty dvě zprávy do sebe a on zůstal jak solný sloup.

Závěrečná poznámka: 

Myslím, že to kolem tématu prolétlo...
Emoční koliku má Matěj. Nefunguje, zatuhl mu mozek...

Obrázek uživatele Borch

Setkání po letech

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!
volná návaznost na Barbarič vzpomíná

Drabble: 

Nakonec se sešli na Jarošově dvorci. Bylo to nejlepší. Místa dost, klid a pohodlí, jak jim Bohdan psal.
Stein dorazil dříve. Když notář přijel, už pochodoval na dvoře. Léta kapitána skoro nezměnila.
"Konečně!" zavrčel.
Matěj krátkozrace zamžoural.
"Nekoukejte tak na mě! Stejně houby vidíte!" vyštěkl kapitán.
Barbarič vítězoslavně vytáhl z kapsy okule a opět zamžoural přes skla.
"Dal jsem na vaše rady."
"Mžouráte stejně! Kolikrát jsem vás varoval, že vám to zůstane?"
"Vůbec jste se nezměnil. Jste bručoun. A taky jsem vás kolikrát varoval, že vám to zůstane."
Chvíli bylo ticho a pak se Stein uchechtl.
"Rád vás vidím, Matěji."

Obrázek uživatele Borch

Barbarič vzpomíná

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!

Drabble: 

..."Je nejvyšší čas obstarat vám něco na obranu. Nemůžete se věčně spoléhat na ten pozlacený rožeň."
Barbarič sklonil zrak ke svému rapíru.
"Rožeň? Neurážejte můj pohrabáč, kapitáne!"...

Pero se zastavilo. Matěj zvedl hlavu a zahleděl se nepřítomně z okna. Kde teď asi je? Barbarič už před časem využil arcivévodovy nabídky a vystoupil z jeho služeb. Rapír teď visel na zdi, prášilo se na něj.
Dokonce i Jaroš se dokázal zbavit válečných běsů. Matěj se usmál, bylo nezvyklé myslet na kaprála jako na zemana s rodinou, která se rok od roku rozrůstá...
Jedině kapitán nedokázal odhodit zbraň. Někde na jihu... žije?

Závěrečná poznámka: 

Kurzívou psaný text je úryvek z Ďábla v zrcadle

Obrázek uživatele Borch

Zádrhel v záchraně

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!
navazuje na Obavy

Drabble: 

Skupinka v čele s Barbaričem opět prohledává les. Víc očí víc vidí a proto je vbrzku objevena díra, vedoucí kamsi. Tmu dole čeří skoro neznatelný odlesk.
"Hej!" zavolá jeden z drábů, "je tam někdo?"
Když se zezdola ozve naštvaný Steinův hlas, Matějovi se úlevou podlomí kolena.
"Jste všichni v pořádku?" ptá se, "spouštíme vám dolů lano!"
Sáh za sáhem klesá pod zem. Lano už drží jen dva drábové, když Stein křikne:
"Máme ho, povolte ještě kousek!"
"Kousek? Už nemáme ani píď!"
"U všech čertů, Barbariči, neříkejte mi, že nemáte dvě lana!"
Matěj raději mlčí. Ostatně kapitán dokáže nadávat za dva.

Závěrečná poznámka: 

Sedm osmin lana? No fakt! Ještě jeden mizernej sáh lana a dokázali by se dostat ven.

Obrázek uživatele Borch

V temném lese

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!
Navazuje na Bloudění

Drabble: 

Nakonec se Dorotka zhroutila. Podlomily se jí nohy a ona klesla do vrstvy loňského listí.
"Odpusťte, ale já už dál prostě nemohu."
Položil Joachima vedle ní.
"Neomlouvejte se. Stejně se musíme utábořit na noc."
Rozdělal oheň. Z blízkého potoka přinesl vodu. Dal vařit kaši. Ona chovala děcko v náručí, i když ji osmiletý chlapec trochu přerůstal. Joachimovi horečka trochu klesla, další puštění žilou počká. Po skrovné večeři upravil lůžko a Dorotku zabalil do vlastního kabátu. Usmála se na něj, vtáhla si Joachima do náruče a usnula.

Když seděl u ohně, jeho rozhodnutí nikdy se znovu nezamilovat mu přišlo století vzdálené.

Závěrečná poznámka: 

Tak nevím... teda jako pokaždé nevím... je tam téma?

Obrázek uživatele Borch

Bloudění

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!
Pokračování tohoto

Drabble: 

Den uplynul v marném čekání. Na noc se uložili k neklidnému spánku. Bohdan vůbec nespal. Střídavě kontroloval Joachima, naslouchal, jestli se Stein a Barbarič nevrací a pak pozoroval spící Dorotku. Pablesky ohně jí pozlatily vlasy, ze slz na tvářích udělaly rubíny a hladily ji na krku a ve výstřihu. Bohdan se přistihl, že jim závidí.
Ráno se rozhodl. Musí jít, nemohou čekat, až přijede záchrana.
Les, kterým kráčeli, byl hustý, temný a studený. Cesta nebyla. Překračovali výmoly, sledovali potoky v marné naději, že je dovedou ven...
Pozdě odpoledne Bohdan narazil na větev s kouskem svojí košile. Trmáceli se v kruzích.

Obrázek uživatele Borch

Obavy

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!
přímo navazuje na Zlé znamení

Drabble: 

Pak knihu zaklapne a vrátí na stůl. Přikryje zbylými knihami, na vrchu leží Svědectví o věčné blaženosti z Písma svatého a ze Zjevení světců. Matěj to chce brát jako znamení.
V místnosti je ticho, písař shání vojáky bůhví kde. Matěj usedne na židli, hlavu v dlaních.
Jeho klidný staromládenecký život obrátil vzhůru nohama kapitán Stein. Kde byl, když bylo Matějovi dvacet a chtěl a mohl létat po všech čertech? Dnes se cítí zvlášť unavený a starý. A nevědomost, kde je Stein s Jarošem, ta dívka a Joachim, ho ubíjí. Téměř jako kdyby byli rodina...
Matěj vzhlédne a začne se modlit.

Závěrečná poznámka: 

Jsou dobře ta velká písmena u knihy?
(A jsem v tématu?)

Obrázek uživatele Borch

Zlé znamení

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!
Předchozí tady

Drabble: 

Matěj Barbarič klopýtá okolo lesa. Poledne se pomalu překlene a on nenašel ani stopy. Obrátí koně do města a ztěžka se vyškrábe do sedla. Na Rathause mu musí pomoct!
Kopyta křísnou o dlažbu, když kůň prudce zbrzdí před budovou. Matěj seskočí a vpadne rovnou k hlavnímu písaři.
"Chci žandáry!" vyštěkne na postaršího muže.
"Ale pane notáři, už jsme vám říkali, že musíme počkat..."
Barbarič bouchne pěstí, se stolu se kácí několik knih.
"Chci je hned!"
Písař poplašeně vyběhne pro vojáky.
Matějovi padne zrak na otevřenou knihu. Šklebí se na něj bazilišek. Notáři přeběhne po zádech mráz a bezděky se pokřižuje.

Závěrečná poznámka: 

Snad tam to téma je...

Obrázek uživatele Borch

Čekání na pomoc

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!
Varování - krev.
A jeden Bohdánek.

Drabble: 

Jaroš pečlivě zavázal bezvládnou ruku a zamračil se. Joachimovi stály na čele kapičky potu, horko z něj sálalo. Dítě, přikryté Steinovým kabátem, tiše oddechovalo. Bohdan nepřítomně očistil ostrou čepel a vzal misku, aby ji vylil.
"Já to udělám," šeptl dívčí hlas, "zůstaňte u něho."
Bohdan kývl a Dorotka poodešla dál do lesa. Kaprálovy myšlenky přeskočily ze zdravotního stavu mladého pána a obav, kde vězí kapitán s notářem, na tu dívčí. Byl z ní zmaten. Byla tichá a laskavá, ale někdy jí v očích zahlédl démony velice podobné těm jeho.
Jaroš si povzdechl. Další starosti, ale v té společnosti ty nejlepší.

Závěrečná poznámka: 

Poněkud pochmurné... ale aspoň z toho nekape cukerín, jak navrhoval původně Stein...

Obrázek uživatele Borch

Hodiny šermu

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!

Drabble: 

Dorotka se nesouhlasně mračila, když sotva dojedli, malý Joachim popadl kus klacku a s panem Joachimem pokračovali v šermu.
"Nechte je, panno Dorotko," řekl Barbarič, "chlapci se to bude hodit."
Tváří se jí mihl stín, pak ji sklonila k začouzenému kotlíku a začala ho drhnout.
Matěj se od ní odvrátil, už se naučil, že u ní neuspěje, a zadíval se na oba bojující Joachimy.
Když večer tomu malému s Jarošovou pomocí znovu ošetřovala šrámy a několik modřin a znovu protestovala, byl to tentokrát kapitán, co se jí postavil.
"Nenechám toho. Chlapec se musí umět bránit a bez oděrek to nejde!"

Závěrečná poznámka: 

Tak nevím... je tam téma?
A mám dobře čárky v té první větě? Hergot, že já si vždycky vyvzpomenu s takovýma souvětíma...

Obrázek uživatele Borch

Prosba ze zásvětí

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!
Náhrada za téma číslo 11. pro 11. 4. 2017. Téma: Mrtví můžou živí musí

Drabble: 

"Kdy?" zeptal se Stein.
"Předevčírem, pane kapitáne," odpověděl šafář.
Stein zaskřípal zuby. Koleno ho bolelo, pršelo, a jako by toho nebylo dost, svíral v ruce dopis. Od dávného přítele, co se s spolu chtěli tak dlouho sejít, až to stihnou až na výsostech.
Matěj po něm střelil pohledem. Kapitán se tvářil zvláštně. Snad dojatě, což notáře překvapilo.
Kapitán složil dopis a pohlédl na šafáře.
"A kde je?"
Šafář zbledl.
"Mladého pána Joachima unesli."
Stein zaklel.
"Co se stalo?" nevydržel to Matěj.
"Musíme ho najít. Vždyť jsem za něj zodpovědný!"
Když se mrtvým zalíbí a projeví přání, živí se musí postarat.

Obrázek uživatele Borch

Naděje umírá poslední

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!

Drabble: 

Byla to zubožená skupinka. Malý hoch, zabalený do velké košile, mladík, přes ramena přehozenou huňatou kožešinu, která mu dodávala vzezření mladého vlka, objímající dívku, svírající v náručí toho chlapce, a nakonec asi čtyřicetiletý muž, klopýtající okolo stěn a zkoumající znovu a znovu, zda by se nedalo vyšplhat nahoru. Nakonec to vzdal a sedl si z druhé strany vedle dívky. Položil chlapci ruku na čelo.
"Má horečku," zašeptalo děvče.
Oheň, kolem kterého se všichni tísnili, neodvratně dohoříval.
Kapitán zaklel. Stěny byly tak kolmé, že vyšplhat po nich nezvládl ani Jaroš.
"Ještě nám zbývá naděje, pane."
Stein kývl. Barbarič je určitě hledá.

Obrázek uživatele Borch

Ten druhý

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!

Drabble: 

Bohdan Jaroš zachmuřeně sledoval vířivý rej. Svatojanská noc a s ní spojené poněkud nevázané chování mu nevadily. Co mu vadilo, byly dvě dívčiny, které bůhví proč zaujal. Nechápal to. Byl hubený, bledý, tmavé vlasy mu většinou padaly do čela a oblečení, i když čisté, rozhodně neukazovalo na naditý měšec. A přes to tu byly. Pokukovaly po něm a když se náhodou jejich zraky setkaly, ostýchavě se usmály. Barbarič by už s nimi byl na té nejvzdálenější kupce sena.
Jenže Jaroš ne. Už nikdy. Nikdy nenechá toho druhého převzít vládu. Zadusí ho.
Kaprál se zamračil ještě víc a zmizel ve tmě.

Závěrečná poznámka: 

Tedy, poznámka... a spoiler!
Bohdánek utekl z domova, protože... no... ve chvíli vášně to trochu přehnal (i když druhá strana chtěla trochu násilí) a ona to jaksi už nerozdejchala... od té doby s žádnou nic neměl, protože se bojí, že to udělá znova. Snad se to dá považovat za zlé dvojče...

Obrázek uživatele Borch

Otázky a odpovědi

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!
Sprostá slova. Jedno.

Drabble: 

Sedím a okolo mě kolotá kavárenský šum. Očima sleduji obrazovku a prsty poletují po klávesnici. Najednou koutkem oka zachytím pohyb. Někdo si sedá na židli naproti. Vzhlédnu. Proti mně sedí černovlasý, hubený mladík. Zrak mi sjede na jeho rameno. Záštita meče. Zmateně se zamračím. Znám ho? Pak se do mě zabodne jeho chladný pohled. Do prdele!
Ozve se tichý hlas.
"Proč?"
"Co proč?"
"Všechno proč. Četl jsem ty vaše... proč mi to... proč nám to děláte?"
Pokouším se mu to vysvětlit, ale nedaří se.
Bohdan Jaroš odchází rozčilenější než přišel.
Zírám na monitor. Kurzor bliká a inspirace je v háji.

Závěrečná poznámka: 

Jo, nejtěžší je vymyslet název...

Obrázek uživatele Borch

Jemnocitný 2

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!
přímá návaznost na Jemnocitný

Drabble: 

Matěj pokrčil rameny a ze lžičky mu na stůl ukáplo trochu kaše.
"Stlejdo?" ozvalo se kdesi u Steinových nohou.
Kapitán shlédl. Vzhlíželo k němu dvé nevinných modrých očí.
"Umíš pohádku?"
Kapitán cosi zachrčel, ale nedořekl. Ty dvě očka zamrkaly a počaly se zalévat slzami.
"Hr... ovšem! Spoustu!" prohlásil.
Za deset vteřin seděl na židli, obklopen dětmi, modrookého caparta na klíně.
"Tak. Povídej."

O několik hodin později, když všechny děti usnuly, mohl konečně vybuchnout.
Popadl Barbariče pod krkem a zasyčel:
"Zapište si do té své prázdné makovice, ať v ní něco máte, že jestli se to bude opakovat, tak vás zastřelím!"

Obrázek uživatele Borch

Únorová

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!

Vyřešíme to takto... protože někdo, kdo čte mě, nečte moji první identitu.
Takže letos nesoutěžně, ale přece.

Drabble: 

Ovce se pohnula a bolestně zabečela. Stařeček ji hladil po krku a šeptal uklidňující slůvka. Zda to ovci pomáhalo, se nedalo poznat.
"Co budeme dělat?"
"Ach pánové, pomozte!" zaštkala stařenka a sepjala upracované ruce.
Stein zachmuřeně hleděl do slámy na zemi.
Matěj těkal očima po stáji, nevěda, co dělat.
Pak se ozvalo cinknutí. Jaroš opřel meč o stěnu a sundal si košili.
"Budu potřebovat horkou vodu."

Když bylo po všem, sbalil svoje nástroje a vstal.
"Tohle bych do vás neřekl, kaprále," zabručel Stein.
Jaroš pokrčil rameny.
"Není to poprvé. Doma... už jsem to dělal."

Všichni pozorovali ovci, láskyplně olizující jehně.

Závěrečná poznámka: 

Teď nevím... mám dobře ten přechodník?

Obrázek uživatele Borch

Krátká přestávka

Úvodní poznámka: 

Moje alterego má blok (ale fakt, pyramida by se z něho dala vysekat a ještě by zbylo na Sfingu a nějaké ty obe a lisky). A proto a tudíž jsou tu dvě možnosti. Za a. Budu psát já pod tímhle ménem a bude to Zaklínač a Zeměplocha a Matýsek, Jáchym a Bohdánek (a možná i plukovník O'Neill). Za bé. Čmajznu alteregu (teda já jsem vlastně alterego, ona je první ego - spousta prvních eg) účet a tudíž se letos dává SW pápá. Za cé... nevim, ale tenhle text už je stejně dlouhej jak Lovosice a co kdyby to mírně chorý server nezvlád a chcípnul opravdu?
Ale tedy k testovacímu tématu, že:

Drabble: 

Zima vládla krajem hromadami sněhu a silným mrazem. Stein, Barbarič a Jaroš úlevně zasténali, když vešli do vytopeného hostince.
"Vítám vás, pánové! Co to bude?"
"Co máte?" zeptal se Barbarič.
"Silný vývar, postaví na nohy i mrtvého, pane. Pak kachničku, špikovanou, se zelím. Nebo po turecku s rýží a rozinkami. Sekaninku s bylinkami, k tomu chleba..."
"Všechno. Nejdřív tu polévku. A hned!" uťal výčet Stein.
Polévka před nimi přistála okamžitě. Blaženě srkali vařicí vývar.
"Konečně rozmrzám," zamručel Matěj.
Práskly dveře a v nich stanul biřic.
"Pánové! Našli ho!"
Matěj stačil nádherně špikované kachně sotva zamávat, než ho kapitán vyvlekl ven.

Obrázek uživatele Borch

Chvíle odpočinku

Drabble: 

Stmívalo se, déšť bušil do všeho od časného rána. Poslední jídlo byla nevalná snídaně. Pocítili ulehčení, když na cestu problesko světlo z oken hostince.
A ne tak ledajaké špeluňky. Měšťanské domy v Praze by se styděly vedle této krásné budovy.
Vklusali na dvůr, kde je štolba nasměroval na krytý vyvýšený chodník. Houně, položená na zemi, vsákla přebytečnou vodu z bot, služebné odebraly pláště a klobouky. Stein se rozhlédl po jídelně. Teplo, čisto, jídlo lákavě vonělo.
"Jak se to tu vlastně jmenuje?"
"U Valkýr," odpověděl Barbarič, "netuším proč."
O dvě hodiny později viděl, jak se majitelky vypořádávají se skupinou lapků.
Pochopil.

Závěrečná poznámka: 

Já tam to téma vidím. Vidíte ho tam taky?

Obrázek uživatele Borch

Audience

Drabble: 

Stein, Barbarič a Jaroš stáli před Jeho Jasností Matyášem Habsburským. Ten měl v ruce obsáhlý list ověšený mnohými pečetěmi.
"Tedy pánové," upustil listinu do klína, "mimořádně jste mne překvapili."
"Jasnosti?"
"Když jsem vás posílal vyšetřil ten zločin, počítal jsem s tím, že šlápnete na nějaká ta kuří oka. Ale," Matyáš nabral do hrsti pečetě, "že tolik významných pánů bude chtít vaše hlavy..."
Odmlčel se.
Barbarič by rád něco řekl, ale Stein na něj vrhl takový pohled, že se raději kousl do jazyka.
Matyáš se usmál.
"Zdá se, že vaše metody fungují. Mám pro vás další práci, pojedete?"
"Kam poručíte, Jasnosti."

Obrázek uživatele Borch

Jemnocitný

Drabble: 

Stein položil těšínku na stůl. Pak si vzpomněl a pověsil ji na trám u stropu. Pokojně tam visela hned vedle Bohdanova meče a váčku s jeho nástroji. Následovala pistole, prachovnice, měšec a boty.
Jen v punčochách se kapitán odvážil dál do seknice.
Tam bylo boží dopuštění.
Jaroš, v jindy nečitelných očích jasnou prosbu o záchranu nebo rychlé usmrcení. Barbarič zabývající se čímsi obskurním u stolu. A smečka dravé zvěře.
Stein si sedl. Pak si vytáhl zpod zadku panenku a hodil ji na stůl.
"Někdy si myslím, Barbariči, že máte sice velké srdce, ale rozumu vám Pán moc nenadělil. Celý sirotčinec?"

Obrázek uživatele Borch

Co se v mládí naučíš...

Fandom: 
Drabble: 

Malý chlapec nedočkavě poskakoval po nádvoří. Ráno bylo jako malované, téměř bezvětří, obloha vymetená.
"Otče, otče!" rozeběhl se chlapec k vysokému muži, který právě scházel z pavlače, "včera jsi slíbil! Je počasí?"
Muž se zadíval na oblohu a kývl.
"Je, synku. Půjdeme."
Za stájemi stál primitivní terč.
"Tak synku, jak jsem tě to učil? Koudel, kulka, upěchovat. Nasypat prach, nastavit ocílku, tak. A teď, miř dobře."
První kule neškodně přeletěla terč. Druhá škrtla. Třetí letěla moc nízko. Čtvrtá, pátá a šestá zasáhly okraje. Sedmá přímo střed.

Joachim Stein zapřel těšínku o rameno a než vystřelil, krátce se pomodlil. Za otce.

Obrázek uživatele Borch

V lázních

Úvodní poznámka: 

Jeden Bohdan Jaroš a jeden Joachim Stein. Jak titul napovídá, v lázních.

Drabble: 

To odpoledne byly všechny vany obsazené. Většinou dvěma. Nebo i třemi.
Až na poslední dvě. Ale i když okolo nich harapanny vířily a nabízely nejen víno a jídlo, ale i své nesporné vnady, přívětivého pokynutí se nedočkaly.
Stein se zamračil na tu, která se přiblížila až moc, zatím co Jaroš předstíral, že spí. Horká voda mladíka příjemně hladila na kůži a víc nechtěl. Kapitán se také natáhl. Tohle mu dělalo na jeho bolavé koleno moc dobře.

"Možná bychom to měly ještě zkusit," zaševelila jedna z děvčat.
"Ti nepovolí, ani kdybychom tu poletovaly," zamítla to smutně druhá, "je to na nic."

Obrázek uživatele Borch

Cena

Úvodní poznámka: 

Náhrada za Téma pro 12. 4. 2016: Cena dospělosti

Konkrétně Krev prvorozených.
Pozor, vyzrazení zápletky a/nebo obsahu díla.

Drabble: 

Cena za dospělost? Každý platí jinou. Někdo si jen přestane hrát s panenkami a na vojáčky. Začne vyšívat, starat se o dům, rodit děti. Vezme do ruky šavli, sedne na koně a jde bít turky.
Někdo je nucen dospět rychle (nebudu živit pastorku, jen ať jde do kláštera!).
Někdo se dospělosti ani nedožije (chřipka, cholera, nedej bože mor).

Anna Berková zaplatila za dospělost cenu nejvyšší. Svůj život.
Amedeo Quarinoni a Miguel Hurtado posléze taktéž.
Nakonec zaplatil i Domenico di Castellari.

"Když byli dostatečně dospělí na znásilnění mé dcery, jsou dostatečně dospělí i na popravu," prohlásil pan Jindřich Berka z Dubé.

Obrázek uživatele Borch

Po hostině

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Hostinu

Naznačený sex? Pravděpodobně.

Drabble: 

Poklidnou noc přerušil najednou řev, rány a dupání.
Zvědaví hosté otvírali dveře, nakukovali do chodby a debatovali.
Nakonec se dveře na konci chodby otevřely a ven bylo vystrčeno děvče. Prakticky nahé. Vzlykalo a pokoušelo se zahalit do prostěradla. Vzápětí jí u nohou přistály všechny její svršky.
"Nebreč!" zavrčel Stein, "lekl jsem se a máš štěstí, že jsem tě nezabil. Co tě to napadlo, vlézt mi do postele? To mají všichni hosti společnost?"
Děvče přikývlo.
Stein došel k Barbaričovi a bez klepání rozrazil dveře.
"Myslel jsem si to!" zahřměl.
Matěj se pokusil pokrčit rameny, ale se svázanýma rukama to moc nešlo.

Stránky

-A A +A