DMD č. 2. pro 2. 4. 2016. Téma: Les náhod

Obrázek uživatele mamut

Vachomůrky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vachomůrka je jen obyčejná muchomůrka - jakákoliv.
Avšak od doby předškolní docházky mého staršího syna, kdy se to nebyl dlouho schopen naučit, jim už jinak neříkáme.

Drabble: 

Ačkoliv na dálku slepá jak patrona, vidím při houbaření skoro všechno: srnky v mlází, zajíčka na paloučku...
Jak říkám skoro všechno. Až na jedlé houby. Pod smrčkem na mě jukají maximálně vachomůrky.
Po mé prohlídce podrostu s nekonečnou mantrou na rtech „Hlavička hnědá v travičce“ se v mém košíku objeví pár ubohých babek a za mnou kráčí naše sousedka a plní již druhý koš.
Kráčela. Už to nedělá.
Naše poslední společná výprava. Krásný les, ale nikde ani klouzka, ani holubinky.
A tu jsem najednou stála obklopená těmi největšími modráky, co svět kdy viděl.
„Ty! Neznahřib a taková náhoda!“ tiše zaúpěla.

Obrázek uživatele Urrsari

Pani bažiny

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Voľne nadväzuje na http://sosaci.net/node/4504. O niekoľko storočí neskôr...

Drabble: 

Zdalo sa, že bažiny sú nekonečné plochy barín s ostrovčekmi suchej zeme. Pahýle stromov pripomínali ruky vyhladovaných žobrákov.
Stála tam sama, opustená. Cítila, ale len strach, hnev, zdesenie, nenávisť, zúfalstvo... to najviac.
Matne tušila, kým je. Bola.
Dávno, pradávno ju ponechali svojmu osudu a ona odplácala rovnakou mincou každému, kto zablúdil do jej lesa. Býval to les. Zrodila sa v jeho jazierku a ako jej moc stúpala, pohltila ho voda.
Cudzinci zriedkavejšie odvážili sa na jej územie.
Ktorýsi sa nechal zlákať jej vnadami, ktoréhosi pritisla k sebe, keď sa sklonil, aby sa osviežil jeho vodou.... náhody. Ľudia na ňu neverili.

Obrázek uživatele Scully

Náhody neexistují

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Někdy je sto slov na nápad prostě málo.

Drabble: 

Pomalu procházeli lesem a pátrali po místu vraždy, které tu mělo být, ale od telefonátu šerifa ho už nikdo nenašel.
„Tati?“
Scullyová by přísahala, že právě za tím stromem viděla svého otce. Musela už blouznit z několikahodinového pátrání.
„Slyšíš to?“ vyjekl najednou Mulder. „To je Samantha!“ Jako běsný se vydal za jejím hlasem.
„Muldere, stůj!“ křikla na něj, ale už byl pryč.
Scullyová se na poslední chvíli vzpamatovala a vyrazila za Mulderem. Věděla, že se nesmí rozdělit.
Doběhla ho a vzala ho za ruku.
Za dalším keřem to místo našli.
A vypadalo to, že s ním narazili i na vraha.

Obrázek uživatele Sharlotte

Špízy

Drabble: 

Každou sobotu odpoledne se procházím. Chodívám do lesa. Je mým rájem na Zemi. Mám ráda tamější vůni. Čerstvý vzduch. Ptačí zpěv. Fascinuje mě, jak vysoko mohou stromy vyrůst.

Je sobota. Po obědě vyrážím na procházku. Zamyšleně hledím do země a nechávám se nést nohama. Oni ví, kam jít. Proberu se z myšlenek do reality. Tady by už měl být les, který mě ochrání před sluncem. To na mě však praží. Zvednu oči. Kouknu před sebe. Mýtina. Zklamaně se otočím. Jdu domů.

K večeři si dělám špízy. Chutné. Avšak netuším, že špejle, které jsem použila, jsou vyrobené z mého oblíbeného lesa...

Obrázek uživatele Neferet

Příliš mnoho náhod

Fandom: 
Drabble: 

"Kolikrát ti mám ještě říkat, že je to nebezpečné?"
"Chtěla jsem se jenom proletět."
"Co kdyby tě náhodou někdo viděl?"
"Neviděl."
"Co kdyby ten někdo šel za vojáky?"
"Nešel."
"A co kdyby ti vojáci něco řekli králi?"
"Bratře..."
"A co kdyby ten král zavolal... Jeho?!"
"Dost, bratře! To je učiněný les náhod. Coby kdyby... kdo by tomu člověku asi tak uvěřil? Že viděl draka? Ti jsou přeci stovky let mrtví. A kdyby mu náhodou někdo uvěřil, jaká je šance, že by se to dostalo až k... Němu?"

Beznadějné zavrtění hlavou.
Také bych chtěl mít takovou víru.
Víru v nadějný osud.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Sammael

Spear of Praetoria Ep. 2: Výlet do lesa

Drabble: 

Feudální planeta Lanto byla proslulá svými hlubokými lesy, a tak kapitán Uxbridge navrhl udělat si výlet.

Sotva vkročili do lesa, zakopla navigátorka o kořen a skutálela se ze svahu. Šéfovi bezpečnosti, který se jí vydal na pomoc, podjely nohy a narazil do pařezu. Magos explorátor se ho snažil zachytit, ale zamotal se mechadendritem ve větvích.

Navigátorka náhle ztuhla a z místa, kde ležela, vyhrabala zpod listí spacemariňáckou helmu. Šéf bezpečnosti s překvapeným výrazem vytáhl z pařezu zaseknutý orkský zub, a magos ze stromu vymotal eldarskou pušku a zvědavě ji analyzoval.

„Bratranče,“ oslovil kapitána první důstojník, „ten les je fakt divnej.“

Závěrečná poznámka: 

Názorná ukázka toho, jak můžou někdy padat kostky...

Obrázek uživatele Gary Stu

Náhodný příběh

Fandom: 
Drabble: 

„Ano?“ Doktor se vynořil ze zamyšlení a potutelně se usmál na Ace, která
nedůvěřivě sledovala procesí dřevin.

„Klid, to je jenom Les Náhod.“

„Cože?“

Doktor si povzdechl.

„Podle legendy zde mocný kouzelník bojoval proti jednomu z mnoha Starých
Bohů. Samotná polarita multivesmíru se neustále obracela a veškeré bytí
bylo mnohokrát na hraně zániku. Když byl Starý Bůh zahnán, zbylá magie
náhodou oživila celý tento háj.“

„Tím kouzelníkem jsi...“

„Pššt,“ Doktor jí spiklenecky cvrnknul do nosu.

„Profesore, co tu děláme teď?“

„Jsme tu přece náhodou.“

„Konečně,“ zamumlal, když se v dáli rudě zablesklo.

„Podej mi tu výbušninu, co nemáš v batohu...“

Obrázek uživatele mila_jj

Chaos, Brown a pachinko

Úvodní poznámka: 

Čtyři vědci, o kterých je řeč, jsou Lotien Richard Huang a James C. Sturm (inženýři elektronici z Princetonu), Edward C. Cox (molekulární biolog) a Robert H. Austin (materiálový fyzik). Děje se v Princetonu od roku 2004.

Drabble: 

Čtyři vědci se skláněli nad flourescenčním mikroskopem, v němž byla vložena křemíková destička, posetá pidipilířky o rozměrech půl krát jeden mikrometr. Přes ramena jim nakukovaly dvě průhledné postavy.
"Jako kluk jsem měl pachinko," zasnil se Sturm.
"O čem to mluví, Alberte?" obrátila se jedna mlžná postava na druhou.
"Vím já, Roberte?" pokrčila rameny druhá.
"Nahoře jsem do něj nasypal spousty kuliček. Rachotily o západky a propadaly se níž a níž. Jelikož byly stejně velké, rozdělily se náhodně. Dneska tam pošleme tři velikosti, jestli je to roztřídí. Einsteine a Browne, stůjte při nás."
"Proto tu jsme!" ozvaly se mlžné postavy unisono.

Závěrečná poznámka: 

Pachinko, byť to zní exoticky, má možná řada z nás v nějaké variantě doma: https://www.youtube.com/watch?v=kymmgVSfIiI .

Skupina vědců, o které píši, zkonstruovala separátor částic, fungující na principu Brownova pohybu. Malé částečky (fluorescenční mikrokuličky anebo viry dvou různých velikostí) jsou jednak neseny proudem tekutiny shora dolů, jednak v důsledku náhodných nárazů molekul vody konají chaotický pohyb. Při tomto pohybu narážejí na pilířky, které mění jejich trajektorii, takže těžší částice se po průchodu separátorem shromažďují na jiném místě než lehčí.
Přítomnost "svatých patronů" netřeba vysvětlovat - Robert Brown pohyb poprvé pozoroval, Albert Einstein matematicky popsal.

Obrázek uživatele Bilkis

Les náhod 2

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní drabble.

Navazuje na http://sosaci.net/node/18640

Drabble: 

Bloudil hodiny, možná dny. Slyšel o něm. Nemohli jste být kouzelník, žít tady a neslyšet pověru o Lesu náhod. Lesu, kam se obyčejný člověk nedostane, ale kouzelníkovi se v něm dějí ty nejzvláštnější věci. Pověru...
Pak došel na rozcestí.
Zhroucená postava oblečená ve zbytcích německé uniformy s polní lopatkou u ruky ho vyděsila. Blížil se k ní obezřetně.
Muž při zvuku kroků pootočil hlavu.
"Hilfe," splynulo z rozpraskaných rtů. Přiklekl k němu, dal mu napít a sledoval ruku natahující se po lopatce.
Nakonec se odvážil po ní sáhnout sám. Zabít? Utéct?
Začal kopat. A vykopaný kousek látky zachránil dva životy.

Závěrečná poznámka: 

Další vodítko... ;)

Obrázek uživatele Danae

Teorém

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Taková báječná blbost, a to máme teprve prvního!

Drabble: 

Vedoucí obchodního oddělení společnosti Remington nevěřícně hleděl na objednávku. “Dalších sto padesát psacích strojů do Amazonie?”
Obchodní zástupce pro Jižní Ameriku ztěžka polkl. Na čele se mu perlil pot.
“Říkal jste, že s minulou dodávkou byly problémy…”
“Týden proti proudu Amazonky na tom nejděravějším parníčku z Macapá. Pak najmout dvacet nosičů na čtyřdenní pochod džunglí. A celou dobu se starat o to, aby ty blbý mašiny nezrezly a pásky nezplesnivěly. Nezlobte se, šéfe, do toho už znova nejdu.”
“Co tam ten chlap vůbec dělá? Otevřel si písárnu pro indiány?”
“Rozhodil stroje do pralesa mezi opice. Chce prej ověřit nějakej teorém.”

Závěrečná poznámka: 

Vtipné je, když hledáte, jak se tenhle teorém řekne česky a jako druhý výsledek na vás vyskočí popis fandomu na sosácích. Náhoda? Nemyslím si!

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Galadion

Další skvělý den

Drabble: 

„Vidíš, Trilian, už zase mě chtějí zabít,“ zazubil se Zafod Bíblbrox svým dvojitým úsměvem.
„Myslíte si, že je to legrace?“ zaječel pisklavě vysoký humanoid a koruna ohromného stromu kolem něj zahučela tisíci hlasy.
„Podívej se, jak se jejich život změnil jen tím, že jsem sem přišel,“ rozvalil se v křesílku.
„Pro nás je tohle důležitá věc!“
„Jestli existuje něco důležitějšího než moje ego, dám to okamžitě chytit a zastřelit,“ ukázal prstem kolem sebe a palcem naznačil výstřel.
„Vaše přistání nám tu úplně zamíchalo pravděpodobností! Náhoda zmizela a všechno vychází na 42!“
„To jsem celý já, kam přijdu, tam měním svět.“

Obrázek uživatele Tirik

Pár kilo náhod

Drabble: 

„A co knoflík od těch rudých šatů, no?“
„Náhoda,“ odsekla diva.
„A ty modré šaty? Ten rozpáraný bok?“ dorážel dál kouzelník.
„Taky náhoda, rychle jsem se ohnula!“
Kouzelník se nepřestával snažit: „Ale u kabátu, lásko, tam už bys mohla uznat, že přece jen… malinko…“
„Nic neuznám! Špatně jsi ho uložil a dostali se do něj moli! A když jsem ho zapnula, tak rupnul tam, kde ho ti moli načnuli!“
„Lásko…“
„Neříkej to,“ vztekle dupala diva.
„Lásko, to není náhoda… věř mi. To je odhadem tak patnáct kilo nahoru…“
Zastavil se až za vesnicí. Tam už jekot Marie Stelly slyšet nebyl.

Obrázek uživatele se.id

Pohřeb

Fandom: 
Drabble: 

„Tak to je konec, pánové!“
„Konec věčnýho ječení…“
„… zametání, stlaní postelí, utírání prachu…“
„… chození do práce každičkej den…“
„… takzvanejch zdravejch jídel…“
„… zákazu kořalky…“
„… a tabáku!“
„Jenom ta skleněná rakev se mi nezdá. Měli bysme ji zakopat.“
„A proč?“
„Je vidět dovnitř. Někdo ji najde… vona nevypadá tak docela mrtvá. Náhodou ji voživí, a bude průser!“
„Kdo by voživoval takovou semetriku?“
„Nejni to na ní přece vidět!“
„To víš že jo, někdo náhodou pojede pustým lesem, náhodou narazí na rakev, náhodou ho napadne zvednout víko…“
„Bodejť. Žádný zakopávání! Jdeme to zapít, kluci!“
„Ale stejně…“

Posléze hořce litovali, že nevěřili na náhody.

Obrázek uživatele Aplír

Rozhovor

Fandom: 
Drabble: 

„Život je bloudění jedince po přímce.“
„Jak to myslíš?“
„To je jasný, máš všechno předem nalajnovaný.“
„Chceš říct, že jsem ti všechno nalajnovala?“ řekla dotčeně.
„Víš, někdo tomu říká osud,“ vysvětloval.
„Já na osud nevěřím. Myslím, že život je les plný náhod,“ poeticky vyjádřila svůj názor.
„Chtěla jsi snad říct, že život je les plný neshod, né?“ zašklebil se.
„To jistě,“ přikývla ironicky. „A kdo k nim dá vždycky impuls?“
„Ty. Teď taky začínáš. Už zase zvyšuješ hlas!“ nezakrýval svou averzi.
„Náhodou, já jsem zcela klidná.“
„Vlastně máš pravdu. Ale ten tvůj les náhod, kdy jsi klidná, je silně prořídlý.“

Opravdu tolik náhod?

Fandom: 
Drabble: 

„Jsme těžcí!“
Výškoměr zběsile klesá.
Náraz. Šok.
Kolem dokola jen nekonečný led.
Zachránili stan. Červený. Bude na ledu vidět.
Krátkovlnná vysílačka, která je na palubě jen náhodou. A náhodou funguje.
Mají i sextant a chronometr. Náhodou nepoškozené nárazem.
Vysílají údaje o své pozici.
Trosečníky hledají lodě i letadla. Maddalena je po třech týdnech objeví. Náhodou.
Později se Lundborgovi podaří přistát a odvést zraněného velitele výpravy.
Špatné počasí, mlha. Kra rychle mění svoji polohu.
Trosečníci ztrácejí naději.
Sedm týdnů po ztroskotání je objeví ledoborec Krasin. Na poslední chvíli.
Taková souhra náhod?
Polohu trosečníků určila a přes prostředníka záchranářům sdělila česká jasnovidka.

Závěrečná poznámka: 

25. května 1928 v 11 hodin a 25 minut středoevropského času ztroskotala nad hladinou Severního ledového oceánu vzducholoď Italia pod velením generála Nobileho při cestě od Severního pólu. Na palubě byl i český vědec Dr. František Běhounek.
Krátkovlnnou vysílačku vzal na palubu radista Biagi. Protože byla těžká, dostal rozkaz ji ze vzducholodě vyložit, ale byl líný splnit rozkaz a tak vysílačka letěla "na černo" s výpravou. Kromě vysílačky ztroskotání přežila i většina přístrojů, které byly v utržené velitelské kabině.
Červený stan byl z letadla téměř nepostřehnutelný.
O tom, že polohu trosečníků určila česká jasnovidka z Jilemnice, psaly po záchraně výpravy zahraniční noviny víc než ty české. Existuje i děkovný telegram od Františka Běhounka a jeho sestry Anny a před pár lety o této skutečnosti vysílal pořad i Český rozhlas.

Obrázek uživatele Doktor

Samé šťastné náhody

Úvodní poznámka: 

Vzpomínka na dobu, než jsme se přestěhovaly k páníčkům.

Drabble: 

Krásné dopoledne. Páníček v práci, panička s mládětem na procházce, Košín s Želvíkem zachumlané do sebe v peřině.
"Koší, pamatuješ, jak jsme jako malé zabloudily v lese?"
"Nezabloudily bysme, kdybys..."
"To byla panečku nádhera. Sluníčko, stromy, mech... A pak najednou zabloudíme!"
"Zabloudilas ty."
"Kecáš! Brečelas v borůvčí. Já tě tam šťastnou náhodou našla!"
"Čekala jsem tam na tebe."
"A pak, ještě šťastnější náhodou..."
"...jsme našly cestu domů. Jasně. Byly jsme pár kroků od chalupy."

"Koší, ty by ses nechěla ještě někdy podívat do lesa?"
"Hele, Želví, na tohle už jsme vážně trochu staré. A páníčci nás stejně nepustí. Ani náhodou."

Obrázek uživatele Jeřabina

Záchrany

Úvodní poznámka: 

Dlouhý běh skončil.

Navazuje na Vlci

Drabble: 

Mýtina překypuje šedými kabáty. Ale Rudí to nejsou, konečně bezpečí. Horečka mě donutí usednout. Kamkoliv jdou tihle vojáci, musíme s nimi. Bratříčci se projednou shodnou:
“Odpočívej, Anuško.”
“Najdeme velitele.”

Chladím čelo o břízu – ale nejsem sama.
Zasmušilý, tmavý voják mě pozoruje... Nejistě? Bojácně? Zle nepůsobí – na krku má kříž Boží.
Usměje se. “Zdravstvujte. Jsem Záboj, střelec československých legií.”
“Legie? Tady?” vyhrknu nezdvořile. “Anna Sergejevna Karpovová.” Natahuji ruku, ale příliš se mi třese.
“Válka nás přivedla zdaleka… chceme odsud pryč.”
“My jsme zdejší… pryč chceme také. Zvláštní náhoda, potkat zrovna legionáře. ”
Střelec Záboj zvážní. “Třeba vás sem poslal Bůh,” skoro zašeptá.

Závěrečná poznámka: 

Taková drobná pro Záboje:
Seděla na boso a s rozpuštěným vlasem
uprostřed rákosí. Když jsem ji zahlédl,
zvolal jsem v domnění, že víla zbloudila sem:
- Chceš vílo, abych tě do polí zavedl? -

Posvátný háj

Drabble: 

Kráčím hájem prozářeným ranním sluncem. Vane tu svěží větřík, který přináší lahodnou vůni thymari. Musím být blízko. K hrudi tisknu váček se svým darem pro ni. Ještě pár kroků... Jsem tu, přímo u oltáře. Je zasypaný mnoha dary, prosbami. Byly vyslyšeny? Bude i ta má? Nevím. U ostatních Nebešťanů si člověk také nemůže být jistý, ale ona je... Ne. Tohle nesmíš! Pokorně skloň hlavu, obdaruj ji, a nikdy se nechlub a nezpychni, ať už to dopadne jakkoliv. Nebo se změní ve tvou Nemesis.

Vroucně prosím tě, Týché Okéanovno, shlédni na mne, a dar můj oplať darem svým, z rohu Amaltheina.

Závěrečná poznámka: 

Sice je to jen jedna náhoda, ale je jí plný les :-)

Obrázek uživatele KattyV

Náhodné vítězství

Fandom: 
Drabble: 

Byla to náhoda, že jsem tentokrát přišla za Severusem na ošetřovnu přesně v okamžiku, kdy se po předlouhém měsíci probral.
„Zdá se, že jsme vyhráli,“ zachrčel ztěžka.
„Náhodou ano,“ usmála jsem se, celá šťastná, že ho konečně vidím při vědomí.
„Vskutku. Uvědomujete si, drahá Minervo, JAK moc velká náhoda to byla?“
Přikývla jsem. Pomyšlení, na jak tenkém vlásku viselo naše vítězství, mě dosud děsilo.
„A díky jaké svinské náhodě jsem přežil já?“
Tentokrát jsem nesouhlasila a jemně mu odhrnula z obličeje zcuchaný pramen dlouhých vlasů.
„To přece nebyla vůbec žádná náhoda, tak se to muselo stát. To byl šťastný osud.“

Závěrečná poznámka: 

Musím říct, že mě to dráždí už dlouho. To, že se zlaté trio čirou náhodou octne ve Chroptící chýši přesně v okamžiku, kdy Voldemort pošle na Severuse Nagini (náhodou, taky ho mohl zabít Avadou), že Severus náhodou není tak docela mrtvý a stihne dát Harrymu ty veledůležité vzpomínky.
Nebýt tohohle řetězce náhod, byli by to projeli.

Obrázek uživatele Teja

Dohazovačka Hrošice

Úvodní poznámka: 

Hrošice, Hrošice.

Drabble: 

Hrošice sestavovala dvojice - “Koljuška s Jelenem, Houba se Čtvercem a Snílka s Žabákem.” Když na ní Kučera spiklenecky mrkla a zeptala se podle čeho skupinky rozdělovala, tvrdila že je to náhodný výběr.

Tesařík zrovna rozebíral jeden rozpadlý pařez a hledal brouky. Přihnala se k němu Hrošice. “Ukaž nám, co jsi našel. Hajzlové! Do kroužku!Jen pojď, Broučko, hezky blíž, podívej se.” přitáhla dívenku snad co nejblíže to k Tesaříkovi šlo.

Když po prázdninách biologové zjistili, že mají mezi sebou čtyři nové páry, nikdo už netvrdil, že šlo jen o náhody. Les náhod. Všichni už věděli o Hrošičiných neuvěřitelných dohazovačských schopnostech.

Obrázek uživatele Bilkis

Les náhod 1

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní drabble.

Časově nepatří do příběhu, ale historicky souvisí s http://sosaci.net/node/18592 Bude ještě jeden díl, ale netuším kdy.

Ještě jsem nevymyslela název celého příběhu, proto stále originální.

Drabble: 

Po válce se jen tak toulal krajem. Nebylo proč vracet se domů. Nebo ke komu. V brdských hvozdech by se dokázal ztratit světu kdejaký obyčejný, natož potom člověk s magií. Vojáci Wehrmachtu už byli v tahu, do vesnic se jen pomalu vraceli vyhnaní Češi a klid a ticho byly pro mladíka jako on požehnáním.
Dokud nenarazil na starý buk, jehož jedna větev se vracela ke kmeni a vytvářela okno do jiného světa. Jistěže neodolal. Prolezl na druhou stranu a samozřejmě se hned ztratil. Takový už byl Les náhod.
Nikdy by odtamtud nevylezl živý, kdyby na jednom rozcestí nenašel polomrtvého Karla.

Závěrečná poznámka: 

Teslínský buk je jeden z posledních hraničních stromů u nás.

Osudová

Drabble: 

Poprvé si ho všimla, když šla ráno do práce. Upoutaly jí ty nápadně čisté okrově žluté boty, které jí míjely. Uměla v botách číst líp než v tvářích, ty jí vždycky spíš uváděly do rozpaků. A on byl podle všeho excentrický detailista, taková zvláštní kombinace. Pak ho potkala ve své oblíbené kavárně, seděl u stolu, hlavu zabořenou hluboko do knížky. Potřetí se spolu potkali v nočním autobuse. Byl jinak oblečený a učesaný, ale boty nelžou. Řekla si, že příště už ho pozve na kávu. Vlastně jí ty náhody připadaly roztomilé. To ale netušila, že velký bratr si na city nepotrpí.

Obrázek uživatele tif.eret

O modrých očích

Fandom: 
Drabble: 

„Má moc pěkné modré oči. Jeden by se v nich utopil.“ Kočka sedící na zdi si obdiv kolemjdoucích užívala.
Hajný procházel okolo a pevněji sevřel pušku. Jen počkej, potvoro, však já tě dostanu.
Kočka seskočila ze zdi a zamířila do lesa. Hajnému zasvítily oči.
Večerní hospoda nezvykle ožila. Hajného celý den neviděli a jeho nepřítomnost ve výčepu byla divná. „Šel do lesa hned ráno. Co když spadl do toho zatopeného lomu?“ „To snad ne, přece se tam vyzná...“ „Počkáme do rána a pak ho půjdeme hledat.“
Kočka na okně jakoby se usmívala. V jejích očích se odrážela modř vodní hladiny.

Obrázek uživatele Eillen

Pohodová vycházka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

nějak mi vklouzla do hlavy vzpomínka na první výšlap na Žďár...
Bilkis a mardom jsou už asi jediné, které si to budou pamatovat

Drabble: 

"Ahoj, já jsem Eillen a připravila jsem pro vás pohodovou vycházku na kopec Žďár," začala jsem nesměla a koukala se na všechny, kteří měli odvahu přijet a zúčastnit se pochodu. "Kousek za městem přejdeme malou dřevěnou lávku a budeme kousek od lesa, pak už jen vyšlápneme kopec a uvidíte nádherný výhled," dodala jsem a pomalu jsme vyrazili.

Nikomu jsem raději neříkala, že jsem tou cestou nešla už pět let. Ale přišli na to hned u neexistující lávky. Za kterou se nacházel les. Les zdřevnatělých dvoumetrových kopřiv. A Žďár byl stále v nedohlednu.

Snad jen náhodou se z toho stala tradice.

Závěrečná poznámka: 

Fotodokumentace k "pohodové procházce": http://bilkis.rajce.idnes.cz/Sraz_v_Rokycanech/

Skončilo to čtvrtým ročníkem. Tak si říkám, jestli není čas na výroční pátý pochod :-)

Obrázek uživatele ef77

Gepettův nářek

Úvodní poznámka: 

Les tam je. Náhoda svým způsobem taky. Doufám, že nejsem mimo téma, protože jsem tak mimo, že to ani nedovedu odhadnout.
Obsahuje spoilery k dílům Domovina a Vlci.

Drabble: 

Ten, který v pozadí tahá za nitky – ovšem. Šedá eminence – no, prosím. Ale vládce díky náhodě? Ani omylem. Můj prvorozený nevznikl jen tak. Se štěstím, to ano, ale já věděl, co čarovný háj dokáže, a uměl jsem odhadnout i to, jak se zachová Modrá víla. Když mě poprvé požádali o loutkového vladaře, seli do mnou zorané půdy. A dál? Výsledek pečlivého plánování, skvělého odhadu situace, důkladná řemeslná práce. Uvězněním víly eliminace posledního nekontrolovaného faktoru.
Vždyť já měl i pěstební a těžební plány kouzelného lesa!
Všechno pod kontrolou, dokud se do toho – náhodou, to mi nikdo nevymluví - nezamíchal ten vlčí hajzl.

Obrázek uživatele Nildon

Alea iacta est

Fandom: 
Drabble: 

Hledám štěstí, ale nacházím podivný les, který nemůže existovat. Určitě je to sen, ale když se štípnu cítím bolest a s ní přichází prozření. Místo štěstí jsem našla náhodu přesněji les náhody, který vyrostl z hráčských tužeb. Nerozumíte, já také ne. Povím vám, co vidím. Stromy, půdu, zvířata, všechno z kostek. Magicky na nich září čísla od nuly do nekonečna. Čísla, která hýbou vesmírem. Nelžu, opravdu. Tohle bych si nedokázala vymyslet.
Už déle neodolám. Ulomím větvičku rudých kostek a hodím. Fascinovaně pozoruji, co padne.
666
„Lepší než hadí oči.“
Země se najednou zachvěje a nebe potemní.
„Tak možná, že ne.“

Závěrečná poznámka: 

Alea iacta est pro méně znalé latiny znamená Kostky jsou vrženy.
Za název drabble děkuji, své přítelkyni, kterou tímto zdravím a děkuji jí. No holt do televize se nedostanu tak to zkouším alespoň touhle cestou :)

Obrázek uživatele galahad

Umelecký duch

Fandom: 
Drabble: 

Modráčik zložil poslednú súčiastku nového robota a zapol ho. Zvyšok dňa strávil programovaním základných inštrukcií chodu domácnosti pána Bordoja.

"Pán nemá rád, keď ho rušíme pri jeho činnostiach," vysvetľoval.
"Ako poznám, že sa venuje jeho činnosti?" vyzvedal nový.
"Jeho tepová frekvencia je iná, takáto," poslal mu jej vzorku. "Väčšinou ich vykonáva v lese náhod."
"Les náhod?"
"Miestnosť s obrázkami stromov po stenách, kde sa dejú zvláštne veci."
Nový vyčkával na ďalšie informácie. Povzbudil Modráčika opytovacím príznakom.
"Pán sa chová... nanajvýš nelogicky. A to aj na človeka. Robí zvláštne veci. Farby striekajú všade," ukázal na svoju modrú schránku.
"Je totiž umelec."

Obrázek uživatele Maladi

Stížnost

Drabble: 

Yanna četla stížnost od mistra Windua stále dokola. Už je to tady zase, vzdychla.
Zanedlouho dorazila Tess. Yanna jí zastoupila cestu a natáhla ruku. "Tak davaj."
Tess se nadechla a chtěla zapírat, ale vzdala to. Vytáhla z batůžku světelný meč a odevzdala ho Yanně.
"Byla jsem v chrámový kantýně a náhodou tam ležel opuštěnej na stole," vysvětlovala.
"To si šel mistr Windu přidat brambory. Co to bylo včera?"
"To úplně náhodou ležel u jezírka."
"Mistr Windu se rád potápí. Umí zadržet dech hodně dlouho. Předevčírem jsi ho zase náhodou našla na pánských záchodcích, viď? Takhle by to dál nešlo, Tess."

Obrázek uživatele Tenny

Mateřství

Fandom: 
Drabble: 

Často na to myslela - na onu osudovou noc uprostřed lesa, kdy se odplížili od ostatních, opojeni vítězstvím a myšlenkami na lepší budoucnost, a pomilovali se na mokrém mechu. Byla to vlastně jen hloupá náhoda, že zapomněla, kdy si naposledy vzala pilulku.
Hloupá náhoda, která změnila všechno.
Občas té noci hořce litovala. Věděla, že by neměla. Dobré matky nelitují toho, že se jim narodilo dítě.
Možná proto, že nebyla dobrou matkou, se to všechno tak pokazilo, říkala si. Měla být opatrnější. Měla dávat víc pozor. Měla méně pracovat. Měla...

Jak se vůbec vyrovnáte s tím, že váš syn zabil vašeho muže?

Závěrečná poznámka: 

Však víte, nový film a vůbec. Mám z něho hodně emocí. (byl super, ale angst materiálu je z něj hromady :D )

Poznámka - vůbec si nemyslím, že by byla vina Leii, že Ben/Kylo provedl co provedl, ale jsem si jistá, že ona sama sebe viní.
Jo a podle věků to vychází tak, že emař byl počat někde na Endoru mezi ewokama. :D

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Borch

Nevítané zdržení

Drabble: 

"Cože se stalo?"
"Byla to náhoda, přísahám," zvedl Matěj Barbarič ruce na obranu, "sklenice stála moc na kraji, když se z mísy vykutálelo to jablko. Střepy z ní prořízly lanko na měšci, po mincích uklouzla ta služka, talíře létaly všude ve vzduchu..."
Kapitán Joachim Stein mlčel, ale z toho, jak mu hrály svaly na čelisti, Matěj věděl, že právě drtí mezi zuby všechny kletby, které zná a přidává nějaké zbrusu nové.
"Než dají dohromady nové schody, budeme tu muset vydržet."
"Barbariči..., to není jedna náhoda, to je otep, mandel, kupa... les! Vy budete mít jednou na svědomí i konec světa!"

Stránky

-A A +A