DMD č. 1. pro 1. 4. 2016. Téma: Nejsme na to už moc staří?

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Zastřelte toho bubeníka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Byla to děsná fuška vejít se do 100 slov a musela jsem se vzdát spousty nápadů, ale líp už to dnešní téma bohužel asi nesvedu...

Drabble: 

Málokteré ráno císaře Galaktického impéria začínalo tak mizerně jako tohle, totiž probuzením pod stolem s třeštící hlavou přikrytou stínítkem od lampy a žaludeční nevolností. Po chvíli zmatení se rozpomněl na kolaudační večírek u příležitosti dokončení Hvězdy smrti, který tomuto ránu předcházel. S námahou vstal a pokusil se dovrávorat pro aspirin a mokrý hadr, když tu náhle zakopl o ležícího guvernéra Tarkina. Ten si jen stáhl do očí slamák zdobený gumovým ovocem a zamumlal: "Zastřelte toho bubeníka." Kde jsou ty časy, kdy se senátor Palpatine a poručík Tarkin po celonočním flámu potulovali po coruscantských ulicích a blasterem zhášeli lampy pouličního osvětlení?

Obrázek uživatele Rorico

Zahrajem si

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Začneme trochu zlehka :)

Drabble: 

Dva muži stáli na kopci, šedivé vlasy, plnovousy a kilty jim čechral svěží vítr a hleděli ze sluncem zalitého kopce dolů, kde se scházeli lidé a přinášeli sportovní náčiní, závaží i klády.
"Já vím na co myslíš," řekl jeden z nich "ale nestačilo to už?"
"Řekl bych, že ještě ne," opáčil s úšklebkem druhý a pak vykročili z kopce dolů.
Do tradiční soutěže se přihlásilo mnoho soutěžících, všichni mladší. Ale dva letité šampiony nikdo neporazil.
A když dlouho do noci oba za vřeštění dud a žblunkání whisky slavili svou výhru, bylo každému jasné, že skuteční highlandeři nejsou nikdy příliš staří.

Obrázek uživatele Bestie

Poprvé a naposledy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Prý nemusí být.

Drabble: 

Sklonil se nad její postel. Dýchala už jen na přístrojích. Pomalu se k ní nahnul a řekl: „Ty nejlepší roky mi protekly jako voda mezi prsty.“ Ona přivřela oči a přivoněla k jeho nádherně, jako vždycky, učesaným vlasům. No, přivoněla… fetovala by byl asi lepší výraz.
„Tohle se mnou dělá na můj věk až neuvěřitelně pozoruhodné věci.“
Kapitán se zahleděl do jejích očí. Byly stejně úchvatné a nádherné jako tenkrát.
„Přál bych si, abych tě mohl zmrazit na tak dlouho, abychom spolu mohli umřít,“ řekl Kapitán.
„Udělej to, co jsi chtěl udělat před šedesáti lety, polib mě, poprvé a naposledy.“

Závěrečná poznámka: 

Můj první drabble. Ever.

Obrázek uživatele Owes

Herní odpoledne

Fandom: 
Drabble: 

Kruhová pracovna tonula v měkké záři zapadajícího slunce.
Vzduch pronikající dovnitř pootevřeným oknem byl cítit posečenou trávou a něčím, co připomínalo dětství.
Léto už stálo za dveřmi.
„Ta hra mě unavuje, Brumbále.“
Brumbál chvíli seděl v křesle, hledě na Snapeovu vyčerpanou tvář nastavenou slunečním paprskům. Pak zamířil ke skříni v rohu, z níž vytáhl jakousi zaprášenou krabici.
„Mám jednu hru, kterou bychom si mohli zahrát jen spolu.“
Postavil krabici na stolek. Snape přečetl název a opřel se do ředitele pohledem plným nevíry.
„Člověče, nezlob se?“
„Ještě je tu Hříšná věž, obávám se však, že na tu už jsem opravdu starý.“

Obrázek uživatele Dia

Pět minut

Úvodní poznámka: 

Jupí, drabble opět tu!

Drabble: 

Dveře se s těžkostí otevřely a on se dopotácel dovnitř. Byl zase celý zmlácený.
„Těžký den?” zamumlal Henry. Ani se neotočil.
Visiteur jen něco zabrblal a svalil se na zem a zachumlal do deky. „Nejsme už na tohle starý?”
„Roboti nestárnou, člověče!" řekl posměšně. „Kolik že ti to je?”
Visiteur se podíval na hodinky. „Za pět minut třicet,” řekl. „Dlouho mě asi trpět nebudeš,” zašeptal vyčerpaně.
Henry se zarazil. Přemýšlel o tom, co řekl a nelíbilo se mu to. Otočil se, Visiteur už spal. Koukl se na hodinky. Pět minut uběhlo.
„Všechno nejlepší,” řekl a dal Visiteurovi pod hlavu polštář.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

První tóny

Úvodní poznámka: 

Chcete to číst! Vídeň, valčík, láska, střelné zbraně, noblesa a drama!

Velice nebombastický začátek mého příběhu, který se mi doufám podaří proplést celým dubnem. Možná si ho někdo i přečte ;).

Drabble: 

Ulice potemněly, vyšly hvězdy.

Soudce Sternbach stál u okna a naslouchal prvním tónům valčíku. Velké narozeninové oslavy nebyly nic pro něj, ale zklamal by snad celou Vídeň, kdyby se na své vlastní neukázal.
„Jdete pozdě, má drahá,“ usmál se na dámu v růžovém, která se zjevila po jeho boku.
„Hraběnky nechodí pozdě. Obzvláště ty staré a bohaté.“
Zasmál se. „Zapomínáte, že vím, jak jste stará.“
„To vy byste měl pamatovat na věk, milý Wilhelme. Máte nejvyšší čas se konečně oženit. Přece se nechcete dostat do řečí,“ dodala jakoby mimochodem.
„Vždyť víte, že... Pojďme raději tančit,“ utrousil a nabídl hraběnce rámě.

Závěrečná poznámka: 

Modlím se, abych se alespoň trochu dotkla tématu.

Přemlouvání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na loňskou sérii s Luciusem Malfoyem v hlavní roli.

Drabble: 

"Luciusi, netrucuj. Bude to zábava,uvidíš," lákám ho a jsem si vědoma, že zním poněkud zoufale.
"To určitě," odfrknul nearistokraticky. "Zaprvé, konečně byste si měla uvědomit, že je vrcholně neslušné mi tykat, když já vám důsledně vykám. Zadruhé, minule jste mi naslibovala hory doly, nic nesplnila a ještě byla drzá. Zatřetí..."
"Ale prosím tě. Tykání jsem ti nabízela, nepřijal jsi. Uznávám, že jsem nedodržela všechny sliby, ale není to moje vina, témata neovlivním."
"Za skákání do řeči taky nemůžete, že?" pozvedl ironicky obočí.
"Ehm... tak jo, omlouvám se. Co jsi chtěl říct?"
"Jestli už na takovéhle bláznoviny nejste moc stará..."

Obrázek uživatele Galadion

Drzé sluchátko

Fandom: 
Drabble: 

Užívala si teplého odpoledne a na domluvenou schůzku nespěchala. Seděl na lavičce se skloněnou hlavou a když už byla těsně u něj, rozmáchl se a zuřivě něčím mrštil. V jezírku pár metrů před ním to šplouchlo.
„Co to bylo?“ zeptala se, když si vedle něj sedala.
„Telefon, takový ten moderní,“ odpověděl a ani se na ni nepodíval.
„Jeden z těch chytrých?“
„Spíš by se to mělo jmenovat drzý telefon. Vynadal mi za to, že ho neumím používat. Dostal jsem ho od dětí.“
„Pamatuješ si na to sluchátko, co jsme mívali, Machu?“
„Samozřejmě, Šebestová. To alespoň mluvilo slušně a nevybíjelo se.“

Obrázek uživatele Solast

Maruška

Drabble: 

Je nutné zasahovat, druháci prý dopálili češtinářku. Vcházíme do dveří a naskýtá se nám pohled pro bohy. Kolegyně Maruška, která má na výšku metr a půl a táhne jí na sedmdesátku, poskakuje nahoře na katedře a vytahuje si punčochy. Po podlaze pobíhají tři bílé myšky. Maruška není rozčílená - Maruška je tak běsná, že by Rudé právo mohlo závidět. Kolega hraje zlého policajta na svou třídu, já odvádím Marušku v chráněné pozici ven.

"Když jsem byla mladá, tak to člověk leccos přešel mávnutím ruky jako vtip. Ale teď, teď když na mě něco takového zkusí, tak už mě prostě jen serou!"

Obrázek uživatele Kilián

Čas nezastavíš

Úvodní poznámka: 

Duben je zde! Všechny vás zdravím!

Drabble: 

Zbyl sem poslední. Vyzval mě na férovej souboj, jeden na jednoho, dvacet kroků. Byl tak mladý, bavil sem se představou, že ani neuzvedne kolt. Já jsem statný, mám silnou ruku a mířím líp než kdokoli. Dokážu sestřelit tryskem běžícího koně na vzdálenost 200 metrů. Neporazí mě, nemůže!

Sedmnáct, osmnáct, devatenáct...

Prásk!

Ozvala se jen jedna rána. Ovšemže mě netrefil. Mě ne, mojí nohu. Upustil jsem pistoli a skácel se k zemi. Ten cucák tuplem už od začátku věděl, že mě nezabije. Kriminálník si rychlou smrt nezaslouží... Vím, co mě čeká.
Být pistolníkem má jen jednu nevýhodu. Nelze jím být dlouho.

Závěrečná poznámka: 

P.S. Všem konzervám se omlouvám za změnu mého profilového obrázku.

Obrázek uživatele strigga

Až naprší a uschne

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak já to teda řeknu.

Drabble: 

Píše se rok 2040. Před sedmi lety se auta hromadně zvedla do vzduchu a vzduch je začal taky pohánět. Po třetí světový lidem vůbec došlo, že ničit si planetu, když ta záložní nebude ještě dvaašedesát let obyvatelná, není nejlepší nápad.
Taky průměrná délka života je vyšší. Prej jsem staromódní, když se taky neomlazuju, ale mě už nezměníte. Jedinej můj ústupek pokroku jsou ty nový počítače. Je to těžký, ale chci s tím umět. Musím.
Obzvlášť dneska to potřebuju.
*
"Mami?"
"Ale, nech ji, není s ní řeč."
"Cože?"
"Je první duben, zapomnělas? Celej den aktualizuje a počítá kachničky, jako každej rok."

Závěrečná poznámka: 

Protože je to tak obvious, až to zatím nikdo přímo nenapsal. Ale já myslím, že by někdo měl. Protože já na tohle nikdy stará nebudu! *vzdorovitě* :))
A teď jdu konečně dohnat celý den bez komentování! *chytá Pavlovův reflex*

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Carmen

Přetěžký středoškolský (ne)život

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ehm, já, no... ehm.

Drabble: 

„Mě to nebaví. Je to k ničemu. Pitomá škola!“ zuřila půvabná blondýnka na školní chodbě.
Kolem prošel školní fotbalový idol a významně na ni mrkl.
Zaúpěla.
„Jsou to prakticky batolata!“
„To ti mám dělat přednášku o důležitosti vzdělání?“ opáčil její bratr kousavě.
„Hele, mám další A!“
„Šokující. Mohli bychom dělat cokoli jiného. Mohli bychom... Cestovat. Dělat něco, co má smysl. Máš vůbec představu,“ naklonila se k němu a vztekle syčela, „jak moc nenávidím zvuk školního zvonku?!“
„Už jsme se dohodli, Rosalie. Navíc, má to svoje výhody. Ty čepičky na konci!“ rozzářil se.
„Nemůžeme sakra jít aspoň jednou i na vysokou, Edwarde?!“

Závěrečná poznámka: 

Dvě věci byly zřejmé:
1) Jednou už nevydržím si z toho fandomu nedělat legraci.
2) Mé první letošní ofišl drabble bude zas jednou strašná pitomost.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Nevinná hra

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Letos si užijete asi hodně mýho OTP (oblíbenýho teplýho páru)!

Nelyafinwë Maitimo Russandol (Maedhros) / Findekáno (Fingon)

Drabble: 

První z těch vzpomínek patřila otci. Velké teplé dlaně, ze kterých sálala péče a láska. Uchopil je svými dětskými prsty a ucítil chladivý kov prstenů.
„Hádej, kdo je?“ řekl vlídně Fingolfin.
„Tatínek!“ zasmál se Findekáno a věnoval otci úsměv.

Další z nich vlastnil Maitimo. Měl hebké milující ruce, které něžně hladí.
„Hádej, kdo je?“ ptal se.
Findekáno vpletl jeho prsty do svých a odpověděl polibkem. To bylo v blaženém valinorském jitru.

„Hádej, kdo je?“ vyhrkl nedočkavě Fingon.
„Nejsme na tohle už trošku staří?“ zavrčel Maedhros a strhl si milencovy dlaně z očí.
Fingon vzdychl. Kolik bolesti musí prožívat jednoruký muž?

Obrázek uživatele Marek

Velký tělem, duší dítě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Takměř přesný popis situace z loňského léta. Jen těch prosím bylo víc.

Drabble: 

"Michale, můžu na trampošku? Prosím."
"Ne!"
"Prosím!"
"Ne! Jsi velký. Trampolíny jsou pro děcka."
"Ale já chci! Chci a chci a chci! Prosím!"
"Ne!"
"Ale když já furt strašně chci."
"Pořád nemůžeš. Terko, řekni mu taky něco."
"Tak ho přeci pusť. On už zlobit nebude."
"Ne. Vážně ne. Je to pro malé děti. A vůbec, nejsme už všichni na takovéhle věci staří?"
"Na takovéto věci nemůžeme být nikdy staří," zadeklamoval jsem s vážnou tváří, "tak můžu?"
"Ne! Fakt nepolezeš ve třiadvaceti letech s 80 kily na trampolínu pro děti do věku šesti let.
"Tak to já budu ale strašně smutnej."

Závěrečná poznámka: 

Drabble píšu až v dalekém Mexicu odkud také všechny zdravím. Ps: ten časový posun mi tu s přidáváním příspěvků dělá trochu bordel :D

Obrázek uživatele Ampér

Bude svatba?

Fandom: 
Drabble: 

„Alois, máš to tu hezký,“ ozvalo se z pokoje. „Uklizeno, hrníčky srovnaný.“

„Že já tě pouštěl dovnitř,“ zamumlal jsem si pro sebe. „Lezeš mi sem teď pořád a uháníš mě. Když tě vypakuju dveřmi, vrátíš se oknem, to už tu bylo.“
Ale nasadil jsem milý tón a odpověděl: „To víš, snažím se.“

„Ale kdyby sis mě vzal, tak bys nemusel uklízet, ušetřil bys čas.“

„A nemyslíš si, Borka, že jsme moc starý na to, abychom se vzali,“ namítl jsem.
„Kdepak,“ zakontrovala ona. „Tobě je teprve 650 let, mě o 30 míň, to je u vodníků ten nejlepší věk na svatbu!“

Obrázek uživatele Gary Stu

A difficult job

Fandom: 
Drabble: 

White hair combed back, tweed trousers, black dress coat and ribbon bow
tie. Immaculate - a proper Edwardian gentleman in all but manners.

Straightening his celery, the Doctor murmured: “I'm getting too old for
this.”

He greeted his ancient younger self.

“What do you want, young man?” he replied in the usual patronising
tone.

“It's complicated.”

“Mhmm? Speak up, boy!” the Doctor interrupted.

He explained about the Daleks, about saving Gallifrey. But the Doctor bore
his uninterested, condescending expression.

“What nonsense, my child.”

Well, he did his best. Maybe the blustering colourful man will shock the last of them into listening.

Obrázek uživatele tif.eret

Obloha nade mnou

Fandom: 
Drabble: 

„Krásná modrá obloha...“ Ležel na zádech a očima se vpíjel do modři nad sebou. Rozprostírala se od obzoru k obzoru, zdánlivě nekonečná a hluboká. I jindy těžký dech se vlivem té úžasné modré náhle uvolnil. Dýchá se tak lehce a obloha jakoby sestupovala dolů k němu. Nebo on stoupá vzhůru k ní? Nevěděl. Nechal se unášet s pohledem vpíjejícím se do bezhraničného blankytu.
Do zorného pole mu náhle cosi vstoupilo. Díval se na něj pár zlatavých očí. Rázem se s ním všechno zatočilo a modř ho obklopila.
Na nemocniční posteli seděla kočka a upřeně zírala žlutýma očima do tváře mrtvého.

Závěrečná poznámka: 

Nejspíš jsem trochu mimo téma, ale tohle mě prostě napadlo.

Obrázek uživatele Aziz

Starší mladší

Úvodní poznámka: 

Jedno nesoutěžní!

Tenhle rok jsem se rozhodla celý měsíc psát celistvý, navazující příběh/seriál - většinou nesoutěžní, s pouze lehkým obsahem tématu či jen jeho části.
Je to to mýtické AU na biology, i když to zatím nejde poznat.

Drabble: 

Když dorazili, Snílka se dychtivě nadechla čerstvého vzduchu prosyceného vůní přírody. Byli daleko od města, uprostřed ničeho, a měli před sebou týden zábavy.
A ano, také Stříbrný květ, biologickou soutěž, ale po letech už se nemuseli bát, ne?

S týmem si vybalili, posadili se na zábradlí před chatkami a začali rozebírat přijíždějící konkurenci. Vtipkovali, ale brzy na ně dolehl pocit nepatřičnosti.
Viděli samé mladé, nové tváře, zanořené v atlasech a přírodovědných knížkách. Mladší neznamenalo hloupější, jak věděli.
"Nepřijde vám, že jsme na to tady moc staří?" zeptal se nejistě Rejsek.
"Blbost," praštila ho Koljuška do zad, až ze zábradlí spadl.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Sothis Blue

Před jinými branami

Drabble: 

Ty.

Ano, pamatuji si tě – celé věky. Vždyť jsi byl můj úplně první. Byla jsem tehdy mladá, příliš mladá na tyhle věci. Nikdy dřív jsem neviděla slunce, a tvoje naleštěná přilba mě docela oslepila.
To já jsem pro tebe bezpochyby byla jen jednou v nekonečné řadě bezvýznamných tváří... pokud sis vůbec všiml, že máme nějaké tváře. Kdo by se díval, viď?
Ale přesto jsi to byl ty, kdo podlehl. Zhroutil ses mi u nohou.
A teď jsi tu zase. Před jinými branami, se stejným cílem.

No tak pojď, rozdáme si to. Tak jako tenkrát.
Napodruhé už v Mandosu snad zůstaneš.

Jaro dospívání

Drabble: 

„V té zahradě se pořád něco dělo. Proč jsme tam přestali chodit?“
„Jak je to…“ Bylo to příliš dávno, tak dávno, že je lepší sklopit oči.

To ráno se ve větru tetelilo něco nového, neuličnického a neklukovského. Nitra chlapců se třepotala a třásla touhou, kterou nedokázali pojmenovat, ale věděli, že k ní nepatří ani hon na kocoura, ani velryba v bezovém keři, ani stříbrný rak... Proto od branky, kterou tenkrát neměli čím otevřít, na dlouhé roky odešli. Nastalo jaro dospívání.

Dnes rezavou branku obrůstají úpony psího vína, jen díky nim stále stojí.
„Kluci, kdo má něco na otevření, prohlédněte kapsy!"

Obrázek uživatele Elrond

Povedení potomci

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Moderní AU. Fëanor vlastní prosperující šperkařství, ale ne všichni synové chtějí pokračovat v jeho stopách. Obzvlášť dvojčata se vyvedla.

Drabble: 

Amras seděl na zemi opřený zády o postel a listoval časopisem.
„Hele, hledají modely,“ řekl a poklepal na stránku.
Amras sevřel cigaretu mezi rty a natáhl se pro časopis.
„Jo, ale do dvaceti šesti let,“ upozornil bratra.
„Tss. Kdo by nám hádal víc než dvacet?“
„A otec by nás zabil,“ argumentoval dál Amrod.
„Ále fotr na to nepřijde a kdyby, tak je to práce. Ty řeči o flákačích už mě serou,“ řekl a pohodil rusými vlasy.
„Nepřijde? Jako nepřišel na ten koks?“ zeptal se pochybovačně Amrod.
„Ty seš vždycky ze všeho posranej,“ odvětil Amras. Vzal Amrodovi cígo a potáhl si.

Obrázek uživatele Arenga

Tradiční rozlučka

Drabble: 

V Hradebním domě bylo veselo. Jako vždy před zahájením Výročního soudu, dnes ještě víc, neboť se družina loučila s Aerwinem.
Gronal se zamyšleně opíral o stěnu, v ruce plný korbel.
„Kolikátý vladyčník to je, kterého takhle vyprovázíš?“ přitočil se k němu Londrin Spálenecký.
„Šestý,“ zamručel šedovlasý muž. „Tys byl první. Pak dlouho nikdo. Ale poslední dobou potřebovalo nového pána až moc vladyctví.“
„Smrt se neptá, ani starého, ani mladého.“
„Někdy hlavně těch mladých…“
Chápal, tenhle pocit už zažil. „Myslíš, že jsme moc staří, abychom Aerwina pořádně opili? Tak jako jste před dvaadvaceti lety zřídili mně?“
Gronal se šibalsky pousmál. „Jdeme.“

Závěrečná poznámka: 

Drabble z mého fiktivního světa. Odehrává se ve Starmelských horách, je to takový malý střípek z boku "hlavního" příběhu (hlavního je v uvozovkách schválně, protože těch příběhů je už víc, ale tenhle konkrétní je více méně celý napsaný).

Obrázek uživatele peva

Povesť

Úvodní poznámka: 

Ehm, BJB jazda začína...

Drabble: 

Nie sme na to moc starí? pýtali sa v duchu podaktorí, keď trochu previnilo sedeli medzi svojimi deťmi pod zámienkou, že ich doprevádzajú. Iní nenápadne pobehovali sem a tam s občerstvením, len aby načúvali hlasu, ktorý rozprával o
ďalekých cestách, prešibaných zlodejoch a prekrásnych princeznách. Taká hlúposť. Zlaté rybky zásadne mlčali, zlodeji neboli práve féroví a princezné nosili nos tak vysoko, až ich krása prestala byť dôležitá.
Potom to dievča s tmavými očami a gaštanovými vlasmi svojimi rozprávkami očarilo samotného kráľa. V krajine pod jej jemným dotykom zavládol mier a niečo z toho, o čom vtedy všetci tak radi počúvali.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele angie77

Setkání po letech

Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na moji povídku Ostrov zázraků,kde se potkaly postavy z Harrryho Pottera, M.A.S.H.e, Profesionálů, Doktora House a ještě jednoho Doktora :-)

Drabble: 

"Máš už sbaleno?" ujišťovala se Margaret.
"Ne,proč? Potřebuju jen chlast a o ten se postarají Severus s Gregem," uchechtnul se Hawkey.

"Co to máš?" vyděsil se Bodie.
"Album. Musíme přece ostatním ukázat fotky dvojčat," usmála se Hermiona.

"Nemůžeme radši letět?" smlouval House.
"Přemisťování je podstatně rychlejší. Jednou si na něj musíš zvyknout," odpověděla Ginny.

"Ani nevím, jestli se těším," svěřila se Alison.
"Pořád tě bere ten rozchod se Severusem?" tvářila se starostlivě Lisa.

Dotyčný Severus melancholicky hleděl na pozvánku. Uvažoval, jestli není na podobné šílené akce už starý.
Pak si však pomyslel - jedou i Cowley a Doktor. To dám!

Obrázek uživatele Jeremy

Too old to rock'n'roll?

Fandom: 
Drabble: 

Seděli u Iana na zahradě, u sebe kytaru, ale celou dobu ji měli opřenou o stůl. První kdo promluvil byl Ian.
“Martine, víš, chtěl jsem tě o něco poprosit”, odmlčel se na chvíli, napil se vody a pokračoval,” nechtěl by sis se mnou ještě někdy zahrát?” Martin přemýšlel a tak Ian dodal:” Bylo by to zase jako dřív, fanoušci by byli nadšení!”
“No, upřímně nevím, Iane”, Martin se na něj podíval,”Nevím, jestli se mi s tebou chce ještě hrát”.
“Tak aspoň teď”, řekl a podal mu kytaru.
“Běž pryč Iane”, odstrčil ho Martin. Nemyslel to ale tak, usmál se.

Závěrečná poznámka: 

Poslední věta, kterou pronese Martin je inspirovaná jedním záznamem z koncertu, kde mu dá Ian pusu na tvář a Marin ho pak tahle odežene (https://www.youtube.com/watch?v=QP4uSHoowpo). Je mi taky jasné, že je hodně z vás moc nezná, ale i tak moc nemám kam bych vás nasměroval, abyste si o nich něco přečetli, protože nejvíc zlaté jsou samozřejmě knížky a ne neutrální články na wikipedii...

Obrázek uživatele neviathiel

Student

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní drabble aneb znáte to o pohotovém nápadu, který přijde až druhý den?

Drabble: 

Když se John žení, je mu čtyřicet. Nevěstě je třiatřicet a proslýchá se, že si ji našel ve veřejném domě. Takový skandál!
Novomanželé se stěhují do Čech. Z obchodníka bankéřem a brzy nato svobodným pánem. Cizinec a bez původu.
Těsně před sedmdesátkou objeví svět vědy. Z Hamburgu si nechá poslat odborné časopisy. Listuje jimi a uvědomuje si, že je na to příliš... málo vzdělaný. Shání soukromé hodiny od odborníků a na hvězdárně zaměstná profesionálního astronoma. Buduje moderní hvězdárnu. Pár desítek kroků od zámku, protože chodí o berlích.
Dveře si u něj podávají vědci z pražské univerzity.
Často o generaci mladší.

Závěrečná poznámka: 

John Parish (1774-1858) byl prvním Parishem ze Žamberku. Observatoř budoval kolem roku 1844. Pocházel z anglické rodiny žijící v Hamburgu, ale v mládí cestoval a nakonec se usadil v Bathu, odkud odešel po svatbě. John neudělal žádný zásadní objev, ale je zajímavé, že pozoroval Neptun necelé tři týdny poté, co byl objeven.
Mezi jeho přátele patřili astronom Karl Kreil a botanik August Corda. Astronom, kterého zaměstnal na hvězdárně, byl bývalý asistent hvězdárny v Hamburgu Theodor Brorsen.

Obrázek uživatele Aveva

Benedikt

Fandom: 
Drabble: 

Benedikt má rád vůni zoraného pole. Zvuk, který vydávají rozbíjené hroudy. Tvrdost zrn, mnutých mezi prsty.
Každé hrsti požehná než ji rozhodí do větru.
Když se z hlíny začnou zvedat zelené lístky, zbaví dvě rovné větve kůry a sváže je do kříže. Obalí větve svazkem slámy a nakonec strašákovi navlékne starou halenu.
Když přijde sucho, nosí od potoka ve vědrech vodu, zatímco se stonky vytahují výš ke slunci.
Skloní se, aby pohladil zlátnoucí klasy. V zádech mu křupne, když se narovnává.
Obdělat pole je dřina, když tělo přestává sloužit. Ale hladová smrt je horší.
A Benedikt není starý na život.

Obrázek uživatele Karin Schecter

The Treatment

Úvodní poznámka: 

Are you waiting for something nice and happy, filled with rainbow farting unicorns? Well, you obviously don't know me very well. Enjoy.
Warning: Spoiler for the fifth season.

Drabble: 

Maybe he was already too old for all the drama. He used to be different. He didn’t care. But now, he felt empty. Alone. Everybody were moving on with their lives, but him.
Every person in the house hated him. He didn’t blame them. He felt the same way.
Maybe his kind shouldn‘t live this long. He knew, he was broken. Sick.
He locked the bathroom door and opened the case. His thigh was already swollen. Painful to touch. He ignored it, inserting the needle into his flesh.
Maybe it will be worth it. Maybe he will get another chance.

Obrázek uživatele Yuki Kaze-san

Stáří je věc názoru

Fandom: 
Drabble: 

„Nejsme na to už moc staří?“
„Na co jako?“
„No přece na všechno to lítání, skákání přes kdeco, přelézání plotů, běhání lidožravým lesem a to nemluvě o…“
„Poslední byla nehoda!“
„Nehoda? Ty říkáš, že ta hra na schovávanou se Cybermeny byla nehoda? Mohla jsem umřít!“
„A neumřela. Tak jaký je problém?“
„Ty! Všechno bereš, až moc lehce, co když jednou opravdu zemřu?“
„Tak uznám tvoji pravdu, stačí?“
„Ne.“
„Podívej, Sarah Jane, já žiju moc dlouho, abych si se svými nepřáteli hrál dětské hry.“
„Ty mizernej necitelnej senilní dědku! Já ti ukážu jak nebýt na věci moc starý!“
„Moje řeč, holka!“

Jak málo stačí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod

Písnička pro dnešní drabble:
Lucie Bílá – Život za kapesný

Drabble: 

Zavírám pracovní mail i diskusi pod nejnovějšími zprávami. Mám všeho dost. Pryč s odpovědností dospělých.
Ale pak zamrkám na svého drahého a za chvilku se vytrácíme z bytu jen s pár drobáky v kapsách a občankou pro všechny případy.

Touláme se městem a zas jsme dva puberťáci, kteří zkouší, co vlastně můžou tomu druhému říct. Obdivujeme svět kolem a plánujeme, co všechno jednoho dne dokážeme. Za pár peněz si v centru dáme langoše s kečupem a prostě se máme. A závodíme, kdo první přeběhne náměstí.

Ačkoliv máme do konce večera kapsy úplně vysypané, svět okolo nás je zcela v pořádku.

Stránky

-A A +A