Hetalie

Utrpení someliérovo

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 9 - Sklepmistr

Představte si, že chcete svým přátelům zprostředkovat nevšední zážitek, ale nepropočítáte všechny proměnné…

Postavy: Antonio Fernandez Carriedo (Španělsko)

Francis Bonnefoy (Francie)

Ludwig Beillschmidt (Německo)

Ivan Braginski (Rusko)

Arthur Kirkland (Velká Británie)

Drabble: 

Španělsko zval hosty dále. Připravil pro přátele degustaci vína s odbornou přednáškou.

Usadil přítomné pány do pohodlných židlí a stáhl ubrus z připravených lahví toho nejlepšího, co ve svém sklepě ukrýval. Na stole nebylo nic, co by hosty odvádělo od ochutnávání.

Antonio čtveřici vysvětlil, co bude chtít. Každému nalil sklenku. Měli zavřít oči, nasát tu libou vůni a pomalu vychutnat doušek po doušku.

Francie uznale pokýval hlavou. Věděl, co se sluší.

Německo se snažil příliš nešklebit, víno bylo trpké.

Anglie přemýšlel, kam to vyplivne.

A Rusko odněkud vytáhl hranolek, strčil ho do sklenice a celé to vypil.

Španělsko hlasitě zaúpěl.

Predátor

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Co si budeme nalhávat, Rusové chlastají… a hodně. Je tedy naprosto nezbytné, aby před nimi přátelé začali zamykat své spíže a sklepy 0:-D.

Postavy: Ivan Braginski (Rusko)

Drabble: 

Obchází kolem příbytků jako přízrak. Jeho touha je neukojitelná. Má pronikavé purpurové oči a šálu kolem krku.

Chránit vzácný mok nemá význam. Dopadnete jako blonďák, co mu predátor vytrhl z ruky pušku, načež se vrhl na železné zásoby německého piva.

Žádný zámek není překážkou, dokáže je otevřít všechny. Národ Kuby už mnohokrát propadl zoufalství, když mu zmizely lahve nejkvalitnějšího rumu přímo z trezoru. Nikdo přece neznal heslo!

Maskování je přežitek. Ivan Braginski, nejobávanější Rus na světě, jde po čichu. Najde lahev alkoholu schovanou za obrazem, skrytou v podlaze i mezi masožravými rostlinami.

Jeden seznam by na všechny jeho zločiny nestačil...

Závěrečná poznámka: 

Za tuto mini povídku ve své podstatě může Grit, když mě na letošním Starconu částečně naučil pro mě dosud neznámou píseň od Vojty Dyka, Alkoholická :-D

No posuďte sami:

Calvados, víno, porto, zelená, Fernet, vodka, Malibu, Metaxa, tequila, whiskey, gin a Becherovka, koňak a slivovička, Myslivec, Borovička, Martini, Cinzano, šampáňo, punč a grog a pivo a rum (Tož toto je refrén, vážení :-D Zkuste si tu písničku pustit ke čtení a uvidíte, jak se nařehtáte :-D)

Neviditelné pouto

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Postavy: Gilbert Beillschmidt (Prusko)

Šárka Nováková (OC – Česká republika)

Drabble: 

„Nemáš tu být. Je to rouhání.“

Stála u památníku padlých. Šedovlasý mladík ji objal. Hlavou se mihly vzpomínky.

Šlechtic skláněl zbraň, dívka v chlapecké zbroji na něj mířila kuší. „Král ti nepoděkuje, když mě střelíš.“

Zkusila poodstoupit, ale chtěla, aby zůstal. Nenáviděla se za to.

„Zvrtla se Vám nožka," volal na ni. Utekla ze sálu.

Národ hrdých Čechů si vytrpěl mnohé, ale nedokázali ho zlomit.

Tělo měla samou modřinu. „Nechte ji, veliteli. O odboji neví." Nevydržela by už vzdorovat dlouho, byla mu vděčná.

Ustoupil. „Jednou mi odpustíš. Máme celé věky, čas nás spoutal dávno. Oba to víme, Šárko. Už nevzdoruj."

Přísně tajná oslava

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jméno oslavence a způsob jeho „popravy“ budou upřesněny. Muhehe :-D

Postavy: Alfréd F. Jones (USA)

Arthur Kirkland (Anglie)

Drabble: 

Basa piv, chlebíčky, bonboška.

Opakoval si to, aby nezapomněl, a popotahoval se za mikinu plnou hvězd a pruhů.

Provaz, pytel, vyčištěný kufr auta.

Arthur byl zabraný do práce, málem si ho ani nevšiml.

„Co tu chceš? Hele, nervi mi ten pytel na hlavu, Alfréde! Nemáš ty náhodou o kolečko víc?“

Všechno se s ním točilo, když se probudil. Setřásl neuměle uvázaný provaz a zadíval se na vzkaz. Přežije nejlepší

Jako v mlhách se chopil zbraně, co se tam válela. Nerf pistolka? Co s ní?

Vyšel z místnosti, dopadla na něj smršť gumových projektilů. Neměl sílu oplatit palbu.

„Všechno nejlepší, Arthure!"

Závěrečná poznámka: 

Věnováno všem, co si občas rádi zablbnou s Nerfkama nebo na airsoftu :-D Byli jste mi velkou inspirací ;-)

Rebeka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hetalie je moje srdcovka. S kamarádkou jsme si v rámci hraní RPG vytvořily celý fiktivní svět nejrůznějších postav národů a jejich osudů, se základem ze seriálu. A pořád nás to baví!

Postavy: Ludwig Beillschmidt (Německo)

Gilbert Beillschmidt (Prusko)

Rebeka (vymyšlený, právě zrozený národ Izraele)

Drabble: 

Procházel ztichlým pokojem. Přišel „uklidit“ po svých „kamarádech“, teď se však zarazil a odložil pušku. Pláč? Odhrnul peřinku a pak se židovská dívenka dotkla jeho rukavice. Ten jediný okamžik stačil, aby se Německo rozhodl.

Vydával ji za svou. Trávil s malou Rebekou čas, i když věděl, jaké svatokrádeže se dopustil. Děvčátko bylo právě zrozený a dosud bezejmenný národ.

Válka skončila. Gilbert s dívenkou se ukryl u přátel. Ludwiga čekal soud a dlouhé roky vězení.

Teď si hrála v jeho blízkosti. Dávno věděla, že je hrdý národ Izraele. Zestárne, až nastane pravý čas. „Budeme pořád spolu, viď, tati?“ Pevně ji objal.

Výročí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Postavy: Ludwig Beillschmidt (Německo)

Kiku Honda (Japonsko)

Arthur Kirkland (Anglie)

Drabble: 

Věnec z kvítí, prostý pomníček. Rozcuchaný blonďák stál téměř u něj. Sledoval vyrytá písmena. Na rameno mu dopadla ruka přítele. Němcovy oči zalétly k masivní bráně. Skrývala místo plné utrpení.

„Ještě to chce sluneční brýle a kšilt do čela.“

„Zdravím, Arthure,“ ucedil Ludwig.

„Hryže tě svědomí? Divím se, že se tu nesešla celá Osa,“ ryl do něj Angličan dál.

„Nikdo nás tu nezná,“ odsekl Němec podrážděně. „Jsem národ, ale bojoval jsem v zákopech. Nevěděl jsem o... tomhle. Tak mi to pořád nevyčítej.“

„Smůla. Německo bude mít pořád máslo na hlavě. Tuhle špínu prostě nesmyješ.“

Ludwig to věděl. Minulost nešlo vrátit.

Nastal večer

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Taková pomatená země, jako je Itálie, by neměla mít vycházky…

Drabble: 

Už se setmělo a Feliciano se neměl k návratu do nového útočiště. Jeho nedobrovolný kamarád by se ho rád zbavil, ale také pociťoval nefalšovaný strach o to podivně roztomilé stvoření. Šel jen obhlédnout město, prolezlé všelijakou verbeží. Není voják, něco se stane. Měl by za ním jít. Desátá hodina odbila, lampa ještě svítila. Gilbertova dávná říkanka. A pak… zabouchání? Ne, někdo v plné rychlosti rozrazil dveře a rozplácl se na koberci. Hodiny právě odbíjely desátou, jako v té prokleté básni. Ale když Ludwig pohlédl do těch nevinných očí, nezlobil se dlouho. Pomohl Felicianovi vstát, nechal se obejmout. Zase bylo dobře.

Závěrečná poznámka: 

Postavy: Ludwig Beillschmidt (Německo)

Feliciano Vargas (Severní Itálie)

Nový život

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Předpokládejme, že polidštěný národ žije tak dlouho, dokud existuje jediný jeho příslušník. Je tedy logické myslet si, že postavy z Hetalie prožívají celé věky a přežijí až do moderní doby (což i v seriálu několikrát bylo ;-))

Drabble: 

Přežil jsi. Napřed jednu válku, pak druhou. A neporadíš si s jedním mizerným papírem?

Ludwig Beillschmidt uznával, že moderní doba měla několik omezení. Jednou za čas musel měnit občanský průkaz, kmet s mladistvým vzhledem by byl podezřelý. Také bylo třeba větší opatrnosti. A pak tu bylo ještě to zpropadené daňové přiznání! Nikdy nemusel platit desátky. Jenže teď byl prostý občan.

„Odteď jsi optimista, nezapomeň.“

Říkal to každé ráno. Cedil to skrz zuby i ve chvíli, kdy mu policista vypisoval pokutu. Jediné, co se nezměnilo, byla chuť piva. Podepíše ten ďáblův papír a jedno si otevře. S úsměvem. Jako správný optimista.

Závěrečná poznámka: 

Postavy: Ludwig Beillschmidt (Německo)

Gilbert si umí poradit

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Náhrada za téma 12 – Kyselé vítězství a sladká prohra

Drabble: 

„Už dost! To jsi přehnal! Vyzývám tě na souboj!“

Je ta holka vždycky tak krásná, když se čertí? Šedovlasý mládenec se pousmál.
„Co za to?“

Zarazila se. „Jak to myslíš?“

„Bez odměny pro vítěze není pořádný souboj. Ale to ty přece víš.“

Utahoval si z ní. Věděla to, nechtěla se však vzdát.

„Pokud prohraješ, budeš mi celý týden sloužit. A jestli to dopadne jinak, daruji ti svého nejlepšího koně.“

Souhlasil. Nejdřív odolával, nakonec ale potupně prohrál.

Musel jí čistit boty, vařit, dokud nebyla spokojená, zkoušet její šaty. Teď se přiblížil a nečekaně ji políbil.

„Tomu se říká vzpoura, má paní.“

Závěrečná poznámka: 

Postavy: Gilbert Beillschmidt (Prusko)
Elizabeta Héderváry (Maďarsko)

Reprezentace

Fandom: 
Drabble: 

„Tak kdy mě vyzkoušíš?“ Hnědovlasý nervózně přešlápl.

„Až si dočtu noviny,“ odbyl ho blonďák. „Na co to vůbec je?“

„Mám si zapamatovat jména zemí, odkud přijedou renegáti.“

Arthur zbrunátněl. „Nečuč na ty kovbojský filmy. Jsou to delegáti.“ Podíval se na seznam pozvaných a na mapu před sebou. Začal mu ukazovat jednotlivé země. Hlavní hrdina těžce selhával. „Přestaneš číst Kapitána Ameriku. Začínáš blbnout.“

Tvrdá slova. Zafungovala. Amerika se začal snažit. I když… „A tohle poslední bílé místo na mapě?“

Arthur se zadíval pozorněji. „Vážně to chceš vědět?“ Přikývnutí. „Tam byl kdysi nápis. Vyrobeno v Číně.“

„Tak to ji nesmíme zapomenout pozvat!“

Závěrečná poznámka: 

Postavy: Arthur Kirkland (Anglie)
Alfréd F. Jones (USA)

Škádlení

Fandom: 
Drabble: 

Španělsko pozoroval dospívajícího chlapce. Opíral se o zábradlí terasy, nejspíš si chtěl uplivnout. Jak je to dlouho, co ho vyrval z rukou Osmanské říši? Za celou dobu si k tomu náladovému stvoření nedokázal vytvořit pouto. Předsevzal si, že z něj vychová gentlemana. Nadlidský úkol.

Teď se k němu Romano obrátil, v očích znechucení. „Už nejsem dítě! Přestaň mě furt špiclovat!“

Antonio pamatoval doby, kdy ho hnědovlasý chlapeček tloukl do břicha, žvatlal: „Vať mi jajče! Vať mi nos!“ Ten roztomilý klučina zmizel. Místo něj tu stálo klející, věčně nespokojené cosi. Za chvíli ho vztek přejde. Přijde loudit. Měl rád tohle usmiřování.

Závěrečná poznámka: 

Postavy: Antonio Fernandez Carriedo (Španělsko)
Romano Vargas (Jižní Itálie)

Usínání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ačkoliv je tento seriál o personifikovaných zemičkách klasifikován jako shonen-ai (v ne anime komunitě pre-slash), dají se na něj psát i heterosexuální povídky, v tomhle drabblátku však žádná vyznání nehledejte. Prostě takový obyčejný… život.

Postavy: Feliciano Vargas (Severní Itálie)
Ludwig Beillschmidt (Německo)

Drabble: 

„Slíbils mi pohádku!“
Jasně, otravuješ s tím už aspoň hodinu. Rozmrzelý blonďák se ušklíbl. Kolikrát se proklel za rozhodnutí uvázat si tohle „věčné dítě“ na krk.
„Tak teda jo. Byl jednou jeden klučina…“
Vojákova mysl horečně pracovala. V hlavě mu rotovala čísla. Trojka je skvělá! Kluk musí mít společníky. Ti mu pomůžou s úkoly. A za to si vyslouží dary, taky tři. Tři krát tři je devět! Není snad devítka nejmocnější magické číslo? Ludwigu, jsi génius!
Snažil se Feliciana vtáhnout do příběhu. Marně. „Co ti zas vadí?“
„Tuhle pohádku jsi mi povídal včera.“
Blonďák si povzdychl. Dětem se zkrátka nezavděčíš.

Obrázek uživatele Birute

Rodinná sešlost

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

V Berlíně v blíže neurčené budoucnosti.

Drabble: 

Amerika vešel do baru v hotelu Adlon, kde si ve dvacátých letech vyhazoval z kopýtka a pokukoval po Mary Pickfordové. Teď se tu oddával pro něj dost netypickému sentimentu.
Tomu ovšem nepropadal sám, jak se ukázalo, když u baru přistihl Anglii, jak s bondovským úsměvem zapaluje cigaretu jakési ženě v rudých šatech… se svalnatými lýtky… francouzským přízvukem... a velmi hrdelním hlasem.
„Panebože!“ vykřikl a dvojice od sebe odskočila. „Za rohem jsou vaše ambasády! Můžou vás sledovat!“
„To je na tom právě pikantní, můj milý,“ odvětil Francie, ale to už Amerika uháněl pryč.
Měl jít radši do kina na Občanskou válku.

Závěrečná poznámka: 

Nebo možná na Civil War.

Obrázek uživatele Birute

Gentlemanská dohoda

Fandom: 
Drabble: 

„Mon chéri!“ zavrněl Lucovi za zády známý hlas. Jakmile se otočil, Francie ho zahrnul objetími a polibky. „Blahopřeji!“
Francie se kouzelně usmíval a Lucembursko okamžitě zostražitěl.
„Pardon?“ vyhrkl a pokusil se mu vymanit.
„Ách, dokonalý přízvuk,“ rozplýval se Francie, který ustoupil jen proto, aby mu věnoval pohled, při němž si Luc připadal nahý.
„D-děkuji?“
„Už se těším na naše dlouhé rozhovory,“ snil dál Francie, pak se při pohledu na zoufale couvajícího Luca zarazil. „Pan bratr ti to neoznámil?“

Luc vpadl celý rudý do pracovny Nizozemska. „Ty mě chceš prodat Francii?!“
Nizozemsko sklopil hlavu. „Můj král...“
„ZA MIZERNÝCH PĚT MILIONŮ GULDENŮ?!“

Závěrečná poznámka: 

V roce 1867 chtěl zadlužený nizozemský král Vilém III. prodat Napoleonovi III. Lucembursko, které ovšem bylo členem německé celní unie a důležitou pevností, na níž mělo strategický zájem Prusko, takže po diplomatických roztržkách a vyjednávání Lucembursko zůstalo v personální unii s Nizozemskem.

Obrázek uživatele Birute

Sbohem a šáteček

Fandom: 
Drabble: 

Rodná hrouda je nástupiště a Lucovi se trochu třesou nohy. Kolem je plno mužů, žen a dětí. Objetí, polibků, slz.
Vtom mu kolem krku skočí dívka s mašlí ve vlasech. Je hrozně hubená. Luc má pocit, že ji nedokáže pořádně chytit.
„Bráško,“ vzlykne Belgie. Maličko se odtáhne a pohladí ho po tváři.
„Jsem zpátky,“ zamumlá Luc a konečně si to začíná uvědomovat.
„Vypadáš jako partyzán,“ usměje se Belgie a dotkne se šátku kolem jeho krku.
„Ten je na znamení,“ vysvětlí Lucembursko. „Slovinci si všimli, že na německé vojáky mluvíme moc francouzsky, tak jsme se dohodli, že po sobě nebudeme střílet.“

Závěrečná poznámka: 

Řada lucemburských mužů byla za 2. světové války nucena bojovat za Německo. Tohle je jedna z mála historek s dobrým koncem.

Obrázek uživatele Birute

Odpoledne v Postupimi

Úvodní poznámka: 

Varování: historie

Fandom: 
Drabble: 

Gilbert se vydal od nádraží přes Dlouhý most, kolem Svatého Mikuláše a stájí, co zbyly z městského paláce, k Sanssouci. Cestou se dal do řeči s roztomilými turistkami, které zahltil fakty o zámcích v parku a drby o jejich obyvatelích.

„Hezký palác,“ zhodnotil Sanssouci kysele Rakousko, když ho jeho císař Josef donutil, aby ho doprovázel na návštěvu Starého Fritze.
„Povšimni si výzdoby ze
slezského mramoru,“ zazubil se na něj Gilbert. „Fridrich si na ní velmi zakládá. Má vůbec spoustu plánů pro zámek, Postupim a samozřejmě pro mě.“

Gilbert už velkolepé plány nemiloval.
Vlak z Berlína do Postupimi jezdil přes Wannsee.

Závěrečná poznámka: 

Gilbert = bývalé Východní Německo - někdejší Prusko - kdysi dávno Řád německých rytířů

Obrázek uživatele Birute

Deník rytíře

Postavy: Řád německých rytířů a Rusko (v zárodku)

Vojsko nepřítele se sice našemu může početně rovnat, ale my jsme chrabrými, obětavými a skromnými služebníky Boha, který nás má radši a vůbec.
Čeká nás velkolepá bitva. Ti polopohani to mají předem spočítané!

Novgoroďané nás zatlačili na kraj jezera, ale naše strana se znovu seskupuje. Mohutné meče jsou zbrocené krví nepřátel a naši rytíři v brnění Pravdy se staví bok po boku a led praská...

Led praskááá!

5. dubna 1242

Dnes jsme podnikli bezvýznamnou průzkumnou výpravu, při které nás nepřítel zaskočil a díky mnohonásobné přesile podle porazil.
Kdo vůbec o tuhletu studenou, nudnou zemi stojí?
(Bolest na hrudi, horečka, kašel.)

------------------
Poznámka: 5. dubna 1242 porazil Alexandr Něvský v bitvě na Čudském jezeře řád německých rytířů. Mnoho křižáků zahynulo, když se pod nimi probořil led.

Fandom: 
Obrázek uživatele Birute

Den královny

Varování: slashovitost, omamné látky
Postavy: Nizozemsko a Kanada

„Ta přeháňka trvala sotva hodinu,“ pochvaloval si Willem, který měl na sobě pořád to brutálně oranžové triko. „Tomu říkám hezký den.“
Vzal si od Matthewa joint a usmál se, upřímně a uvolněně.
Dole projela po lucernami osvětleném kanálu loď plná nebezpečně se klátících lidí.
„Tohle je děsný klišé, víš to?“ zamumlal pobaveně Matthew se zamhouřenýma očima.
Pivo, párty, kvalitní kuřivo v obřím okně domu nad grachtem, Kanada spát.
„Větší klišé by bylo, kdybych tě vzal na výlet na kole a svedl tě mezi lány tulipánů s větrnými mlýny na pozadí,“ sdělil Willem spícímu Matthewovi. „Ještě do toho nějak zapojit dřeváky.“

Den královny se v Nizozemsku slaví každoročně 30. dubna. Je to šílené a velmi oranžové. Nizozemci si naplno užívají všechno, co milují - nedaněný pouliční prodej, alkohol, hudbu a tanec, plavbu po kanálech a ještě víc alkoholu.

Fandom: 
Obrázek uživatele Birute

Za hory, za doly

Varování: Druhá světová válka a (zatím) nekanonická postava

Válka je vítězná, armáda zaznamenává četné úspěchy, o nichž jsou občané v zázemí denně informováni, jenom vojáků se poslední dobou nějak nedostává.
Německo pochybovačně pozoruje holku zápolící s vozíkem plným kovového šrotu.
„Mám pro tebe bojový úkol,“ oznámí jí. „Neuposlechnutí rozkazu bude...“
Děvče se široce usměje: „Hlásím se na východní frontu.“
Německu se v hlavě rozeřve siréna.
„Ne.“
„Balkán taky není k zahození.“ Její úsměv je ještě nepříčetnější.
„V žádném případě.“
„Takže Francie?“ pročísne si vlasy s ledabylou elegancí.
„Itálie,“ odsekne Německo.

„Českoslo‒?“ vyhrkne Itálie a přestane na ni mířit, což je milé.
„Aby bylo jasno, právě jsi mě zajal.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Birute

Nejdelší noc

Postavy: Belgie a Španělsko
Varování: nizozemská revoluce, násilí a pokusy o cizí jazyk

Choulí se v koutku střechy. Zimnice s ní třese navzdory blížícím se plamenům.
Křik z ulice zní v její hlavě, křik z domů, křik z hrdel mužů předtím, než je setnou, z úst žen, které - Přitiskne si kolena k tělu. Děti. Její děti.
Kouř se jí dere do plic a pláč ven.
Dvířka půdy se otevřou.
„Esta es mía.“
V ruce drží jen hloupý kuchyňský nůž, ale -
Španěl ji popadne za zápěstí.
„No llores, Flandes.“ Políbí ji na spánek. „Todo irá bien.“
Antonio ji nese krvácejícími ulicemi.
Ten kouř.
„Te lo prometo.“
Její oči hledí nepřítomně do zběsile jasné noci.

V listopadu roku 1576 vyplenili španělští žoldnéři Antverpy. Za oběť jim padlo 8000 lidí.
Překlad: „Esta es mía.“ - Tahle je moje. „No llores. Todo irá bien.“ - Neplač. Všechno bude dobré. „Te lo prometo.“ - To ti slibuji.
Flandes - Flandry

Fandom: 
Obrázek uživatele Birute

Předsevzetí

Fandom: Hetalie
Varování: (zatím) nekanonická postava

Království se sklonilo nad potokem. Zabořilo se do bahna u břehu až po lokty a začalo zběsile hltat.
Království připadalo, že mu voda uzluje střeva, ale svět se zdál o něco růžovější. I když to možná byl nějaký nový Feuer (Feuer! Pal!), sakra, jak se to řekne česky? na obzoru.
Třetina lidí mrtvá, nebo v lepším případě pryč.
Mrtvý byl i lotr Wallenstein, nebo to byl hrdina Valdštejn? Království se chytlo za neuměle ovázanou hlavu. Ich weiß nicht. Už ne. Nej.
To bude dobrý. Hlavní je nezaplést se znova do náboženské války. Všechno postaví znovu. Až se postaví na nohy.

Fandom: 
Rok: 
2011

Lučan

Fandom: Hetalia (a trocha staročeských pověstí)
Poznámka: Moje sestra prohlásila, že v tom vidí slash, já to s tím úmyslem sice nepsal, ale… stalo se.

Starý Slovan poslal své děti do světa (zůstal jen Rusko a ten mu přerostl přes hlavu). Netrvalo dlouho, než jedna skupina vyhnala narkomana Markomana z útulného brlohu.
Jedním z nich byl zručný Lučan: uměl obdělávat pole, pást dobytek a dokonce i příst (jediná dívka ve skupině, Děvínka, byla poněkud emancipovanější než se by slušelo). Nejvíc ho bavilo vyřezávat šachové figurky.
Zabral se do toho tak, že vyřezal sto věží. Byli tak krásné, že si jich všiml Česko (který se prohlásil za hlavu rodiny) a začal se jich dožadovat.
Lučan mu je odmítl vydat.

Proto dodnes utěšuje Tešínsko v Propadlišti dějin.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Birute

Lenivé odpoledne

Ambrózie připomínala chutí pšeničný chléb, vlastně i tvarem a vůní, ale byla to ambrózie. A i když nektar chutnal po vodě z pramene, byl to božský nápoj.
Slunce příjemně hřálo, zdálky bylo slyšet ozvěnu moře a klučina, který jednou bude známý jako Řecko, položil spokojeně mámě hlavu do klína a poslouchal, jak vypráví třeba o Alkméně, kterou miloval Zeus a která porodila nejsilnějšího z hrdinů Hérakla − přitom mu máma dala pusu do kadeřavých vlasů a klouček v duchu počítal: Danaé, Létó, Léda (které se mu trochu pletou), Semelé, Antiopa a nymfy, spousta nymf, Maia, Eurynomé... Kam se hrabe počítání oveček.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Birute

Zranění a zmatení

Řád německý rytířů neměl dobrý den, no, možná víc dní, tak tisíc sto dvacet osm. Rozhodl se chvilku spočinout pod stromem a zkusit přestat krvácet.
„Polsko a Litva ti to zas nandali, co?“ prohodil stín, který na něj zničehonic dopadl.
Stín patřil Maďarsku.
„Ty brečíš?“
„Kdo tady brečí? Jsem zbrocený potem po hrdinském klání, který zrádně vyhráli ti druzí.“
„A potíš se očima,“ zvedlo obočí Maďarsko.
„Ha, to jsou slzy radosti z budoucího vítězství!“
„Tak dobře. Slzy radosti. Mezi námi chlapy.“
Řád schytal družnou herdu do pohmožděné paže a usoudil, že není vhodná chvíle Maďarsko přesvědčovat, že jí penis nedoroste.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Arengil

Lesk a bída Evropské unie

Fandom: Hetalia (poznámka pro neznalé: Berwald=Švédsko, zbytek si domyslíte. Není to nic moc, ale bodík je bodík)

Venku začaly burácet rachejtle prvních nedočkavců a zadlužený Francis už zase sbírá zakutálené drobné pod postelí…
„…Ani na petardičku,“ povzdychl si nad prasátkem a šel vyškemrat do oblíbené vinárny skleničku na sekeru.

Nad ní – přemýšleje o svém smutném údělu – dostal skvostný nápad, jak si vydělá…
Běžel domů a prohrabal svou chambrette. „…Někde tady přece musí být!“
Konečně vytáhl svůj poklad! Snad ještě k něčemu bude…

Berwald posměšně pozoroval jeho počínání. „Snad si nemyslíš, že v korzetu na někoho uděláš dojem?!“
„Bah! Naparuješ se, protože jsi skopnul z předsednického křesla malého Vašíka, když ti pořád chodil zhasínat v rámci úspory energií!“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Birute

Poslední kapka

Pro Amaron k narozeninám. Nizozemsko a Belgie po napoleonských válkách.

Willem, Spojené království nizozemské, se unaveně posadil do křesla. Po posledním kongresu ve Vídni měl plno práce. Správa kolonií, zařízení pokojů pro sestru a bratra – žádná levná záležitost…
Zul si pravou botu. Stále měl nohy oteklé od těch zpropadených valčíků.
Navíc ty věčné neshody se sestrou… Ale co, Napoleon byl kdesi na ostrově a v Evropě zavládl mír – žádné války, žádné revoluce.
Po sundání levé boty objevil na punčoše díru. Vyhodit? Taková rozmařilost.

Belgie měla k revoluci řadu důvodů – náboženství, jazyk, hospodářství,… Bratrova smrdutá ponožka, která na ni významně čekala u košíku se šitím, se do učebnic dějepisu naštěstí nedostala.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Birute

Půlnoční session

Arthur Kirkland, personifikovaný anglický národ, byl znepokojen. Natolik, že zcela zapomněl na šálek čaje, který od páté už dávno vychladl.
Záhadné bestiální vraždy. Nic nového. Tohle ovšem byla úplná pandemie.

Arthur si prohlédl mapu propíchanou červenými špendlíky. Čím blíže epicentru tím krvavější síť. Byla v tom jistá logika. To, že se na jeho území akumulovali detektivové, muselo nutně vyvolat odezvu. Stará paní, belgičtí i angličtí gentlemani, to pochybné individuum s modrou policejní budkou...

Jenže proč právě tohle hrabství? Otevřel se tam jícen pekel? Obzvlášť krutá kletba?

Zazvonil telefon, Arthur zvedl sluchátko a nakrčil husté obočí.
„Nechte mě hádat. Zase Midsomer?“

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Birute

Vojna a

Varování: neveselá historie
Snad už je drabble konečně správně. Jinak mi slova žere šotek.

Prvně si toho všiml, když se vlekl zpátky domů s Ruskem s vypáleným srdcem za zády, s Ruskem se šíleným úsměvem a se zatraceně rychlými střelci všude kolem a s nekonečným mrazivým Ruskem před sebou.
Kdepak je císař teď?
Shrnul mokré vlasy stranou. Na rukavici mu zůstal vlas a Francis se dal do smíchu.
Koneckonců na to měl nárok.

Vídeňský kongres – ten vlas vyrostl znovu, zvláštní, revoluce – šedina č. 3,… ten pruský hajzlík - 4, komuna - 5,… Verdun, Somma, Marna - 17 – šlo to stále rychleji – Polsko, Belgie, a pak
Oradour-sur-Glane bylo číslo 30.
Pak přestal počítat. A trhat.

Fandom: 
Rok: 
2010
-A A +A