Silmarillion

Obrázek uživatele Elrond

Stále stejná cesta

Fandom: 
Drabble: 

Arien se již po tísíkráte vydala na svou pouť. Začala prudce stoupat nad vrcholky hor Pelóri v Amanu a poté, co loďka dosáhla požadované výšky, se vydala směrem k západu.
Trasa byla jednotvárná a všude musela být ve stejný čas jako včerejšího dne. Vzpomínala na léta svého bezstarostného mládí, když ve Vánině zahradě zalévala zlaté kvítí a pletla si z něj zářivé věnce do vlasů. Přesto by neměnila. Dmula se hrdostí nad odpovědností, kterou dostala a těšilo ji kolik radosti každý den přináší svit květu Laurelinu.
A hlavně musela neustále dávat pozor, aby ji nedostihl Tilion, kterému pravidla moc neříkala.

Obrázek uživatele Elrond

Jak bylo všechno trochu jnak

Fandom: 
Drabble: 

Eru Ilúvatar si hověl v prázdnu a usmyslel si, že stvoří myslící bytosti. V hlavě se mu honily jejich archetypy, které mu pomůžou vytvořit nový svět. Budou mít na starosti nebesa, vítr, vodu, rostliny a zvířata.
V hlavě měl krásnou krajinu, na kterou dopadá syté zlatavé světlo, všechno se zelená, voda je průzračně modrá. Na loukách se pasou nejrůznější zvířata naprosto beze strachu. A do toho procitnou jeho děti – nejkrásnější bytosti.

Povolal si Ainur a dal jim svou vizi světa. Jenže pak si jej začali tvořit trochu po svém. Melkor znamenal největší zklamání, když se ani v nejmenším nedržel předlohy.

Obrázek uživatele Elrond

Zemřít a pak jít dál

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 20 Osamocen v davu.

Drabble: 

Otec stál na pahorku a svými slovy utvářel názory elfů. Slova přísahy se mi linula přes rty. Snad jsem je v hrůze opakoval po otci a bratrech. Potácel jsem se davem vpřed. Jít dál jsem považoval za svou povinost vůči otci. Nenáviděl jsem se, že jsem nic neudělal.

V přístavech jsem byl v šoku, že se něco takového mohlo stát. Meč jsem měl v ruce, ale použil bych jej jen v sebeobraně.

„Jsi v pořádku?“ chytil mne za ruku Maedhros.
„Mám pocit, že jsem zemřel. Že zemřela má feä.“ řekl jsem, neb jsem cítil, že slavík ve mně navždy zahynul.

Obrázek uživatele Elrond

Otevřený dopis Vardě

Fandom: 
Drabble: 

Milá Vardo,

od svého stvoření jsem byla nejzářivější hvězdou. První jsem se objevila na nebi a svůj svit jsem pokládala na ještě zavřená víčka elfů. Nazvali mne Alcalima. Vzhlíželi ke mně s nadějí. Vedla jsem námořníky po moři a pomáhala jim znovu nacházet domov. Lovci a stopaři se podle mne naučili hledat sever na pevnině.
A pak přijde on. Ëarendil. Čím se zasloužil, že mne zastiňuje svým jasem? Porušil zákaz a plul v zakázaném směru a není zabit, ani potrestán. Je vysazen na oblohu, aby si plul od východu k západu. Kde je úcta ke stáří?

Vardo, ty to schvaluješ?!

Obrázek uživatele Elrond

Nový domov

Drabble: 

Elrond s Ereinionem procházeli katalog s vitrážovými tiffanyho lampami a lustry.
„Tuhle si pořídíme do ložnice a tahle přesně sedne do pracovny,“ řekl Ereinion a ukazoval na příslušná svítidla.
Blížilo se stěhování do Přístavů a snili o vyřezávaných zábradlích, secesních sloupech a nábytku v novém domově. A také o prostoru, který tam budou mít – šicí dílna, brašnářská dílna, zlatnická dílna (až někdy bude čas) a kovárna (nesmrtelnost je krásná).

Nastal čas stěhování a místo do obrovské secesní vily nacpali šití, kůže, kostýmy, sebe a dva psy do 2+1.

„No, ale tu tiffanyho lampu si můžeme koupit i tak,“ prohlásil Elrond.

Obrázek uživatele Elrond

Falešné zprávy

Drabble: 

Maedhros zareagoval na zvuk, že mu přišla zpráva. Zarazil se, když viděl, že mu píše Turgon.

Ahoj,

viděl jsem Fingona ve městě s dívkou. Nevím, jestli už to víš...

U zprávy byla fotka, na které se Fingon držel za ruku s dívkou a společně se něčemu smáli.

Fëanore, rozhodl jsem se, že svou cestovku odkážu Tvým bratrům Fingolfinovi a Finarfinovi. Ty máš své vlastní podnikání a jen bych Ti přidával starosti. Finwë

S politováním musíme odmítnout účast Vaší firmy Fëanoro Diamonds s.r.o. na veletrhu Design Week. Obchodní ředitel Manwë

Nikdo z kontaktovaných si nevšiml varování o falešných zprávách.

Obrázek uživatele Owlicious

Aratar

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Psáno čistě Ellušce pro radost.

Drabble: 

Na počátku byl tón.
Z něj vzešla melodie.
Pak přišlo slovo a stvořilo svět.
Do světa jsme vstoupili, abychom ho milovali, abychom o něj pečovali.
Tvořili jsme dál.
Slovy, magií i rukama.
Čekali jsme na to, na co naše síly nestačily.
Vyhlíželi jsme bytosti, které jsme měli učit.
Ti, které jsme nejvíc chtěli chránit, se otočili proti nám.
Snad jsme příliš věřili, že i to zlé bude k dobrému.
Proto jsme nezakročili dost včas, dost tvrdě.
Teď nezbývá než přihlížet a truchlit.

"Neseme tedy všichni vinu za všechno utrpení?"
"Kromě trpaslíků. Za ty můžeš jen ty sám, Aulë drahý."

Obrázek uživatele Elrond

Pán darů

Fandom: 
Drabble: 

Annatar si pročísl prsty své dlouhé platinové vlasy a pousmál se na svou dokonolalou tvář. Pohladil rám zrcadla a požádal:
„Ukaž mi, kdo je v zemích zdejších nejsličnější.“
Kochal se svým vlastním odrazem v zrcadle.

Až jednou mu zrcadlo vyjevilo, že se na březích Středozemě objevil krásný zlatovlasý elf. Annatar se pokusil vnést do Lindonu svár a poštvat elfy proti němu, nicméně vracel se hned od bran jako spráskaný pes.

Vrátil se ke svému zrcadlu a poradilo mu, že v cesmínii spíše uspěje se svým vzhledem a kovářským uměním. Když už nebyl nejkrásnější v celé zemi, tak alespoň v Cesmnii.

Obrázek uživatele Iantouch

Zlaté květy

Úvodní poznámka: 

Letos jsem toho moc nenapsal, ale tohle se mi, myslím, docela povedlo.

Drabble: 

Šeřilo se a odněkud z dálky se nesl zvuk strun. Po chvíli se přidal zpěv. Zprvu jsem jej nevnímal. Snažil jsem se v chatrném světle čadícího ohýnku vyspravit přezku nátepníku.

I lóti lostar laurië
apa ringa ondolë…*“
ozýval se tklivý hlas.

„Co to je za píseň?“ zeptal se a podal mi tupou jehlu.
„O Glorfindelovi,“ utrousil jsem. „Ty zlaté květy bych teda chtěl vidět.“
„Leda by si zašil semínka elanoru do prošívky,“ zachechtal se suše. „Možná to udělám taky. Až umřu, tak vykvetu.“
Rozesmálo mě to.

I lóti lostar laurië
apa ringa ondolë…

Na hrobech našich druhů vyrůstalo leda bodláčí.

Závěrečná poznámka: 

* Květy kvetou zlatě
na studeném kameni...

Obrázek uživatele Iantouch

Poselství

Drabble: 

„Potřebuju dva dobrovolníky,“ řekl velitel při nástupu.
Vyhledal jsem modré oči vedle sebe a pak jsme oba udělali krok vpřed.
Velitel pokračoval: „Jako doprovod posla. Do Imladris.“

„Co myslíš, že mu Gil-galad píše?“ zeptal jsem se, když jsme zastavili napojit koně.
Zahleděl se přes řeku.
„Hvězdy ve tvých očích jsou zářivější než všechna rosa Telperionu!“ pronesl pateticky.
Vyprskl jsem smíchy.
Pokračoval: „Ve snech vídám vodopád tvých vlasů a toužím vtisknout do nich tvář!“
To už jsme se řehtali oba.
„Idioti,“ sykl posel.
„Tak co je v tom listu?“ naléhal jsem.
Posel zavrčel: „Něco ohledně výzdoby v Roklince. Fresky či co…“

Obrázek uživatele Lejdynka

Ta nedůležitá

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č.21, Odteď jsem optimista.

Pro Ianta s Elrondem :)

Drabble: 

Nejdřív se narodíte do rodiny kováře. Což znamená, že jste většinu času hluší jako poleno, všude špína, párkrát vám jiskra vypálí díru do oblečení.
Pak dospívání - šli byste na oslavu, ale ne, musí se naleštit kovadlina, nablýskat otcova zástěra, aby vypadala použitě, posbírat hřebíky z matčiny postele (no comment)...
No a nakonec přijde ON, nejdřív se strašně zhádá s mým otcem o mou ruku, a pak že se vezmeme, a já si říkám hurá, budu mít klid, ale můj nejdražší je megaloman, a že chce hroooozně moc dětí.
No, máme sedm synů. Tak snad už budu mít zbytek života pokoj.

Závěrečná poznámka: 

Určitě všichni víte, kdo to je, že ano? ;)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele wandrika

Najmocnejší

Fandom: 
Drabble: 

Dnes zomrel náš kráľ, najmocnejší a najslávnejší zo všetkých ľudských synov. Jeho vojská nedokázal poraziť nikto. Jemu podobného na zemi nikdy viac nebude.
Tam, kde iní hľadali iba bohatstvo, on mal vyššie ciele: zaumienil si zaistiť pre ľudí večný život v blaženej ríši, z ktorej sme boli neprávom vylúčení. Odvážil sa porušiť prastarý zákaz a vziať si späť to, čo nám právom patrilo.
Za jeho činy nespravodlivo platíme aj my. Vzali nám domov, rodinu, budúcnosť. Svet sa zmenil a Númenor je pre nás navždy stratený.
Lenže raz dokončíme jeho prácu a nájdeme cestu do Amanu!
Vzdajte poslednú poctu...
Ar-Pharazônovi Zlatému.

Závěrečná poznámka: 

Ar-Pharazôn bol posledný kráľ Númenoru. V Stredozemi sa mu podarilo poraziť a zajať Saurona bez boja. Lenže po čase sa Sauron stal kráľovým radcom a naviedol ho, aby sa pokúsil dobyť Aman (blaženú ríšu, kde žili Valar) a tak získal večný život. Keď však dosiahol brehy Amanu, jeho vojsko aj Númenor pohltila voda. Zachránili sa len tí, čo žili v Stredozemi. Predpokladám, že aj medzi zachránenými ostalo pár Ar-Pharazônových obdivovateľov, ktorí mu mohli predniesť pohrebnú reč.
Poznámka pre sudičky: téma sa skrýva v postoji Ar-Pharazônových stúpencov, ktorí nepripúšťajú, že sú za zničenie Númenoru spoluzodpovední.
Ar-Pharazôn počítam ako dve slová, v prípade potreby doplním.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Elrond

Nevhodné místo

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

+15 slash

Drabble: 

Objal Fingona, přitiskl se k jeho zádům a sjel mu rukou přes břicho. Jednou rukou mu rozepjal pásek u kalhot. Na zem ledabyle rozprostřel svůj plášť.
***
Maedhros na sílu protahoval hřeben kadeřemi, které svíral v pěsti. Na zemi se válelo několik zubů z hřebenu a chomáče rezavých vlasů.
„Nepotřebuješ pomoct?“ zeptal se Maglor, který celou dobu seděl v křesle opodál a četl si.
Vzal od vděčného bratra hřeben a trpělivě začal vyplétat z vlasů bodláky a rozčesávat zacuchané pramínky.
„Spadl si z koně?“ zeptal se starostlivě.
„No jo,“ zamumlal a pro sebe si dodal: ,A to nevíš, jak dopadl Fingon.‘

Obrázek uživatele Iantouch

Zlaté květy

Drabble: 

Šeřilo se a odněkud z dálky se nesl zvuk strun. Po chvíli se přidal zpěv. Zprvu jsem jej nevnímal. Snažil jsem se v chatrném světle čadícího ohýnku vyspravit přezku nátepníku.

I lóti lostar laurië
apa ringa ondolë…*“
ozýval se tklivý hlas.

„Co to je za píseň?“ zeptal se a podal mi tupou jehlu.
„O Glorfindelovi,“ utrousil jsem. „Ty zlaté květy bych teda chtěl vidět.“
„Leda by si zašil semínka elanoru do prošívky,“ zachechtal se suše. „Možná to udělám taky. Až umřu, tak vykvetu.“
Rozesmálo mě to.

I lóti lostar laurië
apa ringa ondolë…

Na hrobech našich druhů vyrůstalo leda bodláčí.

Závěrečná poznámka: 

* Květy kvetou zlatě
na studeném kameni...

Obrázek uživatele Iantouch

Aliance

Úvodní poznámka: 

Už tu dlouho nebyl neznámý noldorský vojín, že? (Možná bych mu mohl založit vlastní fandom.)

Drabble: 

„Kdyby v celém tomhle lese byla jedna jediná pavučina, stejně se nalepí mně do obličeje!“ zavrčel a neohrabaně odháněl babí léto.
„Počkej, ještě…“ zastavil jsem ho a otřel zbytek vlákna z okraje jeho přilby. „Ještě tady.“
Hledě na něj jsem udělal krok a vstoupil do toho, co na cestě zanechal Gil-galadův kůň.
„Já se na to můžu…“
Velekrál se ohlédl, takže jsem zmlkl. Rychle jsem otřel holínku a doběhl do formace.
„Já vůbec nechápu, proč se sem táhneme,“ zaslechl jsem zlostný hlas královského herolda, jemuž se Gil-galadova zástava zachytila mezi větve.
Velekrál vzdychl: „Obávám se, že Oropher upřednostňuje osobní setkání.“

Závěrečná poznámka: 

Gil-galad počítám jako jedno slovo.

Obrázek uživatele Elrond

U zrodu umělce

Fandom: 
Drabble: 

„Děje se něco drahá?“ ptal se starostlivě Fëanor a objal manželku kolem pasu.
„Bolí mě hlava,“ odpověděla.
„Už zase?“ řekl trochu podrážděně Fëanor.
„Ano. To se stává, když celé dny posloucháš bubnování,“ v tónu hlasu probublával sarkasmus.
„Možná by sis měla odpočinout od sochání.“ Jen co dokončil větu, začalo se ozývat bubnování. Po zvuku došel až do synova pokoje.
***
Druhý den se navrátil domů brzy. V ruce nesl zabalený předmět a za ním pospíchal neznámý muž.
Fëanor stanul ve dveřích Maglorova pokoje.
„Synu, mám pro tebe dárek.“
Maglor rozbalil harfu a nevěřícně pohlédl na otce.
„A tady je tvůj učitel.“

Zapovězené končiny

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Trochu si dneska zahrávám s naplněním tématu. Ale uvedené místo bylo rozhodně poslední, které muselo zůstat bílé.

Drabble: 

Mapy Númenorejců zachycovaly především moře a pobřeží.
Země, odkud pocházeli předkové ostrovanů, zmizely téměř všechny pod vodou. Cestovatelé začali časem poznávat i vnitrozemí Středozemě, ale nikdy je nelákaly cesty daleko na východ.
Protože oči Númenorejců hleděly především k západu.
Tam ale byla cesta uzavřena.
Mapy ještě zběžně zachycovaly nejbližší ostrov, odkud alespoň připlouvaly lodě.
Co leží dál, naznačoval už jen neurčitý nápis: Země neumírajících.
Místa, kam oni nikdy nevstoupí.
Dokonce ani potomci králů ne.
Nápis budil zprvu úctu a nesmělé fantazie.
Později rostoucí touhu a závist.
Nakonec šílenou žádostivost vedoucí ke zkáze.
A tak jejich nádherný ostrov zmizel z map.

Obrázek uživatele Iantouch

Být zase dítětem

Drabble: 

Nerwën držela v hrsti pramen zlatých vlasů a rozčileně do něj znovu a znovu zajížděla kartáčem. Zvuk hrotů drásajících zacuchané kadeře ji trochu uklidňoval.
„Prosím tě, dítě…“ promluvil měkce otec.
„Už nejsem dítě!“

Stála urostlá a statečná mezi znesvářenými knížaty a dychtila odejít. Fëanorova slova jí hořela v srdci. Toužila vidět širé nechráněné země a vládnout tam nějaké říši podle své vůle.
„Neopouštěj mě, dítě,“ štkala matka.
„Už nejsem dítě!“

Byla vyčerpaná. Každý den v mysli bojovala s Temnotou. Jak dlouho ještě? Nenya ji studila.
„Řekni, co by sis přála?“ zašeptal Celeborn a políbil ji do vlasů.
Smutně se usmála.

Obrázek uživatele Elrond

Špatné zprávy

Fandom: 
Drabble: 

Na dvůr přijelo šest mladíků na uřícených koních a zaplnili tiché místo smíchem a rozvášněným hovorem. Za nimi nesli sluhové uloveného kance.
„Princi Ereinione, žádá si Vás Círdan,“ vyřídil sluha. Čekal, až mladý elf předá koně, aby jej následoval.
Všude bylo nezvyklé až tísnivé ticho.
„Stalo se něco?“ zeptal se, když vešel do Círdanovy pracovny. Stavitel lodí nebyl sám, byl s ním ještě jeden elf.
„Gondolin padl a Turgon je mrtvý. Ti co uprchli, jsou na cestě sem.“ Círdan se odmlčel, vážně na něj pohlédl a pokračoval: „Budeš Velekrálem.“
„Ale to nemůžu,“ vykoktal Ereinion. Bylo mu sotva šedesát let.
„Musíš.“

Obrázek uživatele Iantouch

Originální

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak já teda něco napíšu, no...

Drabble: 

„To je tvoje práce?“ Vysoký muž v černém sametu uchopil šperk, zvedl jej do výšky a ve světle vycházejícím z vysokého okna jej zaujatě zkoumal.
Nesměle přikývl.
„Precizní. Dokonalé,“ říkal zpola sám sobě. „Tahle linka je tenčí než vlas a přece září docela jasně. Vsazení kamenů je…“ Zarazil se hledaje slovo. „Originální. Tvé dílo je docela originální.“
Nevěděl, co na to říct.
Příchozí pokračoval: „Tvůj talent je neskutečný. Nemyslíš, že je tě tu škoda?“
„Dělám jen svou práci,“ odpověděl.
„A co o ní soudí tvůj pán?“
Pokrčil rameny. Aulë jej vlastně nikdy neocenil.
„A nechtěl bys pracovat pro mě, Mairone?“

Závěrečná poznámka: 

Mairon je původní jméno Saurona, kdyby někdo nevěděl. Původně pracoval pro Valu Kováře Aulëho, ale pak změnil zaměstnavatele a udělal kariéru u Melkora, později známého jako Morgoth. (Ať nemusíte googlit.)

Obrázek uživatele Elrond

Hesla pro lepší Středozem

Fandom: 
Drabble: 

„Buduj Spojenectví, posílíš mír?“ Gil-Galad pohlédne s nadějí na Elendila.
„No, ale my jdeme do války. Co třeba … Spojenecká armáda – nezdolná záštita pokojného budování a strážkyně míru.“
„Není to trochu dlouhé?“ zeptá se pochybovačně Ereinion. „Mohli bychom to zkrátit na Spojenectví je mírová hráz.“
„A co třeba: Kupředu za další úspěchy při budování vyspělé středozemské společnosti?“
„Neplatí to spíš na Saurona?"
Velekrál Noldor a Elendil nerozhodně sedí nad sepsanými hesly.
„Dokážeš si představit, že by se s tím ztotožnil obyčejný voják? Možná bychom měli povolat někoho, kdo k nim má blíže.“ Elendil si zamyšleně mne bradu.
„Třeba Elronda.“ Nabídne Ereinion.

Obrázek uživatele Elrond

Všechny cesty vedou na západ

Fandom: 
Drabble: 

Ať už jsi Noldo, Vanya, Teler, Laiquende, Nando, Moriquende, Avar nebo Sinda a tvé kroky vedly různými cestami, nakonec je jedna, která všechny spojuje. Vede k moři a přes něj dále na západ.

Nejprve šli touto cestou na pozvání Oromëho Noldor, Vanyar a někteří Teleri.
Nazpátek tou cestou šli Noldor poháněni hněvem a jen málo z nich se pak vrátilo domů.
Unaveni životem se nakonec na cestu k moři směrem na západ vydali i ti, kteří dříve odmítli. Za vidinou přístavu, kde se třpytí diamanty, se vydali Sindar a Nandor. Laiquendi, Moriquendi a Avari vyměnili temné hvozdy za lesy Vlinoru.

Obrázek uživatele Iantouch

Vzpomínky mrtvého muže

Fandom: Silmarillion, LARP Arnor

Přístupnost: 12+

Poznámka: Tato povídka vznikla jako ohlédnutí za mou postavou na vynikajícím středozemském LARPu Arnor 2017. Hyacin, syn Adrahilův, byl vojenským velitelem númenorejské posádky nedaleko osady Hůrka v roce 2029 Druhého věku. Chci poděkovat všem, kdo se na Arnoru podíleli, jmenovitě Linkal a Caldonovi, bez nichž by Hyacin nespatřil světlo světa.

Prohlášení: Toto dílo jsem nenapsal se záměrem materiálně obohatit svou osobu. Středozemě je duševním vlastnictvím J.R.R. Tolkiena, LARP Arnor náleží těm, kteří se podíleli na jeho vzniku.

Podporovaná organizace: Česká alzheimerovská společnost, o.p.s.

Obrázek uživatele Iantouch

Prázdnota

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Letos jsem s Fëanorejci napsal jen jedno jediné drabble. Ale pořád je to pro mě neuvěřitelně silné téma, ke kterému se budu vracet. Poslední dobou přemýšlím o tom, kam se dokáže život pohnout, jakými neuvěřitelnými cestami směřuje osud. Snad denně si říkám: "V životě by mě nenapdalo, že budu..." A přitom vždycky dělám prostě to, co musím. Jinak to ani nejde.

Na téma Emoční kolika.

Drabble: 

Stáli na hranici lesa. Nebe bylo světlé, pokroucené větve stromů se proti němu rýsovaly jako ohořelé paže vzpínající se v zoufalé prosbě o milost. Bylo ticho; teď už ano. Eärendil vyplouval, jasný silmaril se vyhoupl nad obzor.
„Kdy jsi naposled plakal?“ prolomil mlčení Maedhros.
Maglor se na něj nepodíval. Řekl jen: „Už si nevzpomínám.“
„Bojím se, že už to nedokážu, bratře.“
Maglor se zhluboka nadechl. V chřípí stále cítil pach krve. Plášť se zdál těžší a těžší.
„Mám pocit, jako by ve mně rostla prázdnota, uzlovala mi střeva a požírala mě zevnitř…“ pokračoval Maedhros.
Maglor přikývl: „Já zvracím každé ráno.“

Obrázek uživatele Iantouch

Spot

Drabble: 

„V téhle zemi jsem prožil roky míru a radosti, i ty špatné, kdy nás potkala válka. Ale díky nim jsem si nejvíce uvědomil, že mé srdce patří sem. A udělám pro svou zemi vše, co bude v mých silách.“
„Stop!“
Gil-galad frustrovaně vydechl. Obklíčil jej nespočet hbitých rukou s pudrem, hřebeny a vatičkami. Jiné rovnaly uzel na kravatě, další kartáčovaly tmavomodré sako.
„Sjedeme si to ještě jednou,“ oznámil režisér. „Klapka!“
„Volby 2017, záběr 18, po šesté!“
Gil-galad znovu zopakoval text.
„Stop! Tohle beru.“
Tiskový mluvčí Elrond si promnul kořen nosu a utrousil: „Kde jsou ty časy, kdy Lindon býval monarchií…“

Obrázek uživatele Iantouch

Prázdnota

Fandom: 
Drabble: 

Stáli na hranici lesa. Nebe bylo světlé, pokroucené větve stromů se proti němu rýsovaly jako ohořelé paže vzpínající se v zoufalé prosbě o milost. Bylo ticho; teď už ano. Eärendil vyplouval, jasný silmaril se vyhoupl nad obzor.
„Kdy jsi naposled plakal?“ prolomil mlčení Maedhros.
Maglor se na něj nepodíval. Řekl jen: „Už si nevzpomínám.“
„Bojím se, že už to nedokážu, bratře.“
Maglor se zhluboka nadechl. V chřípí stále cítil pach krve. Plášť se zdál těžší a těžší.
„Mám pocit, jako by ve mně rostla prázdnota, uzlovala mi střeva a požírala mě zevnitř…“ pokračoval Maedhros.
Maglor přikývl: „Já zvracím každé ráno.“

Obrázek uživatele Elrond

Rovná dohoda

Fandom: 
Drabble: 

Melkor a Mairon se shýbali nad mapou Středozemě.
„Tak, ty budeš mít základnu tady na jihu, já si beru sever,“ rozhodl Melkor a umístil dva špendlíky téměř protilehle.
„Tady je sopka, to se mi bude líbit,“ souhlasil Mairon.
Melkor nakreslil kolem Maironova sídla červenou linku.
„A tohle je tvoje území,“ vysvětlil.
„Cože! Vždyť jsme se dohodli, že půl napůl!“ rozčiloval se maia.
„Já mám draky, kteří potřebují více prostoru než tvoje vlčata, těm postačí pár kotců.“
„Ale vždyť to je tak jedna osmina!“
Mairon udeřil Melkora pěstí do prsou.
„No dobře, přidám ti k tomu dvě osminy, ale ne víc.“

Obrázek uživatele Lejdynka

Přísaha vás povede, a přece vás pokaždé zradí...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Něco o Fëanorovi a jeho synech pro Ianta s Elrondem <3

Název je citace z knihy.

Drabble: 

Bylo jich osm a šťastně si žili,
dokud jim do srdcí nezasel svár
překrásný Mairon; duch černý, plášť bílý,
koruna bez lesku, mrznoucí žár.

Když strašný netvor se žihadlem sápal
na mízu světla, a Stromům vzal dech,
tu hnal je vpřed nesvatý, chamtivý zápal:
pro smrt tří klenotů na křídlech!

Marně jim říkali: "Odejdi s pokorou!"
Jiní zas: "Zůstaň! Žel, všechno je pryč!"
Vraždili se smíchem v přístavu pod horou.
Labutě od krve, spálený klíč.

Nepřítel světa pak podruhé udeřil.
Svázáni Přísahou kráčeli dál.
(Sliby jsou bláznů sen!) Bili se ze všech sil,
však z osmi rubínů jeden se vzňal.

Obrázek uživatele Elrond

Helcaraxe

Fandom: 
Drabble: 

„To je vedro!“ nadával Glorfindel, když kontroloval s Ethelionem brány Gondolinu, což bylo na celé dopoledne.
Ve zlaté zbroji se potil a z pod přilby mu trčely mokré kadeře.
„Hrozné,“ přitakal Ethelion a utřel si zpocenou dlaň do hřívy svého hnědáka.
„Mohli bychom si vyprávět o zimě, to prý pomáhá.“
„Teď by mi pomohl jedině vinný střik s pořádnou porcí sněhu.“
„Takový sníh z Helcaraxe. Kde jen je mu konec. Mrzlo úplně všechno. Když si náhodou holou rukou sáhl na ocel meče, přilepila se ti k němu. Ach, jak to studilo! Co bych teď za to dal,“ vzpomínal zasněně Glorfindel.

Obrázek uživatele Elrond

Otravná moucha

Fandom: 
Drabble: 

„Jak bylo?“ houkl na Celegorma Maglor.
„Nic moc,“ odpověděl. „Jet za bestiář nebyl dobrý nápad.“
„Jakto?“
Celegorm tedy vyprávěl o tom, jak se nikdy tolik nenadřel. Když se chtěl kolem poledního konečně nasnídat, přišli za ním, že má hrát mouchu. Navlékli jej do kostýmu s trapnýma křidýlkama a měl jít otravovat šlechtu u stolu. Pravda, sem tam jsem něco uštíp a občas se napil piva, ale těch modřin kolik u toho schytal.
„To muselo být hrozné,“ litoval jej bratr, avšak špatně skrýval smích, když si urostlého mladíka představil, jak bzučí kolem stolu a pokouší se spadnout do korbelu s pivem.

Stránky

-A A +A