"Buď zdráv, Cimeřane, chceš čaj? S mlékem? Prosím, tu plechovku nemůžu otevřít. Díky, mečem to jde líp."
Conan mávl mečem, otevřel plechovku, zabil dva špinavé vagabundy, co vběhli dovnitř, a ztěžka dosedl.
"Vidíš? Tak to mám pořád."
„Chudáčku."
„Princezny. Poklady. Příšery. Chrámy. Království. Mám jich plný zuby! Kdyby kdysi ten vůl nevyplenil naši vesnici, byl jsem dneska kovářem. Špičkovým. Hřebíky, motyčky, kravský zvonce..."
Rozmáčkl pěstí lebku dalšího vagabunda a pokračoval:
„Ještě že mám holku a ne syna! Conina bude kadeřnice. S břitvou je přímo úžasná! Jojo, není nad pořádný občanský povolání. Hrdinů jsou plný hřbitovy. Ale kadeřnice, to zní skvěle!“