RPF

Obrázek uživatele Saphira

Song of you

Klávesy piana dohrály poslední tóny.
Zamyslel se; položil hlavu na klaviaturu. Chtěl pro svého drahého napsat píseň, ale nenacházel ta správná slova a tu pravou melodii.
Zavřel oči. Vybavily se mu jeho oči, úsměv, hlas. Ne...
Paprsky slunce se přehouply přes parapet okna. A postupně přicházela melodie a samotná slova.
Zpíval je potichu, spolu s tóny.
There are many melodies to choose from but there’s only one of you
So I’m gonna fly in the sky so high in the wind
And I’m gonna try really really try so hard not to give in
And find the song of you

___
Poznámka: Slova kurzívou jsou převzata z písně Rufuse Wainwrighta Song of You. Napsal ji pro svého přítele a snoubence Jörna a já jsem se jí nechala inspirovat.

Hrách a králíci

Gregor Mendel sledoval své políčko hrachu a spokojeně si mnul ruce. Červený, bílý, červený, červený, červený, červený, bílý, červený, červený... Přesně podle statistického předpokladu. Byl na svoje hrachy patřičně hrdý a nijak se tím netajil. Věřil, že se o něm jednoho dne bude učit na školách jako o průlomovém průkopníku.
Procházel se mezi svými políčky, poslouchal šumění vánku v barevných květech, až došel do hospodářské části klášterní zahrady a tam... přímo před očima zřel králíky a dostal geniální nápad! Už to viděl před očima: hnědý, strakatý, hnědý, hnědý, hnědý, hnědý, strakatý, hnědý, hnědý... A určitě opět přesně podle statistického předpokladu.

Dadaistický dar

Pozn.: v dějinách umění nejsem moc zdatná.
Pozn. 2: Nevím, jak je to s motorikou dětí, ale myslím, že děti zvedají ruce dřív, než chodí a až potom, co se začínají usmívat, nicméně se v dětech vyznám o mnoho méně než v dějinách umění, takže mne klidně opravte.

Dada. Dadada. Dítě žvatlalo v kočárku. Dadada. Dada. Neumělo ještě chodit, ale usmívalo se hodně a rádo. Dada. Sluníčko svítilo, nebe bylo modré, ptáčci cvrdlikali a dítě se usmívalo... nu, hodně a rádo. Dadada. Svět se na něj také smál prosvětlenou atmosférou dětství a nevinnosti. V buclatých prstících svíralo uslintaný dudlík. Dadada. Mladá maminka na lavičce houpala kočárkem a přivírala oči před světelnými paprsky, upravila si vlasy a posunula klobouk. Dada. Už se neusmívala tak hodně, ale o to raději.
Kolem šel elegantní pán, pozdravil paní zvednutým kloboukem. Dítě k němu vztáhlo ručku s dudlíkem. Dada. Salvador Dalí se usmál.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

Dobrý ráno, dobrej večer!

*věnováno Kleio. ale jestli to nepoznáš, tak si to nezasloužíš! ;)

Jak to začalo?

Ráno mizerný. Snídaně mizerná.
Venku kosa. Vzal jsem si svetr. Elektrizoval.
Ve Starbucks došlo kafe. V kavárně!
Dal jsem si kakao. Přesladil ho.
Naproti seděly dvě buzny. Zíraly na mě.
*checht!*
Urazili se.
M měl brejle. G měl knihu.
MG – muj golubčyk? Ha!
Chtělo se mi spát. Kafe!
Jel jsem tramvají jinam.
Na křižovatce byla bouračka.
Zima.

Hudba v klubu mizerná. Jukebox mizernej.
Pak ke mně ale přiběhl nějakej zkouřenej chlápek, zařval ‚Poslední bonbónek!‘ a nacpal mi do pusy hašlerku. A já věděl, že to bude dobrý.
*třepe krabičkou*
Nechtěl byste lentilku?

Mimochodem, vypsalo se vám pero.

Fandom: 

Prozření

Probudil se s pocitem zajímavého prozření, jen si zaboha nemohl vzpomenout, co vlastně prozřel. To je tím, že se podíval z okna. Rima mu vždycky říkala, že jestli si chce uchovat sny, nesmí se ráno dívat z okna.
Když si v šatně oblékal hábit, hlavou mu probleskla představa muže v obleku. Černém obleku. Nemohl se zbavit myšlenky, že právě on mu pověděl tu šokující zprávu, kterou si nepamatuje.
„Nesoustředíš se,“ prohodil u oběda Jason. „To ten článek o Dianě? Vím, jak nesnášíš, když se o mrtvých mluví špatně.“
„Diana není mrtvá,“ slyšel sám sebe tvrdit. „Jen odletěla na svoji planetu.“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Dangerous

Poklad

Fandom: RPS/Historie (Lord George Gordon Byron/John William Polidori)

John Polidori se s vyčerpáním opřel o rám dveří. V krku pálily slzy, točila se mu hlava. Nebude snášet další urážky, nebude! George se jen smál.
Kdyby mohl, vpil by se do dřeva, do něhož křečovitě zarýval nehty. Nikdo si ho nevšímal. Byl neviditelný. Maličký. Bezcenná cetka, neplatná mince v prachu u cesty.

John Polidori se opíral o pelest Georgovy postele. Zachroptění, zrychlený dech. Polibky na krku, kousnutí na ramenou. V neposedném svitu svíčky se třpytily Johnovy nedávné slzy a trocha oleje z rozbité lahvičky na stolku. Byl jen jeho. Jen pro něj. Zlatý poklad otevíraný jen vzácně, před spaním.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Brygmi

Nevermind

poznámka: příště už napíšu něco zábavného a akčního...

Lidi vás milujou, miluje vás žena, máte děcko. Jenže máte taky drogy a drogy jsou sice ten největší hnus na světě, ale stejně nedokážete přestat. Ono sice jde bejt bez nich. Ale je to hned takový šedivější, bez chuti a bez zápachu. S nima to je prostě sranda. Být a žít. Prostě. Největší sranda je s heroinem. Jenže když ho nemáte, tak vono je to hned těžší a jen si uvědomujete, že je něco fakt posraný. I když vás lidi milujou.

Zlatá rána, napsat dopis, a pak teda ten poslední výstřel.

„It's better to burn out, than to fade away.”

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Lejdynka

Návrat malého prince

fandom: Malý princ a RP
poznámka: jsem nemožná a máte právo mě zastřelit. ale ty dva nápady se mi objevily v hlavě současně. nedokázala jsem toho nevyužít. a za názvovou podobnost se Kleio omlouvám, jenomže - co jinak s tímhle? to nejde. nic jiného nejde.
věnování: všem, kteří věří v jeho existenci

Malý princ nikdy neexistoval, přesvědčovali ho.
A on pohladil zamyšleně po hřbetě útlou knížku.
Jeho zlaté vlasy byl jen odraz slunce na poušti, tvrdili.
A on vzal sklenici, nasypal do ní písek a postavil ji na okno.
Otázky, na které jsi mu odpovídal, pokládal sis jen ty sám, zkoušeli vysvětlovat.
A on se jich zeptal, co jsou to vážné věci.
Studna, kterou jsi objevil? Měl jsi štěstí, připustili.
A on připil iluzi na štěstí ledově chladnou vodou.
Rolničky, které cinkají? Ty vysnil sis zvonky, abys nezešílel z ticha, pravili mu soucitně.
A on se usmál, vzal tužku a nakreslil beránka.

Rok: 
2010
Obrázek uživatele Sothis Blue

To je dobrý

(Víte co? Zkuste to projednou uhodnout.)

Řídící stroj zobrazil schéma dolní paluby s výrazným vyznačením jedněch vrat a vyslal do atmosféry lodi výstražné vlnění. V překladu to znamenalo totéž, co staré: Muž přes palubu! Na lodi ale nebyl nikdo, kdo by takový překlad potřeboval nebo mu byl alespoň schopen vlastními schopnostmi porozumět. Už ne.
Muž v kosmickém člunu si odhodil patku z očí. Teď může kamkoliv. Bude prodávat párky ve stánku s rychlým občerstvením. Stane se barovým zpěvákem na zapadlé planetě daleko od domova. Nasadí si černé brýle a bude dělat revoluci.
Na lodi poplach a emzáci ho budou honit. To nic.
To je dobrý, mámo.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Kleio

Problém

Fandom: sice RPS, ale můžete to brát jako originální
Varování: píše to Kleio, takže víte co, ne? ;)
Poznámka: Věnováno Dangerous.

„Promiň, já nemůžu,“ ozvalo se zpod peřiny rozpačitě.
„Problém?“ otázal se provokativně Matěj.
Julius cítil, jak rudne. Naposledy se mu tohle stalo ještě na škole, to už bylo dávno. Připadal si hloupě.
Rozpačitě se uvelebil na Matějově rameni. První společná noc byla neskutečná, oba se těšili na další, ale tentokrát se vyskytl problém. Malý, roztomilý a chlupatý problém.
„Promiň, ale já nemůžu, když se na nás dívá.“ Tváře planuly.
„Je to jen kotě.“ Matěj se hlasitě zasmál.
„Ale ono se jí to líbí!“ Julius se díval na kotě stulené v nohách postele. Tak rozzářené oči u kočky ještě nikdy neviděl.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Lejdynka

Proklet vlastní nedokonalostí

fandom: RPS (ale toho S tam moc není, jen decentní zmínka)
poznámka: otevřela jsem si jedny webovky a podívala se na kalendář. svátek má Julius. Blik! toliko k důvodu a fandomu.
věnováno památce tohoto úžasného autora, ač se tu k němu moc hezky nechovám.
za inspiraci děkuji Kleio - ona bude vědět.

Poslední tečka za větou ukončila literární počin, s kterýmžto se za dlouhých zimních večerů mořil.
Nespokojen však zalomil prsty do sebe. I tento postrádal dokonalost, stejně jako rukopisy dřívější:

Amis s Amilem nikdy nedočkali se naplnění lásky kurtoasní.
Jan Mária Plojhar zhynul v náručí kostlivé.
Radúz a Mahulena – zbytečně věrni až do skonu konečného.

I poslední hrdina jeho vyčítal mu zbabělost a lživé úmysly.
„Klidu jsi nám nedopřál, ni lásky, ni štěstí! Jen sám sebe obelháváš tím písmem neupřímným!“
Tak mu klnuli.
„Budiž proklet, bídníku!“
Každá ta oživená postava bude mu bolavá léta dlouhá kostlivcem v zásuvce s díly dohotovenými.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Lejdynka

Hod knoflíkem

fandom: RPS, jsem si jistá, že zúčastněnou osobu poznáte sami, slashově zvrhlé narážky
poznámka: v textu jsou použity názvy jistých divadelních her jistého konkrétního autora, a ty nejsou moje. tenhle drabble je brán jako multivrstevný metafikční jazykový experiment, aneb 'co všechno se dá udělat se slovy, když je autor kanonicky zvrhlík?'
věnování: sice to pravděpodobně moc neocení, protože to není nic moc sofistikovaného, ale věnování Adě. ona bude vědět proč :)

Utrhl knoflík ze svého kabátu, vyhodil ho do vzduchu a nechal dopadnout na hřbet ruky.
Čtyři dírky.
Zašel tedy na návštěvu za ideálním manželem. Protáhla se.
Další knoflík byl perleťový. Měl čtyři dírky.
Rozhodl se osobně přesvědčit, jak je důležité míti Filipa.
Třetí byl zpola naprasklý. Ale stále měl čtyři dírky.
Vějíř lady Windermerové vrátil jejímu okouzlujícímu muži.
Čtvrtý knoflík se mu zakutálel pod postel. Byl si ale jist, že měl čtyři dírky.
Bezvýznamnou ženu pominul. Komorník naopak význam měl.
S pátým knoflíkem si povídal. Čtyři dírky. Mám štěstí.
Arthur Savile za svůj zločin bohatě zaplatil.
Pak Wildeovi došly knoflíky.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Lejdynka

Alea amare nesciunt

rating: od 12

Umělohmotná kostka dopadla na parketovou podlahu.
Rty.
Opět ona.
Roztřásla je znovu v ruce a hodila.
Rty. Dělejte s nimi cokoli.
Podívaly se na sebe.
Ostatní dvě dívky je dychtivě pozorovaly.
Přiblížily se k sobě a nejprve se dotkly jemně.
Jejich ústa se rozhodla, že se jim tento vývoj situace zamlouvá.
Začala si tedy žít vlastním životem.
Líbaly se dlouho.
Rty.
Rty. Líbat.
Vyberte si kohokoli. Pohlaďte ho.
Udělejte s ním, co je vám libo.
Prolíbaný večer. Je to dobře či špatně?
Ostatní se usmívají.
A pak – nejistota. Zoufalství na okně.
Lhostejnost a strach.
Je to dívka.
Lhostejný odjezd.
Slzy.

Fandom: 
Rok: 
2010

Stránky

-A A +A