Jane Austen: Persuasion

Obrázek uživatele Zuzka

Jako had

Drabble: 

“Podívej, tamhle jde,” slečna Gwendylon naznačila směr.
“Vidím.”
“Krásné dámy!” klaněl se gentleman už na pět kroků daleko. “Takové krásné překvapení. Váš vzkaz jsem vskutku nečekal, čemu vděčím za tak vzácné setkání?”
Slaďoučká slova by mu bývala dál odkapávala ze rtů, kdyby Gwen i Tess nenasadily každá svou verzi vražedného pohledu číslo sedm.
“Co jsem provedl?” zkoušel vtipkovat.
“Víte sám. Přestaňte obluzovat slečnu Elliotovou.”
“Kterou máte na mysli?” ušklíbl se.
Paní Sigismund-Smith zaujala se svým parapletem velmi jednoznačný postoj.
Slečna Gwendylon měla v kabelce shodou okolností oba díly Udolfa.
Pan Elliot se na schůzku s paní Clayovou toho dne nedostavil.

Závěrečná poznámka: 

On je spíš prostě hajzl, než idiot, ale Gwen by mu jinak neřekla.

Obrázek uživatele Zuzka

Oddychu nedopřáno

Drabble: 

Proč bych je ostatně nepozvala sem? Máme ten nový prostorný gauč…
Myšlenka dobrá, jen překonat hodinku vytrvalého údivu a dotazů na bídu a vymoženosti jiné doby. Pak hovor plynul, stačilo dolévat čaj.
“Doufala jsem, že matinka a tetičky s tím dohazováním někdy přestanou. Ale stále mají Kitty, tedy dost větru pro jejich mlýny.”
“Vskutku! Margaret má paní Jenningsové už celkem plné zuby. A to ji zpočátku měla z nás nejradši.”
“Neskončí to nikdy. Tady drobeček se ještě nenarodil, nicméně Lady Russell už ví, že to bude děvče a bohatě se provdá,” povzdechla si Anne.
“Já bych všechny ty dohazovačky zakázala!”

Obrázek uživatele Zuzka

Zadrž dech

Úvodní poznámka: 

Když drabblovací duch stagnuje, je třeba zapojit přátele a vlastní fandom.

Drabble: 

plop
"No a teď mi řekni, kde jsme."
"Vydrž, se rozhlídnu."
Dvě elegantní postavy se opatrně sunuly podél remízku. Z louky se ozýval hovor.
Na stezce se mihl šeříkový čepec.
"Zapadni," šupla Susan nevybíravě svou společnici do křoví. "Ššš!"
"Takže už víš, kde jsme?"
"Jo, pojď kousek blíž."
Opatrně se přiblížily do zad páru na louce.
"...já jsem jiná. Má mysl je rozhodná a odhodlaná!"
"Brzo bude praštěná," vrčela bezhlesně Susan.
"Nechej, nesmíš!" syčela její kolegyně.
Nakonec adeptku zasahovatelku rychlým chvatem uzemnila.
"Sss!"
Románoví hrdinové záhy odpluli jinam.
"Neplač, co je?"
Susan si odsedla. Paní Sigismund-Smithová uzřela parádní růžici pcháče.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Zuzka

Což po věnu...

Drabble: 

Všechny dluhy splaceny. Prostředky na novou garderobu (přicházející sezona se neptá, kolik vám to sype). Něco by zbylo i na pár kousků nábytku z katalogu (zakázkoví řemeslníci jsou vydřiduši... jejich práce není, co bývala). A ano, Elizabeth by si mohla poručit ty nové záclony. Stejně by udělala líp, kdyby konečně zavadila o některého lorda. Prozatím snad budiž.
Jaká škoda, že ta zářivá suma zapáchá mořem, válkou a prací. Nuž ale nedá se svítit. Ten nikdo alespoň nevypadá jako strašák do zelí. Nechť si ho Anna má. A staroslavné zpropadené rodinné sídlo rovněž, když ho ten kapitán Nevímkdo rád bohatě zaplatí.

Závěrečná poznámka: 

V adaptaci Persuasion z roku 2007 je zakomponován krásný detail, který nevychází z knihy. Kapitán Wentworth koupí pro Annu jako svatební dar od jejího otce rodinné sídlo Elliotů, Kellynch, které má Anna ohromně ráda. Kromě toho, že je to nádherný moment, když jí dar předává, vždycky znovu mě napadne, jak asi muselo vypadat celé jednání se sirem Walterem Elliotem o tomto prodeji/nákupu. A co se tomu sebestřednému krachujícímu náfukovi asi honilo hlavou.
Druhá věc, která mi nepřestává vrtat, je podivný stav nejstarší dcery sira Waltera. V celém příběhu se řeší provdaná nejmladší dcera a prostřední Anna, která je vlastně už "stará" na vdávání a všichni tak nějak počítají, že z ní bude stará panna... Ale o nejstarší Elizabeth ani slovíčko, ta se vdávat nemusí (?)

Obrázek uživatele Zuzka

O budoucnost

Drabble: 

"Rozhodně doporučuji Bath," uzavřel Shepherd tirádu.
"Společnost tam patrně nebude tak různorodá. Ale i v Londýně bych těžko hledal tváře oku lahodícího vzhledu," odvětil sir Walter, uhlazuje si vlasy.
"Ale papá! Hlavně vybrat pěkné místo. Nejnovější nábytek. Závěsy, které oslní. A koberce. Určitě koberce," Elizabeth už se viděla. Paní domu ve městě.
"Budete centrem pozornosti, nepochybně," mazala paní Clayová medy.
Stále opakovali totéž. Staré sídlo kolem nich se rozplývalo ve vzdušné zámky.
"Vaše starosti na mou hlavu," zoufala si Anne. "Krása, elegance, třpyt. Nechte mi vykořenění a bolest vzpomínek. Co ještě může mi být krásným, než jméno, které shledáváte nepodstatným?"

Obrázek uživatele Zuzka

Na zotavenou

Drabble: 

"Tak kdy uslyšíme zvony?" Harry ho přátelsky poplácal po rameni, "jsem si jistý, že Luisa si s výběrem krajek už poradí."
Nepřítomně se zasmál. Pak odtrhl zrak od výlohy.
"Cože?"
Ďábel, zlé dvojče Osudu, mu nastavil zrcadlo a donutil ho pohlédnout zpět.
Tolik zloby. Kdo byl ten člověk s pohárem v ruce? Kdo za něj zpíval popěvky námořníků a urážel klid zdravého rozumu? Kdo sahal po třešňových květech, které ještě nestihly vykvést, když jeho ruce, rámě a celý on měli dávno patřit jenom Anne? I kdyby ji teď směl jen zdáli obdivovat...
Ďábel, zlé dvojče Osudu, ho vyhnal do Shropshiru.

Závěrečná poznámka: 

nejdřív jsem je nemohla najít a najednou tam mám ty zlý dvojčata dvě...
(a názvy jsou peklo)

Obrázek uživatele Zuzka

Žena námořníka

Drabble: 

Svíčky na stole pomalu hasly, nálada byla příjemná.
"Mrs Croft, vy jste skutečně byla ve všech zámořských krajích?" Henrietta byla tou představou nadšená.
"Skutečně ano, drahoušku," usmála se admirálova žena a zpříma pohlédla přes stůl.
"Mrs Meadows mi jistě dá za pravdu, že je to náročné ale báječné dobrodružství."
Magdalene tiše přikývla. Byla připravena vyprávět, ale admirál ji přerušil.
"Byl bych raději, kdyby zůstala na pevné zemi, ale zkrátka to nebylo možné. Málem mě žádala, abych jí přikázal mě následovat. I kdyby to bylo na konec světa v rybářské bárce."
"Konec světa by byl tam, kde bych nebyla s ním."

Obrázek uživatele Zuzka

Když se daří...

Drabble: 

"Nikde, podotýkám, nikde nedostane člověk tak dobré krevety," prohlásil sir Walter a náležitě mlasknul. Pěstěnými prsty rozlomil poslední krunýřek a zakousl se.
"Pravda," protáhla Elizabeth.
"Teď, omluvte mne, se zajdu před návštěvou upravit."
"Jistě, dítě. Ale pospěš si. Lady Dalrymple nesmí čekat. Já už jsem svůj nový brokát oblékl," elegán zkontroloval svůj odraz v zrcadle.
Nikdo jiný mu nevěnoval pozornost. Elizabeth zmizela do šatny. Anne rozmlouvala s číšníkem.
"... a prosím, zabalte je pořádně."

Sir Walter roztržite pohlédl na hodinky. Je čas! Rychle...
Zavadil o vidličku.

Anne a chudičká Mrs Smith se tomu divadlu nad hostinou ze zbytků ještě mnoho nasmály.

Obrázek uživatele Zuzka

Prázdné kalorie

Drabble: 

Služebná diskrétně odšustila. Na stole zůstala krabička. Anonymní.
Elizabeth rozhrne voskovaný papír a tiše zavrní. Kandované ovoce, jak pozorné. Tajemný dárce dbá o zdravý vzhled své vyvolené.
Včera přišly pralinky, její nejmilejší. Není pochyb, musí to být pan Elliot.
Ne, že by oň drahně stála, ale vyplatí se to. Jejímu věku se nevysmívají jen díky jejímu prvorozenství. Vždyť Anne je pro smích dávno.
Elizabeth si mlaskne. Co asi dostane zítra? Ve sklenících už by mohly být čerstvé ananasy...

Přišel angrešt.
Povznesené očekávání náležitě zhořklo. Pan Elliot vzal roha s tou zatracenou Penelopou a tatínek, zdá se, na dceřiny vdavky nemyslí.

Závěrečná poznámka: 

Nikdy mi nedojde, proč Elizabeth to hrozící staropanenství bez jediného slova procházelo...

Obrázek uživatele Ebženka

Noblesa nade vše

Úvodní poznámka: 

"Zejtra půjdem jako by nic
kam, kam, kam?
Budem říkat jako by nic
'vás já znám'..." (Marta Kubišová)

Drabble: 

Vidět a být viděn, to bylo hlavní krédo sira Williama Elliota. Hlavním ideálem, jehož se snažil dosáhnout, bylo jako zářivý ozdobný bažant volně a nevšímavě kráčet životem, ale tak, aby mu nic z podstatných společenských milníků neuniklo. Jakoby mimochodem by do jeho bathské rezidence proudily stovky pozvání na prestižní večeře, plesy a karetní odpoledne, jakoby mimochodem by ty nejlepší z nich přijímal a stával se čestným hostem těchto slavných večerů.

Nu což, nejde vždy všechno samo. Někdy se osudu musí pomoci, povzdechl si sir Elliot.
"Lady Dalrymplová! Taková náhoda! Jsem zcela nadšen, že jste se nás rozhodla poctít svou návštěvou!"

Obrázek uživatele Zuzka

Jinak a stejně

Úvodní poznámka: 

věnováno Lee za čtení a za komentáře u starých drabblat. Udělala jsi mi velikou radost.

Drabble: 

Poslední dny před odjezdem se Frederick zdál skleslý. Edwardovi se však svěřil až to poslední ráno.
Vznešení hlupáci pošlapali jeho naděje.
Zlobil se.

Edward mu tehdy málo rozuměl. Těšil se navíc, že se brzy vyhrabe z šerého Monkfordu na církevní výsluní. Zalíbil se mocným. Jednou by mohl být biskupem, starat se o tisíce oveček. Mohlo to být brzy.
Vážil si svých představených a věděl, že by rád a spolehlivě nesl tíhu duší města na svých bedrech.

Nadějím by se nemělo důvěřovat, ani těm nejčistším.
Odložili ho. Shropshire. Farnost na konci údolí, na konci světa.
Tady pochopil svého bratra.
Zlobil se.

Závěrečná poznámka: 

budiž trochu místa méně známým postavám...

Obrázek uživatele Zuzka

Údery ve vlnách

Úvodní poznámka: 

Něco z historie kapitána Wentowrtha...

Drabble: 

Nad mořem se čerti ženili. Francouzi si na přepad Laconie nemohli vybrat horší chvíli. Černá bouřková mračna se mísila s dýmem z děl, blesky střídaly ohnivé záblesky a spršky třísek.
Loď dostala zásah. Sice nad čárou ponoru, ale vlny dělaly své.
Námořníci čerpali vodu zase ven a modlili se za brzký konec bouře, když ne aspoň bitvy.
Frederick sklouzl průlezem do podpalubí. Zaslechl nepravidelnosti rytmu uprostřed všeho toho rachotu.
"Poručíku!?"
"Pane!"
Kapitán se rychle rozhlédl prostorem.
"Poručíku, proč tamta pumpa stojí?"
"Smithson byl zasažen, pane. George nemá parťáka."
"Okamžitě povolejte Milese, poručíku, tohle zvládne i s dřevěnou nohou!"
"Ano, pane!"

Obrázek uživatele Zuzka

Slyšiny ve třídě

Drabble: 

Pečlivá geometrie, součást toho správného vzdělání. Nedokázaly si představit, k čemu by jim to kdy mohlo být, ovšem sama taková myšlenka byla nepřípustná.

A tak se snažily, se špičkou jazyka mezi rty. Elizabeth otráveně opřená o loket črtala obrazce od oka. Mary ani zdaleka netušila, o co se tu vůbec jedná, a po okrajích listu si čárala neforemná zvířátka. Anne soustředěně převracela olůvko v dlani, než se pustila do šrafování. Alegorie budoucnosti? Možná.

Vzhlédla od dokončené práce a kruhy vypálené na sítnici se rozostřily proti bílé zdi. Z neznámé dálky zaslechla burácení moře a výstřely z děl. Hlas současnosti? Tušení.

Závěrečná poznámka: 

Elizabeth je touto dobou šestnáct, Anne čtrnáct a Mary deset, máme tedy rok 1801. Tehdy došlo k řadě námořních bitev, například ke dvěma bitvám u Algecíras.
Téma je vidět...?

Obrázek uživatele Zuzka

Tajemství v linii

Drabble: 

Lehce unavená Mary dosedla vedle Miss Burnwood. Očekávaná reakce se evidentně nedostavila včas. Mary okatě vzdychla a zamávala vějířem.
"Copak vás trápí, madam?"
"Tolik mě to unavuje," nenápadně se poplácala v místech, kde se daly tušit počínající špíčky.
"Přitom si zas tolik nedopřávám," dodala ublíženě.
Susan měla dojem, že Mary vlastně ani nepotřebuje v rozhovoru druhou stranu.
"Vy máte tolik štíhlých přátel, slečno! Prozraďte mi, znají nějakou šikovnou dietu?"
Susan taková idea vesele překvapila.
"Koho máte na mysli?"
"No jen se podívejte - Mrs Meadows, Mrs Sigismond-Smith, Mr Drabble..."
"Tak to vám zaručuji, ti mohou pozřít na co připadnou. A nic."

Závěrečná poznámka: 

Budiž bodík...

Obrázek uživatele Zuzka

Háček v genech

Úvodní poznámka: 

S upřímným přáním Miss Clearance k dnešnímu významnému dni.
Volně navazuje na loňské drabble Relax .

Drabble: 

Ospalé odpoledne na Donwellu dále plynulo v duchu myšlenek na sofistikované manipulace místní realitou.
"Mohly bychom se podívat na Kellynch. Jestli se Frederick vrátil z války v pořádku a tak...," nadhodila Susan.
"Nuda. Navíc je zcela v pořádku. Četla jsem to včera v novinách," zavrčela Miss Clearance a dolila si sklenku silné citronády.
"Škoda. Třeba bych ho přesvědčila, aby si se mnou zatančil."
"Chceš snad Anne rozplakat? Najdi si jinýho gentlemana."
"Mhmmm..."
"Kromě toho, měly bychom spíš zajet do Hunsfordu. Chceme snad, aby Collinsovi měli potomky? Víš, jací by s tou genetickou výbavou byli?"
"Malí a oškliví?"
"Pragmatický a užvanění!"

Obrázek uživatele Zuzka

S křišťálovou koulí

Drabble: 

Anne Elliot byla ještě zoufalejší než tenkrát. Sotva se zasnoubili, už musel pryč. Kdysi si na mořích přišel ke slušnému jmění. Navíc se tehdy usilovně snažila na něj nemyslet a litovala spíš sama sebe. Teď se strachovala o něj, o jeho holý život.

Ten hloupý Francouz si musí pořád vyskakovat. Zavřeli ho moc blízko. Zase si vládne, bláznivý císař, a prý plánuje vylodění v Anglii. Ach Fredericku...

Moudrá Hannah Adamsová stála opodál a dobře si všimla, jak se Annie trápí.
"Nemějte strach, má milá," přistoupila blíž. "Tenhle boj se skončí na evropské pevnině. Tak nějak to tuším," usmála se vědoucně.

Závěrečná poznámka: 

Starší ze dvou novějších adaptací Persuasion začíná návratem námořníků po prvním svržení Napoleona a končí nepatrnou zmínkou kroužku námořníků nad karetním stolkem, že ten výše zmiňovaný trouba utekl z Elby - chystá se tedy stodenní císařství a Waterloo.

Obrázek uživatele Ebženka

Výhody marcipánu

Úvodní poznámka: 
Nahrazuji téma č. 18 - Křup.
Drabble: 

Salónem se ozývalo pouze šustění stránek a znuděné vzdechy sira Waltera, když stále znovu v novinách nenacházel žádnou zprávu, která by mu svým významem rozjasnila dnešní uplakaný den. Do hrobového ticha se ozvalo lehké křupnutí. A znovu. A zase.
Anna vzhlédla od rozečtené knihy.
Elizabeth lovila v misce s bonbóny. Dnes měla oříšky v karamelu. Elizabeth si na pamlsky potrpěla. Nutno říci, že si potrpěla i na hezké zuby, a tak spotřebovala každý měsíc spoustu mentolového zubního prášku.
Křupání znělo salónem s železnou pravidelností. Anna s povzdechem zavřela knihu, na niž se nemohla soustředit, a přitáhla si šití.
Zlatý marcipán.

Obrázek uživatele Ebženka

Sny o smutném kormoránu

Drabble: 

Zlomený stěžeň. Potrhané plachty.
V teď již klidných vlnách oceánu se houpou ulámaná prkna. A těla.
Malý smutný kormorán letí nad troskami, ale nenachází jej - ani mezi utonulými námořníky, ani v prchavé chvilce naděje mezi vyčerpanými muži v jediném záchranném člunu, který přežil řádění živlů.
Náhle se vrak převáží a dosud ponořený kapitánský můstek se dostane nad hladinu. Do zábradlí je zaklesnuto tělo z posledních sil třímající lodní záznamy. Na krku má medailon s pramínkem vlasů. Plavých. Cizích...

Skřekem kormorána se Anna vzbudí a v slzách po tisící poklekne k modlitbě za život muže, který už stejně nikdy nebude její.

Závěrečná poznámka: 
Navzdory adaptaci z roku 1972 si nemyslím, že by Anna Elliotová mohla být blondýna.
Obrázek uživatele Zuzka

Na vážkách

Úvodní poznámka: 

vlezla mi do hlavy písnička a už nevylezla. K poslechu tady: http://www.youtube.com/watch?v=dqA8Cbnq6ts

Drabble: 

"V hlubinách teď tvá loď dřímá,
ve vlnách tvůj přízrak hledám.
Ztrácím sílu žít..."

Miss Braidy hrála na pianoforte vskutku znamenitě. Miss Lawrence zpívala neskutečně krásně.
Marianne se zasnila. Ano, zemřít pro lásku, co mohlo být romantičtějšího? Maminka by se jí zase smála.
Na freskách sálu se pohupovaly lodě. Bylo tu i několik námořních důstojníků. Tamta smutná slečna se po jednom z nich stále ohlíží. Jistě ho také miluje.
Také by se pro něj vrhla do moře, jako já pro mého Willoughbyho.
Měla však své pochyby. Vrhl by se Willoughby do vln kvůli její lásce?
Slečna Grayová se okázale ovívala.

Závěrečná poznámka: 

Snad je to dost romantika a dost srozumitelné :)

Neviditelný fandom: 
Jane Austen: Persuasion
Obrázek uživatele Zuzka

Vysávači

Drabble: 

"Tákže...," zalistovala sešitem.
Pan Wickham - vycucal toho z nich hodně. Spoustu liber a hodnost z Darcyho, naivku, co si nabije nos z Bennetových.
Willoughby - hromadu zklamané důvěry ze všech a pořádnou částku ze slečny Grayové.
Thorpe - sbírku prázdných představ ze sebe i z pana generála plus pár zrnek naivity z Catherine.
Henry Crawford - značnou část cti rodiny plus poslední zbytky rozumu z Marie.
Elliot - záludné choutky z paní Clayové, marné iluze z Elizabeth i vlákna vztahů z opatrné Anne.
Susan Burnwood zaklapla deníček.
"Kdopak se ti zdá na žebříčku nejvýš?"
Anne Jasper se zasnila: "Ten Henry se mi celkem líbil..."

Obrázek uživatele Zuzka

Delighted to meet you

Škádlil, prostopášník, sprosťák.
Pusa proříznutá, takt veškerý žádný, do nebe volající hloupost.
Jedna v rozpacích, zničená pověst pro druhou.
Henry Crawford.

Fintil, lhář, domýšlivec.
Hezká tvářička, ublížená dušička, hromada výmyslů.
Jedna uražená, druhá svedená, podvedená, zničená.
George Wickham.

Lovec, romantik, chuďas.
Sladké řeči, nádech hrdiny, úplatnost hada.
Jedna realitou sražená, druhá bez lásky koupená.
John Willoughby.

Zaslepenec, patolízal, vidlák.
Olezlé lichotky, skandální drzost, vtíravé přátelství.
Jedna šťastně uchráněná.
John Thorpe.

Prospěchář, žvanil, zkrachovalec.
Úlisné poznámky, skryté plány, neskutečná špína ve fraku.
Jedna pohoršená, druhá hořce trápená, třetí sprostě využitá.
William Elliot.

Ti hadi se snad všichni vylíhli ze stejného hnízda.

Obrázek uživatele Ebženka

Vždycky než zvednou kotvy

Anna věděla, že už by dávno neměla plakat. Zdravý rozum jí velel vzchopit se, jít dál. Byla to ale věc, ve které odmítla svůj (i cizí) zdravý rozum poslechnout. Realita se příliš často rozcházela s jejími představami a potřebami, a příliš mocně se vkrádalo, co by, kdyby...

Frederick věděl, že by to už dávno neměl takhle prožívat. Bylo nerozumné chovat vzpomínku na někoho, kdo pravděpodobně dávno zapomněl. Jistě je vdaná za někoho perspektivnějšího. Ale pokaždé, když vyplouval na moře, cítil, že Anna tam někde je a on ji opouští. Cítil se vinen.

K čertu s tou bláhovostí. "Zavelte nástup!" poručil.

Obrázek uživatele Zuzka

Osudy

pozn.: zběsile okrajováno...

Přes všechnu hrdost Darcy musel podlehnout. Bingley musel pochopit.
Ferrarsovi museli svolit, Marianne musela prohlédnout, znovu milovat.
Edmundovi se muselo rozsvítit, paní Norrisová musela pykat.
Catherine musela dospět, plány generála Tilneyho musely ztroskotat.
Knightley se musel svému srdci vzdát. Churchillovi museli být křehce šťastní, Eltonovi museli být šťastní ze všech sil.
Anne a Frederick museli překonat pochyby, najít odvahu.
Thornton musel ustoupit, Margaret mu musela pomoci.
Cranfordské paninky musely rozvíjet své elegant economies.
Rochester ji musel přijmout, musela se vrátit.
Caroline musela Roberta přesvědčit, že láska nekouše.

Roger s Molly si mohli vybírat, jak dopadnou. Elizabeth Gaskell je nestihla dopsat.

Obrázek uživatele Zuzka

Plavba

Stál na přídi a pevně se držel rozvrzaného zábradlí. Takové dny už dobře znal.
„Zajistit všechna lana! Zkontrolovat poklopy,“ vykřikl do sílícího větru.
„Rozkaz, kapitáne,“ odvětili námořníci.
Moře bouřilo.
Šedé masy vln, které se snažily pohltit loď.
Její šedé oči, které mírností stravovaly všechnu nejistotu.
Bílá pěna hřebenů, světlé body v temnotě.
Její bílá pleť, zářivá a hebká.
Temný obzor a rozervané plachty.
Její tmavé vlasy, vždy tak pečlivě upravené.
Hřmění, voda, sůl, blesky, skřípění. A křik námořníků.
Její klid, střídmost, dobrota, soucit a opatrnost. Tichý, ale jasný hlas.
Miloval oceán.
Miloval Annu.
Doufal, že jednou ji s oceánem seznámí.

Obrázek uživatele Zuzka

Ani za nic!

„Podrobně jsem prostudoval knihy. Sire, musíte se uskromnit!“
Bohužel, kdo se zadlužil, musí své dluhy také platit.
„Musíte omezit výdaje, nebo se vzdát sídla a přijmout dům ve městě.“
Sir Walter se zachmuřil. Přes všechnu svou samolibost to dávno tušil. Panství nemohlo jeho styl živit. Tím spíš nedokázalo plnit přání jeho nejstarší dcery. Ta mladší pochybovala o tom, že kdy vůbec budou znovu solventní.
Elizabeth téměř zaskočila čokoládová pralinka.
„Uskromnit? Omezit výdaje?“
Chce říct, že dnes to byla má poslední zmrzlina? Poslední hrozny? Poslední bonbónek? To tedy ne!
„Asi bychom měli uvažovat o Bathu, papá. Co míníte o Camden Place?“

Obrázek uživatele Danae

Asp

fandom: Jane Austen: Persuasion

Kapitán Wentworth rázoval po palubě kontradmirálovi v patách a v duchu nevěřícně potřásal hlavou. Asp byla v ještě horším stavu, než čekal. Mnohokrát prostřelená kosatka byla pospravována pestrými čtverci plachty a chyběla snad třetina úchytných ok. Spíry v hlavní plachtě byly zohýbané jako proutí a šalupa při každém nárazu vln sténala, jako by se měla každou chvíli rozpadnout. Viceadmirál se k němu otočil a povzbudivě napřáhl pravici. Frederick Wentworth měl jen dvě možnosti. Najmout posádku bláznů a rozjet se v téhle staré kocábce do Západní Indie, nebo zešílet na pevnině s Anniným jménem na rtech. Bez úsměvu stiskl nabízenou ruku.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Danae

Nejstrašnější zima

fandom: Persuasion/Anna Elliotová

Sophie už zase stála na molu, už zase nastavovala tvář větru. Co na tom, že začínalo pršet a ledový vichr hnal vlny proti omletým kamenům. Co na tom, že v tomhle nečase byla v Dealu na pobřeží jediná. Nedokázala zůstat zavřená mezi čtyřmi stěnami, každý dům na ni padal, když v něm nebyl on. Nikdy nezažila tak hroznou a zoufalou zimu. V noci ji budily zlé sny, a když každé ráno sáhla do prázdna vedle sebe, málem se rozplakala. Jenom moře, po kterém se plavil, a vítr, který dýchal, jí přinášely úlevu a naději. Už nikdy ho nenechá vyplout samotného.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Danae

Nepřečtený dopis

Fandom: Anna Elliotová (Persuasion)
Poznámka: AU. Chválabohu.

Když kapitán Wentworth znovu vtrhl do hotelového salónu, Anne se něj rozpačitě usmála a pak se odvrátila k oknu. Kvůli paní Musgrovové ji nemohl oslovit. Povytáhl tedy dopis schovaný pod papíry na stole, a když opoustěl místnost, modlil se, aby si jej všimla. O hodinu později ho pokojská hodila s ostatními papíry do krbu.
Když se Anne večer dozvěděla, že kapitán opustil Bath, nic nechápala. Týž večer odmítla žádost k sňatku od pana Elliota.
O osm měsíců později ji přijala. Nejhorší rozhodnutí jejího života.
Kapitán Wentworth se nikdy neoženil. Zemřel o pět let později v bahamských vodách na žlutou zimnici.

Rok: 
2010
-A A +A