DMD Bonus č. 4 pro 15. 4. 2015. Téma: Deset deka salámu to bylo salámu!

Flann O'Fearraigh znuděně prohlížel místo činu, jakousi samotu kdesi v Irsku, a velkoryse ignoroval okradeného dědu a jeho šesté „s ničím jsme nehýbali, pane bystrozor.“
Prohlížel si rozbité okno, převrženou židli, roztrhaný slamník i kus kabátu čouhající ze skříně, ale jako by je neviděl. Toulal se v myšlenkách na dobu před válkou, kdy sice ještě neměl krásnou ženu a jednorožčí farmu, ale všechno ostatní bylo tak nějak lepší. Výcvik přímo v terénu, stíhání zatvrzelých Smrtijedů na denním pořádku, prostě případy na úrovni.
Rozhodně nemusel chytat amatéry.
Povzdechl si, trhnutím otevřel skříň a vypadlý zlodějíček dostal kromě podmínky taky do držky.

"Kdysi tady těch fialek bylo mnohem víc," zavzpomínal Ivan a rukou opsal kruh kolem lesní hospůdky. "Ta cyklostezka byla širší. A udržovanější. A v rybníčku bejvávaly kačeny."
"Jo," přitakal Saša ironicky, "a v pivu bylo víc pěny, v turisťáku víc masa a v Krčáku víc mrtvol."
"To je fakt. Od tý doby, co jsme se odstěhovali, tu žádnou nenašli."
"To teda znělo," zachechtal se Saša.

Když večer zjistil, že tři ze zavražděných osob bývaly Ivanovými sousedy, telefonát nesnesl odkladu.
"Proč? Vždyť byli v pohodě."
"Hele, kdyby ti někdo dvakrát do tejdne vypustil duši a ukradl ventilky, tak ho taky zamorduješ."

"Vážená poroto... Zločin, kterého se pan Smith dopustil, je zločinem nejhorším - vraždou! Nejenže zabil svého obchodního rivala ze žárlivosti na jeho kvalitnější výrobky, dokonce také ukradl vzorek nejnovějšího salámu-"
"Námitka! Toto jsou pouze spekulace!"
"Popírá snad váš klient, že se v jeho ledničce nalezl salám, který ještě nešel do výroby?"
"Můj klient má v ledničce vícero salámů a -"
"Ale tento salám, jak mohou potvrdit odborníci, byl k dispozici pouze zesnulému!" Matt Murdock vítězoslavně položil salám před soudkyni.
Když si šel sednout, Foggy se k němu naklonil: "Jak jsi věděl, že měl doma ten salám?"
"Vycítil jsem to," usmál se Matt.

Dokud byla říše pohádek ještě kanonicky nezkažená, to byly časy...ale teď?
Zrovna ráno byl vyhlášen poplach. Pohřešovaná Karkulka.
Detektivem zvolili děda Vševěda, protože pachatele by měl dávno znát. Omyl. Asi začíná senilnět.
Po vyčerpávajícím výslechu existovaly tři hrůzostrašné hypotézy.
První: Karkulku sežral kolemjdoucí Otesánek.
Druhá: Vlk chtěl spáchat pojistný podvod a Karkulka vůbec nezmizela.
Třetí: Karkulka byla unesena neznámou civilizací za účelem bílého masa pro černý trh.
Otesánek i Vlk byli z důvodu svého nechápavého pohledu vyloučeni.
Všichni se připravovali na nejhorší.
Když tu se z lesa vynořilo cosi červeného.
Osazenstvo zatajilo dech.
"No tak jsem jednou zaspala, no!"

Female, approximately thirty. Cause of death: someone removed all organs from her abdominal cavity and sewed a motherboard inside. Her skin stretches over its corners.

The policeman that comes in takes one look at the scene-

Look what he had for breakfast.

Irony. The circle of life.

The motherboard is homemade, and it leads us to the murderer.

Three days later we get him, but not in time to save the fourth victim. The last thing she sees through the haze of drugs is Mithra taking him down.

Mithra is spitting nails.

I’m not. You win some, you lose some.

Seděli co nejblíž rožňům, zálibně nasávali vůni pekoucího se masa, nahřívali si záda a vedli řeči.
„Tomudle teď říkaj pinta. Jó, mládenci, to já pamatuju jinačí pinty! Korbílek až po okraj, žádný bublinky. Kdepak pěna! Bylo místo ní radši víc řádnýho piva.“
Tmavou hospodu prořízl jasný hlásek: „Mistře, kdo mohl změnit pintu? Vždyť pinta je pořád stejná, ne? V tvojí knize...“
„Tiše, Liso.“
„A tydle korbele. Dřevěný. To starej Edwin, pamatujete, mládenci, ty jeho kožeňáky? Jó, to byly korbele. S karakterem!“
„Tu pintu jim někdo sebral s těmi korbely?“ snaží se vyřešit záhadu holčička.
„Ne, Liso. Tu jim ukradl čas.“

Za mých mladých let nebyly ty schody takhle vysoké. A střevíce nemívaly tak pitomej podpatek.
*vzdych*

Odemčeno?
Ha!
Vetřelec!

Klika cvakla, dvéře letí...

Vrah byl zahradník a venkovní dveře do kabinetu B302 prokopl Blbeček-ze-třeťáku. A vnitřní vyrazil lyžemi.

***

"Krájený salám na zemi vykazuje známky okusu velmi neudržovaným chrupem. Nadto delikventovi chybí horní špičák. Případ je jasný."
*vousk*
Podpis: Hercule Poirot

"Špičák skončil poškozené osobě, jinak též učitelce, v rameni. Ošetření nezbytné."
Podpis: ošetřující lékař MUDr. Y

***

Blbá, blbá Agatha. Za mých mladých let bývaly i ty detektivky lepší. Člověk si mohl být jistý, že se mu nestanou. Au.

Koupil jsem u řezníka deset deka salámu, mého oblíbeného, loveckého. Těšil jsem se, jak si na něm doma pochutnám. Vzal jsem i čerstvé rohlíčky a máslo, aby chuť byla dokonalá. Vyložil jsem vše na stůl, když v tom mě vyrušil pracovní telefon.

Po deseti minutách jsem se vrátil a salám nikde. Byla ho celá kupa, to se nemohl jen tak vypařit. Hledal jsem pod stolem, v tašce, ale nikde nic.
Podezříval jsem psa, ale uviděl jsem ho zavřeného na balkoně. Pak jsem objevil stopu. Mastný papír u skříně.

V ní seděla má dcera a v každé ruce měla kolečko salámu.

„Ukradli mi brejle!“
„Dědo, neblázni, kdo by ti je kradl?“
„Třeba ta nová sestra. Divně se obléká a ještě divněji mluví. Dnes může dělat ošetřovatele každý. Za mých mladých let to bylo jiné. Lidi byli zdvořilí. V létě bylo teplo, v zimě zima. Tráva byla zelenější.“
„A deset deka salámu, to bylo salámu…“
„Cože? Ze všeho si děláš legraci! Jsi jako všichni mladí!“
„Tati, táhne mi šedesátka…“
„Tím hůř!“
„A ty brýle máš založené tady v té knize.“
„Hm… No dobře. Ale já jsem je tam nedával. Určitě mi je tam dal ten Němec. Jak se jmenuje?“
„Alzheimer, dědo, Alzheimer...“

"To jídlo jsem už někdy jedl," odstrčil student znechuceně talíř s klobáskou.
"Chutná jako včerejší steak. O co, že tam namleli zbytky?"
"O pintu piva."

Ten den došlo k dvěma podivným událostem: z vlhkoměrů někdo vybral sto gramů chloridu lithného a dva studenti nechali ležet na talíři skoro netknutý kus hovězího.
Ráno strčili cornwallskou taštičku do kapsy a zmizeli ve spektroskopické laboratoři.

Po chvíli povolali do laboratoře děkana. Ten shlédl plamenovou zkoušku náplně taštičky a purpurově zčervenal stejně jako plamen po vložení lithiových kationtů.

Bohužel bylo potřeba vyhodit nejen kuchaře, ale i několik šišek salámu, které večer naplnil do střívek.

Gaspoda zvedl čumák do vzduchu a zavětřil. Hm... Salám. A rovnou celých deset deka! Pustil se dál uličkou za tou vůní vepřového separátu, tuku a mouky.
Na chvilku stopu ztratil, ale v Ulici rychlého štěstí zase chytil. Očividně mířil pryč ze Stínova.
Ten pach se před ním téměř zhmotnil. Na schodech seděl desátník Nóblhoch a chystal se položit kolečko salámu na rohlík. Naneštěstí se mu otírala o nohu pouliční kočka.
"Haf. Běž se někam mejt ve svejch plivancích!" štěkl na ni a zmizela.
"Haf, dej pejskovi kolečko." Noby zvedl pohled.
"Nebo dvě. Haf, zatraceně kník," zavrtěl ocasem. A měl vyhráno.

Celým domem zpráva letí,
ztratil se nám salám,
já detektiv, nechám smetí,
k šetření se vrhám!

Deset deka salámu?
hlavu svou tím polámu.
Kdyby šlo o menší porci,
nebo třeba o kus sýra,
na to jsou tu lepší borci,
do spíže se dívat.

S blokem, tužkou, lupou v oku,
vyšetřuji o sto šest,
zatím každý jen mi radí,
jaký za to bude trest!

Nejdřív ptám se táty, dědy,
oba dva maj alibi,
zkouší různé fígle vědy,
chodí líčit na ryby.

Máma cosi v hrnci kuchtí,
odkládám si poznámky,
sáčkem právě v ruce šustí,
začínám psát pozvánky.

Večeře – Dnes: Salámová pěna.

"Dneska už kramářské písně netáhnou," postěžoval si autor. "Prodali jsme jen pět výtisků. A takový je to trhák."
"Ukaž?" koukl mu přes rameno satirik.

"Kupujte lidičky
výtisky písničky
o krádeži salámu,
jež se stala poránu
v principálské marignotce.
Byl to salám napůl z ovce,
který zmizel z talíře
když šlo okolo zvíře -
černý kocour, bílý pes,
kterýpak z nich salám nes?
K tlamě jsme jim přičichli,
vůně ale vyčichly,
nebo nejsou pachateli.
Kdo dostane po zadeli?"

"A kdo ten salám vlastně vzal?" podivil se satirik.
"To je tajemství. Víš, předpokládám určitou inteligenci čtenáře..." rudl a olizoval si zamaštěné prsty autor.

" Zavolal som si vás kvôli krádeži, čo sa udiala včera v noci," Dumbledore po všetkých prechádzal jasnomodrým rentgenovým pohľadom spoza polmesiačikových okuliarov.

" Domáci škriatkovia sa sťažovali, že z kuchýň zmizol salám, šunka, hovädzie, no jednoducho všetko mäso."

" Presne, presne," Dobbyho uši horlivo plieskali.

" Viete o tom niekto niečo?" Dumbledorov pohľad bol prísny. Snape nevravel nič, len mal obočie povytiahnuté až kdesi vo vlasoch. McGonagallová vyzerala zmätene, a Hagrid... Hagrid si ohrýzal nechty.

Po chvíli to už nevydržal a vyhŕkol: " Profesor Dumbledore... musím vám niečo ukázať!"

Štvorica rokfortských profesorov prekvapene zastala pred mláďatkom draka.

" Bol hladný..."

" Pre Merlinovu bradu, Hagrid. Zase?!"

„Midgard upadá,“ prohlásil Ódin. „Lidé tvrdí, že mají různá práva kvůli rodu a ne kvůli schopnostem. Kdo z vás, Ásgarďané, je za toto zodpovědný?“
„Loki!“ prohlásil Tý.
Loki dostal preventivně kladivem do hlavy.
Ódinův havran cosi zaskřehotal.
„Heimdalle!“ Ódin vypadal rozzuřeně. „Je to tvoje práce!“
„Loki mne navedl,“ bránil se Heimdall.
Loki dostal kladivem do hlavy.
„Nenavedl,“ řekl Ódin. „Tvým trestem budiž, že již nikdy nenavštívíš Midgard.“

„To byly časy, kdy ještě za vše mohl Loki,“ mumlal Heimdall.

Ztlučený Loki se vydal sdělit Midgarďanům, že výnos se ruší a opět jsou si všichni rovni.

A to byl konec dobrých časů.