Mladí biologové

Obrázek uživatele Aziz

Pohádka o práci pro přírodu

Drabble: 

Kdysi dávno, na škole za devatero řekami a sedmero lesy učila Velká Hrošice. Ta vyslala sedm statečných - Snílku, Kobru, Houbu, Koljušku, Rejska, Žabáka, Lžičku - vyčistit studánku.
Vzali své náčiní a vyrazili. Brzy se ocitli na křižovatce tří cest. Nevěděli, kudy jít, tak se posadili a začali svačit.
Přiběhl k nim pes, začal žebrat. Rejsek mu daroval svou paštiku.
Pes ji zhltl a promluvil: “Za to se ti dobře odměním, musíte cestou úplně napravo.”
Tak šli dál, ale studánku hlídal drak, kterého k ústupu neumluvil ani Žabák, tak se otočili a pokud ještě nezrecyklovali starší projekt, tak nad tím hloubají dodnes.

Obrázek uživatele Aziz

Před exkurzí

Drabble: 

Šest jich v chladném jarním ránu čeká na přínezd Broučky - Snílka, Kučera, Houba, Rejsek, Tesařík, Koljuška. Plus Hrošice, samozřejmě, která důsledně kontroluje hodinky - jako by Broučce jakékoliv zpoždění neodpustila jen co určí první trávu.
Snílka a Houba přešlapují z nohy na nohu, aby se zahřály, Kučera si nalévá čaj z termosky, Rejsek kontroluje mobil, jestli v okolí nejsou nějací Pokémoni, ostatní tiše, napjatě vyhlížejí.
Náhle přijede auto, zpomalí-
“Jé, Broučka,” zahlásí nadšeně Hrošice.
“Ne, to je Pampeliška,” opraví ji několik hlasů najednou.
Pampeliška vystoupí a připojí se k hloučku.

Sedm jich v chladném jarním ránu čeká na přínezd osmé Broučky.

Obrázek uživatele Dobi

Zrádné funkce

Drabble: 

Sedm osmin x mínus padesát šest rovná se y. Mumlala si Kobra a kreslila tužkou do vzduchu. Matika nebyla její silnou stránkou.
Nula celá nula pět krát x na druhou, sakra, kde to jsem?
A od začátku. Sedm osmin x....

Kobra se snažila pomocí funkcí vykouzlit obrázek pavouka, zatím měla dvě čáry a zvýšenou glykémii, ujídala dnes už druhou čokoládu.
Kdyby to byly alespoň včely.
Když už si vzpomněla na včely, napadlo ji zkontrolovat, jaké budou mít počasí. A vlastně, díl Žlutého Módu by jí taky nezabil.
O hodinu později klimbala u obrazovky.
Z obrázku dostala přesně čtyřicet osmin - pětku.

Obrázek uživatele Aziz

Loňské boby

Drabble: 

Minulou zimu Sprcha sháněl snad každý víkend lidi z kroužku na další svojí výpravu. Měl v plánu jít bobovat - venku bylo sněhu dost a byl to přesně ten pravý na sjíždění. Nikomu se ale nechtělo. Nikdo neměl čas, nechtěl s sebou tahat boby, byla příliš zima nebo všechno dohromady.
Jedinkrát se dostavil Jelen s oježděným pekáčem, a když to Sprcha viděl, radši zašli na pivo.
Ostatním je to k smíchu.

O rok později je sněhu jen trochu, místo toho mrzne až praská. Nikoho neotravují zprávy o bobování - Sprcha je na vejšce v Praze a nemá čas.
Ostatním to vlastně chybí.

Obrázek uživatele Dobi

V háji

Drabble: 

"Už tam budem?" Zeptala se Slepice po desáté. Hrošice zavrčela něco o brzkém pohřbu.
"Kde je Trubec?" Zkusila to ještě jednou.
"Zradil." Odsekla Hrošice. "Odjel stopem."
Koljuška si povzdechla, že to neudělala taky. Platné to nebylo, nejbližší silnici viděli před hodinou.
"Víme, kam jdeme?" Otázala se Kobra.
"Všechny cesty vedou do tábora." Zahučela Hrošice.
Jelen se Snílkou propadali zoufalství, neměli data na kešky.
Pampeliška klesl na zem, prý radši umře, než aby spaloval tuky. Lžička se nabídla, že ho naporcuje na horší časy.
Najednou Rejsek zajásal. Našel frisbeečko, které mu zahodil Žabák.
Kobra se rozbrečela, byli deset kilometrů od tábora.

Obrázek uživatele Aziz

Bestiář pro šest

Úvodní poznámka: 

To starý mýtický AU který po minule určitě nikomu nechybělo. :D

Drabble: 

Kdyby to nebyli oni, bylo by vymýšlet název týmu těžké.
Ale když tu byl Rejsek, nejčerstvější krev starého rodu kouzelníků, a, jak spolu žertovali, jeho vznešený oř, Žabák - kentaur - spolu s Houbou, která si se svými čtyřmi hlavami hydry bez problémů dělala legarci z toho, že jí za čtyři, a Snílkou, občas drak i ve svém lidském těle - s hlavou v oblacích. V týmu nechyběla ani Koljuška, která se občas ve vodě ráchala s šupinatým ocasem místo nohou, a Kobra, která rozuměla runám a uměla jim dát sílu působit.
Bylo jen logické pojmenovat se Bestiář. Jsou zatraceně úžasná přehlídka příšer.

Obrázek uživatele Dobi

B jako bageta

Drabble: 

"Hrášek přivezl tři bagety!" Nadšeně šeptala Kobra Koljušce.
"Jídlo?" Znenadání se za nimi objevila Houba. "Kde? Kolik?"
"U Hráška v batohu. Bagety. Tři." Stručně sdělila Koljuška.
"Mám plán." Svěřila se Kobra. "Odlákám ho ven, že mu musím ukázat včely. Vy mezitím vezmete bagety. Sníme je na záchodě, aby si nevšiml, jasný?"
Houba pokývala hlavou a Koljuška se usmála vyceněnými zuby.

Po půl hodině rozhovoru o včelách se Kobra vrátila zkontrolovat Houbu a Koljušku.
Hráškův batoh zmizel, na smluveném místě nikdo nebyl.
Našla ty dvě za chatkami, jak se futrují.
"Promiň," pokrčila Koljuška rameny nad prázným sáčkem.
Kobře plán B nevyšel.

Obrázek uživatele Aziz

Zasloužené odměny

Drabble: 

Hrošice by se možná mohla zdát, že má radši kytky než svoje svěřence. Že má radši kytky než kohokoliv. Nebo nemá ráda nikoho.
Ale pravda to nebyla. Nejspíš.
Když z gymplu odcházel Tesařík, dostal do světa rozsáhlou sbírku brouků. Když Rejsek, věnovala mu několik atlasů, které prý “měla dvakrát”. Žabák si vysloužil sbírku zabavených kartiček Pokémonů. Trubec přířezy na rámky. Koljuška knížku o rybách a Kobra nový nástavek. Houbě dala dort a Snílce vysněné repráčky na vábení ptáků. Broučce další část entomologické sbírky. A Lžičce? Lžičce věnovala oštěpoidní ukazovátko.
Protože Hrošici ze srandy říkali mami, bylo to tak trochu věno.

Obrázek uživatele Aziz

Brains storming

Úvodní poznámka: 

Tak trochu pseudopokračování dva roky starého drabblete (možná zůstali vzůru celou noc a proargumentovali se až do rána.)

Drabble: 

Zpoza dveří pokoje, který obývali Rejsek, Žabák a Trubec, se ozývala další vášnivá až horlivá diskuze. Jak ty tři dokázal rozparádit prostý přírodovědný problém... Nikdo se je tentokrát nechystal uklidnit, všichni měli plné ruce práce s balením. Začínalo se zdát, že profesionální disputace přerostla v hádku.
"Tys to vůbec nepochopil!" zlobil se Trubec.
"Srovnej si fakta!" křikl Rejsek.
"Trochu mysli, ne?" vyštěkl Žabák.
"Meleš blbosti!" snažil se Trubec zkrotit spacák do obalu.
"Zavři zobák!-- Žabáku, balíš si moje ponožky," pronesl Rejsek jedním dechem.
Žabák se na něj nehezky podíval. "Trhni si," zahučel, a Rejskovi jeho ponožky přistály přímo na obličeji.

Obrázek uživatele Aziz

Úlovky v tanečních

Drabble: 

Věneček se pomalu chýlí ke konci, přichází poslední tanec.
Koljuška se baví s bandou cizích lidí a následně ji jeden z jejích společníků tahá na parket. Houba a Čtverec spolu stále tancují, teď už trochu unaveně. Rejsek s Žabákem si navzájem šlapou na nohy a tiše se tomu hihňají (někdo jim asi koupil pivo).
Snílka, která se před chvílí vydala ulovit tanečníka, od stolů přivede o několik hlav vyššího Jelena. Oba jsou trochu červení ve tvářích, a když se spolu připraví k tanci, nejednoho člověka tím překvapí.
Dají se do čači. Jde poznat, že to není zas tak povedený úlovek.

Obrázek uživatele Dobi

Podařená ploštěnka

Drabble: 

Hrošice uspořádala hydrobiologickou exkurzi a slíbila, že věnuje sušenky tomu, kdo vyloví nejlepšího živočicha.
Všichni se s cedníky vrhli do vody.
Rejsek a Žabák zamířili jinam, měli počíháno na ploštěnky.
Žabák si zul boty, Rejsek začal obracet kameny. Nahmatal něco měkkého, zkusil zatáhnout.
"Pomooc, něco mi drží nohu," vykřikl Žabák a škubl kolenem.
Rejskovi došlo, že drží Žabákovo chodidlo. Pustil. Žabák setrvačností spadl do ledové vody.
Rejsek se začal smát.
"T-t-to nen-ni vtipný." Drkotal Žabák zuby a plival vodu.
Hrošice prohodila, že Žabáka Rejsek musí vypreparovat do školní sbírky, pak jim z lítosti dala sušenky.
Žabák věnoval Rejskovi mokré objetí.

Obrázek uživatele Aziz

Dobro(ne)volničení

Drabble: 

Hrošice vyhlásila na víkend povinnou práci na valu - plení, sázení, stříhání.
“Nemůžu přijít,” omluvila se Koljuška, “dělám SOČku.”
“Na tu máš ještě tři roky.”
“Doma chceme slavit moje narozeniny,” zkusila to Snílka.
“Zapomeň!” okřikla ji Hrošice. “Nejlepší oslava je v potu a hlíně.” Prstem pohrozila ostatním: “Všichni půjdete, hajzlové!”
“Co když zaspím?” zeptala se Houba. Hrošice ji sežehla pohledem.
“Nemám odvoz,” řekl Tušalaj.
“Tak půjdeš pěšky!”
“Ale já se musim učit na čtvrtletku z matiky,” namítl Žabák.
“A dost smažky!” rozlítila se Hrošice. “Omlouvá pouze smrt, a to jen v některých případech!”
Broučka zašilhala po Lžičce a její ostré lžičce.

Obrázek uživatele Dobi

Výhodná nabídka

Úvodní poznámka: 

Cca 12+. No jo, ředitel si může dovolit leccos...

Drabble: 

Po roce přišel školní trh a Trubec se rozhodl prodávat vlastní med.
Kolem voněly perníčky, ozýval se hovor a Trubec měl strach, že má příliš velkou konkurenci.
Obavy zmizely s prvním hloučkem u stánku, ale Trubec stále nebyl ve své kůži. Med pomalu mizel a on se rozhlížel po svém vytouženém zákazníkovi.
Když už to vzdával a chystal se prodat med schovaný pod pultem, Kamzík se konečně objevil.
Věnoval Trubcovi úsměv, když na něj zamával ušetřenou sklenicí.
"Kolik to bude?" Opřel se o lavici. "Co to třeba vyřešit odpoledne v ředitelně?" Dodal Kamzík.
Trubec se zmohl jen na nadšené přikývnutí.

Obrázek uživatele Dobi

(Ne)kryju ti záda

Drabble: 

"Jdeš tam teda se mnou?" Ujišťoval se Rejsek jakoby nic, to dopoledne už potřetí.
"Jasně." Ujistil ho Žabák a usmál se. Nervózní Rejsek byl roztomilý.
"A budeš tam, až to řeknu?" Přešlapoval Rejsek na místě.
"Jasný, jsme tým!" Povzbuzoval Žabák.
"Díky moc." Věnoval Žabákovi krátké obětí.

Hrošice jim otevřela dveře a bez pozdravu se zeptala, co chtějí.
"Hrošice, musím ti něco říct," začal Rejsek.
"Letos nedělám biologickou olympiádu." Skoro zašeptal.
"Coo?" Hrošice si založila ruce v bok a Rejsek se ohlédl.
Jediné, co viděl byla postava zahybající za roh.

Rejsek začal mluvit se Žabákem po krajském kole biologické. Byl první.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji Aziz za název. :-) Sama jsem měla problém psát Drabble, protože jde těžko uvěřit, že by v tom Žabák Rejsek nechal.

Obrázek uživatele Teja

Vlaštovková

Drabble: 

Lžička každou středu a pátek vzdávala hold svému jménu a při hodinách fyziky si přes nesouhlas učitele nůžkami brousila svojí čajovou lžičku.
V létě ale tuto zálibu na chvíli odkládala a sahala po svých starých písemkách, ze kterých s radostí skládala ty nejpropracovanější vlaštovky, které pak nadšeně házela z oken gymnázia.
Jednou ale byl na školní zahradě zrovna tělocvik a Lžičce se podařilo trefit do oka Koljušku . "Lžičko!...Tak alespoň dodržuj bezpečnost letového provozu!" zakřičela kvintánka, když uslyšela hihňající se hlásek.
Tělocvikářce to ale bohužel tak vtipné nepřišlo, a tak se stalo, že Lžička dostala svoji první důtku třídního učitele.

Závěrečná poznámka: 

Počítám s tím, že Koljuška si na tělocvik sundává svoje brýle :D

Obrázek uživatele Dobi

Neposlušné včely

Drabble: 

"Moje včely jsou hodný," tvrdila Hrošice s nevinným výrazem a oblekem připomínajícím skafandr.
Z úlu se ozývalo zlověstné hučení.
Kobra se pokusila navléknout si ochranný klobouk.
"To nebude potřeba." Vyškubla jí ho Hrošice se sladkým úsměvem.
"Táák a teď se podíváme dolů." Namířila prst na dvířka vespod úlu.
"Koljuško, podívej se tam!" Rozkázala.
Proti Koljušce vylétl houf rozzuřených včel. Bzučení nebylo přes křik slyšet. Dostala jich pět.
"Tvoje hlava jim bránila v cestě." Zastávala se zvířátek Hrošice. "Představ si, že se to samé stane tvému letadlu," zdůraznila.
Koljuška vypadala, že by byla mnohem radši oběť leteckého neštěstí než divokých včel.

Obrázek uživatele Teja

Mnoho práce pro nic

Drabble: 

Za úkol z hudební výchovy dostala sekunda vlastnoručně vytvořit nějaký primitivní pravěký nástroj z přírodních materiálů.

Broučka si s tím vyloženě vyhrála a sestavila chrastítka z kamínků a každé ozdobila usušenými listy, co měla ještě od podzimu, takže nejen, že každé jinak znělo, ale mělo i jinou barvu.

Lžičce byl ale tenhle úkol celkem ukradený. Aby se neřeklo, cestou si jeden takový nástroj u cesty přece jen utrhla.

A když ho ukázala učitelce hudebky a ta jí vychválila do nebes za originalitu, Broučka si naštvaně říkala, proč se se svými chrastítky tak dělala, když si taky mohla někde sehnat makovici.

Obrázek uživatele Aziz

Makovice o makovicích

Drabble: 

“Vlčí mák,” oznámil Rejsek prostě, zatímco Žabákovi vplétal rudý kvítek do vlasů. “Papaver rhoeas,” doplnil i latinský název.
“A plodem je?” vyzkoušel ho Žabák.
“Tobolka, neboli makovice.”
Žabák se zamračil. Vypadal, že přemýšlí. To nikdy nebyla dobrá zpráva.
“Nedělá se z toho to, no, opium?”
“Obsahuje morfin,” přikývl Rejsek. “Proč se ptáš?”
Žabák se ušklíbl a utrhl další květinu. Oškubal jí okvětní lístky, až zbyla jen zelená tobolka. Otevřel ji nehtem a vysypal si nezralá maková zrna do dlaně. “Sjedem se?” zavlnil na Rejska obočím.
Rejsek protočil očima, ale nemohl se ubránit úsměvu. Botanické procházky s Žabákem byly vždycky zážitek.

Obrázek uživatele Teja

Nerušit. Rejsek se učí.

Drabble: 

Na cytochromovém komplexu redukovaný plastochinon předává protony do lumen tylakoidu, čímž vytváří protonový gradient mezi stromatem a lumen a...
'Uživatel skokanzeleny se chce připojit mezi vaše kruhy.' vyskočilo na Rejska uprozornění z Google+, když zrovna studoval tu nejzapeklitější část brožurky Biologické olympiády pro kategorii B. "Kdo mě to sakra zase ruší." zabručel naštvaně.

Nastal čas testu krajského kola a Rejsek byl nervóznější než kdy dřív.
Kde redukokvaný plastochinon předává protony do lumen tylakoidu? zněla jedna z otázek. No super.

"A na krásném druhém místě se ztrátou jednoho bodu na vítěze je Rejsek. "Žabáku, já tě zabiju." říkal si pro sebe.

Obrázek uživatele Aziz

Nepovedená inkubace

Drabble: 

Nikdo nechápal, když jim na kroužku Hrošice rozdala slepičí vejce, že je mají zahřívat.

Snílka svému vajíčku vytvořila hnízdečko v největším teple - svém výstřihu. Nevyndala ho na tělocvik, spala kvůli němu na zádech. Povídala si s ním, vrčela na potencionální hrozby.
Stejně nakonec našla místo vajíčka jen vyteklý žloutek a trochu skořápky - nejspíš jej rozbila někde v autobuse a vyteklo spodem.

Rozhodla se ale Hrošici ukázat, že úkol dokáže splnit stejně jako ostatní, a ve zverimexu si pořídila malé kuřátko.

"Zázrak zrození," prezentovala jej pak na kroužku mezi ostatními ptáčaty.
"No sakra zázrak," prohlásila Hrošice, "tobě jsem ho dala naměkko."

Obrázek uživatele Teja

Drchnička

Úvodní poznámka: 

Díky Aziz, za to, že mě k tomu dokopala :)
Jsem ráda, že jsem si to zkusila a příště do toho jdu samozřejmě znova!
Díky, díky. A hezký konec dubna.

Drabble: 

Biologové uhádli poslední slovo z kufru, pak se hráli aidsáci a sněmovna lordů. Potom se Velká Hrošice začala chystat k odchodu:"Tak já jdu spát. Dělejte si co chcete, ale pokud mě probudíte, špatně dopadnete. A běže do postele brzy, zítra jdeme na túru."
"Jasně." otráveně odpověděli - tohle už z Drchniček znali.

Lžička se rozhodla ulovit si noční svačinku.
Tesařík si ustlal v koupelně, protože jinde nebylo místo a do noci studoval knížky.
Houba dojídala zásoby.
Kobra dopisovala fanfikce.
A Žabák se Snílkou se zašili v klubovně a povídali si.

Ráno byli všichni zase jako mrtvoly. Hrošice měla zase pravdu.

Obrázek uživatele Dobi

Májka

Úvodní poznámka: 

Tak poslední letošní DMD Drabble. Moc jsem si to užila, i když jsem občas úplně nestíhala. Bavilo mě jak psaní, tak čtení dílek jiných lidí. Děkuju všem, kteří DMD organizují a bez kterých by nemohl být. :) To je snad všechno :)

Drabble: 

Trubec se víc zachumlal do deky. Byl poslední duben a on byl s Kamzíkem pověřen hlídáním májky.
Bylo kolem půlnoci a on pomalu usínal, kdyby ho nevyrušila Kamzíkova ruka, co ho objala kolem ramen.
Bylo to příjemné nejen díky teplu.
S přibývajícími hodinami a ubývající lahví vína mezi nimi se k sobě tiskli pořád víc.
a když pošimral Trubcovi tvář Kamzíkův dech prosycený alkoholem a jejich rty se setkaly, na májce přestalo záležet.
Usli, netušili, jak.
Trubec se probudil ve tři chladem, májka nikde.
Kamzíka to nijak neštvalo.
Se slovy "A teď spát" si přitáhl Trubce co nejblíž, aby nezmrzli.

Obrázek uživatele Aziz

...do růžova!

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, seriálové.
Mýtické AU.

Předchozí: Při starém

Drabble: 

Odpoledne dalších exkurzí bylo úmorné, ale Snílka se na jedné z nich rozpovídala s párem Pětilístků, Zjistila, že její nervozita byla vysoce neopodstatněná, a že to jsou vlastně docela fajn banda. Rozhodně tedy byli milejší, než jejich vedoucí.

Večer biologové zalezli do postelí co nejdříve mohli. Museli být na zítřek svěží.
Na Tesaříka tentokrát vyšlo zhasínání. S rukou na vypínači prohlásil: "Zejtra pořádně zapisujte, připomínám, že pozítří je stezka. A teďka spát!" Místnost se ponořila do tmy.
"Myslíš, že někdo z nás teď má sílu, nebo snad chce dělat něco jiného?" zeptala se pobaveně Koljuška.
Houbino zachrápání bylo dostatečnou odpovědí.

Závěrečná poznámka: 

...a tohle je KONEC.

Mockrát děkuji všem, co dočetli až sem. Nejvíc asi Profesor a neviathiel, jejich komentáře mě vždycky strašně povzbudily, když jsem s dílem nebyla spokojená.
Příští rok se pořádně rozmyslím, jestli do tohohle půjdu znova, ale byla to fajn zkušenost. Můj obdiv ke všem, kteří obvykle píšou seriály, ještě stoupl.

Obrázek uživatele Aziz

Nač v noci pobíhat venku, když můžeš prostě spát?

Úvodní poznámka: 

Tentokrát se víc fandomů nekoná. Tenhle rok jsem jich ani tolik nepsala.

Duben se moc povedl. Strašně rychle to uteklo a je mi docela i líto, že je konec. V květnu se určitě pustím do čtení toho, co jsem nestihla.
Děkuju moc za všechny kachničky a komentáře, strašně mě vždycky potěší! Omlouvám se, že jsem na nějaké neodpověděla, ale připadám si špatně, když jen dokola opakuju 'Děkuji', u seriálu jsem nechtěla hrát tajemnou nebo spoilovat - věřte mi, že jsem za ně všechny neskutečně vděčná a tímhle vám všem odpovídám veliké, nadšené, 'Děkuji mnohokrát!'
Všichni jste krásně psali a doufám, že za rok zas nashledanou.
Velebím Nifredil, KaTužku i sosačky, zkrátka veškeré organizátorstvo, které skvěle organizovalo a bodovalo. Jste skvělý!
A nakonec i dík Teje a Dobi, že se nechaly přemluvit a šly do toho letos taky.

Drabble: 

Noční bojovky jsou prostě zlo. Nejen, že není nic vidět, ale je i docela chladno.
Nevyspalá Snílka plní úkoly a všem při tom připadá jako na kofeinovém tripu, Kobra si zpívá, Houba hudruje, Koljuška vypadá, že bude vraždit, Jelen asi spí s otevřenýma očima, Broučka si prozatím ustlala na Tesaříkovi, Lžička nepřítomně šermuje lžičkou, Pampeliška si stěžuje.

Rejsek s Žabákem ztratili mapku úkolů.
"Co budeme dělat?" stresoval se Rejsek.
Žabákův podlý úsměv šel vidět i ve tmě. "Co by. Vrátíme se na ubytovnu a vyspíme se jako normální lidi."
Aby se na ně nepřišlo, ustlali si v jídelně pod stolem.

Závěrečná poznámka: 

... a stejně se vsadím, že tu mapku Žabák ztratil schválně.

Obrázek uživatele Aziz

Při starém

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, seriálové.
Mýtické AU.

Předchozí: Bědování nevyspalých

Drabble: 

Mezi nádobím a exkurzemi stihli jen krátkého šlofíka, ale při poslouchání výkladu nadšeně zjistili, že když je neruší vířící myšlenky o tom kdo a proč po nich jde, když je nesvazuje pocit bezbrannosti, když jsou tím čím jsou a žádný z jejich smyslů není násilně potlačený nebo dutě otupělý, učí se daleko líp.
O polední pauze napůl spali a napůl procházeli výpisky. Učili se, zkoušeli se.
Sebevědomí stoupá. Šance jsou znova vyrovnané s navráceným soustředěním. Bez rozptylujících otázek a obav se vítězství zdá jako trochu méně náročná věc.
Navíc, všichni jsou zase spokojeně stejní v tom, že jsou tak jiní.

Závěrečná poznámka: 

Následující: ...do růžova!

Obrázek uživatele Aziz

Sourozenecké problémy

Drabble: 

Lejsek se kvůli studiím odstěhoval a Rejsek zůstal ve společném pokoji sám.
A vlastně nejen tam.

Na škole už ho nikdo neznal jako 'Lejskova bráchu', pro všechny byl od nynějška samostatná jednotka. Nejmladší členi kroužku o Lejskovi ani neví.
Když je Lejsek pryč, nikdo s ním Rejska nebude srovnávat. A pokud ano, Rejsek pracuje na vlastních úspěších - vyhrává olympiády jednu za druhou, zatímco Lejsek informuje rodiče o splněných zápočtech.
Osamostatnil se. Pracoval na tom se prosadit sám, bez bratrovy pověsti. Byl tak spokojený.

Stejně jsou okamžiky, kdy o správnosti téhle emancipace pochybuje.
Stejně jsou okamžiky, kdy Rejsek prostě potřebuje bráchu.

Obrázek uživatele Aziz

Bědování nevyspalých

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, seriálový restík ze včerejška.
Mýtické AU.

Předchozí: Jen aby to neprasklo...

Drabble: 

Snílčiny tempery z větší části Žabákovy modřiny skryly, takže biologové mohli vyrazit na snídani.
Nevypadalo to, že by někdo zaznamenal jejich noční absenci nebo zmizení vedoucí Pětilístků.
Plánovali se po snídani ještě chvíli vyspat, ale při odchodu skupinku zastavil Brslen. "Kam se šinete, bando nezvedená? Máte službu na nádobí! Mazejte do kuchyně, než vás vytahám za uši!"
Při mytí špinavých talířů zeširoka zívali. Uvědomili si, že oslavování nebyl nejlepší nápad.
"Já chci na chatku," zabrblal Rejsek.
"Já taky," přizvukovala Kobra.
Houba se zamračila. "Tyjo, mě už je to jedno, chtěla bych třeba na konec světa, hlavně, aby tam byla postel..."

Závěrečná poznámka: 

Následující: Při starém

Obrázek uživatele Dobi

Silná Lžička

Drabble: 

Snílka a Kobra o sobě tvrdily, že jsou "silné a emancipované ženy" téměř pořád.
Když byly líné holit si nohy, když Hrošice dávala Slizouna za příklad, nebo když lezly do kopce.
Ale pravdou je, že nejvíce emancipovaná byla Lžička, přestože nikdo nevěděl, zda je žena. (Většina jí přisuzovala pohlaví "Pekelné monstrum".)
Nedělala očekávané ženské práce, namísto nich šplhala po stromech.
Dávala najevo všechny svoje názory, dokonce i ty nevybíravé.
Nenechala se urážet sexistickými poznámkami. (A neměla částí těla, na které by mohly směřovat.)
A když o ní někdo náhodou zapochyboval, prostě mu přiložila ostří lžičky ke krku a byl klid.

Obrázek uživatele Aziz

Jak Hrošice posílala na konec světa

Drabble: 

Hrošice měla trochu hrubější chování.
Nevyhýbala se ostřejším výrazům, jako hajzl, svině nebo chcípnout. To, s jakým umem se oháněla oštěpovitým ukazovátkem, by zostudilo kdejakého neandertálského lovce. Jednou prý přechlastala svého manžela. Chodila krátce ostříhaná. Třeťáci si šeptali, že jí rostou vousy.

Když k tomu i nastydla a škrábalo ji v krku, nikdo na exkurzi pro veřejnost se nemohl divit malé copaté dívence, co Hrošici zatahala za bundu se slovy: "Prosím vás, pane…"
Hrošice čekala, že si z ní střílí jeden z jejích svěřenců, a tak ani nezvedla zrak od zkoumané kytky a zahučela: "Jdi do hajzlu!"
Holčička se rozplakala.

Závěrečná poznámka: 

Disclaimer: Drabbletem nechci naznačit, že by ženy měly mít vysoký hlas, nemluvit vulgárně, neukazovat ukazovátky, nechlastat a nechávat si dlouhé vlasy, a že muži by měli dělat přesný opak.

Obrázek uživatele Teja

Dortík

Drabble: 

Byla jedna moudrá žena, která oplývala značnými znalostmi o květeně a zvířectvu našem. Žena tato vedla také kroužek přírodopisu a Velká Hrošice se jmenovala.

Jednou byla se svými dětmi v lese hlubokém a popisovala květinu jim ještě neznámou, když v tom se z nebes ozval hrom, udeřil blesk, na znamení jejich školy duha se objevila a kdosi zakřičel: "Dortííík!"

Všechno žactvo se ihned zvedlo a jako invaze malých kobylek se nahrnulo k této dámě. Každý se dotýkati musel někoho, kdo držel se vážené Hrošice.

"Dobrý! Konec!" vyřkla Hrošice.
A od té doby se tato hra hraje na každé z výprav.

Stránky

-A A +A