Mladí biologové

Obrázek uživatele Aziz

Mladí biologové

Snílka, Žabák, Rejsek, Houba, Koljuška, Broučka, Jelen, Tesařík, Čtverec a Kobra jsou tak odlišní, jak jen studenti jednoho gymnázia mohou být, dvě věci ale je a jejich kamarády spojuje: láska k biologii a jeden biologický kroužek, který vede poněkud svérázná učitelka přírodovědy Velká Hrošice.
Mezi vším tím učením (ať už školním či kroužkovým), biologickými soutěžemi, exkurzemi a letními tábory, jejich přátelství drží pevně, i napříč rozdílnými ročníky.

Hafo AU.

Obrázek uživatele Aziz

Nejnevhodnější poradci

Úvodní poznámka: 

Dvě wlw drabble za sebou? It's more likely than you think.

Drabble: 

"Kluci, zoufale potřebuju vaší radu," uvedla Snílka schůzku. Jednou, dvakrát se zhluboka nadechla. Pak se konečně odhodlala promluvit.
"Jak poznáte, že se holce líbíte?"

Rozhlédla se po svých rádcích.
Rejsek s Žabákem si vyměnili zmatený pohled a pak se pohroužili do vášnivé bezeslovné diskuze.
Trubec, jehož nestandartní vztah s ředitelem školy byl předmětem nespočtu drbů, diskuzí a domněnek, se hodně snažil tvářit zamyšleně, ale bylo vidět, že má hlavu prázdnou jako vyrabovaný úl.
Tesařík, který nikdy neprojevil zájem o nic jiného, než o hmyz, vypadal, že něco řekne, ale pak si to rozmyslel.

Snílce docházelo, že se měla ptát jiných.

Obrázek uživatele Aziz

Hodinu co hodinu

Drabble: 

Rejska vzbudí Žabák.
“Vstávej, semínko, holala,” zatrylkuje, a Rejsek ho bací polštářem.

V Rejskově talíři se objeví vidlička - Žabák mu ukradne kus omelety.
“Nabírám proteiny,” prohlásí výmluvně, a pak Rejskovi věnuje svůj kousek bábovky.

“Najdi si vlastní schovku!” sykne Žabák, když se Rejsek pokusí schovat se s ním za jedním rohem. Jakmile se ale na chodbě ozvou kroky, omotá kolem Rejska ruce a přitiskne ho k sobě. Nikdo je nezapyká.

“Žabáku, pučíš mi šampon?”
“Jasně.”
Z jednoho sprchového koutu do druhého přeletí lahev.

“Rejsku, pojď si povídat.”
Vlezou si do Žabákovy postele. Usnou tam.

Ráno Rejska probudí Žabák.
“Vstávej, semínko,--”

Obrázek uživatele Aziz

Hořkosladce

Úvodní poznámka: 

Varování: bmb (biologové milující biology) a trochu bjb (biologové jedící byliny)

Drabble: 

Šeptanda se začala šířit už druhý den tábora.
"Rejsek vysloveně nesnáší pelyněk."
"Přímo bytostně. Nesnáší. Pelyněk."

Chudák Rejsek se pak musel potýkat s kdečím - s pelyňkem ve své lahvi na pití, s pelyňkovým čajem, s pelyňkovou buchtou. Jednou rozhořčeně odešel od nedojedeného oběda, protože mu nějaký šprýmař přisypal pelyněk i do jeho várky guláše.

"Žabáku? Chtěl jsi se mnou mluvit?"
Žabák důvěrně přikývl. "Pojď sem blíž."
Byli na mýtině za táborem sami. Rejsek váhavě poslechl.
"Víš, Rejsku, už chvíli jsem ti chtěl říct--"
Žabák se nadechl. Pak Rejska políbil.
Chutnal jako pelyněk, syčák jeden. Přesto to políbení nemohlo být sladší.

Obrázek uživatele Aziz

Když odejde zákon, zbydou vlastní pravidla

Úvodní poznámka: 

Děkuju vám všem, bylo to super! Uteklo to nečekaně rychle a je mi strašně líto, že už je konec, a další DMD tu bude až za rok. Nejvíc chci poděkovat, že jste se zájmem a vřele přivítali Barťase i jeho poněkud zvláštní formu (napůl text, napůl scénář). Vůbec jsem nečekala, že by se dostal na svět takhle brzo, ale bylo to fajn. Zkusím jejich příběh trochu uzavřít, nesoutěžně, v posledním bonusu. Ještě jednou děkuji všem píšícím, všem komentujícím a všem organizátorům. Už se nemůžu dočkat na další duben!

Drabble: 

Ručička hodin dorazila na desítku.
Hrošice se zvedla a celé klubovně oznámila, "Dobrou noc dětičky, jdu spát. Dělejte si co chcete, jen mě nevzbuďte, toho byste litovali."
Pak zmizela do svého pokoje.

Sotva biologové zaslechli zabouchnutí dveří, rozpoutal se chaos.
Koljuška se vrhla po Žabákovi, aby si s ním vyřídila kanadský žertík, který na ní byl dopoledne spáchán. Zatímco nebožáka škrtila, Rejsek s Trubcem přijímali sázky, kdo vyhraje.
K vyřizování účtů se přidal i dav lidí, kterým Houba něco snědla.
Kobra s Hráškem se hádali, kdo má lepší včelstvo.
Lžička vylezla na skříň.
Snílka začala malovat po zdech.

Hrošice dřímala.

Obrázek uživatele Aziz

Amatérský tetovací salón, aneb Žabák, veřejné plátno pro všechny

Drabble: 

Začalo to nevinně.
Žabák si na ruku napsal zadání úkolu z čestiny, aby na něj nezapomněl.
Během hodiny němčiny se Rejsek nudil, a kolem nápisu přikreslil několik - mnoho - květin, že zaplnily Žabákovo předloktí.
Rovnou po škole vyrazili na výlet. Snílka mu ve vlaku dodělala celý rukáv až k rameni, mimo propisky použila barevné liháče.
Odpoledne na Drchničce se na jeho hrudi událo několik piškvorkových zápasů. Vznikla šachovnice na druhé ruce.
Přes noc se přidal knírek pod nosem a motýlek na hýždi (díky, Rejsku!).
Ráno přibyla sluneční soustava na stehnech. Krajinky na lýtkách.
Při odjezdu se chlubil seznamem podpisů na zádech.

Obrázek uživatele Aziz

Když má Snílka kousavou

Drabble: 

Snílka se zase jednou urazila na všechny a všechno.
“Hele, Kobro, můžeš na chvilku zmlknout?” zeptala se, sotva se Kobra nadechla.
Žabáka, který ji pozval, aby si s nimi šla házet s frisbeečkem, bez okolků poslala, aby si disk strčil tam, kam slunce nesvítí.
Slizounovi zničehonic řekla, že má příšerný účes. Potom se s Tesaříkem dostala do hádky o tom, jak vypadá purpurová barva (a když nedošli ke shodě, prohlásila, že by purpurovou poznal, kdyby nebyl robot).
Jediní, na koho si netroufla, byla Koljuška, Juno a Hrošice. Protože u těch Snílka věděla, že když je kousne, ony ji kousnou zpátky.

Obrázek uživatele Aziz

Abdominálně-elytraeální úchylka

Drabble: 

Na výletě ve vídeňském muzeu.
Rejsek s Žabákem se pošťuchovali u jedné z vitrín, smáli se a ukazovali na ty nejošklivější exponáty se slovy "to jsi ty"; Snílka inhalovala vůni staré budovy; Koljuška se mračila na svůj odraz ve skle.
"Ten má ale zadeček," prohlásil Tesařík nečekaně nahlas, a zamilovaně si povzdechl.
"Slyším správně?" pošeptala Kučera zamlklé Broučce. "Tesařík je--?"
"Upřímně bych nečekal, že má zájem o cokoliv," přidal se k drbání Žabák.
"Ten je fakt výstavní, bando," pokýval Tesařík uznale hlavou. "Takovýhle fešáky u nás nemáme."
Až pak si všimli, že obdivuje vystaveného saperda punctata. Ale výstavní opravdu byl.

Závěrečná poznámka: 

Kozlíček jilmový (saperda punctata) na fotce zde. No nemá přenádherný zadeček?
Koho zajímá latina v názvu, abdomen=zadeček, elytrae=krovky.

Obrázek uživatele Dobi

Na Rejska jen pěkně

Drabble: 

"Dohajzlu," ulevila si Hrošice u rozcestníku. Tábor byl deset kilometrů daleko a autobusová zastávka v nedohlednu.
"Chcípni," mávla rukou nad Slepicí, která si stěžovala, že jí tlačí boty a je jí horko. Slepice okamžitě vytáčela rodiče.
"Ať si políbí," naznačila rukou směr školníkovy kanceláře, když jí podesáté žádal, aby vyhozené zbytky po pitvě před vhozením do koše balila do novin.
"Svině," zamumlala si pod fousy, když jí Mina nařknula z působení rozkolu v pedagogickém sboru.
Ale když Rejsek, vítěz biologické olympiády, hledal pipetu, bylo to něco jiného.
"Zlatíčko, ta je přece v zásuvce," vysvětlila Hrošice medovým hláskem, ignorujíc podezřívavý pohled.

Obrázek uživatele Dobi

Omluva

Drabble: 

Na výletě se Žabák připojil k Rejskovi. Pěšina byla úzká, střídavě šel vedle a za ním.
"Rejsku, už se nezlob."
Zaryté mlčení.
"No dobře, promiň, že jsem ti nakreslil ten knír, když jsi spal."
Hluboký povzdech následovaný tichem.
"A ten kosočtverec na čelo."
Zafunění.
"Tak já se omlouvám, neměl jsem tě fotit."
Zase nic.
"Jo, jsem blbeček, když jsem to poslal do třídního chatu."
Žabák popoběhl, aby Rejskovi viděl do tváře. Ten měl kamenný výraz.
"Příště se k tobě nebudu cpát na palandu, přísahám, jenže Snílka usla v mojí posteli!!"
"To mi nevadilo."
Žabák zůstal nevěřícně zírat na rudého Rejska.

Obrázek uživatele Aziz

Berani berani bum

Drabble: 

“Berany berany duc!” rozběhl se Rejsek, ukazováky zdvižené u hlavy jako rohy, a strčil nebohou Snílku z lesní cestičky do kopřiv.
“Berany berany duc!” skončil díky Rejskovi Tesařík hlavou napřed v mraveništi, které zrovna zblízka zkoumal.
“Berany berany duc!” dopomohl Rejsek Houbě k pěkné koupeli v ledovém rybníčku. Ale aspoň už na sobě měla plavky a byla uprostřed pomalého otužování.
“Berany berany duc!” strčil Rejsek do Broučky, která tak na sebe i Kučeru vychlístla líh (i s pár zalihovanými broučky).
“Berany berany duc!” zahalasil Žabák. Ač obvykle Rejskův spojenec, rozhodl se ukončit jeho tyranidu. Rejsek se nadávaje skutálel z kopce.

Obrázek uživatele Dobi

V zajetí hvězd

Drabble: 

"Já mám asi hlad," Koljuška rozhodila rukama. "Kobro, dej mi kousnout," a vyrvala jí z ruky bagetu.
"No já jsem se tlemila," začala Koljuška nekonečně dlouhou historku o Žabákovi. O půl hodiny později jí zakončila slovy "Je to prostě pablb."
"Nezlob se na mě Snílko, ale nemůžeš vypadnout? Dneska mi fakt lezeš na nervy. Ne, neber si to osobně, ale prostě to dneska fakt nevydržim." Pohodila Koljuška vlasy a nasupeně se otočila zády.
"Koljuško, nemohla bys bejt trochu milá?" Konečně se zeptala Houba.
"Promiň, jsem prostě beran - skopec, víš? Nejde to ovládnout.
"Někdy bych tě shodila ze srázu," odsekla Houba.

Obrázek uživatele Dobi

Nejhorší skladník

Drabble: 

Vážený pane Žabáku.
Tímto vám sdělujeme, že v souladu se Zákoníkem práce rozvazujeme váš pracovní poměr na pozici skladníka z důvodů nedodržování pracovní doby, nevhodného a obscénního chování na pracovišti, sabotáže práce uklízeček a zneužití uloženého prostoru k nepovoleným účelům.
Dvouměsíční výpovědní lhůta začne běžet první den měsíce následujícího po doručení výpovědi.

S pozdravem,
Martina Králová
©supermarket Terno

PS: Výpověď obdržel i pan Rejsek, se kterým máte povinnost uhradit úklidové pracovnici násadu koštěte, kterou pan Rejsek zlomil při útěku z kumbálu.

PPS: Celý kolektiv zaměstnanců doporučuje, abyste si příště nehledali společnou brigádu z důvodů udržení psychického zdraví spolupracovníků. Děkujeme.

Obrázek uživatele Aziz

Zlatý světlo a studený stíny (a ranní rosa a vůně mokrý hlíny)

Drabble: 

Rozednění.
"Rejsku, kam mě to bereš? Děsně to píchá."
Rejsek si přiložil prst na rty a ještě chvíli Žabáka táhl za ruku porostem bodláků, než najednou poklekl a pokynul Žabákovi, aby ho následoval. Oba tiše seděli v zeleni, kolena zmáčená brzce ranní rosou, a když se Žabák rozkoukal, všiml si konečně barevných ptáčků vysedávajících na bodláčí.
"Snílka je tu včera odpoledne viděla," vysvětlil Rejsek šeptem. "Napadlo mě, že bys je chtěl vidět."
Žabák na Rejska pohlédl, úsměv od ucha k uchu. "Nádhera."

Do tábora se vrátili až o hodinu později, usměvaví, zamlklí, s ranním klidem v duši. Popíchaní od bodláčí.

Obrázek uživatele Aziz

Nelétavý humor

Drabble: 

Žabák se s Rejskem vsadil, že dokáže čtyřiadvacet hodin dělat vtipy jen na jedno téma.

První hodina:
“Co je černé, bílé, černé, bílé?”
“Co, Žabáku?”
“Tučnák válí sudy!”

Čtvrtá hodina:
“Je to černé a červené, co je to?”
“Netuším, Žabáku.”
“Opálený tučnák!”

Patnáctá hodina:
“Je to černé, červené, černé, červené, co je to?”
“Nevim.”
“Opálený tučnák válí sudy.”
(Stádo otrávených povzdechů.)

Jednadvacátá hodina:
“Co je černobílé a nikdy nespí?”
“Ty?”
“Ne, tučnák insomniak.”

A pak:
“Je to černobílé a plave to v láku.”
“Nech mě hádat: dobře naložený tučňák.”
Žabák významně poklepal na hodinky. 24 hodin uběhlo. “Okurka ve fraku.”

Obrázek uživatele Dobi

Preparát z Patagonie

Úvodní poznámka: 

Omluvte Motyku, prostě miluje zdrobněliny. Šílené téma si žádá šílené Drabble.

Drabble: 

Když přišla Hrošice do laboratoře, byla v dobré náladě, přesto že před sebou s funěním valila velký sud. Za ní šla o poznání zkroušenější Motyka.
"Hrošičko, postav to sem do rohu, na rodičáku to nesmí bejt vidět, Kamzík to zakázal."
"Co že máš tak dobrou náladu?" Zeptal se Slizoun Hrošice.
"Slizounku, Hrošička je dobře naložená. Jen doufám, že ne v lihu, jako ten tučňák," ukázala na sud.
"Tučňák?" Nevěřícně zopakoval Slizoun.
"Malinkej, jenom patagonskej. Zatím mám poslouží jako preparát v lihu na praktika." Vysvětlila Hrošice.
Biologové zírali s vyvalenýma očima.
"No co, umřel včera v ZOO. Jo, ani slovo školníkovi!!!"

Obrázek uživatele Dobi

Potřebné povzbuzení

Drabble: 

"Dopytle," ozvalo se Rejskovo zaklení následované žblunknutím.
"Ten mobil byl skoro novej," kysele poznamenal a naštvaně nakopl náhodný kámen.

Rejskův mobil ležel na dně řeky a v podobných výšinách se pohybovala Rejskova nálada.

Ostře se ohnal po Koljušce, která se z legrace zeptala, jestli nepotřebuje hotspot.
Na Hrošici zvedl prostředníček, když po něm chtěla určit nekvetoucí violku.

Jen Žabáka se jeho špatná nálada netýkala. Když byl poblíž, Rejsek se přestal mračit.
Pak si Žabák stoupl vedle něj, položil mu ruku konejšivě na rameno a zeptal se, jestli je všechno v pořádku.
Rejsek horlivě přikývl. Úsměv mu zůstal po zbytek dne.

Obrázek uživatele Aziz

Prima byla prima

Drabble: 

Prima je po základce docela zásadní zážitek.

Rejsek byl prvního září tichý a vystrašený, když přišel do nové třídy. Už dlouho si uvědomoval, že se bude muset vyrovnat dvěma starším bratrům, kteří na stejnou školu nastoupili před ním.
Chvíli váhal, než si vybral a posadil se do lavice vedle kudrnatého kluka v křiklavě fialové košili.
Představil se jako Žabák a Rejskův život pak už nikdy nebyl tak úplně stejný.

Co ale nevěděl bylo, že Žabák, ač velký extrovert, měl z prvního dne v primě taky srdce až v kalhotách.
Proto se tehdy Rejska chytil, a dalších pár let ho nepustil.

Obrázek uživatele Dobi

Žabákova romance

Úvodní poznámka: 

Dneska trochu romantiky.

Drabble: 

Žabák Rejska miloval. Děsně moc, miloval ho, co nejvíc byl ve svých sedmnácti schopen, miloval srdcem, duší i tělem.
Miloval, když se Rejsek usmíval, když byl zamyšlený, miloval, jak mu jiskřily oči, když ho Žabák líbal.
Líbání byla jeho nejoblíbenější část, společně s doteky - ať už lehkými setkání konečků prstů nebo pevných sevření.
Stačilo pomyšlení a Žabáka svrběly prsty steskem po Rejskově kůži.
Dotýkal se Rejska téměř všude - hladil ho po tváři a zádech, líbal na břiše, lechtal na chodidlech.
Zbývalo jen poslední a Žabákovi nevadilo, že Rejsek zatím nechce. Rád počká, než jeho prsty budou moci objevit úplně všechno.

Obrázek uživatele Teja

Stoprocentně

Drabble: 

"Snílko, Houbo, Kobro, Slizoune, pojďte sem. Až přijedeme, potřebuju je na chvíli nějak zabavit. Vymyslete si nějaký úkoly a ty, když děti splní, prozradíte jim indicii. Z nich musí odvodit naše tajné heslo. A to bude...třeba...eee... apoptóza buňky. Snílko, ty máš smrt, Houba slovo dobrovolník, Slizoun díra a Kobře bych dala monsteru." vychrlila na pomocníky cestou na Drchničku Hrošice .
"A není to moc těžký? Seš si jistá, že to uhodnou?" dovolila se zeptat brýlatá.
"Stoprocentně."

"Sebevražda skokem do propasti."
"Horová scéna s vrtulníkem."
"Neplacená brigáda ve strašidelném hradě."
"Šermířský souboj se špatným koncem."
"Dobrovolně ubodaná."
"Postřelený majálesový dobrovolník."

Obrázek uživatele Aziz

Konspirace

Drabble: 

"Hrošice je upír," prohlásila Snílka a na počítači si přepla další snímek prezentace. Bylo pozdě večer, ale celé osazenstvo klubovny ji bedlivě sledovalo.
"Je jí-- tolik kolik jí je, a vypadá hodně zachovale. Nikdy jsem jí neviděla dotknout se kříže nebo stříbra," vypočítávala Snílka na prstech. "Podle účesu soudím, že do zrcadla moc nekouká. Jsem si tak na devadesát pět procent jistá, že by jí kůl do srdce oddělal."
Posluchači tajili dech.
"Otevřete oči!" vyzvala je Snílka, "koukli jste se někdy někdo pořádně na ty její špičáky?"
"Jasně, a Trubec je včelodlak," ozvalo se posměšně zezadu.
"O tom možná jindy."

Obrázek uživatele Aziz

Kudy?

Drabble: 

Ráno. Velká Hrošice a hromada starších pomocníků se skláněli nad mapou okolí. Zbytek jídelny je upřeně pozoroval.
"Jsme tady, ve Stráži," ukázala Hrošice na mapě, "a chci vás chcípáky vyhnat na Ralsko."
Tesařík se nahnul blíž. "Co dojít do Mimoně, dorazit do města Ralska a pak se přes kopec Ralsko vrátit?"
"Můžeme to vzít prostě rovně a vrátit se," řekl Rejsek. "Asi deset kiláků, s bojovkou to odpoledne zabije."
"Já bych začala jako Tesařík, ale po Mimoni šla na Bezděz."
"Přátelé," rozhodl za všechny Jelen, "dojdeme až na Kokořín. Je to o 50 kiláků delší, ale kolik je tudy kešek...!"

Obrázek uživatele Teja

Snímky snímky

Úvodní poznámka: 

Pto nezasvěcené trochu chaos, ale fytocenologie je fytocenologie.
A Snílka s Houbou se s tím kvůli SOČce prostě musí poprat.
Něco málo o tom: https://is.muni.cz/el/1431/jaro2010/Z0005/18118868/index_book_5-4-3.html

Drabble: 

"Kolik dáme E1?" zeptala se Houba otráveně. "Viděla bych to tak na 80%, co ty?" odpověděla taky už dost unavená Snílka, když vytyčovala plochu dnes už pátého fytocenologického snímku. "Proč ne."

"Takže kokoška pastuší tobolka. 2b?"
"3?"
"Tak 3."
"Medyněk vlnatý?"
"Dej 1."
"1"
"Třezalka?"
"Tý je málo. R."
"Dám +."
"Dej r."
"Prasetník kořenující?"
"2a?"
"2a."
"Co je tohle?"
"Nevim. Možná výtod? Koukni na minule, měli jsme to tam taky."
Kdyż Houba otočila stránku na poslední záznam, zhrozila se.

"Ale ne! Neeee!" zakřičela. "Snílko. Ten snímek má být 16 metrů čtverečných, ne 9!" dodala zoufale.
"Musíme to všechno udělat znova."

Obrázek uživatele Dobi

(Ne tak úplně) tajemství

Drabble: 

"Řeknu vám tajemství," Koljuška, Jelen i Snílka bez dechu poslouchali.
"Líbí se mi Rejsek."

"Kobro, chceš něco slyšet?" Zašeptala Snílka do tmy Drchničky.
"Jasně."
Žabákovo tajemství zaslechli bohužel i zdánlivě spící Lžička s Pampeliškou.

Koljuška se prořekla před Houbou a Hrošice obě zaslechla.

Jelen také tajemství neudržel.

"Rejsku, Žabáku, pojďte mi pomoct do kuchyně," zavolala ráno Hrošice, pak se nenápadně vypařila.
Pampeliška na ně hodil znechucený pohled a přidal tiché "fuj".

"Žabáku, nechceš mi něco říct? Umím si dát jedna a jedna dohromady,"lehce vzal Žabáka za ruku.
"Spíš tři krát tři," utrousil, usmál se a šel s pravdou ven.

Obrázek uživatele Teja

Trapiči zvířat

Drabble: 

Nespočetně výletů bažinami, roštím, potoky a bahnitými poli, protože Hrošice prostě nemá orientační smysl.

Spousta výstupů na rozhlednu vzdálenou od drchničky sice jen 5 kilometrů, ale zato zatraceně do kopce.

Snad milion procházek za každého počasí, protože panička nedokáže pochopit, že za slejváku, sněhu, krup jak tenisáků, vichřice nebo tornáda se ani tomu nejneposednějšímu psovi nechce ven.

A celých 7 let s těma otravnýma uřvanýma dětma, co Juno pořád chtějí hladit, i když jim svůj nezájem dává dost jasně na jevo.

Kdyby Juno uměla mluvit, tak je všechny sprdne na jednu hromadu. Nadávek by na to od Hrošice uměla dost.

Obrázek uživatele Teja

Velká neznámá

Drabble: 

Mezi Žabákem a Rejskem se poslední dobou dělo něco.. něco nového, jiného a ani jeden z nich pořádně nedokázal poznat, co to je. Ale cítili to oba. Žabák se nemohl ubránit zírání na Rejska a šťastnému culení, kdykoli mu něco podrobně líčil. Tomu se zase poslední dobou Žabákovy vtipy zdály zábavnější, než kdy dříve a vždycky se rozesmál na celé kolo. A navíc to trapné ticho vyplněné neznámým pocitem, když spolu někde zůstali sami dva.
A jelikož Žabák byl vždycky ten odvážnější a taky mu to asi dřív docvalko, rozhodl se jednoho dne vsadit všechno na jednu kartu. Na polibek.

Obrázek uživatele Aziz

Kruhy v čače

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji si téma č. 23: Bludný kruh.
Navazuje na Úlovky v tanečních.

Drabble: 

Přesto, že Snílka čaču v životě netančila a nezná kroky a přesto, že Jelenovy taneční jsou jen vzdálenou vzpomínkou a přesto, že si oba šlapou na nohy a červenají víc a víc a tiše se omlouvají, baví se. Je to vlastně hrozná zábava, smějí se spolu a tančí, i když jim to nejde.
I když se hýbou občas trochu moc rychle a někdy moc pomalu, když vráží do ostatních, dělají promenádu špatnou stranou, motají se v kolech kolem sálu a kazí dráhy jiným párům, a Snílka občas ani neví, kde na parketu jsou.
Slíbí si ale, že si to zopakují.

Závěrečná poznámka: 

Projistotu: kruhy, které Jelen se Snílkou tancují, jsou bludné nejen proto, že neví, kudy vlastně jdou, jen se snaží vyhýbat ostatním párům, ale taky proto, že v čače se nekruhuje :D

Obrázek uživatele Aziz

Žabák, rozený improvizační talent

Drabble: 

"Tohle nefunguje, tohle nefunguje," zoufala si Snílka na školní besídce. Publikum bylo plné znuděných tváří spolužáků. "Ještě chvilku a Tesaříka s jeho bilogickejma vtipama vypískaj. Tohle je propadák," složila hlavu do dlaní.
Na rameno jí dopadla dlaň, povzbudivě stiskla. Snílka se otočila a viděla Žabáka, sebevědomý úsměv na tváři, rádio v ruce, červené šortky na sobě.
"Žabáku?"
"Děkovat za záchranu dne mi můžeš až potom," prohlásil, "teď nech eso pracovat."
"Panebože," zahuhlala Snílka, ale horší už to být nemohlo.
Žabák z pódia vyhnal Tesaříka, zapnul rádio, krátce zabeatboxoval a pak se dal do street dance.
A ono to bylo dobrý?

Obrázek uživatele Aziz

Žabák, rozený divadelní talent

Drabble: 

“Rejsku, já umírám,” zaskučel Žabák a zkroutil se ve svém spacáku.
Rejsek protočil očima. “Něco špatnýho jsi snědl. Za chvilku se z toho vyležíš.”
“Je to moje poslední hodinka,” zavrtěl Žabák hlavou, natáhl se a sevřel Rejskovu ruku ve své. “Až budu pryč, tak na mě nezapomeň, a pamatuj si, žes byl můj nejlepší kamarád, můj komplic-- Rejsku, já tě miluju.”
“Tos řekl hezky,” zamumlal Rejsek, “Však já tebe taky. Radši ti udělám víc čaje.”
“Díky můj nejdražší, že mi zpříjemňuješ cestu na druhý břeh,” zaúpěl Žabák.
Do pokoje v ten moment vešla Kobra. “Je mi z vás špatně,” prohlásila.

Obrázek uživatele Aziz

O ostrých lžičkách a marném doufání (a znepokojivém zjištění)

Drabble: 

Když se Lžička v sekundě poprvé pochlubila, že si na hodinách fyziky brousí lžičku o nůžky, čekali, že ji to přejde.
Když si o pár týdnů později lžičkou dokázala rozkrájet pomeranč, stále byla určitá naděje, že když dosáhla tohohle, bude spokojená.
Jakmile se s ní při broušení omylem řízla do prstu a ještě se s tím chlubila, bylo jasné, že lžička zůstane.
Když s ní začala lidem vyhrožovat, začali se modlit, aby ji odhodila.
Jenže asi jediná naděje, že to Lžičku pustí, byla vejška.

Nebyla. O pár let později na školním srazu ji měla zase. Přes modlitby jí to zůstalo.

Stránky

-A A +A