Když šustot křídel červenky
je průvodcem, byť nestálým,
snad setkáme se, vy a já.
Ve tmě pod čtyřmi korunami
se vaše cesta započne,
až k řece, dolů povedu vás.
Při dýmce pravdu povím vám.
Kdo neposlouchá, olituje,
tři pilíře se zachvějí.
V chvat útěku se změní cesta.
Dobro již není bezbranné.
Hodiny míjí a kraj krásne.
Vůně vyprané kočky šelmy
je vůní vpravdě vítězství.
Rytířem jest člověk navždy.
Paní Bobrová protočila panenky.
"Pane Bobře, obyčejně ti do tvé poezie nemluvím, symbolismus a archaismy mi nevadí, ale ty musíš mít pořád nějaké extrahráze! Vůně vyprané šelmy?! To už není ani legrační!"