DMD č. 9. pro 9. 4. 2015. Téma: Neznámé hranice

Obrázek uživatele Martian

Tvá víra, tvé rozhodnutí…

Drabble: 

Celé hodiny se modlil, aby mu Bůh seslal znamení.
Doufal. Obával se. Tápal.

Nezabiješ! pravil Hospodin zástupů, jehož slova jsou jako kov znějící a kámen pukající.
Je však také psáno: Poženete své nepřátele, takže padnou před vámi mečem! blouznil zaníceně, bije se pevně sevřenou pěstí v prsa.

- Ano, Johne Feltone, mečem - nikoli dýkou ukrytou v záňadří -
„Ach, Bože, pomoz mi,“ sténal ve chvílích mučivých pochybností, stravujících jeho duši jako plameny samotného pekla. „Jak odlišit hranici mezi oddaností Tobě a mrzkým zločinem?“
- To rozhodnutí náleží pouze tobě, Johne Feltone -

Nakonec si vybral.
S vědomím, že některé hranice lze překročit pouze jednou…

***
Závěrečná poznámka: 

John Felton byl za vraždu George Villierse, prvního vévody z Buckinghamu, roku 1628 odsouzen k smrti oběšením. Jak jeho čin posoudil Bůh není známo…

Biblická citace: Dt 26,7 dle Českého ekumenického překladu.

Obrázek uživatele Tenny

Hranice ticha

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Spíš takový BJB. Mám špatnou náladu a nedostatek inspirace...
Nevím, jestli je to úplně pochopitelný, snad jo.

Drabble: 

A proč bys nemohla dělat ten poslech? Tak si dej ten tvůj přístroj k rádiu!

No tak řekneme, aby mluvil víc nahlas, pak budeš bez problémů rozumět, ne?

A proč s náma nechceš do té hospody jít? Ty se jenom vymlouváš! A vůbec, mi ti
zopakujeme, co se říkalo...

Proč se musím pořád opakovat! Je to otravný!

Jsi hluchá, nebo co?

Jste pěkně neslušná, takhle mi neodpovědět na pozdrav! Kam ta dnešní generace spěje!

A ty jako neumíš odezírat? Dyť je to lehký!

Mluvíš moc hezky, nevěřím ti, že neslyšíš!

Nevidí moje hranice. Nechápou je, neznají je. Nezajímá je to.

Závěrečná poznámka: 

Přihodím jeden pěkný citát: "Slepota odděluje od věcí, hluchota od lidí." (Hellen Kellerová)

Obrázek uživatele Jeřabina

Pochod

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ.

Ach jo, člověk v potu krve stvoří drabble a pak na něj skočí druhé a donutí ho aby ho napsal. Slibuju, že už dneska dám pokoj - ale aspoň snad poskytne kontext.

Navazuje na Nikdo nezůstane nezměněn.

Drabble: 

V poledne Alžbětu došel Golovin a nabídl jí rámě.
„Vladimire Georgeviči, vysvětlíte mi současnou situaci? Na tom nádraží se nastupovalo do vlaku se zbytkem legií, že?"
„Jenže rudí nás odehnali a vlak odjel bez nás. Ale pojede obloukem. Půjdeme-li rychle, za dva dny ho snad chytíme." Rukou ukázal směr.
„To není daleko.“
„Vidíte ty lesy? Jsou tam dva rudí komisaři... a nespočet bílých. Hranice území se pořád mění... není to země nikoho, spíš země úplně každého.“
„To se asi bude hodně střílet, viďte?“
„Asi, paní Alžběto, ale nebojte...“
„Střílení se nebojím, Vladimire Georgeviči. Jen že dojde morfium," odvětila Alžběta pevně.

Závěrečná poznámka: 

Stále jsme 23. 12. 1918, odpoledne.

Obrázek uživatele Ginger

Tvoje

Fandom: 
Drabble: 

Na mapě je nenajdeš. Jsou někde uvnitř. Ani slovy je nepopíšeš, na to jsou příliš nejasné. Každý má své, tisíckrát se kříží.Cestování pod zemí je činí ještě neviditelnějšími. Ale jsou tam. Hranice. Ani náhodou netvoří pravidelný tvar. Zapomeň na čistý okruh kolem svého domu.
Sám je skoro nevnímáš. Ne dokud nevedeš dovnitř někoho zvenčí, někoho, kdo tu ještě nebyl.
Najednou ji vidíš před sebou, blížíš se, projdeš jí. Linie samozřejmosti, linie důvěry.
"Tady začíná moje město," řekneš svému doprovodu a sám pro sebe se tiše divíš novému objevu.
Tvoje město v téhle obrovské metropoli.
Stěhoval ses? Máš jich víc.

Obrázek uživatele Zuzka

Na objednávku

Drabble: 

Mansfield Park i Portsmouth nechal Henry daleko za sebou. Stejně byl vždy člověkem velkoměsta.
Od příjezdu neztratil jediný den, jediný večer. Dostal se na každý večírek, na všech plesech měl známé.
Dámy byly zábavné. Co mu bude nazítří po jejich zklamání.
Bavil se, jenže ne dost. Dámy, alespoň většinou, měly zábrany.
Dnes však cítil, že si nemohl vybrat lépe. Půvabná Miss Jasper jako by žádné hranice neměla. Získával najednou dojem, že snad on sám může mít ve flirtu soupeře... a že jím může být žena.
Dokud se náhle čelně nesetkal s jejím vějířem.
Miss Burnwood se v koutě královsky bavila.

Obrázek uživatele Teresa

Skryté neznámé hranice v nás

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Neuvěřitelné se stalo skutečností. Třetí den v práci a ještě mi to trochu myslí! Teda aspoň myslím...

Drabble: 

Nikdo z nás nezná meze druhého. Dokud je "nepozná".
Má ale cenu se se svým pravým já krotit na úkor pohodlí druhých?
Jedná se v tu chvíli o přetvářku, když se někdo stydí, bojí projevit v plné parádě takový, jaký doopravdy je?
Třeba když píšete.
Ve skutečnosti jste třeba kontroverzní, drzí, vulgárnější, máte rádi černý humor. Zkuste takhle upřímně psát!
Většina to nepochopí, odsoudí, vyvede je to z míry.
Takže aby takový člověk v dnešní naparáděné nudné společnosti uspěl, musí být stejný jako většina - předvídatelný.
Ledaže.. by tento individualista žil raději skutečný život s tím málem stejnorodého, kteří ho pochopili...

Závěrečná poznámka: 

A když ho ani ta menšina nepochopí, tak si bude muset celý život vystačit sám! =D A že jsme si všichni rovni(?) Hmmm... =)

Obrázek uživatele Jeřabina

Hradby a hranice

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na Nikdo nezůstane nezměněn.

Padání do náručí se fakt tak úplně nekoná, no.

Drabble: 

„U Kyjeva přišel rozkaz ukončit operaci, že máme málo léků... tehdy jsem odoperovala a zachránila pacienta. Nemůžeme přestat léčit, abychom ušetřili!“ rozohňovala se Alžběta později u oběda. Právě dohovořila s místní vrchní sestrou.
Josef se zatvářil zaujatě: „Tys byla u Kyjeva? U Zborova taky?“
„Ne, jenom u Bachmače.“
„Vidíš, tam jsem zase nebyl já...“
„Posloucháš mě? Marie Judita sestrám zakazuje běhat k raněným pod palbu. Jistě, nesmíme plýtvat léky, podceňovat nebezpečí – ale jednou jsme přísahaly zachraňovat životy! Nevím, kde je hranice, ale jistě ne tak blízko, jak tvrdí Marie Judita!“
Josef konečně vzhlédl. „Prosímtě, umyješ i můj ešus?“
Bětka zmlkla.

Obrázek uživatele KattyV

Projekt pro Hermionu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nad problémem hranic mezi mudly a kouzelníky jsem se hluboce zamýšlela, když jsem psala příběh Amber: http://silenesuple.blog.cz/rubrika/amber
Výsledek toho zamyšlení najdete v následujících sto slovech, ale ta se myšlenka prolíná celým příběhem.

Drabble: 

Harry se váhavě obrátil na svou kamarádku.
„Hermiono, jak se vlastně rozezná mudla od motáka a moták od kouzelníka? Kde jsou hranice mezi nimi?“
Hermioně se rozzářily oči. Co může být krásnějšího než nový projekt? Ponořila se do knihovny, vršila jednu tlustou bichli na druhou, pergameny pokrývala nekonečnou řadou složitých výpočtů.
Po několika měsících výzkumů konečně dospěla k závěru. Výsledek úhledně přepsala na vyhlazený kousek pergamenu a vítězně ho předala Harrymu. Ten s překvapením četl dvě krátká slova.

HRANICE NEZNÁMÉ

Zklamaně na ni pohlédl.
„A to je všechno?“
„No to přece znamená, že mudlové vlastně neexistují,“ přetlumočila mu svá slova.

Závěrečná poznámka: 

Jak na to Hermiona přišla? Zkusme se nad problémem mudlů a kouzelníků zamyslet. Každý máme dva rodiče, čtyři prarodiče, osm praprarodičů... v každé generaci se počet našich předků zdvojnásobí. Pokud si řekneme, že na jedno století připadnou přibližně čtyři generace, snadno spočítáme, že třeba před osmi sty lety jsme měli dvě na třicátou druhou předků. Což je 4 294 967 296. Ale tolik lidí v době Zlaté buly sicilské nežilo. Takže jak je to? Nejspíš tak, že se jednotlivé linie splétají a rozplétají a znovu a znovu se setkávají.
I tak si můžeme říct, že jsme si vlastně všichni příbuzní. Všichni máme kdesi v hloubce našich předků Karla IV. a Alexandra Velikého. Proto všichni mudlové mají mezi svými předky kouzelníky a všichni kouzelníci mudly.
K témuž výsledku dospěla Hermiona. Magie je jen nadání, podobně jako hudební sluch. Někdo ho má více, někdo méně. A výše tohoto nadání se určuje obtížně. Je příjemné vědět, že každý v sobě můžeme najít alespoň malý kousek magie.

Obrázek uživatele Lee

Fortuna

Fandom: 
Drabble: 

Jestli byl dítě Štěstěny, tak ho jeho matka nenáviděla.
Kdykoli se začal něčemu věnovat, zničil buď všechno kolem sebe, nebo sebe, podle toho, co mu způsobilo do budoucna větší potíže.
Když se mu jakýmsi záhadným způsobem podařilo vyrazit na cestu (proč vlastně vyrazil?), přišel v krátkém sledu o peníze, zásoby a boty.
Docela ho překvapilo, že na hranice nedorazil nahý. Netušil, co leží za nimi, ale vlastně na tom nezáleželo. Smůlu měl všude.
Když na něj za hranicemi skočila puma a dvě hodiny si s ním povídala, došlo mu, že matka Štěstěna na něj čekala celou dobu tady.
V Narnii.

Závěrečná poznámka: 

Řekněte, jestli jsem s tím už hrozná, nerada bych tomuhle fandomu ublížila.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Hranice fandomů

Úvodní poznámka: 

Pro Andrewa Martinaqa za to, do čeho se letos pustil.

Drabble: 

Každý fandom má své hranice.

Okamžiky, které nechcete nikdy prožít. Shakespeare povraždí vaše oblíbené večerníčkové postavy. Jack Harkness znesvětí největší křesťanský svátek (I když bych ráda podotkla, že ono znesvěcení skončilo u návrhu. Vy máte ale fantazii!)

Tohle je jeden z nich.

„Karotko, je to na vás. Vyberte si.“
Vetinari mávl rukou k trůnu Ankh-Morporku a k židli pod schodištěm.
On sám už o ničem nerozhodoval. Čekal jen na chvíli, kdy jeho město zjistí, že je přece jenom smrtelný. Ačkoli někteří budou jistě trvat na pohřbu na rozcestí a s kolíkem v srdci. A budou se divit, že srdce měl.

Závěrečná poznámka: 

Takový můj pokus se s tím nějak vyrovnat a nemít na krajíčku pokaždé, když si vzpomenu.

Obrázek uživatele estriel

Přes hranice

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ DRABBLE

Drabble: 

Vesmír. Poslední hranice. Již brzy ji překonáme. Naše lodě pronikají dále do neznámých hlubin a odkrývají tajemství hlubokého kosmu. Člověk se konečně přibližuje hvězdám.

Kapitán sledoval zrnité vysílání – sice se zpožděním, protože od matičky Země byli daleko, ale přece. Konečně o jeho celoživotním poslání mluvili! Nevadilo mu ani pronikavé, pravidelné pískání, které mu rušilo příjem.

Loď plula prostorem, palubní počítače spolehlivě upravovaly kurs... Mezi nimi a vysněnou Alfou Centauri už nic nestálo!

Tu se v černotě vesmíru zuřivě zablesklo a pozemská loď se rozpadla na prach.

Poručík Centaurského hlídkovacího letounu si povzdychl. „Já je varoval, ať nám nelítají přes hranice!“

Obrázek uživatele Neferet

Konec starého, začátek nového

Fandom: 
Drabble: 

Střelba ustala.
Najednou je takové ticho.

"Patricie?!

Volají mě.
Chtějí mi říct, co se stalo.
Chtějí se zeptat, co bude dál.

Neposlouchám.

Přelezu k nehybnému tělu.
Ignoruji všechno a všechny kolem sebe.
Chci se ho dotknout.
Chci se o všem přesvědčit sama.

"Zavolejte záchranku! Otec ještě žije!"

Cítím pohledy těch, co zůstali naživu.
Našich přátel.
Našich mužů.
V uších mi zní jejich nevyřčené otázky.
Otázky vepsané v jejich očích.

Co bude teď? Co se s námi stane?

Nevnímám.

Po tvářích mi stékají tiché slzy.

"Patricie, tohle nemůže přežít."

Nezajímám se.

Na tuhle neznámou hranici je příliš brzy.

Nechci ji poznat.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Kemata

Nesmí zemřít

Fandom: 
Drabble: 

Kdekdo by si mohl myslet, že co se týče jeho hranic, pokud se jednalo o starostlivost o jeho podřízené, žádné neexistují. Žádná starostlivost, žádné hranice.

Červenec roku 1941 by kdekoho mohl vyvést z omylu. Došlo tu na objevení těch neznámých hranic.

Ke sklonku měsíce odcházel z Hitlerovy kanceláře blonďatý muž. Jako vždy neutrální ve výrazu i v očích. Třebaže právě dostal - po tom sestřelení nad Sovětským svazem - zákaz jakýkoliv dalších bojových letů.

Hitler ho přeci chtěl mít v bezpečí. Kvůli Gestapu, konečnému řešení všech těch otázek...

Reinharda Heydricha bylo potřeba uklidit někam do bezpečí. Protože jeho by nikdo neměl sestřelit.

Závěrečná poznámka: 

Heydrich skutečně sestřelen byl, 22.7.1941. V září téhož roku se pak stal zastupujícím říšským protektorem.

Obrázek uživatele Macalaurë

Literární trable

Drabble: 

Sedm synů otec zplodil,
ó však je to kabrňák.
Z bratrů nejvíc potatil se
Curufin, ba je to tak.

Když pominu zbylé prince,
já jsem nejvíc po mamince.

Rusé vlasy, pravda, mají
Maedhros a dvojčata,
ale ve mně zrcadlí se
její něžná podstata.

Přiznám, že se často bojím,
že při šermu neobstojím.

Ze všech sedmi nejlépe však
slova krotit dovedu,
jako pěvec zasloužím si
sto obdivných pohledů.

Přišlo ke mně tuhle vleže:
Co to zkusit do soutěže?

V cizím světě prý se koná
literární pranice.
Svedu napsat báseň denně?
Překonám ty hranice.

Zatím duben, měsíc drabble
přináší mi samé trable.

Obrázek uživatele Stheno

Journalism

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

This identity does not claim points.

Drabble: 

What the press has called me to this date, listed by severity:
.
.

heroine – pillar of courage – modern-day-Xena’s sidekick – misrepresented hard-working citizen – Little Bo Peep on crack – the worst dressed superbabe of 2014 – victim of Mithra’s psychological abuse – deranged Fury – Stockholm syndrome sufferer – petty criminal – viable threat to society – pregnant – Jackie the Ripper – American McGee’s Dorothy – [sic] heroin – bad case of penis envy – butcher with no accountability – mass murderer – as bad as ISIS*
.
.

I can’t find the line between good press and bad press. The journalists’ opinion of me changes with the wind.

…my opinion of journalists never changes.

Závěrečná poznámka: 

*This can be counted as anything from two to six words. I went with two for ‘Islamic state’.

Fun fact: the RL person behind Stheno actually got called this in a fanfiction review. It left an impression.

Obrázek uživatele Marek

Neklidné ráno

Fandom: 
Drabble: 

Slunce vystrčilo první paprsky. Začíná další slunečný den.
To že je slunečný však neznamená, že bude klidný.
Nad městem obehnaným vodním příkopem a vysokou kamennou hradbou se rozezněl poplach.
Ospalé stráže jsou okamžitě v pozoru.
Ze všech stran vybíhají muži se zbraněmi v rukou, připraveni okamžitě bránit své domovy.

Kapitán stráží vybíhá ze svého stanoviště směrem k severním hradbám, odkud se poplach rozezněl jako první.
Vystoupal strmé schody a již se rozhlíží po případných útočnících.

„Hlášení?“ rozkáže, jakmile doběhne.

„Pane! Někdo nám přes noc před hradby postavil několik hranic. Nechápeme jak je to možné! Nikdo nic neslyšel!“ odpoví okamžitě hlídka.

Závěrečná poznámka: 

Škoda. Pár slov navíc by se hodilo.

PS: Hranice jako hranice dříví... :P

Obrázek uživatele estriel

Testing the Limits

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nevhodné do 15 let.
Základní počítání stažených tvarů v angličtině.
Doufám, že se ještě vejdu do tématu - hranice jsem si interpretovala trochu přeneseně.

Drabble: 

For the longest time, I didn't know his limits, didn't know how hard I could push him before breaking him. I told him this was irresponsible. Like you ever cared about rules and responsibility, Potter, he spat back.

We agreed on a safeword, but he never used it, no matter how rough our play. Whenever I stopped, he just sneered: I’ve had worse, Potter. Don’t worry. I wondered what he’d been through in Voldemort’s service and in Azkaban. The thought made me sick.

When I told him I loved him, he turned away and whispered the safeword. I ignored it.

Obrázek uživatele Faob

Hranice poznání

Fandom: 
Drabble: 

Respektuj hranice druhého, řekla mu kdysi.
Teď kolem sebe vyzařovala tak silnou obrannou auru, že se k ní nemohl ani přiblížit.

Na mlčení si po letech manželství zvykl, ale tohle byla novinka. Snad reakce na jeho včerejší rozčilený výstup?

Nejvíc ho štvalo, že do trestu zatáhla děti. Poctivě ho ignorovaly, zazdívaly, jako by byl vzduch. Spiknutí je přitom zjevně netěšilo, každou chvíli v slzách. Můžete toho nechat!, křičel na ně, já se mamince omluvil!

Zvykne si, k tichu se prostě ještě přidá fyzická ignorace.
Jen nechápal, proč si na prádelník v obýváku vytáhli jeho fotku a zapálili před ní svíci.

Obrázek uživatele Profesor

Hranice pro duchy

Úvodní poznámka: 

Kdysi dávno, když Daniel von Drak své sbírky teprve poznával...

Drabble: 

„Dobrý den, Danieli,“ oslovila Josefa N., ředitelka gymnázia, svého mladého podřízeného.
„Dobrý den, má milá nadřízená. Dnes záříte jako sluníčko,“ pozdravil Daniel von Drak ženu dvorně, leč poněkud roztržitě.
„To bude tou žlutou halenkou,“ odmávla ho Josefa a přešla k věci. „Jak vycházíte se sbírkami? Už jste tu dva měsíce a zatím jste mi ani jednou nepřišel brečet do ředitelny.“
„Nevím, proč,“ odpověděl Daniel nechápavě.
„Žádný váš předchůdce nevydržel ani měsíc,“ vysvětlila ředitelka.
„Musíte si umět nastavit hranice,“ pokrčil Daniel rameny.
„Neříkejte mi, že jste to dokázal za dva měsíce?!“
„Ne. Stačilo ukázat sílu. S hranicemi své duchy obeznámím později.“

Obrázek uživatele Malomocná

Myšlenka za hranicí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

15+
Femslash
Dnešní inspirace: "Let´s be weird together!"

Drabble: 

"No tak, Jean, udělej to..." řekla rozrušeně Storm.
Jean se na ni podívala s úsměvem na rtech. Nechtělo se jí do toho, oč ji Storm žádala. Nechtělo se ji jí číst myšlenky. Bylo to jedno z prvních pravidel, které si určily hned zpočátku. A teď to měla porušit?
"Jean, prosím! Nedokážu to říct, ale chci, abys to věděla..." zaprosila Storm.
Jean váhá, ale nechce Storm zklamat. Miluje její odvahu. Její vášeň a nadšení.
Tak pro ni překročila své hranice.
Vzala její tvář do dlaní, zastrčila jí pramínek vlasů za ucho a pak špitla: "Děkuji." Nato ji vášnivě a vděčně políbila.

Závěrečná poznámka: 

Věnováno jedné osobě, která je vzrůstem nižší než já (a to je co říct), ale je obrovská svým duchem a vnitřním životem. Je mi ctí tě znát.

Obrázek uživatele Layla TB

Boření hranic

Fandom: 
Drabble: 

Tma. Hebká, sametová tma.
Ne, to mám jen zavřené oči. Pomalu zvedám těžká víčka.
Přítmí. Jemné, příjemné přítmí.
Zvedám dlaň a prohlížím si rýhy brázdící její povrch.
Velká, přátelská dlaň.
Sedím na studené podlaze a objímám hřejivými pažemi svá kolena. Nemám odvahu zvednout hlavu a čelit světu kolem.
Proud vzduchu mi pohladil záda. Zvedám hlavu.
Zdi.
Pevné, bezpečné zdi.
Objímají můj prostor a nepouští dovnitř příliš světla.
Ale odkud jde ten průvan?
V rohu zdi je malá prasklina. Skrze ni prochází pruh světla.
Co je za ní?
Bořím zeď. Jsem volná.
Ale za jakou cenu?
Na horizontu se rýsuje zeď.

Závěrečná poznámka: 

Výklad nechám na vás. Pro mne to má významů víc. Doufám, že jsem se od tématu neodklonila. Za nápad vděčím knihovní atmosféře.

Obrázek uživatele Danae

Potrava pro děla

Fandom: 
Drabble: 

Důstojník v armádním náborovém středisku na ni unaveně pohlédne. Další příliš mladá, příliš hubená, s rebelskou patkou zelených vlasů do čela. S úst se jí řinou fráze o vlastenecké povinnosti, obraně Landfallu, touze po dobrodružství, ochotě překonat vlastní hranice… všechny je má kolem sebe na plakátech s vymydlenými soldáty. Ale jemu stačí jediný pohled na dotazník a má jasno. Další holka, co nevydrží na jedné planetě se svým fotrem. Typická potrava pro děla.
Za dvanáct měsíců ho budou tajní hodiny vyslýchat, aby zjistili, co na ní bylo zvláštního. Vzpomene si jen na paperback s trapnou obálkou, který svírala v ruce.

Závěrečná poznámka: 

Saga, nejúžasnější komiks ve známém vesmíru. Nádherný příběh, který se vypráví právě teď.

Moc slova

Fandom: 
Drabble: 

Občas se nějaký blázen, pokoušel pantomimou naznačit, že je tyran. Ale to on nebyl. (Vědělo to sto ze sta škorpionů v jámě, ve které dotyčný poté skončil. Naučte se mluvit, že.) Ankh Morkpork bylo demokratické město, jeden muž jeden hlas. (Vetinari byl ten muž a měl ten hlas.) Hranice moci lidu jsou neznámé, takže vlastně jeho hranice byly neznámé.
Zatím. Jdou vytvořit pomocí slova. Mají moc.
A stejně tak má moc jejich absence.
"To, co jsi udělal, bylo velmi nezodpovědné," ukázal na napůl ohlodaného lososa ležícího vedle lososového jezírka.
"Ošklivý pes, Hafale! A teď už se se mnou nemusíš zdržovat..."

Obrázek uživatele Regi

Problematická pracovní náplň

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Drabble je zároveň součástí volného cyklu o Rubeusi Hagridovi, který najdete zde:
http://silenesuple.blog.cz/rubrika/rubeus-hagrid-safar-klicnik-a-profeso...

Drabble: 

Šafář, hajný a klíčník… Rubeus Hagrid nechápavě kroutil hlavou, když si pročítal pracovní smlouvu, kterou před pár minutami podepsal.
„Šafář a hajnej… to je jasný. Stará se vo zvířata a vo školní pozemky. Šak vim, co mám dělat, starej Ogg mě šecko za poslední tři roky naučil. Ale co ten klíčník? Vo tom sem nikdá neslyšel… V Bradavicích přece žádný klíče nejsou. Šecky dveře se zavíraj kouzlama.“
Hagrid se hluboce zamyslel nad nejasnými a neznámými hranicemi svých nových pracovních povinností.
„To bych teda rád věděl, kerej vosobě se tendle nesmysl vylíhnul v hlavě. Dyť já přece žádný kouzla dělat nesmim…“

Obrázek uživatele Saphira

The Final Frontier

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

K tomu se téma vyloženě samo nabízelo. NESOUTĚŽNÍ, bez nároku na ďob.

Drabble: 

Služba ve Hvězdné flotile skýtala nekonečno možností. Pětiletá mise nebyla jen o poznávání nekonečných hranic vesmíru, jejich překračování, o objevování nových civilizací. Život ve vesmíru poskytoval prostor především pro poznání sebe sama a svých možností.
Kirk se nikdy neusadil, na žádné dovolené nepřestal myslet na svou loď a její posádku. Enterprise byla jeho domov, důstojníci Flotily byli jeho rodinou. Na to ale přišel až v momentě, kdy ze svého potemnělého bytu v San Franciscu hledal pohledem z okna na obloze loď, která už měla nového kapitána.
V ten den měl pocit, že přišel o vše. Protože vesmír byl jeho láska.

Obrázek uživatele BC_Brynn

Deratizácia

Fandom: 
Drabble: 

Sneží.

Tomovi sa zráža dych, obláčiky pary, na noc ho za trest zavreli v komore, bol by zmrzol nebyť jeho veci. Sedí uprostred kruhu bieleho ohňa, teplého a krotkého.

Oči upiera na mŕtvolku potkana.

Minule keď chcel aby Amy umrela, len sa jej pustila krv z nosa, ale ten potkan umrel úplne. Ľudia sú tiež len potkany, ale väčšie, Tom musí viac chcieť.

Použiť vec na Billyho s jeho králikom, z ktorého Tomovi červenejú oči.

Na Krysu Coleovú.

Vec dokáže hocičo, Tom neverí, že by nedokázala, obmedzuje ho len predstavivosť, sila vôle, musí len viac chcieť, viac túžiť, viac nenávidieť.

Obrázek uživatele strigga

Mary

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak jsem nevěděla, co na to napsat, a najednou mi začal hrát do uší ten soundtrack. A měla jsem jasno.
Nikdy jsem tak neplakala kvůli osekání pěti slov.

K poslechu

Drabble: 

Svět za jeho bytem, jeho pevností, útočištěm, byl široký a nebezpečný. Plný lidí, kterým nerozuměl.
Pak jeden z nich zničehonic sám překročil hranici. Přišel mu dopis. A další. A on odepisoval, ačkoli se třásl úzkostí, odepisoval tomu osamělému dítěti z druhého konce světa na jeden každý a lepil je na stěny a naučil se věřit a bál se, že přijde zrada.
Stejně nebyl připravený, když přišla. Vyrvat si z duše její jméno nemohl; vyrvat M z psacího stroje ano.
Dlouho si nepsali.
Pak poslal dopis nadepsaný ary.
Ale bát se nikdy nepřestal.
Nikdy.
Došlo jí to, když našla jeho tělo.

Závěrečná poznámka: 

Nechtělo se mi kvůli tomu zakládat další fandom; ale stručně řečeno, Mary a Max je jeden z mála filmů, u kterých jsem brečela jak želva. Jestli neznáte, rozhodně stojí za to si ho najít.

Obrázek uživatele Iantouch

Hranice nenávisti

Fandom: 
Drabble: 

Přitáhl do Gondolinu a Voronwë za ním hopkal jako pejsek. Miloval toho lidského floutka, jehož jedinou zásluhou bylo, že našel zbroj v Nevrastu? Možná, snad, nevím. Tuor měl však oči jenom pro královu dceru.
„Přináším Ulmovo poselství!“ oznámil před Turgonem. Podle mě lhal.
Celebrindal se rděla, klopila řasy a netrvalo dlouho a vodila se s ním za ručičku.
Dosud jsem si nemyslel, že budu schopen takové nenávisti. Idril je moje, jenom moje, rozumíš?!
Toužil jsem ho zabít. Pokaždé, když jsem pracoval v kovárně, vymýšlel jsem pro něj jinou bolestivou smrt. Ale pak zabil on mě. Vzal si Idril za manželku.

Obrázek uživatele Saphira

Hvězdná noc nad Rhônou

Drabble: 

Postavil stojan do plenéru a zahleděl se na oblohu. Nebe nad Arles bylo tmavě modré, protkané zlatým svitem hvězd.
Maloval rychle, jako vždy, ale tentokrát bez horečnatého slunce, které ho přes den pálilo do hlavy. Malovat v noci jen za světla měsíce a plynové lampy bylo obtížné. Ale Vincent si nemohl pomoci, světla Arles odrážející se v Rhôně a sahající po celou šířku řeky až k protějšímu břehu, to byla nádhera. Vpravo dole namalovat zamilovaný pár, úplně ve tmě, aby vynikly odrazy světel.
Těšilo ho dělat obtížné věci, překonávat své hranice a možnosti. Věděl, že jedině tak může být umělcem.

Závěrečná poznámka: 

Původně to mělo být o asi nejslavněší Starry Night, ale zjistila jsem, že tu namaloval až po Starry Night Over the Rhône, kterou maloval skutečně v plenéru v noci, zatímco Starry Night maloval v ústavu v Saint-Rémy ve dne zpaměti.

Obrázek uživatele Maladi

Netušené možnosti bolesti

Fandom: 
Drabble: 

"Ty mrcho! Poznáš nekonečnou bolest, jakou jsi ještě nezažila!"
Hawke pohlédla na Varrica. "Proč tak vyvádí? Ještě jsme se ho ani nedotkli?"
"Nejspíš to bude mít něco společnýho s tím, že jsme mu překazili plány na ovládnutí města."
"Uříznu ti chodidla!" řečnil dál mág.
Hawke povytáhla obočí. "To je nový."
"Vyrvu ti střeva a pošlu je svaté matce do chrámu!"
"Hawke? Neměli bychom už...? ozvala se nejistě Merril.
"Počkej, chci si to poslechnout celý."
"Vyrvu ti srdce!"
Hawke se zatvářila znuděně. "Tohle už znám. Varricu?"
"Jasný, šéfko."
Zadrnčela tětiva kuše a mág se skácel k zemi se šipkou v oku.

Stránky

-A A +A