DMD č. 9. pro 9. 4. 2015. Téma: Neznámé hranice

DMD č. 9. pro 9. 4. 2015. Téma: Neznámé hranice

Nutí vás DMD prozkoumávat své neznámé hranice? Objevili jste hranice, o kterých jste předtím ani netušili (to snad ne:))? nebo se při DMD cítíte, že naopak vaše tvůrčí dovednost nezná hranic? S dnešním tématem je to třeba prozkoumat!

Věděli jste, že slovní spojení spojená spojovníkem počítáme (až na pár výjimek) jako jedno slovo? Ano, Vy-víte-kdo i Praha-Holešovice jsou jedno slovo! Pozor, spojovník musí být použit gramaticky správně, pokud nevíte, mrkněte do našeho manifestu počítání slov.

Téma pro 9. 4. 2015: Neznámé hranice
Toto téma bude uzavřeno 9. 4. 2015 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Nová pravidla pro počítání slov.
Náš email: drabble.sos@gmail.com

Platné do: 
9. 4. 2015 v 23:59

Ego

Fandom: 
Drabble: 

"Pojď blíž..." hlava mi málem explodovala. Hluboké dýchání nepomáhalo. Tlačil jsem se na zrcadlo a moje vědomí se chtělo obrátit naruby a přitisknout se k sobě. Srdce mi hořelo láskou k tomu obrazu. Miloval jsem tu bytost na druhé straně zrcadla. Víc než to, uctíval jsem ji jako modlu. Plazil jsem se po tenkém skle a přitom prsty prozkoumával svoji tvář. Ta nádhera, ta smyslnost...chtěl jsem víc!
......
Po týdnu dorazila policie do bytu, když už jsem byl mrtev.
"Další předávkování." poručík vzal do ruky prázdné plato od prášků s nápisem: "Mějte se víc rádi. Více sebelásky úplně pro všechny."

Zastavárna

Drabble: 

Otevřeli jsme si zastavárnu. Sice jsme za tu řadu let nashromáždili spoustu věcí, ale stejně...
Upřímně, netušili jsme pořádně, do čeho jdeme. Sice máme přátele z branže a často se v zastavárnách pohybujeme, ale na vlastní kůži je to něco úplně jiného.
Teď se musíme setsakra ohánět, abysme nebyli v mínusu. Jsou dny, kdy si říkám, že tuhle neznámou hranici jsme nikdy překračovat neměli a nejlepší by bylo, pověsit to na hřebík.
Ale někdy se zadaří. I když aktuálně jsme solidně v mínusu.

"Tak jdeš už? Ta aukce začíná za 5 minut."

"Jo, už bežím." Řekl Alen a zaklapl deníček.

Obrázek uživatele Owes

Přes čáru

Drabble: 

"Co nejexotičtějšího jsem kdy vypil? Teď mě napadá akorát ta Alpa s mandarinkovým sirupem."
"Jo, to byl fakt masakr. Možná ještě větší než domácí Amundsen."
"Co je domácí Amundsen?"
"No, to takhle jednou Jindřich přišel na návštěvu s lahví vodky v batohu a povídá: Amundsena neměli, ale Saša tu má jahodovýho Jupíka, ne?"
"No, přiznám se," pravila už dosti připitá Plevelová na jedné z pravidelných Skupinek Zoufalců, "to nejzajímavější, co jsem kdy vypila, bylo pivo s jahodovým džusem v létě na Náplavce."
"Bože," pokřižoval se Saša a pevně stiskl sklenici poctivého lahvového Gambáče. "Co bude příště? Dáš si tam marmeládu?"

Obrázek uživatele kopapaka

Story...

Drabble: 

"Story!"
Ignoroval hlasité volání nebo spíš křik z farmy nedaleko.
Poslední modřina pořád ještě pálila.
O starších už jen věděl.

Přesto byl spokojený.
Šum borovic a jejich vůni by nevyměnil za nic.
Snad kromě řevu motorů a vůně benzínu.
Ležel v pichlavé jehličí.
Sledoval oblohu.
Snil.

O strojích, dálkách a nejvíc o výškách.
O stovkách knih, které by mohl přečíst.
O všech hranicích, které by by mohl překročit.

To všechno bylo tak vzdálené, nepřístupné...
Kdesi daleko končila válka.
Desetiletý chlapec snil.

Ještě netuší, že za rok dostane koně.
Traktor a ostatní stroje na farmě už osedlal.

Nakonec osedlá i raketoplán...

Závěrečná poznámka: 

„Keep moving, one opportunity, one challenge after another at the intersection of your talents, experiences and passions.“
(Jděte stále vpřed, vstříc každé další příležitosti, další výzvě na průsečíku vašich nadání, zkušeností a vášní.)
Franklin Story Musgrave

Dalo by se o něm napsat hodně, ale rád bych citoval autora velmi rozsáhlého článku na http://www.kosmonautix.cz/

"...uteče ze střední školy, aby se mohl dát na vojnu, posléze se stane pilotem. Za celou svou kariéru nalétá zhruba 17 700 hodin na 160 typech letounů. Skáče také padákem a má za sebou 700 seskoků, přičemž 100 jich má experimentální povahu. To ovšem našemu hrdinovi nestačí, jeho apetit po poznání je nekonečný a postupně získává 6 vysokoškolských titulů – z toho část při zaměstnání! A aby se nenudil, zkouší své štěstí v NASA. Po dlouhém čekání se na něj opět usměje štěstěna a přihraje mu do klína 6 letů v raketoplánu..."

Více na:
http://www.kosmonautix.cz/2015/03/vesmirne-osudy-96-dil-story-musgrave-1/

Obrázek uživatele Ness

Otázka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

A/N: 13+, ale věřím, že spousta děcek tohohle věku má mnohem horší slovník

Drabble: 

Teď určitě každou chvíli musí přijít ta chvíle, kdy najednou nastane hepáč jak z amerického filmu, dobře to dopadne a všichni jsou šťastní až do poslední klapky.
A pak ten okamžik nepřijde.
Nějak se seberete a fungujete dál. Příště to dopadne líp.
Tohle si říkáte, když se vám to posere znovu. A znovu. A znovu. Škola, práce, vztahy... Někteří z nás prostě zjistí, že život není hodnej strejda, ale spíš pěkná svině, jen aby si mohli znovu položit zbytečnou otázku, jestli vůbec existuje to dno, od kterého se člověk může odrazit vzhůru, nebo se dá jen klesat hloub a hloub?

Obrázek uživatele L.P.Hans

Tannhäuser Gate

Fandom: 
Drabble: 

Malá průzkumná loď se vznášela přímo před horizontem událostí. Černá trhlina v neprostoru se rozpínala na hvězdném pozadí, hrozíc pohltit vše co se ocitne příliš blízko. Krátký zážeh trysek oznámil počátek vstupu. Loď nabrala kolizní vektor a sklouzla kupředu. Když dospěla za horizont, zastavila se. Poté ztratila třetí rozměr a s jemným zavlněním se protáhla do trhliny.
Nejprve byl oslňující jas. Potom barvy, roztáhlé do strakatých čmouh. Kroucení vnitřností, jako by se je někdo snažil vytáhnout ven. Čmouhy se protáhly do čar a z čar se stal čas. Rozměry ztratily smysl, ze kde se stalo kdy. A nakonec cizí hvězdy.

Obrázek uživatele Charlie

Nabídka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Young Avengers - odehrává se během posledního dílu volume 2

Drabble: 

Zatímco se všichni bavili na novoroční oslavě, David se raději vytratil do blízkého parku. Potřeboval si pročistit hlavu. Nebyl sám. Loki, který před pár dni zmizel po anglicku, se právě vynořil od zadního vchodu.
Když si všiml Davida, zamířil k němu. Prohodili pár slov. David zjistil, že navzdory pověstem jde flirtování Lokimu jen o málo líp než jemu. Když přišla nabídka, chvíli o tom vážně uvažoval. Lákalo ho prozkoumat tu nedávno objevenou a přece stále tolik neznámou hranici. Pak si ale uvědomil, že pokud se má vrhnout do neznáma, potřebuje k tomu někoho, komu může věřit.
„Nejsi můj typ,“ řekl.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Diskuse o hranici zeměkoule

Úvodní poznámka: 

Rodina si takhle jednou prohlíží starší fotografie z cest.

Drabble: 

"Tak, a tady jsme s maminkou na místě, kterému se říká konec světa. Samozřejmě to konec světa není, jen je tam okraj pevniny a dál je oceán", popisuje Pankrác.
"A kde je konec světa?", zeptá se Zdirad.
"Nikde, zeměkoule nemá žádné hranice."
"Jak to, je nekonečná?"
"Ne, kulová plocha je konečná, ale neohraničená. Jak bys chtěl hledat na ní hranice? Když se vydáš po zeměkouli rovnou za nosem, dojdeš nakonec na to samé místo."
"Ale třeba je někde nějaká neznámá hranice", fantazíruje Zdirádek.
"Není, je to matematicky dokázáno, ale to je vysoká matematika. Raději ti o tom pustím jednu písničku."

Závěrečná poznámka: 

A zde písnička, kterou Pankrác pustil Zdiradovi:
https://www.youtube.com/watch?v=iPTbnXvN6Kg

Obrázek uživatele George

Bůh: 7 dní, Pratchett: 66 let

Drabble: 

Co potřebuje svět, aby byl?

Tvar, třeba placatý.
Místo, třeba na zádech čtyř slonů stojících na krunýři želvy.

Čas aby se mohlo dít.
Život, aby se mohlo komu dít.

Je to jako vařit Gumbo. Když už máte hotový základ, přidáváte další ingredience a koření dle chuti, až poznáte, že je to Dobré. Pak odstavíte z ohně, hrnec dáte ven, vložíte naběračku a vedle postavíte misky, nezapomeňte na talíř, kam budou vhazovat peníze (protože oni budou). A pak si zapálíte dýmku, dál už to poběží samo.

66 je na dnešní dobu poměrně málo, ale poslyšte, stvořil svět během těch šedesáti šesti.

Závěrečná poznámka: 

Svých deset zeměplošských drabblat věnuji siru Terrymu Pratchettovi. Zeměplocha je mousofouso napsaná, moc si tohoto autora a jeho díla vážím.

Hranice neznámé

Fandom: 
Drabble: 

Když naši vesnici vypálili, bloudili jsme nazdařbůh, žebrajíce o přístřeší a skývu chleba. Pak se nám roznemohly děti a nijak se nemohly uzdravit; ode všech chalup nás vyháněli, abychom tam nezavlekli nákazu. Až jedna dívka je vyléčila; mlčela celou dobu, ani jméno nám neřekla, a tak nám neznámou zůstala. My, nuzní, nic než pánbůh zaplať jsme jí nemohli dát.
Bylo nám souzeno ji ještě jednou spatřit. To v sídelním městě, na náměstí, ohromná hranice plála, a na ní naše známá neznámá - prý čarodějnice, ale může být od ďábla, když tolika lidem pomohla?
Umírala. A my pro ni nic nemohli udělat.

Obrázek uživatele Sivaer

Čas na přemýšlení

Fandom: 
Drabble: 

Cítil jsem chladnout zem pod sebou. I když se ona neznámá vůle snažila ze všech sil, abych zapomněl. Já jí to nedovolil. Držel jsem se posledních nitek reality jako záchranného lana. Věděl jsem, že to tak může být klidně století.
Být někde sám s mou myslí je však ošemetné.
Stačí chvilka nepozornosti a rozuteče se všemi směry. Moje mysl by se dala přirovnat k zemi s jasně vytyčenými hranicemi. Za ní jsou další země, takové, do kterých se, ač nerad, sem tam vydám. A za nimi další, v mapách označovány jako "Terra incognita". A já nechci vědět, co tam leží.

Obrázek uživatele Jacomo

Na západ

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nejsem s tím úplně spokojená, ale času je málo a voda stoupá. Takže spíš BJB...

Drabble: 

Otřela si z obličeje prach a protáhla se. Byla unavená, velké břicho ji tížilo a suchý horký vzduch také nepomáhal.
Nadzvedla plachtu a pohlédla ven. Její Patrik se radil s ostatními, kde se utáboří na noc. Už dávno přestala počítat, před kolika týdny opustili zelený ostrov daleko na východě. Nejprve nekonečná cesta přes oceán, pak špína měst na pobřeží a nakonec kodrcání nehostinnou pustinou. Pomalu ztrácela víru, že to někdy skončí. Doma je čekala jen bída, ale co tady?
Pak uviděla, jak se Patrik usmál, a vzchopila se. Muži možná překonávají neznámé hranice, ale láska jejich žen žádné hranice nemá.

Obrázek uživatele Arengil

BJB jak Brno!

Drabble: 

To je zase téma... Co já nebohá tu mám psát o nějakých neznámých hranicích?

Kde to neznáme... Kde tušíme nějakou pomyslnou čáru slušnosti či zdvořilosti, která občas řekne dost, když ji někdo neurvale překročí...

Mohla bych promluvit například o zlotřilých Poldech, kteří ji mnohokráte překročili - počínaje požíráním ponožek a konče komentováním toho, jak myjeme nádobí! Jaká šťastná chvíle, kdy jsme se jich nadobro zbavili...

Doufám, že za hranicemi našeho bytu, domu, čtvrti a toho, co se ještě dá považovat za Prahu, jsou někde (ani nechci vědět kde) nadobro uklizeni pod dohledem statného fikuse, který jim každé překročení hranic pořádně spočítá!

Obrázek uživatele Simbacca

Budou buřty?

Úvodní poznámka: 

Opět navazuje na předchozí.

Drabble: 

Zakopnout o Tygra, to jednomu den zrovna nezpříjemní. Simbacca by rozhodně radši zakopl o pekáč buchet, kdyby to někoho zajímalo.
Naštěstí ale chlupáči našli společnou řeč (oba jedli všechno) a vyrazili za vůní otevřené jahodové marmelády. Cítili ji stále víc a měli na ni pořádnou chuť, ovšem místo svačiny nalezli mýtinu, kde stálo několik hranic.
[„Ty jsou tvoje?“] zděsil se Wookiee, protože na něčem takovém ho s mistryní chtěli upálit, a to by před svačinou nešlo.
„Nejsou.“
Hlupáčkové nevěděli, že stavitelem je Kryštůfek Robin. Někde se dočetl, že hranice se mají bořit, ale žádné neměl, tak je nejdřív musel postavit.

Tady taky

Fandom: 
Drabble: 

„Tady taky,“ hlásil Havraní dráp. Během našeho putování to byl již pátý kopec. Popáté se na vrcholu tyčila kostka z klád, vycpaná větvemi.
„Pauza,“ usedl jsem. ,,Odpočinek a svačina.“
„Stmívá se,“ podotkla Spálené obočí nesouhlasně. ,,V devět nám jede vlak.“
„Nebo další v jedenáct,“ rozbalil jsem jídlo.
„Ticho,“ sykl Havraní dráp. ,,Slyšíte?“
Vzdálené, rytmické dunění. Pomalu se v houstnoucí tmě přibližovalo. Nebýt sporu se Spáleným obočím, býval bych zavelel k další cestě.
Na úbočí se vynořila skupina s planoucími pochodněmi. Popadl jsem ruksak a mazal pryč, nestaraje se o ztrátu tváře.
Moje děti se nezapletou s šílenci, co slaví Beltine!

Obrázek uživatele Viviana Stellata

Vysvětlení

Drabble: 

Po strašidelně ukončeném koncertu U Fleků s kluci sešli ve zkušebně, jako zázrakem vystřízlivělí. I Pepank vypadal otřeseně a o jeho zmatku vypovídalo, že si zalezl do kopáku. Což neprovedl od zkoušky, při níž Brajgl zapomněl, kde nutriák odpočívá.
"To bylo kurva divný," prolomil ticho Sidol.
"Udělala něco takovýho už dřív?" zeptal se Jetej.
Zpěvák souhlasně zamručel.
Dveře zkušebny se s mrtvolným zaskřípěním otevřely. Stanula v nich Mlátička.
"Idioti," oslovila kluky. "Vá žněmyslíte, že jsem to udělala já? Normálka vylítly pojistky. A venku nějakej pošuk venčil vlčáka."
"Sorry, kurva," šeptl Sidol. "Já fakt někdy nevím, kde jsou tvoje hranice, ségra."

Závěrečná poznámka: 

Taková znouzectnost. Vivík nestíhá.

Obrázek uživatele Innes

Já to tu znám

Drabble: 

"Vojíne, kdybyste nebyl jen vojín tak už jím jste zase! Seržant říkal,že to tu znáte. Tak kde je ta hranice chlape?!" generál působil více než rozladěně.
"Já to tu znám," řekl vojín smutně, "a tady by to mělo být. Ale všechno tu chybí."

O několik dní dříve.

"Maž tu čáru! Stromy porazit, přesadit. Bahno reorganizovat, hlínu přenosit, rostliny přesídlit. Nesmí tu zůstat kámen na kameni!"
Destrukční komando se smíchem ničilo okolí. příští ráno byl proměna dokončena a oni se tiše se klidili ze scény. Hranice zmizela a nikdo nemohl tušit co bude na druhé straně.
Kéž by jen lvi.

Obrázek uživatele vatoz

Diskuze na hranici

Fandom: 
Drabble: 

Na hranici nejste nikdy sami.
Tonička Bolavá, čarodějnice na Křídě, obstarává porod.
Porod, hranice mezi matkou, a novým životem. Hranice, kterou někdo občas naruší.
„JSEM TU,“ praví Smrť. Toničku už zná, a ví, že si nemusí na nic hrát.
„Ale nemusíš být,“ kontruje Tonička.
„NEDĚLÁŠ MI TO JEDNODUŠŠÍ,“ postěžuje si.
-„A proč bych měla.“
Smrť se zamýšlí.
„Takový už život je,“ říká Tonička, nebo alespoň ta její část, která nemusí řešit komplikovaný porod.
Smrť má už už na jazyku odpověď, když vidí, že dítě je na světě.
-„MOHL BYCH VZÍT ALESPOŇ MATKU.“
Ale ta věta už mu nejde od srdce.

Závěrečná poznámka: 

Chtít být hrdinkou

Fandom: 
Drabble: 

Protančila sálem v jarních šatech. Za jejím pohybem se otáčela mračna prachu. Mířilo na ni tucet samopalů a jenom čekali na pokyn. Ocitla se před králem, hruď se jí pnula a nebyla na ní poznat jakákoliv nejistota.

"Přišla jsem si pro svého syna".

"Kde ho máš?"

"Je jedním z tvých mužů a právě na mne míří hlavní"

"Nemá lehký úkol"

"Ano, chci abys ho propustil"

"Propustím, až splní svůj úkol, paní"

"Nechť tak učiní a je pak volný, může si najít dívku svých snů a mít s ní mnoho dětí".

Král pokývl hlavou a místností písklavě zazvučeli letící rozžhavené nábojnice.

Obrázek uživatele Ebženka

Ztraceni v oceánu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

"Plavu si, ani nevím jak, vždyť nemám prsa, nemám znak,
mám jen hlavu plnou ideálů..."

tak trochu BJB, ale vyšlo to celkem slušně...

Drabble: 

"Bobku, Bobku, vstávej!"
"Ale Bobe, zase chceš, abych cvičil?"
"Ale ne, totiž, jo, ale o to teď nejde. Koukni, kam zase letíme! Totiž plujeme!"
"Jůůů, to je vody. Bobe, má ta dálka vůbec konec? A proč je tu takový ticho?"
"Asi to bude Tichej oceán, Bobku. To je podle atlasu největší voda na světě. Vůbec nevim kde jsme a kam plujeme. Hele, tady, strana šedesát čtyři. Všude jenom moře, břehy v nedohlednu. A dochází nám mrkev."
"Dochází mrkev? To je tragédie. My chuďátka maličký, úplně ztracený, zahyneme bez mrkve a bez naděje v nekonečným oceánu. Ještěže nám pořád zbývají kedlubny..."

Obrázek uživatele angie77

Ty to dokážeš

Fandom: 
Drabble: 

„Ale… co když to nevyjde?“ ptal se nejistě.

Následovala série odpovědí.

Morpheus nekompromisně: „Musíš!“
Cypher ironicky: „Snad se nebojíš?“
Trinity chlácholivě: „Ty to zvládneš.“
Tank přátelsky: „Jsme s tebou.“

Ale co když ne? Je to přece… chtěl říct, proti fyzikálním zákonům. Byl poučen, že ty tu neplatí. Že důležitá je jeho mysl.

Jeho mysl…

Před pár dny byl obyčejným člověkem. Žil si svůj obyčejný život, platil daně. Občas se naboural do nějaké databáze. Balancoval na hraně zákona.

Pak mu řekli, že to vše byl jen sen.
Řekli, že ho osvobodili.
Že je vyvolený.
Že má osvobodit on je.

Chtěl to?

Obrázek uživatele Iswida

Hranice

Fandom: 
Drabble: 

Záviděla těm, kteří své hranice nikdy nepoznají. Ona si také dlouho odmítala přiznat, že na ně narazila. Tohle přece mělo být štěstí. Jaké jiné si mohla přát? Jaké uspokojení jí mohla nabízet samota a cizí myšlenky na papíře?

Říkali o ní, že se rozhodla opustit svou rodinu. To ale nebylo fér. Nerozhodovala se jednou. Copak si myslí, že ji to nenapadlo už před svatbou? Tohle ale mělo být štěstí a ona se pokaždé rozhodla se o něj snažit. Pokaždé se znovu rozhodla spát se svým mužem. Mít děti.

Teprve poté se rozhodla jinak. Laura Brown nasedla na autobus do Kanady.

Obrázek uživatele Envy

Za hranicema

Fandom: 
Drabble: 

"No tak pojďte! Na co tam čekáte?"
"No ale pane..."
"Co je?"
"Neměly by někde tady končit hranice Rosenheinského království?"
"Jo? No a co."
"Vy víte, co se za nimi nachází, pane?"
"Ne, vedu tímhle směrem hochy poprvé."
"Na mapách nění nijak zakreslene, co se za hranicemi nachází..."
"No, to asi proto že tudy ještě nikdy před náma nešel. Mezi vojáky v kasárnách se koluje, že je to nebezpečné, a vidíš ještě se nám nic nestalo! Nedělej si starosti s neznámýma hranicema, aspoň můžeme objevit, co je za nima!" A než mohl položit druhému muži ruku na rameno, padl mrtev.

Obrázek uživatele Erys

Podivný pocit

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Už si připadám hloupě, jak se stále snažím vám (a hlavně sama sobě) slibovat, že konečně dočtu i vaše drabblata. Zvlášť když tenhle víkend tomu moc velkou naději nedává... Ale stále to mám v plánu!

V podobnou dobu, kdy bylo Lepší se neptat.

Drabble: 

Norrgh si cestu užíval. Den byl příjemný a krajina se postupně proměňovala. A přece neušel zas tolik, když ho zaskočil podivný pocit. Rukama nahmátl jindy skrývaný přívěsek.
Zahřátí přívěsku bylo nejspíš jen iluzí, ale některé drobné odlišnosti v okolí iluzorní rozhodně nebyly. Norrgh opatrně udělal několik kroků zpět. Odlišnosti zmizely. A on se zamyslel.
Místní obyvatelé byli hodní. Nezavrhli starou víru, spíš přijali nabízenou ruku. Ostatně, spousta věcí stále žila v legendách. Těžko jim to někdo mohl mít za zlé, zvlášť v těhle časech.

Najednou měl Norrgh jasno. Otočil se na patě a rázným krokem se vydal zpět do vesnice.

Obrázek uživatele nettiex

Včera se nic významného nestalo

Fandom: 
Drabble: 

Beru tě za ruku.
Usmíváš se. Připomínáš mi Nový rok 2000. Tvé vlasy jsou delší a světlejší, v tvých očích je stín, který má jméno William a který nikdy nezmizí, ale ten úsměv je stejný jako tehdy.
Jsme tady a jsme tady spolu.

Na hodinách naskočila minuta po půlnoci, 23. 12. 2012.

Pravda je tam venku - a stejně tak lži, řeklas mi jednou. Nevěděl jsem, kde lež hraničí s pravdou, kde krutost pravdy činí z naděje pošetilost.
Nevím to ani teď. Jediné hranice, které mi nejsou neznámé, jsou ty naše - dokud žijeme, dokud jsme spolu, tak nemáme žádné.
Pořád věřím.

Závěrečná poznámka: 

Má nejmilovanější Akta X, já už se na vás tak strašně moc těším! *_*

Obrázek uživatele Lejdynka

Myšlenky velikána

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ, 15+ neboť jeden vulgarismus
a
velmi, VELMI AU. Naprosto úplně všechno je tam AU, kromě místních názvů. :D
(ano, od včerejšího zadání mám v hlavě svoji stupidní básničku z loňska...)

Drabble: 

To bylo pořád "hej mistře, vstaň bystře!" a "překonej hranice neznáma!" (anotati) a "mistře, už jsi měl hodinu být v Betlémské kapli!" (no jo, dyk už vstávám)
Tak jsem vstal bystře, dal si k snídani dobré slovo, postrašil farníky peklem, zakázal spřežky, a najednou, kde jsem se vzal, tu jsem se vzal -
Hm.
Překonávat hranice, to se mu to řekne ... a co je to jako ta HRANICE NEZNÁMA? To je nějaký město ve Velkopolsku nebo kde?
No, tak hlavně že bystře tvrdnu v Kostnici.
AUUUU!
Kurva, kdo sem dal tu hromadu dřeva?
Já vás přerazím, zmetci! Málem jste mě zabili!

Obrázek uživatele ioannina

Nekonečno světů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Einar je jedním ze Zakladatelů, z těch lidí, kteří stvořili Mandalu.

Drabble: 

Prvnímu kruhu Mezisvětí, do kterého se skrz Mandalu dostal, dal Einar jméno Prázdnota. Protože tam vůbec nebylo nebe, jen nekonečná čerň.
Několik let do něj podnikal výpravy. Našel skupinu holých stromů na temeni kopce. Objevil celé aleje takových stromů. Zjistil, že se záhadně stěhují. Někdy se mu povedlo vyjít zpět do světa jinudy než Mandalou; ocital se pak na nečekaných místech, kolikrát velmi nepřístupných, a průchod do Prázdnoty se za ním obvykle rychle zavřel. Rozhodl se naučit se, jak ho udržet otevřený, projít tam a zpět a přinést s sebou... třeba kámen.
Když to konečně uměl, ukázala mu Mandala Vzduch.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Horkost lidské kůže

Drabble: 

Basil měl z neznámých hranic respekt. Uměl je překročit ve svém umění, ale v reálném životě se jim spíše vyhýbal. Raději se držel v relativním bezpečí svých rituálů a zvyklostí.

"No tak, Basile, uvolněte se trochu," Dorian mu se smíchem dolil whiskey.
Basil se nervózně pousmál, ale neprotestoval. Alkohol už mu stoupl do hlavy. Napil se.
"Vy jste pořád tak napjatý," pokračoval Dorian a vstal. Obešel Basilovu židli a začal mu prsty jemně hníst ramena. Basil při tom doteku přivřel oči.

To byl okamžik, kdy se Basil Hallward rozhodl jednu hranici překročit. Byl si jistý, že toho později bude litovat.

Poznání

Fandom: 
Drabble: 

Když vystudoval, měl pocit, že konečně může dělat to, co chce a ne to, co po něm chtějí ostatní. A tak se rozhodl cestovat. Poznal spoustu lidí, zemí, zažil krásné chvíle i náročné okamžiky. Občas si sáhl na dno sil, aspoň si to myslel.

Pak poznal ženu, kvůli které vše změnil. A po nějakém čase nastala krize. Vše na něj padalo, měl chuť utéct a vrátit se zpět k tomu, co miloval, ale bylo tu jeho dítě. Objevil s ním neznámé hranice svého já. A tak se stal silnějším pro toho malého tvora, kterého mohl učit, jaký život opravdu je.

Stránky

-A A +A