"To je ale zvláštní kytka," povídá Emanuel. I když bylo už dávno odpoledne, na listech se jí nasládle třpytily kapičky rosy. A Emanuel hned, že se napije.
"Mně se to nechce líbit," řekla Maková panenka, ale kampak na motejla, když vidí sladkou rosu.
Kapičky lepily, a Emanuel zjistil, že se nemůže pohnout.
"Mám tě," ozvala se kytka.
Lekli se, až panence vadla makokvítková sukýnka. Chtěla Emanuela odtrhnout.
"Kdepak, kdepak. Tahle rosička je patentovaná. Teď už tě nepustím. A ty se mi tu nemotej, panenky já nerada."
"Vydrž, Emanueli. Doběhnu pro pomoc."
Stará makovice na kraji pole vždycky ví, co dělat.