V pralese, jenž nemá konce,
po polena v blátě sic,
ten slušný člověk změnen v psance
rochní se tu čím dál víc.
Bez břehu, a bez výčitek,
plahočí se dál, a dál,
je mu jak by z basy utek,
a teď by se tak rád kál.
A světe div se, vše je jinak,
pán se brodí, bez vinny,
hodil by se rumu panák,
no tak aspoň holiny.
Kde je konec utrpení?
Kde je konec konce lopoty,
na zádech mám květináče,
v síťce jakés dobroty.
Poznali jste možná dobře,
že pána jímá botanika,
kvítka našel, to je dobře,
masožravé! Sedí vzlyká.