Budeč: Liškomág Evžen

Obrázek uživatele Aries

Čekání na jaro

Drabble: 

Po slunci ani památky. Dosud holé větve se kymácely pod poryvy studeného větru. Nebe už třetí den zakrývala jednotvárná šedivá deka mraků splývajících s kouřem z komínů. Vytrvalé mrholení se snášelo na nesměle rašící výhonky nové trávy. Její světlá zeleň uprostřed rozblácené bažiny vybledla a ztratila původní svěžest. Matná krajina jako by zapomněla, že jaro je už za dveřmi. Ačkoliv sníh zmizel v nenávratnu, nechtěla se vzdát depresivní pošmournosti.
Dva lišáci se zastavili na kraji pole.
„Cítím v kostech, že se to brzo zlomí,“ zamumlal jeden.
Druhý se otřásl, aby vyklepal z rezavého kožíšku kapky vody.
„Jen aby,“ pomyslel si.

Obrázek uživatele Aries

Prosba

Úvodní poznámka: 

Souvisí s povídkou O čem doma nevíš. Nevím, jestli to dává smysl samo o sobě, ale snad to aspoň vypadá dramaticky.
Jo a je to spoiler.

Drabble: 

Lysolaje, 13. 7. 1954

ZBYŠEK: (vytahuje zapečetěnou obálku) Schovej si prosím tě tohle u sebe.
Otevři to, jestli se něco stane. Nezapomeneš, že ne?
AMBROŽ: Co je s tebou? Co by se mělo stát?
ZBYŠEK: Nevím. Ale určitě to pak zjistíš. Nemluvím do větru!
AMBROŽ: Já vůbec nechápu, o co jde.
ZBYŠEK: (zoufale) To pochopíš. Pomůžeš mi? Kvůli malému. Jestli to nakonec
nebude třeba, vezmu si to zpátky. Spoléhám na tebe. (Odejde).
AMBROŽ: (prohlíží si obálku) Co to do něj zas vjelo? Nejen že chodí jak
mátoha, teď se snad zbláznil úplně a mluví z cesty.

KONEC ÚPLNĚ POSLEDNÍHO SETKÁNÍ

Obrázek uživatele Aries

Trocha oživení

Drabble: 

To je nuda k uzívání.
Obličej starší dámy je našedlý a výraz protivně upjatý.
Zkusí třeba orámovat oči ostrou tužkou a řasy protáhne, co to dá. Trošinku barvičky do tváří a hned vypadá líp. Černé srdíčko zastoupí pihu krásy. Úsměv prosím a předvést zuby. Co kdyby jeden byl zlatý? V pohodě, stačí jednoduché kouzlíčko. Hihi. Nemožně staromódní účes taky potřebuje nějakou úpravu. Zkusí rudé lokny. Nebo radši zelené číro. Jo! Hodil by se jí knírek. A ještě by mohla…
„Vulpesová, dáváš vůbec pozor? Co jsem říkala?“
Přistižená Radka provinile zaklapla učebnici s vylepšeným portrétem slavné historičky Petronily Palacké-Kerblíkové.
Ach jo.

Obrázek uživatele Aries

Srdcové eso

Ještě jednou na rozloučenou Evžen a Xénie.
Varování: Toto drable je unavené stejně jako autorka.
Poděkování: KaTužce, nifredil, sosačkám a všem, co napsali spoustu tak skvělých věcí. Bylo to krásné a bylo toho fakt DOST

Konečně se podařilo děti rozčilené návratem do Budče zahnat do postele.
Xénie zmoženě přehlédla kufry. Po nekonečném přerovnávání, shánění krokvíkam založených nezbytností a hádek, co je čí, bylo sbaleno. Snad na nic nezapomněli.
Vytáhla z trouby ostružinový koláč na ráno na cestu. Bude se jí stýskat…
Bezmyšlenkovitě shrnula na hromádku roztahané karty. Ten den už asi posedmé. Malá objevila novou hračku.
Balíček jí vyklouzl, karty se rozlétly po podlaze.
Evžen mávl rukou a nehodu napravil. Navrchu skončilo srdcové eso. Pousmál se a objal Xénii kolem ramen: „Jsi unavená. Čas jít spát.“
Malátně se o něj opřela a úsměv oplatila: „Pojďme.“

Obrázek uživatele Aries

Nové ráno

Poznámka: Závěrečné drable ze série o strašidelném domě. Písnička Yvonny Přenosilové, kterou Jitka poslouchala, je zde, nefalšovaná šedesátá léta prosím.

Jitka neměla představu, co Evžen Vulpes v bytě vlastně prováděl, a jeho ujištění, že teď už bude všechno v pořádku, věřila jen napůl.
Spala však nerušeně.
Ráno se probudila báječně odpočatá. Do pokoje pronikalo ranní slunce a zelenorůžový válečkový vzoreček na stěnách najednou vypadal mnohem méně zašle a špinavě než dřív.
Spokojeně se protáhla, vstala a vydala se do kuchyně postavit na kafe. Zapnula rádio a mimoděk se vesele připojila k nakřáplému hlasu zpěvačky: „…rudou lásku budem spolu pít…“
Všimla si uschlých lístečků v květináči a už chtěla zvadlou primulku vyhodit, ale zarazila se. Mezi stonky nesměle rašilo nové poupě.

Obrázek uživatele Aries

Účinná lítost

Poznámka: Navazuje na Donekonečna...?
Doufám, že je pochopitelné, co je míněno kvalitním materiálem

Když ji vybídl, aby se dotkla podivné kresby na podlaze, zapochybovala o jeho i svém zdravém rozumu, ale poslechla.
Mlčky přikryl dlaněmi hřbety jejích rukou.
Přepadl ji šokující pocit stejné hrůzy jako tenkrát...
Výbuch žárlivosti… zběsilost rvačky… dlouhé pronikavé ticho…
Ze strachu před trestem všechno zapřela i sama sobě… a ono to tu stále bylo a bolelo jako výčitky svědomí.
Rozplakala se zdrcená provinilým studem.
„Neměla jsem mlčet… všechno přiznám… Mirku, odpusť… Je mi to tak líto, tak strašně líto…“
Čáry žíznivě vpíjely palčivé přiznání viny, celý její otrávený život až do malátně úlevného vyčerpání.
„Odpustil vám,“ promluvil Evžen laskavě.

Obrázek uživatele Aries

Donekonečna...?

Poznámka: Navazuje na Marušku

Marie se nejistě rozhlédla po starém bytě. Nevkročila sem dvacet let.
„Všechno tu na mě padá,“ posteskla si. „Proč jste mě sem vodil? K čemu to bude? Všechno se to stalo tak dávno.“
„Ale nezmizelo to. Dům si to pamatuje a nepřestává se trápit.“
„Chcete říct, že vám nejde o mě ale o ten barák?“
Evžen pokrčil rameny: „Vaše svědomí je vaše věc. Dům ale trpí nesmířeností a kvůli tomu sám ubližuje. Příliš intenzivní otisk negativní síly nezmizí jen tak. Je nakažlivá. Lidé tomu nerozumějí, ale vnímají vlastní nesnesitelnou úzkost a podrážděnost. Jejich zlá energie se předává dál jako mor.“

Obrázek uživatele Aries

Maruška

Poznámka: Navazuje na Sláva listonošce

Nežila, žila. Polykala dny jako vyprchalou sodovku bez chuti.
Téměř žádné bublinky.
Ráno, odpoledne, svátek, pátek.
Do práce na dvě směny. Pro chleba a lančmít.
Jednou za někdy telefonát od syna. Ostrava je z ruky.
To horší slovo pro nic.
Večery pod lampou.
Hrdinky sladkobolných příběhů se dožívají šťastných konců navzdory své temné minulosti.
Není hrdinka z růžového sešitu. O tíživou minulost nestojí. Když tajemství vystrčí drápky, vezme si prášek pro spaní.
Že má teď nastoupit a podívat se minulosti zpříma do tváře?
Lepší slovo pro nic je vyprahlost.
Hledí na toho cizího muže a nechápe, proč cítí takovou úlevu.

Obrázek uživatele Aries

Sláva listonošce

Poznámka: Navazuje na Co dál?
Naprosto zoufalé bjb

Staré noviny. Nekonečné vyptávání na historii domu a jeho obyvatel. Donutil svého známého strážníka hledat v policejních archivech.
Nic.
Až ho napadlo zeptat se pošťačky. Znala drby z celé čtvrti.
„Ano, ponurý barák. Lidi se tam často stěhují, ani se nedivím. Aha, proto vás to zajímá… Kdepak vražda…
leda…
znala jsem jistou Marušku Brůžkovou. Chodila s klukem, co tam bydlel. Ale neklapalo jim to nebo co. Představte si, Maruška se dala dohromady s jeho tátou! Kluk v osmašedesátém zmizel, asi za kopečky.
Co oni? Inu, nevydrželo to. Starý pil. Už umřel.
Maruška? Odstěhovala se.“
Evžen napětím zadržel dech. Konečně stopa.

Obrázek uživatele Aries

Co dál?

Poznámka: Navazuje na Rozhovor beze slov
Evženův příběh se odehrává na jaře 1992. Dejvické činžáky byly postaveny na začátku 20. let.

Vyčerpaně přerušil magické spojení. Děsivý nářek nemocného domu ztichl, ale nezmlkl docela. Stále ho slyšel ševelit jako neodbytnou připomínku, že slíbil pomoc.
Jenže pro smiřovací rituál potřebuje víc informací. Tady a teď už se nic dalšího nedozví.
Doloudal se do kuchyně pro sklenici vody, zůstal tam stát opřený o rozvrzanou linku a unaveně pozoroval povadlou primulku v květináči na okně, výsledek zoufalé snahy zdejší nájemnice aspoň trochu nepříjemný byt zútulnit.
Jak by tu ta kytka mohla přežít, pomyslel si soucitně.
Dům je starý asi sedmdesát let. Kdykoliv za tu dobu se tu mohla odehrát nevyjasněná vražda.
Čeká ho úmorná fuška.

Obrázek uživatele Aries

Rozhovor beze slov

Poznámka: Navazuje na Strašidelný dům, Čáry a Stopu strázně

Podrobit si rozjitřené obydlí bylo obtížné. Ukonejšit ho ještě těžší.
S něžnou trpělivostí, jakou vůči lidem obvykle neplýtval, se Evžen postupně vemlouval do důvěry domu a zlehka se ladil na stopu strázně, aby zjistil, jak staré příkoří zmírnit.
Stopa strázně je však němá. Neprozradí, že tehdy a tehdy se stalo to a to za účasti toho a toho.
Evžen dokázal zachytit jen výbuchy emocí vpálené do stěn.
Cítil nevěřícnou, nechápavě ukřivděnou hrůzu. Prosby utopené v ranách. Bezmocné zoufalství a nesmířené volání o pomoc.
Vnímal čísi palčivou bolest jako svou vlastní. Krev vsáklou ve zvětralých cihlách.
Krev na svých rozhryzaných rtech.

Obrázek uživatele Aries

Stopa strázně

Poznámka: Navazuje na Strašidelný dům a Čáry

Evžen cítil, že zlo nabírá sílu, pramínky hrůzy ho už zase obtékaly jako dusivá mlha.
Rychlými jistými čarami vytvářel magický kruh. Snažil se do čarování vložit co nejvíce vlastní energie a postavit tak sílu země jako hráz, aby měl krytá záda i boky.
Nastal střet vůlí. Pomocí pochmurného obsidiánu vzpírajícího se nepřítele nesmlouvavě nutil, ať opustí své útočiště v útrobách domu.
Stálo ho to temnotou zahlcené oči a do krve rozedřené dlaně. Už však věděl, čemu čelí.
Udála se tu jakási křivda, tak strašlivá, že se věčná nenávist otiskla do stěn. Stopa strázně.
Jediná možnost dům očistit je zjednat nápravu.

Obrázek uživatele Aries

Čáry

Pozn. 1: Doufám, že to bude přijatelné, protože čáry se kreslí
Pozn. 2: Navazuje na Strašidelný dům

Zlá síla se plížila v patách, cítil ji, ale neotáčel se. Věděl, že stačí sebemenší náznak slabosti. Hrůza prolomí jeho štít a přemůže ho. Aby s ní mohl bojovat, musí najít zdroj, zjistit příčinu, proč se usadila právě v tomto domě.
Začal obcházet pokoj, hledal místa, kudy proudí energie, dotýkal se jemně stěn i podlahy, hladil je a snažil se získat si jejich přízeň, šeptem mluvil se starými cihlami, sliboval jim osvobození od zažrané černé nenávisti, prosil o pomoc.
Zaklínání nepostačí. Musí použít mnohem silnější čáry. Pečlivě narýsoval první mocný znak.
Temnota zavyla.
Běs se rozhodně nehodlá vzdát bez boje.

Obrázek uživatele Aries

Jak Evžen žádal Xénii o ruku

Její novinka ho naplnila hrdostí a dosud neznámým radostným dojetím. Už dávno věděl, že Xénie je ta pravá. Bude to ohromné, až si ji slavnostně přivede domů jako svou ženu.
Jenom to přišlo trochu brzo. „Počítal jsem, že se vezmeme v červenci po tvých zkouškách. Takže v dubnu?“
Xénie se potěšeně usmála: „Tys už plánoval svatbu? Vždyť ses ještě ani nevyjádřil.“
U Želmíra, nějak zapomněl. Jak se to vlastně správně dělá?
Našel v trávě čekanku a proměnil ji v křiklavou kytici. Teatrálně poklekl. Dál už vážnou tvář neudržel, sesypal se smíchy a strhl dívku k sobě.
„Vezmi si mě,“ vydechl.

Obrázek uživatele Aries

Strašidelný dům

Záchrana! Nevěděla kudy kam a pokojík s kuchyňkou ve starém činžáku byl jako dar z nebes. Jen studená voda, ale nájemné více méně symbolické, skoro zadarmo. Nemohla uvěřit svému štěstí.
Brzy pochopila.
Už třetí noc upírala široce rozevřené oči do tmy. V pokoji panovalo hluboké nepřirozené ticho. Ani prkno nezavrzalo, trubka nezahučela, z ulice sem nedoléhal žádný zvuk. Zalykala se vyděšeným bušením vlastního srdce. Svíral ji dusný, mlčenlivý strach, strach bez zjevného důvodu, neodbytný strach jako úporná bolest.
Bála se, aniž tušila čeho.
Musí pryč nebo tu zešílí. Jenže kam? Leda vyhledat muže, který dokáže léčit prokleté domy. Evžena Vulpese.

Obrázek uživatele Aries

Déjà vu

„Nedovolené opuštění školy a nastražení bludných kořenů okolo rotundy zrovna v den svatého Petra a Pavla.“
Profesorka Stella si povzdechla. Nemohla se zbavit dojmu, že skoro stejnou lumpárnu musela řešit už před pětadvaceti lety s chlapcem, kterému jako by tenhle z oka vypadl. Tenkrát šlo také o nějakou bláznivou sázku, jejíž následky musel složitě urovnávat sám rektor.
Usvědčený mladíček si rozpačitě prohrábl zrzavé vlasy prsty s drápky. Zas tak moc zkroušeně se netvářil. Podle zaníceně obdivného pohledu Martiny z kruhu hadů mu ten průšvih asi stojí za to.
Profesorka si povzdechla znovu. Bude hůř.
Drahoš Vulpes má tři mladší sourozence.

Obrázek uživatele Aries

Lekce s opálem

„Opál… vhodný pro… různé magické úkony… zlému přináší špatné a dobrému dobré…“
„Správně.“
Chlapec si zvědavě položil duhový kámen na dlaň. Opál jako by ho vedl chladem hvězdné noci za horkostí podzemních pramenů a divokostí gejzírů. Tak nesmírná hloubka!
Zakolísal závratí.
Evžen přikryl opál vlastní rukou, aby synkovi pomohl. Tajemná síla kamene se zklidnila, projasnila, nečekaně zmohutněla. Na dětské dlani spočívala tíha čarovné moci země.
Bořek ohromeně vzhlédl.
„Magie země,“ usmál se Evžen. „V opálu se setkávají barvy i moc všech kamenů. Země vstřebává od počátku do konce světa sílu života i smrti. Nikdy ti nezapomene vrátit, cokoliv jí předáš.“

Obrázek uživatele Aries

Přetlak

Poznámka: Spoiler k povídce Oblázky z potoka

Trapná kráva, vona je faktys nasraná. Uzemní ji:
„Jste mi u prdele, mi nemůžete nic uďát. Dejte si voraz.“
Mrazivá tma zahučí a šokem z urážky ztuhne v černý led.
Hněv bolí.
Strašlivě.
Vyráží dech.
Křečovitě svírá útroby do palčivého klubka.
Mění krev v hustý jed.
Zaškrcuje hrdlo.
Zarývá se ostře do srdce.
Ruce i nohy se roztřesou zimnicí.
V uších kvílí rozběsněná meluzína.
Oči se zamží krvavou mlhou.
Ústa oněmí.
Rozum ztrácí vládu.
Nelze to snést…
Dost!
Vyrve se z ochromujícího krunýře. S obrovskou, nepopsatelnou úlevou vydechne jedno jediné slovo.
Posměvačný úšklebek z mladíkovy tváře okamžitě zmizí.
Jednou provždy.

Obrázek uživatele Aries

Zloděj

„Tady jsem měla čokoládový bonbón! Poslední!“ vykřikla Radka. „Tys mi ho vzal!“
„Ani náhodou,“ ohradil se Bořek dotčeně. „A měla ses rozdělit!“
„A vzal a vzal!“
„Jsi pitomá!“
To už Radka nevydržela, proměnila se v lišku a chňapla po bratrovi ostrými zoubky. Bořek útok bez váhání oplatil. Vzápětí se liščata kutálela v divokém klubku po podlaze a chlupy jen lítaly, až je Evžen rázně roztrhl a každému vlepil pohlavek.
„Kdybyste radši pořádně koukali,“ zavrčel a ukázal na drobounké otisky myších nožek.
Okamžitě zapomněli na bonbón i na rvačku, zavětřili a svorně vyrazili po stopě. Teď teprve začne pořádně vzrušující zábava.

Obrázek uživatele Aries

Ztráta nejbolestnější

Chtěl od něho už jen to, co mu právem náleží.
No prosím. On se klidně tváří, že je všechno v pořádku, jako by mu nic nedlužil…
Zpovzdálí ho sledoval, potajmu nahlížel do domu. Několikrát se už málem dal poznat, nacvičil si, jak ho osloví, ale pokaždé si to rozmyslel. Měl z něj strach. Znal ho dost dobře, aby pochopil, že nejlepší bude zmizet a nevracet se.
Zatracený lišák! Přece musel vědět, jak mu na té památeční stříbrné dýce záleží. A stejně ji ztratil.
Jetřich to nakonec vzdal. Vznesl se a zamířil pryč. Bez milované dýky. Nejradši by brečel bezmocným vztekem.

Obrázek uživatele Aries

Starý příběh

Radka se protáhla v křesle a pomalu zavřela knihu. Hlavu měla plnou představ krvavé bitvy a především neohroženého hrdiny. Vždycky jako první se obětavě vrhal do nejlítějšího boje, čelil největšímu nebezpečí a svou statečností dodával odvahu spolubojovníkům. Byl prostě úžasný.
„Tati, věděl jsi, že Turské pole se jmenuje po Tyrovi, který tam padl při obraně Budče?“
Evžen zrovna zasazoval drobný ametyst do stříbrného kroužku a jen roztržitě přikývl.
„Všechny zachránil,“ zasnila se Radka. „Páni, někoho takového bych chtěla potkat.“
Evžen se na dcerku shovívavě usmál: „Dneska žádní hrdinové nejsou.“
Xénie se nadechla, ale nakonec neřekla nic, jenom nevěřícně potřásla hlavou.

Obrázek uživatele Aries

Stále živý nepřítel

Fandom: Budeč. Liškomágové
A/N: Velmi volně souvisí drabletem První rána. (Snad z toho časem bude celý večerníček. Bez záruky.)

Bylo pozdě si říkat, že měl zas úplně šílený nápad. Evžen to v duchu uznával, ale couvnout už nemohl a žádné lepší řešení neznal.
Nervózně přemýšlel, jak se to mohlo stát. Věděl, že zrádce je pořád naživu, ale myslel si, že z vězení, ke kterému ho sám odsoudil, se nikdy nedostane. Přepočítal se. Někdo mnohem mocnější prolomil jeho kouzlo a pomohl mu ven. Co nevidět bude muset čelit tváří v tvář jemu i jeho záhadným spojencům.
Tušil, co od něho chtějí. A měl strach.
Tma se zavlnila. Už jsou tady.
Evžen se narovnal a s bušícím srdcem vystoupil ze stínu.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Aries

Nemocný dům

Fandom: Budeč. Liškomágové

Navzdory čistotě a eleganci stavení působilo tísnivě. Něco tu skutečně nebylo v pořádku.
Evžen se jemně dotkl leštěné krbové římsy. Ucítil to okamžitě. Tak dlouho tu křičeli, až dům začal křičet také.
Chladný mramor se zatvrzele uzavíral jeho snaze o sblížení: Svárlivě kousal a křečovitě vzlykal, poťouchle skřípal. Drásalo to, bolelo. Kámen v zuřivě hluchém žalu přijímal porozumění a soucit neochotně, trpělivě něžné konejšení vnímal s nepřátelskou nedůvěrou. Vrátit domu klid a uzdravit jeho poraněné srdce bude zdlouhavé a strašně vyčerpávající.
Mezi manžely právě propukla jízlivá debata, kdo za zlou energii může.
Nejspíš to nepůjde vůbec, pomyslel si Evžen beznadějně.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Aries

Překvápko

Fandom: Budeč. Liškomágové

Sousedovic Lenka měla fakt krásné pihy. Skvěle jezdila na bruslích a mohla se utlouct po borůvkách.
Bořek připravil přikrmovací lektvar přesně podle návodu. Ale ještě by to něco chtělo… Rostlinám prý prospívají mechové acháty. Nabral jich v krámě plnou hrst. Když potmě sázel keříček borůvek pod Lenčiným oknem, pečlivě rozmístil kamínky okolo. Později je vrátí. Při troše štěstí se na to nepřijde.
Ráno se mu zatočila hlava z pronikavé sladké vůně. U Želmíra, to přehnal. Sousedův domek zmizel v modrozelené džungli.
Nevyhnutelný pohlavek ale nebolel víc než drsné pohlazení. Evžen se neudržel smíchy: „A opovaž se ofrfňovat nad borůvkovými povidly.“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Aries

Potom

Fandom: Budeč. Liškomágové
Věnováno Amarantě

Kdyby se ho Xénie někdy zeptala, co cítí, když zaboří tvář do jejích vlasů a bouře smyslů se zvolna rozplývá ve sladké zemdlenosti, možná by dokázal odpovědět, že zpocenou dlaň na svém rameni, hebký dotek rozehřátého těla a zklidňující se údery srdce, naškrobené cíchy plné slunce, rozkvetlou mateřídoušku, svěží vánek léčivé magie, teplo sálající z rozpáleného sporáku, čerstvé hříbky a majoránku v bramboračce, blesky prudké letní bouřky, mydlinky, štiplavou sůl, sušené byliny v plátěných sáčcích, překypělé mléko, chladnou vodu ze studny, sílu uragánu, houževnatost jasanu a poddajnost vlny.

Ale protože se nikdy nezeptala, usínal s prostým pocitem něhy a bezpečí.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Aries

Batole

Fandom: Budeč. Liškomágové
Evženka měla včera svátek, ale nestihla jsem to :-)

Listonoška se jako obvykle zastavila v obchodě na kus řeči. Náhodou narazila na Evženovu nejmladší ratolest a okamžitě nasadila zpěvavě mazlivý tón: „Ale ty už jsi veliká slečna! Půjdeš ke mně?“
Holčička se nedůvěřivě stáhla do kouta a vycenila zoubky.
„Není zvyklá na cizí lidi,“ poznamenal Evžen rychle.
Žena varování přeslechla. Než Evžen stačil oběhnout pult, pohladila dítě po vláskách.
Oslnil ji záblesk ostrého světla. Poryv záhadné síly rozdrnčel skla, vitríny se zatřásly. Vystavené zboží popadalo a s chřestěním se promíchalo.
Evžen chytil vyděšenou dcerku do náruče, aby ji uklidnil. Přitom zoufale uvažoval, jak u Želmíra tohle šokované listonošce vysvětlit.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Aries

Netušené možnosti

Fandom: Budeč. Liškomágové

Drahoš dobře věděl, že kdyby ho nachytal táta, vzal by na něj řemen. Ale táta tu nebyl a vyzkoušet návod, který náhodou objevil v knihovně, tolik lákalo.
Připravil si křídu a se zatajeným dechem se pustil do čarování.
Složitá kombinace čar vytvoří kruh. Otvírá závratné možnosti mysli, uvolní upoutanou duši a otevře jí veškeré poznání…
Chatkou otřásl výbuch a ze znaků na podlaze vyšlehly plameny. Vyděšený chlapec stěží stačil uskočit a duchapřítomně chrstnout na oheň vodu z kotlíku.
Když si později prohlížel v zrcadle ožehlé obočí, s povzdechem usoudil, že se ta otravná zaklínadla přece jen bude muset normálně našprtat.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Aries

V úzkých

Jetřich se zoufale modlil, ať Kazi stojí při něm. Obklopovala ho hrubá masa šedého kamene. Tak strašně tvrdá! Škvíry, kterými se snažil proniknout, byly příšerně úzké. A ostré. Jako naježené bodáky. Hlavně se držet pohromadě! Každým pohybem se neviditelné chodbičky zužovaly. Braly mu dech. Kámen se zuřivě vzpíral a odmítal ho propustit. Zalkne se. Jetřichovi došlo, že hrůza může mít i hmotnou podobu. Nepřátelský kámen ho rozdrtí.
Pozdě se proklínal, že nechal tak pitomě vyhecovat, aby zkusil kouzlo průniku hmotou. Nechtěl couvnout a teď je s ním konec.
Když zdí otřásly spásné údery majzlíku, znělo mu to jako andělské zvony.

Rok: 
2011

Odkud ten vítr vane?

Xénie byla naštvaná. Sice už si zvykla, že její muž jakoby přitahoval maléry, ale už toho bylo na ni skrátka příliš. Když se zase jednou vrátil domů až k ránu, vyčerpaný a tričko zacákané krví, nejdřív se ujistila, že není zraněný, ani se nezeptala, s jakou nestvůrou měl tentokrát co do činění, a spustila: „Proč, u Želmíra, musíš všecho řešit právě ty? To ti ještě všechny ty maléry nestačily?“

Evžen zcela výjimečně raději nic neříkal a čekal, až se uklidní.

A obyvatelé Lysolaj, zvláště pak ti obyčejní, se divili, odkud se v naprosto klidném ránu vzal nad trafikou ten vichr.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Aries

Na Vyšehradě

Fandom: Budeč. Liškomágové
A/N: tentokrát fakt přímo výstavní BJB

Chladný vlhký vítr v nepravidelných poryvech stoupal od Vltavy nad vyšehradskou skálu. Nesl s sebou šedavý zápach pošmourného dne, sazí a špinavého rozpuštěného sněhu. Občas z tlumeného hučení města vytrhl řinčení tramvaje nebo náhlé zaskřípění brzd. Někde v dálce smutně zaklinkal zvon a holé větve se rozhoupaly ve stejném rytmu.
Evžen nastavil větru tvář. Pro něho přinášel vůni svobody a vytouženou úlevu z volného prostoru. Cítil ve vzduchu teplo z komína, Radčin smích a lehounký závan mateřídoušky. Jiskřičky rozptýlené magie hnané větrem k nízkým oblakům.
Evžen ještě netušil, že přináší i bolest, strach a zoufalství. Těšil se domů. Varování nevnímal.

Rok: 
2011

Stránky

-A A +A