Budeč: Liškomág Evžen

Obrázek uživatele Aries

S vidinou koberečku

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Stěhování

Drabble: 

Šéf nervózně dohlížel na nakládání do otřískané dodávky a snažil se skrývat chmurné myšlenky.
Nemít tak naspěch, s chutí by toho prokletého liškomága osobně sedřel z kůže.
Za tohle fiasko ho strýc zaručeně nepochválí. Řídí celou organizaci. Jemu svěřil tuhle malou pobočku na zkoušku.
Nebýt z rodiny, strýc by s ním teď udělal krátký proces. Jakožto synovec se naštěstí o život bát nemusí, ale stejně ho čeká kravál až na půdu, spílání do neschopných zmetků… Nejhorší je, že si ho strýc bude zas držet na centrále pod ostrým dozorem, věčně mu bude za zadkem a s bezstarostnou svobodou bude utrum.

Obrázek uživatele Aries

Neklid

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Xénie posbírala nádobí od večeře.
Odešla vykoupat nejmladší holčičku. Uložila ji ke spánku. Pohádku dnes trochu odbyla.
Vrátila se do kuchyně. Sklidila nepořádek.
Ignorovala malicherný spor Bořka s Radkou. Rozsoudila jakýsi zásadnější.
Našla Drahošovu modrou ponožku. Zjistila, že se ztratila jedna zelená.
Zahnala Bořka a Radku do postele.
Zalila muškáty.
Už neměla čím přehlušit ticho.
Evžen se nevracel. O falešných kamenech říkal pravdu, jí by nelhal nikdy, tím si byla jistá. Stejně jistě věděla, že neřekl všechno.
Intuice burcovala na poplach. Něco se strašně zvrtlo.
Přikázala Drahošovi dohlédnout na děti.
Vyběhla z domu.
Proměnila se v lišku.
Vyrazila po stopě.

Obrázek uživatele Aries

Cena za vysvobození

Drabble: 

Zatracený hák, původně vypadal nadějně, avšak pořád držel. Ale po obrovském úsilí a za cenu kůže sedřené až na maso se Evženovi povedlo vyvléknout jednu ruku.
Z posledních sil se křečovitě držel řetězu, aby si vlastní vahou nevykloubil druhé rameno. Marně zaháněl neodbytné myšlenky na lišky, co si uhryzaly tlapu, jen aby se dostaly z pasti. To příšerné řešení ve srovnání se smrtí v plamenech vypadalo lákavě. Před časem přišel o malíček. Měl tedy představu, jaké by to asi bylo. Už teď se může bolestí zbláznit, tak co?
Jenže bez ruky by byl nadosmrti vyřízený. Tak vysokou cenu zaplatit nemůže.

Závěrečná poznámka: 

Kromě toho, že přijít o ruku je malér sám o sobě, Evžen se většinou potřebuje věcí dotýkat, aby mohl čarovat. I kvůli tomu malíčku se musel naučit dělat některá kouzla jinak, protože mu chyběl.

Obrázek uživatele Aries

Na houpačce

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Stěhování

Drabble: 

Tenká stěna není pro jemný liščí sluch překážka.
Evžen je slyšel pobíhat, chvatně přetahovat těžké předměty a dohadovat se. Zaslechl, co se chystá. Věděl, že zbývá pouhá chvilka.
Ovládl záchvat zoufalé paniky a začal jednat.
Pořádně si pouta prohlédl. Vypadalo to, že jeden řetěz drží trochu chabě. Kdyby se dokázal utrhnout…
Zkusil se rozhoupat. Každá částečka zmrtvělého těla okamžitě začala ostře protestovat. Měl chuť řvát, ale tím by se zbytečně vyčerpával. A tak jen tiše kňučel bolestí a snažil se cloumat těžkými okovy pokud možno nehlučně.
On ví o nich, ale jestli oni zjistí, co dělá on, je beznadějně ztracený.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že změna z ví o nás na ví o nich přípustná je

Obrázek uživatele Aries

Stěhování

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Hněte sebou, chlapi!“
„Tuhle bednu vezmi taky. Fofrem!“
„Nemotej se mi pod nohama, sakra!“
„Šéfe, co s tímhle?“ Roztřesená ruka svírá svazek pergamenů.
„Spálit. Kde vězí ti dva? Musíme hned zmizet, krucinál!“
Kompromitující listiny se kroutí v krbu.
„Je nutný takhle kvaltovat, šéfe?“
Šéf překotně sbírá, co zvládá pobrat: „Našli nás, nevšiml sis, idiote?“
„Ten chlap přišel sám. Tvrdil sice, že ne, ale sichrově blufoval.“
„Nežvaň a odnes ten zirkon. Možná kecal, aby si zachránil kůži, jenže co když ne?“
„Co s ním vlastně uděláme?“
„Nic. Tuhle barabiznu zapálíme, olovo se rozteče a nikdo nikdy nezjistí, co se mu stalo.“

Obrázek uživatele Aries

Beznadějná situace

Drabble: 

Pokud si Evžen dobře vzpomínal, v takovémhle průšvihu se ještě neocitl, a to už bylo co říct.
Potvrdilo se jeho podezření, že za čachry s falešnými kameny nestojí jeden člověk ale celá síť. To však byla pramalá útěcha, když padl do pasti.
Věděli dobře, s kým mají co do činění. Připravili se dokonale.
Skončil pověšený metr nad podlahou v poutech, která nedokázal rozlomit. Olověné okovy zahlušovaly stokrát hůř než železo. Nedosáhl na zem, svou nepostradatelnou pomocnici, a ztratil tak schopnost vykřesat aspoň nepatrnou jiskřičku magie.
Nejdřív ho držely při vědomí aspoň bolesti.
Pak se olověné kruhy rozplynuly před zamženýma očima.

Obrázek uživatele Aries

Exemplární poprava

Úvodní poznámka: 

Z pohnuté historie rodu liškomágů

Drabble: 

Věstník Velké rady čarodějů, 1815:
Za zločin únosu čtyřletého chlapce byli Kantarella Smetanková, rozená Vrbenská, Antonín Smetanka, Jaroslav Smetanka, Leopold Smetanka a Anastázie Smetanková z rodu liškomágů odsouzeni k trestu smrti stětím.
Rozsudek byl vykonán.

Dlužno poznamenat, že exemplární trest zřejmě odstrašující účinky měl. Nebyly zaznamenány další případy nezákonné praktiky liškomágů unášet děti, u kterých rozeznali magické schopnosti a vlohy k metamorfóze, vychovat je po svém, oženit či provdat za liškomága a zajistit si díky tomu pokračování vlastního rodu bez oslabení specifických schopností.
Nebo možná liškomágové začali být opatrnější, aby je víckrát nechytili. Jejich populace totiž poklesla jen velmi mírně.

Obrázek uživatele Aries

Ve svém živlu

Drabble: 

Bílá omítka lysolajské kapličky svítila do potemnělé krajiny jako jediný pevný bod uprostřed rozbouřených živlů. Větve stromů se divoce zmítaly, vichr rval listí, bral dech. Těžké proudy deště nelítostně bičovaly písčitou pěšinu. Blesk stíhal blesk. Vytí větru skoro zanikalo v nepřetržitém burácení hromů.
Xénie se schovávala pod stříškou kapličky. Nechávala se zasypávat chladivou sprškou. Labužnicky vdechovala vlhký vzduch nabitý elektřinou a vzepjatou magií jejího živlu. Milovala bouřky. Kde by jiný pocítil nepohodlí nebo obavy, tam ona nabírala sílu. Mizel hněv a protivná lítost po té zbytečné hloupé hádce a její obvyklá vyrovnanost se vracela.
Teď už může jít klidně domů.

Obrázek uživatele Aries

V nestřeženém okamžiku

Drabble: 

Stěny se mírně zachvěly. Následoval mnohem silnější otřes doprovázený podezřelým řinkotem a několika menšími výbuchy.
Xénie se udiveně ohlédla. Evžen normálně zvládá pracovat bez dramatických efektů, co se to tam děje?
Pak zaslechla zoufalé zakvílení dětského hlásku.Vletěla do krámu.
Evžen nikde, asi musel někam odběhnout. Prostor slabě světélkoval rozbouřenou magií. Vzduchem zmateně vířily všechny možné předměty. Barevné kameny se s rachotem sypaly na podlahu. Jedna police se převrátila.
Vyděšená Evženka visela na regále skoro u stropu.
Xénie se zajíkla. Opatrně se proplížila větrnou palbou. Pomohla si levitačním kouzlem. Pevně dítě popadla.
Oddechla si. Tak, teď už může začít zuřit.

Obrázek uživatele Aries

Řeč rudého kamene

Úvodní poznámka: 

Evženův osobní ochranný kámen je granát.

Drable pro Ryu.

Drabble: 

Jsi součást země, kus skály jako já. Sdílíme prudkou vášnivost, radost ze života a vřelost lásky. Máš horkou krev, ale nezapomínej, kdo z nás je moudřejší. Kdo je v těžké chvíli oporou, nezná únavu, varuje před křivým šlápnutím, v temnotě vždy vykřeše jiskřičku naděje. Podrob se mé vůli. Jsem z ohně zrozený, mocný a neohrožený. Nezlomný. Odvracím od tebe nebezpečí, bořím překážky, vdechuji sílu.
Proto mi dopřávej do sytosti žár slunce a očistnou vodní lázeň, projevuj mi náležitou úctu a vděčnost. Bedlivě naslouchej mým radám. Odměním se ti vlídností. Budu ti láskyplným přítelem a ochráncem na život a na smrt.

Závěrečná poznámka: 

Poznámka pro neznalé fandomu: Evženova magie je s kameny hodně těsně spojená a skutečně si s nimi povídá, ale spíš to probíhá na úrovni pocitů. Za normálních okolností nebývají tak ukecané jako jeho amulet. Zjevně mají opravdu hodně společného.

Obrázek uživatele Aries

Konverzace v kavárně

Úvodní poznámka: 

A už je to tady, vokno a tudíž bjb. To brzo teda :-(

Drabble: 

„Pořád máš trápení s tou chatou?“
„Pořád. Cítím se tam příšerně. Asi ji co nejdřív prodám.“
„A nezkoušela jsi toho senzibila, co doporučovala Helena? Tvrdila tak přesvědčivě, že to není šarlatán.“
Přítelkyně se zakabonila: „Ani nemluv, jsem vzteky bez sebe, když si vzpomenu, jak jsem té potvoře naletěla. Já hloupá se za tím chlapem vláčím až do Lysolaj! Než jsem stačila něco říct, sprostě mě vyhodil!“
„To snad ne?“
„Nechtěl nic slyšet, jen štěknul, ať koukám vypadnout.Tohle Heleně nedaruju, schválně mě poslat za takovým hulvátem.“
Dáma rozhořčeně odložila šálek, až to cinklo, a upravila si límec z liščí kožešiny.

Obrázek uživatele Aries

Náročná služba

Úvodní poznámka: 

Ze života jedné Evženovy praprababičky :-)

Drabble: 

Zamračená zrzka potají sledovala zlatovlasou dívku, jak se pachtí s přeléváním vody.
Pak kácela stromy. Mladík znaveně seděl na pařezu.
„Ani na tohle se nezmůže, nekňuba. Jestli stará čarodějnice nepřijde na švindl, sním vlastní ocas," bručela si zrzka nakvašeně. "Už nikdy nebudu žebrat! Radši chroustat syrové myši, než se nechat nalákat na pečínku a čerstvý chleba a kvůli tomu mít na krku toho…“
„Ryško, pomoc!“
Mládenec se zlatovláskou vyběhli ze zámku. Čarodějnice jim byla v patách.
„U Želmíra, zas to zvoral.“
Vzala na sebe liščí podobu. Odevzdaně vystoupila z úkrytu připravena dál sloužit, bořit hory, vyrovnávat doly, ocasem stopy zametat.

Obrázek uživatele Aries

Vltavín

Drabble: 

Bořek si zase našel chvilku, aby se potají vytratil.
Brouzdal sám trávou na břehu slepého ramene řeky a ve zpocené dlani zahříval malý zelený kamínek. Uprosil tátu, aby mu ho dal, a teď s ním měl velké plány.
Tady potkal zelenovlasou dívku poprvé. Ona se jednou určitě vrátí. Ukáže jí svůj vltavín. Vysvětlí jí, že je to kousek nebe, který se spojil se zemí a miluje řeku. To se jí určitě bude líbit.
A potom jí ten kamínek daruje. A potom…
Bořek se vznášel s hlavou v oblacích.
Vltavín jeho sny spokojeně polykal a třpytil se jako klidná vodní hladina.

Obrázek uživatele Aries

Legenda o polibku

Úvodní poznámka: 

Tohle bude asi bez bodíku, protože je to za prošvihnuté téma Smrt v hlubině, ale nevadí. Letos nějak vůbec nedošlo na Xénii, tak aspoň takhle nad plán.
Věnováno nifredil (doufám, že se bude líbit, protože milostná romantika tam je), KaTužce a sosačkám. Díky holky, byly jste tradičně úžasné.

Drabble: 

„Byl jednou jeden kníže. Na lovu se setkal s tlupou cikánů. Ti měli s sebou překrásnou dívku. Řekli knížeti, že dívka je prokletá. Kdo ji políbí, zemře.
Kníže se do dívky vášnivě zamiloval. Od té chvíle toužil jen po polibku očarované krasavice.
I stalo se. Propadli se do hlubin své lásky. Osud obou byl zpečetěn. Ve smrti zůstali spolu,“ uzavřela Xénie vyprávění.
Radka dojatě vzdychla: „Umřeli pro lásku. Smutná pohádka, ale vlastně krásná. Nikdy se nepřestali milovat.“
Xénie poočku pohlédla na Evžena.
Usmíval se a čekal na její odpověď.
„Žít pro lásku je občas těžké, ale mnohem lepší,“ řekla Xénie.

Závěrečná poznámka: 

Legenda o polibku je toto a stejnojmenná zarzuela, ze které pochází melodie a ten vyprávěný příběh.

Obrázek uživatele Aries

Dojezd

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Jak to tedy bylo

Drabble: 

Venku se Evžen chvatně rozloučil a zmizel.
Lada si zapálila a zvolna vyfoukla kouř: „Tedy… seřval ho virtuózně, radost poslouchat. Nedivím se, zákazníkova nedůvěra pořádně naštve.“
Břetislav si dal velmi záležet na nezúčastněném tónu: „Zdá se, že si rozumíte. Vy a on…“
„Není to špatný chlap.“ Lada lhostejně oklepala popel. „Spěchal domů za rodinou. Svůj honorář dostal, vy máte aspoň tu začarovanou veteš, jen já jsem zas vyšla naprázdno.“
„Utěšilo by vás pozvání k Jednooké Martince na pozdní večeři?“ usmál se Břetislav.
Samotného ho překvapilo, jak se mu ulevilo.
Lada vesele přikývla: "Přijde vás to draho. Jsem hladová jak akromantule."

Závěrečná poznámka: 

Uffff

Obrázek uživatele Aries

Jak to tedy bylo

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Typická lešačikča mimo svůj rodný les nepřežije. Jenže její les shořel.
Ona nebyla typická. Její máma mívala cosi s čaroději. Tak prý proto.
Vlastimil ji našel polomrtvou hlady ve Stromovce.
Byla to zvědavost? Lítost? Asi.
Našel jí domek. Naučil ji vydávat se za člověka.
Aklimatizovala se rychle. Představila mu své pavouky.
Zjistil, že si zvykla na novou stravu. Zpanikařil. Už se jí vyhýbal, jeho byt se však začal plnit pavučinami. Oblíbila si ho.
Bál se jí. Bál se následků, protože to on za to mohl. Nechtěl dopadnout jako otec.
Umřela, bál se dál. Trója zamořená akromantulemi!
Jak z toho ven?

Závěrečná poznámka: 

O rodnou hroudu to sice jen tak štrejchlo, ale když už nemám, na kdy to odložit :-)

Obrázek uživatele Aries

Konec angažovaného zahradníka

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Dopaden.

Drabble: 

„Otec byl zahradník. Šlechtil růže a lilie… Takhle se setkal se zahradní havětí, trávovými skřítky a květinovými vílami. Zajímal se o ně a v dobré víře se dal do PIFK. Víte, o co šlo?“
Přikývli.
„Helejďte, já v tom vyrůstal. Kytky, divoké příšerky a návštěvy divných lidí. Potom se to začalo zvrtávat. Táta se sesypal, protože zjistil, že ve skutečnosti se tam děla spousta zvěrstev, a on jim ještě pomáhal!“
„Víme, že ty zločiny odhalil,“ poznamenal Břetislav.
„Jenže houby víte, jak ho to semlelo. Měli dlouhé prsty, mstili se.“
Lada dotazem předešla oba muže: „Chápu. Jakou roli ale hrajete vy?“

Závěrečná poznámka: 

Tímhle tempem se do konce dohrabu až v příštím ročníku :-(

Obrázek uživatele Aries

Dopaden

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Poradu

Drabble: 

Vlastimil Chabrek litoval spousty věcí.
Že se té lešačikče nevyhýbal velkým obloukem.
Že za těch jejích pět švestek neusmlouval vyšší cenu. Peněz neměl nazbyt.
Že nemlčel, když umřela.
Že Vulpesovi neřekl hned, kdo v domě bydlel, místo lží o zbytkové magii.
Že…
Chatrná magická závora na dveřích náhle praskla.
Než cokoliv zmohl, smýkl s ním vzdušný vír. Vzápětí ho pevně spoutal červený paprsek.
Že rozzuřil zrovna prchlivého liškomága, toho zalitoval nejvíc. Co s ním provede?
„Zadržte, Evžene.“ Bože, Sojka si na něj došlápl taky. „Jsme přece civilizovaní lidé.“
Evžen se významně zašklebil: „Jak kdo.“
Vlastimil zděšeně vydechl: „Všechno vám vysvětlím.“

Závěrečná poznámka: 

Snad je zřejmé, že "zabít málo" si většina zúčastněných myslela.

Obrázek uživatele Aries

Porada

Úvodní poznámka: 

Odehrává se po Jednání v Budči a navazuje na Neuspokojivý výsledek

Drabble: 

„Zaplať Kazi, našel jsem vás!“ zvolal Břetislav. „Jste v pořádku?“
„Téměř,“ odpověděla Lada. „Co vy?“
Břetislav jim chvatně sdělil výsledky svého pátrání a informoval je o krocích, které podnikl. „Budeč si vezme akromantule na starost,“ dodal. „My už tady nemáme co dělat.“
„Nevím jak vy,“ prohodil Evžen významně, „ale já ještě co dělat mám. Ten Chabrek mi bude muset vysvětlit docela dost věcí.“
„Rovněž bych si s ním rád promluvil,“ přisvědčil Břetislav. „Hraje velmi podivnou hru.“
„Jde se na věc!“ zavelela Lada. „Zdrhnul, ale stopovací kouzlo ho najde. Navrhuju začít tím, že mu vysypeme pavouky pod deku.“
Evžen vyprskl smíchy.

Obrázek uživatele Aries

Neuspokojivý výsledek

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Všechny tři akromantule byly mrtvé, pavučina rozervaná.
Lada Evženovi ošetřila šrám na rameni.
„Omlouvám se,“ hlesla rozpačitě. „Moje chyba, zaváhala jsem.“
„Jako ochranku bych si vás teda nenajal,“ ucedil Evžen.
Natáhl si tričko, zkusil zahýbat paží a ušklíbl se. Nic moc.
Lada zrudla: „Já…“
„To nic, pitomci jsme oba,“ přerušil ji netrpělivě. „Protože tyhle potvory zdaleka nemusejí být jediné. Kdo ví, kam všude se rozlezly. Jestli tu navíc někde mají hnízda a vylíhnou se další... Sami dva tu můžeme pobíhat třeba měsíc a ani tak nebudeme mít jistotu, že jsme dostali všechny.“
„Přesně tak,“ ozval se ze tmy povědomý hlas.

Obrázek uživatele Rya

Sny kamenů

Úvodní poznámka: 

Pro Aries

Fandom: 
Drabble: 

Pod prvním městem druhé leží,
Svět skrytých řek, svět tajných věží,
A skalní stěny, tak tiše snící
O nebi, o hvězdách, o měsíci,
O věcech nikdy neviděných,
O příběhu, jejž četla z dlaní
toho, kdo jemně dotýká se
kamenů v jejich němé kráse.

O tom, kdo mlčí jejich řečí,
S kým navzájem se kouzly léčí,
Kdo vchází slují do tmy dolů
Vdechovat vůni karneolů.
Tvrdost a pevnost, sílu skály,
Chápe jen ten, kdo sám je stálý,
Kdo ve vichřici neohne se,
Kdo za svou věrnost jizvy nese.

Jak klidno je tu: jen šepot kapek
A v písku otisk liščích tlapek.

Neviditelný fandom: 
Budeč: Liškomág Evžen
Budeč
Obrázek uživatele Aries

Liščata a hrozny

Úvodní poznámka: 

Mimo seriál a bjb (čti: blbý jak boty).

Drabble: 

Tohle se přihodilo, když Radka s Bořkem byli ještě malí.
Všimli si mísy s hroznovým vínem. Někdo ji krokvíproč odložil nahoru na kredenc.
Zkoušeli na ovoce dosáhnout ze židle. Nestačilo to.
Přivolávací kouzlo ještě neuměli. Akorát shodili dvě sklenice a ožehli strop.
„Když si budeme myslet, že jsou ty hrozny kyselé, třeba na ně přestaneme mít chuť,“ navrhla Radka rezignovaně. „Máma mi vyprávěla jednu bajku, kde to tak liška udělala.“
Bořek se vzdát nechtěl, řešení však nenašel.
Vtom přišel tátův bratranec Ambrož a mísu s hrozny jim podal.
Z toho plyne poučení, že všechno jde, když máte toho správného strejčka.

Závěrečná poznámka: 

tohle téma je můj konec

Obrázek uživatele Aries

Když vám proběhne celý život před očima...

Úvodní poznámka: 

Tak jo, udělala jsem děsnej veletoč, abych s tím trochu hnula, ale cosi jako zmínku o paralelním městě jsem tam nacpala. Celkem výkon u scény, co se odehrává v lese ;)
Navazuje na Chybu

Drable pro Amarantu

Drabble: 

Nad Evženem se hladově rozevřely smrtící čelisti.
Jeho srdce hrůzou vynechalo.
Milované liščí městečko.
Kulaté nádvoří pod tisíciletou lípou.
První láska, rozsápaná v kaluži krve.
Neodolatelně podmanivá moc drahokamů.
Noc po svatojánské slavnosti. Poprvé svedl svou ženu.
Prvorozený syn v náručí.
Krámek s ochrannými kouzly. Dům plný dětského smíchu.
Zakleté pražské domy, jejich ohromující tajemství dostupná jen vyvoleným.
Hryzanec svědomí kvůli zmařenému nevinnému životu.
Bezmocný děs v sevření ohnivé hradby.
Láskyplný úsměv ve zlatých očích.
Věčné světlo na otcově hrobě, aby nikdy nezapomněl.

Chytil dech. Proměnil se.
Kusadla sklapla. Lišák se schoulil pod vystouplý kořen.
Obludného pavouka sežehlo Ladino kouzlo.

Obrázek uživatele Aries

Chyba

Úvodní poznámka: 

Odehrává se ve stejné době jako Rekapitulace staré aféry a navazuje na Po setmění

Drabble: 

Pohnuly se větve či kořeny? Nebo…
Lada hrůzou zatajila dech. Obluda se bez jediného zašelestění zhmotnila v měsíčním paprsku. Její oči připomínaly hrozny bledých žárovek. Křivé nohy se pohybovaly jako ramena nestvůrného jeřábu. Osm… deset… víc. Akromantule jsou dvě.
Evženova postavička se proti nim zdála křehká jako hračka. Obrovitá kusadla ho můžou přelomit jedním křupnutím.
Liškomág zvedl ruce. Les ozářil gejzír mrazivě modrých paprsků.
Pavouci se začali svíjet pod smrští kleteb. Odolají?
Vtom se z druhé strany neslyšně vynořilo třetí monstrum. Okamžitě zaútočilo.
Lada si zděšeně uvědomila, že stojí stranou a trpně přihlíží.
Zoufale se pokusila zasáhnout a příšeru ochromit.

Závěrečná poznámka: 

Pevně doufám ve shovívavost. Že někdo jen tak trčí a kouká, může znamenat, že je na vedlejší koleji, že jo? Že jo? Prosím :-)

Obrázek uživatele Aries

Po setmění

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Zvrat

Drabble: 

Rozprostírala se doširoka mezi smrky.
Překrásná. Nestvůrná. Spirálovitě utkaná dokonale souměrná hvězdice postříbřená měsícem. Poklidně dřímající lesík u botanické zahrady proměnila v přeludnou smrtelnou past.
„Přilákáme je. Návnada budu já,“ navrhla Lada stísněně. „Vy je stačíte zastavit, až přijdou.“
Evžen ji vztekle drapl za zápěstí: „Pitomost. Dostanu dva nebo tři. Co když jich je víc?"
Švihl druhou rukou. Z vysokého buku se s praskotem odlomila tlustá větev.
Evžen se kamenným nožem řízl do dlaně. Pomazal kůru krví, aby pavouky přesvědčil, že návnada je živá. Pak ji poslal doprostřed pavučiny.
Zatřásla se.
Vzápětí jako by se dal do pohybu celý les.

Obrázek uživatele Aries

Zvrat

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Je pravda, že máte díky liščím smyslům výjimečně rychlé reflexy?“ nadhodila Lada.
„Proto ještě nejsem mrtvý,“ zabručel Evžen.
„Takže byste mohl…“ V očích jí zajiskřilo.
Evžen se zašklebil: „Budete mi krýt záda?“
Břetislav okamžitě pochopil, co mají za lubem. Vyrazit na Trojský kopec pátrat po zdivočelých lidožravých akromantulích.
Pokusil se jim to rozmluvit. Vzrušení očekávaným nebezpečím vůbec neposlouchali.
Nedokázal skrýt strach. A cítil se nepochopitelně vyloučený.
Nepříjemně starý.
Zamířil tedy do svého soukromého archivu zjistit co nejvíc o tajemném dědici.
Holka bláznivá, přemítal cestou. Jsou přece i jiné možnosti.
Uvidí, že zatím nejsem na odpis.
Pak se zastyděl. Taková pošetilost.

Obrázek uživatele Aries

Deník osamělé staré dámy

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Země voda oheň

Varování pro slabší povahy: Je to odporné

Drabble: 

Pečlivě ukrytý sešit objevila Lada.
Břetislav s námahou luštil hrubě vyrytá a podivně pokroucená písmena:
„Drahý mužíček uhořel při lesním požáru. Já jsem zchromla. Mohl to být můj konec, ale naštěstí jsem dostala úžasně odvážný nápad. První Lešačikča ve městě!“
Evžen měl pravdu.
„Hezký domeček, sousedé zdvořilí ke staré dámě a vzadu zahrádky, sady, lesíčky, ráj. Moji miláčkové jsou spokojení. Budou se o mě dobře starat.“
Stránky praskaly v bezdechém tichu.
„Málo kořisti, málo masa. Lidi se venku potmě bojí. Spokojím se s drobty.“
„Opustili mě, co si počnu. Domácí pavoučci stěží uloví kočku. Hladovím. Slábnu.“
Pochopili a ztuhli hrůzou.

Obrázek uživatele Aries

Země, voda, oheň

Úvodní poznámka: 

Náhradní drable za téma č. 9: Vrzavé panty

Navazuje na Učenou rozpravu mezi pavučinami

Drabble: 

„Dokážete ty pavouky zničit?“ Břetislav už neskrýval nervozitu.
„Sám ne,“ přiznal Evžen. „Potřebuju podržet.“
Opřeli se zády o sebe v pevném trojúhelníku.
Evženův serpentin přitáhl sílu země. Veřeje skřípěly v pantech, dvířka nábytku se vrzavě uvolňovala. Stěny se zachvěly. Zemská hlubina těžce udeřila. Drtila syčící pavouky jako bezmocné smetí.
Evžen zakolísal.
Vtom ho podepřela vzdutá vlna Břetislavovy magie jako chladný gejzír. Praskající okna pokrývaly cáry promáčených pavučin. Krov zapraštěl.
Lada vdechla do rozběsněných živlů uspávající teplo.
Všechno ztichlo.
Při pohledu na rozmačkané obludy si oddechli.
„Zvláštní, barák pořád stojí,“ zazubil se Evžen.
Lada úšklebek oplatila: „Čas pořádně to tu prošmejdit.“

Obrázek uživatele Aries

Učená rozprava mezi pavučinami

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Hadí kámen

Drabble: 

„Uříznutá ruka?“ otřásl se Evžen a mimoděk sevřel levou pěst, aby schoval vlastní useknutý malíček. „Určitě uříznutá? Ne něco horšího?“
„Co je horší?“ užasla Lada.
„Uhryzaná. Znával jsem kluka, který ovládal mravence, pavouky... taky akromantule. Lovili pro něj. On… nebyl tak docela člověk. Víte jistě, že ta nebožka ano?“
Zmrazila je představa obřích sítí napnutých v tmavých zákoutích a číhajících kusadel plných palčivého jedu a připravených k sevření jako ostrá klepeta.
„Jsem si jist, že se mýlíte,“ namítl posléze Břetislav. „Lešačikča se především nevyskytuje ve městech. Navíc je neškodná.“
„Pozor!“ vyjekla Lada.
Pavouci dočasně ochromení Evženovým kouzlem se už vzpamatovali.

Obrázek uživatele Aries

Hadí kámen

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Sítě.

Drabble: 

Přímo ze stěny se vyloupla drobná postava. Mávla rukou a pavučiny stržené větrem se až na přilepená vlákna od obou lapených oddálily.
Muž vrazil Ladě i Břetislavovi do rukou jedovatě černozelený oblázek. „Chrání proti pavoučímu jedu,“ vyhrkl. „Co tady pohledáváte?“
„Jsem správce pozůstalosti. Totéž bych se chtěl zeptat já vás, pane Vulpesi,“ opáčil Břetislav důstojně.
„Najali mě, abych prozkoumal otisky zbytkových kouzel. Když jsem je zkusil vyvolat, vylítly na mě ty potvory,“ zavrčel Evžen. „Hlavně už nezmatkujte s ohněm, nebo mi to tady všechno zničíte.“
Lada učinila smířlivé gesto: „Myslím, že máme stejný zájem.“
Evžen i Břetislav přisvědčili oba zároveň.

Stránky

-A A +A