Budeč: Liškomág Evžen

Obrázek uživatele Aries

10 Večeře

Úvodní poznámka: 

Vklouzla do potoka a byla pryč.

Obrázek uživatele Aries

9 Aňa

Úvodní poznámka: 

Teď teprve pochopil, koho vlastně zachraňoval.

Obrázek uživatele Aries

8 V pasti

Úvodní poznámka: 

Vrhl se do vody a začal se brodit k lapené dívce.

Obrázek uživatele Aries

7 Příšera

Úvodní poznámka: 

Sáhl na břeh pro sáček, aby do něj vzácnou travinu pečlivě uložil, a už si v duchu představoval, jaké senzační akce s ní provede.

Obrázek uživatele Aries

6 Na lovu

Úvodní poznámka: 

Proměnil se do lidské podoby, vyndal z kapsy hábitu sáček z neběleného plátna a připravil si ho na břehu, rychle se svlékl a bez váhání sklouzl do potoka.

Obrázek uživatele Aries

5 Tajná výprava

Úvodní poznámka: 

Bernarda teď chvíli necháme a podíváme se na jiného výtečníka.

Obrázek uživatele Aries

4 Dilema

Úvodní poznámka: 

Bernard chtěl ještě něco říct, ale uvědomil si, že neznámý zmizel.

Obrázek uživatele Aries

3 Návrh

Úvodní poznámka: 

Něco tak pitomého se může stát jenom mně, pomyslel si Bernard znechuceně. Mám dost vlastních starostí, abych se tady vykecával s nějakým neviditelným otrapou.

Obrázek uživatele Aries

2 Neznámý

Obrázek uživatele Aries

1 Totální fiasko

Úvodní poznámka: 

Tohle bude hodně dlouhá úvodní poznámka :-)
Povídku, kterou se sem snažím propašovat, mám rozepsanou už asi sedm let, vždycky to občas otevřu, chvíli do toho zoufale hledím a něco smažu, načež následuje beznadějný zásek na mnoho příštích měsíců. A už toho mám docela plné zuby, takže se pokusím zneužít Padesátku, dám sem, co jsem ještě nesmazala, a budu doufat, že mě nevyhodíte kvůli nedodržení pravidel a že mě snad nějací čtenáři a pozdější impulsy donutí konečně to dopsat. Vzducholoď tam sice žádná není, ale protože se tam postupně objeví les, tj. dřevo, knihovna, vlny a víry a taky trochu bloudění, tak to snad při troše dobré vůle půjde.
Příběh se odehrává na začátku léta 1993. Volně navazuje na Oblázky z potoka a O čem doma nevíš. A ještě radši předem upozorňuju, že v téhle povídce vůbec nevystupuje Evžen. Možná proto se mi to píše tak blbě, ale nedá se nic dělat. Tohle je Bořkova sólo akce.

Obrázek uživatele Aries

Pomezí

Úvodní poznámka: 

Pomezí je pohraničí mezi tímto a oním světem. Seriál vypráví příběh o dobrodružství Evžena Vulpese a jeho bratrance Ambrože, kteří se právě tam ocitli.

Obrázek uživatele Aries

Půlnoční schodiště

Úvodní poznámka: 

Tak třeba tohle. Je tam Praha a není tam moc velký spoiler

Drabble: 

Zlatozelené špice Svatého Víta zhasly. Vládu převzalo měsíční stříbro, přelilo se do starobylých luceren, stékalo po prejzových střechách, zrcadlilo se v kluzké dlažbě. Tmavomodré koruny hlohů vydechly těžkou vůni.
Ze schodů vesele sestupovala skupinka turistů. Vydatná večeře korunovaná řízným pivem vyšla neuvěřitelně lacino. Teď nešetřili spokojeným wunderbar a plnými doušky vychutnávali romantické kulisy jako zákusek zcela zdarma.
Zákrut plný husté tmy nečekaně vyplivl mrazivý chlad.
Na Němce padla tíseň. Zmlkli, nejistě se k sobě přimkli. Nespatřili neurčitý protáhlý stín, jenž vykročil ze zdi, ale rozjařenost byla ta tam. Chvatně sbíhali dolů.
Ve výklenku opodál vítězně zazářily liščí oči. Všechno viděly.

Obrázek uživatele Aries

Svítání

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ na téma Ženský úděl

Navazuje na Dům staré dámy

Drabble: 

Slunce už vystoupilo nad obzor, když se Evžen po špičkách vplížil do ložnice a co nejtišeji vklouzl pod deku.
Xénie se však okamžitě vytrhla z polospánku a prudce se posadila: „Tys byl venku? Co se stalo?“
„Všechno je v pořádku,“ zamumlal a zavrtal se do polštáře. „Ambrož už je doma.“
Xénie se zaradovala. Začala se vyptávat, ale Evžen neodpovídal.
Tvrdě spal.
Xénie se nad ním sklonila a jemně pročísla prsty jeho mokré vlasy. Všimla si modřin, šrámů a popálenin. Zlehka políbila čerstvou jizvu v dlani.
Nejvyšší čas vstávat. Čeká ji spousta práce.
Stáhla roletu v okně, aby Evžena nerušilo světlo.

Závěrečná poznámka: 

A to je konec, přátelé.

Děkuju všem, kdo tu byli, psali, četli a komentovali, a samozřejmě vřelé díky za perfektní organizaci.

<3 <3 <3
Obrázek uživatele Aries

Dům staré dámy

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Zklamání

Drabble: 

Dům obrostlý břečťanem obklopuje zvláštní mlha. Nespočet průsvitných postav krouží po zemi i ve vzduchu a zastírá malé okénko nad vysokou zdí.
Evžen ten dům zná. V jejich světě tu žije jeho zákaznice, proslulá spiritistka.
Poslední, jediná, nepatrná naděje.
Evžen začne bušit na vrata, Ambrož se přidá.
Dlouho klepou a volají s pocitem stále větší marnosti.
Jen duchové tiše šeptají, dům zůstává němý.
Konečně…
Dveře se váhavě pootevřou. Madame Erebisa div neomdlí zděšením, dovolí jim však vstoupit.
Když po chvíli zase vyjdou, vítá je oprýskané baroko zrůžovělé svítáním.
Před Klementinem rachotí poslední noční tramvaj.
Karlův most důstojně přijme jejich poděkování.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Svítání

Obrázek uživatele Aries

Zklamání

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Na padrť

Drabble: 

Šílený úprk vzhůru zužující se průrvou.
Děs přebije bolest i vyčerpání.
Pryč! Ven!
Ambrož se vysmekne první.
Evžen vykřikne, nemůže vyprostit nohu. Nakonec ji prudkým trhnutím vyrve z tenisky a zhroutí se na ledovou dlažbu.
Trhlina zmizela.
Stále panuje zelená noc.
Ambrož doufal, že venku čeká domov. Teď sedí, otupěle zírá na roztrhanou botu vrostlou do dlažby. Neúspěšně ji zkusí vyškubnout.
Vzdychne, otočí se k Evženovi: „Aspoň tě poslepuju z nejhoršího.“
Evžen se probírá, snaží se zvednout.
Pozorně prohmatává dlažbu: „Trhliny se zacelily.“
Ambrož nic.
Evžen předstírá klid: „Najdeme dveře.“
Lichá bota skončí v řece. Ihned ji zhltne zubatá tlama.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Dům staré dámy

Obrázek uživatele Aries

Na padrť

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Golema

Drabble: 

„Proč ty?“
„Je to můj úkol.“ A nechci se dívat, jak tě ta obluda rozmačká.
Ambrož neochotně nastaví spojené ruce, Evžen se odrazí, vyskočí nahoru, visí na golemově paži, s výkřikem padá, dlaň pálí, skáče znovu, odletí jak hadrový panák, znova nahoru, zachytit se skály, rána, žebro praská, kamení se sype, vyražený dech, znovu, oči slzí prachem, ruce v ohni, neúprosné beranidlo letí, už neuhne, nemůže…
„Josefe, stůj!“ zařve Ambrož.
Golem na vteřinku zpomalí. Evžen zachytí šém, zpuchřelý pergamen se drolí, golem se mění v hromadu chladnoucí hlíny.
Evžen náhle leží, nemůže vstát.
„Jeskyně se zavírá! Seber se! Musíme ven!“

Závěrečná poznámka: 

Evženovi připadá jednodušší nechat se pomlátit sám, než by si vzal Ambrože na svědomí. Jestli to neprojde, no tak neprojde, lepší to nebude

Příště: Zklamání

Obrázek uživatele Aries

Golem

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Sešup

Drabble: 

Hliněná postava dvakrát vyšší než člověk. Rozžhavená do ruda.
Stovky let tu zběsile rube, bez ustání, bez oddechu.
Boří hranici mezi světy.
Evžen těžce polkne: „K neuvěření. Slyšel jsem, že se ho nějaký budečský student kdysi pokusil oživit. Udělal zřejmě chybu, golem se zhroutil a zavalil ho. Jak se stalo, že propadl až do Pomezí?“
„Otázka nezní, kde se tu vzal, ale jak ho zastavíme,“ vrčí Ambrož.
Kouzla se od golema neúčinně odrážejí.
Evžen si zamyšleně hryže klouby prstů: „Musíme mu sebrat šém.“
„U Želmíra, jak?“ vykřikne Ambrož zoufale. „Nadělá z nás fašírku!“
Žhavé tlapy neúprosně drtí skálu.
Smrtící stroj.

Závěrečná poznámka: 

Znáte tu pověst, jak nějaký (budečský) student našel na půdě synagogy golema, vyrobil si šém a oživil ho? Golem ho zabil a jak vidno, propadl se až do Pomezí, což je hranice mezi tímto a oním světem, a protože vlastně nedostal žádný rozkaz a pamatuje si jen to, že má pracovat, tak tam od té doby kope. (Proto ho Kisch nenašel, to dá rozum).

Příště: Na padrť

Obrázek uživatele Aries

Sešup

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Chvatný sestup úzkou průrvou nebere konce.
Skáčou, kloužou, sjíždějí po krkolomných klouzačkách.
Kamenné stěny se úzkostně třesou v rytmu stále silnějšího rachotu.
Se zemí spjatí mágové zřetelně vnímají strach. Rozeklaná skála jim neublíží – rozhodně ne víc, než se může zranit člověk, co v chabém světle sféry spěšně slézá po ostrých výčnělcích a nejistě hledá další oporu.
Co však může tam dole být tak strašlivého, že děsí i kámen?
Konečně volný prostor!
Třeskot odrážený mnoha ozvěnami připomíná hromobití v horách.
Sféra ozáří část neuvěřitelně rozlehlé jeskyně.
V dálce se pravidelně kývá něco těžko rozeznatelného.
Zdá se to obrovské, zavalité a... růžové?

Závěrečná poznámka: 

Příště: Golem

Obrázek uživatele Aries

Před posledním krokem

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Dunění

Drabble: 

Ambrož se zalyká vzrušením z nadcházejícího střetnutí.
Evžen přitahuje nebezpečí jako magnet, ale on žije v poklidu voňavé dílny. Kdy naposled spolu něco výjimečného podnikli? Snad teď nezklame.
Oba musejí být plně při smyslech. Nic nepřehlédnout, ohrožení či léčku okamžitě rozpoznat, soustředit magické schopnosti, mozky nabroušené, síly vyvážené, oba sehraní, připravení k boji, vyjednávání, úskokům... Musejí si navzájem krýt záda, jeden se stane prodlouženou paží druhého.
Teď!
Kouzlo přetrhne trans.
Naléhavé bušení zesláblo v jemné chvění. Evžen se sveze na zem, protírá si oči, protahuje rozbolavělé tělo.
Cesta do neznáma je otevřená.
Jen Libuše ví, co čeká na jejím konci.

Závěrečná poznámka: 

Musejí koukat, přemýšlet, bojovat, řešit, čarovat... to je dost práce, doufám

Příště: Sešup

Obrázek uživatele Aries

Dunění

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Srdce z kamene

Drable pro Ryu

Drabble: 

Evžen kráčí s proudem řeky.
V transu sálá magií jak horečkou, nevnímá okolí.
Ničivá rána za ranou prostupuje tělem, bolest odsekává vteřiny života jak železo skálu. Nemilosrdně popohání vpřed.
Ambrož odráží démony podrážděné neobvyklou cizí magií, odhazuje překážky, prolamuje cestu.
Voda běsní jak rozbouřené moře.
Ve tmě poletují okna zprohýbaného domu. Připomíná dámu v krinolíně.
Dům odtančí na křivých nohách. Hrbolatá dlažba poskakuje v těžkém valčíkovém rytmu.
Dunění země přehluší vřeštění zmatených démonů.
Ambrož už také cítí pravidelné údery.
V uších zní skřípání železa o kámen.
Přehluboká trhlina v zemi náhle zívne jak černá tlama.
Tam dole.
Tam to vězí.

Závěrečná poznámka: 

Poznámka pro kontrolory: Zdroj problému je někde pod zemí. Může být?

A ještě poznámka všeobecná: Příběh se odehrává na konci jara 1995. Tančící dům v naší realitě tehdy ještě nestál. V paralelní realitě, jak vidno, taky nestál.

Příště: Před posledním krokem

Obrázek uživatele Aries

Srdce z kamene

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Urgenci

Drabble: 

Kamenný most sestrojený z královské vůle. Protkaný ohromující magií hvězd. Rozpíná se vznešeně mezi břehy, důstojný svědek běhu času, věčný v tom i onom světě, v každé dimenzi.
Všechno už viděl. Nic nelze zastřít, sebetajnější myšlenku, do hloubky zatlačený pocit. Masky nic neplatí, přetvářka by se rovnala urážce.
Pod uctivým dotekem se neslyšně převalují staletí.
Evžen prosí z celého srdce o pomoc, otvírá duši, vydává všanc nejskrytější zákoutí.
Krev v rozechvělé dlani tvrdě pulsuje, buší, ostře bodá, už už rozerve své křehké vězení.
Oči pálí a slepnou jako zasypané těžkou hlínou, spoustou přetěžké zeminy.
Starý most hovoří. Nabádá ke spěchu.

Závěrečná poznámka: 

Já vím, já vím. Ale nic maskovitějšího nevypotím, nebude-li uznáno, tak holt nebude.

Příště: Dunění

Obrázek uživatele Aries

Urgence

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Noční flétnu

Drabble: 

Je řada na Evženovi.
Vypráví o Strážci, o tajuplném magickém objektu, o hrozícím protržení hranice světů.
„Takže ty jsi ho zachránil a on nás za to uvrtal do maléru?“ Ambrož se chytá za hlavu. „Prosím tě, až se zas nějaká obluda bude dožadovat tvojí pomoci, nemohl bys ji rovnou poslat do pekla?“
Evžen krčí rameny: „Jistě. Teď ale rychle.“
„U Želmíra, co chceš dělat? Jak? Kde?“
Evžen odmotává kapesník ze zraněné dlaně: „Tenhle most zná oba světy. Snad poradí. Ty hlídej démony.“
Okolo prochází přízračná dvojice, propletená jak břečťanové stvoly.
„Mají jiné starosti,“ ušklíbne se Ambrož. Vyčaruje clonu: „Nebudeme rušit.“

Závěrečná poznámka: 

Příště: Srdce z kamene

Obrázek uživatele Aries

Noční flétna

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Výtrysk

Drabble: 

Sedí na širokém zábradlí mostu. Pozdrav domova uprostřed cizoty.
V kalné řece plavou ještěři.
„Odevzdal jsem zakázku, krátil jsem si cestu domů přes Hrad. Byl hezký večer, na zámeckých schodech hrál nějaký kluk na flétnu… Seděl jsem tam a poslouchal, vzpomínal jsem na Vendulu – mívala flétnu ráda, však víš. Přešla půlnoc, najednou nikde nikdo, hudbu jsem slyšel už jen jako tichou vzdálenou ozvěnu…
Vtom měsíc zezelenal. Praha se zbortila. Šílel jsem, řval… utíkal, kam mě oči vedly. Rovnou do pasti… Nebýt tebe…
Máš představu, jak odsud?“
„Možná.“
„Tak honem pryč!“
Evžen pohladí vlhký kámen. Chvěje se pod prsty.
„Ještě ne.“

Závěrečná poznámka: 

Příště: Urgence

Obrázek uživatele Aries

Výtrysk

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Hluboký řez

Drabble: 

Umírající dům sténá a chroptí, hroutí se jak domeček z karet.
Liškomágové prorazí úzkou štěrbinou mezi plameny, v děsu prchají po nábřeží rozbouřené řeky.
Zastaví se až u ústí věčného mostu, nohy roztřesené úprkem. Sípavě nabírají dech, váhavě se otáčejí.
Vysoko k nebi tryská strašlivý gejzír černých plamenů. Proud paprsků oslepující temnoty přetíná zelený měsíc. Černější než smrt, propalují zrak.
Ambrož se pokouší promluvit, slova však ne a ne vydrat se ze staženého hrdla.
Evžen také mlčí, fascinovaně pozoruje své dílo, v očích odraz černé zkázy.
Pořezaná dlaň ještě krvácí.
Ambrož vytáhne kapesník.
Teprve potom si bratranci padnou do náruče.

Závěrečná poznámka: 

Vidíte tam ty proužky, že jo?

Příště: Noční flétna

Obrázek uživatele Aries

Hluboký řez

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Hostinu

Drabble: 

Evžen se proplete mumrajem.
Ambrož sedí v rohu, v rukou sklenici, v očích děs.
Nemůže se pohnout.
„Opravdu ty?“ vydechne.
Evžen povzbudivě kývne.
Setřese dívčí ruce vábící k hodování, neurvale rozežene třeštící tanečníky.
Cítí, jak magie víří zakletým prostorem.
Sám dům chrlí zlo.
Kamenný nůž rozřízne dlaň, lačně pije, pulsuje rudou magií.
Krvavé čáry drásají závoj iluze.
Vysáté šedé mátohy padají na popraskanou podlahu.
Ambrož rozevře prsty.
Kluzké čáry rozežírají svíravá pouta.
Ambrož ztuhle vstává.
Palčivé červené stružky přetínají temné žíly zlovolného stavení.
Dům kvílí.
Strop se drolí, trámy praskají, zdi se hroutí.
Ze všech koutů prudce vyšlehnou černé plameny.

Závěrečná poznámka: 

Básník tím chtěl říci, že jak Evžen odčarovává ten dům, vrací Ambrože do normálního stavu, čili ho vlastně obnovuje neboli rekonstruuje

Příště Výtrysk

Obrázek uživatele Aries

Hostina

Úvodní poznámka: 

Věnováno Kopapakovi s díky za nápad

Navazuje na Přihořívá

Drabble: 

Dveře dokořán, záplava světel a veselé hudby přetéká na temnou ulici.
Evžen stane na prahu, přehlíží vyzdobenou síň.
Stěny se otřásají rytmickým podupáváním mnoha nohou. Stoly prohnuté pod pekáči plnými pečeného masa, z vysmolených korbelů stříká pěna.
Přiskočí děvče krev a mlíko, z bílých krajek se dere bujné poprsí, rudá ústa rozesmátá.
Podává plnou sklenici.
Evžen ihned pocítí žízeň, zaváhá… Odmítne. To nebude jen tak. Vzal by jed, že je to past.
A náhle vidí:
Tanečníci se pohybují mechanicky jako loutky.
Jedlíci zvedají sousta k ústům, aniž by polkli.
Úsměvy jsou škleb.
Hlasy zní dutě, ve skelných očích sedí smrt.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Hluboký řez

Obrázek uživatele Aries

Přihořívá

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Konec pobíhání nazdařbůh. Jinak. Po liščím.
Lišák se plíží bludištěm nebetyčných mrakodrapů obklopených chatrčemi na spadnutí. Spatří důvěrně známý dům obrostlý břečťanem, vzápětí se ztratí mezi bizarními stavbami neznámého účelu.
Dlažba pod tlapkami se zachvívá. Nos je přeplněný směsicí neznámých pachů. Sluch zahlcený nepopsatelnými zvuky.
Evžen se občas zastaví.
Zkoumá zem.
Volá bratrancovo jméno.
Zas a znovu hledá stopu.
Zkouší kontaktní čáry.
A vtom…
Vzdálený, stísněný, nevěřícný hlásek:
„Evžene?“
„Slyším tě!“ vykřikne.
„Pomoz mi!“
„Už letím!“ zavýskne Evžen. „Mluv, pořád mluv, po sluchu tě najdu!“
Lišák se žene ulicemi, ztrácí a překotně hledá další cestu, nedbá nebezpečí.
Samá voda, přihořívá.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Hostina

Obrázek uživatele Aries

Přízrak z jiného světa

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Jízdu

Drabble: 

Na protějším břehu je místo pyšně rozložitého Klementina přivítala zvláštní rozteklá stavba. Jako by tam někdo vyplivl obří fialovou žvýkačku.
Kočár zpomalil.
Evžen toho využil a seskočil ze stupátka.
„Díky za svezení,“ prohodil s úsměvem.
Vozka přitáhl opratě. Pod černou kápí zasvítila umrlčí lebka. Ač se to zdálo nemožné, v bezmasé tváři se objevil nesmírně vyjevený výraz. Vzápětí kočár se vším všudy zmizel.
Evžen poznal neškodný přízrak, který několikrát potkal na Starém Městě. Sem se tedy uchyluje, když není jeho čas?
Duch ho nejspíš považoval za strašidlo.
Evžen vyprskl. Se smíchem vykročil na další cestu, znovu plný kuráže.
Zvládne to.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že jednotné číslo se může

Příště: Přihořívá

Obrázek uživatele Aries

Jízda

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Bič a pryč

Drabble: 

Už se viděl pod koly, když narazil na stupátko pro lokaje.
Křečovitě se zachytil.
Démoni k jeho překvapení kočár nepronásledovali. Ihned je ztratil z očí.
V trysku ulice splývaly, záblesky světel střídaly temnotu.
Kočár téměř vlétl pod věžovou bránu a řítili se po mostě.
Evžen s úžasem pozoroval, že chybí sochy, ale jinak most vypadá navlas stejně jako v jeho světě.
I tady chodily bizarní postavy, strašidelné zjevy, nazí démoni.
Evžen se přitiskl k zadku vozu.
Předchozí útok určitě vyprovokoval použitím kouzla. Snažil se proto co nejvíc utlumit svou magickou auru, skrýt myšlenky, utajit pocity.
Jen nezřízenou zvědavost zkrotit nedokázal.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Aries

Bič a pryč

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Sežerou ho?

Drabble: 

Vyčerpaný Evžen sotva stál na nohou. Jeho útočná kouzla ztrácela údernost.
Lačné příšery obklíčily chatrné útočiště.
Zbývalo jich nejmíň čtyřicet. Dost, aby mu odřízly jakoukoliv únikovou cestu. Příliš velká přesila, aby je dokázal zlikvidovat. Teď už neměl sílu postavit se tváří v tvář ani jednomu.
Náhle v řevu rozeznal rachocení kol po nerovné dlažbě.
Ulicí tryskem projížděl starodávný kočár tažený dvěma vraníky. Z nozder koní se valil dým, z očí sršely jiskry, kočí v černé kápi zběsile práskal bičem.
Evžen vsadil všechno na jednu kartu.
Skočil.
Dopadl na střechu kočáru. Zoufale zaryl drápy do zpuchřelého dřeva.
Přesto nezadržitelně klouzal dolů.

Závěrečná poznámka: 

Slovo karanténa je odvozené od italského quaranta, čtyřicet. Čtyřicet jich odřízlo Evžena od okolí. Nebude-li uznáno, hádat se nebudu.

Příště: Jízda

Stránky

-A A +A