Budeč: Liškomág Evžen

Obrázek uživatele Aries

Stopy

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„S dovolením,“ syčí Xénie v oparu řebíčkové vůně. Jak má u Želmíra vyčistit Evženovy rány, když on i Dmýšek kousance pečlivě zkoumají a překážejí v práci? Evžen by například zrovna teď nemusel zkoušet prohlédnout si zblízka vlastní loket.
„Nepochybně lidské zuby, otisky jsou hluboké, ale všechny zhruba stejně, vidíte?“
Xénie vztekle vycení ostré špičáky.
Dmýšek raději ucouvne: „Pardon.“
„Jsou maličké. Možná dětské.“ Lišák schová bolestný úšklebek za zamyšlené mračení. „To je zlé.“
„Kde by se tam vzalo dítě? Nefantazírujete?“ Dmýšek rozčileně vrtí hlavou. „Propátrám archivy. Zločiny, nehody, násilné incidenty.“
Evžen se obléká, Xénie mu pozorně přidrží rukáv.
Poděkuje drobným pousmáním.

Závěrečná poznámka: 

Dalo by se uznat, že něco zjistili, ale je to ošklivé, ale zato se Xénie o Evžena po tom pokousání hezky stará?

Příště: V pekle

Obrázek uživatele Aries

Pro změnu před půlnocí

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Cestu zpátky

Drabble: 

Evžen si promne rozpálené dlaně: „Nemůžu najít žádné vodítko, je tady toho moc. Musím si počkat přímo na ducha, snad potom dokážu zjistit, čeho se chytit.“
Dmýšek už kreslí ochranný kruh. „Nedovolím vám nic riskovat. Postavte se sem.“
Evžen pochybovačně pokrčí rameny, ale poslechne. Zhasnou sféru a čekají.
Nic se neděje.
Evžen ztratí trpělivost a navzdory Dmýškovu varovnému výkřiku vystoupí z kruhu.
Útok přijde okamžitě.
Ne že by si Evžen nějak liboval v bolesti, ale naučil se ji snášet jako nezbytnou součást své práce. Zuřivé kousance zraňující do krve však vydrží jen pár vteřin. Pak usoudí, že kdo uteče, vyhraje.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Stopy

Obrázek uživatele Aries

Zdrhat!

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Kroky

Drabble: 

Dají se na útěk. Prchají vzhůru do stráně, jediná možnost. Přeskakují kořeny, proplétají se mlázím, zachytávají se drsných kmenů, aby získali oporu. Lapají po dechu, srdce buší až v krku, tepny ve spáncích div neprasknou, ale hrůza dává nohám křídla, strach napomáhá obratnosti, děsem rozšířené oči včas varují před překážkami. Rychle, rychle! Přidejte, leťte!
Ještě kousek a budou nahoře, tam se ztratí v houštině.
Vzadu hrozivé funění, hněvivé brblání. Těžké tlápy dusají po jehličí, pravidelně, neúprosně, temný zvuk kroků překrývá dokonce i šumění stromů, rozechvívá zemi.
Jirka se na okamžik ohlédne. Vykřikne zděšením.
Babizna je stěží krok pozadu. Rozmachuje se.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Na dosah

Obrázek uživatele Aries

Cesta zpátky

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Instrukce

Drabble: 

Každý dům má paměť. Od položení základů, od první vztyčené zdi. Od chvíle, kdy vsaje výdech prvního obyvatele, jenž překročí práh, po truchlivé ruiny zbořeniště.
Všechno zůstává vepsané do stěn. Dusné horko a pot nekonečné dřiny. Otisky rozpraskaných dlaní. Neodbytné hučení strojů. Stále vnímá jemné chvění v základech. Neslyšnou ozvěnu dávno umlklých hlasů. Přátelství i řevnivost, obětavost i zášť, důvěrně sdílenou ženskost, až se zdá trochu nepatřičné pátrat dál. Muž je nevítaný vetřelec. Muži domu přinesli zmar, opuštěnost a tichý smutek.
Jak proniknout do hloubky, jak v nánosech celého století odhalit jedno tajemství?
Zůstává skryté pod železem a němým betonem.

Závěrečná poznámka: 

Nevím, nakolik je zřetelné téma. Evžen s domem komunikuje a vnímá nastřádané emoce a různé vlivy. Jde to dost špatně,nemůže se dostat pod povrch, protože beton a hlavně železo dost překáží, tak už ví leccos, jen ne to, kvůli čemu tam je. To by se jako bílé místo na mapě dalo počítat, doufám.

Příště: Pro změnu před půlnocí

Obrázek uživatele Aries

Kroky

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ na téma Poslední hrdina.
Navazuje na Proti proudu

Drabble: 

Bořek uzavírá řadu.
Přestává ho zajímat, jaké nové podivnosti se jim postaví do cesty. Stále častěji se ohlíží. Jeho neklid roste.
Drkne do Radky: „Slyším kroky. Někdo jde za námi.“
Dívka okamžitě strne.
„Asi divočák,“ zasměje se Jirka.
Bořek nervózně zasyčí, děti ztichnou. Zaposlouchají se.
Pomalé pravidelné praskání větviček pod těžkou nohou, šustění rozhrnovaného listí, namáhavý dech.
Bořek zakryje Radku zády. Rychle se rozhlíží po vhodném úkrytu.
Má strach.
Ze tmy se vyšine tlustá babka zachumlaná v šátku, kolébá se stále blíž.
Bořek se uvolní. Nějaká kořenářka.
„Dobrý večer.“
Vtom měsíc ukáže šedý krutě hrozivý obličej.
Zablýskne se ostrý srp.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Zdrhat!

Obrázek uživatele Aries

Instrukce

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Externistu

Drabble: 

Dmýšek zruší policejní bariéru.
Evžen omrkne jeho čáry. Bez poznámky si je uloží do paměti.
Sféra odhalí ponurou scénu opuštěnosti a zmaru. Zbytky nedávného táboření se mísí se starými odpadky, prach zahnědlý kapkami krve se usadil do výstražné spirály.
„Nesu za vás odpovědnost,“ poučuje Dmýšek vážně. „Budete se proto řídit mými pokyny, nikdy nevstoupíte bez mé přítomnosti. Pokud dám rozkaz, abyste se stáhl do bezpečí, bezpodmínečně poslechnete.“
Evžen ho příliš nevnímá. Hladí omítku, nasává atmosféru. Cítí smutek a strach. Čerstvé emoce.
„Rozuměl jste?“ naléhá Dmýšek.
„Přestaňte mě komandovat jak malého kluka,“ odtuší Evžen roztržitě.
Musí prozkoumat podlahu v místě útoku.

Závěrečná poznámka: 

Příště Cesta zpátky

Obrázek uživatele Aries

Externista

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Bronzové ornamenty na starožitné pokladně se v záři petrolejky lesknou stejně jako zvědavé oči Evžena Vulpese.
„Strašidelný dům v Praze, o kterém vůbec nevím? Agresivní kousavý duch... Není to jen poltergeist?“
Dmýšek dobře zná Evženovu neochotu spolupracovat s policií. Připravil se na složité vyjednávání. Liškomága však neobvyklý úkol velmi zaujal. Souhlasí bez váhání.
„Dům je starý asi sto let, už dlouho prázdný? Může to souviset?“ uvažuje Evžen.
„Nevíme. Odjakživa to bývala prádelna. Ti bezdomovci jsou možná první, kdo tam nocoval.“
„Žádné stopy nedávného čarování?“
„Vůbec žádné stopy magie. Ty bych našel. Stopy strázně nikdo nezkoumal.“
„Tak na co čekáme? Jdeme.“

Závěrečná poznámka: 

Příště: Instrukce

Obrázek uživatele Aries

(Ne)náležitý postup

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Neviditelné zuby

Drabble: 

Dva muži. Dýmající cigarety. Houstnoucí napětí.
Dmýšek zuří: „Heslo dne: Zapečetit, utajit, zatlouct! Tady přišli k vážné úhoně lidi, slyšíte? Lidi! Ne položky z protokolu!“
Šimon dohlíží na uzavření bariéry.„Žádná magie, žádný zločin. Je to duch. Co už s tím.“
„Vím. Nejsou lidi. Zase fráze! Až někoho zabije...“
„Posílíme hlídky.“
Dmýšek sám nechápe, co se ho tolik dotklo. Osud zbědovaných bezdomovců? Naléhavý pocit křivdy? Lhostejnost kolegů?
„Usmířím ho. Najmu externistu.“
Odhodlaně mávne směrem k západu.
„U sester! Vy myslíte toho...“ Šimon se vyjeveně zakucká. „Ale na vaše triko. Šéf by mě zabil.“
Nenápadně Dmýškovi předá znak k otevření bariéry.

Závěrečná poznámka: 

Modří patrně vědí. Pro ty, co nevědí a případně by je zajímalo co a jak: Dmýšek je z vyšehradské kriminálky a má na starosti magické útoky proti obyčejným. Vyšetřování incidentu ukázalo, že původcem přepadení je duch. Duchové se pravomoci lidských zákonů vymykají a kriminálka navíc momentálně řeší naléhavý případ.
Šimon je zástupce velitele vyšehradských strážníků. Jeho nadřízený je proslulý Kadrnožka.

Příště Externista

Obrázek uživatele Aries

Proti proudu

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Kdo tady velí?

Drabble: 

Cesta na druhém břehu vypadá schůdnější. Přelezou po kluzkých kamenech, přebrodí hlubší tůňku. Voda studí.
Jdou husím pochodem. Zlehka našlapují, rozhrnují kapradí, se zatajeným dechem pozorují tančící stíny. Radka plnými doušky nasává vůně nočního lesa. Jaké blaho!
Do lucerny prudce narazí smrtihlav velký jak dětská dlaň. Vyděšeně vyjeknou. Jirka radši schová lampičku pod bundu. Kdo ví, co by ještě přilákal.
Ze stříbřitého oparu se noří tlusté kmeny jak znetvoření skřeti. Tam! Světlušky nebo bludičky? Tichý šelest sovích křídel nad hlavou. Zamručení v neproniknutelném houští.
Poslední Bořek má dojem, že slyší cizí kroky. Něco probudili? Někdo je sleduje?
Nic však nevidí.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Kroky

Obrázek uživatele Aries

Neviditelné zuby

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Po půlnoci

Drabble: 

Cosi se na něho nehlučně vrhlo, hryže to a drápe. Marně se brání, ruce projíždějí nehmatnou tmou. Bezmocně se svíjí do klubíčka v kluzké kaluži. Řve bolestí a nechápavou hrůzou.
Maňas vyleze z pelechu, ňákej záchvat, myslí si, chce kamaráda pohmatu zklidnit. Vtom na vlastním předloktí zblízka rozezná pravidelný oblouček hlubokých vrypů, pálí jako ďas, už teče červená.
Vašek se probere poslední. Rozsvítí baterku.
S čím se to rvou, nic tam není!
Rozmáchne se spacákem, tu máš, neviditelná bestie!
„Ven, pryč!“ Vykope chlapy na ulici. Ze Zdendy krev jen crčí, Maňas v šoku.
Vašek zoufale mává na projíždějící auto: „Pomoc!“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Aries

Kdo tady velí?

Úvodní poznámka: 

Navazuje na První tři kroky

Drabble: 

Hodinářův Jirka pozvedne svou očarovanou lucernu: „Aby bylo jasno, vůdce výpravy jsem já. Jsem nejstarší a nejlíp prokouknu tmu.“
„Jenže já,“ opáčí Bořek naježeně, „jsem tady na rozdíl od tebe už jednou byl. S tátou pro dřevo na hůlky.“ Tehdy ho Evžen bezpečně provedl tajnými liščími cestičkami. „Liškomágovi v černém lese nic nehrozí, stačí vědět, kudy jít,“ opakuje otcova slova.
Radka mlčí, dokud ji role mladší sestry neomrzí.
„Jirka není liška a ty si cestu beztak nepamatuješ. Tamhle někde šumí voda. Vezmeme to podle potoka, ať nezabloudíme. Potom se uvidí.“
První sebejistě vyrazí naznačeným směrem.
Klukům nezbývá než ji následovat.

Závěrečná poznámka: 

Příště Proti proudu

Obrázek uživatele Aries

První tři kroky

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ.
Navazuje na Soumrak v lese

Drabble: 

Natřikrát zamčený les, aby sem nikdo nevlez.
Třikrát smočit prsty v kaluži ze srnčí stopy.
Třikrát se otočit pod lískou.
Třikrát zaťukat na bezový kořen.
A už jsou tu všichni tři, vážní a obezřetní a zároveň dychtiví poznat taje začarovaného lesa. Natrhat ty nejsladší jahody. Najít devatero divotvorných bylin a sedmero zázračných hub. Nakouknout do měsícem postříbřené studánky a spatřit vlastní budoucnost. Přeskočit bludný kořen. Dotknout se rozpraskaného kmene tisíciletého mluvícího dubu. Možná i tajně pozorovat víly, z bezpečné dálky rozeznat ohnivý tanec fajermonů. Hrdinsky snést vytí hejkala a poprosit skřítka o šálivý zlaťák.
Temný les tiše šumí. Láká. Varuje.

Závěrečná poznámka: 

Příště Kdo tady velí?

Obrázek uživatele Aries

Po půlnoci

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Útočiště

Drabble: 

Paprsky z pouliční lampy se s námahou prodírají skrz kalné luxfery. Špinavě oranžová se pravidelně mění na červené a zelené cákance semaforu. Tři minuty po půlnoci souvislý hukot ulice přešel v občasné svištění pneumatik.
Tři ležící postavy v černém koutě prozrazuje jen disharmonický bezútěšný koncert trojího chrápání.
Vtom se jeden chrčivý vzdech zlomí v půli. Zdenda se zachruje, zaheká a vyhrabe se zpod deky. Příroda velí. Šouravě tápe místností, až na chodbě škrtne sirkou. Pořád rovně a dostane se k vylomeným dveřím na zadní zarostlý dvůr.
Po třech krocích sirka zhasne. Zdenda zkusí další tři kroky poslepu. Zakřičí jen jednou.

Závěrečná poznámka: 

Příště Neviditelné= zuby

Obrázek uživatele wandrika

Nečakaná pomoc

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní
Drabble pre Aries, ktorá mi navrhla, aby som na geologickú výpravu za bludnými balvanmi vzala Evžena.
Nadväzuje na toto.

Drabble: 

Strhla som sa. Spoza stromov sa náhle vynoril ryšavý muž zahalený do staromódneho plášťa. Čo ak počul moju... ehm... konverzáciu s balvanom?
Zadívala som sa do zošita, ale muž mi nevenoval pozornosť. Prišiel priamo k balvanu a položil naň ruky. Vtedy som si všimla, že mu jeden prst chýba.
„Pochází zdaleka,” povedal po chvíli. „Z malého ostrůvku v Baltském moři. Urazil dlouhou cestu v sevření ledu... pomalou a vleklou, dokonce i na takový balvan...”
Otočil sa a mrkol na mňa. „Ale raději to nikomu neříkejte. Stejně by vám nevěřili.”
A zmizol v lese skôr, než som sa zmohla na odpoveď.

Obrázek uživatele Aries

Soumrak v lese

Úvodní poznámka: 

Pro ave.

Slíbené pokračování tohoto loňského drablete.

Drabble: 

Lahodná chuť. Trnoucí zuby. Čarovná ledová voda v kolébce z dětských dlaní. Přebytečné krůpěje se marnotratně rozstříknou po zelených listech. Krvavě zrudnou. To nic, jen poslední červánky.
Tři páry hbitých nohou, stébla trávy se ohýbají pod lehkými kroky. Tudy vede stezka.
Výbuch smíchu probudí prvního nočního ptáka. Sýček mžourá ještě poloslepýma očima. Nevidí, ale ví.
Ruka pohladí kůru vonící pryskyřicí. Borovice vpije otisk prstů.
Měkké podrážky hledají oporu, pár kamenů se skutálí ze svahu. Hranaté milníky v temně zeleném příšeří. Tudy prošli.
Děti se prosmeknou úzkou průrvou do černého lesa. Zakázané území. Nikdo netuší, kam se vydali.
Omyl.
Někdo ví.

Závěrečná poznámka: 

Tohle je moje asi největší challenge vůbec. Vím, že tady fůra lidí s přehledem dává dvě a víc sérií jakoby nic, ale mně se nikdy v životě nepovedlo soustředit se na víc než jeden příběh naráz. Ale letos se to tak semlelo. Tak zkusím pokračovat s tímhle i s příběhem z holešovické prádelny na střídačku podle toho, kde vyjde lepší téma. Budiž mi Gloria milostiva.

Příště První tři kroky

Obrázek uživatele Aries

Útočiště

Drabble: 

Uštípnout visací zámek z chatrných dveří byla hračka. Teď byla celá bývalá prádelna jejich.
Obhlédli trubky zježené spečeným rezem, černé čmáranice na špinavé omítce. Tlustá vrstva prachu proměnila popraskané dlaždice v měkký koberec. Našli dokonce obrovskou zapomenutou pračku. Třeba z ní ještě půjde vymontovat nějaká součástka, co se dá střelit.
Odkopali nejhorší svinstvo do jednoho kouta a v druhém nastlali roztažené kartóny. Vašek si velkopansky rozložil svůj pečlivě opatrovaný spacák, památku na lepší časy.
Sesedli se kolem vařiče na tuhý líh, který Maňas včera čórnul. Když v ešusu zabublala hrachovka z pytlíku a Zdenda poslal kolovat flašku, nechybělo jim nic.

Závěrečná poznámka: 

Příště Po půlnoci

Obrázek uživatele Aries

Jmelí

Obdarovaný: 
ef77

Přístupnost: bez omezení

Shrnutí:
Běžela liška po ledu, ztratila klíč od medu.
Kdo ho má, ať ho dá, ať se liška nehněvá!

Prohlášení: Veškeré použité postavy jsou moje a za všechny prachy.
Poznámka: děkuji za betaread Amarantě a neviâthiel

Copak jmelí, ale povídka... Milá ef77, něžné zimně vánoční příběhy moc neumím, ale snaha byla. Hezké Vánoce přeje Aries

***

Zimní slunovrat 1995

Obrázek uživatele Aries

Výbava

Úvodní poznámka: 

Ono se dost těžko vybírá něco z prostředka detektivky, aniž by člověk zároveň spáchal nepatřičný spoiler, tak dám tohle, které do seriálu nepatří a vzniklo nad plán

Drabble: 

Tajná výprava do začarované rokle vyžaduje důkladnou přípravu.
Amulety, pořádnou svačinu, kamenný nožík, provaz…
„Jirka slíbil přinést lampičku, co nikdy nezhasne,“ šeptal Bořek vzrušeně.
Radka přidala ohmataný sešit: „Drahošovy návody na zažehnání lesních strašidel. Chybí něco?“
Chlapec prohrabával batoh: „Potřebujeme kloudnou zbraň. Ideálně ze stříbra, jeden nikdy neví.“
„To neseženeme.“ Radka se zamyslela: „Leda… počkej.“
V nestřeženém okamžiku se vplížila do kuchyně prohledat kredenc. Vydolovala těžkou plochou krabici. Vítězoslavně přiběhla se dvěma stříbrnými noži.
„Máma nám vynadá,“ podotkl Bořek.
Radka pohodila hlavou: „Říkala, že ty příbory po prababičce budu mít jednou do výbavy. Tak se snad můžu vybavit už teď.“

Obrázek uživatele Aries

Výbava

Úvodní poznámka: 

Náhrada za neuznané téma č.14: Věno

Drabble: 

Tajná výprava do začarované rokle vyžaduje důkladnou přípravu.
Amulety, pořádnou svačinu, kamenný nožík, provaz…
„Jirka slíbil přinést lampičku, co nikdy nezhasne,“ šeptal Bořek vzrušeně.
Radka přidala ohmataný sešit: „Drahošovy návody na zažehnání lesních strašidel. Chybí něco?“
Chlapec prohrabával batoh: „Potřebujeme kloudnou zbraň. Ideálně ze stříbra, jeden nikdy neví.“
„To neseženeme.“ Radka se zamyslela: „Leda… počkej.“
V nestřeženém okamžiku se vplížila do kuchyně prohledat kredenc. Vydolovala těžkou plochou krabici. Vítězoslavně přiběhla se dvěma stříbrnými noži.
„Máma nám vynadá,“ podotkl Bořek.
Radka pohodila hlavou: „Říkala, že ty příbory po prababičce budu mít jednou do výbavy. Tak se snad můžu vybavit už teď.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Aries

V kuchyni

Úvodní poznámka: 

O pár dní později než Na balkóně

Drabble: 

Venku hustý déšť, uvnitř praskání dřeva a teplo. Hrnky s čajem příjemně zahřívaly dlaně.
Evženka si skládala stavebnici.
Lada se dychtivě natáhla pro další koláč.
Kdypak naposled normálně jedla, napadlo Xénii. Přistrčila mísu blíž.
„Co pan Sojka?“ staral se Evžen.
„Nic moc. Ale snad…“ Lada rychle zaťukala na dřevo. „Doufám.“
Skládanka se vznesla.
„Pořád za ním chodím. Ale víte, co by mě zajímalo? Zjistila jsem, že tamten váš starý mág měl dědice. Proč daroval knihu právě vám? Myslíte, že doufal, že Strážce osvobodíte?“
Evžen s úsměvem pokrčil rameny: „To už těžko zjistím.“
Xénie dolila čaj.
Dřevěná kostička klapla o podlahu.

Závěrečná poznámka: 

A to je konec, přátelé!
Obrovský dík za tradičně dokonalou organizaci, poděkování všem, co tu byli, psali a četli.
<3<3<3<3<3
Obrázek uživatele Aries

Na balkóně

Úvodní poznámka: 

Následuje druhý den po Propuštění
Navazuje na Mezitím na Vyšehradě

Pro nevi s poděkováním.

Drabble: 

Jsou dny, kdy padají samé trumfy, eso na eso.
Pak jsou ty druhé dny. Například dnešek.
Karel Vrbenský hledí na Vltavu, ponuře olověnou jako kouř v plicích.
Krysa ve vlastních řadách neodolala pokušení. Případ se uzavírá. Žádný důvod k oslavám.
„Něco mám,“ ozve se Vratislav zasmušile. „Eliáš Levý byl prý Otův prastrýc. Stýkali se. Levý Otovi asi prozradil, čím je ta kniha zvláštní. Po dražbě se sešli… Krucinál, kdybych si včera pospíšil…“
Zajíká se, ale Karel rozumí. Mohli Vostrého zachránit před pádem do zásvětí, ušetřit ho nepředstavitelných hrůz. A vydat spravedlnosti. Hrůzám dobře známým.
Karel típne cigaretu. Zpátky do práce.

Závěrečná poznámka: 

Příště: V kuchyni

Obrázek uživatele Aries

Propuštění

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Zlehka navázal první čáru.
Pocítil hluboký žal, bláznivé štěstí i trpký smutek, všechny city, co plodí slzy.
Svázal druhou.
Hlava se zatočila závratnou touhou po poznání, hladem po nezažitém, bezuzdnou žádostivostí.
Spojil třetí.
Krev vzkypěla pocitem křivdy, vražednou zuřivostí, nenávistí, vším, co vzbuzuje hněv.
Čtvrtá čára.
Laskavě objala, opředla obětavou něhou, vzápětí tvrdě sevřela. Mít, držet, ovládat!
Uzavřel kruh.
Úzkost se vyplížila ze všech koutů, vládu převzala hrůza.
Tento a onen svět se prolnuly.
Strážce se hluboce poklonil a zmizel.
Evžen vykřesal oheň. Vhodil knihu do plamenů.
Dlouho se pak díval, jak hoří.
Připadal si vyprahlý jako spálené kousky pergamenu.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Na balkóně

Obrázek uživatele Aries

O otevřené bráně

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Komu zůstane?

Drabble: 

Žil kdysi dávno mocný mág, znalý všech tajů pozemské magie.
Posedlý pýchou zatoužil poznat nepoznatelné, překročit hranice světů, vyzvednout bájné poklady, spatřit na vlastní oči, co žádný smrtelník dosud nespatřil, odhalit nedotknutelná tajemství.
I jal se ohýbat živly, vodu proměnil v oheň, zemi rozptýlil ve vzduchu, naplnil prázdnotu. Sílu převrácených živlů vtělil v nejmocnější čáry, jaké kdy člověk stvořil.
Prolomil bránu.
Obelstil Strážce.
Vstoupil.
Mágovi synové vedeni posvátnou hrůzou přeťali ve dví kouzlo zapsané do staré knihy. Každý pečlivě uschoval jednu polovinu.
Časem se jejich cesty rozešly.
Brána zůstala zavřená.
Mága již nikdo nespatřil.
Strážce dodnes bloudí po tomto světě.

Závěrečná poznámka: 

Projde mi recyklace živlů?

Příště: Propuštění

Obrázek uživatele Aries

Komu zůstane?

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Zavřenou bránu

Drabble: 

Pokoj plul v zamlženém oparu poletujícího prachu.Částečně zastřeným oknem proniklo chabé slunce.
Evžen usedl na špinavý koberec.
Probdělá noc si začala vybírat daň. Rozjitřené smysly ostře vnímaly těžké ticho. Stopy Břetislavova utrpení. Lačnou touhu i šílenou hrůzu jeho mučitele. Nelidskou prázdnotu obklopující zachmuřeného Strážce.
„Proč mě poslouchá?“ ukázal na knihu.
„Vysloužil jste si ji, patří vám.“
Evžen porozuměl, znal kouzla vázaná na vlastníka.
„Vostrý kvůli druhé polovině vraždil. Vy jste mu ji pak ukradl.“
Strážce přikývl. „Varujte se využít bránu sám pro sebe.“
Výhružná slova, avšak v tónu Evžen vycítil obavy. Nekonečnou únavu. Prosbu.
Pousmál se: „Pomůžu. Cenu znáte.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Aries

Zavřená brána

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Kouzlo ťalo jako šavle.
Rozbouřené síly se pokorně sklonily, smršť se přetavila v měkké brázdy. Rozplynula se.
Prostor opět získal pevné obrysy.
Kniha se sama ocitla ohromenému Evženovi v rukou.
Lada nedumala. Zoufale se vrhla k nehybnému Břetislavovu tělu.
Jiskřička života! Nejlepšího léčitele, okamžitě! Bez otálení s umírajícím přítelem zmizela.
Šedovlasý stál strnule jako žalostná socha.
„Zavřel jste bránu.“
„Ďas vzal bránu! Měli tu být dva muži.“
„Ten, co kvůli knize vraždil, se přiblížil příliš. Brána ho pohltila.“
Evžen zbledl: „Je mrtvý?“
„Život a smrt v zásvětí nemají podobu, jakou si dokážete představit.“
Ostrá dýka zamrazení: „Kdo jste vy?“
„Strážce.“

Závěrečná poznámka: 

Kdo/co je Strážce se už vysvětlilo.

Příště: Komu zůstane?

Obrázek uživatele Aries

Když se ruka k ruce vine

Úvodní poznámka: 

Následuje po Mezitím na Vyšehradě
Navazuje na Pád

Omlouvám se přítomným matematikům za způsobenou újmu.

Drabble: 

Rozvířené magické pole přímo řvalo.
Tam v posledním patře!
Doslova vylétli po schodech nahoru.
Na dveřích bariéra jak olověná mříž.
Pustili se do ní oba naráz, rychle, zručně, soustředěně. Ruce se proplétaly, prsty tančily po magických vláknech. Ve společném rytmu je na okamžik propojila jediná mysl. Lada se neubránila obdivu. Evžen může používat jen sedm prstů, přesto dokáže rozlamovat kouzelné zámky stejně hbitě jako ona osmi.
Uplynulo stěží pár vteřin a dveře se rozevřely.
Jako zející past.
Zběsilý vír.
Oslepující světlo.
Zmítající se těla.
Hrůza z neznámého.
Evžen se nerozmýšlel. Jeho vlastní čáry zasvištěly jako bič a přetnuly vražedný kruh.

Závěrečná poznámka: 

Asi takhle: 4 ruce jsou v tomhle případě jeden celek. Palce se nepoužívají a Evženovi chybí malíček. Takže Lada se do kouzla zapojuje osmi osminami a Evžen sedmi: 8/8 + 7/8 = 4 = 1.
;-)

Příště: Zavřená brána

Obrázek uživatele Aries

Mezitím na Vyšehradě

Úvodní poznámka: 

Následuje po Kruhu
Navazuje na Smečku

Děkuji neviathiel za laskavé zapůjčení Vratislava Skály.

Drabble: 

Než Vratislav Skála povýšil na kriminální oddělení, pracoval jako strážník. Rád využíval pauzu, aby zaskočil za bývalými kolegy na kafe a kousek řeči.
Tentokrát přerušil znepokojivě tichou debatu.
„Jdeš jako na zavolanou.“
Vratislav zkoprněl. Standardní výslech podezřelého se změnil v nepřehlednou řež? Svědkové utekli? A především: vyšetřovatel Vostrý zaútočil na strážníka? Nebýt časného dopoledne a stydnoucího kafe ve všech hrncích, pomyslel by si něco o alkoholu ve službě.
Oto Vostrý nebýval špatný parťák. Loni spolu zmákli pár zapeklitých případů.
Poslední dobou s ním nebyla kloudná řeč, občas zanedbával práci. Ale kolega je kolega.
Oficiální hlášení počká.
„Nejdřív s ním promluvím.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Aries

Kruh

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Vraha

Drabble: 

Stránky samy od sebe prudce zavířily.
V místnosti se nečekaně zhmotnil šedovlasý. Držel druhou polovinu knihy. I v ní se listy divoce převracely.
Vostrý ho poznal. Ten ho připravil o uloupenou kořist! Pokusil se zaútočit.
Zakolísal poražen strašlivou silou.
Kniha se sama vytrhla z rukou. Obě části se snažily spojit.
Tajné čáry ožily. Vyplížily se z pergamenu jako noční můra, svíjely se a proplétaly, tápaly ve snaze splynout a svázat přervané kouzlo.
Pevné obrysy prostoru se zkřivily, rozplizly, roztočily v děsivé spirále, zběsile rotujícím kruhu, v jehož středu se nezadržitelně rozvíralo cosi nepopsatelně, zvráceně nepřirozeného.
Hladová, hltavá, vše požírající prázdnota.

Závěrečná poznámka: 

V tomhle případě tápe sám ten kruh, jak se to kouzlo snaží obnovit.

Příště: Mezitím na Vyšehradě

Obrázek uživatele Aries

Vrah

Úvodní poznámka: 

Následuje po Strážci
Navazuje na Krásné vyhlídky

Drabble: 

Roztodivné předměty dotýkané během staletí. Zakleté artefakty. Kuriozity. Věci krásné i odpudivé, neškodné hračky, výtvory mocné i nebezpečné.
Břetislavova největší láska. Večer klid, sklenka a jazz v křesle nad knihou. Nepřál si víc.
Lidé nebyli nezajímaví. Obratnýma rukama vytvářeli vzácná díla, vdechovali jim magii, vkládali do knih pozoruhodné myšlenky.
Lada mu vtrhla do života, lidská až příliš, nevypočitatelná, přinášela venkovní vzruch. Chaos. Odolával, leč marně. Takové to tedy je. Útěky, útoky, strach a bolest. Nic pro něj.
Břetislav odvolal magickou formuli. Zastřená kniha se objevila.
Vostrý se na ni vrhl jak ohař na kost.
Jeho zmatený výkřik už Břetislav neslyšel.

Závěrečná poznámka: 

Příště:Kruh

Obrázek uživatele Aries

Strážce

Úvodní poznámka: 

Mezihra následující po Krásných vyhlídkách

Drabble: 

Knihovna staroslavné univerzity v Budči schraňuje nespočet pojednání o nadpřirozených tvorech.
Příručky, podrobné studie, bestiáře, zákony, pravidla. Návody, jak nelidské entity s vlastní magií rozpoznat, ovládat, jak se jim bránit, jak s nimi jednat.
Probírají se tu čarovná zvířata, některá známá i obyčejným. Inteligentní bytosti vládnoucí zvláštní magií, spjaté s jednotlivými živly nebo schopné překračovat hranice mezi lidským a nelidským, tímto a oním světem, životem a smrtí. Od drobné havěti, tiše chrastící v tmavých koutech, po vznešené bytosti nadané nesmírnou mocí.
Nejtajnější knihy se zabývají takzvanými Strážci.
Zhmotněný v astrálu, Strážce střeží nejvzácnější poklady, hluboká tajemství.
Chrání průniky mezi světy.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Vrah

Stránky

-A A +A