Budeč: Liškomág Evžen

Obrázek uživatele Aries

Liškomág Evžen

Evžen Vulpes patří do Budče a ještě loni se taky pod Budčí vyskytoval, pak mu kdosi stvořil vlastní fandom, děkuji.
Pochází ze starodávného rodu liškomágů, což jsou napůl lidi napůl lišky. Absolvent Budče, odborník na magické kameny a rituály, bydlí s rodinou v Lysolajích a provozuje krámek s amulety a ochrannými kouzly pro obyčejné lidi maskovaný jako trafika, po revoluci přeměněná na obchod s bižuterií.
Permanentně se zaplítá do průšvihů. Jeho příběhy jsou na Budči, v drablatech jsou okrajové střípky.
www.budec.net

Obrázek uživatele Aries

Lípa

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Evžen se zachytí kmene lípy. Měkké dřevo nabízí laskavou oporu v náhlé slabosti.
„Kučerová dostala pět let káznice. Dva roky nato umřela na tuberkulózu.“
Sladká míza konejší rozjitřené smysly.
„Pro smiřovací rituál s ní počítat nemůžeme.“
Evžen hladí rozpraskanou kůru, poslouchá jen napůl. Žluté srdíčko se třepotavě snese na dlaň. Pomíjivé potěšení.
„Možnost by byla,“ poznamená nepřítomně.
Seber se, ševelí lípa. Vezmi si moji sílu, jen maličko pomoz a zlé pomine.
Dmýšek ztuhne: „Myslíte nekromancii?“ Černá magie vybírá neúprosně krutou daň. Rušit mrtvou nikdy nedovolí!
Evžen povzbuzení stromu vděčně přijímá, dotekem děkuje. Už je klidný, podezření ho neurazí.
Zavrtí hlavou.

Obrázek uživatele Aries

Z Dmýškových poznámek

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Krůček pod vrcholem

Pozor, drastické.

Drabble: 

Tragická nehoda 1936. Amalie Kučerová, svobodná matka, zaměstnankyně. Hubená postava, mozolnaté ruce, nervózní pohled uštvaných očí.
Čtyřleté dítě. S sebou do práce. Chlapeček se bezradně motá mezi pradlenami, vlhké vlásky se lepí na zpocené čelo, kupy bílých prostěradel jak příval předjarního sněhu, ostré hlasy.
Dítě chtělo hračku, patřící zákaznici. Medvídek! Krásný, měkký, jen se s ním trochu pomazlit…
Mistrová nedovolila na hračku sáhnout. Patrně následoval záchvat vzteku. Matka dítě nechtíc srazila do vyvářecího kotle. Zuřivost, bolest a děs.
Nepřežilo.
Evžen křečovitě zmačká papír. Strohé útržky vět vracejí tytéž pocity, které sám zakusil, onu nezvladatelnou touhu a strašlivou zuřivost.
Už dost.

Závěrečná poznámka: 

Slova z poznámek se Evženovi mění na pocity a obrazy, dá se to uznat jako splněné téma?

Příště: Lípa

Obrázek uživatele Aries

Ticho na pěšině

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Okno

Drabble: 

Chlapci chvíli čekají a jejich neklid roste. Mysleli si, že Radka bude vmžiku zpátky se zprávami, jenže po děvčeti není slechu dechu.
Bořek napíná uši. Jako by sám les usnul. Větve tiše ševelí, jinak ani hlásek.
Kdyby byl sám, bez váhání by vyrazil jako vítr po sestřině stopě. Jenže co s kamarádem? Přece ho tu nenechá!
Jdou oba pomalým kulhavým krokem, kudy se Radka hbitě prosmekla, tam se těžce prodírají, kde lehce přeskočila, tam nemotorně přelézají.
Bořek šeptem volá sestřino jméno. Žádná odpověď.
Okno pomrkává mezi černými větvemi.
Maják nebo past?
Bořek se plíží k chaloupce.
Sbírá odvahu nakouknout dovnitř.

Obrázek uživatele Aries

Okno

Úvodní poznámka: 

Následuje po Zhasla

Drabble: 

Radka zaslechla řinkot a rozčilené hlasy, ale jenom se letmo ohlédla.
Světlo za ní zmizelo, ale vpředu stále měkce zářil žlutý obdélníček a vábil k sobě jak lucerna můru.
Plížila se pod nízkým křovím, kryla se za kmeny stromů, neslyšně našlapovala po hladké trávě. Už nebylo pochyb, že se blíží k obydlí. Komupak asi patří? Komu se zlíbilo usadit se v srdci zakletého pralesa?
Dospěla k okraji mýtinky. Obezřetně vykoukla mezi listím.
Chaloupka z omšelého dřeva a hrubého kamení se napůl skrývala mezi převislými větvemi, maličká jako domeček na hraní. Přívětivě zářící okno zvalo dál.
Tam nemůže bydlet nikdo zlý.

Závěrečná poznámka: 

Příště Okno

Obrázek uživatele Aries

Zhasla

Úvodní poznámka: 

Lyrická mezihra následující po Na průzkum

Drabble: 

Zhasla navždy. Sloužila věrně, prozařovala temnotu, vedla kroky nejistých, odhalovala skrytá tajemství, neúnavně rozlévala vlídné světlo, těšila v tísni, vnášela klid a pokoj do tiché samoty, vedla oči čtenářů po moudrých řádcích.
Sycená vsazeným kouzlem nikdy nezhasínala. Až do osudového okamžiku, kdy uprostřed černých lesů její netrpělivý uživatel zakopl a křísnul s lampou o tvrdý kámen.
Její schopnost vyprchala navždy, v žalozpěvu střepů se skončila její služba, melodický cinkot ji doprovodil na onen svět.
Těžko se smířit s jejím koncem u vědomí toho, že patřila otci a na svou poslední pouť se vydala bez jeho svolení.
Jirka jistě nikdy nezapomene.

Závěrečná poznámka: 

Příště Okno

Obrázek uživatele Aries

Krůček pod vrcholkem

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Dmýšek zuří

Drabble: 

Po zdlouhavém vyřizování formalit konečně projdou vyšehradskou recepcí.
Jakmile se ocitnou venku, Evžen vyhrkne: „Tak co archiv?“
„A dost,“ vybuchne Dmýšek. „Z případu vás okamžitě odvolávám, dohodu ruším a chraňte se mi ještě přijít na oči!“
Evžen rozhodí rukama: „Vždyť už jsem se omluvil. Ten duch se strašně trápí, přece toho nenecháme krůček před koncem.“
„Já ne, vy toho necháte!“
„A vy snad víte, co máte dělat?“
Dmýšek pevně stiskne zuby. Vím. Shodit toho zatraceně umanutého chlapa z vyšehradské skály.
Evžen pochopí, smířlivě se pousměje: „Ještě mě potřebujete.“
Dmýšek s rezignovaným povzdechem vytáhne poznámky.
„Tohle je ono,“ ukáže Evžen okamžitě.

Závěrečná poznámka: 

Evžen se narodil 30. března 1950, čili ve znamení Berana. Opravdu. Důkaz například tady, pokud by se to někomu chtělo počítat.

Příště Z Dmýškových poznámek

Obrázek uživatele Aries

Na průzkum

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Útok

Drabble: 

Kordula zlobně syčí, hrozí srpem, avšak stříbro s cinknutím narazí na stříbro.
Rozvášněná liščata nedbají nebezpečí, magická zbraň jim dodává odvahu. Divoce dorážejí, bodlákové švihance prší, květy propalují černé díry do šedého hábitu, až se baba rozprskne v bělavé chmýří. Větřík ho roznáší ke špičkám smrků.
Děti propuknou v jásot.
Jirka najednou vystřízliví z vítězného opojení: „Má někdo ponětí, kde jsme?“
Rozhlížejí se. Nadšení vyprchává.
„Koukněte!“ Bořek první zahlédne drobné žluté světlo. Náhle se tiše rozzářilo v dálce mezi stromy.
„Třeba tam někdo bydlí.“ Radka netrpělivě poskočí. „Jdu to očíhnout.“
Nečeká na souhlas. V liščí podobě proklouzne houštinou a zmizí.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že mi bude uznáno, že by Evžen dceru těžko mohl zapřít.

Příště: Zhasla

Obrázek uživatele Aries

Dmýšek zuří

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Dobrý začátek

Drabble: 

Strážník odsune závoru. Otevře těžké dveře.
„Ven!“ štěkne Dmýšek.
Evžen omluvně krčí rameny: „Netušil jsem, že tam hlídají.“
To snad není pravda! Po velmi nepříjemném rozhovoru s šéfkou a dlouhém úmorném vyjednávání s rozzuřeným Kadrnožkou, kterého rozhodně nebylo snadné uchlácholit a přesvědčit, aby výtržníka propustil jen s pokutou, vysvětlování, omlouvání, slibování, lichocení, vyvracení urážlivých nařčení, po tom všem mu ten zatracený lišák řekne jen tohle?
Čert mu napískal vybrat si tak lehkomyslného a naprosto nezodpovědného spolupracovníka! Žádné terno, jen maléry. S tím to chytil!
Dmýšek pocítí nutkavou chuť strčit Evžena zpátky do cely, důkladně zamknout a klíč hodit do studny.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Aries

Útok

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Beznaděj

Drabble: 

Bořek se neklidně vrtí, sedí na něčem pichlavém. Bodláky, to ještě scházelo. Moment… bodláky?
„Radko, proč máma doma suší bodlákové paličky?“ vydechne.
„Dodávají sílu. Chrání proti zlému čarování a vyhánějí temné bytosti.“ Radka se zajíkne. „Páni.“
Bořek rázem ožije. Stáhne si rukáv přes dlaň a už odřezává tuhé stonky.
„Ber jen ty se zralou hlavičkou,“ radí sestra vzrušeným šeptem.
„Co chcete dělat?“ nechápe Jirka.
Bořek bojovně třímá v jedné ruce stříbrný nůž, v druhé trs bodlákových květů. Energicky přebírá velení.
„Ty nemůžeš chodit, tak zůstaneš tady. Až dám znamení, rozsvítíš. Radko, jsi připravená? Na ni!“
Liščata se vyřítí z kruhu.

Závěrečná poznámka: 

Příště Na průzkum

Obrázek uživatele Aries

Dobrý začátek

Úvodní poznámka: 

Navazuje na V pekle

Drabble: 

Hned za svítání vpluje do kanceláře vysoká a tučná postava velitele Kadrnožky v nažehleném černém hábitu s bělostnou náprsenkou, dlouhý plášť se skládá jako křídla. Dobře naložen, k práci připraven.
Strážník ve vzorném pozoru předá hlášení, poté na velitelův pokyn předvede zadrženého delikventa.
Kadrnožka vykulí oči. Vzápětí si ve skvělé náladě nakroutí knír. Už dlouho pase po příležitosti oplatit drzému liškomágovi jeho arogantní chování tenkrát, když u Kadrnožky doma odstiňoval silový vír.
Nejdřív ho nechá trochu změknout v cele. Samozřejmě v té hluboké bez oken, má už svoje zkušenosti. Pak mu pěkně sečte všechny hříchy.
Dnes bude vskutku úspěšný den.

Závěrečná poznámka: 

Příště Dmýšek zuří

Obrázek uživatele Aries

Beznaděj

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Kordulu

Drabble: 

Kordula čeká. Číhá. Ani se nepohne, splývá s tmavým kmenem buku. Stříbřitý srp výhružně zrcadlí měsíc na nebi.
Děti se krčí v těsném klubku. Třesou se strachy i vlhce pronikajícím chladem. Přesezené nohy brní, zraněné chodidlo bolí. Únavou se klíží oči, avšak na odpočinek ani pomyšlení, v žaludku kručí, ale sevřené hrdlo nepropustí ani drobeček ze zbytku rozlámaného chleba. Vteřiny se vlečou jak dlouhé minuty, minuty se zdají hodinami. Do úsvitu nekonečně daleko – a co bude pak?
Radka si otírá nos. Jirka šeptem lamentuje, proč nezůstal doma. Byl to Bořkův nápad!
Bořek se zoufale rozhlíží po jiskřičce naděje. Nikde nic.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Útok

Obrázek uživatele Aries

V pekle

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Stopy

Drabble: 

Dmýškovy pokyny byly samozřejmě velice jasné: Nechodit do prádelny sám. Čekat.
Pro Evžena něco nepředstavitelně nesnesitelného teď, když má konečně vodítko.
Na rozhraní noci a dne lehce smaže policejní pečeť.
Poklekne ve spirále prachu, prstem kreslí čáry. Rozškrábne čerstvě zaschlé zranění na hřbetu ruky, přitiskne krvavou ranku k zemi.
Pocítí touhu rychle přerůstající v bezbřehou žádostivost, strašně, šíleně chce, musí něco mít, hned, okamžitě, nevydrží, zalyká se bezmocným vztekem, nepříčetně zuří, někdo mu brání, Evžen kouše, drápe, zničí celý svět, musí to mít, hoří…
Vtom ho hrubý chvat vytrhne z transu.
Evžen se vzpamatuje.
Stojí nad ním strážník: „Tak půjdeme.“

Závěrečná poznámka: 

Jako fakt, jinak to nejde. Nejpekelnější zákazníkův požadavek je pro Evžena nedělat nic.

Příště: Dobrý začátek

Obrázek uživatele Aries

Kordula

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: Na dosah
Soundtrack

Drabble: 

[Zvuky nočního lesa, namáhavé oddychování, praskání větviček]
Jirka: (kvílí) Kordula! Nemáme šanci. Prokouše mlhu a useká nám nohy!
Bořek: (funí). Neřvi! Udělal bych ochrannej kruh, ale potřeboval bych slídu, u Želmíra.
Jirka: (šeptá) Já ho umím se stříbrem. Jenže to taky nemáme.
Radka: Máme! Stříbrnej nůž! Dělej!
Jirka: Tý jo, dej to sem.
[Tiché cinkání, tajuplná hudba. V pozadí sýček]
Jirka: (šeptá) Polezte. (naříkavě) Jauvajs.
Radka: Kde mám kapesník? Ukaž tu nohu, zavážu ti to.
Bořek: (velmi tiše) Mlha už se zvedá, zas je černo. Číhá ve tmě. Čeká. Třeba bude čekat do rána.
Radka: (ještě tišeji) Třeba neodejde nikdy.

Závěrečná poznámka: 

Kordula je méně známá příbuzná slavné Klekánice. Řeže nohy dětem, které večer lezou do vody. Někde se ji také říká Sekavá bába.
Téma je doufám naplněno tím, že celá scéna se odehrává v noci.

Příště: Beznaděj

Obrázek uživatele Aries

Na dosah

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Zdrhat!

Drabble: 

Jirka zavřískne, chodidlo pálí, nemůže se postavit.
Kamarádi ho popadnou v podpaždí a z posledních sil vlečou nahoru.
Baba jim supí v patách.
Radka si shrne šátek na zpoceném krku. Hlavou bleskne nápad.
Šáteček. Dárek od mámy. Památka na nástup do prvního ročníku v Budči. Její zamilovaný, šedomodrý s drobnými bílými kvítky, z nejlepšího hedvábí. V horku chladil, v zimě hřál a prý má i schopnost chránit v nouzi nejvyšší.
Není čas váhat.
Radka jemnou látku s lítostí strhne. Upustí šátek za sebe.
Vyvalí se mlha hustá jako mléko, neproniknutelná běloba pohltí řídkou tmu, zastře babici zrak.
Děti prchají dál.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Kordula

Obrázek uživatele Aries

Stopy

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„S dovolením,“ syčí Xénie v oparu řebíčkové vůně. Jak má u Želmíra vyčistit Evženovy rány, když on i Dmýšek kousance pečlivě zkoumají a překážejí v práci? Evžen by například zrovna teď nemusel zkoušet prohlédnout si zblízka vlastní loket.
„Nepochybně lidské zuby, otisky jsou hluboké, ale všechny zhruba stejně, vidíte?“
Xénie vztekle vycení ostré špičáky.
Dmýšek raději ucouvne: „Pardon.“
„Jsou maličké. Možná dětské.“ Lišák schová bolestný úšklebek za zamyšlené mračení. „To je zlé.“
„Kde by se tam vzalo dítě? Nefantazírujete?“ Dmýšek rozčileně vrtí hlavou. „Propátrám archivy. Zločiny, nehody, násilné incidenty.“
Evžen se obléká, Xénie mu pozorně přidrží rukáv.
Poděkuje drobným pousmáním.

Závěrečná poznámka: 

Dalo by se uznat, že něco zjistili, ale je to ošklivé, ale zato se Xénie o Evžena po tom pokousání hezky stará?

Příště: V pekle

Obrázek uživatele Aries

Pro změnu před půlnocí

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Cestu zpátky

Drabble: 

Evžen si promne rozpálené dlaně: „Nemůžu najít žádné vodítko, je tady toho moc. Musím si počkat přímo na ducha, snad potom dokážu zjistit, čeho se chytit.“
Dmýšek už kreslí ochranný kruh. „Nedovolím vám nic riskovat. Postavte se sem.“
Evžen pochybovačně pokrčí rameny, ale poslechne. Zhasnou sféru a čekají.
Nic se neděje.
Evžen ztratí trpělivost a navzdory Dmýškovu varovnému výkřiku vystoupí z kruhu.
Útok přijde okamžitě.
Ne že by si Evžen nějak liboval v bolesti, ale naučil se ji snášet jako nezbytnou součást své práce. Zuřivé kousance zraňující do krve však vydrží jen pár vteřin. Pak usoudí, že kdo uteče, vyhraje.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Stopy

Obrázek uživatele Aries

Zdrhat!

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Kroky

Drabble: 

Dají se na útěk. Prchají vzhůru do stráně, jediná možnost. Přeskakují kořeny, proplétají se mlázím, zachytávají se drsných kmenů, aby získali oporu. Lapají po dechu, srdce buší až v krku, tepny ve spáncích div neprasknou, ale hrůza dává nohám křídla, strach napomáhá obratnosti, děsem rozšířené oči včas varují před překážkami. Rychle, rychle! Přidejte, leťte!
Ještě kousek a budou nahoře, tam se ztratí v houštině.
Vzadu hrozivé funění, hněvivé brblání. Těžké tlápy dusají po jehličí, pravidelně, neúprosně, temný zvuk kroků překrývá dokonce i šumění stromů, rozechvívá zemi.
Jirka se na okamžik ohlédne. Vykřikne zděšením.
Babizna je stěží krok pozadu. Rozmachuje se.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Na dosah

Obrázek uživatele Aries

Cesta zpátky

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Instrukce

Drabble: 

Každý dům má paměť. Od položení základů, od první vztyčené zdi. Od chvíle, kdy vsaje výdech prvního obyvatele, jenž překročí práh, po truchlivé ruiny zbořeniště.
Všechno zůstává vepsané do stěn. Dusné horko a pot nekonečné dřiny. Otisky rozpraskaných dlaní. Neodbytné hučení strojů. Stále vnímá jemné chvění v základech. Neslyšnou ozvěnu dávno umlklých hlasů. Přátelství i řevnivost, obětavost i zášť, důvěrně sdílenou ženskost, až se zdá trochu nepatřičné pátrat dál. Muž je nevítaný vetřelec. Muži domu přinesli zmar, opuštěnost a tichý smutek.
Jak proniknout do hloubky, jak v nánosech celého století odhalit jedno tajemství?
Zůstává skryté pod železem a němým betonem.

Závěrečná poznámka: 

Nevím, nakolik je zřetelné téma. Evžen s domem komunikuje a vnímá nastřádané emoce a různé vlivy. Jde to dost špatně,nemůže se dostat pod povrch, protože beton a hlavně železo dost překáží, tak už ví leccos, jen ne to, kvůli čemu tam je. To by se jako bílé místo na mapě dalo počítat, doufám.

Příště: Pro změnu před půlnocí

Obrázek uživatele Aries

Kroky

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ na téma Poslední hrdina.
Navazuje na Proti proudu

Drabble: 

Bořek uzavírá řadu.
Přestává ho zajímat, jaké nové podivnosti se jim postaví do cesty. Stále častěji se ohlíží. Jeho neklid roste.
Drkne do Radky: „Slyším kroky. Někdo jde za námi.“
Dívka okamžitě strne.
„Asi divočák,“ zasměje se Jirka.
Bořek nervózně zasyčí, děti ztichnou. Zaposlouchají se.
Pomalé pravidelné praskání větviček pod těžkou nohou, šustění rozhrnovaného listí, namáhavý dech.
Bořek zakryje Radku zády. Rychle se rozhlíží po vhodném úkrytu.
Má strach.
Ze tmy se vyšine tlustá babka zachumlaná v šátku, kolébá se stále blíž.
Bořek se uvolní. Nějaká kořenářka.
„Dobrý večer.“
Vtom měsíc ukáže šedý krutě hrozivý obličej.
Zablýskne se ostrý srp.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Zdrhat!

Obrázek uživatele Aries

Instrukce

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Externistu

Drabble: 

Dmýšek zruší policejní bariéru.
Evžen omrkne jeho čáry. Bez poznámky si je uloží do paměti.
Sféra odhalí ponurou scénu opuštěnosti a zmaru. Zbytky nedávného táboření se mísí se starými odpadky, prach zahnědlý kapkami krve se usadil do výstražné spirály.
„Nesu za vás odpovědnost,“ poučuje Dmýšek vážně. „Budete se proto řídit mými pokyny, nikdy nevstoupíte bez mé přítomnosti. Pokud dám rozkaz, abyste se stáhl do bezpečí, bezpodmínečně poslechnete.“
Evžen ho příliš nevnímá. Hladí omítku, nasává atmosféru. Cítí smutek a strach. Čerstvé emoce.
„Rozuměl jste?“ naléhá Dmýšek.
„Přestaňte mě komandovat jak malého kluka,“ odtuší Evžen roztržitě.
Musí prozkoumat podlahu v místě útoku.

Závěrečná poznámka: 

Příště Cesta zpátky

Obrázek uživatele Aries

Externista

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Bronzové ornamenty na starožitné pokladně se v záři petrolejky lesknou stejně jako zvědavé oči Evžena Vulpese.
„Strašidelný dům v Praze, o kterém vůbec nevím? Agresivní kousavý duch... Není to jen poltergeist?“
Dmýšek dobře zná Evženovu neochotu spolupracovat s policií. Připravil se na složité vyjednávání. Liškomága však neobvyklý úkol velmi zaujal. Souhlasí bez váhání.
„Dům je starý asi sto let, už dlouho prázdný? Může to souviset?“ uvažuje Evžen.
„Nevíme. Odjakživa to bývala prádelna. Ti bezdomovci jsou možná první, kdo tam nocoval.“
„Žádné stopy nedávného čarování?“
„Vůbec žádné stopy magie. Ty bych našel. Stopy strázně nikdo nezkoumal.“
„Tak na co čekáme? Jdeme.“

Závěrečná poznámka: 

Příště: Instrukce

Obrázek uživatele Aries

(Ne)náležitý postup

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Neviditelné zuby

Drabble: 

Dva muži. Dýmající cigarety. Houstnoucí napětí.
Dmýšek zuří: „Heslo dne: Zapečetit, utajit, zatlouct! Tady přišli k vážné úhoně lidi, slyšíte? Lidi! Ne položky z protokolu!“
Šimon dohlíží na uzavření bariéry.„Žádná magie, žádný zločin. Je to duch. Co už s tím.“
„Vím. Nejsou lidi. Zase fráze! Až někoho zabije...“
„Posílíme hlídky.“
Dmýšek sám nechápe, co se ho tolik dotklo. Osud zbědovaných bezdomovců? Naléhavý pocit křivdy? Lhostejnost kolegů?
„Usmířím ho. Najmu externistu.“
Odhodlaně mávne směrem k západu.
„U sester! Vy myslíte toho...“ Šimon se vyjeveně zakucká. „Ale na vaše triko. Šéf by mě zabil.“
Nenápadně Dmýškovi předá znak k otevření bariéry.

Závěrečná poznámka: 

Modří patrně vědí. Pro ty, co nevědí a případně by je zajímalo co a jak: Dmýšek je z vyšehradské kriminálky a má na starosti magické útoky proti obyčejným. Vyšetřování incidentu ukázalo, že původcem přepadení je duch. Duchové se pravomoci lidských zákonů vymykají a kriminálka navíc momentálně řeší naléhavý případ.
Šimon je zástupce velitele vyšehradských strážníků. Jeho nadřízený je proslulý Kadrnožka.

Příště Externista

Obrázek uživatele Aries

Proti proudu

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Kdo tady velí?

Drabble: 

Cesta na druhém břehu vypadá schůdnější. Přelezou po kluzkých kamenech, přebrodí hlubší tůňku. Voda studí.
Jdou husím pochodem. Zlehka našlapují, rozhrnují kapradí, se zatajeným dechem pozorují tančící stíny. Radka plnými doušky nasává vůně nočního lesa. Jaké blaho!
Do lucerny prudce narazí smrtihlav velký jak dětská dlaň. Vyděšeně vyjeknou. Jirka radši schová lampičku pod bundu. Kdo ví, co by ještě přilákal.
Ze stříbřitého oparu se noří tlusté kmeny jak znetvoření skřeti. Tam! Světlušky nebo bludičky? Tichý šelest sovích křídel nad hlavou. Zamručení v neproniknutelném houští.
Poslední Bořek má dojem, že slyší cizí kroky. Něco probudili? Někdo je sleduje?
Nic však nevidí.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Kroky

Obrázek uživatele Aries

Neviditelné zuby

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Po půlnoci

Drabble: 

Cosi se na něho nehlučně vrhlo, hryže to a drápe. Marně se brání, ruce projíždějí nehmatnou tmou. Bezmocně se svíjí do klubíčka v kluzké kaluži. Řve bolestí a nechápavou hrůzou.
Maňas vyleze z pelechu, ňákej záchvat, myslí si, chce kamaráda pohmatu zklidnit. Vtom na vlastním předloktí zblízka rozezná pravidelný oblouček hlubokých vrypů, pálí jako ďas, už teče červená.
Vašek se probere poslední. Rozsvítí baterku.
S čím se to rvou, nic tam není!
Rozmáchne se spacákem, tu máš, neviditelná bestie!
„Ven, pryč!“ Vykope chlapy na ulici. Ze Zdendy krev jen crčí, Maňas v šoku.
Vašek zoufale mává na projíždějící auto: „Pomoc!“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Aries

Kdo tady velí?

Úvodní poznámka: 

Navazuje na První tři kroky

Drabble: 

Hodinářův Jirka pozvedl svou očarovanou lucernu: „Aby bylo jasno, vůdce výpravy jsem já. Jsem nejstarší a nejlíp prokouknu tmu.“
„Jenže já,“ opáčil Bořek naježeně, „jsem tady na rozdíl od tebe už jednou byl. S tátou pro dřevo na hůlky.“ Tehdy ho Evžen bezpečně provedl tajnými liščími cestičkami. „Liškomágovi v černém lese nic nehrozí, stačí vědět, kudy jít,“ zopakoval otcova slova.
Radka mlčela, dokud ji role mladší sestry neomrzela.
„Jirka není liška a ty si cestu beztak nepamatuješ. Tamhle někde šumí voda. Vezmeme to podle potoka, ať nezabloudíme. Potom se uvidí.“
První sebejistě vyrazila naznačeným směrem.
Klukům nezbylo než ji následovat.

Závěrečná poznámka: 

Příště Proti proudu

Obrázek uživatele Aries

První tři kroky

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ.
Navazuje na Soumrak v lese

Drabble: 

Natřikrát zamčený les, aby sem nikdo nevlez.
Třikrát smočit prsty v kaluži ze srnčí stopy.
Třikrát se otočit pod lískou.
Třikrát zaťukat na bezový kořen.
A už jsou tu všichni tři, vážní a obezřetní a zároveň dychtiví poznat taje začarovaného lesa. Natrhat ty nejsladší jahody. Najít devatero divotvorných bylin a sedmero zázračných hub. Nakouknout do měsícem postříbřené studánky a spatřit vlastní budoucnost. Přeskočit bludný kořen. Dotknout se rozpraskaného kmene tisíciletého mluvícího dubu. Možná i tajně pozorovat víly, z bezpečné dálky rozeznat ohnivý tanec fajermonů. Hrdinsky snést vytí hejkala a poprosit skřítka o šálivý zlaťák.
Temný les tiše šumí. Láká. Varuje.

Závěrečná poznámka: 

Příště Kdo tady velí?

Obrázek uživatele Aries

Po půlnoci

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Útočiště

Drabble: 

Paprsky z pouliční lampy se s námahou prodírají skrz kalné luxfery. Špinavě oranžová se pravidelně mění na červené a zelené cákance semaforu. Tři minuty po půlnoci souvislý hukot ulice přešel v občasné svištění pneumatik.
Tři ležící postavy v černém koutě prozrazuje jen disharmonický bezútěšný koncert trojího chrápání.
Vtom se jeden chrčivý vzdech zlomí v půli. Zdenda se zachruje, zaheká a vyhrabe se zpod deky. Příroda velí. Šouravě tápe místností, až na chodbě škrtne sirkou. Pořád rovně a dostane se k vylomeným dveřím na zadní zarostlý dvůr.
Po třech krocích sirka zhasne. Zdenda zkusí další tři kroky poslepu. Zakřičí jen jednou.

Závěrečná poznámka: 

Příště Neviditelné= zuby

Obrázek uživatele wandrika

Nečakaná pomoc

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní
Drabble pre Aries, ktorá mi navrhla, aby som na geologickú výpravu za bludnými balvanmi vzala Evžena.
Nadväzuje na toto.

Drabble: 

Strhla som sa. Spoza stromov sa náhle vynoril ryšavý muž zahalený do staromódneho plášťa. Čo ak počul moju... ehm... konverzáciu s balvanom?
Zadívala som sa do zošita, ale muž mi nevenoval pozornosť. Prišiel priamo k balvanu a položil naň ruky. Vtedy som si všimla, že mu jeden prst chýba.
„Pochází zdaleka,” povedal po chvíli. „Z malého ostrůvku v Baltském moři. Urazil dlouhou cestu v sevření ledu... pomalou a vleklou, dokonce i na takový balvan...”
Otočil sa a mrkol na mňa. „Ale raději to nikomu neříkejte. Stejně by vám nevěřili.”
A zmizol v lese skôr, než som sa zmohla na odpoveď.

Obrázek uživatele Aries

Soumrak v lese

Úvodní poznámka: 

Pro ave.

Slíbené pokračování tohoto loňského drablete.

Drabble: 

Lahodná chuť. Trnoucí zuby. Čarovná ledová voda v kolébce z dětských dlaní. Přebytečné krůpěje se marnotratně rozstříknou po zelených listech. Krvavě zrudnou. To nic, jen poslední červánky.
Tři páry hbitých nohou, stébla trávy se ohýbají pod lehkými kroky. Tudy vede stezka.
Výbuch smíchu probudí prvního nočního ptáka. Sýček mžourá ještě poloslepýma očima. Nevidí, ale ví.
Ruka pohladí kůru vonící pryskyřicí. Borovice vpije otisk prstů.
Měkké podrážky hledají oporu, pár kamenů se skutálí ze svahu. Hranaté milníky v temně zeleném příšeří. Tudy prošli.
Děti se prosmeknou úzkou průrvou do černého lesa. Zakázané území. Nikdo netuší, kam se vydali.
Omyl.
Někdo ví.

Závěrečná poznámka: 

Tohle je moje asi největší challenge vůbec. Vím, že tady fůra lidí s přehledem dává dvě a víc sérií jakoby nic, ale mně se nikdy v životě nepovedlo soustředit se na víc než jeden příběh naráz. Ale letos se to tak semlelo. Tak zkusím pokračovat s tímhle i s příběhem z holešovické prádelny na střídačku podle toho, kde vyjde lepší téma. Budiž mi Gloria milostiva.

Příště První tři kroky

Stránky

-A A +A