Sen každého prcka.
Sen intelektuála.
Sen ochablých, nevycvičených nebo stařeckých svalů.
Zmlátit mlátičku.
„Fakt to chceš dát?“
„Musím, to nejde, jak se do mě furt naváží!“
„Ty vole, ty vypadáš…“
„To bys měl vidět toho druhého!“
„Viděl jsem.“
„No, a?!“
„Nic, kámo, vypadá úplně v pohodě, hlídá klub, jako by se nic nestalo…“
„Svědomí ho tlačí!“
„Proč?“
Sen duše.
Ale jak překonat hmotu?
Tlačí to mě. Jednou v noci vezmu pistoli a vystřelím mu mozek z hlavy.
Ve svý představě. Kterou neuskutečním. Nejsem mlátička.
Nedalo mi to. Nakonec jsem ho zmlátil, trochu podle, ale jo.
Jsem mlátička.
Kdo je víc?