Zpívající věže

Obrázek uživatele kopapaka

Past (X)

Drabble: 

Cinkání stříbrňáků...
Krásný zvuk.
Pro uši uvyklé na ošoupanou měď.

Někteří přesto váhali.

Uměli trochu počítat.
Stříbro bylo krvavé.
Práce za ně ještě víc.

Byly tu ovšem ještě ženy.

S rukama v bok.
I ony prahly po stříbře.
Pak už nikdo neváhal.

Popadli prošívané kabátce.
Hole s hroty opálenými ohněm.
Sekery a nože.

Víc kovu doma neměli.
Možná podkovu nad dveřmi.
Jehlu v manželčině ruce.

A šli.
Tam a zas zpátky.
Zpět přímo letěli.

"Štěstí, že platil předem," šlo po celé vsi.

Jenže to zdaleka nebylo všechno.
Smrt si je toho dne pořádně prohlédla.
Ještě dlouho je navštěvovala ve snech...

Závěrečná poznámka: 

Takový malý návrat k Pasti číslo čtyři.
Trochu jiný úhel pohledu :)
http://sosaci.net/node/23438

Obrázek uživatele kopapaka

Past (14)

Drabble: 

"Kachny," řekl Zed. "Kachny a zase kachny."
"A to pivo," odfrkla si Ria, "už mi lezlo krkem."
"Víno tak vysoko neroste a i ty kachny se musí sníst."

Šetřili koně a tak šli pěšky.
Po týdnu oslav v paláci potřebovali pohyb.
Trochu čerstvého vzduchu.

"Stůjte hajzlové!"

Zed se snažil předstírat, že křiklouna neslyšel, ale marně.
Jednoho muže šlo ignorovat.
Pět ozbrojených ne.

"Kdo z vás mi zabil bráchu? Zemře, druhý může jít."

Myslel to vážně.
On i jeho druzi.
Ria se usmála.

"Zeptej se ho sám."

Kosa prořízla vzduch.
Křiklounovo hrdlo.
Ani nehlesl.

"Ještě nějaké otázky?" usmála se služebnice Smrti.

Obrázek uživatele kopapaka

Past (13)

Drabble: 

"Pořád to nechápu," bručel Zed.
"To je prosté," řekl prošedivělý muž, kterého znali jako zrádce. "Kachny tudy táhnou každý rok. Hory jsou vysoké, proto prolétají průsmykem nad městem. Je jich tolik, že část musí přistát, aby se vůbec vešly. Ve vzduchu prostě není bezpečno. Stačí vám to takhle?"

Zed sotva lapal po dechu.
I původ kachních hodů ho zajímal.
Jenže...

"Zabili jsme dost lidí."
"Na cestách ve zdejším kraji bude hned o něco bezpečněji."
"Co kdyby zemřel nevinný?"

Zed se hned zastyděl.
Hloupá otázka.
Tedy krom paláce...

"Ale co vy..? Kdybych vás..."

Odpověď četl v úsměvu.
Opravdu si tolik věříš?

Obrázek uživatele kopapaka

Past (12)

Drabble: 

Jsem lovec lidí, vzpomněl si Zed na slova přísahy, nikdy se nevzdám!

Napřáhl tesák.
Ušklíbl se.
Druhou rukou hodil nůž.

Strážný ustoupil.
Úšklebek na tváři.
Nůž zaražený do štítu.

Ria nedopadla lépe.
I její kosa sklouzla po štítu.
Druhý strážný ustoupil.

Po třetím Zed hodil láhev.
Zmáčeného muže zatlačil ke zdi.
Konečně měl volnou cestu.

Čtvrtý sekl do prázdného pláště.
Pak ho maska udeřila do žaludku.
Jako jediný skončil na zemi.

Jen zrádce se pořád usmíval.
Ignoroval napřažené zbraně.
Dokonce lišácky mrkl.

"Dáte si kachnu na víně?
Mám ji k smrti rád.
Oběma dávám výbornou."

Pak dorazil zbytek zkušební komise.

Závěrečná poznámka: 

Snad je téma dost viditelné :)

Obrázek uživatele kopapaka

Past (11)

Drabble: 

Nikdo nesmí zemřít.
Nikdo nesmí...
Nikdo...

Připadal si nesmírně hloupě.
Lovec lidí a nesmí zabít.
Taková blbost.

Omráčit.
Svázat.
Uspat.

Dle ctěné libosti.
Jen žádná smrt.
Dokud nenajde zrádce.

Informátor nevěděl proč.
Jen o smrti.
Že spouští poplach.

Zed ho spoutal.
Museli uspět.
Jinak zemře.

Zatím se jim dařilo.
Vyhnuli se zvědavým očím.
Obešli palácové stráže.

Uvnitř to nebylo lehčí.
Uspali služebnou.
Polonahou milenku pána domu.

Konečně našli správné dveře.
Temný pokoj.
Lůžko zrádce.

Stilet tiše sykl.
Bodl.
A znovu.

Pak zaplály pochodně.
Zrádce se smál.
I jeho stráže

Dýka bodla do slámy.
Zemřel další strašák.
Ale proč to všechno?

Obrázek uživatele kopapaka

Past (9)

Úvodní poznámka: 

Varování..!
Je vůbec nutné?
Snad ani ne...

:)

Drabble: 

Jediná tkanice povolila.
Starý plášť zašustil.
Sklouzl na zem.

Koupil jí všechno.
Jemňounkou spodničku.
Šaty pod plášť i na koně.

Přesto se v pustých lesích vracela ke zbytku starého pláště.

Ukrýval vzpomínky.
Kryl jen málo z těla.
Nebránil dotykům.

"Ještě tak den, dva," zabručel Zed, "a budem se muset vrátit k jiným hrátkám."
"A k jiným zbraním? Nikdy. Ty ženské jsou mnohem civilizovanější!"
Vlastně měla pravdu.

Sevřel ji stehny.
Ňadra skryl do dlaní.
Vzal dech nekonečným polibkem.

Kéž by den nikdy neskončil!
Kéž by trval věčně.
Kéž...

Otázky pohltila vášeň.
Řád vystřídalo vzrušení.
Neunavitelné stráže vzal čert.

Zvítězilo.
Vášnivé.
Milování.

Obrázek uživatele kopapaka

Past (8)

Úvodní poznámka: 

V poslední chvilce :)

Drabble: 

Zed zívl.
Už dvě noci pořádně nespal.
Poprvé zažíval večery náročnější než dny.

Zachránilo ho jediné.
I koně už byli unavení.
Navíc už tolik nespěchali.

Dnes se pořádně vyspí.
Nijak zvlášť ho to netěšilo.
Ria se naposled usmála.

Její tvář nahradila lesklá maska.
Nový plášť zakryl nahá ramena i nohy.
Jasný hlas zmizel.

Dorazili k černé věži.
Chránil ji vysoký, kovaný plot.
Kruh služebníků Smrti.

"Nikdo nenaruší kruh služebníků," zašeptal zastřený hlas.
Rozloučili se už předtím.
U branky mlčeli.

Utábořil se nedaleko.
Do setmění sledoval služebníky Smrti.
Mezi nimi Riu.

Stáli bez pohnutí.
Nedokázal tak ani ležet.
Ráno nepřineslo změnu.

Obrázek uživatele kopapaka

Past (7)

Úvodní poznámka: 

Bez bodu.

Drabble: 

"Myslel jsem, že Smrti můžou sloužit jen muži," zabručel Zed.
"Já zas, že k Lovcům berou jen ty chytré..."

Mohl se urazit.
Změnit téma hovoru.
Mlčet.

Nic z toho nedokázal.
Prostě nemohl.
Nechtěl.

Seděla na koni v plášti ke kolenům.
Zbytek nepřežil řádění vlčích čelistí.
Ze spodničky natrhala obvazy.

"Jediný luxus, který jsem kdy měla," zašeptala unaveně.
Zed nenápadně pohladil obvazy.
Zachránily mu život.

Věděl, že v prvním větším městečku jí to vynahradí.
Koupí cokoli, co si bude přát.
Zabije každého, kdo se jí zkusí smát.

Dnes, zítra, za rok.
Kdykoli si řekne.
Klidně i zradí.

Snad to nebude třeba.

Závěrečná poznámka: 

Ač bez bodu, tak téma tam snad je vidět :)

Obrázek uživatele kopapaka

Past (6)

Drabble: 

Praskla větvička.
Vak s vodou rozčeřil hladinu studánky.
Šedivý vlk zavrčel.

Má mě zdržet, napadlo Zeda.

Odhodil tesák a skočil.
Šelma sledovala letící ostří.
Malý nožík bodl.

Na kousance nedbal.
Před sebou dvě míle lesem.
Vlčí smečku u tábořiště.

Dvě míle běhu.
Nic víc.
Nic míň.

Přebrodil rozvodněnou říčku.
Sotva popadal dech.
Vítalo ho ticho.

Kolem ohniště kruh mrtvých vlků.
Roztrhaný přístřešek.
Cákance krve.

A uprostřed.
Zkrvavené roucho služebníka smrti.
Stříbřitá maska v blátě.

Chyběl luk a šípy přibíjely vlky k zemi.
Zed zvedl hlavu.
Vzápětí padl na zadek.

"To bylo rychlé," řekl jasně dívčí hlas.
Pravý hlas služebnice smrti.

Obrázek uživatele kopapaka

Past (5)

Drabble: 

K večeru přišel déšť.
Velké kapky se ohlásily zasyčením ve zkomírajícím ohni.
Ťukáním na plachtě přístřešku.

Náhle lilo.
Obvyklé vlhko lesa vystřídalo mokro.
Provazy deště spojily mraky s provlhlou zemí.

Přesto měli štěstí.
Varovali je ptáci nízko nad zemí.
Náhlé utišení větru.

Proto zastavili už po poledni.
Narychlo vyspravili polorozpadlý seník.
Nasbírali suché dřevo.

Stříbrná dýka se pohnula.
"Jede dál?" zabručel prekvapeně Zed. "Už má celý den náskok!"
"Den nebo dva, na tom nesejde," odpověděl zastřený hlas. "Už je téměř u cíle, za hranicí."

Zed sevřel rty a přetřel tesák mastným hadrem.
Déšť ještě zhoustl.
Dokonce i ptáci chodili pěšky.

Obrázek uživatele kopapaka

Past (4)

Úvodní poznámka: 

Varování: smrt

Drabble: 

"Stopy jsou pryč," řekl unaveně Zed.

Dvacítka pobudů prchla téměř okamžitě.
Stačil šíp v ruce jejich velitele.
Stříbřitá kosa postavy v plášti.

Jejich křik naplnil les.
"Přišla si pro nás!"
"Smrt!"

Hrůza jim dala křídla.
Jen ne dost silná, aby letěli.
Podupali všechny stopy.

"Je jedna možnost," řekl zastřený hlas.

Šípem zraněný ležel u ohně.
Spoutaný.
Zkamenělý hrůzou.

Bílý kámen na stříbrné dýce zrudl.
Nasál krev.
"Teď nás povede," řekl zas zastřený hlas. "Najde zrádce."

Zraněný omdlel.
"Má paní už tě zná," zašeptala nad ním maska. "Nezapomíná!"
Zed mlčel.

Přesto nebylo úplné ticho.
Okolí naplnilo mlaskání.
Pečená kachna byla výborná.

Obrázek uživatele kopapaka

Past (3)

Úvodní poznámka: 

Varování.
Větší než malé množství násilí a...
Vlastně ne, sex až příště.
Třeba někdy...

Drabble: 

Hnali se za jedním.
V rokli co nešla obejít.
Čekali na ně rovnou tři.

Tři lapkové.
Rozesmátí.
V rukou kopí a štíty bez erbů.

Čekali snadný výdělek
S prvním se vyrovnal Zed.
Šípem sotva palec nad štítem.

Druhý dva odrazil.
Zemřel unavený.
Rozsekaný Zedovým tesákem.

Třetí...
Hlasitě křičel.
Rozpáraný od rozkroku až po hrudní koš.

V záhybech černého pláště blýskly zkrvavené tygří spáry.
„Věděl, že tu jsou, tím si buď jistý,“ vztekal se zastřený hlas. „Možná je sem rovnou poslal.“
Zed mlčel.

Neměl dost šípů.
Odražené sebral.
První lapka ještě žil.

Věděl, co bude, když mu z rány vytáhnou šíp.

Závěrečná poznámka: 

Ach ano, kachny...
Nejsou, no.

Obrázek uživatele kopapaka

Past (2)

Úvodní poznámka: 

Drabble inspirované povídkou a soutěží Jitky Ládrové.

Drabble: 

„Musel vyrazit někdy ráno.“
Zed vypadal šokovaně. „To má pořád půl dne náskok?“
Postava v černém plášti s kápí přikývla.
Na místě obličeje blýskla stříbřitá maska.
„Pekl si v popelu další kachnu,“ ozval se znovu zastřený hlas.

Už třetí den z pěti přežívali na sucharové dietě.
Na měsíc starém chlebu bez kůrky, vysušeném v peci.

„Ještě den, jen zítřek a...“ zašeptal Zed.
„A cestou zpátky budeme jíst kořínky?“
„Něco ulovím,“ řekl Zed. „Bude čas a dál od cesty víc zvěře.“
„To už tu někdo sliboval...“

Pak šli hledat další stopy.
To jediné bylo snadné.
Hladoví a unavení.
Vyjeli za zrádcem.

Obrázek uživatele kopapaka

Past (1)

Úvodní poznámka: 

Drabble inspirované povídkou a soutěží Jitky Ládrové.

Drabble: 

Tětiva tiše zazpívala.
Lučiště zaúpělo.

„Neblázni Zede,“ zašeptal zastřený hlas. „Musíme se ujistit...“
Šíp zmizel se zadrnčením ve tmě.
„Je to zrádce!“
Nemusel šeptat.
Na sto kroků neminul cíl.
K ohni zbývala sotva polovina.

„Parchant,“ vykřikl po chvíli.
Šíp vězel v kříži z větví.
Roztříštil napůl shnilou dýni.
Zabil strašáka.

„Pěkně to na nás narafičil,“ poznamenal zastřený hlas.
Měl pravdu.
Dřevo se samo sesouvalo do ohně.
Šramoty obstarala hromádka kostí a hladová liška.
Zbytek jejich fantazie.

„O co jsme se vsadili?“ zabručel Zed otráveně.
„Měla to být kachna na víně.“
Ani nemusel čichat ke zbytkům kostí.
Zrádce věděl i to.

Obrázek uživatele kopapaka

Parní věk

Úvodní poznámka: 

Jé!!!
Zase duben...

Drabble: 

"Je to svatokrádež," křičel stařec a nic nedbal na nechápavé pohledy okolostojících, "Železná loď hnaná ohněm..."
Mohl se třeba ukřičet a stejně ho nikdo neposlouchal. Tak jako jinde, ani na jižním pobřeží se pokrok nedal zastavit.
"Ona se vrátí," pokračoval tiše, "Kam zalezete až hluk strojů překryje zpěv věží?"

Jenže nestvůra byla dávno pouze bájí.
Věže a jejich písně zajímavostí.
A stařec? Poslední strážce...
Jen podivínem.

Loď vyplula.
A stařec nevěřícně naslouchal.
Nad pobřežím zněla dávná píseň zpívajících věží.
Ti v přístavu dávno zapomněli, jenže námořníci věděli svoje.
Pořád věřili a prokletý stroj s každým výdechem rozezněl dlouhou, tenkou píšťalu.

Závěrečná poznámka: 
-A A +A