DMD č. 9 pro 9.4.2011 Téma: Kluci nepláčou

Obrázek uživatele Blanca

Nebrečel jsem, když jsem

Nebrečel jsem, když jsem viděl hořet Mar Saru.
Nebrečel jsem ani když Mensk nechal Sarah na Tarsonis.
Neukápla mi ani slza, když jsem viděl, co se z ní stalo.
Nerozbrečelo mě, když zabila Fenixe.
A nebudu brečet ani až jednou přijde den, kdy ji budu moct zabít.
Neronil jsem slzy pro Konfederaci, kterou jsem pomáhal zničit a nebudu brečet až padne Dominion. Konec konců proč taky…
Vlastně jsem nebrečel nikdy a nehodlám s tím začínat teď.
Když mě něco rozhodí, řeším to tím, že někomu pořádně nakopu prdel.
Já jsem James Eugene Raynor a jsem nejdrsnější chlap v tomhle sektoru.

Fandom: StarCraft (s velkou pomocí Dragon Lorda a na poslední chvíli, ale BJB :-) )

(sakra, sakra, sakra...přísahám, postla jsem to tu ve 23:59, ale pak jsem dala upravit, protože jsem zapomněla fandom...a ten čas se změnil)

Fandom: 
Rok: 
2011

Kočíhod!

Poznámka: ovíněně, ale přeci!

***

„Kocoure, zase si jdeš rituálně dělat řecko-indický copky?“ prohodil úkosem Lister, když viděl kocoura s hořící prskavkou a Robíkem přidržujícím kbelík plný mešního vína.
„Mundůr máš na to stylovej,“ zachechtal se a hodil po Kocourovi v parádním modravém fráčku očkem.
Opodál postávala krabice plná hřbitovních svící.
Znovu hodil po Kocourovi v modravém fráčku očkem,... po vždy dokonalém Kocourovi s červenými fleky-velkými jako Hollyho pleš?

„Dneska je Kočíhod,“ potáhl Kocour nosem.
„Co je u Rimmrovejch spodků Kočíhod?“
„Den smrti pramáti kočky,“ pronesl zcela neKocourovsky vážně Kocour.
Lister zavyl v pochopení.

Po úvaze poslali truchlit Krytona a dali si další kolo Esmeraldy.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Lejdynka

Na tom není nic špatného

poznámka: Je zvláštní, že mám tendenci psát dva drabbly pokaždé, když je ten druhý dárek. Protože tohle je dárek pro Ave, veselé Totalitní Vánoce!

Staš seděl na trávě s hlavou v dlaních.
Bylo toho moc najednou. O všem musel rozhodovat. Všichni naň spoléhali, všichni věřili, že dokáže zázraky.
Ale přitom mu bylo jen čtrnáct let, byl stejně ztracený jako oni a úplně stejně se bál.
Ale slzy jim ukázat nesměl.
Byl přeci vůdce, byl muž.
Muži by neměli plakat.
Pak k němu přišla Nela. Položila mu ruce kolem ramen, přitiskla se k němu důvěřivě a položila mu hlavu na rameno.
Přejela mu prstíky po tvářích a setřela tu vlhkost, o které ani nevěděl.
A do ucha mu všeptla: „Staši, na tom není nic špatného.“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele hidden_lemur

Kluci nebrečí

Varování: nespisovná čeština. A sentiment někoho, kdo byl ještě malý a roztomilý. Víceméně.

Ty víš, že jsem to věděl. Už když táta zabrzdil a kejvnul na mě, ať koukám nasednout, už tehdy jsem tak nějak tušil, že už tě neuvidím. Tehdy jsem poprvý cejtil to, co dřív nebo později pocejtí každej armádní spratek - vědomí, že ztrácím něco sakra cennýho. Nikdy předtím jsem neměl opravdovýho kámoše.
Když jsem se šoural přes zaprášenej školní dvůr a hrozně se snažil neohlídnout, krk se mi svíral při pomyšlení, že už nikdy neuslyším, jak se chechtáš. Neuvidím světýlka ve tvejch vlasech. Tu horečku v očích, když listuješ divnejma knížkama chlápka, co se jmenuje Linné.
Sakra.... Kluci přece nebrečí.

Fandom: 
Rok: 
2011

Ianto´s view

Posedlý svou prací. Zabraný do procesu chápání principu, na němž funguje náš svět. Zamyšlený nad všemi těmi bezcennými minutami, které ubíhájí, aniž by na něm zanechávaly skutečné stopy. Odvážný. Tak, že se mi z toho občas tají dech. I když možná jen díky své nesmrtelnosti. Tak ho vidím já. Tvrdého, nezdolného, ctižádostivého. Člověk, který jej spatří poprvé, by řekl, že neprodukuje slzy, ale jsou to právě ty jeho, které mě vždycky bolí nejvíc. Nenávidím je.
"Jacku? Už ti někdo někdy řekl, že kluci nepláčou?"
Podívá se na mě a křečovitě se pousměje.
"Mnohokrát."
"Tak přestaň a pojď si dát kafe."

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Brygmi

Pláč

S Karofskym to bylo stále horší a horší. Kurt už ani nezapíral, že ho to neustálé ponižování dohání k slzám. Zeptal se kluků ve sboru, jestli taky někdy brečí. Obdržel jen několik zavrtění hlavou.

Puck nedodal, že občas myslí na malou Beth.
Finn stále viděl Rachel.
Sam si vzpomněl na svého nemocného psa.
Artie na problémy se španělštinou.
Mike se díval s Tinou na Titanic a skrýval slzy v jejich vlasech.

Kurtovi jejich mlčení nepomohlo. Potřeboval jen trochu důvěry od svých přátel. Možná se měl zeptat spíše Karofskyho, protože ten jediný by mu řekl pravdu. David Karofsky totiž nikdy nebrečel.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Profesor

Stýskání

Poznámka: Inspirováno komentáři k minulém doubledrabble a instrumentálním provedením Růží z Pikardie.
---
Daniel opřel rozpálené čelo o chladivou tabulku. Povzdechl si.
„Mohu dál?“ ozvalo se společně se zdvořilostním zaklepáním.
„Samozřejmě,“ řekl Daniel, aniž zvedl hlavu.
„Děje se něco? Nepřišel jsi na večeři a Lucka říkala, že jsi u rybníka, a teď jsem viděl světlo, tak…,“ nedořekl Jaroslav zaražený Danielovým mlčením. „Mám odejít?“
„Ne. Jen jsem vzpomínal a uvědomil si, jak je to dlouho, co jsem odešel z domova,“ odpověděl Daniel.
„Chybí ti to?“
„Ano i ne.“ Mladší muž zavrtěl hlavou. „Chybí mi bezcílné toulky po lukách, dlouhé hodiny u lesních tůní, kamarádi, ale ne to, co přišlo potom. Zlomená křídla mi neschází.“

Rok: 
2011

Typický závislák

„Honzo, rozešla se s tebou holka, to pro ni ani nepláčeš?“
„Kluci nepláčou.“
„Honzo, tvůj křeček je tuhý, nebudeš pro něj plakat?“
„Už jsem ti říkal, že kluci nepláčou.“
„Honzo, naše firma krachla a my musíme na ulici, že budeš silný a nebudeš plakat?“
„Znovu opakuji, že kluci nepláčou.“
„Honzo, tvoje maminka umřela a ty jsi na pohřbu neuronil jedinou slzu.“
„Sakra, už jsem ti říkal, že kluci nepláčou.“
„Honzo, odpojili nám internet, naštěstí nám ale nechají příbytek, vodu i teplo.“
„To ne, internet ne, to mi nemůžou udělat, já už budu po zbytek života brečet, život je tak nespravedlivý…..“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Anne

Zapomenutá první láska

Poznámka: preslash

Tehdy mi utíral slzy. Styděl jsem se za ně. Všichni tvrdí, že kluci nepláčou. Nebo snad nesmějí plakat? Billy říkal, že je mu jedno, co kdo tvrdí.
***

Slzy vypuzené z očí vzpomínkami se koulely po Michaelových tvářích.
Věděl, že jsem se do něj zamiloval. Byl jediný, jenž si se mnou povídal. A půjčil mi baletní sukýnku. Učil mne baletní figury. Upravoval mi gesta rukou.

Nezapomenu. Na první lásku se nezapomíná!
***

Zapomíná... Byl jsem na Labutím jezeře. Těšil jsem se, až se objeví na prknech jeviště. Neviděl jsem v něm svou první lásku. Viděl jsem pouze přítele, jímž mi vždy byl.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele ioannina

Cena za černou magii

Mistr se diví, že se mi nestýská po mámě.
Nechápu, proč ho napadá jen moje máma. Asi o mých sestrách neví.
Ale mně se vážně nestýská...
„Chtěl jste přece, abych se převlékla za kluka, mistře,“ řeknu. „Aby si nás někdo nezapamatoval a neprozradil třeba něco tomu inkvizitorovi.“
„O čem to mluvíš, Liso?“
„Že vám přijde divné, že nebrečím. Kluci přece nebrečí.“
Chvilku na mě překvapeně kouká. Tak na mě koukával i táta, když jsem odpovídala dřív, než se zeptal. Pak si povzdechne a zase pomyslí na ten lektvar, co mi dává.
Co je to vedlejší účinek?
Radši se nebudu ptát...

Fandom: 
Rok: 
2011

Kluci prý nepláčou

Celej průser nastal, když jsem zjistil, že jsem se do ní zamiloval. Do tý doby jsme se zcela normálně bavili; teď jsem najednou ze sebe nevymáčkl ani půl slova. Pouze jsem se úporně snažil nevypadat jako totální debil. Když jsem ji jednou doprovázel z jedný kalby namol opilou domů a ona mi pak dovolila zůstat na noc, připadal jsem si jako king. Až do doby, kdy se mě ráno odměřeně zeptala, jestli vím, jaký je rozdíl mezi přítelem a kamarádem, se kterým se jednou vyspala.
Jo, fotřík mi pořád říkal, že kluci nepláčou. Ale mohu vám potvrdit, že šeredně kecal.

Fandom: 
Rok: 
2011

Zásnuby

„A teď si budeš muset vybrat svou snoubenku, Michaeli,“ prohlásil Creagan nesmlouvavě.

„Ale já mám Lucii, tati, já si nechci nikoho jiného vybírat,“ odporoval mu zatvrzele.

„Já vím, že si myslíš, že už sis našel manželku, ale znáte se čtrnáct dní, za tu dobu nemůžeš poznat, jaká je, jestli vám to bude klapat.“

„Takže když mi vybereš nevěstu ty, tak mi to samozřejmě bude klapat,“ prohlásil ironicky Michael.

„Michaeli, pochop, že nejde o mně, mě je jedno, koho si vezmeš, ale tady jde o šlechtu.“

Začaly mu slzet oči, tak raději řekl jen: „Chápu.“

Kluci přece nepláčou ani před králem.

Fandom: 
Rok: 
2011

Vyděděnec

Fandom: Liškomág Evžen, konkrétně Liščí slib
Poznámka: Nemůžu si pomoct, tohohle postavu jsem si nějak oblíbila. A BJB.

Dalibor se odnaučil plakat velmi brzo.
Protože kluci prý nepláčou. A protože věděl, že na jeho slzy není nikdo zvědavý.
A tak jen přihlížel, jak se ostatní spolu vesele baví, smějí, pokřikují na sebe, jak mají kamarády a rodinu, která o ně opravdu stojí. Vyhýbal se jim, ale někdy je přece jen závistivě pozoroval.
A jeho smutek se měnil v zatrpklost, která v něm stále narůstala.
Dejte mi pokoj, taky o vás nestojím.
Nebude plakat ani teď, když ho vyhodili ze školy a nemá před sebou žádnou budoucnost. Nějak přežije a obejde se bez nich.
Aspoň s liškami si rozumí.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Bilkis

Tehdy poprvé

Poznámka: Patetické až na půdu... BJB

Nikdy jsem na ničem nelpěl. Odešel jsem od svého kmene, aniž bych pohnul svalem. Opustil jsem domovinu a neohlédl se. Ztratil jsem přátele a slzu neuronil. Válečníka nezdobí slzy, ale jizvy a počet mrtvých nepřátel. Muromec vždy říkal, že pláč přichází k muži v nejtěžších chvílích života.
Volchova smrt taková skoro byla.

Můj velitel ale v dračím chřtánu nezemřel. Cítil jsem to? Možná proto jsem neplakal. Nejslavnější Gorynič nikdy neskonal, jen se zrodil Koščej. Stále jsem v něm viděl dobro. Dokud jsme neporazili Jagu a on neprobudil Zirnytrininu moc. Stačil jeden pohled do jeho dračích očí a nemohl jsem neplakat.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Birute

Zranění a zmatení

Řád německý rytířů neměl dobrý den, no, možná víc dní, tak tisíc sto dvacet osm. Rozhodl se chvilku spočinout pod stromem a zkusit přestat krvácet.
„Polsko a Litva ti to zas nandali, co?“ prohodil stín, který na něj zničehonic dopadl.
Stín patřil Maďarsku.
„Ty brečíš?“
„Kdo tady brečí? Jsem zbrocený potem po hrdinském klání, který zrádně vyhráli ti druzí.“
„A potíš se očima,“ zvedlo obočí Maďarsko.
„Ha, to jsou slzy radosti z budoucího vítězství!“
„Tak dobře. Slzy radosti. Mezi námi chlapy.“
Řád schytal družnou herdu do pohmožděné paže a usoudil, že není vhodná chvíle Maďarsko přesvědčovat, že jí penis nedoroste.

Fandom: 
Rok: 
2011

Před branou Koushienu

Poznámka: Další drabble na fandom, který nikdo nezná… Koushien je stadion, kde se koná středoškolské finale v baseballu.

Na tabuli svítila obrovská nula. Prohráli, i když se snažili. Celé tři roky trénovali na tenhle moment.
Mihashi seděl jako hromádka neštěstí na lavici v šatně. Kdyby ten nadhoz hodil lépe, kdyby odpálil míček v druhé směně, kdyby…
Mohli směřovat do Koushienu, ale místo toho sedí a brečí. Utekl, aniž se podíval spoluhráčům do očí, protože to byla jeho chyba.
Tak usilovně se litoval, že si Abeho všiml, až když mu položil ruku na ramena.
„Velcí kluci nepláčou!“ zahlaholil šklebící se Tajima.
„Ty tři roky to byla zábava,“ řekl kapitán a všichni (už byl v šatně celý tým) to odkývali.

Rok: 
2011

Moc starej

Mikea jsem neviděl pár let.
Pozval mě do tenisovýho klubu. To by dřív neudělal.
„Ty ses vůbec nezměnil!" přivítal mě. „Ještě tě baví jezdit na tomhle?"
To mluví o harleyi.
„Se ti divím, že se konečně neusadíš," mlel o hodinu pozdějc. „Podívej se na sebe. Vlasy po lopatky, kalhoty utažený, lebka na pásku – vypadáš směšně. Už ti není dvacet.
To tě nezmáhá se věčně harcovat? Nechceš práci, plat, dělat děti?"
Něco na tom je.
Vytáhnul jsem motorku. Dneska se naposled projedu.
Z větru mi slzej voči. Taky budík ukazuje sto dvacet.
Přidám.
Mike má pravdu. Jsem moc starej na rock'n'roll.

Rok: 
2011

Katastrofa

„Proč lžeš, Severusi? Nechceš snad tvrdit, že to, co se stalo, je správné. Všichni mají děti, jen já... my...“ Na snědých tvářích se objevily růžové skvrny. Místnost ztichla, jakoby v očekávání věcí příštích.
„K ničemu se zády nestavím. Ale nemůžeme se hroutit jen kvůli něčemu, s čím jsme se ani nesetkali.“ zašeptal.
„Vím, že cítíš všechno stejně jako já, ale snažíš si nalhávat nesmyslné skutečnosti. Nechápeš, že ubližuješ nejen mně, ale i sobě? A pokud se mýlím, pokud opravdu věříš tomu, co říkáš, pak nevidím důvod s tebou zůstávat. Muži totiž nepláčou, ale city mají.“ Rychle si sundala snubní prstýnek.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Marek

Kdo zmáčkl to červené tlačítko…

Doběhli jsme do temného průchodu. Všude kolem, bylo slyšet bzučení popelnic a pleskot mrtváckých nohou.
„Říkal jsem ti, abys na nic nesahal.“ Otočil jsem se k Jonášovi, který před chvílí odpálil cvičnou raketu, proti jedné z hlídkujících popelnic.
Chlapec, na mě koukal očima se třpytícími se slzy.
„Co brečíš? Velcí kluci přece nepláčou.“ Ozval se ve mně hlas dospěláka.
„Á Velký Vzor se zase ozval.“ Prohodil Ten Druhý.
Ani jsem se nenamáhal ho okřikovat. Radši jsem sledoval, co mi Jonáš ukazuje. Pak jsem pochopil, že tam v tom spěchu zapomněl D-Mana. Jedinou vzpomínku na rodiče. No co. Potrestal se sám.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Lejdynka

A pak přišly slzy

poznámka: BjB, napsaný pod dojmem shlédnutí včerejší epizody a následného naprostého rozchumlání. Věnováno všem, kteří mají rádi bratry Winchesterovy. Pro méně znalé - odehrává se ve chvíli, kdy se Dean konečně zlomí a lehce Samovi nastíní, jak to vlastně vypadalo v pekle.

Kluci nepláčou, Deane. A zvlášť ty nesmíš, musíš mu dodávat odvahu. Je to jasné?
Bylo mu to jasné, sakra, samozřejmě.
Jenomže v některých chvílích prostě otce poslechnout nemohl.
Když začal o těch čtyřiceti létech v pekle, už to cítil. Pálení v očích.
Pak se mu vlhká slanost svezla po tváři.
Tomu se říká dobrý příklad.
Cítil ho vedle sebe, mladšího bratříčka, seděl na kapotě auta, z té blízkosti ho brnělo za krkem.
Otřel si mokrý obličej, potlačil chuť si jednu vrazit.
Ty bys nebrečel, brácho, ne teď. Určitě ne.
Neviděl to, nemohl vidět; byl k němu zády.
I Sam plakal.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele may fowl

Kluk obecný (puer vulgaris)

Fandom: Encyklopedie

Kluci jsou mýtická stvoření. Vypadají dost podobně jako normální lidé, od těch se ale odlišují řadou výjimečných vlastností.
Kluci nepláčou.
Mají rádi fotbal, auta a motorky, zato nemají rádi nakupování.
Nikdy si nehrají s panenkami ani s kuchyňkou, spíš se zabývají fotbalem, auty a motorkami.
Vyznají se ve strojích.
Mají sklony k násilí a válčení.
Nenosí růžovou.
Mají dobrý orientační smysl a analytické myšlení.
S kamarády se nevodí za ruce a vůbec se radši vyhýbají fyzickému kontaktu s tvory stejného druhu.
Tolik toho nenapovídají.
Jde jim jen o sex.
A hlavně, nerozumí holkám.
Už jste někdy nějakého pořádného kluka potkali?

Fandom: 
Rok: 
2011

To bude dobrý

Kdo neviděl seriál, asi moc nepochopí. :(

Fandom: How I met your mother - 5. série - Girls versus suits

„Vypravím ho na onen svět s největší parádou! Bude to legend... počkej si...,“ hlas se zlomil a slova přerušil vzlyk. „Ágr, co si to namlouvám! Nikdy už nic nebude jako dřív...“
„Barney, byl to jenom oblek.“
„Pšš! Buť ráda, že tě neslyší!“
„No tak, Barney, ššš...“
„Tak mladý... Uctěme jeho památku zavedením Dne hrdinného obleku. Rozpráším jeho popel ze skal u Niagárských vodopádů při západu slunce a zpívat mu k tomu budou....“
„Už ale dost, je to jenom popel, vyhoď to do koše a vzmuž se!“
„To mi říkala i babička o dědečkovi a přesto ho pořád mám nad postelí.“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Danae

Vlci nepláčou

Pro Ave :)

Vlci nepláčou. Ne že by to pokládali za nemužné, prostě jim scházejí slzy. Kňučí, skučí, vyjí nebo zatínají drápy. Když Bigby Wolf získal svou lidskou podobu, nepokládal za nutné učit se plakat. Dosavadní rejstřík reakcí mu docela stačil. Svíral teď poprvé v náručí nejdrobnější ze svých dětí, bledou a černovlasou holčičku. Nebyl si jist, zda ji drží správně, a s nervózní pýchou vnímal tlukot jejího srdce. “Jak budeme říkat téhle?”
“Mohli bychom ji pojmenovat Winter,” usmála se Sněhurka. “Po tvé matce.”
Trhnul sebou, pak opatrně zvedl ruku k obličeji.
“Děje se něco, Bigby?”
Po tváři mu stékala jeho první slza.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Lunkvil

Léta dospívání

poznámka: Omlouvám se autorkám, že jsem si bez dovolení půjčila hlavní postavu.
varování: Připravte si kapesníky!
---------------------------------------------------------------------------------
Jednou, když byl úplně malý, si odřel nohu o trní. Tehdy mu tatínek řekla: „Kluci nepláčou!“ A on hned přestal.
Jako tolik jeho druhů se chtěl stát nindžou, proto každou volnou chvíli trénoval pod vedením zkušených mistrů. Občas nevybral správně salto a pořádně si natloukl. Tehdy mu říkal mistr: „Nindžové nepláčou!“ A on hned přestal.
Když konečně nastal čas vrátit se od meditační studny, nemohl se Lumír dočkat. Ke svému zděšení však místo vzkvétající kolonie našel jen mrtvé skořápky soukmenovců. Cvrlikání, které znělo opodál, jako by se vysmívalo: „Šneci nepláčou! Šneci nepláčou!“
Někdy ale bulí, jako když se protrhne hráz.

(fandom: Budeč, a zde dílo, na které je toto fanfiction.)

Rok: 
2011

Kdyby tady byli...

Když vešel, našel svého kmotřence sedět na posteli se zarámovanou fotografií v ruce.
„Ahoj, Teddy, jak to jde?“ posadil se na židli naproti němu.
Kmotřenec nepatrně trhnul rameny a teprve po chvilce se ozval. „Jaké by to asi bylo, kdyby tady byli? Radovali by se, že jsem dodělal školu, šli bysme to oslavit… Byli by...“ nedořekl a na fotku skápla slza.
„Kluci nepláčou,“ napomenul sám sebe, utřel oči do rukávu a vzhlédl.
„Na to se vykašli,“ pousmál se vlídně Harry a pak mu zajiskřilo v očích. „Ale kdybys na tom trval, ty si vždycky můžeš pobrečet i v ženské podobě.“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Witch

Dětství

Tvrdě dopadl na zem. Celé hřiště se rozeznělo škodolibým smíchem. Podíval se na své dlaně, tekla mu červená. S úšklebky nad ním stála trojice kluků. Celý otřesený začal natahovat.
„Seš divnej!“
„Vypadni z našeho hřiště!“
Zmocňoval se ho strach z přesily, ale pak si vzpomněl na přísný hlas otce.
Muži rodu Malfoyů nikdy nebrečí, Draco.
Světlovlasý chlapec se postavil na nohy a zaťal ruce v pěst.
Ti tři se pořád smáli. Přestali, když na ně začaly létat hračky z pískoviště.
S jekotem se rozutekli.
Draco je vyprovodil pohledem, kterým se velice podobal otci. Pak se otočil a pomalu zamířil domů.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Keneu

Bez názvu

Varování: preslash, můj první...

Kardinál přemýšlel dlouho, co si počít s tím vzpurným hochem. Jak získat jeho služby, jeho duši, jeho… srdce?
*
Richelieu zamyšlen pomalu roztrhal papír, který mu d’Artagnan tak lehkomyslně vydal.
Konečně ho tu mám. Zcela v mé moci. Ten zbrklý Gaskoněc si jistě myslí, že přijde o hlavu. Tak ho při tom ještě chvíli necháme…
Doplnil pár slov na listinu a předal ji d’Artagnanovi. Ten ji letmo prohlédl, klesl na kolena a… rozplakal se. Za poslední měsíc toho na něj bylo příliš. Kardinál se v duchu usmál. Zvedl d’Artagnana ze země a zlehka ho k sobě přivinul.
„Mušketýři přece nepláčou, chlapče.“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele sigam

Přísná výchova

Poznámka: Věnováno jistému mladému muži. *šílený smích*

„Prosííím!“

„Řekla jsem ne! Už tak si děláš co chceš a vůbec mě neposloucháš!“

„Já tě poslouchám,“ zakvílel. „Vařím, peru, uklízím. Proč nemůžu?“

„Ještě nemáš poskládané dříví.“

„To udělám zítra. Slibuju.“

„Sliby, chyby,“ řekla přísně.

„Já to vážně udělám. Vždyť mě znáš!“

„No právě.“

„Ostatní kluci můžou.“

„Vážně? Ale stejně. Ty jsi ty a oni jsou oni.“

„Jsi na mě zlá,“ fňukl a první slzy se mu draly z očí.

„Nebul. To si říkáš chlap?“ Pohled na manžela ji však obměkčil. „Tak teda běž. Ale jenom jedno pivo! A do desíti ať jsi doma. Musíš mi ještě napsat bonusové drabble.“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Blueberry Lady

V půli cesty

A/N: Nechtěl by se někdo seznámit s fandomem? Je moc hezký.

Saizou si pečlivě sčesala vlasy a kolem krku si omotala šálu. Jak dlouho ještě? Jak dlouho ještě bude předstírat. Jak dlouho bude toužit po pomstě. Kdy konečně přijde někdo, kdo ji pochopí takovou, jaká je.
Včera jí poprvé bylo trapně. Když si o ní kolemjdoucí mysleli, že je mužský gejša, trochu se zastyděla.
Když si teď v zrcadle prohlížela svou podobu, uviděla, že uvázla kdesi na půli cesty.
„Přestáváš vypadat jako chlapec, Saizou,“ řekla si a zastrčila za pas meč. „Proč nevypadáš jako žena?“ zeptala se a vyzbrojila se vějířem.
Bylo jí smutno. Ale prozatím byla chlapec. A ti nepláčou.

Rok: 
2011

Opravář aut, takové pěkné řemeslo

Ray za sebou zabouchl dveře dílny, zamknul je a plnou vahou se o ně opřel. Zevnitř se ozývaly rány, třeskot skla a skřípění plechů. Pak nastalo zlověstné ticho. Ray dveře neotevřel. Roztřeseně došel do kanceláře, z lékárničky vyndal pár obvazů a nešikovně si ovázal prsty.
Tak si to shrňme. Pokousal mě hasák. A pak se vrhl na toho meďoura. Vybavení dílny v hajzlu.
Zbývaly dvě možnosti. Protože chlapi nepláčou, vybral si sklinku od hořčice plnou whisky.
Byl asi v půlce, když se mezi dveřmi objevil zrzavý chlap v ošuntělém pršiplášti.
„Jsem Arthur Weasley a za chviličku bude všechno v pořádku.“

Fandom: 
Rok: 
2011

Stránky

-A A +A