Zaklínač

Obrázek uživatele Tlegy

Konej až vyslechneš.

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 22. pro 22. 4. 2019. Téma: Snílek

Navazuje přímo na http://sosaci.net/node/38936

Drabble: 

Geralt mlčel. Díval se, čekal.
"Geralte, znáš mě, víš, že já lidi nezabíjím. Snad jen, když opravdu musím, to také víš. A já, zamilovala jsem se. Hloupě, mladě, naivně. Možná mě okouzlil... Byl to mág, Keren van Neold, zůstal tady po válce. Slíbil mi... dceru. A já, já ji chtěla. Snila jsem."
Geralt stále mlčel. Ani meč nesklonil. Čekal.
"Narodila se zdravá, lidská. Ale... jak říkám, záhada vesmíru. Jídlo nesmí, jen krev. A zuby, zuby nemá, podívej se sám, chceš-li. Krmím ji sama, krví zvířat, proto ty pečínky, dary chudákům. A jeho, zabila jsem ho. Člověk by neměl tolik snít."

Obrázek uživatele Tlegy

Teď už poteče krev

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na http://sosaci.net/node/38586

Doufám, že potěší ty, kteří chtěli pokračování.

Drabble: 

Dívka se přitiskla ke stromu. Lehce, pružně, jako šelma.
Stříbrný meč v rukou Geralte se zablýskl. "Ukaž děvče co se v tobě skrývá."
Jen letmý pohled na meč prozradil, že jej slyšela.
Geralt se pohnul, rychle a jako had se vymrštil vpřed a sekl. Jen koncem meče na plnou délku. Minul. Byla neuvěřitelně rychlá.
"Ne, Geralte. Ne, nech ji být." Vítr, šum křídel, metamorfóza, rychlá, téměř nepostřehnutelná.
Ta vůně jej překvapila, tu znal. Heřmánek, levandule, šalvěj. "Gudrun, to jsi ty?"
"Já, kdo jiný Geralte? Nech ji být Geralte. Není ani jako já. Je jiná, záhada vesmíru, ale nezabíjí, nikdy. Prosím."

Obrázek uživatele Tlegy

Mám peníze.

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Poznámka: Lehké erotično.

Možná se tohle někdy Geraltovi honilo hlavou. Možná, když....

Drabble: 

Peníze mám. Smějí se. Švitoří. Mezi ňadry. Velkými. Klepna řehtá. Ty fialkové oči. Halasy bitev? Mých nebo cizích... Usínám mezi nimi. Letím na vůni angreštu. Oko, modré jako lány chrpy. Líbá mě. Ne, dost. Ne, chci víc!
Peníze se chechtají! Krev tryská. Kola vozu se otáčí. Yen, bílá a černá. Ogaři, se mnou. Půllitry na stolech. Zaschlá krev. Růže z Shaerrawedd. Elfí ucho, na zemi, utržené.
Peníze pálí. Svědí v dlani. Marigold zpívá. O nich, o nás? Smějí se... Komu a proč? Zrzavý klín a vůně růží. Komu to zvony bijí? Yen, Yenefer? Ano jsem. S tebou. Navždy. Peníze. Nepálí.

Závěrečná poznámka: 

Snad to ten dadaismus bude splňovat.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Bard

Fandom: 
Drabble: 

„Copak to tady máme? Dva ožralové si vyrazili na noční vycházku?“ Černá Rayla se mračila na dva muže ležící ve strouze u cesty.
Geralt se potácivě postavil na nohy, neměl vůbec dobrý den. Nechal se Marigoldem přemluvit k tahu Vengerbergem a poslední co si pamatoval, bylo, jak je vyhodili z krčmy u Prasečí hlavy.
„Kapitáne…“
Avšak jeho kumpán ho předběhl: „Nevěděl jsem, že stráž zaměstnává takové krasavice. Co takhle se přesunout někam do tepla, jen ty a já. A já složím báseň o tvých očích.“
***
Geralt zacloumal zamřížovaným okénkem.
„Ještě slovo, ty tupče, a nechám tě sníst tu tvoji loutnu.“

Obrázek uživatele Tlegy

Výslech

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuji přímo na http://sosaci.net/node/38729

Drabble: 

Odchází, ale ne bez bezzubého. Tak hloupý zase nebude. Toho si vezme na výslech sebou.

Vědro vody ze studny zabírá. "Vstávej nádhero, uvidíme, o kom bude dál Marigold v baladách zpívat, že je okouzlující idiot. Já už to myslím nebudu," usmívá se Geralt s dýkou u zabijákova krku.
"Mluv, kdo tě najal? Komu vadím v tomhle kraji?"
"Nilfg, pff, fuj, pff, černí," plive krev se zuby vrahoun.
"Pravdu, chci pravdu," na špičce nože, ostřejšího než skalpel, se objeví malá, malinká kapka krve.
"Hned!"
"Nilf."
Rána, tvrdá, na nos. Lupnutí, přepážka praská, krev crčí i z nosu.
"Pravdu!"
"Rien, Rience, opravdu..."

Obrázek uživatele Tlegy

Temné zákoutí 2

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma číslo 25. pro 25. 4. 2019. Téma: Jeden na všechny

Přímo navazuje na Temné zákoutí viz. http://sosaci.net/node/38447
Poděkování těm, kteří chtěli vědět jak souboj dopadne, a já jim to tedy napsal. :-)

Drabble: 

Ťal přímo. Odrazil protivníkův meč a pokračoval dále. Svázal se s jeho mečem a udeřil. Levačkou - přímo do obličeje. Pěst ve stříbrně osázené rukavici narazila do zubů. Zuby povolily. Geralt ladně dokončil půlpiruetu a ihned znamením Ard udeřil na temné místo v rohu. Postava v zákoutí se rozpadla na tucet temných stínů a obkroužila jej.
Svinská kouzla, pomyslil si, pokračuje v ústupu, do podřepu, pryč od nepřátel. Ohnivá koule prolétla těsně nad ním.
"Igni," pronesl ledově. Postavy zaplály ohněm a ozval se příšerný jekot zasaženého. Pach spáleného masa přibyl k zubům na náměstí. Měštanský dům vzadu zaplápolal ohněm. Raději půjde.

Závěrečná poznámka: 

Do 100 slov pořídit popis boje je pro mne fakt mazec. :-)

Obrázek uživatele Elluška

Ach, ta láska

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dnes výjimečně nejsme ve Středozemi. Na tohle totiž nemá ani Thranduil.

Drabble: 

Dokázal hovořit tak libým šepotem, že to zalézalo pod kůži, a věděl to o sobě.
"Už jsem ti někdy řekl, jak mě fascinují tvé oči? Cítím se ztracen a bezmocný, když se na mě podíváš - tak, právě tak. Už jsem ti to někdy řekl?"
Dnes mu slova splývala z úst výjimečně hladce, sladce, medově. Svět se točil, točil se jen kolem nich dvou.
"Neřekl! Já hlupák. Tvoje oči! Ty tvoje oči jsou jako dvě slunce shlížející z výše."
Zasnil se. Na nebi tančily hvězdy.
"A tvé vlasy... Jako čerstvě padlý sníh... Ach, pověz mi něco."
"Drž už konečně hubu, Marigolde."

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele galahad

Poručitel

Fandom: 
Drabble: 

Na hradě se ptal na práci. Vévoda mlčel, ale malý mužík za ním, dvorní šašek, se smíchem poručil ulovit králíka. Zaklínačův amulet poskočil. Rozběhl se do lesa, v hlavě tma.

Když se probral, držel v ruce prázdný flakón lektvaru. Před ním přežvykoval králík.
„Ten skrček!“

Jelena ulovil. Zvíře hodil k šaškovým nohám, v sobě další lektvar. Skočil na něho a umlčel roubíkem. Vévoda vřískal, stráže se po něm rozběhly. Znamení Aard vytvořilo cestu ven.

Utekl do lesa i se spoutaným šaškem.

Zabíjet nebude.

Když očarování vyprchalo, vydal šaška vévodovi. Ten se zabíjením nebude váhat, ale do toho se Geralt nestaral.

Závěrečná poznámka: 

Ach to krátenie.

Obrázek uživatele Tlegy

Setkání na kraji vesnice

Fandom: 
Drabble: 

Tu dívku nezahlédl na okraji vesnice poprvé.
Klepna jako obvykle zařehtala, naštvaně, smutně, nepříjemně a zastavila se.
"Kuš stará, mého nákladu se nebojíš a holka z vesnice tě přiměje stát? Co to do tebe vjelo? Chceš, aby o tobě Marigold baladu napsal?" láteřil Geralt.
"O staré fuchtli, která velkého zaklínače vozila, by se to jmenovalo. A mělo by to alespoň sedm slok," láteřil dále.
"Podívej se, tuhle žravuchu, co teď starostovi vezu, ta ti nevadí, kikomoru jsi radostně okousávala, ygherna jsi mi pomáhala odtáhnout. A teď tohle?"
A Geralt vykročil směrem k dívce. Medailon zavibroval. Geralt tasil, automaticky. Já hlupák!

Závěrečná poznámka: 

žravucha - šupinatá bestie, připomínající kládu, čelisti má jako pily
kikimora - hmyzojidní příšera žijící pod zemí nebo v močálech
yghern - gigantická stonožka

Obrázek uživatele Tlegy

Temné zákoutí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tohle téma si prostě o Geralta říkalo.

Drabble: 

"Teď si to Geralte vyřídíme. Jen ty a já, mezi čtyřma očima. Pěkně na meče, žádná magie, žádné špinavé triky."
Geralt tyhle týpky znal, už se s nimi setkal. Odpadlíci, námezdní vrazi, cvičení zabijáci.
A instinkt mu říkal, že vše nepůjde tak snadno jak to vypadá.
Tasil a pomaličku protivníka v kruhu obcházel, čekal, připraven na vše.
A tu najednou jeho amulet zavibroval. Už věděl, že tady v rohu, v temnotě uličky, není jen obyčejná tma. Tohle nebude boj mezi čtyřma očima, tady něco číhá, další vražedné oči, magicky ukryté, které se na něj mohou vrhnout ve vhodný okamžik. Udeřil.

Obrázek uživatele strigga

Mistryně a adeptka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Já se omlouvám, pořád mi ten fandom straší v hlavě. Musím se ho nějak zbavit, jinak už asi nikdy nic pořádnýho nenapíšu, protože psaní Zaklínače mi k uzoufání nejde. :D

Drabble: 

Nikdy ji neadoptovala. Jejich vztah vždy zůstal přísně vymezen rolemi mistryně a adeptky.
Přesto jí byla matkou víc než kdokoli jiný.
Myslela na ni, kdykoli pohlédla do zrcadla, třebaže žádnou připomínku minulosti už v něm vidět nebylo.
Myslela na ni, kdykoli přijímala porážku se vztyčenou hlavou a pohrdavým úšklebkem, připravená znovu udeřit a naplivat protivníkům do tváře.
Myslela na ni, když ji jedni i druzí nutili ke spolupráci, výhrůžkami, násilím. Myslela na ni, i když jim to oplácela.
Myslela na ni, když poprvé uviděla Ciri.
Není ošklivější pohled, předala své dcerce Tissaiina slova, než na uplakanou čarodějku.
Nakonec plakaly obě.

Závěrečná poznámka: 

(Já vím, že spousta lidí Yennefer nemůže vystát. Nemůžu si pomoct; mám ji ráda. :))
(Jo, a éhm, je to k uznání? Přece jenom je tam v těch matkách trochu zmatek.. ne?)

Obrázek uživatele galahad

Nastavení mysli

Fandom: 
Drabble: 

V sedm měl hrát U růží.
V osm U harfeníka.
Původně naopak, ale U harfeníka měli pěknou děvečku, hodina navíc se hodila, protože v deset měl být v předehřáté posteli.

Jenže jak to stihne?

Zaklínač Marigoldovi poradil: „přijít včas je nastavení mysli.“

Tak dobrá.

Všude přišel jak měl. Problém nebyl v nedostatku času, jak se obával, ale v tom, že když zpíval, hleděl na písek v hodinách a namísto toho, aby držel holku za stehna, hodiny otáčel a v posteli přepočítával, kdy a kde má zítra být.

„Já si tu mysl zase nastavím po svém,“ řekl rozmrzelý do ticha noci.

Obrázek uživatele Rya

Vesnické pověry

Fandom: 
Drabble: 

Jedzenkratie za stoletie harant dzabelsky zrodie sa, znameniem temnoty na perdeuli oznaczen.
Litery na zašlém pergamenu. Černé jako znamínko na zadku děcka.
„Bratr měl takové,“ zakňourala žena. „Jednou stáhl gatě před kumpány a vědma ho kázala zabít. Bylo mu dvanáct.“
„Jedenkráte…“
Geralt skončil dřív, než začal. Tady logika neměla místo.
„Mohli byste…“
Opět nedořekl. Tahle rodina se jinam stěhovat nebude. Hrůza z toho, co je humny, jim čišela z očí.
Nakonec použil rozžhavený pohrabáč. Řev a smrad, navíc se děcko posralo.
Odměnu odmítl.
„Mám podobné,“ poznamenal Marigold, když odjížděli. „Na perdeuli.“
„Tos měl říct, když jsem držel pohrabáč,“ odpověděl zaklínač.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Coën

Fandom: 
Drabble: 

Eskadrona lehké jízdy popohnala koně k trysku. S burácením plechů, křikem mrzačených vojáků a ržáním vyděšených koní se zabořili hluboko do bloku nilfgaardké pěchoty. Jezdci se jako hrot šípu zakousli hlouběji a hlouběji do nepřátelské pozice. A začali umírat.
Coën záhy zjistil, že je sám. Nikdo další se takhle daleko nedostal a hlavní voj eskadrony se odpoutal od protivníka a obchvatem mířil k dalšímu útoku.
Ze všech stran na něj doráželi černí, on se však nedal a dál odrážel úder za úderem. Zrovna když uslyšel burácení nového útoku, hrudí mu prošla palčivá bolest, když mu pěšák s korsekou probodnul srdce.

Obrázek uživatele Tlegy

Nikdo neví co jsem.

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Sprosté slovo.

Drabble: 

Všichni se děsí. Děsí se mých očí, dvou mečů na zádech. Děsí se mé pouhé přítomnosti tady. Odvrací hlavu, uplivnou si, uskočí strachem.

Jsem pro ně zrůda, mutant, hříčka přírody. Nezvaný host, kterého pozvala vrchnost řešit něco, co dokáže zvládnout setnina vojska.

Jsem pro ně jak záděra na palci, osina v prdeli, všehoschopný námezdný vrah příšer, bez citu, bez emocí, vědmák odněkud z hor.

Nikdo však ve skutečnosti neví co jsem. Kdo jsem. Nikdo neví, jak často jsem pouze sám. Já zachránce, lovec, spasitel.

Jsem sám. Jdu sám. Hledám cíl. Najdu jej, zabiju a zmizím. Sám. Nepotřebuji vás. Jsem zaklínač.

Závěrečná poznámka: 

To osamění v davu je hlavně na začátku.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Tlegy

My se bát nemusíme

Fandom: 
Drabble: 

"Konečně doma..."

"Doma?" diví se Geralt, a rozhlíží se kolem a vidí omšelou hospodu, pár povozů, vesničany u ohniště, ale i hroby, pokácené stromy, vřesoviště a pach smrti.

"No jasně, že doma, co ti chybí Geralte?" odpoví bujaře Marigold.

Snad vůně angreštu a šeříku, pomyslí si Geralt.

"Pivo tu teče proudem, pěkná selka se také najde a všichni si rádi poslechnou pěknou baladu".

Tady nemůže být doma, tady je Záříčí. Tady je...

"No co, my máme zaklínače, my se bát nemusíme."

A Geralt se usměje, jen tak, koutky úst a řekne: "Zahrej Marigolde, ukaž všem vlkům, že tady jsme doma".

Obrázek uživatele galahad

Každý večer v osm

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: Je to Zaklínač, takže asi 15+

Drabble: 

Triss se vrátila přesně v půl osmé, jak očekával. V osm už spolu leželi v posteli jako obyčejně.
Geraltův vlčí amulet se pohnul, to také nebyla žádná novinka.
„Proč vždy před tím čaruješ?“ zeptal se čarodějky.
„Cože?“
Ukázal jí poskakující amulet.
Triss poplašeně vyskočila z postele a rozhlížela se po pokoji. Pak její pohled utkvěl na malém zrcadle, které vyhodila z místnosti.
„Co to mělo znamenat?“ zeptal se jí.
„Existuje způsob, jak vidět i slyšet na dálku.“
„To znamená, že nás při tom někdo sledoval?“
Přikývla.
„A viděl všechno, i to včera?“
Přikývla.
„Tohle zrcadlo mi darovala Yennefer.“
Zaklínač zaúpěl.

Obrázek uživatele Saphira

V nebezpečných dobách je třeba budovat sílu

Fandom: 
Drabble: 

Geralt, Marigold a Zoltan Chivay seděli u Rozmarýnky a tymiánu a dopřávali si piva.
„Víte, začal jsem trochu pracovat na své fyzické síle,“ prohlásil Marigold najednou.
„Nepovidaj, synku,“ uchechtl se Zoltan.
„No vážně,“ ohradil se básník. „Podívejte.“ Vyhrnul si rukávy kazajky a ve světle svic předváděl své mrzké bicepsy.
Geralt se Zoltanem se rozesmáli.
Marigold naštvaně shrnul rukáv a zamračil se. „Jen se smějte. V dnešní době není radno zanedbávat sílu svalů.“
Zoltan na něj zamrkal. „Když sa ale pozrem tutaj z periférie, tak tam daký malý bicáčik vidím. No ba, šak sa neboj, na krysy v stodole to stačí.“

Obrázek uživatele Rorico

Pojetí přísahy.

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma Kolektivní vina

Jak princezna Cirila čelila nebezpečí nejen od nepřátel její vlasti.

Drabble: 

Obléhání Cintry bylo rychlé a brutální. Město nyní stálo v plamenech a vojáci Nilfgardu bušili do posledních dveří, které poslední přeživší cintranští vojáci podpírali vším, co měli při ruce. Věděli ale, že barikáda stejně nevydrží a útočníci vtrhnou dovnitř, aby dokonal dílo zkázy.
Tito poslední obránci přísahali chránit malou dědičku Cintry, princeznu Cirilu, a nyní jim bylo jasné, že svou přísahu zaplatí životem.
Maršálek Cintry to však pojal trochu jinak. Rozhodl se, že malou princeznu raději podřízne, než aby ji černí démoni získali. Vytasil tedy dýku a ohlédl se k místu, kde se krčila malá dědička. Tedy, měla se krčit...

Závěrečná poznámka: 

Založeno samozřejmě na knížkách, a také na železném LARPu Nejasná budoucnost, kterého jsem měl tu čest se včera účastnit :)

Obrázek uživatele Elluška

Lvíče z Cintry

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dneska jsem si ovšem musela odskočit do světa, kde jsou elfové mrchy.

Drabble: 

Hraběnčina chráněnka si roztřesenou rukou upravuje výstřih. Zvlhlýma očima posoudí oboje - prsty příliš bledé, šaty příliš odvážné. Polkne doznívající vzlyky. Nesmí zklamat. Hraběnku Congreve ani císaře.
Díval se na ni, skrz ni, jako by to věděl. Že není... Ale ona je. Musí být. Silná jako pravé Lvíče z Cintry.

Falka se vymaní z náručí oddechující Mistle. Hučení větru v černých korunách, varovně poblikávající ledové hvězdy. Pocit, že se zalyká. Závan zvuku, řev požáru, který ustane, jakmile otevře oči.
Zatne zuby, zatne pěsti.
Nenávidí je. Všechny. Nenávidí ty, kdo jí vyrvali právo být, kým skutečně je.
Jsem Cirilla. Fiona. Elen. Riannon.

Obrázek uživatele Borch

Co kdyby...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pardon... sprosté slovo.

Drabble: 

Měl to dokonale promyšlené. Dovolil si vítězný úsměv a pohladil železnou hůl, stojící v koutě. Vládce, král...
Jeho sebevědomí by bylo daleko menší, kdyby vyslechl rozmluvu mezi lidmi, kterých se jeho plány týkaly. Rozmluvu, kterou vlastně zavinil.
"...Naprosto rozumím a chápu vaše právo na pomstu. Chápu, rozumím a respektuji ho. A prosím, abyste mi svoje právo podstoupili. Moje důvody nejsou tak závažné, ale... prosím. Upřímně a hluboce..."

Nestál tu Zaklínač. Stála tu bytost, kterou přivolal z jiné dimenze a která ho odmítla poslouchat.
"Probudils draka, Vilgefortzi. A pořádně jsi ho nasral."
Zbytek čarodějova života byl velice krátký a velice bolestivý.

Závěrečná poznámka: 

Eh... hned první drabble zkracovat o třicet slov...

Obrázek uživatele saasa

Lynč

Fandom: 
Drabble: 

"Vy všichni, co tady stojíte, zíráte a za zády svíráte kameny, mě znáte. Každý z vás už mě někdy požádal o pomoc. Tobě, Radvane, jsem hlídal stádo. Tobě, Gwen, jsem učil syna šermovat. Vy všichni ze samot jste pravidelně chodili žebrat, abych vám pomohl od kdejakého výplodu vaší představivosti. A teď se, kurva, všichni tváříte, že vám proklínám krávy a šoustám ženy? Opravdu stačí, aby se pár z těch vašich tupých hlav ožralo, vytáhlo v hospodě staré báchorky o vědmácích a chcete mě napichovat na vidle, nejlépe hořícího? Ať je po vašem, já půjdu. Brzy mě ale vystřídají Foltestovi žoldáci."

Obrázek uživatele saasa

Večeře II

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pokračování drabble ze 23. 4..

Drabble: 

Chvíli bylo ticho, v němž se oba zabývali především skrýváním svého svědomí. Časy byly zlé a v Temerii snad ještě horší než všude kolem. I ti, kteří nechtěli víc než se skloněnou hlavou obdělávat svá pole, o tu hlavu až příliš často přicházeli. A co bylo nejhorší, nemohli za to v mnoha případech vojáci, lapkové nebo vůbec lidé. Válka otevřela cestu silám, které už několik generací znali lidé jen z večerních vyprávění u piva.

Zvenčí se ozvalo několik těžkých kroků a dveře vpadly do místnosti, utržené z pantů. Ve světle ohně se na jejich místě rýsovala mohutná, hustě tetovaná postava.

Obrázek uživatele wandrika

Všechno bylo jinak

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Na konci knihy Meč osudu bol opis svadby, ktorá sa vo svetle neskorších udalostí ukázala ako taká menšia kánonická AU. Napriek tomu by som ju rada pripomenula týmto drabble.

Drabble: 

Nenneke kráčela kaplí a vedla Yennefer v bílých brokátových šatech. U oltáře (tedy na místě, kde by stál oltář, kdyby tam nějaký byl) čekal Geralt a král Herwig jako ceremoniář.
„Yennefer z Vengerbergu, bereš si zde přítomného Geralta z Rivie?“ začal Herwig.
„Ano.“
„Geralte z Rivie...“
„Co se stane, když řeknu ne?“ přerušil ho zaklínač.
Yennefer se usmála, ale v očích se jí zablýsklo. „Seslala bych na tebe kletbu Kthermian. Je pomalá, ale spolehlivá. Asi po týdnu utrpení bys...“
„Nemusíš to dělat. Jen mě to zajímalo,“ pronesl Geralt klidně. Pak přitáhl Yennefer k sobě a políbil ji.
Nenneke si povzdechla.

Obrázek uživatele galahad

Nesplnitelný úkol

Fandom: 
Drabble: 

„Ne.“
„Jsi jen hloupý zaklínač. Co ty o tom ostatně víš,“ řekl mu ministr.
„Přesně tak, pane ministře, co o tom vím,“ odpovědel zaklínač a vstal.
„Děláš chybu.“

Dostal za úkol chránit volební urnu. Nepřátelé státu ji měli ukrást, zničit nebo podobné nekalé věci.
Chápal to. Před lety se tohle malé království proměnilo v republiku. Volby vládnoucí klika vyhrála slibem: „Jistoty pro všechny!“

A tak lidi zvolili.

Zaklínač věděl jen o dvou jistotách.
Jedna byla všude. Kasička se plnila.

Druhou začala klika prosazovat iniciativně sama, když zemřeli první, kdo hlásali, co klika tajně provádí.

„Bohužel, tuto zemi zbavit monster nedovedu.“

Obrázek uživatele saasa

Večeře

Fandom: 
Drabble: 

"Já ti nevím, není to už trochu moc? Měli sme toho udělat pro tři a tohle už je aspoň pro celej oddíl."

"Jako bys ho neznal, přijde rozzlobenej a hladovej a budeme ještě rádi, že mu máme co dát. Posledně šel spát nenajedenej a zůstal otrávenej a otravnej ještě tejden."

"Máš recht. Přidej tam víc pepře."

"Na každej pád už tu měl dávno bejt. Slunce zapadlo už před dobrou hodinou a touhle dobou by už i on moh mít potíže."

"Myslíš vědmáky?"

"Je snad strigga nebo topivec? Ne, myslím takový, jako je on sám. Dyť víš."

"Vim... radši bych nevěděl."

Zesnul

Fandom: 
Drabble: 

Dne 19. dubna nás opustil významný člen naší společnosti. V požehnaném věku 96 jar zesnul pokojně v kruhu rodinném za přítomnosti několika významných osob. Jeho přítomnost, věhlas i za hranicemi a lidská povaha dávali našemu městu punc kulturního, všemu novému otevřeného místa. Jeho skromnost, se kterou nedával najevo své tituly a funkce a odíval se hávem prostého, cestujícího člověka, je vzorem pro všechny jemu podobné. Jeho tolerance k jiným tvorům i jiným rasám byla takřka bezbřehá. Jeho odchod zanechává hlubokou, bolestivou, nesmazatelnou ránu v nás všech. Pohřeb bude neoficiální, pouze pozvaní hosté.

Marigold, pěvec, 6. 8. XXXX - 19. 4. XXXX

Závěrečná poznámka: 

Já mu to nemůžu udělat...
Po zaprášené cestě drkotal vůz řízený podle vlasů starcem, podle měčů bojovníkem. Vedle vozu kráčela hnědá, flegmatická klisna, za vozem tančil bujný bělouš s loutnou u sedla.
"Geralte!" ozvalo se tlumeně z jediné bedny, co se kymácela na korbě.
Bělovlasý zastavil koně.
"Co je?"
"Už můžu ven?"
Bělovlasý se rozhlédl po pustém okolí a pak vypáčil zlehka přibité víko.
"Pojď."
Z bedny se vynořil uprášený postarší muž, oděný značně frajejsky, sedl si vedle bělovlasého a šťastně vzdychl.
"Díky."
"Jsi blázen, Marigolde."
"Možná, Geralte. Ale asspoň se nebudu nudit."

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Saphira

Marná snaha

Fandom: 
Drabble: 

Geralt s Marigoldem jeli bok po boku, Marigold s nějakou právě složenou baladou na rtech, když je přepadli lapkové. Zaklínač si s nimi hravě poradil, ani se u toho nezadýchal.
Marigolda ale musel tahat z bodláčí, kam se básník dostal, když ho jeden z lapků srazil z věrného Pegasa.
Když uklidnili poplašené koně, Marigold si v sedle naštvaně vytahoval bodláky z vlasů. Brblal a bylo to otravnější než jeho balada prve. Zaklínač zpomalil, a když ho Marigold předjel, utrousil: „Zbylo ti ještě pár bodláků vzadu.“
Přítel se na něj nasupeně otočil.
„Pěkně ti děkuju,“ odpověděl kysele.
Geralt se náramně bavil.

Obrázek uživatele wandrika

Kouzelná balada

Fandom: 
Drabble: 

Marigold: To je divné. Tma padá nějak rychle. Nelíbí se mi to!
[chvíle ticha]
Marigold: A teď už nevidím nic!
Geralt: Já taky ne.
Marigold: Já myslel, že vidíš i ve tmě.
Geralt: Tohle není obyčejná tma... Možná bys mohl zkusit rozehnat ji nějakou baladou.
Marigold: [šokovaně] To je poprvé, co chceš, abych zpíval!
[zvuky loutny]
Vrátí se jaro, slunce nás zahřeje,
led v srdcích roztaje zas...
[zazvonění meče, pak tupý úder]
Geralt: Už můžeš přestat, Marigolde.
Marigold: Jé, světlo! Fujtajbl, co je to za příšeru?
Geralt: To je grue. Vyvolává magickou tmu a pak...
Marigold: Raději to nechci vědět!

Závěrečná poznámka: 

Verše sú z knihy Zaklínač II.

Obrázek uživatele wandrika

Zimní slunovrat na Kaer Morhen

Fandom: 
Drabble: 

Ciri se vzbudila do temného a studeného rána. Chtěla vyskočit, ale nešlo to. Celé tělo ji bolelo po včerejším cvičení.
Zaťala zuby a pomalu se zvedla. Věděla, že ztuhlé svaly musí rozhýbat a bolest zase přejde. Geralt říkal, že jenom tak zvítězí sama nad sebou a pak se může stát zaklínačkou.
Náhle do její světničky nakoukla Triss Ranuncul.
„Už jsi vzhůru, Ciri? Dnes žádné cvičení na Mordýrně, žádné větrníky ani vahadla!“ vyhlásila.
„Jak to?“
„Dnes je Midinváerne, den zimního slunovratu,“ sdělila jí čarodějka. „Čas odpočívat, jíst koláčky a povídat si.“
Ciri si náhle přála, aby byl zimní slunovrat každý den.

Závěrečná poznámka: 

vítězství = kyselina mléčná ve svalech
prohra = koláčky

Stránky

-A A +A