DMD č. 7 pro 7. 4. 2011: Smrt na pitevním stole

Poznámka: No jo, předběhla mě Keneu, ale už se mi nechtělo vymýšlet nic nového.

S takovým pacientem se doktor Nacosáh Přeříz ještě nesetkal.
„Tak proč jste šel do nemocnice, když vás nic nebolí?“
„CHTĚL JSEM SI TO JEN ZKUSIT.“
Ticho.
„PROMIŇTE, NEVĚDĚL JSEM, ŽE MĚ MUSÍ NĚCO BOLET.“
„Pošlu vás na ikogen,“ povzdechl si nakonec.
Ikogen byl nejnovější vynález. Prostě do vás spustili skřítka na provázku a on vám nakreslil vnitřní ikonogram. Šikovná věcička.

Později.
„Člověče, vy nemáte žádný orgány!“
„AHA. DĚKUJI. NO, MOŽNÁ KDYŽ BUDU JÍST ZDRAVĚJI...“
Nacosáhův obličej vystřídal několik barev.
„Odneste ho na pitevní stůl!“
Přidusali dva golemové.
Smrť se na ně usmál.
„MOHU TAM DOJÍT SÁM, POKUD VÁS TO POTĚŠÍ.“

„Zdravím tě, můj otče.“

„Vítám tě, můj bratře.“

„Otče, dovol mi podávat zde pokrm, který jídáváme na zemi.“

„Můj nejdražší bratře, dlouho jsme se svářili. Pojď, pojíme u společného stolu, budeme přáteli.“

„Kdepak je tvůj syn Pelops?“
„On? Je dole na zemi.“
„Vzal jej k sobě můj bratr, že?“

„A kdepak jsou tvoji synové, drahý bratře?“
„Doma, hrají si.“

„Ten pokrm, synu, ochutná jej tvůj syn?“

„Ten pokrm, bratře, z jakého je masa?“

„Můj synu, nemusím se ptát, co je na těch mísách. Vím to.“

„Můj bratře, co je na těch nosítkách, jež přinesli?“

„Tvůj syn, Tantale.“

„Tvoji synové, Thyeste.“

Varování: Sprosté slovo a... drogy?

Doktor Patrick měl svou práci na soudním rád. Cítil se jako detektiv, který řeší vraždy za pomoci vláken a chemických rozborů.
Dneska mu na stole přistál mrtvý feťák. Oblečení punkové hvězdy sedmdesátých let doktora rozesmálo. Trochu. Přešel ho ve chvíli, kdy se mrtvý zvedl a silným londýnským akcentem zanadával: „Ku*va, už ani zlatá nefunguje!“
Doktor šokovaně civěl. Pak do jeho pitevny vrazila mrňavá blondýna.
„Masone, kde se flákáš?“
„No, no, neřvi, Georgie, copak smrt nemůže mít alespoň chvíli klid?“
Když odešli, doktor se konečně mohl odporoučet k zemi.
Nazítří dal výpověď a našel si klidnou práci číšníka ve Waffle House.

Noční hlídač jako obvykle procházel budovu nemocnice. Prošel všechna patra, pozdravil se se sestrami na noční směně a před návratem do kukaně, k oblíbenému seriálu, zamířil do suterénu.
V suterénu byla pitevna.
Samozřejmě, člověk, který si vybere takovéto povolání, nemůže být strašpytel. Ale do pitevny se malinko bál.
Navíc, na stole jako by se něco pohnulo. Prostěradlo natažené přes mrtvé tělo se přelévalo jako mléko v hlubokém oceánu.
Prudce je strhl. Na stole ležela osoba, bez jakýchkoli zvláštních znaků. Prostě… někdo. Zdálo se, že spal a hlídač jej probudil.
„Co tu děláte?!“
ČEKÁM NA TEBE.
-
Následná pitva prokázala selhání srdce.

Fandom:crossover reality a Zeměplochy.
Poznámka: podívejte se znovu na nadpis, ten háček tam opravdu je. Jak už jsem zmínila v některém komentu, Smrť bydlí v každém fandomu. 8+)

„Pani Čuníková, stav vášho manžela sa veľmi nezlepšuje,“ hlas primára onkologického oddelenia znel vážne. „Pravdu povediac, už sme vyčerpali všetky dostupné možnosti liečenia...“
„Nádej predsa umiera posledná,“ zavzlykala.
O dva dni...
„Pani Čuníková, potrebovali by sme váš súhlas...“
„S čím?“
„S prevozom...“
„Kam? Myslíte, že by mu niekde inde pomohli? V inom ústave? Nejaká ďalšia chemoterapia? Alebo rádioterapia?“ vychrlila otázky s nádejou.
„Nie, žiaden iný ústav. Viete, v noci tu bude len jeden ošetrovateľ a nebude stíhať... Čo keby tí dvaja, ktorým za hodinu končí služba, previezli vášho manžela na pitevňu? Aspoň bude mať ten v noci o robotu menej...“

Prošel jasným tunelem a ucítil zase svoje tělo. Ležel na něčem studeném a nemohl se pohnout. Kde to jsem? Slyšel nějaké zvuky, ale nemohl otevřít oči, ani promluvit. Najednou si uvědomil, že nedýchá. Sakra, takže je po mně a tohle jsou jen poslední reakce mojí umírající nervové soustavy.
"Milí studenti, nyní si ukážeme preparaci pectoralis major," řekl neznámý hlas nad ním.
Ucítil palčivou bolest na hrudníku a kapky krve, které mu začaly stékat po bocích. Bolest byla nesnesitelná, ale on nemohl ani vykřiknout, ani se bránit.
A to mu ve škole říkali, že periferní nervy odcházejí po smrti jako první.