DMD č. 7 pro 7. 4. 2011: Smrt na pitevním stole

Obrázek uživatele Amy

Smrt na pitevním stole

Poprvý jsem umřel tak, že mě střelili přímo do srdce.
Bolelo to strašně. Ale ona bolest nebyla nic proti tomu, co přišlo potom.
Bloudil jsem temnotou, zoufale volal o pomoc… a ona přišla. Podala mi ruku a vytáhla mě zpět do světla.
~
Netrvalo to dlouho a umřel jsem znovu, tentokrát už definitivně. Zvláštní bylo, že jsem se cítil hůř než tenkrát… nejspíš protože jsem dobře věděl, co mě čeká.
V posledních chvílích svého „života“ jsem si zcela nepoeticky pomyslel, že bych radši chcípnul na pitevním stole než takto. Bohužel, málokdo si vybírá, jak odejde (že, Jacku?)
A já nejsem výjimkou.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Skřítě

Pomsta bude sladká

„Ale paní učitelko, tohle po mě nemůžete chtít, co když to tu žábu bude bolet?“ „Ta žába je mrtvá, Horáčku. Vezmi si příklad z Macha a Šebestové, jak se se skalpelem činí.“ Horáčkovi se při tom pohledu zvedl žaludek. Také Pažoutův obličej zezelenal. „Vy asi nechodíte do kostela, nezabiješ vám nic neříká, viďte?“ „Nebuď drzý, Horáčku! Je to jednoduché. Takhle vezmeš skalpel a uděláš přímý řez. V tu chvíli se stalo hned několik věcí. Žábě definitivně odzvonilo, Horáček se v mdlobách svezl k zemi a paní učitelka měla jisté, že v příští kapitole skončí v dutině korouhvičky na střeše kostela.

Rok: 
2011

Navždy spolu

Byla tma, silně pršelo. Detektiv Pumba seděl ve svém Cadillacu ročník 1967. Z úst vycházel kouř ze skoro vyhaslé cigarety. Vrátil se z pitevny, kde si prohlídl Timonovo tělo. Chodil tam každý večer. Vždycky objevil něco, kvůli čemu nemohli Timona odvést do márnice.
Dalšího dne mu byl přidělen nový kolega Pú, který zrovna dokončil akademii. Noční služba. Pumba opět zastavil u márnice. Přikázal Púovi sedět v autě. Zvědavost nováčkova byla veliká. Pú se plížil chodbou, kde problikávalo světlo. Vkročil do místnosti. Pumba ležel v káluži krve a náručí držel Timona. Pú sfoukl svíčku, jediná osvětlovala mrtvá těla. V tichosti odešel.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Tess

Zdravotní riziko

„... a tady máme srdce. Jak nám pěkně hopká...“ demonstroval Petr svým kolegům vlastnosti věrného gumového modelu, ale vtipné to přišlo asi jenom jemu.
„Jako malej,“ zhodnotila ho Klára. Už byla na odchodu.
„Jdeš?“ zeptala se Marka.
„Za chvilku.“
Ještě pitval.
„Tady jsem je nechal!“ objevil Petr na pitevním stole balíček cigaret.
„V pitevně se nekouří,“ upozornil ho Marek.
Věděl, že to Petr udělá naschvál. Demonstrativně si zapálí.
Opustil pitevnu a práskl za sebou dveřmi.
Cigarety škodí zdraví.
Zvlášť tyhle.
Obsahují totiž malilinko víc kyanovodíku, než je běžné.
Marek to věděl. Strávil s nimi (a kyanovodíkem) celkem dlouhou dobu v laboratoři...

Fandom: 
Rok: 
2011

Drobné nepříjemnosti

Poznámka: Slash. BJB... Já vím, já to teda vedu, už potřetí na nejposlednější chvíli... :)

Samozřejmě mám spoustu důvodů k tomu, abych si stěžoval. Nejspíš i k tomu, abych z toho bytu hezky rychle odešel. Většina lidí by to nejspíš udělala potom, co by našla tu hlavu v lednici...
Náš byt už připomínal skládku, střelnici, feťácké doupě (na něco jsou zkrátka i nikotinové náplasti krátké), zubní laboratoř, chemickou laboratoř, milion jiných laboratoří... a pitevnu! Proč se trmácet až do nemocnice, stůl máme doma také! Málem jsem se tenkrát na ten stůl elegantně svezl a pitva mohla být prováděna i na mně.

Skoro každý už by to zabalil. Jistě. Ale ne zamilovaný blbec s dobrodružnou povahou.

Fandom: 
Rok: 
2011

Tichý dom

Poznámka: Hra sa odohráva v malom meste, ktoré zasiahla epidémia záhadnej nákazy. Tichý dom = dom nakazený morom.

Domov sa vrátil v nešťastnom období. Šabnak-adyr vstúpila do domu jeho otca a premenila ho na tichý. Nasledovali mnohé ďalšie. Celého mesta sa zmocnil mor. Strach a dezinformácie obrátili verejnú mienku proti nemu, no nakoniec našiel spojencov. Chýbal im však čas a dostatok informácií. Nákaza bola zvláštneho charakteru, nevedeli si s ňou rady. Známe protilátky nezaberali. Pohľadom prešiel po otcovom laboratóriu; po pitevnom stole; po nástrojoch, ktoré zdedil. Teraz bol jediný menkhu - ten, čo má právo otvárať mŕtve telá. Zachrániť mesto bola jeho povinnosť. Po zotmení získa infikované tkanivo a vyrobí liek. Zo stola vzal skalpel. Už vedel, kam pôjde.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Puma

Ze života zombíka Marvina ;-)

Probudil jsem se a zjistil, že jsem zase na ledu. Pokolikáté už? A pořád ne a ne být pořádně mrtvý, co? Ušklíbl jsem se.
Nohu jsem měl, zdá se, zase na svém místě. Vypadala funkčně.
Minulá akce mi dala docela zabrat, ale stihl jsem se včas vrátit, aby mi nohu přišili a opravili další zranění. Ale ty se nepočítají. Pár šípů v zádech? Ani jsem to nepostřehl.
Alchem se objevil ve dveřích a usmíval se. Zřejmě byl rád, že jsem tak rychle při vědomí.
Místností se vznášela omamná vůně mé konvalinkové plazmy. A já dostal chuť na pořádnou dávku elixíru.

Rok: 
2011

Fakt blbá smrt

Ono se dá umřít stylově. Jeden chlápek na Io si na to zařídil agenturu. Vyberte si místo svého posledního vydechnutí! (Sleva pro větší skupiny.)
Zemřít potom klidně můžete třeba na tropickém ostrově, milovníci ironie potom na pitevním stole.

I tak můžou lidi umřít blbě. Prezident Kennedy, Bambiho máma, chlápek od pumpy, co dostal infarkt na záchodě, a já, Arnold Rimmer.
Není nad to, když po životě, který je tak mizerný, že by jej ani tvůrci Dallasu nenapsali hůř, přijde fakt blbá smrt.
A tu ironii, když vás přivedou zpátky jako hologram, abyste si to mohli pamatovat až do konce věčnosti.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Ness

Tenkrát poprvé

Probudil ji lehký průvan a neurčitý pocit prázdnoty.
Claire Bennetová otevřela oči a následně bohužel musela zkonstatovat, že leží na pitevně a víc toho měla na sobě i při hodně rozjetých bazénových mejdanech.
Sakra, tohle bude průšvih.
Potom zašilhala dolů na svůj odhalený hrudní koš, do kterého měl právě někdo ponořené obě ruce.
Velký průšvih.
Rozhodně si nepředstavovala, že tím, kdo jako první uchvátí její srdce, bude zrovna patolog, povzdechla si.
Který právě teď vyděšeně zařval a zabodl jí skalpel do oka.
Sa-!
Při dalším probuzení o minutu později stačilo jen káravě loupnout druhým okem; muž v bílém omdlel sám.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Anne

Když smrt vyhraje

Fandom: James Herriot (nejblíže asi první knize - To by se zvěrolékaři stát nemělo)
Kdoví jestli to tady někdo zná. Každopádně pokud by se někdo našel, bude mu tam scházet humor, i když je pravda, že všechno v knihách nebylo vtipné. A Tristan má přece jen zvířata rád...

Ve Skeldalu zůstal pouze Tristan.

Zvonek. Pět psů se vyřítilo ke dveřím a ztropilo takový rámus, že se ho spícímu Tristanovi nepodařilo ignorovat. Vyřítil se ke dveřím, otevřel je. Na schodech stál pan Grier a v náručí měl svého psa.

,,Porazilo ho auto." Tristan jej vedl do ordinace, kde pán položil psa na stůl, který používali jak na operace, tak na pitvy.
,,Bude potřebovat narkózu, přijďte si pro něj zítra."

Zvíře utrpělo velká zranění. Tristan, ač byl v ošetřování malých zvířat zručný, nezabránil jeho smrti.
***

Našel jsem jej v depresi jak sedí v křesle s láhví rozpitého piva a cigaretou.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Wee-wees

Pitva

Poznámka: BJB. Morbidita úměrná tématu.

Rudolf si vždy užíval svoji práci, ale tohoto „klienta“ si vychutnal mimořádně důkladně. S nadšením okukoval tělo na pitevním stole a úvodní řez ve tvaru Y vedl obzvláště precizně.
„Pěkné, pěkné,“ pobrukoval si spokojeně, „nekuřák. Dokonce vlastní apendix.“
Potom se chvíli ozýval jen skřípot pilky, rozřezávající hrudní kost - a zvuk stříkající vody ze dvora, kde Bertík zatím drhl jejich milované auto, černé jako uhel.
„Bertíků,“ zatrylkoval Rudolf šťastně, „chystej led! Za chvíli budou jatýrka!“
A zatímco Bertík klusal do mrazáku pro led, obrátil se Rudolf na ztuhlého etnologa na svém stole.
„A máš to, blbečku. Já ti dám městská legenda.“

Rok: 
2011

Nebo pre národných hrdinov

poznámka: totálny BJB. a dúfam že viete, o ktorého slávneho politika sa jedná :D

Nebo pre národných hrdinov

"Krváca, rýchlo sušenie!!!"
Sestričky odbiehali a pribiehali, chirurgovi stekali po čele kvapky potu. Pacient na stole mihol viečkami. Posledné, čo počul, bolo: "Strácame ho, pečeň zlyháva..."
Tma, ticho, svetlo...

Prebudil sa na trávnatej lúke. Obďaleč na okraji lesa boli zabratí do hlbokého rozhovoru muž s kušou a jablkom a druhý s lukom a operenou čiapkou. Pod rozkvitnutou čerešňou sedel po turecky starý muž s okuliarmi a nad ním sa hojdali ružové kvietky. Iných si už nevšimol, lebo k nemu pristúpil mladík v širáku.
"Jano, ty ožran, čo tu robíš, bisťubohu? Ty s tvojimi tankami na Budapešť? Okamžite maž do pekla!"

Rok: 
2011

Potřeba

Položil bezvládné tělo dívky na velký lesklý stůl podobný pitevnímu. Ruce jí přivázal silnými koženými řemeny, aby s sebou při jeho práci neškubala.
Když byl s prací hotov, pár pohyby rukou dívce navrátil vědomí.
„Co ode mě chcete?“ zeptala se a pokoušela se z řemenů vyvlíknout. Marně.
„Tebe,“ řekl prostě, a když si všiml jejího výrazu, zasmál se.
„Nechci tě znásilnit. Chci něco víc.“
Zaklonil jí hlavu a sehnul se k jejímu uchu. Voněla sladce.
Poté už nic nevnímal. Svými zuby protrhnul tenkou kůži, která chránila krční tepnu a spokojeně začal sát. Jeho potřeby nebyly stejné jako lidské. Byly zvířecí.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Birute

Smrt a dívka

Fandom: Sandman - Smrt: Vysoká cena za život

Doktor Tulp si zahloubaně měřil mladou ženu na stole. Nikdo se k ní nehlásil. Theatrum Anatomicum mělo podobné nešťastníky ve svých zdech často.
Srdce, odhadoval doktor Tulp a v duchu si začal připravovat přednášku na téma krevní oběh.
Skácela se uprostřed ulice. Našli u ní jen pár mincí, ptačí píšťalku a přívěšek.
Kdopak jsi? Kdopak jsi byla? Ptali se na tebe i židů kvůli tvým vlasům, ale jejich dcery nepobíhají po městě s pohanskými symboly a rozmazanou černou kresbou pod okem.
Když se vrátil s nástroji, bylo tělo pryč.
Když nástroje znovu uložil, byl přesvědčený, že se mu to zdálo.

Fandom: 
Rok: 
2011

Zajíc a pták

Poznámka: Tohle mě napadlo na dnešním výletě na pole. Bodík je bodík.

Dva pěšáci běží skrz bitevní pole. Se smrtí v očích pozorují, jak se na ně řítí vzdušné nepřátelské jednotky. Skákali a dělali úhybné manévry. Káně nad nimi kroužilo, snažíc se je sestřelit. Když taktika úprku zklamala, zkusili zahrát mrtvé. Stáli a ani nedýchali. Káně to na chvíli zmátlo a nechalo je být. Začali věřit tomu, že je konec bitvy. Jenže pak se na obzoru káně opět objevilo. Zajíci věděli, že to špatně skončí. Káně neoblomí. Smířili se se smrtí a čekali, kdy to přijde. Vždyť pole je tak rovné a velké, jako je pitevní stůl pro vši z dětských vlasů.

Rok: 
2011

Setkání

Vše jsem viděla v bílém mlhavém oparu. Nedokázala jsem se pohnout ani promluvit. Přesto jsem cítila, jak hýbou s mým tělem a "z dálky" jsem slyšela jejich hlasy.
Najednou jsem dokázala otevřít oči. Ruce jsem měla připoutané k lůžku, ale přesto jsem v nich nic necítila. Tohle nemůže být pravda!
V tu chvíli se vedle mě objevil lékařský droid. ,,Zůstaňte v klidu, jste vyčerpaná." řekl.
,,Co se stalo? Jsem na... na... Kde to vlastně jsem? Proč jsem vůbec připoutaná?" Píchl mi injekci do ruky. Otevřeli se dveře, vešel muž s rudýma očima a modrou pletí.
THRAWN!
,,Opět se setkáváme, Maro!"

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Dangerous

Krteček a oční bulva

Na modré obloze září sluníčko. V něžném větříku se ze strany na stranu pohupují květinky. Země se natřásá, zvedá. Zatím jsou vidět jen tři vlásky, pak dvě očíčka. Zamrkají.
„Kuk!“ ozve se z hromádky hlíny. A už se Krteček kutálí na zem.
„Jé!“ vykřikne a běží se schovat! Co to je? Zvědavě vykukuje zpoza kamínku.
Je to tmavé. Veliké. Nehýbe se to.
Přijde blíž.
„Haló!“ Žádná odpověď.
Zašťourá do toho klacíkem, až se tomu nafouknou oči! Jak je to měkké!
„Na, na!“ Šťouchá, hned sem, hned tam, ale nejlepší jsou ty oči!
Pích!
Prásk!
Všude kolem leží cáry pouťového balónku.

Rok: 
2011

Protože měla ráda babičku

Fandom: realita, vnučka plnící přání své milované babičky
Poznámka: Mírně švihlé. A ještě k tomu tak nějak ukrutňácky tajně :).

***

Šmik.
Malá Hanička. Tahle Hanička měla babičku a ta měla ráda Haničku.
Haniččina babička, ale neměla ráda jejího tatínka, nelíbilo se jí jeho povolání a jeho kníry. Byl řezníkem a jeho kníry byly řeznické.
Šmik.
Hanička se babičky jednou zeptala, co by si přála, kdyby chytila zlatou rybičku a tak jí stará paní svěřila tajemství. Tajemství svého přání. Od té doby chtěla být Hanička babiččinou zlatou rybičkou.
Šmik.
Dnes měla babička narozeniny a Hanička věděla, co si babička přeje. Dnes mohla být zlatou rybičkou!
Šmik.
„Dobrý babi! Tatínek si té zmizelé ledvinky nevšimne, neboj!“
„Babičko?“
„Ty mě ale vůbec neposloucháš!“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Arengil

Pražský masakr švýcarákem

„Neprodlužuj to, kamaráde. Ať už to máš za sebou…,“ domlouval Pepovi otcovským tónem prosektor a schoval za zády nůž, aby si to jeho společník tak nebral. Držel mu hlavu, když v agónii běsnil na krví pokrytém nerezovém stole…

„Teď to trošku štípne. Raději zavři oči. …No jo, ty vlastně nemůžeš,“ uchechtl se.
A přidržel si ho pěkně za zátylek, aby dokončil svůj zákrok.
Pepa se cukal – tušil totiž, co ho čeká – ale nebylo mu to nic platné.

„…No vidíš, ani to nebolelo,“ zkonstatoval pan Šebesta a utřel si ruce do utěrky. „Maminko, můžeš začít obalovat, Pepa už je u ledu!“

Rok: 
2011

To ne...

Poznámka: Co muselo přijít, přišlo... Osud není spravedlivý. Za komentáře vám všem MOC děkuju!!!

„Hermiona ke mně hned po tvém odchodu přišla. Vypadala hrozně. Čím déle jsme seděly, tím byla bledší. Řekla, že se necítí dobře, a že raději půjde. Jakmile se zvedla, dostala silný záchvat. Asi deset minut bezvědomí a křeče. Zkoušela jsem, co se dalo – protišoková zaklínadla, uklidňující lektvar... Nic nepomohlo. Odvezli ji ke Sv. Mungovi; diagnóza epileptický záchvat. Po dost dlouhé době se objevil jeden z lékouzelníků. Sdělil mi, že Hermionin stav je stabilizovaný, ale dítě se bohužel zachránit nepodařilo. Udusilo se. Myslela jsem, že bys to měl vědět. Je mi to moc líto...“ slabě dokončila stříbrná kočka a rozplynula se.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele sigam

Obscénně biologické v márnici

Od chvíle, kdy je poprvé přistihla dělat ony obscénně biologické věci, uběhl asi měsíc. Ianto se tehdy rychle oblékal a vypadal zahanbeně. Ona se na půl smála a na půl se chtěla zahrabat někam hodně hluboko. A Jack vypadal, že by mu vůbec nevadilo, kdyby se připojila.

Od té doby na ně narazila několikrát. Dokonce začala chodit domů dříve, jen aby neviděla, co nebylo určené jejím očím.

Tentokrát však potřebovala zajít do márnice pro nějaké dokumenty, co tam zapomněla. Vrazila do místnosti a strnula uprostřed pohybu. Byla zvyklá na ledacos, ale na PITEVNÍM stole? Tohle už vážně bude její smrt.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Marek

Poprava…

Prošel dveřmi do místnosti, které dominoval velký stůl z nerezu.
Mávnutím hůlky si vyčaroval pohodlné křeslo. Usadil se a přihladil černý plášť. Nedočkavě se zahleděl na dveře, kterými přišel.
Dveřmi prolétlo tělo, s černým pytlem přes hlavu. Za ním se objevili dva smrtonoši.
„Sundejte jí to a přivažte jí na stůl!“ Vyštěkl Voldemort ledovým hlasem.
Vykonali jeho rozkaz a on jí konečně spatřil.
„Dobrý den profesorko.“ Poznamenal překvapivě klidně.
„Učila jste studium mudlů a to se mi nelíbí. Protože je máte tak ráda, mám pro vás něco speciálního z jejich dílny.“ Zadíval se na pitevní stůl.
„Hezké umírání. Avada Kedavra!“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Aveva

Hledač pravdy

Po tom posledním případu prostudoval asi tunu dokumentace. Taky vyšehradský pitevní protokoly deset let zpátky. A byl v tom systém. Jednoznačně.
Příčiny (pro kouzelníky dost netypické) se různily, ale souvislosti vysvítaly na povrch, když si člověk dal dost práce s jejich chápáním.
Fascinovalo to. Pojal různá podezření a nenechal si je pro sebe.
A všechna ta mravenčí práce se koncentrovala do jediného lživého titulku:
DALŠÍ OBĚŤ KRIMINALITY OBYČEJNÝCH!
Podepsáno: -sm- -rt-
Vztekle novinami uhodil o stůl a pak je rezignovaně hodil kamsi ke koši.
Mohl si za to sám. Co čekal, když souhlasil se spoluprací v rubrice: “Na pitevním stole”?

Fandom: 
Rok: 
2011

Klára

Gabika pracovala ako dispečerka na útulku ešte len pár dní a vo chvíľach ako táto si hovorila, načo tam vôbec liezla. Bolo pár minút pred koncom smeny, nesedel jej počet zvierat, na stole mala hromadu papierov a ešte ju vyrušoval kolega svojím táraním.
„... práve v tejto miestnosti bývala pitevňa. Raz tu pitvali jednu ženskú zaživa. Umrela pri tom a odvtedy tu straší. Volala sa Klára.“
Gabika bola rada, keď vypadol.
Po hodine mala všetko hotové a chystala sa k odchodu.
„Klára, to určite,“ pomyslela si. Zrazu jej po chrbte prebehli zimomriavky: pri kotercoch čosi zaškrípalo a všetci psi začali vyť.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele ioannina

Mrtví učí živé

Hlína na Alexijevově hrobě se ještě nestačila sesednout, když si mistr Divjakov svolal své zbylé učedníky.
„Tryzna?“ hádal Leif.
„Ne tak úplně,“ zavrčel Severin. „Uvidíš.“
Na stole stál kotlík plný jakési neznámé látky.
„Toto je poslední práce vašeho kolegy. Zjistěte, jak znělo zadání jeho práce, kde udělal chybu a jak se mohl zachránit.“
Severin trpce svraštil rty a šel si nabrat vzorek.
Zato Leif třeštil oči a svíral okraj pracovní desky, jako by se mu hroutil pod nohama celý známý svět.
„Pohni sebou,“ hodil přes rameno Severin. „Půda je zmrzlá, nemám zájem kopat další hrob. Večer to nechá vypít nás.“

Fandom: 
Rok: 
2011

Vítání jara

Odhodila zmuchlanou cigaretu a strčila kostnatý pařát do kapsy.
Ani si nebyla jistá, jak se sem zase dostala. Zůstala příliš dlouho v jedné dědině, až si jí všimli. Všude se jim tam povalovaly vidle a pak přišel ten chlápek, co prodával pochodně. A dejte vesničanovi vidle a pochodeň... nebo raději ne. Nedávejte.
Omotali ji jakýmsi hadrem, polili to vším, z čeho se dalo oslepnout, a zapálili. Potom ji kdovíproč hodili do řeky. Ať prý táhne, mrcha. A zpívali si při tom.
Když zase otevřela oči, byl tam ten týpek v bílém. Každý rok jí dal cigarety a popřál šťastnou cestu.

Rok: 
2011

Výlet na druhou stranu

„Ano, je to on…“ smrkla lehce pani Longbottomova. Oci upirala na sveho jedineho vnuka. Lezel mrtvy v mudlovske pitevne, bledy jak stena za nim. Od zacatku vedela, ze vylet do mudlovskeho Londyna byla chyba. Uprosil ji a ted ho to stalo zivot. Musi neco udelat… Najde toho, kdo je zodpovedny!
Nekolikrat svihla hulkou a objevila se se synem u sv. Munga. Zamirila rovnou do marnice. Musi objasnit jeho smrt.

Stastne se protahl a zamrkal. Uz je sedm? Tak dobre dlouho nespal. Jaka skoda, ze to byl jen sen. Ten dutohlav by mu uz nikdy neprisel na jeho milovane hodiny Elixiru.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele eliade

Kdo jinému jámu kopá...

Měla těžký den. Ráno se málem nedostala do školy kvůli kolapsu městské hromadné dopravy (to ani nebyl mráz, aby tramvajím zamrzaly výhybky) a potom usnula na hodině biologie (za trest dostala pojednání o tom, jak špatné návyky ovlivňují spánkový režim člověka).
Vyčerpaná přišla domů a svalila se k počítači. V prohlížeči zadala adresu sosaci.net.
Tématem pro ten den byla „Smrt na pitevním stole“. Nedokázala přijít vůbec na nic.
Toužila si pořádně zanadávat na téma a taky na toho, kdo ho vymyslel. Jenže tentokrát nemohla.
Ani ve snu by ji nenapadlo, že je možné si na vlastním tématu takhle vylámat zuby.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Smrtijedka

Návštěva

Poznámka: Hodně seškrtáno, původně to dokonce měl být crossover. Ale bodík je bodík.

Andrew Scott býval zcela normální, živý muž. Bylo mu dvaatřicet a poslední rok strávil na patologii. Neměl svou práci rád. Naneštěstí v ní byl dobrý.

Teď ležel na jednom z pitevních stolů. Tedy jeho tělo.
Z profesionálního hlediska poměrně klidná, obyčejná vražda. Jedna kulka doprostřed čela. Čistá práce.
Jeho duch se vznášel asi metr pod stropem.

To, že si ho smrt našla právě na pracovišti mu připadalo velmi symbolické. Až skoro humorné, napadlo ho.

Otevřely se dveře a dovnitř vešla podivná dvojka.
Ted, ten podivín z Ráje koláčů, a Emerson Cod, povoláním detektiv.

Čerstvý nebožtík zamrkal. Co ti tady chtějí?

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Witch

Krvavý konec kariéry

Fandom: Posel smrti (pro neznalce - hororová adventura, pokud si někdo rád hraje, vřele doporučuji)
Upozornění: 15+, je tam dost krve...

Detektiv se zkušeně rozhlédl po místě činu. Studená místnost s blikajícími světly a zapáchající desinfekcí. Oběť ležící na kovovém stole. Hlava u těla chyběla.
Nacházela se v kaluži na zemi.
Všude bylo plno krve, co taky čekat, když na doktorovi někdo zapracoval pilou. Naprosto chladně odvedená práce. Musel to provést nějaký bezcitný maniak.
Doktora Hermanna by určitě nikdy nenapadlo, že skoná na stejném stole, na kterém několik let pitval jiné.
Dorazil i nový seržant. Tvářil se zprvu jako hrdina, ale když jeho pohled padl na rozšklebený obličej, zdrhal ven zvracet.
Detektiv s povzdechem vytáhl svůj notes.
Ti mladí nic nevydrží...

Rok: 
2011

Stránky

-A A +A