Autorův výběr 2014

Obrázek uživatele strigga

"Přátelé?"

Úvodní poznámka: 

Protože jsem se s ním psala na x-krát, a pak najednou něco zapadlo na své místo. Protože je to srdeční záležitost a protože k němu mám nejblíž ze všech svých drabblat.
O začátku přátelství, na které se často zapomíná. Název je to, co se v drabbleti neřeklo, poněvadž nebylo třeba to říkat. :)
Na téma Sněz mě.

Drabble: 

Vítr šustil listím, rozechvíval jezero. Od země stoupal lezavý chlad. Brzy začne rána vítat jinovatka.
Ležel na okraji lesa, vyčerpaný, lhostejný. Hlad mu svíral útroby a zatemňoval mysl. Najdou ho? A co? Kdyby mu teď nakrásně Červíček přilezl pod čumák, beze všech dramatických gest by ho prostě sežral.
Z trávy na něj svítily dva body ve tmě, veliké žluté kočičí oči. Sněz si mě, šeptaly.
Kocour přistoupil až k němu a pátravě se mu zadíval do očí.
Ty víš, že nejsem pes, uvědomil si užasle. Kocour zamrkal.

Pak odběhl, a když se vrátil, táhl za sebou kuřecí stehno z kuchyně.

Obrázek uživatele Dangerous

Kandelábr

Úvodní poznámka: 

Tohle bylo těžké... Mám dvě letošní drabble z Scolares, které jsou pro mě obzvlášť důležité, jsou i další, ke kterým mám vztah... jiné se třeba objevily v seznamech od ostatních (děkuju!), takže ty taky ne...

Nakonec jsem vybrala tohle. Protože ta vteřina, dvě, kdy jsem něco podobného ten den doopravdy viděla na Náměstí republiky, ve mně zanechaly strašně silný pocit. (Jistě, proto jsem si ho pak taky interpretovala, jak se mi to hodilo, a napsala.)

Varování: stále psychicky náročnější
Téma: více strýce

Drabble: 

Přetáhne si kapuci teplákovky přes hlavu. Sedí na zemi, zády se opírá o lampu. Začíná kapat, jarní déšť provoní vzduch. Kandelábr mění barvu ze světle na tmavě zelenou a jeho chrání před nejotravnější vlhkostí. Tvář schovává v dlaních. Přes náměstí proudí davy lidí. Slyší je, ale nevnímá. Pro ně taky neexistuje. Třese se. Zimou, strachem. Bojí se, jako by mu znovu bylo dvanáct. Co na tom, že mu táhne na šestnáct. Když máma není doma a její přítel otevře dveře do jeho pokoje, je z něj zase malý kluk. Špinavým rukávem si setře slzy. Nikdy víc už se tam nevrátí.

Obrázek uživatele Sindual

Jistota

Úvodní poznámka: 

Kupodivu jsem letos váhala mezi tímto drabbletem a jiným, kde také rozmlouvá Thorin s Balinem :) Nakonec ale vyhrálo tohle, protože Thorin tu je sice stejně nabručenej a temné pohledy vrhající, ale Bilbo je jen v podezření z krádeže nikoliv mrtvý :)

Drabble: 

"Je to jen malý proradný skřet," běsnil Thorin tiše.
"Kdo?" podivil se Balin, kterého si Thorin vytáhl stranou od úkrytu trpaslíků na úbočí Hory.
"Ten hobit," vyprskl Thorin s takovým znechucením jako by mluvil o týden zahnívající mrtvole.
"Bilbo? Proč u všech bohů?"
Thorin chvíli jen tak stál a temně zíral na nejbližší kámen. "Má Arcikam," vysvětlil nakonec rozezleně.
Balin zalapal po dechu. "Jak to víte?"
"Poznal jsem to z jeho pohledu, když vyšel z Hory."
"Ale Thorine, viděl tam přece živého draka, nezapomeňte. Nemůžete ho jen tak obvinit protože se vám zdá, že se divně díval."
"Proč bych nemohl?"

Obrázek uživatele Quartermaster

Pistolník

Úvodní poznámka: 

Tohle drabble se mi prostě povedlo. Vzniknout mu daly zejména konzultace s jednou střelkyní; obvykle na reálie dost kašlu, ale tohle je výjimka. Plus mi to drabble připomíná moje vlastní začátky na střelnici. Ty byly veselé.

Téma: Cizí kůže

Drabble: 

Colt Anaconda ráže .44 Magnum. Je krásný, ale v mojí ruce působí zvláštně. Asi jako já sám uprostřed podzemní střelnice MI6, kde to štiplavě páchne střelným prachem a rozpouštědlem.
Natáhnu kohoutek. Z vedlejšího stanoviště se vykloní hora svalů, podívá se na mne, na zbraň a odfrkne si.
Zamířím na papírovou figurínu před sebou a na krátký moment je z kancelářské krysy agent s povolením zabíjet. Přesunu prst na spoušť. Nádech.
Jaké asi je mířit na člověka?
Zpětný náraz málem přerazí kancelářské kryse nos.
007, co s tímhle chcete proboha ulovit? Tank?
Senzor otisků prstů na rukojeti každopádně funguje. Test ukončen.

Závěrečná poznámka: 

Jeden měsíc nestačí
Jelikož nás 00Q baví (a skromně si myslíme, že vás taky), přišlo nám líto a téměř nemožné nechat tento fandom až do příštího dubna spát. Namísto toho pokračujeme v sebevražedné misi jednoho 00Q drabble denně na témata starých ročníků DMD. Sledovat a povzbuzovat můžete tady. Já tímto slavnostně slibuji více obrázků!

Závěrem díky všem za čtení a komentování, byli jste skvělí, a doufám, že se s většinou z vás uvidím na pikniku :)

Obrázek uživatele Doktor

Večerní rozhovor

Úvodní poznámka: 

Protože Fables zatím nemají tolik fanoušků, kolik by si zasloužily. Přitom zakrátko vyjde v češtině už pátý díl!
Téma je Za poslední stránkou.

Drabble: 

"Tak už jsi to dopsal?" zeptala se Jezerní dáma svého manžela a odložila knihu.
Ambrose zavrtěl hlavou. "Vždyť víš, že tohle nikdy nemůžu dopsat. Všichni žili šťastně až do smrti... Jenomže Mýty nikdy neumřou. Táta s mámou žijou už pěkných pár set let. Ty jsi ještě starší. Pořád budou nové příběhy."
"A ty budeš mít pár set let na jejich sepsání."
Ambrose zavrtěl hlavou.
"Já stárnu. Možná se to zastaví a možná ne. Ale s tebou budu určitě šťastný až do smrti. Už jsi to dočetla?"
"Už jsem zaklapla za poslední stránkou."
"A můžu k tobě?"
"To víš, že jo."

Obrázek uživatele Stevko

Okná

Úvodní poznámka: 

Téma č. 2, Kousek nebe

Drabble: 

„Doktor!“
„Áno, Lucy.“
„Keď už musíme byť zavretí v tejto krabici…“
„Tardis je výborná loď a nie krabica.“
„Keď už musíme byť zavretí v Tardis, prečo tu nemôžeme mať trochu svetla zvonku. Nemôže mať Tardis okno, aby bolo vidno aspoň kúsok neba?“
„Veď na dverách sú okná. Jasne si pamätám, že na dverách boli okná.“
„Áno, ale iba z vonkajšej strany. Tu žiadne okná nie sú.“
„Tak si nejaké pridáme. Prepneme páku sem, stlačíme toto. A máme na dverách okná aj zvnútra.“
„Skvelé, akurát z nich nie je nič vidno. Nabudúce vyrob okná čisté. Teraz by si ich mohol umyť.“

Závěrečná poznámka: 

Na začiatku DMD som si myslel, že budem celú dobu písať Doktora. Ale ukázalo sa, že (mi) to nejde a prešiel som na Stredoslovákov, ktorí mali celkom úspech. Do autorského výberu však posielam svojho obľúbeného Doktora, aby som naňho upozornil. Je to ôsmy Doktor (Paul McGann), u ktorého je strašná škoda, že má tak málo príbehov na videu. Našťastie má nezanedbateľne mnoho audiopríbehov a Lucy je jeho spoločnosť práve z týchto príbehov.

Uvažujem, či do knihy nominovať toto alebo Stredoslovákov. Poradí mi niekto?

Zpověď Máně

Úvodní poznámka: 

Téma č.16 Zpovědnice

Protože tady vznikla jediná z mých postav, která se mi do drabble vplížila opakovaně. Byl to můj první ročník, byla jsem ráda, že vůbec píšu a to, že mi postava vznikne a začne si pak žít vlastním životem mě vlastně příjemně překvapilo.

Drabble: 

Kdybych se měla někomu zpovídat, byla by to odkvetlá barová kráska, řekněme Marie. Zamřížovaným oknem by mi podala cigaretu, koňak by se rozdýchával na klekátku. Máňa by odměřila hloubku zhřešení, když se narvu čokoládou na noc. Chválila by mě za záměr zabít vynálezce budíku, chápala by, že dva chlapi jsou víc než jeden, plácla by si se mnou přes mřížku, že se mi občas líbí nějaká holka a nabádala mě, ať se místo práce bavím. Vyprávěla by o svým životě, ta by měla z čeho se zpovídat!
Škoda, že se zpovídám jenom sama sobě. Jsem o dost prudérnější než Máňa.

Obrázek uživatele Julie

Poslední z Devítky

Úvodní poznámka: 

Pána prstenů je tu letos hodně, tak se taky přidám. Pozorní čtenáři zjistí, že drabble se v jedné drobnosti liší od dubnového originálu.
Do výběru se dostalo hlavně proto, že je to útržek z povídky, která mi leží v hlavě už od doby, kdy jsem Pána Prstenů (a Silmarillion) četla prvně, což bylo dávno před tím, než jsem zjistila, že existuje fan ficiton. Třeba si ji jednou i napíšu.

Drabble: 

Zůstaly z ní jen cáry stínů omotané okolo kostí. Prázdné prsty, které stále znovu a znovu hladily mříže, aby se dotkly alespoň nějakého kovu. Záštipná slova smíšená se vzlyky. Urážky dávno mrtvých.
Poslední z Devítky. Poražená. Přemožená. Prstenový přízrak bez prstenu. Zasluhovala smrt, ale žádný z jejích soudců jí ji nemohl dát, protože ona už život dávno ztratila.
Prolévala krev, přinášela žal a rozsévala bolest. Zasluhovala tisíce smrtí za všechno utrpení, co způsobila, a nikdo z lidí nepochyboval o její vině.
Nikdo z lidí nestál vedle ní, když si navlékala prsten. Nikdo z lidí nevěděl, že tenkrát neviděla jinou možnost.

Závěrečná poznámka: 
Za myšlenku, která mě inspirovala k dotyčnému detailu jsou silně zodpovědné Ave, Birute a možná i Lunkvil.
Obrázek uživatele Danae

Chodsko 1696

Úvodní poznámka: 

Na tenhle nápad jsem pořád docela hrdá :)

Drabble: 

Bojí se nás a vykazují nás ze středu říše. Potřebují nás a lákají nás k hranicím. Králové a císaři, dali nám glejty a práva, na prapor vlčí hlavu. A my obcházíme zranitelný okraj země po dvojicích, člověk a vlk. Nasazujeme krky za jejich životy, krvavíme drápy za jejich majetek, naše ženy rodí a vychovávají syny pro těžkou službu. Jsme ale svobodní. Dokud nepřijde Lomikar.
Roztrhá glejty a rozpárá praporec, vyláká alfu z našeho středu. Spoutá ho stříbrnými řetězy, spráská krvavými biči, oběsí na konopí. Trvá nám rok, než znovu sebereme síly.
Chcete-li věřit, že Lomikara trefil šlak, věřte si tomu.

Obrázek uživatele Elrond

Kov a lesk

Úvodní poznámka: 

Protože k němu mám citový vztah.

Drabble: 

Pozoroval blížící se vojsko. Bylo obrovské, strašné a krásné. Lesk zbroje elfů, lidí a koní oslepoval oči. Nádherné práce elfských kovářů. Lehké zbroje a přesto pevné, zdobené složitými ornamenty. Elegantní tvary štítů připravené odklonit rány protivníků. Nádherné látky čistých barev doplňující zbroje v podobě plášťů. Dobře vyvážené a ostré zbraně ladných tvarů. Vepředu zářil hrot kopí Aeglos, jejž si nesl velekrál Noldor. Také zahlédl modrý praporec s dvanácti hvězdami, který ponese do války on, oblečen do své zbroje, která již byla připravená k obléknutí.
Tolik nádhery stvořené pro tak hrůznou věc, se stínem je však třeba bojovat a porazit jej.

Závěrečná poznámka: 

Téma: Dokonalý tvar

Obrázek uživatele Iantouch

Překupník

Úvodní poznámka: 

Tohle. Tohle, protože je moje a protože to pořád ještě trošku bolí a protože vlasy dorůstají pomaleji, než bych si byl býval přál.

Drabble: 

Padl soumrak. Plachty lodí zplihle visely z ráhen. V přístavu nikdo nebyl, jen občas po mole prošla dvojice stráží.
Mladý elf shodil kápi a obezřetně se rozhlédl. Pramínky krátce ostříhaných vlasů zavířily kolem bledé tváře. Klid. Jako netopýr se mihl nádvořím.
Ten muž už čekal. Byl to Východňan s řídkým vousem a páskou přes oko.
„Máte to?“ zeptal se tiše mladík.
„Jak jsme se dohodli. Nejdřív peníze.“
„Tady. Patnáct smaragdů, tři šňůry perel, třicet uncí zlata.“
Překupník kývl, předal balíček a rychle se klidil.
Chvějícíma se rukama, se slzami v očích Erestor pohladil zboží.
Byl to hřeb z Glorfindelova štítu.

Obrázek uživatele Ampér

Jak to vlastně bylo

Drabble: 

Na jezírku plaval můj zatoulaný míč.
„Princezno, já ti ho vrátím, chceš,“ zakvákalo cosi z rákosí.
No nazdar, žabák, velký, hnědý, ošklivý.

„Chtěla bych, vrať mi ho, prosím.“

„Ale něco za něco – za odměnu nechci nic jiného než to, že mě políbíš.“

Představa, že líbám žábu, sice vůbec příjemná není, ale snažím se přetvařovat.
„Dobrá, tak už mi ho přines.“

Pár žabích temp a míč už mám v ruce. Také žabáka na klíně.
„Teď, princezničko, splň svůj slib,“ ozvalo se skřehotavě.

Když to musí být… Políbím žabáka, a najednou je ze mne krásná zelená rosnička.
Konečně jsem ve své kůži.

Obrázek uživatele George

Osvobozené postavy

Úvodní poznámka: 

Téma: Za poslední stránkou

Drabble: 

Autor řídí a kontroluje postavy. Drží je na uzdě pomocí písmen, slov a vět. Někdy se stane, že se postavy proti svému tvůrci vzbouří a to pak vznikají buď velmi dobrá, nebo naopak velmi špatná díla.
Když ale příběh dospěje ke konci a autor umístí poslední tečku, co pak? Co se stane s postavami?
Inu, některé prostě pokračují v příběhu (žili šťastně až do konce…). Ale jsou i takové, které nepřijmou pokorně svůj úděl, touží být vlastními pány a tak začnou vytvářet svůj příběh.
Dělají si, co chtějí, perou se, hádají, smilní, podnikají, baví se a užívají svobody.

Jednoduše žijí.

Závěrečná poznámka: 

Já vím, není to nic světoborného, ale psalo se mi to moc hezky, tenhle duben asi nejlépe(takže jsem ho vybrala asi pro ten prima pocit). Psala jsem to na papír ve vaně(jak příhodné, že? :D).
Koupím si kachničku! :)

Kousek nebe

Úvodní poznámka: 

Letos jsem se účastnila poprvé a bylo pár mých drabblů, které mi přirostly k srdci. Opravdu jen pár, ale našly se. Vybírám tento, jelikož byl první, který mi připoměl, že jsem kdysi zkoušela psát, první, který mi ukázal, že najít odpověď na téma není vždy tak těžké, první, který jsem věnovala Pánu prstenů a hlavně...jsem ho procítila s Frodem, přestože mým hrdinou byl vždycky Sam.

Drabble: 

Horký kámen tlačí do zad. Na krku ... nebo možná v duši mě tíží chladný kov. Oči pálí, nohy hnisají z otevřených ran, prsty už ani nedokážu hýbat a nikdo netuší, jak se cítím. Chtěl bych vytlačit alespoň jedinou slzu. Není odkud. Chtěl bych řvát, ale nevím jak.
Mám naložit co nejlépe s tím, co mi osud připravil. Ale já nechci!
Každý den je horší a mám pocit, že pokud si ho nenasadím, pokud se naše duše nespojí...
Proč si každý myslí, že to tak není? Kde najít odpověď?

Tak rád bych viděl jen maličkatý blankytně modrý kousek nebe v Kraji.

Závěrečná poznámka: 

Vím, že ve srovnání s většinou jsem nedochůdče, takže děkuji Vám všem, kteří jste se nad mýmy drabbly alespoň pozastavily :-)

Obrázek uživatele Blanca

Zrcadlo duše

Úvodní poznámka: 

Tohle pro mě byla hodně těžká volba, ale nakonec jsem zvolila drabble, které nám odhaluje alespoň něco málo o všemi (komentujícími) oblíbené tajemné čarodějce. :)

Drabble: 

"Nikdy mi o sobě nic neřekneš."
Čarodějka na něj pohlédla se zamyšleným výrazem. Postavila ho před zrcadlo. Tančí v něm kouř. Brzy se však začínají tvořit obrazy.

Malá holčička s copy temně černých vlasů trhá na mýtině bylinky.
Starší žena trpělivě sleduje jak její dcerka něco míchá v kotlíku.
Muž vede černovlasou dívku do lesa. Vážou spolu pasti.
Všude je kouř, plameny, dusot koní, zvuk trub a zmatek. Požár? Válka?
Mladá žena, sotva odrostlá dívčím střevícům, stojí před dvěma kříži.
Tatáž žena putuje vesnicemi, obvazuje rány, těší, léčí.
Cesta se stáčí a on stojí tváří v tvář Čarodějce.
Usmívá se.

Obrázek uživatele Ginger

Ta, která si nepamatuje

Úvodní poznámka: 

Mezi mými výtvory se rozhořel tvrdý boj. A koho vybrat? Opomíjený fandom, nebo to s málo kačenkami? To, které mělo úspěch (jako Dva konce světa, nebo to, které je osobní? Těžko říci.
Každopádně děkuji za vřelé přijetí v DMD a těším se na opozdilé čtenáře.

Drabble: 

"A jsi-li ty fakticky čarodějnice, ó hlé?"

Vzpomínka jí zazvonila v uších, zavoněla letním prachem a kapkami vody z jezírka.
Kate,* dávno nepodobná malému zlatovlasému kopacímu míči, jí s úsměvem podala šálek čaje. Od jisté doby jej dokázala dokonale připravit jen ona. Od jisté doby také nejlépe rozuměla Pepřenčiným starostem. Tamten den byl důležitý. Ale přišla řada dalších zlomů. Obyčejných. Lidských. A v těch se Antikrist ani ten pár pošuků vlastní sestře nevyrovná.

*Pozn. autora: Narodila se dávno po skončení matčina hippiesáckého období, obdržela tudíž v porovnání se sestrou trapně nezábavné jméno, což ji v časech vlastní puberty častokrát zamrzelo.

Závěrečná poznámka: 

Jak už psáno v původní verzi - přišlo to jako vtip, ale pod prsty se mi to přerodilo.

Obrázek uživatele Maladi

Hádej, kdo přijde na oběd

Úvodní poznámka: 

Vybírat bylo těžké, protože jsem psala drabble z různých fandomů, a každý je mi blízký něčím jiným. Například Sestry píšu pro pobavení sebe a pár zasvěcených, takže je neocení každý. Ale letos se mi asi nejvíc podařily příspěvky na Bibli, takže do cílové rovinky výběru se nakonec dostalo tohle a Domácí vězení. A Petr s Jidášem nakonec vyhráli, protože je na nich něco tragického, ale zároveň v mém drabblu ještě úplně neztratili smysl pro humor a sebeironii.
Téma: Spřízněné duše

Drabble: 

Římané po nich brzy přestali pátrat. Toho, pro nějž přišli, už chytili.
Petr, skrývající se v lese, se rozhlédl a vklouzl na mýtinu. Měl hlad a rozhodl se opéct si svůj úlovek. Rozdělal oheň a dal se do škubání kořisti.
Vyrušilo ho hlasité zapraskání. Z houští se vypotácel rozcuchaný Jidáš s oprátkou kolem krku i s kusem větve. Petr si ho kriticky změřil. "Ty poděláš úplně všechno, co?" utrousil.
"My všichni jsme to podělali," zachraptěl nepovedený oběšenec.
Petr s ním neochotně souhlasil. "Nemáš hlad?" zeptal se a zvedl za nohu nedoškubaného kohouta. "Tenhle to taky podělal a už si nezakokrhá."

Obrázek uživatele eliade

Nesesmilníš

Úvodní poznámka: 

Toto drabble vkládám znovu ze dvou důvodů - zaprvé si myslím, že patří k těm málo povedenějším, co jsem letos vytvořila, a zadruhé (a to především) protože jsem v něm potřebovala změnit jedno slovo. (Vysvětlení najdete níže.)

Drabble: 

„Pozdrav pámbu, otče. Mohla bych se vyzpovídat?“
„Jistě. Co tě sem přivádí?“
„Zhřešila jsem proti šestému přikázání.“
„Kolikrát?“
„Mnohokrát. Každé z mých dětí má otce jiného, než by mělo mít.“
„Ó, hrůza! Ten hřích se táhne celým tvým rodem! Ty sama jsi také nemanželská, nemám pravdu?“
„Ano.“
„Pomáhal vám při vašem hříchu někdo – například aby ses s dotyčným mohla setkat?“
„Jedna pilná včelka.“
„Lituješ toho aspoň?“
„Ano.“
„Ach, vy fialky jste prostě nenapravitelné. Víš vůbec, kolik práce přiděláváte svým neslušným jednáním taxonomům?!“
„Nevím…“
„Pak ti tedy ukládám za pokání toto – jdi do laboratoře a osekvenuj u svých potomků následující geny…“

Závěrečná poznámka: 

Bohužel se stalo, že první verze s ostružiníky nebyla odborně správná (pravděpodobně ne mojí vinou, ale na tom už asi nezáleží). Především se omlouvám všem, kdo rozezleně vyhodili svou ostružinovou marmeládu, protože ji považovali za neslušnou. S politováním vám musím sdělit, že naopak byla velmi cudná, neboť ostružiníky se rozmnožují výhradně apomikticky, nepohlavně - a žijí tak v podstatě v celibátu. Oproti tomu o fialkách (violkách) by snad mělo platit vše, co bylo řečeno - že tu podobně jako u pampelišek smilní skoro každý s každým a neustále tak vznikají nové druhy.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Aziz

Březová s jednorožčím jádrem

Úvodní poznámka: 

Dlouho jsem váhala, které drabble zařadit do výběru. Nicméně, tady Březovou jsem nakonec vyhodnotila jako nejvhodnější. A taky je pro mě výjimečná tím, že jedině na téma Spřízněná duše jsem psala dva drabblíky.

Téma: Spřízněná duše

Drabble: 

Byla vyrobena s láskou, aby jednoho dne našla něco jako lásku.
Čekala hodně dlouho.
V zaprášené krabici, pod ní, nad ní, vedle ní stovky sestřiček.
Kdykoliv se ozval zvonek, zbystřila. Všechny zbystřily. Stejnak si ale spřízněnou duši našla vždy jen jedna z nich.
Až nastal krásný letní den, kdy byla i ona poněkolikáté zařazena do výběru. Její sestřičky neuspěly.
Teď přišla řada na ní.
Stačil jediný dotek, kratičké spojení a jednoduchý pohyb a ona věděla, že našla svého pána. Navždycky se s ním spojila ve chvíli, kdy vypustila několik jisker.
Domů si ji odnášel sympatický zrzoun.
Březovou s jednorožčím jádrem.

Obrázek uživatele Owlicious

Den a noc

Úvodní poznámka: 

Tahle si výběr zasloužila, protože o dvou královských sestrách přemýšlím čím dál víc a jsem ráda, že se mi povedlo o nich i něco málo napsat.

Drabble: 

Byly jednou dvě sestry, které na svá křídla převzaly úkol, jež od nepaměti patřil jednorožcům - střídání dne a noci.

Obloha v době, nad kterou každá ze sester vládla, odrážela její duši.

Celestiino slunce panovalo obloze - i když byla jeho záře vlídná a příjemná, nešlo se na něj dívat příliš dlouho, ani se přiblížit příliš blízko.
Starší sestru všichni uznávali, vzhlíželi k ní a toužili po její společnosti.

Svit Lunina měsíce byl slabší a chladnější. Proto byla obloha kolem něj plná hvězd, které mu dělaly společnost.
Mladší sestra osamocená vzhlížela k noční obloze, s přáním mít kolem sebe alespoň několik poníků.

Obrázek uživatele Kilián

Něco jiného...

Úvodní poznámka: 

Toto je mé poslední drabble na téma Za poslední stránkou. Téma mi přišlo opravdu nádherné.

Drabble: 

"...princ zabil draka a zachránil princeznu. Byla svatba a potom se hodovalo ještě pět dní a pět nocí. A princ s princeznou žili spolu šťastně až do smrti." Přečetl a znuděně otočil stránku. Rychle pročetl další kapitolu.
"Ty pohádky jsou pořád stejné!" zabručel a zalistoval na poslední kapitolu. Poté co jí přečetl, vzdychl a otočil poslední stránku. Byla bílá, nic na ní nebylo. Vtom ho něco napadlo.
"Tati, přečti nám prosím pohádku," zavolalo na něj jedno z jeho dětí.
"Dnes si nebudeme číst," usmál se. "Dneska vám budu pohádku vyprávět."

"Byl jednou, kdysi dávno, zlý drak, který obsadil trpasličí horu..."

Obrázek uživatele Kfira

Chistorickí blásnění

Úvodní poznámka: 

Nakonec jsem zvolila tohle, přestože (nebo možná protože) je úplně jiné než všechna ostatní moje drabblata.
Zasloužilo si to tím, že mě úplně nejvíc bavilo ho psát.

Drabble: 

Probudila jsem se s pocitem dvojrozměrnosti.
A nezhopnosťý psád psrávňe česki.
Sem na prašskím hraďe.
Záblsek rudí midá nápat.
Přivleču sa ze Huza, kuopím prá vajc vod klomejduocí framářki a du čýhať.
Zmikund savčí na baklóňe.
Hub vecjem po ňom.
Psrk! Zsáh do koruňi.
Zmikund visakukje jk čerťýk s krabički.
Psrk! Druhí zsáh - pířmo do chruďy.
Zmikund posálí stárže.
Shovám se dovintř, proplýšim se aš k ňemu a satacham mu sa vocas.
Zmikund se točý, řšíské jabko mu padá s ruki.
Poseldňý vajce mu křáp vo šikšu.
"Se s tim smiř, Zmikund!"
Bru jabko a misim ponaglicku.

Na ženckou toprí!

Obrázek uživatele se.id

Jak se rozhodli to neudělat

Úvodní poznámka: 

Téma: Lepší je být mrtvý nežli ženatý

Drabble: 

Přemejšlel jsi někdy o svatbě, zeptal se Horáček, a Pažout se zamračil, člověče, to by bylo něco jako funus, a když viděl, že se Horáček tváří uraženě, řekl, jen si to představ, přišli by všichni, ale polovina příbuzenstva by brečela, druhá by se tvářila zachmuřeně a náramně zaskočeně, protože by je naše nenadálá smrt, teda chci říct svatba, děsně překvapila, a Horáček povídal, taky by všude byly kytky, takže bychom brečeli a kašlali a smrkali my, teda kdybychom se brali, ne kdyby nás pohřbívali, to by nám to nevadilo, takže z hlediska alergika je vlastně lepší bejt mrtvej než ženatej.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Hemžení slov a vět

Úvodní poznámka: 

Vlastně jsem sama proti sobě. Letos jsem nepřečetla víc než dvě básničky, který tady vznikly, a přitom do výběru dávám tu svou. Ale víte, napsat sonet dá docela práci. :)

Drabble: 

Mé lásky vzácný pane, tvá krása jest věru vzácný skvost,
já k tobě poután co tvůj vazal chci dokázat ti svoji oddanost.
Svou lásku k tobě vyjádřím něžným hemžením slov a vět,
vždyť bouře, mráz ni krupobití nezničí překrásný náš svět.
Hvězdy snad jednou poctí lásku naši svou přízní nebeskou,
zatím však tiše oči mhouří nad mou tváří skrytou, nehezkou.
Odvahu našel jsem ve své písni a nebojím se říct svá slova,
doufám, že neomrzí se ti přízeň přísahaná zas a znova.

Nahá a cudná je láska moje k tobě, můj přesladký pane.
Však kroužit kolem tebe přes nástrahy nepřestane.

Obrázek uživatele Kumiko

Poslední...

Úvodní poznámka: 

Psáno na téma Za poslední stránkou

Drabble: 

Znovu ji celou přečetl. Občas vzal pero a do levého dolního rohu připsal poznámku. Stálo ho to mnoho sil a přemýšlení bolelo. Žil tím příběhem. Zkrabatil čelo, když hlavní hrdina udělal nějakou hloupost, usmál se, když si přečetl o jakémkoliv jeho dobrém skutku či úspěchu. Až došel na poslední stránku. Chvíli přemýšlel a pak poznamenal: "Chybí poslední věta." Ztěžka se natáhl pro pero a roztřeseným písmem ji tam dopsal. Pousmál se...

A tak ho našli. Stále se usmíval, oči zavřené, s perem v ruce a otevřenou knihou na klíně.
Zahleděli se na poslední stránku. Na poslední větu.

A potom... umřel.

Závěrečná poznámka: 

Nevím, zda to z toho jde poznat, ale původní záměr byl, že knížka, kterou čte, je vlastně jeho "životopis" nebo jeho velmi podrobný deník.

No jo, vůbec jsem se nemohla rozhodnout mezi tímhletím a Na prahu, ale nakonec je to teda asi spíš toto.

Obrázek uživatele Layla TB

Stres

Drabble: 

První Mezihvědná Čerpací měla skrze zmapovaná souhvězdí rozeseté pobočky s pravidelností, že by se Galaktické Bankomaty mohly stydět. Všechna mezihvězdná plavidla dávno přešla na sebepohánějící jaderné pohony a na pumpách se čerpaly akorát zásoby spolu s čisticími prostředky a strojovými oleji.
Když jsme přistáli na Nestonu, zapomenuté hvězdičce na okraji Železného mračna, naskytl se nám pohled na rozpadající se vyřazené stojany na Stres, palivo našich dědečků.
"To musely být časy," povzdechla jsem si.
"Buď ráda, že se na naší lodi nemusíme potýkat s emočními mraky," oponoval poručík.
"Jádro je méně vypočítavé, ale zamořuje planety podobně," odpověděla jsem z ochranného obleku.

Závěrečná poznámka: 

Asi jsem ze všeho nejvíce pyšná na toto. Je propracovanější než ostatní a lehce promlouvá z mé lásky k scifi na cizích planetách.

Obrázek uživatele Zuzka

Život v dáli

Úvodní poznámka: 

Původní téma byla bonusová Biografie

Přiznám se, že na autorův výběr mě čekala Sofiina volba mezi šesti mými duševními výplody... a nevím, jestli jsem vybrala správně. Tohle drabble mě samotnou překvapilo tím, že skutečně dokázalo obsáhnout knihu a život a že působí podobně jako všechna správná period dramas - uklidňujícím dojmem.
Zároveň to beru jako pozvánku pro vás k přečtení knihy, která stojí stranou zájmu čtenářů i tvůrců televizních adaptací, přestože jde o dílo zajímavé, napínavé a velmi představivost probouzející.
Zvu rovněž ke svým dalším drabblatům, i když letos nápady stávkovaly, snad se mi aspoň trochu dařilo. Těším se na každou kačenku a každé milé i nemilé slovo :)

Drabble: 

Manchester třicátých let bujel dýmem továren. Narodit se do dělnické rodiny těsně před krizí nebyla pohádka. Matka zemřela, v chudém bytě zůstala láska. Tatínek byl její skálou.
Ta krása se denně skláněla nad jehlou a hedvábím. Přátelství hladilo, slepé a muzikální.
Mladý Carson ji chtěl, Jem ji miloval. Carsonova smrt rozpoutala bouři.
Spěch, Liverpool, lodě, soud. Horečka a záchrana.
To strašné břemeno pravdy, která ji přepadla ze zálohy. Do tatínkovy smrti vydržela. Pak byl čas vyplout.
Kanada. Neobjevená, neznámá, prostá a rozlehlá. Domek u cesty a její malí chlapečci. Tatínek Jem se vrací.
Jestli Mary porodí holčičku, pojmenuje ji Esther.

Obrázek uživatele Azereth

Žár

Úvodní poznámka: 

Proč? Já přesně nevím. Protože se mi strašně moc líbilo (a líbí) to téma a protože se mi na to dobře psalo. A protože Notre Dame de Paris.
Na téma: Poprava pampelišek

Drabble: 

Slunce stálo vysoko na obloze.
Zářilo. Žhnulo. Pálilo v místech duše, tam, kde už zbyl jen popel.
Vlekli ji na popraviště. Tváří v tvář smrti byla stejně krásná. Nebo možná ještě krásnější.
Ta bronzová kůže. Ty tmavé vlasy. A oči. Nožky tancující při obyčejné chůzi. Nikdo je nikdy neměl. A míti nebude.
Oprátka se ladně komíhala ve vzduchu.
Už ji utáhli. Už ji nasadili na úzký krček.
Na té chvíli bylo něco zvráceného a zároveň fascinujícího.
A pak se sluneční paprsky odrazily od cikánských penízků okolo sukně a ve vlasech. Zlatavé odlesky. Třpytivé krásky. Tisíce pampelišek.
Které on nikdy neutrhne.

Obrázek uživatele Lady Vader

Žena z Coruscantu

Úvodní poznámka: 

Téma: Hlavně klid

Drabble: 

Nechápala, proč musí pořád žít.
Proč musí trávit dny obklopená přístroji a podstupovat terapie.
Proč jí syn nedovolí zemřít.
Proč ji kdysi dávno odvezl z Naboo na Coruscant.
A přitom za ní nikdy nepřišel, jen o svátcích posílá drahé dárky.
Žena starší, než si kdokoli dokázal představit, stála u okna.
Smutně se dívala, jak slunce zapadá za věže Coruscantu.
Stejně jako včera, dnes, zítra ...
Jak dlouho ještě?
A pak, jednoho dne, přišla zpráva.
Endor.
Její syn, všemocný Palpatin, je mrtvý.
Usmála se.
Vrásčitou rukou odpojila přístroje, odmítla léky.
Usedla do křesla.
Zavřela oči.
Konečně je volná.
Konečně bude mít klid.

Obrázek uživatele Aries

Vltavín

Úvodní poznámka: 

Letos jsem žádnou díru do světa nevyrobila, ale tohle drable mám ráda, že je takové zelené a letní. Bylo to na téma Kousek nebe.

Drabble: 

Bořek si zase našel chvilku, aby se potají vytratil.
Brouzdal sám trávou na břehu slepého ramene řeky a ve zpocené dlani zahříval malý zelený kamínek. Uprosil tátu, aby mu ho dal, a teď s ním měl velké plány.
Tady potkal zelenovlasou dívku poprvé. Ona se jednou určitě vrátí. Ukáže jí svůj vltavín. Vysvětlí jí, že je to kousek nebe, který se spojil se zemí a miluje řeku. To se jí určitě bude líbit.
A potom jí ten kamínek daruje. A potom…
Bořek se vznášel s hlavou v oblacích.
Vltavín jeho sny spokojeně polykal a třpytil se jako klidná vodní hladina.

Stránky

-A A +A