DMD č. 29. pro 29. 4. 2014. Téma: Za poslední stránkou

Za poslední stránkou

Fandom: 
Drabble: 

Některé jsou tlusté, popsané do posledního místečka.
Některé také, ale textu je tam pomálu.
Některé tenké, s listy prázdnými.
Některé také, ale s řádky mezi řádky.
Některé násilně nebo nešťastně přervané v půli.
Některé ani nebyly napsány.
Některé jsou jen jeden list bez názvu.
Některé by mohly být delší.
Některé jsou dlouhé až moc.
Některé jsou plné radosti, jiné smutku a jiné jsou namíchané tak akorát.
Ale všechny mají něco společného.
Nikdo neví, co je za poslední stránkou.
Další díl?
Nová kniha?
Věčný mír nebo věčné zatracení?
Když se kniha zavře, pak už se nikdy neotevře znovu.
Kniha?

Lidský život.

Závěrečná poznámka: 

Prosím nekomentovat, pokud se to nebude týkat pravopisu nebo nejasnosti tématu.

Obrázek uživatele Profesor

Co bude za poslední stránkou

Fandom: 
Drabble: 

Co bude za poslední stránkou
Posledním písmenkem
Až to všechno dopíšem?

Co bude za poslední stránkou
Stránkou do desek vloženou
Za posledním podpisem?

Co bude za poslední stránkou
Za odloženou pipetou
Vylitým roztokem?

Co bude za poslední stránkou
Za poslední poradou
Až to dopíšem?

Co bude za poslední stránkou
Kterou do hlavy si natlučem
A stejně zapomenem?

Co bude za poslední stránkou
Kterou stejně nepřečtem
A nikdo se nebude ptát?

Co bude za poslední stránkou
Kterou vynecháme pro jméno
Co nakonec nenapíšem?

Co bude za poslední stránkou
Nenapsaných slov a vět
Co měli jsme říct?

Co bude za poslední stránkou?

Obrázek uživatele Zuzka

Století v polovině

Drabble: 

Když se ohlédla zpátky, musela se skromně usmát... a taky se trošku zastydět.
Bývala tak zpovykaná. Myslela si, že krajkové volánky na sukních a mandle v cukrové polevě jsou vrcholem hodnot tohoto světa. Že stačí hezky zatancovat a sladce se usmát a je vyhráno. Maminku nezapřela.
Jenže koho okouzlovat na pochmurném kamenném hradě? Hospodyně byla přísná. Guvernantka také, i když se jí později stala cennou společnicí. Dokázala jí otevřít oči. Poprvé skutečně četla. Pryč byly časy panenek a mašlí.
Vybrali jí skvělou školu s úžasnou knihovnou. Studovala. A věděla, že za poslední stránkou moudrých slov čeká život.
Adèle Varens vykročila.

Závěrečná poznámka: 

I tahle holčička musela jednou dospět :)

Obrázek uživatele Tenny

Těžký život hrdinův

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Toto drabble je inspirované knížkou Luke Skywalker a stíny Mindoru (která se odehrává časově docela brzy po šesté epizodě) Mohu jí vřele doporučit, protože se hezky čte a jsou tam fajn hlášky.

Drabble: 

"A tak Darth Vader zemřel, poražen rukou hrdinného Luka Skywalkera, který tím pomstil svého otce..."
Luke si uvědomil, že už dočetl na poslední stránku a s povzdechem zavřel svůj datapad. Tyhle nové "holothrillery" mu způsobovali víc problémů, než bylo zdrávo. Lidé o něm začali mít naprosto špatnou představu. Autorům těch blábolů nedocházelo, že tentokrát nepíšou o vymyšleném hrdinovi, ale opravdovém člověku. Že i když knížka končí poslední stránkou, on se pořád musí prokousávat životem a v současné době to na knižní happyend moc nevypadá.
Možná by měl napsat vlastní životopis. A přinejmenším tu věc s otcem uvést na pravou míru.

Závěrečná poznámka: 

Nejsem si jistá, jak moc je to pochopitelné, kdyžtak můžu dodat nějaké vysvětlení. :)

Obrázek uživatele strigga

Sběrač

Úvodní poznámka: 

♪♫ (Pustit, prosím. Keneu se aspoň zasměje :))
Pořád sice netuším, co tohle vlastně je, ale laskavá Danae mi dovolila vypůjčit si její úžasný fandom. I když tenhle není jen městský a průmyslová revoluce pro něj vlastně nic neznamenala. Děkuju!

Drabble: 

Za poslední stránkou každého příběhu číhám já. Někteří mi říkají Dobrá duše - ale jestli existuje nějaká Dobrá duše příběhů, já to rozhodně nejsem. Já jsem jen Sběrač. Sbírám to, co zbylo z autorovy duše, když vylil své srdce na papír, sbírám bolest písní a ze slz malířů míchám další barvy. Po nocích vracím básníkům slova a hvězdným prachem klidním jejich sny.
Nikdo z nich mě nezná. Občas mě zahlédnou - havrana, vlka, motýla, který mává křídly noci. Myslí si, že to já jim dávám inspiraci.
Netuší, že je to jejich vlastní síla, ukrytá v každém jejich díle, kterou jim vracím zpět.

Obrázek uživatele Gary Stu

Čas odpočinku

Fandom: 
Drabble: 

Doktor si oddechl - další svět zachráněn.
“Práce hotová,” řekl si spokojeně. “Na oběd.”

Vystoupil a rozhlédl se. Přístál přesně na konci dlouhé řady policejních budek. Vešel do luxusně vypadající restaurace. Široce se usmál na všechny přítomné.
“Promiňte, trochu se zachraňování protáhlo,” prohodil k sálu.
Kam si sednout? Mrzutá jednička byla sama se sebou. Dvojky seděli u stolu s jedenáctkami porovnávavše si motýlky. Trojky si hrály s nějakými přístroji. Čtyřek bylo nejvíc - skoro u každého stolu pohazoval šálou. Pětky zabráni v hovoru - nepochybně kriket. Šestky hlasitě vysvětlovali, že křikem se nic nevyřeší... Raději nepřemýšlet. Usedl k náhodnému stolu Doktorů.
“Číšník,” zavolal.

Obrázek uživatele mila_jj

Z laboratoře do světa

Drabble: 

V roce 1827 pozoroval Robert Brown chaotický pohyb pylových zrnek ve vodě. Posléze bylo pozorováno stejné chování částic tuše. Teoretické vysvětlení jevu publikoval ve svém zázračném roce 1905 Albert Einstein. Praktické ověření Einsteinova vztahu dokončil Jean Baptiste Perrin v roce 1909. Příběh byl - zdánlivě - uzavřen.

V roce 2013 dokončil tým Jamese C. Sturma konstrukci brownovských západek, které dokáží roztřídit viry podle velikosti anebo odstranit nečistoty z vody. Mají mikroskopické rozměry a využívají schopnosti Brownova pohybu pohybovat více s malými částicemi než s velkými.

Za poslední stránkou vědecké publikace základního výzkumu začíná výzkum aplikovaný. A poté uvedení vynálezu do denního života.

Závěrečná poznámka: 

O Brownově pohybu tu už jedno drabble bylo http://timeeater.sosaci.net/node/711. O pachinko brownovských západkách pojednává článek W. Wayt Gibbs: Atomic spin-offs for the 21. century (Atomové zázraky pro 21. století), Scientific American, September 2004.
Západky jsou fascinující. Mají rozměr několika mikrometrů (asi tak jako nejjemnější zvířecí chloupky) a jsou vyleptány do křemíkové destičky. V čistírně odpadních vod jich musí být miliony, ne-li více...

Obrázek uživatele ioannina

Nečekaný výsledek

Fandom: 
Drabble: 

Komise se odešla poradit. Anzelm se vyčerpaně opřel o kraj laboratorního stolu. Neuspěl. Nemohl uspět. Mistr Waters... detailní otázky, které sypal jen tak z rukávu... a Anzelm vypadal jako...
Komise se vrátila. Mistr Ortega dvorně přidržel dveře mistryni z Narviku. Usadili se, mistr Ortega si urovnal listiny na stole.
„Anzelme Janecie, tímto vám sděluji, že jste při nižších mistrovských zkouškách... uspěl summa cum laude a získal titul magister assistens. Mistře Janecie – vaši cechovní knížku, prosím.“
Kniha doputovala k mistru Watersovi. Podepsal, otiskl pečeť... pak otočil až na zadní předsádku a otiskl pečeť ještě jednou, nasucho.
Anzelmovi spadla brada.
Univerzální doporučení.

Závěrečná poznámka: 

Opět děkuji kolegyni milé JJ za skvělou konzultaci.

Obrázek uživatele mo.om

Životní síla

Fandom: 
Drabble: 

Seděl v parku poblíž školy, četl. Zatímco káva v kelímku neúprosně chladla, on hltal stránku za stránkou, nadšený každým jednotlivým slovem.
Když s knihou skončil, nebyl s to se zvednout, jen tupě zíral na děti, jak s jekotem pobíhají kolem prolézaček. Nebylo pochyb, něco se v něm změnilo. Rázem bylo vše jednoduché a jasné, našel východiska. Viděl všechny své strašáky, obavy a pochybnosti v docela novém světle, které rozmazávalo jejich kontury a činilo je směšnými. Po letech se zhluboka nadechl.

***

O dva dny později šel stejným parkem, byla noc.
"Jsem pan Vajíčko," ozvalo se těsně předtím, než byl brutálně zavražděn.

Závěrečná poznámka: 

Má to asi nějakou souvislost s Blízkým setkáním s panem V.

Obrázek uživatele Aries

Dobré a špatné stránky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na závěr povídky Locus genii

Drabble: 

Rozhovor se pomalu stočil k osobnějším věcem.
Břetislav Sojka nadhodil otázku: „Proč se mladá žena rozhodne být soukromým detektivem?“
Lada mlčky pokrčila rameny. Byl devětačtyřicátý, kdo se ptal.
„Představuji si, že ta práce má i dobré stránky,“ uvažoval Břetislav polohlasně. „Poznáte řadu osudů. Cvičíte svůj důvtip... Ale těch špatných stránek musí být víc. Za prvé, hrabete se asi v hrozné špíně. Za druhé, vystavujete se obrovskému riziku. Za třetí, Vyšehrad není soukromým vyšetřovatelům příliš nakloněn. A…“
„… a za poslední, lidé vám v jednom kuse zapomínají dolévat skleničku,“ pousmála se Lada.
Břetislav jí s omluvným úsměvem dolil a poslušně změnil téma.

Závěrečná poznámka: 

Ona to jednou vysvětlí. Možná :-)

Nejistá budoucnost

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na Vezmi si mě - http://www.sosaci.net/node/12614
Kdo by odolal? - http://www.sosaci.net/node/12394
a na Osudovou chybu - http://www.sosaci.net/node/12469

Drabble: 

Takhle to přece skončit nemělo… Jistě, byl si vědom, co všechno riskuje. Uvědomoval si, jak nebezpečnou hru hraje a že jeho zrada může být kdykoli odhalena. Přesto však zcela iracionálně doufal, že vše dobře dopadne. Nebyl připraven na smrt milované osoby. A už vůbec nebyl připraven na to, že se na její smrt… dlouhou a bolestivou… bude muset dívat. Že bude sledovat, jak je prakticky zaživa požírána obrovským hadem.

Bylo jen malou útěchou, že on sám ji bude na onen svět pravděpodobně velmi brzy následovat.

Co ho tam čeká? Za poslední stránkou jeho zkaženého života?

Trest? Nebo nový začátek? Netušil…

Obrázek uživatele Lady Vader

Náhodné setkání

Fandom: 
Drabble: 

Neplánovaná zastávka zavedla prezidentskou kolonu do zaprášené kantýny na Tatooine.
Část ochranky šla hledat opravnu, druzí omrkli lokál.
Ale ospalý barman a jediný host, vysloužilý pilot, nebezpečně nevypadali.
Leia Organa, prezidentka Nové Republiky, mohla vstoupit.
„Hane?! Jsi to ty?“
„Jasně, zlato,“ mrknul chlápek spiklenecky.
Čas se na něm podepsal, ale pořád to byl on.
Nohou jí přistrčil židli: „Máš se?“
„To víš, povinnosti,“ trpce se usmála.
Po bitvě u Endoru plánovali svatbu, jenomže osud šel jinou cestou.
„Co táta?“
Zaťukala na desku stolu: „Má se dobře. Nakonec se zmátořil. Ale dlouho nemohl Lukovi zapomenout, že mu na Endoru spálil brnění.“

Obrázek uživatele angie77

Co by bylo, kdyby nebylo

Fandom: 
Drabble: 

Dlouho jsem věřila, že za poslední stránku bude ještě něco napsaného očarovaným inkoustem. Tedy… konkrétně jsem si představovala, že když se budu soustředit, objeví se obrovské „Apríl“ a pod tím drobnějším písmem „Celý epilog se ruší“.

Severus přece nemohl umřít… Jistě zvládnul sáhnout do kapsy hábitu a vypít protijed.

Hermiona přece nemohla skončit s Ronem, vždyť ti dva neměli vůbec nic společného.

Ginny přece nemohla skončit s Harrym… vždyť… no prostě nemohla.

Když jsem pochopila, že ten epilog byl myšlen vážně, měla jsem vztek. Až později jsem si uvědomila nabízející se možnosti. Budu ho ignorovat a psát si své příběhy…

Obrázek uživatele Terda

Deadline

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

bez nároku na ďob
Náhled do mysli lehce šíleného diplomanta, někde to vyventilovat musí

Drabble: 

Ať člověk chce nebo ne, jednou ten den přijít musí. Čas je neúprosný. Nejprve se zdá, že plyne pomalu. Rozvážně. Jako kalná řeka omývající šedé dláždění náplavky. Kormidelník rozvážně noří pádlo pod hladinu a loďka nikam nespěchá. Ale než se naděje, už ji strhávají peřeje. Balvany jako zuby rosomáka se jí staví do cesty. A kormidelník se z posledních sil snaží držet směr i loďku nad hladinou. Zápasí. Bojuje. Víc mu nezbývá. A pak se modlí. Když loďku proud strhává k vodopádu. Řítí se do hlubin. Den poslední. A pak už není nic. Jen čekání. Co přijde? To řeka nepoví.

Jak Egu odjel z konce světa

Úvodní poznámka: 

To nešlo nenapsat...

A tak Trabant Egu, Trabant Babu a motorka Anežka a Fiat Maluch slavnostně objeli závoru a za nějakou chvilku byli na skutečném a opravdovém konci Ameriky a tím pádem i...

Drabble: 

...na konci světa, který však žádný opravdový konec nemá, protože je kulatý jako meloun.

„Dobrý, jedem,“ řekl Egu a čtyři přátelé se vydali na čtyři tisíce kilometrů dlouhou cestu do Buenos Aires. Cesta byla nekonečná. Nevedla ani pralesem, ani horami, ani přes ledovec, a Egu se strašně nudil. Tak si začal zpívat.
Když konečně dorazili do přístavu, nastoupili na loď a ta je odvezla do Evropy. Pak už to bylo domů jenom, co by kamenem dohodil a zbytek dojel na neutrál.
Doma se Egu umyl a ani si pořádně neodpočinul a už začal plánovat, kam se s kamarády podívají příště.

Závěrečná poznámka: 

Jedná se o tuto knížku
a o tuto písničku :-)

Obrázek uživatele Rya

Vzkříšení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod.
To se nedalo ;)

Drabble: 

„Tohle má být konec? Léta bojů, a za všechno smrt?!“
Mrtvý hrdina se zuřivě vyplazil přes poslední bílou stránku z knihy ven.
„Odrovnala mě jenom proto, že jsem byl vedlejší postava! Ten hlavní si bude klidně chodit světem! Káča pitomá, krvelačná!“
Vzlétl do noci, lehký jako myšlenka, jak polibek na víčka.
Tiše šeptal do spících uší.
Dej mi nový život!
Těla se neklidně zmítala na lůžkách.
Vzkřis mě!
Oči se otvíraly do tmy.
Napiš mě!
Autoři fanfiction zmámeně položili prsty na klávesnice.
Příběhy ožily.
A on s nimi.

Kdyby věděl, s kým vším bude donucen ulehnout, zůstal by raději mrtvý.

Obrázek uživatele Galadion

Staří přátelé

Fandom: 
Drabble: 

U hořícího krbu seděli dva starší muži s horkým čajem.
„Slyšel jste to, Albusi? Potterovi a Weasleyovi zase míří do Bradavic.“
„Ano, předevčírem jsem byl u Hagrida.“
„Bude to určitě pěkná smečka, jako jejich rodiče.“
„Nechybí vám to někdy, Severusi?“
„Mně? Ani trochu, mám jen jedny nervy. Ale vy jste prý uvažoval o návratu.“
„Kdo vám o tom řekl?“
„Aberforth se zmínil.“
„Přiznávám, že se mi někdy stýská a rád bych byl zase se svými studenty v těch starých zdech. Ale nemůžeme přece po tom všem nakráčet do hradu a říct: ‚Tadá, všechno to bylo jinak.‘ To by nám neodpustili.“

Obrázek uživatele King Kong

Hodný, zlý a tvořivý

Drabble: 

Honzík měl osm roků a čtením knih dokázal strávit hodiny. Na rozdíl od svých vrstevníků nepoužíval žádné tablety, ipody, kindly a jiné vymoženosti techniky. Měl rád papír. Rád se ho dotýkal a miloval jeho vůni.
Zrovna dočetl příběh o lovci příšer Markusovi. Celá kniha byla stavěna jednoduše – hodný lovec, nebozí vesničané, zlý Quon. Vše končilo, že Markus zahnal vodního ještěra Quona zpět do bažiny a tím vesničany zachránil.
Honzíkovi však tohle nestačilo. Přemýšlel proč Quon vůbec na vesnici útočil, jaký měl důvod? A tak nalistoval poslední, prázdný list. Vzal do ruky tužku a začal psát: Quon měl tři hladové děti…

Obrázek uživatele Tora

Duhový most

Drabble: 

Kdo někdy měl milovaného zvířecího společníka, určitě slyšel o místě zvaném Duhový most. Tam přebývají naši zvířecí přátelé, ti, kteří již dopsali svou poslední stránku v knize života. Tady jsou opět zdraví a šťastní, tak jako za svých nejlepších dnů, ale přestože prožívají krásné chvíle, cosi nedefinovatelného jim chybí.
Pak se najednou ve hře zastaví a zadívají se do dáli, kde se na obzoru objeví člověk. Jednomu z nich se rozzáří oči vzpomínkou a už nadšeně utíká příchozímu v ústrety.
A tehdy se ty a tvůj kamarád opět sejdete, společně překročíte Duhový most a potom… potom už jste navěky spolu.

Závěrečná poznámka: 

To téma je hodně známé a dostat ho do sta slov bylo těžké. Doufám, že neztratilo smysl.

Obrázek uživatele Eillen

Smutná

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahlednutí, jak jsem se cítila, když jsem dopsala původní verzi prvního příběhu z Aldormy.

Věnováno všem, kteří byli u vzniku Aldormy. Oni už budou vědět...

Drabble: 

Odložila jsem propisku. Nevěřícně se dívala na poslední slova mého prvního příběhu z Aldormy. Tehdy jsem ještě netušila, že je první. Nevěřila jsem, že už je konec. Že už se nikdy nebudu procházet Wildaranem, nebudu v zahradách Lautusova zámku, neuvidím Samuela, Creagana, Niame, Triveta a další, kteří mi během psaní přirostli k srdci.

Doufala jsem, že se tak cítí každý autor, když dopíše své dílo a najednou nemá co psát. Bylo to tak smutné. Několik dní jsem si pročítala příběh dokola, než jsem se odhodlala začít další příběh.

Přeci je neopustím tak rychle, pomyslela jsem si a znovu začala psát.

Závěrečná poznámka: 

Když se podívám zpětně na ty příběhy, tak jsou svým způsobem hrozně naivní. Jenže taková jsem byla v té době i já. Teď se mi hlavou honí tisíce nápadů, jak příběh vylepšit, ale prozměnu na to není čas (jo, tehdy ho bývala fůra). Snad se mi někdy podaří si ukrást nějakou tu hodinku denně a celé to předělám. To je teď můj největší sen.

Obrázek uživatele Skřítě

The end a pak nic? Všichni chceme víc!

Fandom: 
Drabble: 

Za poslední stránkou
stál s chlebem a slánkou.
Hladovému podal píci,
nestyděl se pár slov říci,
"Stálo tě to spoustu sil,
bys na konec dorazil.
Přelouskat ty spousty řádků,
strávil nad tím fůru pátků,
Literami umazávat své myšlenky v hlavě,
slova vnímat, hrát si s nimi, hltavě a hravě.
Čekáš jak ten příběh skončí, napětím až nedýcháš,
do náruče zabijáka na sám konec pospícháš.
Tak zoufale toužils vědět, jak ten příběh dopadne,
zda zklamání nebo radost na konci tě popadne.
Vyčteš z řádků všech těch knih poučení, co je v nich?
Vždyť sám píšeš svým životem tu nejlepší Knihu knih!"

Obrázek uživatele ef77

Letmé nahlédnutí do knihovny

Úvodní poznámka: 

A už je to tady, s koncem DMD začínám být patetická. Schválně kdo pozná bez googlení všechny autory.

Drabble: 

Za poslední stránkou zní cval rytířských koní. V Riu Pecos se zrcadlí hvězdy, Ender s Valentine objevují nové světy, mušketýři hájí svoji čest. V Edinburgu se směje Anton s Naděždou, Erast Petrovič vyráží s věrným Masou za dalším dobrodružstvím. Opona se zatáhne a Kolombína štupuje Harlekýnovi ponožky. Frodo a Galadriel si hrají s pestrobarevnými motýly, norské lesy zpívají, na Guernsey pořádají literární dýchánek, profesor Longbottom se připravuje na bylinkářství. Edmond Dantes stojí u kormidla, do vlasů mu padají kapky vody, ze skříně nahlédne do starého domu myšák s kordem. Za poslední stránkou se může stát cokoli. Stačí jen sto slov.

Obrázek uživatele Aplír

Příběh za obrazem

Úvodní poznámka: 

Tentokrát mne inspiroval skutečný obraz:
Jan Vermeer van Delft: Žena v modrém čtoucí dopis
http://www.artmuseum.cz/reprodukce2_pohled.php?dilo_id=236

Drabble: 

Má ráda modrou. Modrá je barva víry. Ona věří v Boha a také, že brzy uvidí svého muže.

Radost z dopisu vystřídá zklamání. Popostoupí k oknu, aby lépe viděla. Znovu čte poslední stranu. „Přijedu nejdříve za půl roku.“

Je samodruhá. Jak hořce, pravdivě to zní... Sama a jen to druhé, ještě nenarozené. Milovaný je daleko. Někde v zemi uprostřed mapy, co visí na stěně.

„Co si počne?“ potlačuje pláč. Teď se nesmí rozrušovat!
Útěchou jsou slova: „Těším se na návrat. Moc Tě miluji.“

Nepatrný úsměv zrcadlí naději. Představuje si, jak ho vítá. Jak jsou šťastní. A všichni spolu jako rodina.

Za poslední stránkou

Fandom: 
Drabble: 

Manžel Šípkové Růženky si občas říkal, že jeho žena je v myšlení tak sto let za okolním světem.
Popelčin muž brzy po svatbě zjistil, že vybírat si manželku podle nejvýstavnějších hadrů v okolí a extrémně malého chodidla je nejen trapně povrchní, ale do budoucna se to pěkně prodraží.
Sněhurčin choť nebyl schopen překousnout, že jeho vyvolená žila v chaloupce se sedmi mužskými, zvlášť poté, co se jednou neopatrně vyjádřila o jeho velikosti.
Ale že o rozvodu nikde zmínky nejsou (a že by si na tom pohádkový bulvár jistě smlsnul), lze předpokládat, že to spolu přece nějak doklepali až do smrti.

Obrázek uživatele Rya

Večerní čtení

Fandom: 
Drabble: 

„… žili šťastně až do smrti.“
„Mamííí?“
„Co je?“
„A dál?“
„To je konec.“
„Co dělali potom?!“
„Po smrti?“
Doufám, že se do toho nezapleteme. Informace z nedělní školy naší farnosti, propletené výjevy z otcovy oblíbené hry plné zombií, kterou synek o tatínkovských víkendech neúnavně sleduje, tvoří nadmíru napínavý crossover.
„V době mezi svatbou a smrtí. To se neděje nic?“
„Prostě… žijí šťastně.“
„Nuda!“
„Ani ne.“
„Táta říkal, že s jednou ženskou nemůže bejt člověk šťastnej.“´
„Táta nežije v pohádce.“
„A my?“
„Taky ne. Víš, co je na tom fajn?“
„Co?“
„Že budeme šťastní jenom chvílemi. Takže nás to nudit nebude.“

Závěrečná poznámka: 

(a tak se i stalo ;) )

Obrázek uživatele Terda

Je po všem aneb o dluzích a budoucnosti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Odkazuje na tohle, tohle a tohle, ale odehrává se až o několik týdnu/dnů později.

Drabble: 

Opíral se o zábradlí. Když ho oslovila, ve tváři měl rozpačitý výraz.
„Tom… Pan Martin mi řekl, že jste to byl vy, kdo kapitána přesvědčil, abyste se pro nás vrátili,“ pronesla opatrně. „Dlužím vám...“
„A vy jste nenahlásila,“ zrudl ještě o něco víc, „Však vy víte…“
Byli vyrovnáni.
„Proč jste to neudělala?“ ozval se po chvíli. Vrhla na něj ostrý pohled. Proč? Protože se sama provinila? Protože nikdo neví, co přinese budoucnost?
„Jsme stejní, Sullivane. A jednou možná přijde den, kdy i vy bude muset volit. Mezi svou lodí a svými krajany. A ať se rozhodnete jakkoliv… vždycky někoho zradíte.“

Závěrečná poznámka: 

A doufám, že jsem v tématu. Mám dneska vyšťavenej mozek, každopádně téma beru jako nějaký pohled do budoucnosti... Ta diplomka mě jednou zabije.

... a žili spolu šťastně až do smrti

Fandom: 
Drabble: 

…princ si vzal princeznu za ženu a žili spolu šťastně až do smrti.
Žili?
Opravdu šťastně?
Na středověkém kamenném hradě byl neustálý průvan od špatně utěsněných oken. Kromě toho, že byla princezně pořád zima, průvan zhášel louče, takže princezna v noci často zakopla, upadla a nabančila si.
„Proč jsem jen nezůstala na otcově hradě?“ bědovala. „Přinejmenším tam bylo teplo. Tuhle ratejnu vytopit nelze.“
Po příslušném čase princezna povila robátka.
Rozkošná robátka však měla neustále kašel, rýmu a neutuchající hlad, takže se princezna vůbec nevyspala. Zhubla a pobledla.
Princ začal mít své neurotické manželky plné zuby a utekl jí s pážetem.

Stránky

-A A +A