DMD č. 29. pro 29. 4. 2014. Téma: Za poslední stránkou

Obrázek uživatele Tirik

Někdy za poslední stránkou není vůbec nic

Drabble: 

"Pronesete poslední větu, madam, potom odejdete z jeviště."
"Ani náhodou!"
"To musíte, v divácích musí doznít poslední slova. Pak vás za bouřlivých ovací vyvolají zpátky!"
"Určitě? No já nevím, radši nikam nepůjdu!"
"Ale madam, jste velká herečka, uvidíte, že budete mít velký sukces!"
Představení jedné herečky probíhalo za naprostého ticha.
Ticho bohužel trvalo i po posledním Stellině slově.
Podle instrukcí odešla ze scény a napjatě čekala. Už? Už?
Nic se nedělo. Nakonec osvětlovač nevydržel a rozsvítil v sále. Světla lustru osvítila řady prázdných sedadel.
V zákulisí bušila Maria Stella do režiséra a vztekle dupala: "Chci svůj potlesk, chci a chci!!!"

Obrázek uživatele Rya

Sovátko téměř na konci

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vzhledem k tomu, že jsem to omylem vložila za špatnou identitu a neumím to vzít zpět, tak tedy bez bodu ;)

Drabble: 

„Leží tam v komoře, nožky má nahoře, bojím se, bojím, že umře,“ recitovalo Sovátko. Leželo na zádech, křídla rozepjatá, drápky komíhalo ve vzduchu.
„Není čas umírat,“ poznamenal vedoucí. „Máš před sebou noc, den a půl noci.“
„A potom?“
„Zaplní se poslední stránka, a konec.“
„Co budu dělat pak?“
„Hodně jsi zesílilo, Sovátko. Přidělím ti mikropovídky.“
Sovátko vzrušeně zahoukalo, vzlétlo z podlahy a usadilo se na bidýlku.
„Ale příští duben chci dělat zase tohle!“ vymiňovalo si.
„Myslel jsem, že umíráš,“ usmál se vedoucí.
„Já? Ani nápad!“ zasmálo se Sovátko a vyletělo ven.
Ještě mělo co dělat, než dojde na poslední stránku.

Obrázek uživatele Stevko

Využitie pumpy

Drabble: 

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- Pištík, a kde si, že ťa tu nikde nie je vidieť.
- Kde by som bol? V kadibúdke som uviazol. Kalendáru na stene už posledná stránka došla a za ňou už len tvrdý kartón zostal.
- Však si mohol zakričať. Lístia by som ti natrhal.
- No ešte to tak. Ako minule predsedovi – žihľavu si mu doniesol.
- No a môžem ja za to, že pri našej chalupe nič inšô nerastie? Ale tak Anča tu nie je, vyliezť môžeš a aspoň tú pumpu, čo tu predseda nechal postaviť, dajako využijeme.

Obrázek uživatele Doktor

Večerní rozhovor

Úvodní poznámka: 

Úvod do fandomu psala Danae už loni. Mýty jsou pohádkové postavy, které se přestěhovaly do našeho světa. Sněhurka si vzala za manžela Zlého vlka a mají spolu sedm dětí. Jednim z nich je Ambrose, který sepisuje příběhy svých rodičů i jiných Mýtů, z tohohle i z jiných světů. A nějakým způsobem se stalo, že má za manželku Jezerní dámu, co kdysi dala meč Artušovi a kterou kdysi málem sežral Zlý vlk...

Drabble: 

"Tak už jsi to dopsal?" zeptala se Jezerní dáma svého manžela a odložila knihu.
Ambrose zavrtěl hlavou. "Vždyť víš, že tohle nikdy nemůžu dopsat. Všichni žili šťastně až do smrti... Jenomže Mýty nikdy neumřou. Táta s mámou žijou už pěkných pár set let. Ty jsi ještě starší. Pořád budou nové příběhy."
"A ty budeš mít pár set let na jejich sepsání."
Ambrose zavrtěl hlavou.
"Já stárnu. Možná se to zastaví a možná ne. Ale s tebou budu určitě šťastný až do smrti. Už jsi to dočetla?"
"Už jsem zaklapla za poslední stránkou."
"A můžu k tobě?"
"To víš, že jo."

Obrázek uživatele Kleio

Kázání Na Louži

Fandom: 
Drabble: 

Kazatelna mariánského kostela tiše mlčela, neboť mistr Mikuláš musel Prahu narychlo opustiti, jsa stižen klatbou za kalich. Pro některé měšťany pražské znamenalo ticho úlevu. Ještě minulou neděli volal Mikuláš po krvi purkmistra i konšelů, kupce Kříže nazval pomocníkem ďábla. Boží jazyk měl nyní promlouvati ústy mladými, náhradní kazatel však rozklepáním slova nenacházel.
Polkl a konečně počal citovati z listů, které po sobě Mikuláš zanechal. Slova krásná o trojích ostatcích zaplňovala prostor. Svátost oltářní i slovo Boží jako jediné ostatky hodné pozornosti věřících. Náhle se chrám opět ponořil do ticha. Třetí ostatek chyběl, jelikož žádný další list po sobě Mikuláš nezanechal.

Závěrečná poznámka: 

Mikuláš s Drážďan byl takovou ostřejší a poněkud více strohou verzí Jana Husa, kázal Na Louži a spolu s Jakoubkem ze Stříbra jako první v Praze podávali pod obojí.
Osud měl stejný jako Hus, akorát ho upálili o dva roky později.

Obrázek uživatele Aziz

Co chci mít za poslední stránkou?

Úvodní poznámka: 

Nejdřív jsem chtěla psát o tom, jak jsem začala psát fanfikce...
Ale tohle se mi nějak líbí víc.

Drabble: 

Vždycky, když jsem četla knížku, říkala jsem si, že tam něco schází. Zvlášť, když jsem přečetla i poslední stránku. Otáčela jsem ji nespočetněkrát, jestli tam ještě něco nebude – s konci jsem nikdy nebyla spokojená. I když, některé jsem přijala. Jiné brala jako otevřené.
Bylo to těžké, protože jsem netušila, co mi v tom příběhu chybí, co by konec vylepšilo. Možná něco za poslední stránkou? Vysvětlení? Dodatek? Pokračování?
Trvalo mi dlouho, než jsem na to přišla. A to úplnou náhodou.
Takže jsem začala hrát textová RPG založená na knížkách. Konečně jsem se dozvěděla, co by mohlo být za poslední stránkou.

Já.

Obrázek uživatele Dia

Sen

Úvodní poznámka: 

V tenhle konec jsem doufala, když jsem to dočetla.

Drabble: 

Hazel se probudila. Připadala si, jako kdyby spala celou věčnost. Snažila se rozpomenout na sen, který se jí zdál. Byl tak živý. Měla rakovinu. Potkala chlapce. Jak se jmenoval? Nemohla si vzpomenout. Ale pamatovala si, že se do něj zamilovala tak, jako když usínala. Pomalu a pak najednou docela. A on měl rád metafory. Usmála se. Vlastně to byl docela hezký sen. Pak si vzpomenula na konec. Povzdechla si.
,,Hazel jdeme do kostela!" zavolala matka.
Občas měla kostelní chvíle. Jindy tam nechodili.

Hazel se v kostele protlačila dozadu. Vrazila do někoho.
,,Pardon."
,,Moje chyba," řekl Augustus Waters a usmál se.

Závěrečná poznámka: 

Pořád tu knížku otvírám, abych se ujistila, že jsem něco takového nepřehlédla.

Obrázek uživatele Stheno

Memories

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Loosely follows The Teacher.

Drabble: 

“Your mother left something for you here. Just in case… you ever came by…”

I know that my mother is aware of my visits to Croatia. I changed my name, refused contact and won’t ever return to her, but I wouldn’t deny her the little my grandparents know about me.

Granddad comes back with a book. He shoves it into my hands and walks away, angry at being used as a mailman.

It’s my old copy of Sherlock Holmes.

I turn it over and look under the dust cover.

They are there: all five existing photos of Yorick and me.

Obrázek uživatele Šmelda

Konec?

Úvodní poznámka: 

Pozor, spoilery a za vlasy přitažené hypotézy, našlapujte opatrně.

Drabble: 

Jon stál na Zdi, tvářil se smutně, vítr mu čechral tmavé vlasy. "Nevíš nic, Jone Sněhu," zašeptal vítr.
...
"Kam asi chodí děvky?" přemýšlel Tyrion, zatímco klečel na kolenou před khaleesi.
...
"Že bych konečně zamířila na západ?" napadlo Daenerys, "ale ne, budu dál dělat bordel na východě."
...
"Hledám pannu s kaštanovými vlasy," oznamovala každému na potkání Brienne.
...
Jaime stál nad hrobem své sestry. Na náhrobku stálo:
"Lancel Lannister, Osmund Černokotlý a Měsíční chlapec, podle toho co vím."
...
Na Jihu začaly dopadat na zem první vločky.

***

Čtenář se zasupěním padl na zem a začal čekat na osmou knihu.
Zima možná konečně přijde.

Obrázek uživatele Sindual

Poslední (těžká) cesta

Fandom: 
Drabble: 

Frodo svým přátelům mával tak dlouho, jak jen jejich zmenšující se postavy stojící v Šedých přístavech viděl.
Zanedlouho mu ale výhled na břeh Středozemě zmizel a vidět bylo už jen nekonečnou mořskou hladinu. Mladý hobit znenadání zbledl.
"Gandalfe, jak dlouho poplujeme?"
"Inu, to záleží na tom, jak budou větry příznivé," zauvažoval čaroděj, "jsem si ale jist, že cesta bude pokojná a bez komplikací."
"Ale za jak dlouho tam budeme," dožadoval se Frodo přiškrceným hlasem.
"Za dva týdny. Proč? Zapomněl sis kapesník?"
Frodo neodpověděl, jen z bílé barvy obličeje přešel k zelené a s rukou před pusou se vrhl k zábradlí.

Obrázek uživatele P.M.d.A.

Špatná volba

Drabble: 

Jako obvykle jsem ze školy zamířila do antikvariátu, kde mi starý prodavač schovával nové přírůstky z mých oblíbených žánrů za hubičku. Toho dne na mě zářil už přes výlohu: „Mám tu úplně nového Dumase, přinesl ho nějaký mladík, že ho dostal od kámošky ale tohle nečte, tak ať mu dám aspoň na pivo.“ Doma jsem knihu zhltla jedním vrzem a zasněně ji zavírala, když tu jsem za poslední stránkou objevila obálku s dopisem. Zvědavost mi nedala a tak jsem četla: „Už dlouho tě miluju, jestli mě chceš, přijď večer k vrbě.“ Jenže ten neromantický hejhula šel evidentně radši do hospody.

Obrázek uživatele Ginger

Poklad

Drabble: 

Nikdy by nepřekročila zákon. Neukradla by rohlík, dokud by nezmírala hlady.
Jenže teď do města pronikla válka. Některé ulice se staly bojištěm. Jinudy se s opatrností dalo projít. Znala svoje průchody. Věděla, kde hnízdí ostřelovači.
Když to neudělá nikdo jiný, musí ji zachránit sama. Jinak ji ti neznabozi unesou a přinejlepším sprostě zpeněží.
Mozek se jí bouřil, když desítkou palicí odrovnala bezpečnostní sklo. Přitiskla si ji na hruď a prchala do bezpečí.
Ve Stříbrné jí cestu zastoupil vyděšený mladíček. S namířenou devítkou.
Náraz ji skolil.
Probrala se za tmy. Před poslední stránkou zdeformovaná kulka. Za poslední stránkou její tepající srdce.

Závěrečná poznámka: 

Dostatečně silná kniha může zastavit kulku . Třeba nějaká taková .

Obrázek uživatele Wendyses

Jistá žlutá

Drabble: 

Elizabeth Gibsonová...
Dívka za počítačem potřásla hlavou. Ani po těch letech nechápala, jak ji mohlo napadnout zrovna takové jméno.
Podat žádost.
Tak a je to.
Odhlásit.
Věděla, že se pak musí vrátit, dalších sedm dní bude tato postava existovat, ale co na tom.
Byl to jen příběh. Divný příběh, který po čase vytvořil knihu.
Hodně lidí se ptalo, co se stane na konci.
Stane se profesorskou? Dotáhne to na nějaký vysoký post? Složí OVCE a bude si hovět v důchodu?
Popravdě toho měla plné zuby. Ten čas, než si uvědomíte, že něco je naprosto zbytečné a k ničemu, než pochopíte...

Obrázek uživatele Champbacca

Cíle a cestičky

Úvodní poznámka: 

(mezitím na cestě z říše divů)

Drabble: 

Na pařezu seděl obří fialový kocour a medovým hlasem předčítal koťatům impozantní kroniku.
„...Edvin pak zlovolné královně vyřízl srdce, odešel, a oslavy osvobození trvají dodnes.“
„Kam odešel?“ mňouklo zelené kotě.
„To se tu nepíše. Prý byl spatřen v Muminím údolí, na dvoře krále Artuše a v Egyptě během exodu židů. Někdo zase viděl, jak strká nos do Zapomenutých říší a jak pomáhá vortigauntům vyšperkovat jejich nejslavnější epos. Kloboučník si myslí, že šel osvobodit Jediland, ale podle mě se vrátil na Valhalu.“
„Třeba hledá Fušál,“ navrhl modrý kocourek.
„Nebo Atlantidu,“ přisadila číča hrající padesáti odstíny šedé.
„Možná. Uvidíme za jedenáct měsíců.“

Závěrečná poznámka: 

Nope, dneska ne.

Deník

Fandom: 
Drabble: 

Alek zpočátku nebyl velký čtenář, psaní ovšem nesnášel více. Když později v hostinci U kohoutka čekával, než se Seregil vrátí z výprav, byly knihy jednou z možností úniku. Později si knihy zamiloval a litoval času, který promarnil tím, že neuměl číst.

Když u Nysandera našli deník, který pojednával o Velké válce, mohl si přečíst zážitky jednoho z vojáků. Ale když Seregil zjistil, co je napsáno na poslední stránce, tak knížku vzal a odtrhl inkriminovaný list a spálil.

Alek se nikdy nedozvěděl, co se v posledních chvílích stalo, ale snažil se vymyslet, co se událo za tou poslední stránkou, kterou znal.

Obrázek uživatele Tenny

Zoufalství ve čtyři ráno

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Drabble bez nároku na bod, jenom jsem se potřebovala vypsat, protože se mi to stalo dneska ráno a ugh.

Drabble: 

Čtvrtá hodina odbyla a ona ještě stále nespala. Zírala do zářící obrazovky počítače a s náruživostí závisláka na heroinu klikala znova a znova na "next chapter".
Ano, měla už jít dávno spát, ale ten příběh byl tak napínavý! Postavy tak skvěle napsané, zápletka tak dobře promyšlená... Prostě nemohla jít spát, dokud nezjistí, jak to dopadlo. Ještě jednu kapitolu, a pak už půjde spát. Ještě jednu jedinou...

Náhle se v ní usadil ledový strach, když si uvědomila, že tlačítko "next chapter" chybí. S rostoucími obavami vyjela nahoru a tam to uviděla.

"Last updated: March 2009"

Její zoufalý křik probudil celý dům.

Závěrečná poznámka: 

No dobře, nekřičela jsem, ale měla jsem na kahánku. :D Prostě... Argh. Nejhorší je vědomí, že se nejspíš nikdy nedozvím, jak to skončilo.

(ale stěžovat si nemůžu, protože jsem i na druhé straně barikády, aka ten, co nechal pár příběhů nedokončených... a chápu, proč to lidé nedokončují. ach jo.)

Obrázek uživatele Brygmi

Touhy čtenářky

Drabble: 

Cath dočetla pátou knihu Simona Snowa a připadala si tak prázdná. Ano, pokračování vyjde za rok, ale jak to má do té doby vydržet? Simon konečně ví, že je Baz upír a i když je mezi nimi pořád nepřátelské napětí, tak se cosi změnilo. Cath to nedokáže dobře pojmenovat, ale vidí, že je mezi nimi úplně jiný vztah, než třeba mezi hochy a Penelopou.
Zapnula internet a nepřítomně surfovala.
Najednou se zarazila u podivných stránek s názvem Fanfixx. Copak příběhy z magického světa píše ještě někdo kromě GTL? Existuje ještě něco za poslední stránkou milovaných knih?
A co znamená Simon/Baz?

Závěrečná poznámka: 

Ano, skutečně existuje kniha, ve které hlavní hrdinka čte (a píše) slash na dva mladé kouzelnické chlapce.

Obrázek uživatele Lee

I já

Úvodní poznámka: 

Letos ten duben vážně hrozně utekl.

Drabble: 

Život šel dál. Chodil do školy, povídal si s kamarády (co se vrátil, mnoho jich získal, ač mu to předtím připadalo nemožné) a četl knihy. Často se u toho zasnil a vzpomínal na Fantázii.
Jednou (ani nevěděl jak) se octl znovu na půdě školy, kde to všechno začalo. Žíněnky pořád ležely tam, kam je tehdy odtahal. Usedl na ně a chvíli se díval z vikýře. Potom se zvedl a byl by šel, kdyby mu zrak najednou nepadl na knihu. Byla to ona. Popadl ji a prudce otevřel. Prázdná. Zklamaně zalistoval a tam za poslední stránkou na deskách stálo:

Vzpomínáme. Átrej
Závěrečná poznámka: 

Nešlo odolat, jak se někde zmíní kniha, nedokážu ho dostat z hlavy.
(Název je jaksi pokračováním drabblete.)

Obrázek uživatele Simbacca

Dobrodruhův deník

Drabble: 

Ačkoliv se Simbacca velmi snažil svůj deník z cest napříč realitami schovat, Fosh ho za tou ledničkou přeci jen našla.
Začetla se tak, že úplně zapomněla na oběd i večeři, a navzdory spolužákovu nevyzrálému slohu hltala každé slovo. Pobyt v Longbourn, útěk přes říši divů, Fangorn a Řáholec do Stokorcového lesa a... konečně domů? Přála si, aby toho bylo víc.
Bylo. Za poslední stránku, na vnitřní stranu desek, napsal cizí rukopis krátký dodatek.
Všechny postavy i události v tomto díle jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná.
Což ji jakožto postavu v deníku několikrát zmíněnou dost zmátlo.

Obrázek uživatele Iantouch

Na zabití

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dneska trochu těžkotonážní romantiky.
Věnováno Džambulce, mé oblíbené bulvární celebritě. R.I.P.

Drabble: 

Na desku Erestorova psacího stolu ztěžka dopadl tlustý fascikl.
„Co to je?“ podivil se a vzhlédl.
„Čtvrtletní záznamy,“ odvětil bezelstně Glorfindel a přidrzle se usmál, „Ke zpracování.“
Erestor otočil stránku.
„To jsou tvoje čtvrtletní záznamy.“
Zlatovlasý elf vehementně přikyvoval.
Erestor mírně naklonil hlavu. „A já s tím mám jako dělat co?“
To už se Glorfindel nenápadně vzdaloval z mítnosti.
„Děkujů!“ křikl ještě mezi dveřmi a zmizel.
Erestor si povzdychl a pustil se do práce. Zabralo mu to celý den.
Za poslední stránkou byl vsunutý nenápadný lístek.
Máš ty nejkrásnější oči na světě, stálo na něm, a miluju, když se usmíváš.

Obrázek uživatele BC_Brynn

Knihomoľka

Fandom: 
Drabble: 

Bella si vyložila nohy na čalúnenú pohovku. Pomkla sa bližšie ku krbu. Oranžové plamene vyhrievali celú knižnicu a vrhali na steny mihotavé tiene v podobách statočných rytierov z knižky, ktorú čítala.

Ťažké dubové dvere sa pootvorili, Adam tíško vkĺzol dnu a usadil sa na koberec vedľa nej. Hlavu jej zložil do lona.

Pohladila ho po vlasoch a s úsmevom čítala ďalej. Keď sa jej táto knižka minie, otvorí ďalšiu, a ešte ďalšiu... bolo ich tu toľko, že ich nadosmrti nestihne všetky prečítať.

Tam vonku tvorili kráľovský pár.

Tu, v tichu prerušovanom len šušťaním otáčaných listov, žili ona a jej Zviera.

Obrázek uživatele Lejdynka

Happily NEVER after

Úvodní poznámka: 

Radši nic...

Drabble: 

Zajímá vás, co bylo dál? Tak přestaňte snít...

Popelčino uklízení prince nerajcovalo. Vnady její sestry ano.
Sněhurka chytila alergii na jablka, ztropila princi scénu kvůli štrůdlu a ten ji vrátil trpaslíkům.
Růženka se narkolepsie nezbavila. NIKDY.
Zvíře jednou ztratilo nervy a Krásku sežralo.
Zlatovlásce se ten její zoofilní schizofrenik zprotivil a ostříhala se.
Locika se nedopatřením oběsila na svých vlastních vlasech.
Ladina hvězdička obsahovala olovo.
Bohdanka si chtěla vynahradit sedm let mlčení. Blbej nápad.
Když přiletěla drakova matka, byl už Bajaja moc tlustý.

"Angelo!" ozvalo se jí za zády rozzlobeně. "Okamžitě přestaň ničit tu pohádkovou knížku a mazej se učit!"

Závěrečná poznámka: 

Ta dívenka na konci je Angela Carter - http://cs.wikipedia.org/wiki/Angela_Carterov%C3%A1 - a NEMÁ ráda klasické pohádky. A Němcovou četla v překladu. Tak.

Obrázek uživatele Ness

Knížky koncem nekončí

Fandom: 
Drabble: 

Za poslední stránkou šmátrám po kapesníku. Někdy protože brečím smíchy, někdy protože nevidím přes slzy a tu zimu nezažene ani sebeteplejší svetr.
Za poslední stránkou se vztekám. To když nevím, jak to autor sakra myslel. A taky nesnáším mnohoznačné konce.
Za poslední stránkou dumám, jak bych to a tamto změnila. To ta Mary Sue ve mně.
Za poslední stránkou jdu experimentovat do kuchyně. A ta knížka vůbec nemusí být kuchařka.
Za poslední stránkou ještě dlouho sním s otevřenýma očima. To když se i přes konec nechci ještě rozloučit.
Za poslední stránkou může knížku zavřít každý. Ale příběh, ten žije dál.

Obrázek uživatele Zanthia

Corynorhinus

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Po poslednej stránke/scéne obvykle prídu následky. Asi to záleží od jednotlivca ale takto nejak sa prejavujú u mňa :)

Drabble: 

Deshay bas-sah-rah bas-sah-rah!
„Sestra?“
Zvesila som ruky.
„Chápem, že abstinuješ, ale pochybujem, že tvoje vzývanie priláka Brucea k nám do kuchyne.“
Nakrčila som nos. „Mám ísť ja do Gothamu? Do hodiny ležím v pangejte. Ale možno máš pravdu. Bruce je mocný, neskrotný, odvážny a ušľachtilý. Budem statočná. Tým ho uchvátim.“
Sestra nasadila smutný výraz číslo sedem. „Čo ja a Loki?“
„Ty si ty. Lokimu to postačí. Ten chce hlavne vládu a pokiaľ budeš ochotná si kľaknúť...“
„A matke obstaráme Logana!“ Sestra ostentatívne odignorovala moju poznámku. „A budeme žiť nadosmrti šťastne a v smrteľnom nebezpečenstve!“
Mamka sa zamračila. “Čo ak mľaská?“

Závěrečná poznámka: 

Bas-sah-rah je jedno slovo. Pomlčkami je znázornená len výslovnosť.
Pre vysvetlenie názvu: http://d29ci68ykuu27r.cloudfront.net/product/Look-Inside/covers/6503252.jpg

Obrázek uživatele Nildon

Tajemství skryté za poslední stránkou

Fandom: 
Drabble: 

„Co je za poslední stránkou?“
„Neptej se, nechci ti lhát.“
„Nestojím o lež, chci pravdu.“
„Ta je bolestivá.“
„Mě už nic neublíží.“
„Je za ní jen prázdnota a ticho mořské hlubiny.“
„Žádné pokračování?“
„Ne. Už není nikdo, kdo by ho psal.“
„Zapomněla jsem, odpusť.“
„Není co odpouštět. Nakonec by to bylo tak lepší. Teď jen slzy hyzdí tvou krásnou tvář.“
„Nech toho ty lichotníku nebo ti zlámu ruku.“
„Alespoň by bylo nějaké vzrušení v tom nudném posmrtném životě.“
„Takže to je opravdu konec příběhu O Galantním Jirayiovi.“
„Bohužel.“
„Měla jsem ho moc ráda, toho úchylného poustevníka.“
„On tebe také, princezno.“

Knihovna

Drabble: 

„A zde je již má proslulá knihovna.“
Těžký vzduch, těžké tmavorudé závěsy, řady těžkých knih v policích, na stolku pod zrcadlem Nietzsche.
V okně těžká mříž.

Monsieur Candie pokračuje lehkým tónem: „Dovolíte? Vřele doporučuji Vaší ctěné pozornosti tento svazek,“ sebere ze stolku jednu z knih. „Mimořádně zajímavý obsah. A za poslední stránkou je schránka a v ní dýka.“

Pokývne na doprovod a opustí knihovnu.
Dýka skrytá v knize je směšná hračka pro děti.
Dveře drží jako přibité.

Monsieur Candie dosedne na pohovku v místnosti za zrcadlem: „Někdy se tak neuvěřitelně nudím!“
Sheba se k němu přivine: „Kdy už to začne?“

Kostro, já tě potřebuju!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jak to bylo dál po Motion Picture.
Slash,15+ asi.

Drabble: 

"Kostro, já tě potřebuju! Sejdeme se za deset minut v kumbále vedle transportéru."
"Ale co na to řekne Spock?"
"To je mi jedno, s ním si to rozdám později v kajutě. Teď potřebuju tebe, sakra!"
"Ale no tak Jimme! Mohl bys tím zranit to jeho zelenokrevné srdíčko údajně postrádající cit, víš? Nemusím ti říkat, že pod všemi těmi vrstvami chladu je žhavější než vulkánské slunce... Dáme si trojku, co ty na to?"
"Trojku nebo čtyřku, to je mi fuk, ale já to sakra potřebuju hned!"
"McCoy Spockovi: Dostavte se neprodleně k transportéru dva, stav nejvyšší nouze, jde o kapitánovo zdraví."

Závěrečná poznámka: 

Aneb, když člověk blbne na ICQ. Děkuji Lanevře.

Co na to říct?

Drabble: 

Všechny knížky v knihovně se chlubí, že na jejich poslední straně se toho tolik stane, a že za poslední stranou jsou jejich nejtajemnější tajemství. Čím tlustší jsou, tím více se chlubí, a tím úžasnější zvraty a překvapení na posledních stránkách mají. Já se ničím takovým chlubit nemůžu. A proto na mě koukají spatra. Včera si mě prosím dobíral leták! Prachobyčejný leták ze supermarketu. Že i on je lepší, že i na něm jsou zajímavé věci. A úplně na konci dokonce napsané tím nejmenším písmem. Je mi z toho do pláče, ale co na to můžu říct já, obyčejná Möbiova páska?

Obrázek uživatele Blueberry Lady

A co bylo dál?

Úvodní poznámka: 

Spíš pro znalce kánonu, ale tak nepochopitelné to myslím není.

Drabble: 

Fenoglio, zoufalý a starý, cítil, že příběh se už dávno vymkl ze všech jeho pravidel. Ať se snažil jakkoliv přizpůsobit svět vlastním přáním, bránil se, bouřil a rychle se vydal svou vlastní cestou. Ani Orfeus, nadšený a mladý, nedokázal příběh zkrotit, byť mu byl ochotný obětovat život.
Zmijohlav zemřel, Černý princ se vrátil na trůn. Inkoustový svět si mohl oddechnout.
Mo a jeho rodina si uvědomili, že do svého původního života, mimo inkoustové listy, se nevrátí. Stačilo pár měsíců a došlo jim, že ani nechtějí.
Inkoustové srdce dospělo ke svému konci. Za poslední stránkou začal jejich nový, nikým nenapsaný život.

Uvidíš

Fandom: 
Drabble: 

Začátky jsou vždycky těžký, hezký, vzrušující. Vezeš se na dobrý vlně adrenalinu, která jako by nikdy neměla změnit svojí křivku. Pak přijde rutina. Každodennost je slovo pro pomalý umírání. Ale když se blíží konec, držíš se toho poháru zuby nehty, i kdyby byl už dávno vypitej do dna. Život je jako čokoláda, hořkej, sladkej, někdy se ho přežereš a je ti na nic, ale ve většině případů ti jeden prostě nestačí. Nic nekončí jen tak do prázdna. Za každou poslední stránkou zatím byla nějaká první. Poslední slovo musí vyklidit cestu pro dalších sto slov. A nebo ne? Uvidíš. Devadesátdevět. Sto.

Stránky

-A A +A