Zdálo se mu o mořském vzduchu. Hvízdal mu kolem uší, cuchal už tak dost zacuchané vlasy a tahal za oblečení. Houpavý pohyb mu vykouzlil na rtech úsměv, vlnky skotačící na mořské hladině vrátily zářivou jiskru do jinak matných očí.
Úsměv i jiskra pohasly s příchodem rána.
Postel byla příliš měkká, pohodlná. Vzduch příliš čistý, bez štípavé soli zvláštně jemný.
Věděl, že takhle je to správně.
Moře by mělo být přenecháno nové generaci, novým snům. Nová dobrodružství čekala na své strůjce.
Přesto však zavřel oči a nechal se pohltit představami.
Jenom na pár minut, než se ocitne zpět ve své kleci.