DMD č. 25. pro 25. 4. 2014. Téma: Volání přírody

Obrázek uživatele Doktor

První a poslední říje

Úvodní poznámka: 

Pro změnu ve svém ženském modu operandi...

Drabble: 

"Ty, Želvíku, teď jsem si vzpomněla na naší první říji."
"Týjo, to už musí být deset let!"
"Byla to strašná legrace. Vůbec jsem nevěděla, co se se mnou děje. Pobíhala jsem po bytě a kníkala jako divá."
"Jasně, a páníčci tě utěšovali. A čím víc tě utěšovali, tím víc jsi blbla."
"A sotva jsem skončila, tak jsi začala ty."
"Jó, Košíne, to byly časy. Ve dne jsme je otravovaly..."
"A v noci zase budily..."
"A nejlepší bylo, když jsme začly říjit obě najednou!"
"A páníčci byli tak sladcí, ani jednou nás neplácli..."
"To ne. Ale hned potom nás nechali vykastrovat."

Obrázek uživatele Tenny

Debaty o tělesných funkcích

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Zase trochu BJB, no. :D

Drabble: 

"Hele, uvažovals někdy, jak vlastně Lord Vader v tom brnění... hm... no, víš co, odpovídá na volání přírody?" zeptal se zvědavý Stormtrooper svého kolegy.
"Příroda je Vaderovi ukradená, prosím tě. To si myslíš, že poslouchá ptáky a trhá kopretinky při měsíčku, nebo co?"
"Ale ne, myslel jsem jako... jak chodí na záchod."
"Myslím, že se moc ptáš a málo se soustředíš na práci," odsekl mu zkušenější druh. "Věř mi... Vader prý tyhle debaty jednou zaslechl a všechny zúčastněné osobně uškrtil."
"No, ale stejně, ty jsi o tom nikdy nepřemýšlel?"
"Ne, a ty bys taky neměl, jestli se chceš dožít důchodu."

Závěrečná poznámka: 

Jistou představou o odpovědi na tuto otázku mám, četla jsem o tom článek... (tedy celkově o funkcích Vaderova brnění) Ale reprodukovat se mi to nechce, protože to bylo nechutné. :D

Obrázek uživatele Lyta

Silnější než by se čekalo

Drabble: 

"Kde je ta Emma?!" zakřičela Regina. Z jejích rukou šel proud energie ve snaze zastavit protivníkovu magii. Charming bezradně pookrčil rameny, což bylo tak užitečné, jako jeho meč. Snow reagovala stejně, jen s lukem a šípy. Hook ani neodpověděl, protože se zrovna nacházel ve své nejoblíbenější pozici - v bezvědomí na zemi.

"Jestli se brzy neukáže..." varovala všechny a nikoho, tvář plnou koncentrace a úsilí.

"Už běžím!" vyřítila se Emma z křoví a zaujmula místo po Reginy boku. Z rukou jí vytryskl proud energie. Společně temný stín zahnaly zpět odkud přišel.

"Kdes sakra byla?!" obořila se na ni Regina.

"Volání přírody."

Obrázek uživatele se.id

Mlčení přírody

Fandom: 
Drabble: 

Staré zvyky mívají hluboké kořeny.
Pamatoval si muže, který se zabýval starostmi, zdali nenechal doma puštěnou vodu. Děvče, jež ho uvrhlo do rozpaků, protože se ho pokusilo svést. Celou řadu věřících rozličných církví, kteří se bezprostředně po setkání s ním začali věnovat prapodivným rituálům, jejichž smyslu se jen dohadoval.
Starý Čuromil Rychletam neměl šťastný život. Odskočil si během svatebního obřadu, a když se vrátil, nevěsta byla fuč. Nastoupil k Hlídce, ale neodbytné nutkání mu neumožnilo ani složit přísahu.
Ani teď nemohl dojít věčného klidu.
„Vznešenej pane, chviličku… příroda volá.“
„SKUTEČNĚ?“
„Já musím…“
„NEMUSÍŠ, ČUROMILE,“ řekl Smrť měkce. „UŽ NIKDY NEMUSÍŠ.“

Obrázek uživatele King Kong

Matka příroda

Fandom: 
Drabble: 

„Děkuji, to je velmi laskavé,“ říká “primitivním lidem“ když bleskem rozpůlený strom namazali směsí léčivých bylin.
„Není zač,“ odpoví oni. „Vždyť nás po tři generace krmí chutnými plody. A už naši dědové se pod jeho listy schovávali před deštěm i horkým sluncem. To my děkujeme.“

„Proč?“ volá z plných sil na „civilizovaný lid“. Ten však její hlas neslyší. A ani slyšet nechce. Kdyby se „civilizovaný lid“ jen na moment zaposlouchal do naléhavého volání, brečel by. A možná by to byl začátek změny – na kterou není nikdy pozdě.

Nyní je však slabý, ale je tu stále. Stačí mu jen začít naslouchat.

Obrázek uživatele BC_Brynn

Vlaky

Fandom: 
Drabble: 

Posadím sa na lavičku. Reumou zachvátené ruky zložím do lona. Osamelý dôchodca.

Do uší sa zareže ostré škrípanie bŕzd. Berlin Hauptbahnhof sa okolo mňa premení na ľudské mravenisko.

Zavriem oči. Spomínam na iné vlaky – parné lokomotívy ženúce sa po tratiach, čo som sám vymeral.

Z nekonečnej diaľky ma volá Divoký západ, Rio Pecos, slnkom zaliate prérie mojej mladosti. Vydať sa na poslednú cestu, zosadnúť z koňa v údolí riečky Metsur kde som kedysi so svojím bratom pochoval aj svoje srdce. Nech ma privíta vo Večných loviskách.

Kostolné zvony začnú odbíjať šesť hodín, a ja si ticho šepkám slová Ave Maria.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Mairam

Volání divočiny

Fandom: 
Drabble: 

Roztomilé lvíče hladově hltalo mléko z nabízené lahve. Rostlo a sílilo, zamilovalo si své adoptivní rodiče. Když z něj vyrostl velký silný lev, jeho láska se neslučovala s ostrými drápy a chutí na maso. Jednoho dne pokousal svoji lidskou „sestru“. Pro něj to byla prostě hra.

Na opačném konci světa pilo z lahve medvídě. Rostlo a sílilo, zamilovalo si své adoptivní rodiče. Když z něj vyrostl velký medvěd, nechápal, že svou silou se mu lidští protivníci nemůžou rovnat. Jednoho dne zavalil svého lidského „tatínka“. Bral to jako důkaz, že porazil staršího samce.
Na každé mládě totiž jednou přijde volání divočiny.

Obrázek uživatele Tora

Z posledních sil...

Úvodní poznámka: 

Tenhle příběh se skutečně stal, ne u nás, ale mé kočičí známé.

Drabble: 

Byla nebyla jedna rodinka, vlastnící kočičku Kolombínu a kocourka Jollieho. Když kočky dospívaly, rodinná rada dlouho jednala o kastracích, koho prvně, koho potom... Kočička byla menší a drobná, tak byl jako první vybrán na kastraci Jollie. Vše proběhlo jak má, jedinou komplikací bylo, že se zrovna začala mrouskat Kolombína. Majitelé si gratulovali, jak to všechno parádně stihli.
Jenže volání přírody je volání přírody...a tak Jollie ještě posledním zbytkem sil stačil hlas přírody poslechnout.
Rodinka se pak nestačila divit, jak je možné, že se jejich čistě bytové kočce kulatí bříško.
Narozená koťata jako by hrdému tatínkovi Jolliemu z oka vypadla.

Závěrečná poznámka: 

Opravdu shodou okolností, kdy se začala mrouskat kočička přesně v období kastrace kocourka, milý kocourek ještě všechno stihnul. Majitelé si opravdu mysleli, že kastrací je ihned všemu konec, ale prý to ještě tak den dva jde.

Obrázek uživatele Rya

Akce

Fandom: 
Drabble: 

Průzkumný křižník tiše kroužil kolem modré planety. Nic na jeho lesklém plášti nevypovídalo o horečné aktivitě uvnitř.
„Deštné pralesy?“
„Signál jasný, zřetelný, nejvyšší naléhavost!“
„Oceány?“
„Signál jasný, zřetelný, nejvyšší naléhavost!“
„Zahrádka staré Proškové?“
„Červený poplach!“
„Co se tam, u všech pesticidů, stalo?“
„Někdo si potřeboval umýt auto.“
„Neuvěřitelné! Škůdce identifikován?“
„Bezesporu. Máme povolení k akci. Záchranná flotila zaujímá pozice.“
První úder proměnil lidstvo v základní stavební prvky a vrátil je do přirozeného koloběhu.
Druhý úder vsál vše, co bylo vyrobeno lidskou rukou, do recyklátoru. Z výdobytků civilizace učinil rázem jemný, neškodný prášek.
Země ulehčeně vydechla.
Volání přírody bylo konečně vyslyšeno.

Obrázek uživatele Kilián

V poutech

Fandom: 
Drabble: 

Něco není v pořádku. Něco se děje. Slyším dusot koní. Ale ne koní z našeho stáda. Někdo se blíží! Pozvednu hlavu. Ihned zamířím pohledem k místu, kde jsem slyšel dusot kopyt. Vidím koně, na kterých někdo sedí.
"To nevypadá dobře." Otočím se a zařehtám na své stádo:"Utečte! Něco se blíží!" Stádo se rozběhne pryč, já ne. Musím zjistit kdo to je, kdo využívá koně, ohrožuje mé stádo.

Smyčka spadla koni na krk. Byl chycen.

"Pojď ty mrcho mizerná, pojď!" křičí na mě, ale já je neposlouchám. Příroda mě volá zpět. Vzpínám se co můžu, ale lidé mě táhnou pryč.

Alkohol je metla (ne)jen lidstva.

Drabble: 

Ve Vojslavicích se začali ztrácet lidé. Většina z nich se ztratila v lese poblíž Vojslavic. Většina vesnice přišla za Jakubem, aby zjistil co se děje.
Druhý den večer Jakub vyrazil. Přišel na okraj lesa a tam ji zahlédl. Nejhezčí ženu jeho života.Snažil se odolávat, ale ani to mu nebylo nic platné. Najednou tancovali. Svět se s Jakubem točil a už mu začínaly docházet síly. Dryáda to na něm zřejmě poznala, protože o chvíli později už souložili. Jakubovi proběhla hlavou myšlenka, že je to jeho konec a omdlel.
Ráno se vzbudil a viděl svojí placatku náhodou rozbitou o uschlý strom.

On the road

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

dneska trochu bjb, hospoda volá

Drabble: 

Tak jednou, dvakrát do roka. Ráno se obleču, jdu do práce a po cestě zjistím, že mám na nohách toulavý boty. Že musím vypadnout. Do hor. Dýchat. Jít 4 hodiny do kopce pro ten výhled, který mě v půli cesty odmění. Pro to těžko zachytitelný štěstí, který mě unese, daný fyzickou únavu a tím, že najednou všechno, na co se celej den koukám, je krásný a voní. Rumunsko, Ukrajina, Černá hora. Na tom nesejde. Všude to samý volání přírody.

Ale když v přírodě zavolá příroda, je to jiný příběh. Všechny kameny jsou malý, kleč pichlavá a zkuste najít vhodný listí!

Obrázek uživatele Kleio

Nedělní odpoledne

Drabble: 

Mládec statný, prodíraje se obrovským srocením lidu, z nichž všichni podivně vymóděni byli a vyzbrojeni špacírštoky, zalitoval okamžitě, že chtěl se cestou na František projíti po nábřeží, aby větříku do tváří nachytal, pak že zahnul od rejdiště Malou Křížovnickou, chtě se ještě kolem Haštala pokoukati. Tlačili se ku Vltavě, projít mohl teprvá, až poslední ze shromáždění tohoto protivného odešel.
Když usazen na sofa u Máry poptal se na to srocení, vysvětlila mu, že to jest výlet do přírody organizovaný těmi, kteří nechtějí být o nedělním odpoledni městem spoutáni. Karel ušklíbl se kysele a druhý den vydal se pěšky do Krkonoš.

Závěrečná poznámka: 

Malá Křížovnická - ta část dnešní platnéřské ulice, která vede od nábřeží na Mariánské náměstí.

Obrázek uživatele vatoz

Šeptání čimišníku

Fandom: 
Drabble: 

Tarzan, Lord Greystoke ostražitě sledoval společenskou džungli. Některým nebezpečenstvům se naučil vyhýbat, další špička podpatku ho nepřekvapí, další sklenici na něj nešikovný tanečník nezvrhne. Dokonce zvládal uchránit strategické zásoby lososových chlebíčků před žravými kobylkami - sestrami Aspertonovými.
Teď se ale blížilo ultimátní nebezpečí. Zpoza sloupu vyšla Jane Porter, úžasná od drdolu po špičky lodiček. Tarzan neváhal. Symbolicky zabubnoval pěstma na hrudi, zhoupl se na lustru a prolétl otevřeným oknem do zahrady. Několika přírazy vyšplhal na mohutný čimišník a ukryl se v jeho koruně.
„Miláčku, pojď si zatancovat,“ zaslechl zdola.
V takových chvílích s láskou vzpomínal i na boj s hladovými aligátory.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Hlasy přírody

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Přímo navazuje na moji první letošní drabble Poklidná práce.

A taky jsem dneska zjistila, že lišky mají rády borůvky. Ale vůbec to nesouvisí s obsahem drabble. Jenom mi přišlo fajn, že se to dozví i někdo další.

Drabble: 

Lenka Krupičková se nervózně ošívala. Právě na ni promluvilo zvíře, což mohlo znamenat jenom dvě věci. Buď jí definitivně přeskočilo, nebo je se světem něco strašně špatně. Potom zavrtěla hlavou a vydala se směrem k ubikaci. Na nebe se vyhoupl měsíc jako tvarohový koláč, v lese zahoukala sova, přes cestu přeběhl hraboš a Lenka byla nervózní.
V noci ji trápily noční můry, ve kterých na ni mluvili hrabošové, sovy, lišky a dokonce i měsíc, ona sama byla spíš liška než člověk.
Probudila se úplně propocená. S hrůzou pak hleděla na svoje ruce porostlé hustou kožešinou. Dostala neuvěřitelnou chuť na hraboše.

Obrázek uživatele Simbacca

Pralesní pošta

Úvodní poznámka: 

(22 BBY)

Drabble: 

Simbaccu tohle cvičení moc nebavilo. Seděl uprostřed džungle, pršelo mu na hlavu a kručelo v břiše.
[„Soustřeď se,“] radil mu otec, kterého přes zavřené oči jenom matně tušil někde před sebou, s pečeným hadem a flaškou žížalovice, [„vnímej život kolem sebe. Každý živý tvor od červa po nejstarší stromy se podílí na tvorbě pole živoucí Síly. Nemusíš nad tím přemýšlet, nespěchej, stačí se správně naladit a uslyšíš, jak k tobě volají.“]
Simbacca se soustředil, div si jazyk nepřekousl, a najednou fakt něco slyšel.
[„Fakt něco slyším,“] zamručel.
Champbacca pozvedl obočí, ale než se stačil zeptat, přišla očekávaná odpověď.
[„Mají hlad.“]

Obrázek uživatele Aplír

Výlet

Fandom: 
Drabble: 

Vypučelo jaro. I město se zazelenalo. Vysočina láká. Volný víkend rozhodl, podlehnu volání přírody. Příjemné teplo podpořilo můj plán. Vyrazím do krajiny mládí.

Úzkokolejka. Vláček už tolik nekodrcá, jako kdysi. Vagon je poloprázdný. Pod zavřenými víčky vidím hluboký les s podestýlkou borůvčí a jemného jehličí, které tlumí mé kroky. Mlčenlivý les vyrušuje jen nesmělé bublání potůčku a zpěv ptáků. Omámí mne vůně borky.

Cíl. Nedočkavě vystupuji. Zrychluji kroky. Konečně jsem na polní cestě vedoucí k obzoru.

A za ním?
Jen pár stromů na okraji mýtiny k sobě bezradně natahuje ruce.
Pařezy letitých velikánů - memento skryté houštím náletů, kopřiv a bodláčí.

Obrázek uživatele estriel

Jarní rozkvět

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Upozornění: Tohle je určitě rouhání.

Drabble: 

Je jaro, včely bzučí, potoky hučí, jak roztává sníh, holky vytáhnou minisukně – a já? Vstávám v pět, modlím se na kamené podlaze, potím se pod černým hábitem. Tohle jsem si vybrala, připomínám si, sama jsem ze sebe udělala sestru Radku.

Doopravdy? Přemýšlím někdy, když se budím z nočních můr (otec s roztlemeným poklopcem, vedoucí na letním táboře se rty na mé šíji).

Je jaro a najednou toužím být prostě jen Radka; příroda volá a v klíně cítím horko – krásné, žádné noční můry.

Svlékáme hábity, já a sestra Jolana, přírodě se nedá říct ne – a příroda je přece taky od Boha!

Obrázek uživatele Lee

Cizí krev

Fandom: 
Drabble: 

"Můžeš dnes večer?" Prosebný kukuč.
"Ne, promiň. Dnes ne," usmál se na něj.
"Proč?"
"Mám doma nějakou neodkladnou práci." Příroda volá. Je úplněk.
"Ale zítra přijdeš, viď?"
"Budu muset do města, ale pozítří určitě přijdu, dobře?"
"Tak jo."
*
Tu noc utekl. Netušil, jak se mu to povedlo, ale když se probral, ležel uprostřed lesa. Bylo mu strašně zle, ale na to byl zvyklý. Ale pak si toho všiml. Krev. Ne jeho vlastní, cizí. Nejen na drápech. I v ústech cítil tu hroznou pachuť. Snažil se vzpomenout si. A když se mu to podařilo, celý život se snažil zapomenout.
Promiň, Fenrire.

Závěrečná poznámka: 

Původně jsem doufala namontovat na to Lupina, ale Rowlingová to u něj řekla jasně, ale pokud vím, u Fenrira není jasné nic krom toho, že byl pokousán v dětství. Psalo se mi to hezky, tak snad se to vejde do tématu.

Obrázek uživatele estriel

Being Human

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Takhle drabble zoufale chce být delší - obávám se, že jsem ve 100 slovech vůbec nevystihla podstatu věci, všechno to, co tahle drabble chtěla říct, je mezi řádky (nebo spíš před a po touhle drabble). Prostě chybí takový to vysvětlení, které by drabbli vsadilo do kontextu. Tak snad si to aspoň někteří z vás domyslí... anebo budu muset napsat rozšíření. :)

Drabble: 

Harry wakes up screaming, then slips into his Animagus form intuitively, like many nights before – away from the terrors, into a simpler existence. The call of nature is plain – run, hunt, sleep, mate. He should stay this way forever.

A white ferret crosses his path; he spends hours toying with it, pummeling, giving chase, until it finally escapes.

That morning, Draco Malfoy is sitting on Harry’s porch, smoking. “Could’ve been gentler there, Potter,” he says. Bruised, he looks vulnerable… human, somehow.

Dropping down next to Malfoy, Harry starts crying. If Malfoy can be simply human, then, perhaps, so could he.

Obrázek uživatele P.M.d.A.

Strastiplná cesta

Úvodní poznámka: 

Do písmenka pravda (akorát jméno řekli pravé), ale to množství neskutečného utrpení se do 100 slov nacpe těžko :-)

Drabble: 

Patřím ke šťastlivcům s ohleduplnými střevy, volání přírody na mě přijde vždycky půl hodiny po snídani. Bohužel, toho dne jsem na to nemyslela, přijímačky na vejšku byly ohlášeny na osmou ranní a já měla před sebou 150 kilometrů. Takže ty tlaky po pár minutách v dálkovém autobuse bez jediné zastávky přišly poněkud nevhod, stejně jako zavřené záchodky na Florenci. V metru už jsem skoro neviděla a při příchodu do školy pro mě přijímačky nebyly prioritou. Do posluchárny jsem vpadla pozdě, zrovna v momentě, kdy u katedry hlásali: „bez příjímacích zkoušek je přijata PMdA.“ To mi to sakra nemohli oznámit poštou?

Obrázek uživatele Aries

Zvířecí pudy

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Bilanci
a Na dosah ruky?

Drabble: 

Podpálení domu musel šéf zajistit osobně.
Vstoupil do místnosti s vězněm a strnul. Lišák se dostal z pout!
Rozmáchl se hořící pochodní, aby mu přerazil hřbet.
Liščí oči se zableskly rudě jako plameny. Muž se zhroutil v sevření červeného paprsku.
Vysílený Evžen by nejraději zůstal nehybně ležet. Avšak nezadržitelný požár vybičoval liščí instinkty, jeho tělo jako by se samo vleklo k oknu nezávisle na ochromené vůli. Vlády se ujal prastarý nevykořenitelný děs vlastní jeho rodu.
Roztřískl okno, nevnímal jak. Nějakým kouzlem.
Pokusil se vydrápat na parapet. Zraněné tlapky zoufale odmítaly poslušnost.
Vtom se zvenčí natáhly dvě ruce.
Pevně ho popadly.

Obrázek uživatele Iantouch

Ona toho nakecá...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: Lindir! :D

Drabble: 

Lindir zasněně kráčel zahradou končícího jara. Vzduch voněl, mírný vánek si pohrával se svěží travou, řeka šuměla v stříbrném proudu.
Nech se hladit, smály se zvesela sluneční paprsky a hravě zlatily kůži.
Půjč mi vlasy, zazpíval vítr a cuchal kadeře.
Pohlaď nás, vábila elfa orosená stébla, vyzuj si boty a my pohladíme tebe.
Utrhni nás, chceme tě zdobit, volaly tiše květy jasmínu.
Přivoň k nám, přidaly se růže.
„Dobrý den, Lindire!“ zavolal na pozdrav Elladan.
Polib nás, zašeptaly pak jeho rty.
„Eh, dobrý…“ zakoktal se Lindir.
„Děje se něco?“
„Kdepak, můj pane. Jen ta příroda si dneska vykládá, co chce.“

Obrázek uživatele Dede

Volání přírody

Drabble: 

„Brandy! Není ti něco? Nejsi nemocná?“
Dračice vypadala tak nějak zvadle, dokonce ani perníčky z košíku neubyly.
Ze zubaté tlamy unikl dlouhý povzdech a já automaticky uhasila plamínky olizující sedačku.
„Co se děje?“
„Asi mi tikají hodiny. Volání přírody, chápeš?“
„Jaké hodiny??? Ještě ráno jsi nadšeně strašila sousedovic rotvajlera!“
„Nedělej, že nechápeš. Nikde žádnej pěknej drak, žádná snůška vajec, žádná dráčata...“
Chudinka Brandy vypadala opravdu zkroušeně.
Horečně přemýšlím.
Brandy a chudinka? To není normální. Kdyby o partnera opravdu stála, tak si ho prostě opatří – Brandy se nepáře s ničím, ani s city.
Ha!
„Brandy, že tys zase četla Napsáno životem?!“

Sám

Drabble: 

Alex či Chris, Chris nebo Alex. K čemu je člověku jméno, když jej jím nikdo neosloví, nezavolá. Sám, tak sám, osamělý, čekat na smrt. Sám. Někde v pozadí blikají matné vzpomínky. A přitom, jak moc jsou vlastně staré? Desetiletí, pár let, měsíců či týdnů?
V srdci matky přírody - je tu lépe než v srdci lidské matky či otce?
Není důležité, na co se dívám, nýbrž co vidím. Ale co vidím, když oko se již kalí a sluneční svit je spíš mlžný opar.
Samoto, najednou už nejsi tak dobrý společník, když tu s tebou čekám na to, co mi je jasné.

Volání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

JJJKKP.
Áááá... to je úleva. Zpátky doma.
*vrtí se v pilotním křesle a rozhlíží se okolo sebe, jestli kluci mezitím něco nevyvedli*

Drabble: 

Resolute se řítila hyperprostorem vstříc další misi. Téměř každodenní rutina. Jen tu byl maličký rozdíl. Místo dvou Jediů měla na palubě tři.
Gwen dorazila na můstek s Mimasem po boku v rekordním čase.
"Tak jak ti dupou králíci, Rexi?" otázala se stále pod vlivem Velikonoc Anakinova kapitána.
"Já nemám králíky, generále. Ať je to, co je to," pronesl zaraženě Rex.
"Tak ti nějaké pořídíme."
"Já žádný nechci," zamumlal klon nešťastně, ale Gwen už mezitím odešla k Anakinovi a Ahsoce.
"Takže můžeme začít?"
"Můžeme."
Nezačali. Na můstek vešel komunikační důstojník a podával Gwen komlink.
"Naléhavý hovor, generále."
"Kdo volá?"
"Nějaký Nature."

Obrázek uživatele Nildon

Uzumaki Naruto - Odborník na volání přírody

Fandom: 
Drabble: 

Znáte ten neodbytný pocit, když se vám chce strašně na záchod, ale něco vám v tom brání, že ne. Tak to jste šťastlivci, na rozdíl ode mě. Jmenuji se Uzumaki Naruto a se záchodovými problémy mám zkušenosti. Dám vám dvě užitečné rady. Za prvé, nikdy nepijte mlíko, když máte běžet maratón, sice jste pak rychlejší, ale ze stupně vítězů už vás jen tak na hajzl nepustí. Za druhé, nikdy se nenechte připoutat ke svému spolubojovníkovi, zvláště pokud je to holka. Potom nastávají velké problémy ohledně toho jak si odskočit nebo si utřít zadek.
Važte si mých rad, hodí se vám.

Obrázek uživatele ef77

V předjarním čase

Drabble: 

Mladý inženýr. Poctivec, odvádí bezchybnou práci, příjemný, milý, úslužný. Soused, jež v domě provádí drobné opravy a nosí nákupy stařenkám. Gentleman, co otevírá dámám dveře, odsunuje židle, pomáhá do kabátů. Sportsmen, který pro děti s okolí založil boxerský klub, který je vzorem pro mládež. Slušný mladý muž bez tajemství, dalo by se říct. Kdo by tušil, že s prvním jarním větrem, s tím nepostižitelným náznakem konce zimy, pouhým tušením probouzející se přírody, vyráží z města, běží, až se v plicích nedostává vzduchu, a ze skal, tak vysoko, kam lze vylézt, posílá po větru pozdrav svému bratru z indiánského kmene Krí.

Znovu na svobodě

Fandom: 
Drabble: 

Ani nevěděl, jak dlouho v téhle sluji žije. Jeho oči dávno přivykly tmě.
A přesto kdysi bývalo něco jiného. Mnoho barev, jasných. Spousta vůní. Čerstvý vzduch, prudký vítr, rychlý pohyb. Ještě by dovedl použít ty končetiny, které má neustále zatížené.
Přicházeli ti malí tvorové, na které měl pokaždé zaútočit. Kdoví proč. Představovali sice potenciální potravu, ale nikdy z nich nic neměl.
Něco se dělo. Hluk, výkřiky, rány.
Uvolnili řetězy! Křídla měl zase volná! Okamžitě věděl, co dělat.
Žádné zdi ani kouzla už ho nemohly zadržet.
Zamířil k obloze a letěl, dokud se neunavil. Potom se mohl osvěžit vodou z jezera.

Závěrečná poznámka: 

Normálně na zvířecí historky moc nejsem, ale tenhle uvězněný drak si mě nějak získal.

Obrázek uživatele Quartermaster

Konečná stanice

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro všechny, kdo se bojí v lese

Jen Q a nějaká neznámá zvířata

Drabble: 

Tohle se nemělo stát. Začíná být zima a z lesoparku se ozývají divné zvuky.

Byl to pracovní den jako každý jiný. Několik výbuchů, jeden mrzutý agent a inteligentní vir s armádou replikantů. Právě replikanti mi dali nejvíc práce, takže jsem odcházel z ústředí kolem půlnoci. A pak jsem prostě usnul v metru.
Pochopitelně bylo toho dne poslední.

Větve škrábou na tenké plexisklo, které dělí mizerně osvětlený koridor od divočiny.
Samozřejmě tu není signál.
SKREEEEEE!!!
Co za zvíře může vydávat takové zvuky?
OUK? OUKOUKOUKKK!!!!
ÍTA-ÍTA-ÍÍÍÍTAAAAAAAAAA
Přitáhnu si kolena k bradě a pomocí aplikace na svém smartu začnu počítat minuty do svítání.

Stránky

-A A +A