DMD č. 13. pro 13. 4. 2014. Téma: Dieta

Má jediná chápavá W.!

Celá ta doba od minulého psaní mi připadá jako zlý sen, z něhož se nemohu probudit. Zamkla jsem se ve svém pokoji a odmítám vycházet či pozřít sousta. Ano, je to dětinské, ovšem papá je nepřístupný veškerým mým prosbám či argumentům. Proč jen je tak zatvrzelý? Prý že mne chce N. jen kvůli mému dědictví a že je to zhýralec bez zábran a bez svědomí! Nechápu, kdo mu mohl našeptat ty pomluvy, nehodlám ale pozřít jediného sousta, než si N. vyslechne! Není to až tak obtížné, ani kdybych chtěla, nedokážu pozřít jediného sousta...

Tvá bezradná

A.

Pravidelná schůze pohádkových bytostí letos nepřinesla nic nového. Zlé čarodějnice si vzaly dovolenou, draci byli přecpaní a i stromy v kouzelném lese vypadaly až podezřele zdravě.
Témata se tudíž přesunula do zcela osobní roviny. Vztahy, svatby, těhotenství, děti. Všichni už našli své šťastné konce.
Tedy... skoro.
Otesánek si deprimovaně prohlížel všechny ty šťastné páry. Sám už by se taky rád oženil, ale žádná ho nechtěla. A když viděl všechny ty štíhlé a svalnaté prince, začínal chápat proč. Předsevzal si tedy, že začne držet dietu.

O dva týdny později byla svolána nouzová schůze.
Někdo totiž začal pojídat všechny prince jako jednohubky.

"To není pravda, že jsem to včera přehnal! Už od minulé neděle držím dietu! Snědl jsem jenom čtyři nadívané divočáky, tři stehna na rozmarýnu, dva hrnce brambor šťouchaných s máslem a šnytlíkem, šest čerstvých pecnů pšeničného chleba, sedm smažených ryb, jednu malinkou pečenou koroptev s citrónem a petrželí, tři talíře dušené mrkve s hovězími kousky, osmnáct brambor přelitých extra pálivou omáčkou, dva mladé bažanty grilované nad dubovým uhlím a podávané s rajčatovou omáčkou a zapil jsem to jen jedním korbelem světlého piva, jedním sudem tmavého a šesti lahvemi vína, tak si sakra hleď svýho a neříkej mi, že se přežírám!"

Chat:

"Čus, nechceš přijet? Máme párty, spousta jídla, pití a paříme Simpsonovy."
"Nemůžu. Držím dietu."
"Ále, ser na dietu, pro jednou se to nezblázní."
"Ne, hele, fakt ne."
"No nic, co se dá dělat. Tak se uvidíme zítra ve škole. Čus."
"Čus."

Tohle byla jeho chvíle. Vždycky se na ni těšil. To napjaté očekávání, jediný jeho hbitý pohyb i následná úleva dávaly smysl celému jeho počínání.
Z kapsy vyňal ostrý nůž a proti světlu si prohlídl, zda je čepel neporušená. Sklonil se nad ležícím tělem a důvěrně známým pohybem rozpáral vlnící se břicho odshora až dolů.
K jeho velkému překvapení z něj však nikdo nevylézal.
Zmateně se rozhlédl.
Vtom si uvědomil, že k němu již delší dobu doléhají jakési rozjařené hlasy.
Otevřeným oknem spatřil Karkulku a babičku jen v krajkových negližé.
"Kdyby to aspoň nebyl bulimik," stěžovala si babička máchajíc červenou zástěrku...

„Je mi vedro. Podej mi sklenici vody.“
„Podej si ji sám!“
„Copak se zvednu?“
„A já snad? Jsem tvůj společník ve firmě, ne sluha!“
*
„Měli bychom jít na obchůzku. Zkontrolovat zaměstnance a tak…“
„Můžeš.“
„Tak snad půjdeme oba, ne?“
„Tak dobrá. Pomoz mi vstát.“
„Uf. Tak jdem.“
*
Moc toho neušli a raději nasedli na loď. A když narazili na prvního Umpa-lumpu, ten spustil písničku:
„Willy Wonka jí moc čokolády
A Karlík jakbysmet
Budou teď nějakou dobu hlady
Musejí zhubnout hned!“
Hnedle se objevili ostatní, přidali se k písničce, obklopili Willyho a Karlíka a odvlekli je do fitcentra.
„Musejí zhubnout! Hned!“

Víš, Nicku, opravdu to není snadný. Někomu nezasvěcenýmu by to celý znělo jako odvykačka. Já tomu říkám dieta – zní mi to tak nějak… kultivovaněji. Proč by slušně vychovanej a civilizovanej chlápek ve středním věku nemohl držet dietu? Můžeš si z toho utahovat, a já první uznám, že některý z těch opatření vypadaj trochu komicky – ale věř, že je to nezbytný. Jo, správně. I ty klobásy, co jsem ti naservíroval, byly vegetariánský. Ale ušlo to, ne? Červená řepa je zdravá, náhodou. Nežijeme v dobách mýho pradědečka. Dovedu se ovládat. Obvykle. Ale na rovinu, Karkulka by fakt měla přestat nosit tu červenou.

Před mocného Jabbu Hutta byl předveden obchodník.
"Mocný Jabbo, přišel jsem ti nabídnout své zboží." Cizinec před Jabbu vyskládal krabičky a ampulky všemožných velikostí.
Jabba po nich loupl očima a cosi huttsky zabublal.
"Můj pán si přeje vědět, jaké mají tyto nové drogy vlastnosti," tlumočil Bib Fortuna slova slavného zločineckého lorda.
"Drogy? Ne, ne. Žádné drogy. Tohle jsou produkty zdravé výživy. Určitě už jste o Herbalifu slyšeli. Ne? Pomohu Jabbovi sestavit individuální stravovací plán. Bude nadšen."
Jabbův majordomus na něj zůstal hledět. "Ty... nabízíš mému pánovi... dietu?"
Muž horlivě přikyvoval. Ale jen do chvíle, než se pod ním propadla podlaha.

"Mě ty pochody táááááák nebavěj!" skučel Drokki.

"A víš, že mě to fakt nezajímá?" vrčel Brogo.

Pochodovali už několik dní a zásob bylo žalostně málo. Sotva dost, aby měli pár soust k snídani, a o jedno či dvě víc k večeři.

"No ale fakt! Sem z toho úplně pohublej. Takhle se nedá žít. Ke spokojenosti potřebuju mít skřety, kerý můžu rubat, medovinu co můžu chlastat, a sakra taky kus žvance do huby!!" nadával Drokki čím dál hlasitěji.

Brogo se zatvrdil, aby kamaráda neseřval a dál kladl nohu před nohu. Krajina, kterou procházeli, byla stále bezútěšná, jednotvárná, spálená ustupujícím skřetím vojskem.

Občas se ráno podíváte do zrcadla a řeknete si, že s tím pivním pupkem musíte něco udělat.
Pak zjistíte, že neteče voda, že vám dostříkal deodorant a že nemáte čistý trenky.
Od pošťačky převezmete obálku s modrým pruhem, ve schránce najdete složenku na nedoplatek za elektřinu a za stěračem auta lísteček od městapa.
Na první křižovatce vás nabourá blondýna ve čtyřkolce, na pojišťovně vám řeknou, že odtah si musíte zaplatit sami, a když se konečně dostanete do práce, dostanete výpověď.
Když vás večer Ivan vytáhne do hospody, uznáte, že s pupkem je třeba něco udělat.
Poslat mu pivo.
Nebo dvě.

Slajd střídal slajd a v domě U čápa a vrány je sledovala velmi pozorná skupinka.
„Zelenina: jedovatá. Nejezte, v případě nutnosti plivejte kolem.“
„Mléko: umělých je mnoho, snažte se vystřídat co nejvíc značek. Rozhodnete-li se pro přírodní zdroj, setrvejte u něj co nejdéle, klidně několik let.“
„Ovoce a kaše: poživatelné, ale daleko vhodnější jsou k umělecké tvorbě.“
„Doporučené potraviny: kamínky a písek – skvělý zdroj minerálů. Pokojové květiny – čerstvá příroda ve vašem žaludku. Papíry - celulóza působí blahodárně na peristaltiku. Většina kosmetiky také. Povzbudivé nedopalky. Uklidňující Ibalgin.“
„Závěrem doporučuji: nebojte se experimentovat a buďte vytrvalí. Přesně takové vás budou vaši rodiče milovat.“

„... Třikrát zamíchat doleva a jednou doprava. A mělo by to být hotový.“
Lektvar v hrnci (jímž byl nahrazen kotlík, neb se v domácnosti nevyskytoval) na plotně (už jste někdy viděli ohniště v činžáku?) nechutně zeleně pobublával. A smrděl.
„Tohle je ono?“
„Přesně tak. Měsíc dvě deci místo odpolední svačiny...“
„Se pobleju.“
„... a všem tvým problémům bude konec!“
„Počkej, ty se mnou do toho nejdeš? Taky bys potřebovala.“
„Já jsem se s tim smířila. Že už to lepší nebude.“
„Zbabělče.“
Zaváhání.
„Hele, seš si jistá, že to bude fungovat? Zvedne mi to hladinu magie?“
„No, ten teleshoping působil důvěryhodně.“
„Tak jo.“

"Miku," Strčila Mikovi před obličej Erwin ten svůj. "myslíš si, že potřebuji dietu?"
"Cože?"
"Říkám." Procedila Erwin skrz zuby. "Jestli si náhodou nemyslíš, že bych měla zhubnout!"
"Erwin co tě to popad-"
"Nevyhýbej se otázce!"
"Ne..."
"Vážně ne?"
"Vážně ne, co že tě to tak náhle popadlo?"
"Všechny ty ženy tady. Vypadají jako vosy, neustále se baví, jak by všechny žena, co nejsou tak hubené jako ony měli jít na dietu. Je to velice depresivní!" Zaúpí Erwin. Mike se na ni skepticky podívá.
"Erwin, jako kamarád ti říkám, že vypadáš úžasně. A mimoto, nikdo nemá rád vosy, jsou moc jedovaté."

Víla Amálka vstala za samého rozbřesku. Omyla se v ranní rose, napila se z modrého zvonečku a ochutnala jahodu. Pak tančila tak lehce, že se ani stéblo neohnulo, dokud sluníčko nevypilo rosu.
Osvěžila se nektarem z růže, odpočala si ve stínu. K večeři měla první borůvku.
Na kraji lesa seděly děti.
"Dneska mamka uvaří bramboračku."
My budeme mít čerstvý chleba!"
"To je toho, my koláče."
"Já zase jenom kyselo."
Amálka se dlouze dívala za dětmi, dokud hlasy neztichly. Pak si zhluboka smutně povzdechla a dala se do tance. Tančila, dokud nevyšla první hvězdička, tak lehce, že se ani stéblo neohnulo.

Máma Obluda přišla domů a nalezla tátu Smrtě, kterak vztekle a zoufale mlátí kostěnou pěstičkou do monitoru.
I zkontrolovala vlče, fígla a trickstera takřka Lokiho formátu, ale to poklidně demolovalo nosnou zeď domu.
"Zase jsi hledal přibírací dietu?" přešla tedy Obluda k meritu věci, čili ke Smrťovi.
Když se nedočkala odpovědi, naklonila se blíž. Na stále nerozbité obrazovce viděla názvy stránek. Převážně typu: "Zhubněte do plavek!" a "Shodila jsem osmdesát kilo (a během odpykávání si trestu za vyhození manžela z balkonu jsem zhubla o celých deset)!!!".
"Malej," zabrnkala Obluda muži na žebra. Uraženě se k ní obrátil bokem a zmizel.