Výtvarné umění

Obrázek uživatele Aplír

Přítelkyně

Úvodní poznámka: 

Inspirováno obrazem Jana Zrzavého: Přítelkyně
https://aukro.cz/zrzavy-jan-pritelkyne-velky-plakat-6931478816
Vybrala jsem asi proto, že vzniklo jako první a přeci jen to už je měsíc. Na DMD docela dlouhá doba. :-)

Drabble: 

Ta úzkost z vypovězených slov. Ta bezvýchodnost toho, co ještě nebylo vyřčeno. Všechny ty pocity se utápí ve tmě. Neznatelná naděje je jako chatrné světlo lampy na stole. Odbila desátá. Srdce inspirované orlojem chce přestat bít. Zdráhá se tepat, protože v hlavě a v celém těle tu nebohou dívku tepou výčitky. Vzpomínky jako svěrací kazajka ji sevřely smutkem a ochromily touhu žít. Její obličej se protáhl bolestí. Noc zahalila jedno lidské tajemství.

Přítelkyně mlčí. Jen její gesto říká jasně: Tohle přeci nemůžeš! Druhá ruka na rameni vyjadřuje soucit a chlácholí. Je to zlé, ale konec lásky ještě není konec života.

Závěrečná poznámka: 

Téma: Dvanáctá hodina odbila

Večeře v Emauzích

Úvodní poznámka: 

Na závěr jednu uměleckou. Rozdělení (se) a panování tam svým způsobem je.
Obraz Večeře v Emauzích od Caravaggia.

Drabble: 

Trojice poutníků sedí v hostinci u jednoho stolu.
Večeře prostá, ale ne úplně chudá, rozeznáme pečínku i košíček s lákavým ovocem.
Neznámý pocestný, dlouhovlasý mladík v rudé tunice, se jme rozdílet chléb.
Rozlomí ho a přežehná, tvář zalitá světlem se zdá být soustředěná jen na ten úkon a povznesená nad okolní svět.
A tu ho oba poznávají. Nyní vypadá mladší, jaksi nedotčený světskými útrapami. Ale je to on, jejich Mistr! Navrácen ze smrti!
V úžasu prudce rozhazují rukama a vyskakují, zatímco hostinský na to s podivem hledí.
Nelze už pochybovat, že Mistr je skutečně tím, jemuž náleží vláda nade všemi.

Závěrečná poznámka: 

Tento Caravaggiův obraz je pozoruhodný i tím, že je tam Ježíš namalovaný poněkud netradičně jako bezvousý mladík. Je to ovšem už Ježíš po zmrtvýchvstání, když už neměl žádný konkrétní věk.

A jinak - my se tady celý duben dělíme o svoje nápady, prožitky, pocity, a komu se to podaří pěkně napsat, ten to tady opanuje. Samozřejmě i o tu pozornost ostatních se vždycky dělí s mnoha dalšími, protože zajímavých a krásných nápadů se najde nespočet. A díkybohu je tu také nespočet príma lidí, kteří se neváhají dělit o zájem a radost a potěšit svými komentáři. A tak tady nakonec v důsledku panuje radost. Ne snad?
Děkuji moc všem, kteří se tu letos s námi dělili o to i ono a také samozřejmě všem, kteří se na tom jakýmkoli způsobem podíleli! Bylo to tu s vámi moc hezké!

Obrázek uživatele Giles Rigby

Byla jedna loďka malá...

Úvodní poznámka: 

Někdy se těžko vyrovnávám s pojmem “romantická marína”... A s obsahem některých dětských písniček...

Drabble: 

Tragédie je prostá.
Poryv větru nad mořem, které není rozbouřené. Bouře je všude okolo.
Pět odstínů červené. Jste-li Francouz, trocha okru. Jste-li Angličan, hodně. Bílá jako plachty. Bílá jako smrt.
Tragedie tak prostá, že trvá roky, než ji přijme plátno. To ústa jsou jí plná hned.
Hladová ústa... Mrtvá ústa...
Vezměte a jezte z toho všichni: toto je moje tělo...
Tiché smíření oběti. A hněv.
Vezmi mě za ruku, bratře. Obejmi mě, sestro. Není tak zlé spočinout bok po boku na dně moře.
V náručí velryby.

Co řekneš dětem, až se budou ptát?
Nebylo to Středozemní moře.
Zázrak se nestal.

Závěrečná poznámka: 

Byla jedna loďka malá, která se jmenovala Méduse...
Byla jedna loďka malá, která se jmenovala Zong...
Byla jedna loďka malá, která se jmenovala Essex...

Obrázek uživatele Aplír

Kolébka

Úvodní poznámka: 

Náhradní drabble, téma 21 Jednou za sto let.
Asi letošní poslední obrazové:
Berthe Norisová: Kolébka
http://www.artmuseum.cz/reprodukce2_pohled.php?dilo_id=652

Drabble: 

Tys mi dal! Takový křikloun se narodí snad jen jednou za sto let! Těch protestů a křiku, vysilujícího tebe i mně! Nepomáhalo kolébání, houpání na rukách, masírování bříška, hlazení po vláskách, ani zpěv ukolébavek. Místo spánku jen brunátný obličej, zmítání v náruči a pronikavý pláč.

Konečně usnul. To ticho je balzám...

Můj drahoušku, jak jsi teď sladký. Vypadáš jako andělíček. Jsi prostě k zulíbání. Polibek ale nedostaneš. Nebudu riskovat, že tě vzbudím a že začneš nanovo.
Navíc jsem tak unavená. Nemám sílu se nad tebe naklonit, ani vstát. Marně si přikazují zdvihnout nejen víčka i sebe a jít si lehnout.

Cesta je zahrazena

Úvodní poznámka: 

Z mé strany dnes trochu zoufalý pokus, snad to tak nebudete vnímat.

Drabble: 

Cesta byla volná. Nepřátelská armáda se nacházela příliš daleko, nemohla mu zabránit v postupu na samotné jádro upadající říše. Válečník, jemuž není rovno, pokoří Věčné město.
Proč tedy ztrácel sebejistotu při pohledu na přicházející průvod?
Muž v čele je jejich nejvyšší kněz. Chce odvrátit katastrofu. Možná nabídne nějaké výkupné.
Jenže když proti sobě stanuli tváří v tvář, náhle na sobě ucítil i pohledy jiných očí. Vzhlédl a v oblacích spatřil dva hrozivé muže. Oba proti němu napřahovali meče.
Bohové! Tohle město střeží víc než vojsko.
Tady nelze zvítězit.
Vyhnul se vědoucímu pohledu muže před sebou a rychle zavelel k ústupu.

Závěrečná poznámka: 

Tažení Attily "Biče božího" a jeho Hunů do Itálie r. 452 skončilo poněkud záhadným setkáním s římským biskupem (papežem) Lvem I. Velikým, po kterém Attila bez boje odtáhl, aniž by napadl Řím. Příčiny nejsou jasné (pravděpodobně nemoci ve vojsku, možná nějaké výkupné), každopádně vznikla legenda, že se nad Římem zjevili svatí Petr a Pavel coby ochránci Věčného města. Attila se ale ve skutečnosti k Římu ani nepřiblížil. A nutno dodat, že nedlouho potom Řím stejně vydrancovali Vandalové.
Tento výjev je zachycen na Rafaelově fresce Setkání papeže Lva s Attilou v Heliodorově síni ve Vatikánských muzeích. Mimochodem je tam prý hned dvakrát zachycen papež Julius II. Před svým zvolením byl zobrazen jako jeden z kardinálů za Lvem Velikým, ale po svém zvolením si vymohl, aby měl jeho rysy i samotný Lev.
Výjevu je sice přítomno samozřejmě mnohem víc očí, ale Attila se ocitl pod palbou pohledů papeže na zemi a těch dvou v oblacích.

Obrázek uživatele kytka

Audience

Úvodní poznámka: 

Zneužila jsem obraz Audience od Francoise Bouchera.

Omluvte kvalitu "bublin".

Obrázek: 
Obrázek uživatele Aplír

Hrající si děti na Kampě

Úvodní poznámka: 

Letos docela témata nahrávají obrazovým drabble.
Tentokrát Soběslav Hyppolyt Pinkas: Hrající si děti na Kampě
http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_1111/zoom

Drabble: 

„Týjo, to né!“ drbe si hlavu klečící Pavel.
„To koukáte, co?“ volá Pepík, který právě hodil.
„Vypadá to, že vede. Co říkáš, Rudo?“ ptá se dívenka s děckem v náručí.

Ruda v hlubokém předklonu s jednou nohou ve vzduchu trochu připomíná akrobata. Rukou zapřenou o zeď, chytá balanc, zatímco druhou jako olovnici má volně spuštěnou k zemi a poměřuje výsledek.

„Taky bych chtěla házet. Třeba zvítězím. Pohlídáš mi sestřičku?“ škemrá malá chůvička.
„Tak jo, ale jen chvilku. Půjdeš ke mně, malá?“

„Tohle je nuda. Kluci, mám skvělý nápad!" kaše se Ota. „Vyžaduje odvahu. Kdo půjde se mnou? Nehlaste se všichni..."

Obrázek uživatele Aplír

Dáma a milostný dopis

Úvodní poznámka: 

Opět obrazové.
Vermeer: Dáma a milostný dopis
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4b/Vermeer%2C_Johannes_...

Drabble: 

Pantofle rozhozené u vchodu, horempádem vtrhla k paní. Vrazila do koše s prádlem. Rychlý vpád umlčel melodii.

Kde jsi k tomu dopisu přišla?
Přesně jak povídám. Přinesl ho malý klučina.
Neděláš si legraci?
To bych si, paní, nedovolila.
A říkal něco?
Abych vám ho okamžitě donesla. Tak sem hned letím.

„To vypadá na milostný dopis,“ potutelně se usmívá služebná.
„Milostný dopis?“ zaraženě hledí na služku. „Myslíš, že ho mám otevřít?“ Hlas rozechvívá pochybnost.
„Za to nic nedáte, paní. Alespoň zjistíte, kdo a co vám píše,“ bodře radí.
Dobrá. Ale pamatuj, je to přísně tajné! Běda jestli o tom něco cekneš!

Pýcha a pád

Úvodní poznámka: 

Asi inspirace nedávnými událostmi. Ale možná ani ne.

Drabble: 

Původní katedrála podlehla zkáze.
Nicméně měl vzniknout nový chrám, mnohem působivější. Moderní metody umožnily vyhnat zdi do nevídané výše, a přitom vypadalo všechno podivuhodně lehce.
Bohaté biskupské město získá katedrálu, jakou jinde nemají, trumfne i Paříž a Amiens! Nahoře zazáří paprskovitá klenba, nebývale široká.
Konečně vznikl chór zázračné budovy. Dlouho však nestál.
Náročný projekt neúměrně zatížil zdivo i opěrný systém. Jednoho temného večera náhlá strašlivá rána zvěstovala pád pyšné klenby. Naštěstí bez obětí.
Opravy trvaly staletí, nakonec k dovršení neštěstí spadla i věž. Nikdy nebyla obnovena a dostavby se katedrála v Beauvais už nedočkala.
I to torzo však budí úžas.

Závěrečná poznámka: 

Nikdy nedokončená gotická katedrála v Beauvais. Dvanáct let po dokončení chórové části, r. 1284, se zhroutila klenba. Stavba byla postupně opravena a přestavěna, ale poté, co v 16. století spadla věž, se definitivně upustilo od výstavby projektované druhé poloviny chrámu. Výsledek je jakási vysokánská, velice působivá a skvostná chrámová budova bez věže, sama o sobě funkční, ale vzhledem ke své výšce podivně krátká.
foto zde https://en.wikipedia.org/wiki/Beauvais#/media/File:Beauvais_Cathedral_Ex...

Obrázek uživatele Aplír

Před bouřkou

Úvodní poznámka: 

Opět obrazové.
Jakub Schickaneder: Plečka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakub_Schikaneder#/media/File:Jakub_Schika...
_Plecka_(1887).jpg
Nevím, jak vám, ale mě odkaz nerozbalí obraz. Musím se jet na stránku dole na galerii a tam v 2. řadě kliknout na obraz plečky.
Jestli to máte také tak, omlouvám se.

Drabble: 

„Maruško, slyšíš? Nech toho. Pojď domů,“ prosebně volá manžel.
Shrbená záda mlčí.
„Koukni na obzor. Něco se žene,“ Juro zesiluje hlas, bezradně přešlapuje.
Skloněná žena ani nepozvedla hlavu.
„Marie, pojď už!“ Výzva zní tentokrát drsně.
Dál mlčky pleje. Vítr jí čechrá vlasy. Opírá se do zad, do šátku. Chce ji vidět prostovlasou.
„Ty se nebojíš bouřky?“ skoro ječí muž. Ruce jako amplion přiložené k ústům.
„Ach, asi se nenarovnám. Jen ještě tenhle řádek,“ přemlouvá sama sebe. Nutí se do rychlosti.
„Tak mysli aspoň na volky. Už si potřebují odpočinout.“
„Však já také,“ hlesne.
Zahřmělo. Nebe ji hubuje. Radši tedy půjde.

Obrázek uživatele Aplír

Lichvářka

Úvodní poznámka: 

Zdroj inspirace - Jusepe de Ribera: Stará lichvářka
http://www.artmuseum.cz/reprodukce2_pohled.php?dilo_id=1810

Drabble: 

Jo, já vím. Cosi schované hluboko uvnitř mne, o čem jsem myslela, že je mrtvé, mi našeptává, že to není správné. Ta ženská má na krku deset hladových dětí. Muž jí zemřel na souchotě. Je na všechno sama.

„Kolik dělá úrok?“ ptá se vdova, hrdlo přiškrcené úzkostí.
„Že jste to vy, padesát procent na den.“ Stydím se, proto se na ni nedívám.
Malinko, co jí odvážím, neulehčí tíhu živobytí.

Radost z toho nemám, ale taky musím z něčeho žít. Život je tvrdý. Moc hořký. Jsem stará, opuštěná. Jen váhy jsou navždy se mnou. Váží mé hříchy a prokletí. Bože, odpusť.

Obrázek uživatele Aplír

Věštkyně

Úvodní poznámka: 

Není těžké uhodnout, že tentokrát to je Caravaggio: Věštkyně
https://cs.wikipedia.org/wiki/Caravaggio#/media/File:Le_Caravage_-_Diseu...

Drabble: 

Tak úvod o dlouhé čáře života zabral. Každého navnadí, těžko se ověří. I kdyby zemřel mladý, nemůže mne osočit z podvodu. Ale z jeho pohledu čtu, že mi ještě úplně nevěří…

Věštkyně sonduje ve tváři spíš než v dlani.

Pokud se část předpovědi splní, určitě přijde zas. Peníze jsou zapotřebí. Pozor, musím být opatrná. To chce obecnou odpověď, nic konkrétního.

Je zvědavýýý. Asi chce vědět, jestli má u obdivované dívky nějakou šanci. Dobrá, tím začnu. Tato prohlubeň je vaše srdce. K ní vede málo zřetelná čára. Po ní jde žena...
Ukážu mu vzdušné zámky. Ať si vybere, čemu chce věřit.

Obrázek uživatele Aplír

Dáma a dva pánové

Úvodní poznámka: 

Pro změnu jako inspirace opět Jan Vermeer van Delft, tentokrát obraz Dáma a dva pánové https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1f/Jan_Vermeer_van_Delf...

Drabble: 

Dík za vyřízení vzkazu. Vlci neváhali. Přišli.

No, co tak zíráš? Závidíš, jak hýčká mou ruku? To mi dělá dobře. Baví mě být rozverná.
"Mohu vás políbit?" šeptá.

Hele, už nekoukej a jdi pryč. O nic nepřijdeš. Já mu to nedovolím. Jednak polibkem jeho dvoření může skončit a pak, co by si o mne pomyslel? Že mě může jen tak lehce získat? Ne, musí být vytrvalý.

Ten druhý se mi sice líbí víc, ale brzy to vzdal. Je znechucený, že se nevěnuji jen jemu. Hlavu podepřenou, jé… asi brzy usne.
Chichichi. To je legrace. Vždyť tohle nejsou vlci, ale beránci!

Dva nehybní strážci

Úvodní poznámka: 

Tak se nápad dostavil, asociace s tím slovem je příšerná, ale co už.

Drabble: 

Stojí tam, ustrnulí v pohybu, jako by na ně spočinulo oko Medusy.
Ne přímo dvojčata, ale bratři určitě. Siláci s téměř nahými mohutnými těly, každý z nich právě srazil na zem svého bezmocného protivníka.
Jeden třímá hrozivý kyj. Druhý tiskne jednou rukou soupeře k zemi a v druhé, vztyčené, drží dýku připravenou k ráně.
Ale ještě větší úctu než zbraně budí samotná síla jejich těl. Pohleďte na ty nohy pevné jako sloupy, na rýsující se břišní svalstvo, na paže s napjatými bicepsy, které na vás zapůsobí už při zběžném pohledu zpovzdálí.
Kdo by se opovážil napadnout hrad střežený takovými hrdiny?

Závěrečná poznámka: 

Sousoší gigantů či titánů střežící hlavní bránu Pražského hradu. Původně sochy od Ignáce Platzera z poloviny 18. století, nyní bohužel už jen kopie.
foto zde

Obrázek uživatele Aplír

Na trávě

Úvodní poznámka: 

Tentokrát mě inspiroval obraz od Václava Brožíka: Na trávě - Na senách
http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_10262/zoom

Drabble: 

Vypadá to idylicky, co, panáčku? Jako kratochvíle. Přijedeš sem malovat, ale žít tady, to je dřina od rána do večera, abys věděl. Vstávat za úsvitu, obstarat zvířata, celý den na poli… To by ti zhořklo jako pelyněk, co za mnou sbírá paňmáma.

Jestli mne smíš namalovat? Ale můžeš. Jen jestli si ten vobraz někdo koupí? Koho by zajímala vobyčejnská ženská? Tož, bývala jsem krasavice, ale to už není pravda. I když šmrnc ještě mám, ale tyhle hadry ho maskujou. Když jsem po muži chtěla novou sukni, řekl: „Zlato, nač? Obracíme každou korunu a ještě by ti pak mužský nedali pokoj.“

Obrázek uživatele Tenny

Il Braghettone

Drabble: 

Danielle si hluboce povzdechl. Nazývali obrazy před ním rouháním, přitom se jednalo o dílo génia. Mistrovo tělo ještě ani nebylo studené a už volali po tom, aby se cizí štětce dotkly nakreslených postav a zakryly jejich nahotu, jejich vulgaritu, jejich opravdovost.

S těžkým srdcem se chopil svých nástrojů a se slibech na rtech se vrhl do práce. Lépe přidat kalhoty než aby celé dílo bylo zničeno, jak někteří toužili. Celého svatého Blažeje přetvořil, aby potěšil papeže.

Necírkevní se mu smáli. Jiní umělci tvoří vlastní díla a co dělá on?

Ale také díky jeho práci je Poslední soud v kapli dodnes.

Závěrečná poznámka: 

Daniele da Volterra byl italský malíř a sochař, kterého církev najala, aby upravil fresku Poslední soud od Michelangela, kterou můžeme vidět v Sixtínské kapli.

Daniele se s Michelanglem přátelil a velmi si jeho práce vážil. Snažil se proto upravit dílo pouze minimálně - překrýval nahé postavy oblečením a přetvořil scénu se svatým Blažejem a svatou Kateřinou.

Za svou práci si vysloužil spíše posměch - získal přezdívku Il Braghettone, volně "Ten, kdo vyrábí kalhoty". Ale možná i proto, že se práce chopil, můžeme malbu vidět na zdi dodnes, navzdory kontroverzím, které přilákala.

Kazatel

Úvodní poznámka: 

Mimosoutěžní cestovatelský střípek.

Drabble: 

Červené a zelené německé městečko Brandenburg an der Havel není příliš známé, ale za návštěvu rozhodně stojí. Už kvůli gotickému cihlovému dómu s krásnou klenbou z červených žeber a skvostným oltářem.
A na kamenném portálu se odehrává příběh. Hejno hus s nataženými krky vzhlíží k sedící postavě v kápi. Hltají každé slovo, které podivný kazatel hlásá. V další scéně se k nim během svého plamenného proslovu naklání blíž. A najednou – chňap! Zakuklený vlk popadl za krk tu nejtučnější husu.
Tak to dopadá, když vlk káže. Mějme se před takovými na pozoru, vyskytují se všude. A hlavně nebuďme jako ty husy.

Závěrečná poznámka: 

Vlk kázající husám patří k motivům, které se občas objevují ve staré německé literatuře i výtvarném umění. Totožnost kazatele ale kolísá, někdy je to místo vlka lišák. I tohle zvíře do bajky samozřejmě dobře zapadá.

Obrázek uživatele Aplír

Přerušená hodina hudby

Úvodní poznámka: 

Tentokrát inspirováno obrazem Přerušená hodina hudby opět od Vermeera
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/14/Vermeer_Girl_Interru...

Pro Toru a Milu_jj

Drabble: 

No tohle? To je tak důležité, že jde až sem? To nemohlo počkat? Tázavě a zaraženě sleduje odcházející osobu. Odlesk překvapení v očích.

Zpráva, kterou ani nestihla přečíst, probudila zvědavost jejího učitele. Netrpělivě hltá řádky. Touží list vzít dívce z ruky, nebo ho naklonit tak, aby lépe viděl.

„Kdo jí to může psát?“ nechápe. „Rukopis neznám. Vypadá jako mužský, ale podepsána je žena. No ne?! Že by nějaká falešná identita?“

Jas proniká oknem, osvětluje stůl a noty, kterým dobře rozumí. „Kéž bych i v tomto měl jasno jako v partituře,“ přemítá. „Však tomu přijdu na kloub!“ Své záměry maskuje blahosklonností.

Obrázek uživatele Birute

Magická koule

Drabble: 

Svět je krasohled vzorů a linií, nekonečných spirál a odrazů, které přecházejí z jednoho vesmíru do druhého.
Denní let černých ptáků protíná noční let bělostných hus nad šachovnicí krajiny.
Ryby a ještěrky krouží ve smyčkách a záchvěvy ploutví a nohou vlní hladinu, až v ní tančí tmavé kmeny.
Malá harpyje se zhlíží ve vyleštěné kouli, než se sbalí a frnkne na návštěvu k sestřenicím na měsíci.
Je to svět tušení a přechodů, kradmého pohybu někde za ramenem, drobné kapky uprostřed listu, která napíná žíly jako děti skákací gumu.
Escher vyplaší harpyji, vezme do ruky kouzelnickou kouli a druhou začne kreslit.

Závěrečná poznámka: 

Inspirováno mimo jiné tímto a tímto dílem nizozemského výtvarníka M. C. Eschera. Jestli budete někdy v Haagu, určitě si zajděte do jeho muzea. O optické klamy tam není nouze.

Obrázek uživatele Aplír

Žena s váhami

Úvodní poznámka: 

Opět obrazové, tentokrát Jan Vermeer van Delft: Žena s váhami
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Vermeer#/media/File:Woman-with-a-balan...

Drabble: 

Na stole se krčí vzácná látka. Nechá si z ní brzy ušít nové šaty, až bude mít zase štíhlý pas.

Očekávání děťátka jí dodává půvab a něhu. Pryč jsou útrapy prvotních nevolností. Teď prožívá příjemné dny, plné těšení na miminko. Vše mu podřizuje. Hodně odpočívá, dobře jí. Přemýšlí, co ještě pořídit, aby malému nic nechybělo.

V ruce drží váhy jemně, téměř jako triangl. To malé jakoby chtělo na něj zvonit. Už ťuká alespoň do bříška. Doprovází rytmus jejího srdce, které zpívá a raduje se. Maminka soustředěně odvažuje kousky zlata. Ta úleva! Nebude muset prodat žádné šperky. Bez obav může nakupovat.

Obrázek uživatele Aplír

Přítelkyně

Úvodní poznámka: 

Inspirováno obrazem Jana Zrzavého: Přítelkyně
https://aukro.cz/zrzavy-jan-pritelkyne-velky-plakat-6931478816

Drabble: 

Ta úzkost z vypovězených slov. Ta bezvýchodnost toho, co ještě nebylo vyřčeno. Všechny ty pocity se utápí ve tmě. Neznatelná naděje je jako chatrné světlo lampy na stole. Odbila desátá. Srdce inspirované orlojem chce přestat bít. Zdráhá se tepat, protože v hlavě a v celém těle tu nebohou dívku tepou výčitky. Vzpomínky jako svěrací kazajka ji sevřely smutkem a ochromily touhu žít. Její obličej se protáhl bolestí. Noc zahalila jedno lidské tajemství.

Přítelkyně mlčí. Jen její gesto říká jasně: Tohle přeci nemůžeš! Druhá ruka na rameni vyjadřuje soucit a chlácholí. Je to zlé, ale konec lásky ještě není konec života.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Tvořit

Drabble: 

Štětec, pastelka, papír, plátno, špachtle, paleta, štětka, tuš, malba, freska, zeď, látka, kýbl, štafle, tempery, vodové barvy, pastely, desky, křídy, stojany, sklo, keramika, akrylové barvy, olejové barvy, blok, skicák, zlacení, mozaika, válečky, plast, teleskopické tyče, postřikovače, rozpouštědla, stůl, zem, dílna, dům, byt, nátěr, impregnace, mramor, laky, dřevo, kaligrafie, cákance, mazanice, patlanice, čáry, nános, rám, Mona Lisa, gioconda, karton, pryž, dekorace, čtvrtka, pigment, barvivo, spektrum, bílá, černá, červená, oranžová, žlutá, zelená, tyrkysová, modrá, fialová, purpurová, růžová, zlatá, stříbrná, hnědá, béžová, azurová, bronzová, jantarová, khaki, korálová, meruňková, nachová, okrová, šedá, fuchsiová, bordó, lila, levandulová, voda, míchat, ruce, tělo, mysl, srdce, člověk, duše.

Závěrečná poznámka: 

Dávala jsem si pozor, aby to nezacházelo moc do kresby, grafiky či jiného výtvarna a zapojila jsem i malbu jakožto řemeslnou práci.
Kamarádova reakce: "To má víc čárek než já promarněných minut o víkendech."

Obrázek uživatele Aplír

Spící cikánka

Úvodní poznámka: 

Tentokrát ispirováno obrazem
Henri Rousseau: Spící cikánka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sp%C3%ADc%C3%AD_cik%C3%A1nka#/media/File:H...

Drabble: 

Jakoby ženu někdo zhypnotizoval, když se zastavila a strnulou ji uložil na zem v krajině bez jakékoliv vegetace. Fialové pramínky vlasů plynule navazují na pruhy šatů, které má na sobě.

Temnota noci bledne před ebenovou kůži cikánky. Vypadá to, že nás pozvala do svého snu.

Toporná paže stále třímá hůl. Loket spáčky trčí do vzduchu, jakoby se povědomě bránila lvu, který ji očichává. Podél těla leží loutna, odrážející jas luny. Vedle ní je trochu pokřivená váza, jako vědomí zkreslené snem.

Oblohu od země oddělují mlžné hory. Z obrazu přímo čiší ticho. Působí klidně, bez vzruchů a vábí psychology k výkladu.

Závěrečná poznámka: 

Je zajímavé, že barevností účesu předběhl malíř módu cca o 120 let.

(Kupodivu na tak málo děje jsem musela drasticky krátit.)

Obrázek uživatele Aplír

Konečně!

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Je jako světlo lampy ve tmě. Dává naději.

Uvědomil si, co pro něho vytrpěl? Jak obrovská byla jeho láska? Láska se zájmem o druhé bez předsudků, s dlaněmi plnými milosrdenství, soucitu a pochopení. Láska zrcadlená touhou vyléčit nemocné. Láska jak krůpěje krve, které ve stresu potil. Láska v pokoře. Láska v odhodlání vykoupit druhé. Láska, která se nezalekla bolesti, trýzně ani smrti. Láska, kterou mnozí chtěli přečmárat, přesto vystupuje ze změti čar.

Zanechal po sobě stopy. Některé zavál písek, spláchl déšť, jiné zadupal dav nevěřících. Přesto jeho šlépěje vedoucí k životu jsou stále zřetelné.

Konečně pochopil. Od teď je optimista.

Obrázek uživatele Aplír

Zvědavá

Úvodní poznámka: 

Tentokrát jsem se nechala inspirovat obrazem Adolfa Friedricha Erdmanna von Menzela Umělcova sestra se svíčkou (Obývací pokoj s umělcovou sestrou)
https://www.google.cz/imgres?imgurl=https://upload.wikimedia.org/wikiped...

Drabble: 

Konečně se setmělo. Už ho uvidím. Jaký asi je? Mamka, zabraná do své práce, ani nepostřehla, že přišel.

Ukazuje jen záda. Nejradši bych si pořádně posvítila. Pozor, aby mě neuviděl, kdyby se otočil! No… už.

Hm, co na něm Aneta má? Prý je to terno, že ji chce.
Propána! Tenhle? Terno? Není boháč, to poznám hned podle oblečení. Ani vychování nemá. Moc si dovoluje. A Aneta? To nechápu! Nic mu neřekne. No toto?! Asi se jí to líbí.

Mám zakašlat? Ale pak bych si ho nemohla dobře prohlédnout. Konečně vidím obličej! Nešálí mě zrak? Ááááh, je krásný…..

Začínám Anetě rozumět.

Vesnička umělců

Úvodní poznámka: 

Mimosoutěžní, druhý nápad, protože na tohle téma se píše rozhodně líp než na zítřejší.

Drabble: 

Lesy u říčky Bière jsou od Paříže jen coby kamenem dohodil. V časech, kdy se umělci přiklonili k přírodě, představovaly snadno dostupný kout na venkově pro ty, které už nezajímaly stylizované krajinomalby.
Příjemné zázemí poskytla vesnička Barbizon. I na nemajetné hosty čekalo v hostinci prosté lůžko, chléb se sýrem a víno. Oč skromnější bylo ubytování, o to veselejší společné večery.
Přijížděli po mnoho let, vytvořili krásná díla. Někoho zaujala divoká skaliska, jiného širé louky za oblačného dne, někoho bučina mírně prozářená sluncem, dalšího venkované při práci či modlitbě. Už ne idealizované představy, ale skutečné výjevy, jak je měli před očima.

Závěrečná poznámka: 

Vesnice Barbizon ve Fontainebleauském lese (původně zvaném Bièrský podle místní říčky) nalákala od roku 1830 až po šedesátá léta 19. století celou generaci francouzských umělců malující krajiny a žánrové výjevy v plenéru, které se nyní říká barbizonská škola (např. C. Corot, J.F.Millet, T.Rousseau, Narcissa Díazová de la Peňa, C.F. Daubigny); inspirovali se tu později i mladí impresionisté. V místním hostinci Ganne jsou dnes zrekonstruované interiéry, je tu malé muzeum a na zdech se sem tam dochovaly různé nákresy.

Obrázek uživatele Aplír

Rozbitý džbán

Úvodní poznámka: 

Opět "obrazové drabble" tentokrát
Jean-Baptiste Greuze: Rozbitý džbán
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jean-Baptiste_Greuze#/media/File:Jean-Bapt...

Drabble: 

Dívka stojí bez pohybu, strnule před kašnou s chrličem, černým jako její svědomí. Má na sobě bílé šaty, u výstřihu jaksi pomačkané a neupravené. Hedvábná šálka se svezla ke straně a hlouběji odhalila dekolt.

Děvče má na lokti navlečený rozbitý džbán. Rukama rozpačitě drží nařasenou, malinko podkasanou sukni, jako by chtěla zakrýt bolest a zahanbení. Téměř dětský obličej působí zaraženě. Tváří se trochu provinile. Zdá se, že její mírně sevřené rty potlačují lítost. V očích má údiv, jakoby nevěřila tomu, co se stalo. Ale zároveň v nich má téměř neznatelný odlesk vzdoru.

Jakoby by říkala: No, co, už nejsem dítě!

Skvělé dílo z donucení

Drabble: 

Zakázka pro nejlepšího umělce, který byl k dispozici.
Co na tom, že se nepovažoval za malíře a neměl o tu práci zájem?
Co na tom, že to vypadalo na nesmírně náročnou a nepříjemnou práci?
Co na tom, že měl jiné úkoly (i od téhož zadavatele)?
Papeži se zkrátka neodmlouvá.
Ale udělá to všechno jen podle svého.
Nekonečná práce na složitém lešení, největší část vleže, barvy kapou na obličej…
Bůh tvořící svět, procitnutí Adama i Evy, první hřích, potopa… Po stranách mohutní proroci a vážné Sibyly.
Výsledek zcela zastínil výzdobu stěn.
A návštěvníci z celého světa jen zírají se zvrácenými šíjemi.

Závěrečná poznámka: 

Michelangelova výmalba stropu Sixtinské kaple (jeho malba Posledního soudu na čelní stěně vznikla až mnohem později, ostatní stěny už byly vyzdobeny dřívějšími umělci).
Jak si sám tvůrce během práce postěžoval ve verších, považoval se za sochaře a ne za malíře a o tuhle práci vůbec nestál.

Obrázek uživatele Aplír

Chudý rybář

Úvodní poznámka: 

Pierre Puvis de Chavannes: Chudý rybář https://cs.wikipedia.org/wiki/Pierre_Puvis_de_Chavannes#/media/File:Poor...
Tentokrát inspirováno tímto obrazem.

Drabble: 

„Pronajmu ti malý člun, za pakatel,“ řekl soused.
Nabídku naděje neodmítnul, ale dal za ní celé svoje jmění. Teď stojí v loďce sám, bez pomocníků a deptají ho pochybnosti. Rozhodl se správně? Uloví vůbec něco?

Kručí mu v břiše a tíží ho odpovědnost za rodinu. Přemýšlí, čím nakrmí synka. Sám by si odřekl jídlo, ale nemá ani sousto. Co bude jíst jeho žena? Marně se snažila na pustém břehu najít mezi chaluhami ústřice. Tak si alespoň utrhla pro radost pár květin.

On už radost necítí. Pokleslá ramena prozrazují odevzdanost. Mírně skloní hlavu, sepne ruce.
Z bezmoci se snaží vymanit modlitbou.

Obrázek uživatele Aplír

Utonulá

Úvodní poznámka: 

Inspirováno obrazem Jakuba Schikanedera: Utonulá
http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.K_55116

Drabble: 

Třikrát se vynořila, zalapala po dechu.

Rozdováděné moře s ní hraje krutou hru. Spadla lžička do kafíčka.
Příchuť slané vody ji pálí v krku, hořkne na jazyku. Šumí jí v uších. To moře tak hučí? Překřikuje ho: „Pomóóóc!!!“

Třikrát ji příboj vrhl na skaliska.

V očích se jí bolestí blýská. Vlny s ní točí ve vírech, zmítá se v přemetech, jako klubíčko v packách kotěte. Už neví, kde je dno a kde je hladina. Bezvládné ruce, bezvládné nohy, tělo jako kámen.

Třikrát se úpěnlivě modlí.

Moře se ztiší… Ironicky jemně ji uloží na břeh a škodolibě za ní říká: „Amen.“

Stránky

-A A +A