DMD č. 4. pro 4. 4. 2011. Téma: Poslední výstřel

Seděl naprosto bez hnutí, pohled upřený do očí svého protivníka. Na stole mezi nimi ležel revolver s pažbou vykládanou perletí. Viděl, jak jeho sok natahuje ruku a přikládá si hlaveň ke spánku.
*cvak*
První komora byla prázdná a řada byla na něm. Zpotila se mu dlaň, když vztáhl ruku po zbrani.
*cvak*
Prudce vydechl úlevou, bušící srdce se zvolna uklidňovalo. Položil zbraň na stůl. Vzhlédl.
*cvak*
Zadržel dech. Okamžik sbíral odvahu.
*cvak*
Druhý muž neváhal, když měl stisknout spoušť.
*cvak*
Poslední komora. Pot z čela mu stekl do očí. Úšklebek svého protivníka viděl jen rozmazaně.
Třeba se náboj zasekne...
*cvak*

Poznámka: mě opravdu jindy takovéhle morbidní úchylnosti nenapadají. Řekla bych, že za to může Ness!

Modrobílý vrah se přikrčil. Na tuhle příležitost čekal léta. Už nikdy nebude ten druhý, ten méně oblíbený a opovrhovaný nešika. Teď ho konečně pod falešnou záminkou vylákal na osamělé místo. Konečně se pomstí!
Myší srdce bije tak rychle, že svým zvukem připomíná střelbu z Kalašnikova AK-47. Tenhle myšák měl navíc strachy zrychlený tep. Přijít na opuštěné parkoviště kvůli anonymu mu přestávalo připadat moudré.
Náhle zazněl výstřel a zlaté knoflíky se zaleskly ve světle zářivek. Tělo dopadlo na zem. Když se v Mickeyho zorném poli objevila silueta, zmohl se už jen na tiché: „Donalde... proč?“ a jeho srdce vystřelilo naposledy.

A/N: Viem, že je úplne zbytočné pridávať dve drabble, ale ja som si nevedela pomôcť... Som si vedomá toho, že aj tak dostanem len jeden bod, keď teda dostanem :D

Zvuky výstrelov, ktoré zneli ako plieskanie bičmi, sa ozývali zo všetkých strán. Odvšadiaľ lietali guľky. Oceľové guľky, ktorým však nebolo súdené, aby mali tentoraz úspech.
Nie, nestál pred nimi žiaden nepriestrelný pancier, ani iný materiál, ktorý by im nedovolil preraziť ho.
A nie, nebola to ani žiadna protibalistická vesta, ktorá by chránila hruď... človeka. Guľky sa zľakli, pretože pred nimi stála oceľ zo všetkých najoceľovatejšia. Guľky uprostred dráhy letu proste zmizli. Radšej. Nemali chuť stretnúť sa so všeobecne oslavovanou a uctievanou oceľou...
Chuck Norris bude nakoniec tým, kto si vystrelí naposledy. Ale len za predpokladu, že by strieľať vôbec potreboval...

A/N: Volné pokračování minulé pidipovídečky

Stephen seděl za stolem a právě preparoval převzácného středomořského tesaříka, když se Sophie otřásla od kýlu až po ráhnoví. Zoufale vzhlédl. Z vosku užmoulal dvě kuličky a zacpal si uši. Nebylo mu to však nic platné. Šalupa se chvěla pod zpětnými nárazy děl.

„Nabít!“ nesl se dělovou palubou Jackův zvučný hlas
„Pal!“
Stephen vdychl.
„Pal!“
Sklenice s raritním ještěrem z pobřeží severní Afriky se s řinkotem roztříštila. Stephen zaúpěl. Jak dlouho ten exemplář sháněl! Nešťastně odpočítával vypálené rány. Čtyři. Pět... Čtrnáct.
„Konečně...“ vydechl s úlevou. Čtrnáctým, posledním výstřelem skončilo Jackovo každodenní dělostřelecké cvičení.

„Pomalé! Takže pánové znova!“
Stephen zoufale zavyl.

Fandom: Poslední výstřel (film, 1950)
A/N: Myslím to opravdu a zcela vážně. A jsem střízlivá, jasný?
Varování: Obsahuje hutě, vysokou pec a pár správných chlapů.

Elektromechanik Ludvíček se vždycky považoval za vlastence. Více méně. Rozhodně se nepovažoval za komunistu. Samozřejmě tajně. Prostě pracoval. Spravoval kotle a vysoké pece. Bylo mu celkem jedno, pro koho vlastně.
Až do chvíle, než se objevil gestapák Jürgen.
Zradit vlast bylo tak, tak strašně snadné, když jste věděli, kvůli komu to děláte.
A k čemu to všechno? Pro pár zakázaných nocí ve skladu. Pro sliby krásné budoucnosti. Pro poznání opravdového a skutečného. Pro lásku.
„Stálo ti to za to, Ludvíčku?“ ušklíbl se Ludvíček, když umíral s kulkou v zádech. Poslední pohled věnoval vyděšené tváři svého milence.
Musel konstatovat, že stálo.