Staré řecké báje a pověsti

Návrat posledního

Úvodní poznámka: 

Tak, chudák byl poslední, a ne že ne.

A zkusil jsem to neuměle "zhomerizovat" :-)

Drabble: 

Mnoho let uběhlo od času toho, kdy Achajci
na popel spálili skvoucí a bohatou, přeslavnou Tróju.

Mnozí z těch reků přemocných nikdy se nevrátili domů,
stíhaní osudem, hněvem a mstivostí Olympských bohů.

Jiní, co záhubě jistotné ušli, pak bloudili
dlouhý čas mořem i souší, než dosáhli opět své vlasti.

Nejposlednější z nich však stále se plahočí mořem,
i dlouho poté, co ostatní všichni se v domov svůj vrátili.

Až poté, co Poseidón hněvný s ním pocítí soustrast,
a zločin až odpustí rekovi rovnému bohům,
až poté zchytralý ithacký král políbí zemi
svou rodnou a v náručí láskou zulíbá věrnou Pénelopé.

Závěrečná poznámka: 

Letos jsem se zkusil držet celý měsíc jednoho "fandomu", a bylo to těžší, než jsem čekal. Ale snad se zadařilo.

A chtěl bych poděkovat všem organizátorům, čtenářům, komentátorům, kontrolorům, a samozřejmě i všem spisovatelům za další z řady krásných dubnů :-)

Už toho mám dost!

Drabble: 

Na mykénské agoře bylo rušno. Kromě obchodu tu byl totiž i mimořádný program.

Na pódiu stál Iásón a lákal k výpravě za zlatým rounem. Hlouček u pódia se zvětšoval, ale zájemců nepřibývalo...

...dokud se neozvaly výkřiky, a neobjevila se mohutná postava s živým kancem na zádech.

Všichni ustupovali do bezpečné vzdálenosti, a muž došel k pódiu, kde mu zastoupil cestu hlasatel Kopreus.

"Král tě nechce vidět, Hérakle. Ale další úkol ti zadá co nejdříve."

"Tak až se Eurystheus uráčí," shodil Héraklés kance přímo před Koprea, "ať si mě najde!"

Jedním skokem se ocitl na pódiu.

"Hlásím se taky," oznámil Iásónovi.

Obrázek uživatele Birute

Rozchod odplížením

Drabble: 

Byl to výsměšně krásný den.
Ariadna stála po kolena v něžně chladivém moři a roucho se jí lepilo na tělo.
Možná na obzoru ještě zahlédla odplouvající loď.
„Aspoň že mě nechal na ostrově, kde je pitná voda,“ řekla si a hořce se zasmála.
Večer pro ni Théseus osobně našel příjemné místo ke spánku a ráno tam našla přichystané jídlo. Zásoby.
Bál se, že když zradila svou rodinu, zradí i jeho?
A proto ji se zradou předběhl?
Jenže Minotaura musel někdo zastavit. Musela něco udělat, jinak by stále umírali další lidé.
Teď si musela přiznat, že ji její oslnivý hrdina zklamal.

Závěrečná poznámka: 

Potom, co Théseus s pomocí Ariadny zabil Mínotaura, odplul s Ariadnou z Kréty. Když se ale zastavili na ostrově Naxos, Théseus ji ráno opustil. Podle jedné verze to dostal nařízeno od boha Dionýsa, který se s Ariadnou chtěl oženit. Podle další verze tam Théseus Ariadnu prostě nechal a potají odplul.

Promarněná šance

Drabble: 

Vykračoval si to lehkým krokem, a skoro si pískal. Nádherný pocit. Po takové době být konečně volný.

Cestu znal, a brzy dorazil do zahrady. Uspat draka pro něj bylo hračkou, a natahovat se do větví rozhodně nemusel.

Ale na zpáteční cestě si uvědomil, co ho čeká. Možná ten hrdina nebude tak chytrý. Možná kdyby mu slíbil, že úkol vyplní za něj, třeba se nechá přemluvit. Když mu slíbí, že jablka donese až ke králi... A sliby on plní.

***

Sláva, nakonec to bylo jednodušší, než čekal. Jenom chvilku, než si chudák vypodloží hlavu. Ale co, přece si může dovolit mít ohledy.

Obrázek uživatele Remi

Patroklos

Úvodní poznámka: 

Vzpomněla jsem si na Achilleovu píseň od Madeline Miller (mimochodem doporučuju!).

Písničku? ♪♫♪ Písničku.

Drabble: 

O válce kolovaly jen ty nejlepší historky. O hrdinech, kteří v zářivé zbroji zachraňují čest a krásné ženy...
Na nic z toho Patroklos nemyslel, když si nasazoval Achilleovu zbroj. Prožil na bojišti deset let. Tolikrát viděl, jak oči pohasnou, když z nich uniká život. Nedokázal jen sedět a přihlížet, jak tábor pohltí plameny.
Rozloučili se. Slíbil, že se vrátí.

O Hádu kolovaly jen ty nejhorší historky. O trojhlavém Kerberovi a krásné Persefoně. O duších, které se nemohou vrátit zpět.
Na nic z toho Patroklos nemyslel, když mu na hruď mířil Hektorův meč. Myslel na Achillea. Zemřel s úsměvem na rtech.

Chybička se vloudí

Drabble: 

Bylo to horší, než čekal. Tma, vedro, a všudypřítomný pot. Odysseus svíral v ruce meč. Zvenčí byl slyšet jásot a hluk oslav, který ale postupně slábl, a po další hodině se rozhostilo ticho.

"Už?" ptal se ho Diomédes snad po sté.

"Už!" rozhodl Odysseus. "Jdu otevřít."

"Já napřed zapálím louč," ozval se snaživě Neoptolemos, ale Odysseus mu ji s tichou nadávkou vyrazil. Chvíli marně šátral okolo dveří.

"Kde je ten zámek, Epeie!"

"No..." zamumlal Epeios. "Víte, jak jsem ten zámek dodělával narychlo, a vy jste mě pořád vyrušovali, a tak..."

"Co?!" Odysseus teď doopravdy zařval.

"No právě. Zevnitř měl bejt."

Obrázek uživatele Čarodějnice

Jak to bylo s Herkulem

Drabble: 

„To bude sága všech ság!“
„Fakt chceš napsat o tom Herkulovi? Vždyť ty podmáčený stáje spadly!“
„Propláchl je? Propláchl. Byly chvíli čistý? Byly.“
„Co ten kanec? Dyk Herkula málem přizabil!“
„Ale jen málem! Škrábl ho? Škrábl. To je skoro jako by ho zabil.“
„No jo ale…“
„Hele, když tam ještě tam přihodíme lidožravé koně, pás královny Amazonek, nějakou tu zeleninu, třeba jablka Hesperidek…“
„Jakej pás zase? Počkej, ale to se mu přece jen zdálo, jak se tehdy ožral do němoty…“
„No a co? Hele, to bude sukces, to bude Homér čubrnět, tohle nepřebije ani Paris, ani jeho krásná Helena, uvidíš.“

Věrný služebník

Drabble: 

Hádés zamyšleně seděl na svém trůnu. Přemýšlel nad něčím, co by mu zvedlo náladu, nebo ho alespoň vytrhlo ze zádumčivosti. S chýlícím se létem si připadal osamělejší. Ani návštěva Tartaru mu na náladě nepřidala, a to bylo co říct...

Náhle podsvětní ticho přerušilo hlasité, ostré štěknutí.

"Vida, že by přece jen něco zajímavého?"

S úsměvem začal v duchu počítat. Ano, trojhlasné štěknutí vždycky oznamuje pokus o útěk z Podsvětí–

Ozvalo se sklapnutí čelistí.

–a trojhlasné chňapnutí ho ukončuje.

Zanedlouho Kerberos přiběhl ke trůnu, a Hádés ho podrbal za všema šesti ušima.

"Od štěknutí do chycení pod sedm vteřin. Pořád pašák!"

Obrázek uživatele Remi

Všichni chlapi jsou prasata

Úvodní poznámka: 

Upřímně řečeno, na tenhle výmysl jsem patřičně hrdá. :D

Odehrává se na pláži na ostrově Aiaia (neboli Aeaea), kde si Odysseus a jeho muži chtěli dát cestou z trojské války malou pauzu. Pár chlapů šlo ostrov prozkoumat, teď se jeden z nich, Eurychlos, vrací k Odysseovi.

Drabble: 

„Všichni chlapi jsou prasata,“ vysoukal ze sebe Eurychlos udýchaně.
„Proč mě to nepřekvapuje,“ odtušil Odysseus suše. „Co je to tentokrát?“
„Vždyť říkám, všichni chlapi… Počkej,“ zarazil se. „Ne takhle. Ta čarodějnice Kirké je proměnila v prasata.“
Odysseus mu konečně věnoval plnou pozornost. „Oh. To mění situaci.“
„Musíme odsud vypadnout.“
„Já to s Kirké vyřídím.“
„Myslím to vážně, Odyssee, nechoď tam. Kirké je mocná čarodějka. Proti ní nejsi nikdo!“ Eurychlos si svou chybu uvědomil příliš pozdě.
Odysseus se ušklíbl.
Nikdo je moje druhé jméno.“ A s těmi slovy odešel. Eurychlos se za ním s povzdechem díval.
„To bude ještě tanec. Prasečí.“

Trochu nedomyšlený plán

Drabble: 

Dům postavený uprostřed hlubokého lesa sice byl na jednu stranu podezřelý, ale lidé bývají tak naivní! A když se rozezpívala, její čarovné melodie krotily nejen vlky a lvy z okolí, ale i lidská srdce.

Pak už to šlo ráz na ráz. Vyjevení námořníci se nestačili ani pořádně rozhlédnout, a už je s úsměvem vedla k hodovnímu stolu, posadila na měkké podušky, a zahrnula jídlem a pitím (víno vylepšené vlastní recepturou).

Ovšem Kirké nedomyslela jednu věc. Když se námořníci proměnili na stádo vepřů, začal tanec.

Než je Kirké dokázala všechny proutkem zahnat do chlívku, její hodovní síň ten chlívek připomínala také.

Pátý úkol

Drabble: 

Héraklés klečel před trůnem a hleděl na svého pána. V duchu si říkal, že musí s pokorou přijmout svůj zasloužený osud a strpět všechna příkoří, ale co je moc, to je moc.

"Tohle nemůžeš myslet vážně, Eurysthee! První úkoly jsem přijal bez námitek, zabíjet nebezpečná zvířata je odedávna užitečná a potřebná věc. I ty další úkoly jsem plnil, ačkoli to už byly jen tvé rozmary, a navíc ses pokusil poštvat mě proti samotné Artemidě. Ale uklízet chlévy? To není práce pro mne!"

Eurystheus se ošklivě usmál.

"Je to rozhodnutí bohů, Hérakle, ostatně ti to předpověděli v Delfách. Práce jako práce."

Opětovná návštěva

Drabble: 

"Zase ty?" oslovil Hádés Hérakla, oděného ve lví kůži. "Myslím, že jsem se minule vyjádřil jasně. Živé duše sem nepatří."

"Nepřišel jsem kvůli sobě," pronesl Héraklés. "Duše krásné Alkéstis sem odešla dobrovolně, aby zachránila manželův život. Dovol jí vrátit se zpět."

Hádés se nad tou troufalostí zamračil a otočil se na Kerbera, aby se projevil jako strážce Podsvětí. Ten ale jen trojhlasně zakňučel, stáhl ocas, a utekl se zahrabat do svého pekelného pelechu.

Hádés se rozhlédl po prasklinách, které v palácových zdech zůstaly po poslední Héraklově návštěvě, a znechuceně mávl rukou.

"Vrátím ji. Ale ty slib, že už sem nevkročíš."

Obrázek uživatele Katie

I bohové si musí pomáhat

Úvodní poznámka: 

Radši třeba 15+.

Drabble: 

Hestia si povzdechne: "Jak mám být bohyně rodiny a domova, když Řekové o žádnou rodinu nestojí? Hrajou na lyru, aby uctili Appolona, chodí na lov, aby potěšili Artemis, ale že by plodili děti, to ne."

"Je to opravdu tak hrozné?" snaží se ji podpořit Deméter.

"Je, Athéna mi to spočítala. Poslyš, Deméter a nemohla bys s tím trochu pomoct? Když zvládneš přesvědčit rostliny..."

"Tak je pravda, že jsou ty mé mystérie trochu nudné, možná bych je mohla trochu zpestřit."

V tu si k nim přisedne Dionýsos: "Nechceš trochu mé speciální révy? Po ní vždycky nevím, na jakou nymfu dřív skočit."

Závěrečná poznámka: 

Velké mystérie byly náboženské slavnosti na počest Deméter, které pravděpodobně obsahovaly i sexuální rituály.

Splněný sen

Drabble: 

Po včerejších průzkumech poblíž vchodu do mykénské citadely, kdy dělníci objevili šest nových šachtových hrobů, nemohl celou noc usnout. Na místo znovu dorazil za rozbřesku, natěšený jako malé dítě. O něčem takovém vždycky snil.

Nechá dělníky šachty ještě hrubě očistit, pak se sám pustí do jemnější práce. Postupně nachází hroty kopí a šípů - museli tu být pohřbeni ti významnější.

A najednou - jasné kovové zazvonění a blyštivý zlatavý odlesk. Když třesoucíma se rukama předmět opatrně čistí, objevují se uši, oči, a mohutný knír.

Pohřební maska z ryzího zlata. Ta musela patřit Agamemnónovi.

To ještě netuší, že masek tu najde celkem pět.

Závěrečná poznámka: 

1876, Heinrich Schliemann a vykopávky v Mykénách - právě zdejší úspěchy ho utvrdily v jeho přesvědčení, že Trója musela existovat.

A masku máte tady.

Nečekaná pomoc

Úvodní poznámka: 

Nevím, mám dávat varování? Jestli ano, tak 10+ (12+)

Drabble: 

Co se na obzoru objevily stovky bílých plachet, celé město zachvátila panika. Jen starý král Priamos klečel uprostřed chrámu, přímo u sochy Pallas Athény, a modlil se o pomoc.

Náhle se městem rozezněl jasný zvuk trubek, a od hradeb se ozvaly obdivné výkřiky. Král se brzy dozvěděl důvod.

***

Penthesilea se svými družkami vpochodovala přímo do trůnního sálu, ostří kopí a mečů jen zářila. Před Priamem (nepatrně) sklonila hlavu, a oznámila mu svůj úmysl pomoci.

Priamos byl nadšený a zeptal se, co budou chtít na oplátku.

Odložila přilbu a spolu s ostatními Amazonkami obhlédla přítomné muže.

"Inu, králi, něco za něco."

Hudební znalec

Drabble: 

Když nad tím později přemýšlel, napadlo ho, že to všechno začalo tím opilcem na královských vinohradech.

Ale já jsem ho jednak poznal, a jednak mi už od dětství vštěpovali úctu ke starším.

Ano, to přání bylo nesmyslné. Mohla ho napadnout podobně kouzelná hůlka, prsten, cokoliv.

Pozdě bycha honit. Naštěstí to nakonec dobře dopadlo.

Ale musel si přiznat, že ani tehdy se nepoučil. Ach, ten zkázonosný koncert! Už babička mu říkala "mluviti stříbro, mlčeti..." fuj, radši nemyslet.

Ale stejně, lyra hrála sice majestátněji, ale moc vyumělkovaně. Ta pastýřská písnička byla hezčí.

Podíval se do zrcadla, povzdychl si, a zastříhal oslíma ušima.

Obrázek uživatele Katie

Nová doba

Drabble: 

Nejprve Persefona trucovala. Co si o sobě ten morous Hádes myslí? Unést ji do téhle hnusné díry?

Po týdnu se ale začala nudit a rozhodla se vydat na obhlídku svého nového panství.

Nejprve se skamarádila s Kerberem a pomocí bylinek, které dostala jako svatební dar od své matky, ho odblešila.

Zajistila převozníku Cháronovi přestávku na oběd.

Po dalším týdnu se opatrně zeptala Háda, jestli by nemohla někdy duše rozřazovat ona.

Hádes, potěšen představou, že bude moct trávit více času v Tartaru, jí s radostí vyhověl a tak začala Persefona na Elysijská pole kromě hrdinů pouštět také filozofy a další myslitele.

Obrázek uživatele Ježek

Lidstvo potřebuje obnovu

Fandom: 
Drabble: 

,,Ticho prosím! Takže jsme se dohodli? Potřebuje rekonstrukci od základů?" s nebezpečný výrazem se rozhlédl po shromáždění. Ostatní se po sobě zahanbeně dívali. Věděli, co si všichni myslí, ale nikdo se neodvážil nic namítnout. Vypadalo to, že nemají na výběr.

,,Otče, není to přece jen trochu krutý trest?" namítl po chvíli ticha opatrně Apollón.

,,Chci lidstvo celé zahubit. Protože jejich chování si zasluhuje trest. Ze světa zmizela poctivost a lidí se zmocnila touha po majetku. Obelhávají se a podvádí navzájem. Poznají hněv mocného Dia. Ale nebojte se. Vytvořím pokolení nové, zcela odlišné od dřívějších lidí. Svůj slib stvrzuji nejsvětější přísahou."

Neviditelný fandom: 

Záchrana

Drabble: 

Afrodíté nikdy nebyla bojovnice. I teď na trojské bojiště shlížela jen s odporem.

Kdybych byla tušila, kam to povede, ani bych to jablko...

Tu se jí hrůzou zastavilo srdce. Její syn raněný! V tu chvíli jednala bez rozmyslu a vrhla se přímo k němu. Vzala ho do náruče a vzápětí pocítila strašlivou bolest, jak jí tělem projel Diomédův meč.

"Zbláznila ses!" ozval se jí u ucha hlas, jindy veselý a plný šprýmů. "Ty se máš starat o lásku a manželství. Tohle přenecháme jiným. O Aineia se neboj, přežije to."

Iris mávla rukou, a obě bohyně obklopilo sedm zářících, barevných pruhů.

Závěrečná poznámka: 

Bohyně Afrodíté byla skutečně u Tróje zraněna - zachránila ji Iris, která ji na duze odnesla včas na Olymp.

Jednou za pět set let

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.
Ještě jedno rekonstrukční.

Drabble: 

Kyra seděla ve světle zapadajícího slunce na stupních heliopolského chrámu. Po celodenní práci měla záda bolavá, ale nestěžovala si. Být chrámovou služebnou bylo úctyhodné zaměstnání, které se v rodině dědilo z matky na dceru.

Kromě toho je tu ten druhý důvod.

Sedávala tu každý večer a čekala. Už několik týdnů byly západy slunce červenější, a ona věděla, co to znamená. Drahocennou myrhu měli v rodině připravenou dávno, pečlivě ukrytou spolu s nejcennějším rodinným dědictvím: malým zlatým pírkem, jehož špička věčně žhnula načervenalým světlem.

Slunce zapadlo, ale na obzoru tentokrát zůstala zářivá tečka, která se pomalu přibližovala.

Tedy dnes v noci.

Číšník

Úvodní poznámka: 

Nevím, jestli mi to uznají, ale co už.

Drabble: 

Vládce veškerenstva právě hoduje, a jeho číšník hbitě přináší další a další chody. Stáda jehňat i kůzlat, hejna ryb, to všechno mizí v ohromném chřtánu, který se zdá být bezedný.
Jeho manželka na to zamyšleně hledí, a po očku pozoruje číšníka, který přináší ohromný medový koláč. Vládce se na něj zálibně usmívá.

"To už by snad mohlo stačit, manželi," odváží se namítnout.

"Nikdy!" ohradí se vládce hromovým hlasem, a se slovy "Já nikdy nenechám zbytky! Nikdy! Nech si to všici zapamätajú!" spořádá celý koláč.

Manželka si povzdechne, ale usmívá se.

Opět předstoupí číšník, v ruce malý talířek.

"Vafličku na zakousnutí?"

Závěrečná poznámka: 

Kronos a Kreozot, to je skoro totéž, což? Oba dopadli stejně...

Neviditelný fandom: 

Jedna hlava dolů

Drabble: 

Země se povážlivě houpala pod nohama, a puch bažiny byl nesnesitelný.

Už to nebude daleko.

Konečně dorazili ke sluji. Hořícím šípem střelil přímo do ústí jeskyně. Vzápětí se ozval strašlivý řev, a nestvůra se vyhrnula ven. Devět hlav, jedna strašlivější než druhá.

Která z nich je ta nesmrtelná? napadlo ho. Nezbývá než to vyzkoušet.

Ohnal se kyjem po jedné z hlav, a přímý zásah ji rozdrtil na kaši.

Tahle to nebude usmál se, ale úsměv mu hned zamrzl na rtech.

Zkrvavený pahýl hlavy se rozzářil, tkáň začala bobtnat, kynout, a vzápětí tu místo rozdrcené hlavy syčely dvě nové.

No potěš...

Obrázek uživatele Katie

Mluviti stříbro, mlčeti zlato

Drabble: 

Midas jako každý den polehával na stráni a poslouchal písně svého nového přítele Pana.
"Hraješ dobře, ty starý kozle, žádný hudebník z mého paláce se ti nemůže rovnat."
Pan potěšeně pokračoval ve hře.
"Co lidský hudebník, ani samotný Appolon se ti nevyrovná!"
"Myslíš?" Pan byl sice na svoje umění hrdý, ale porovnávat se s Appolonem?
"Samozřejmě! Co kdybys poprosil Tmola, ať si vás poslechne? Určitě mi dá za pravdu!"

***

"Appolon je lepší?! S jeho kýčovitým brnkáním na lyru? Zbláznil ses?! Vyměnil sis snad uši s tímhle oslem?"
"Jak se opovažuješ znevažovat boží rozhodnutí?! Za tvou drzost narostou oslí uši tobě!"

Volba

Drabble: 

Láva ze soptícího vulkánu se řinula proudem, a země se otřásala. Moře pěnilo a klokotalo, jako by se vařilo, a na obloze blesk stíhal blesk.

Matka se čtyři dětmi stála na vysoké skále a pozorovala obzor, kde zuřila nadpřirozená bitva.

"Je čas, mé děti."

"Jsi si jistá, že činíme dobře, matko?" ozvala se ta okřídlená z dcer. "Postavíme se proti vlastnímu rodu, proti vlastnímu otci! A jestli ten boj nakonec prohrajeme, můžeme rovnou počítat se smrtí."

"Ale pokud zvítězíme, Kronos zemře a jeho tyranie skončí, mé děti."

Váhání trvalo jen okamžik, a pak pětice vyrazila do boje.

Diovi na pomoc.

Závěrečná poznámka: 

Dnes jsme zabrousili do dávnějších dob. Když Zeus bojoval se svým otcem Kronem, titánka Styx se spolu se svými dětmi, dcerami Níké a Biá a syny Kratem a Zélem, postavili na jeho stranu proti titánům. Okřídlená Níké nakonec Diovi přinesla vítězství.

Obrázek uživatele Remi

Po druhé ráno se nic dobrého nestane

Úvodní poznámka: 

Asi už to použil někdo přede mnou. Ale když jste jedno ucho, došlo přece ke splynutí, ne? ;)
P.S. kdo pozná, odkud pochází název drabblu, má plus :D

Drabble: 

Dávno padla noc, ale na Olympu to zřídkakdy znamenalo konec večírku.
„Persefona mě nikdy chtít nebude,“ stěžoval si Hádes každému, kdo byl ochoten poslouchat.
„Protože na to jdeš úplně špatně!"
„Jsem jedno ucho.“
Zeus – víc než jen lehce v náladě – se té představě zasmál. Pak se k bratrovi naklonil.
„Musíš ji unést.“
„Unést,“ zopakoval nepřesvědčeně Hádes a odtáhl se. „Proč se mi zdá, že je to blbej nápad?“
„Mně to fungovalo vždycky.“
„Démétér mě zabije.“
Zeus jim dolil sklenice. „Sme nesmrtelní,“ podotkl. „Musíš si pak Persefonu nějak to, udobřit. Pojmenuj po ní kontinent nebo tak.“
Hádes o tom začínal uvažovat.

Píseň

Drabble: 

Na obzoru se objevil pruh země. Naposledy se rozhlédl po ostatních. Seděli u vesel, voskem zalité uši jim splývaly s vlasy. Byli to zkušení lodníci, a k práci jim stačil zrak.

Pak uslyšel první tóny, a celá mysl se mu rozhořela touhou skočit do vln a plavat blíž a blíž. Křičel, aby ho rozvázali.

Neslyšeli ho, naštěstí.

Ale to nejhorší nastalo, když se vzdalovali. Jak píseň slábla, zdálo se mu, že mu vysává život z těla, že zemře, pokud píseň utichne. Zoufale škubal provazy, ruce a nohy rozedřené do krve...

***

Jizvy na rukou a nohou mu zůstaly až do smrti.

Smlouva

Drabble: 

Zoufalý Tyndareós měl hlavu v dlaních. Heleniny námluvy se strašlivě zvrhly. Nápadníci se hádali tak, že vše hrozilo přerůst ve válku.

Jakmile mají v něčem prsty bohové, nevzejde z toho nic dobrého.

Když ohlásili mladého ithackého krále, Tyndareós vzhlédl.

"Jestlis přišel prosit o Helenu pro sebe, nedokážu ti vyhovět. Pokud dám Helenu tobě, ostatní nápadníci se spojí proti mě."

"Naopak, přináším řešení problému," rozvinul Odysseus hustě popsaný pergamen. "Zde je smlouva, kterou podepíší všichni. Helena si vybere ženicha jen a pouze podle své vůle, a ostatní odpřísáhnou stát společně na jeho straně, pokud mu bude v budoucnu učiněno jakékoli příkoří."

Závěrečná poznámka: 

Šťastným (jak se to vezme) vyvoleným se nakonec stal Meneláos. Ale to byl teprve začátek...

Podzimní krajina

Drabble: 

Dny jsou stále kratší.

Stromy shazují listí, zvířata mají hustší kožešinu, za chladných rán se objevuje jinovatka. Studený vítr prohání po nebi mraky, pastýři u ohňů se choulí do plášťů, a každý se stará, aby měl dřevo na zátop.

Smrtelníci to neslyší ani nevidí, jen cítí. Celá zem je smutnější, kapky deště jsou jako slzy, ve větru zní pláč a nářek bohyně nad znovu ztracenou dcerou.

Ani paprsky Héliova vozu už nezáří jako za horkého léta, nedokáží prohřát ranní mlhy.

Ale kdyby dosáhly až do Podsvětí, do Hádova trůnního sálu, ozářily by dvě postavy, stojící tu opět v láskyplném objetí.

Závěrečná poznámka: 

Těch dvou mi bylo vždycky trochu líto...

Lodní lékař se vždy hodí

Drabble: 

Když propluli Symplégadami, všem se ulevilo. Tohle měla být poslední větší útrapa na jejich dlouhé cestě. Pomalu se blížili ke svému cíli. Iásónovi ale Fíneova věštecká slova stále zněla v hlavě.

Král Aiétés je proradný a krutý. Dobrovolně vám zlaté rouno nevydá. A získat ho násilím je nemožné. Spoléhejte na svou chytrost a doufejte v přízeň bohů.

Zakotvili v ústí řeky Fásidy, na dohled od města, a brzy se objevilo poselstvo s pozváním do paláce. Iásón ale stále neměl promyšlený plán.

Tehdy je zachránil Asklépios. Poselstvu oznámil, že je třeba vyčkat, než bude jisté, že na lodi jsou všichni zdrávi.

Závěrečná poznámka: 

Asi to není docela kanonické, původní význam slova karanténa pochází z italského quaranta = čtyřicet, tj. počet dnů, kdy byli na lodích izolováni nemocní.
Ale Asklépios určitě věděl, o čem mluví...

Božská strava

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, nebodík.

Vzniklo po debatě se synátorem.

Drabble: 

Na Olympu se zase konala slavná hostina, stoly se prohýbaly pod talíři s ambrózií, a Ganymédés se činil, co mohl, aby stačil nosit sklenky s nektarem. Celou tu dobu ovšem pečlivě dohlížel na krabičku slámek (to si s Hébé ještě vyřídím).

Náhle se ozvalo práskání dveří, a do hodovní síně vtrhla Héra jako velká voda. Zeus vykulil oči, lžičku s ambrózií v ústech. Ostatní bohové se zarazili.

Héra pohlédla úkosem na Ganyméda, naklonila hlavu a dala si ruce v bok.

"Dlouho jsem mlčela, ale nestrpím, aby si někdo zahrával s tvým zdravím! Přinesla jsem ti kompot, ten ti bude chutnat!"

Neviditelný fandom: 

Stránky

-A A +A