Magdalena Vytáčková

Obrázek uživatele Profesor

Magdalena Vytáčková - Úvod do fandomu

Magdalena Vytáčková je svérázná babička s bystrým pohledem. Trošku drbna, trošku cynik, ale v podstatě hodná a laskavá ženská.

Bydlí v malé vesnici, kde obyvatelé sice zaznamenali, že komunismus už skočil, ale ke kapitalismu ještě nedošli. Prostě si žijí své malé životy a svět berou, jak se jim to hodí.

Pokus o humoristický fandom, ačkoli se možná vyskytnou i vážnější drabble.

Obrázek uživatele Profesor

Krádež orchidejí

Úvodní poznámka: 

No, jinak to nešlo.

Snad mi to projde.
(Pro vysvětlenou. Pokoušet se třikrát ukrást lidožravé orchideje - už pokus o krádež květin u Magdaleny Vytáčkové by dopadl špatně a lidožravé orchideje jsou fake news samy o sobě.)

Drabble: 

Vážení spoluobčané, obracíme se na vás s naléhavou prosbou o vypátrání zloděje.

Dne 3.4. 2020 byly ze zahrádky paní Magdaleny Vytáčkové (71 let) zcizeny její vzácné orchideje. Škoda byla vyčíslena na téměř padesát tisíc korun.
Nebylo to poprvé, kdy se něco podobného stalo. Neznámá hyena se o stejný čin pokoušela již dvakrát před tím.

„Nálezce mých orchidejí samozřejmě dostane odměnu,“ přislíbila paní Vytáčková pevným hlasem. Barbarský čin ji šokoval. Nelze tedy nepochopit poznámku, kterou stará paní pronesla vzápětí.
„Třikrát a dost,“ pravila sveřepě a zamnula si ruce. Po čtvrté se prý nikdo její lidožravé orchideje z džungle ukrást nepokusí.

Obrázek uživatele Profesor

Přípravy

Drabble: 

„Magdalenko…,“ začal opatrně Bohouš poté, co vytáhl ze skříně čisté trenky a podnikl pokus je obléci.
„Ano, Bohoušku?“ zeptala se sladce Magdalena dopínající poslední knoflíčky slavnostní halenky. „Copak tě trápí?“
„Jsou nějaký volný,“ stěžoval si Bohouš a zatočil trenkami na prstě. „Asi praskla guma.“
„A co s tím mám dělat?!“ opáčila Magdalena poněkud jedovatým tónem. „Já ti říkala, že to praskne. Nevěřils mi? Nevěřil.“
„Když to jsou moje šťastný trenýrky…,“ vykrucoval se Bohouš.
„Šťastný, nešťastný. Obnošený a proprděný. Vyhoď je a vem si jiný. A dělej, nebo přídeme pozdě. To by potom mohlo prasknout i něco jinýho…,“ protáhla zlověstně manželka.

Obrázek uživatele Profesor

Potravinářská hlídka informuje!!!

Drabble: 

SKANDÁL!!! MYŠ V TLAČENCE!!!

V kachní tlačence nalezena myš domácí (Mus musculus)!!!

Tlačenka Kačenka kontaminována hlodavci! zjistili ve středočeské vísce.
„Mám slabost pro neobvyklé věci, proto jsem dceru přemluvila, aby do krámu objednala kachní tlačenku,“ svěřila se paní Magdalena Vytáčková (věk neuveden). Svých sklonů k experimentování nyní jistě lituje.
Dcera Zuzana (viz foto) se však na matku nezlobí.
„Maminka bývala vědkyní,“ uvedla. „Asi jsem to experimentování zdědila po ní.“ Usmívá se.
Je to však trpký úsměv. Stále s ní totiž cloumá nevolnost při vzpomínce na pult potřísněný vyhřezlými vnitřnostmi.
O vývoji kauzy budeme dále informovat.

(Nabídka pastí na straně 5.)

Obrázek uživatele Profesor

Květinový sen Bohumila Vytáčka

Úvodní poznámka: 

Autor si dovolil zaplést do následujícího drabble několik hádanek a nesmyslů. Odhalíte je všechny?

Drabble: 

Moje žena Magdalena pěstuje květiny. Pěstuje jich hodně. Tvrdí totiž, že se v důchodu nudí. Já si myslím, že kecá, protože jsme se s chlapama shodli, že vnoučata a lavička před obchodem poskytují zábavy dost.
Já si jednou zkusil na té lavičce schrupnout; Magdalena obstarávala nějaké háklivé kytičky, a tak mě vyhnala z domu. Nejsem holt kytka.
V tom snu byly kytky. Magdaleniny mořské sasanky, co je chová v akváriu u slepic, podbílek šupinatý, ozdobná kapusta, rana carnivora, rafflesia arnoldi, welwitschie podivná, svatojánský chléb, mandragora, žabí vlas, pěnišník, akát, violka psí, zerav východní, židle pro tchýni...
... a Magdalena je zalévala.

Obrázek uživatele Profesor

Jak naštvat maminku

Drabble: 

„Já ti nevím,“ prohlásila mladá Košťálka a zasekla sekáček do špalíku vedle kostí, které prodávala Zuzana na polévku.
„Co nevíš, Drahuno?“ zeptal se opatrně Karel.
„Co s těma mýma klukama. Jeden je za kopečkama, druhej furt študuje a pořád nemá slečnu,“ stěžovala si Drahuna.
„Třeba se ženit nechce.“
„Já chci vnoučata!“ pokračovala Košťálka, jakoby to neslyšela. „Přihlásila jsem ho do anonymní seznamky. Málem mě zamordoval pohledem...“

„Tam nechoď,“ varovala podřimující Magdalena mladého muže s batohem na zádech.
„Mamka?“ pochopil hned. „Tak já si holt něco koupím na nádraží.“
Magdalena sáhla za lavičku. „Na. Třicet deka prémiové šunky, půl chleba, limonáda.“

Obrázek uživatele Profesor

Žluté lekníny

Drabble: 

Po modrém nebi plula bílá oblaka. Svěže zelené lístky břízy šuměly ve vánku. Žáby namáhaly hlasivky, jakoby pořádaly turnaj ve sborovém skřehotání.
Magdalena seděla u jezírka. Obdivovala žluté květy leknínu. Letos ho zkoušela poprvé. Přemýšlela proto, kdo se první odváží riskovat souboj s masožravými žábami, aby utrhl květ. Skoro viděla, jak bere nohy na ramena. Usmála se a zavrtěla prsty zamotanými v srsti na plecích fenky bernského salašnického psa. Zasnila se.

Magdalenina představivost byla vskutku veliká. Nikdy by ji ovšem nenapadlo, že první bude mít nohy na ramenou Vracák. Kocour o lekníny nestál, jenže ta vodní myš ho pěkně naštvala.

Obrázek uživatele Profesor

Vracák

Drabble: 

Magdalena seděla pod rozkvetlou třešní. Obdivovala kontrast azurové oblohy a sněhobílých květů. Bezmyšlenkovitě hladila kocoura na svém klíně, který ovšem proti takové pozornosti nic nenamítal. Hlasitě předl.
Idylku ukončil zvuk přicházející bouře. Na Magdalenině klíně přistála vichřice. Kocour zavřeštěl. Zaťal drápy do Magdalenina stehna. Vysmekl se zpod klubka těl a prchl v dál.
"Vlacáku! Vlacáčku! Promiň, Vlacáčku!" křičely děti. Chtěly běžet za kocourem, aby mu pofoukaly bolístky.
"Dětičky moje...!" zadržela je Magdalena. "Nechte Vracáka být. Z toho se vylíže. Ten mizera má snad třináct životů."
"Babí.... Kočky maj jen devět životů!" namítal Matýsek. Julinka bráškovi přizvukovala.
"To povídej našemu Vracákovi."

Obrázek uživatele Profesor

Bohouš a tablet

Úvodní poznámka: 

Je to blbé, ale mně se to líbí.

Drabble: 

Bohumil Vytáček trávil druhý den bez manželky. Snídani si udělat dokázal. Na bohoslužbu dojel jako vždy na kole. Naobědval se u dcery; Zuzanka mu udělala řízky a bramborový salát. Bohouš si k němu otevřel pivo. Spokojeně se rozvalil na lavici.
Jonáš si přisedl vedle dědy s jakousi obrazovkou v rukách.
"Co máš za udělátko?" zajímal se děd.
"Tablet, dědo," vysvětlil vnuk jezdící prsty po obrazovce.
"K čemu je to dobré?" vyptával se děda dál.
"V podstatě k ničemu!" zasáhla do hovoru Zuzana.
"Ale mami...," protestoval Jonáš.
"Žádný ale! Běž nasekat trávu přímo králíky!"
"No jo!"

Bohouš se zmocnil odloženého tabletu.

Obrázek uživatele Profesor

Sám doma a bez plynu

Úvodní poznámka: 

Mé první italské drabble. Pár dní teď totiž trávím v Itálii.

Drabble: 

Bohumil Vytáček byl abstinent z donucení, takzvaný abstinent práškový. Proto, když doprovodil manželku Magdalenu k autobusu vezoucímu obyvatele vesnice na exkurzi do vinného sklípku, zatlačil slzu nostalgie. Čekaly na něho téměř tři dny slaměného vdovství.
Při ohřívání večeře si bručel po vousy. Zrovna v tu chvíli totiž došel plyn. Náhradní bombu pochopitelně doma nenašel. S mikrovlnnou troubou si nerozuměl. Večerel tedy studené špagety. Ty neměl rád ani teplé.
Druhý den byla sobota a Bohouš zaspal. Vzbudil se přesně v jedenáct hodin, když prodejna plynu dole ve městě zavírala. Zuzana plyn neprodávala a místní spolupracovník plynáren zrovna vyspával opici na Moravě.

Obrázek uživatele Profesor

Odpoledne u staré mlátičky

Drabble: 

Byl konec léta, čas žní. Do polí vjely kombajny, šedomodré pětsetšestnáctky, doprovázené nákladními auty. Na modrém nebi vysoko nad nimi zpíval jasným hlasem skřivan, v trávě povrzávaly kobylky. Magdalena Vytáčková s pšeničnými klásky v klíně podřimovala na lavičce před krámem.
Obecní pasáček Vojtěch chrápal ve stínu staré mlátičky za statkem. Stála, napůl zarostlá v kopřivách, pod statným ořešákem a skýtala příjemnou zašívárnu vedle pastviny. Ta byla obehnaná elektrickým ohradníkem, takže krávy stejně neměly kam utéct.
Zlatavá zrnka na své pouti na dno valníku stékala jedno po druhém a Vojta se dál oddával snům, jejichž hlasitost odlupovala nátěr ze staré mlátičky.

Obrázek uživatele Profesor

Babiččin axiom

Úvodní poznámka: 

Za pomoc děkuji tetičce wiki.;-)

Drabble: 

„To máš tak, Jonáši,“ začala rozšafně Magdalena Vytáčková. „Já pěstuju kytky. Kluci mají děvčata. Děti maminky a babičky. Všichni potřebují kytky. To jsou fakta. A ta jsou z podstaty neměnná.“
Vnuk trápící se zrovna nad domácím úkolem z matematiky zabručel.
„Proměnnými tedy jsou roční období a počet druhů zrovna kvetoucích. To máš iks a ypsilon. A můžeš přidat i z, totiž počet chlapců, kteří si svou milou potřebují udobřit. Přičemž v každé té neprázdné množině najdeš vždycky nějaký objekt. I funkce, kterou k tomu potřebuješ bývá jednoduchá.“
„Babička šmejdila po wikipedii!“ zamumlal vnuk otráveně.
„A má pravdu,“ uzavřela Magdalena spokojeně.

Obrázek uživatele Profesor

Oslava narozenin

Úvodní poznámka: 

Toto drabble věnuji Nifredil za téma. Mně se dokonale hodilo.

Drabble: 

Magdalena Vytáčková slavila kulaté životní jubileum. Ona sama sice tvrdila, že si svůj věk nepamatuje (a možná to i byla pravda), ale dcera Zuzana jí potají nahlédla do občanského průkazu. Díky pátracím schopnostem ratolesti se tedy v domě Vytáčkových sešlo celé příbuzenstvo. Magdalena se širokým úsměvem kralovala shromáždění.
Pozdě večer přešla oficiální část „velkého mecheche“ v komornější oslavu a došlo na vzpomínání.
„Vzpomínám si,“ začal Magdalenin manžel, „jak si Zuzanka přivedla Patrika.“
Zuzanin manžel se raději vytratil.
„Vůbec se mi nelíbil. Byl to takový mrňavý přizdisráč bez kloudného řemesla… Jenomže Zuza byla těhotná. Aspoň, že ten obchod jeho rodiče měli.“

Obrázek uživatele Profesor

Babičko, vyprávěj

Úvodní poznámka: 

Vychází z jedné naší rodinné vyprávěnky. Věřte mi nebo ne, původní verze je tvrdší. Škoda, že delší než sto slov.

Drabble: 

„Babičko, povídej nám pohádku, prosím. Prosíím!“ žadonily děti.
„Jakou?“ rozhodla se jim Magdalena vyhovět.
„Stlašidelnou!“ vyhrkla Julinka.
„Tak poslouchejte. Bylo, nebylo, opravdu se stalo. Jednou v létě jsme šli s klukama do lesa. Hráli jsme si, hráli. Najednou byla večer a my jsme zjistili, že nevíme, kudy domů. Nevěděli jsme, co dál. Vždyť už byla pomalu tma.
Potom jsme našli domek. Byla v něm taková stará babka. Ani slovo nepromluvila. Jenom seděla u dohasínajích kamen. Chtěli jsme přinést dřevo.
Najednou bába za náma. Se sekyrou. Chtěla nás sníst!
Utíkali jsme jakou o život.
Baba za náma. Ale utekli jsme jí.“

Obrázek uživatele Profesor

Když ony se prostě hemžej

Drabble: 

Magdalena Vytáčková seděla na lavičce před obchůdkem své dcery Zuzany. Byl vlahý letní podvečer, denní hemžení pomalu unikalo a ona chvílemi podřimovala, chvílemi vzpomínala na uplynulý den.
„Nazdárek, Vytáčková!“ přetrhl vzpomínání bodrý hlas.
„Máme zavřeno,“ oznámila babka a neochotně otevřela pravé oko.
„Ále jděte, Vytáčková,“ hlaholilo bodře individuum v otrhané montérkové bundě. „Potřebuju prostředek proti blechám.“
„Neprodáváme.“
„Ale no táák. Punťa se celý hemží blechama. Porád se jenom škrábe. To jako furt,“ upřesnilo individuum a poškrábalo se na olysalé lebce.
„A nejen on, co Toncku?“ Magdalena zkoumavě pohlédla na osloveného. Ošil se.
„Když ony se… Prostě tó… Hemžej!“ vykřikl vítězně.

Obrázek uživatele Profesor

Nepokradeš lekníny paní Vytáčkové

Úvodní poznámka: 

Zakládám nový originální fandom. Sice ani nevím, jestli je Magdalena Vytáčková jeho konečný název, ale ta babča prostě chce existovat.

Drabble: 

Magdalena Vytáčková měla nejhezčí zahrádku z celé vesnice. Ne snad, že by ji to tolik bavilo, ale šlechtitelskou stanici bílých tygrů jí manžel se synem zakázali. Prováděla pokusy s barvou květů u čeledi Astraceae a v rybníčku pokrytém pestrobarevnými lekníny chovala vlastnoručně vyšlechtěné plemeno masožravých žab.

Nocí se rozlehl strašlivý řev.
Zase mi někdo krade kytky, blesklo hlavou Magdaleně. Oblékla si župan a vyrazila na zahradu.

„Nepokradeš, Kájo, nepokradeš. To bys ty jako ministrant mohl znát. A dodržovat,“ kárala babka výtečníka. „Desatero přikázání je smlouva s Pánem Bohem.“
„J-já vím,“ popotáhl chlapec se zkrvaveným prstem. „Když ona Zuzanka chtěla leknín...“

Obrázek uživatele Profesor

To vám teda povim

Úvodní poznámka: 

Já za to nemůžu, to ta písnička… (To máme mládež)

Drabble: 

Magdalena Vytáčková podřimovala na lavičce u krámu. Otevřenými dveřmi k ní doléhal šum hovoru. Natočila hlavu tak, aby slyšela co nejlépe.
„Nevím, co s Lukášem. Neučí se, kouří a chlastá. Co mi dalo práce ho na tu školu dostat…,“ stěžovala si Karla Spěvná.
Babka na lavičce se uchechtla. Všichni věděli, jak těžká „práce“ to byla.
„Nemáš to, holka, lehký,“ litovala ji stará Bartáčková. „Klukovo Patrik taky hulí jako fabrika.“
„Já to řikám furt! Zabít je někdy málo. Úctu ke starším nemaj!“ nadávala bába Milerů.
„To je ta moderní výchova. Prý, ať sami poznají, co je správné,“ přisadil si děda Fialů.

Obrázek uživatele Profesor

Siesta pod hovnocucem

Drabble: 

Bylo dusné letní odpoledne. Barva na zábradlí u vesnického obchůdku se tavila horkem. Tiše kapala na chodník. Vincek Kovář chrápal pod nepojízdným fekálním vozem.
Naprostou nehybnost vesnice rušila pouze Magdalena Vytáčková hledající hřiby v trávě u pomníku padlých. Když dospěla k názoru, že slunce stačilo milé houby usmažit dřív než mohla ona, obrátila babka pozornost k Vinckovi.
Přicupitala ke spícímu a mocně ho šťouchla holí.
„Jdu podívat, jestlis pod tím hovnocucem neumřel,“ oznámila nevinně; dobře věděla, kdo jí minulý týden čmajznul ty tulipány.
„Sakra! Ne, nejsem mrtvej! Ženská jedna zatracená!“ nadával Vincek, který se leknutím praštil do hlavy o hřídel.

Obrázek uživatele Profesor

Rakvičky v jarním odpoledni

Poznámka: Po odeslání osmi těch … sčítacích formulářů jsem úplně hotová. A protivně cynická. Tudíž tu málem byla stravitelnost raka kamenáče norkem americkým. Snad se vám tohle bude líbit víc.
---
Bylo pozdní odpoledne, počátek dubna. Sluníčko už mělo sílu, a tak babka Vytáčková seděla na svém obvyklém místě před krámem. Poslouchala ptáčky a pozorovala hnědého voříška, který nedaleko zaléval trs narcisků.
Mladá Milena Korýtková si myslela, že bába spí. Nehybná postava její dojem jen potvrzovala. Dokud nepřišla blíž.
Tehdy dívka spatřila, jak babička vyndává z chladu za lavičkou vaničku rakviček a šlehačku.

„Dáš si se mnou, holka?“ nabídla děvčeti.
„Děkuji, nedám. Musím zhubnout do plavek,“ odmítla dívka. Stařenka očima přelétla Mileninu kyprou postavu.
„Holka zlatá, já myslím, že si se mnou klidně můžeš dát,“ uzavřela s úsměvem Magdalena svůj průzkum.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Profesor

Jako Eva, když snědla jablko

Varování: Nejíst při čtení!
Poznámka: Tak každý táhnem tu svou káru dál a někdo ji holt má plnou hříchu. A někdo si zase umí dělat z druhých legraci. Poznejte Magdalenu Vytáčkovou.
---
Sobotním odpolednem spěchala ku kapličce stařenka. Bylo před posvícením, proto místní kněz vyhlásil zpovědní den. Věděl totiž, že některé z jeho oveček jsou osoby charakteru zemitého a pro ostré slůvko nejdou daleko. A také dobře znal paní Magdalenu Vytáčkovou.
Zmíněná dáma zastávala v malé středočeské vísce funkci nekorunované starostky a mravnostní policie v jednom. Neminul den, aby ji nebylo vidět na lavičce před obchůdkem vedeným její dcerou Zuzanou.

„Pozdravpámbu, Vytáčková!“ pozdravil ji předseda místní samosprávy. „Ke zpovědi, ke zpovědi?“
„Tak, tak, Františku,“ odvětila babička. Zamávala rolí toaletního papíru. „Mám to tady sepsané. To víš, moje paměť už není, co dřív.“

Rok: 
2011
-A A +A