Škola základ života

Obrázek uživatele kytka

Základy finanční gramotnosti

Drabble: 

"Rozděl a panuj, neboli divide et impera, jak praví staří latiníci. Co znamená toto úsloví, Čuřile?"
"Prosím, pane profesore, to znamená, že nemáme být rozhazovační, nýbrž si máme apanu rozdělit."
Dějepisář se nejistě poškrábe za uchem, možná ho šálí sluch. "Jakou apanu, Čuřile?"
"Prosím, apanu, čili apanáž. Jak říkají praví latiníci: dividendy in péra."
"O čem to mluvíte, nešťastníče?!"
"Prosím, o kapesném. Nemáme ho utratit ho celé, nýbrž si máme část odložit na horší časy."
"A dost! Já vám ukážu horší časy, to uvidíte, žáku nezdárná! Panuj! Et impera! Rozumíte?"
"Panuje tempera. To nejspíš znamená, že mi otec zmaluje zadek."

Závěrečná poznámka: 

Zase jsem si to s Vámi moc užila! Omlouvám se, letos jsem nestíhala číst a komentovat, těším se na výběry, snad to aspoň trochu doženu.
Jste skvělí!

Obrázek uživatele a.j.rimmer

Zkoušení

Úvodní poznámka: 

Moc silná krátkodobá paměť může být i na škodu.

Drabble: 

Sedím v lavici, ani nedutám a snažím se být neviditelný. Sleduji oči profesorky Kamenné přejíždějící po seznamu.
"Sakra," říkám si, "je 24. dubna a já jsem čtyřiadvacátý v abecedě z devětadvaceti žáků 7.B." Oči se zvedají od papíru, ústa pod nimi se zlomyslně ušklíbají a promlouvají:"Tak já nevím, máme 24.4., 24 děleno 4 je 6 a šestý od konce je ... Taufer!"
Nějak se ocitám u tabule a slyším klíčové slovo "Hamlet".
Hlavou mi běží zkoušení z angličtiny a písemka z dějepisu.
"Hamlet je obléhací stroj používaný k vrhání zkažené šunky proti nepřátelským armádám a městům, vznikl roku..."

Závěrečná poznámka: 

Poslední slova zanikají ve výbuchu smíchu. Dokonce se směje i Kamenná

Obrázek uživatele Kaspar-Len Myslitel

Učitel

Drabble: 

Je to takový, obstarožní až mírně nezachovalý pán. Chodívá sem, spíš na kus řeči, než aby něco kloudného potřeboval. Ale ty jeho znalosti. Naposledy mě hecnul a donutil nastudovat dvě kapitoly z dějin umění. Jestli nějaký profesor, či co. Nevím. Hm, ani jej neznám jménem.
Vlastně jsem i rád, že sem chodí. Jak povídá, zkouší mě, co kdy řekl. Spíš chce, abych jej poslouchal. A tak vzpomíná a zkouší. A já si rozšířím nechtěně obzory a ukrátím si dlouhou chvíli. Slyším známé šouravé kroky a vzápětí cítím i jeho klasický zatuchlý pach. No nic, opakování je matka moudrosti. „Dobrý den!“

-A A +A