Přijdou dva. Muži v černém. Jako z pověstí o ufonech. S tím rozdílem, že ke kravaťákům mají hodně daleko. Ten, co nemluví, má delší vlasy, svetr a černobílý šátek na krku.
Vedle Tabithy sedí její matka, otec a o osm let starší sestra, se kterou si nikdy nerozuměly, ale teď si připadá v jiném vesmíru, sama proti všem, kdo ji nechtějí nechat na pokoji.
"Pamatuji si jen útržky. Nevím, kde mě věznili."
"Našli jsme to místo. Bohužel bylo už opuštěné."
Ten druhý ji provrtává pohledem. Určitě je voda. Možná telepat. Sakra.
Když opustí dům, telepat řekne detektivovi jediné slovo:
"Lže."