Hotel U devíti koček

Obrázek uživatele Tora

Hotel U devíti koček

Není to kniha, je to život. Náš. Lidí a koček, žijících v jednom malém domečku, kterému soukromě říkáme Hotel U devíti koček. Název domečku obsahuje vše, jen počty koček se v něm občas střídají.
Originální fandom, zrcadlící to, co v našem životě bylo, je a možná i bude.

Více možno najít na mém webu na Livejournalu, který se jmenuje stejně.

Obrázek uživatele Tora

Lamentace domácí, pod jhem daňového přiznání klesající

Drabble: 

„Slez z těch papírů! Jak budu na finančáku vysvětlovat, že jsou voslintaný?“
„Takže… faktury máme všechny. Ještě vytisknout banku, projít daňový… KDE MÁM DAŇOVÝ PŘIZNÁNÍ? Tady leželo! Ještě před chvílí!“
„Pod gaučem? Jak se dostalo pod gauč? Uf, hlavně že je na světě…“
„Neviděl jsi – boha jeho, Čendo! Já ho zabiju! On mi to celý smazal! Můžu začít od začátku, jen proto, že tenhle debilní kocour mi skočil na klávesnici!“
„Zálohovaný? Ty se mně ptáš, jestli jsem zálohovala? Když jsem to dodělala před třema minutama? Vyvraždím vás! Všechny! Každej soud mě osvobodí! A kdyby ne, ve vězení daně počítat nebudu!“

Obrázek uživatele Tora

Každý podle svého přesvědčení...

Drabble: 

Jsou slova malebná zvukem a slova malebná obsahem.
Kocouři, přiznejme si, jdou spíš po obsahu.
Jája pragmaticky – jídlo nade vše. Maso! Slovo bohaté šťávou, která oblaží jazýček. Granule – lahodný zvuk křupnutí na skusu…
Čendovi libě zní slova krásný, úžasný, vznešený. Kocour s exteriérem, za který by se nemusela stydět žádná kočičí miss, se rád vyhřívá v obdivných pohledech. Když někdo obdivuje, musí především jeho.
Zato Rozárka preferuje jakákoliv slova, ale musí je vyřknout pan domácí. Miluje ho celou kočičí dušičkou. Je jí úplně jedno, co říká. Vždyť ono i – ty moje potvoro černobílá – lze přece říci malebně a s láskou…

Obrázek uživatele Tora

Jak jsem si nesplnila sen

Drabble: 

Kdysi jsem mívala velký sen – jednou si pořídím mainskou mývalí kočku! Obrovskou, s dlouhou srstí a povahou téměř psí… Mám jen Tobiáše, proč si neudělat radost?
Promluvil rozum – čeká tě stěhování, zabydlování v novém městě, stačí, že převážíš jednu kočku sem a tam. Kočky převozy nerady, buď ráda, že to Tobiášek zvládá. Až budeš v domečku, pak…

-

Jsem v domečku. Setkání s realitou. Koček najednou plno, po dlouhosrsté krasavici ticho po pěšině. Sen se rozplynul. Čistokrevné mainky domov najdou hned, ale Silver? Squatteři? Ti by ho hledali stěží.
Nelituju.
A CDK? Za odměnu mi nadělila Jáju. Dlouhosrstého, velkého… a zadarmo!

Závěrečná poznámka: 

CDK neboli centrální distribuce koček už protáhla naším domečkem pěknou řádku potřebných, odhadem dobře deset dvanáct (kromě těch, které zůstaly natrvalo). Myslím, že mainka by se v klidu vešla, ale po pravdě, peníze, které by stála, se hodily jinde. Povětšinou na léky, operace, kastrace.
Rozhodnutí padlo už dávno a opravdu nelitujeme.

Obrázek uživatele Tora

Už tam budem?

Drabble: 

„Hele, dneska se zvedla a podrbala mě!“
„Včera uklidila několik knížek do knihovny!“
„Taky seděla na zahradě a povídala si se sousedkou!“
„Myslíte, že …“¨
„Ještě ne.“
„A jak dlouho ještě?“
„Něco přes týden.“
„To je ještě hodně dlouho, Čendo?“
„Ani ne. Jako tvoje packy a ocásek a moje packy.“
„Aha…“ Jája kouká na packy sobě, pak Čendovi. „Potom ji to přejde? Už nebude pořád koukat do počítače, hrabat se v knížkách a ptát se nás na blbosti, jako jsou tučňáci a co říkáme na bodláky?“¨
„Ano, Jájo. Myslím, že už můžeme začít být opatrně optimističtí. Duben už opravdu brzo skončí.“

Závěrečná poznámka: 

No nemají to se mnou doma lehké, já vím... Zvlášť v dubnu.

Obrázek uživatele Tora

Rozárka má jasno

Drabble: 

„Tohle nedám,“ řekla domácí.
Podivila jsem se. Proč? „Podívej, vždyť je to jednoduché. Chyť černýho a vyhoď ho z okna ložnice.“
„Cože?“ vyvalila oči domácí.
„Vždyť je to jasný, ne?“ vysvětlovala jsem trpělivě. „Je hloupej jak vovec a chodí za tebou jak vovec? Jo. Je vykastrovanej? Je. Skopec jak vyšitej. A jestli poletí z kopce nebo z okna, to nikdo nepozná, ne? Hodilas ho? Hodila. Máš bod? Máš.“
„Teda Rozárko!“
„Vy lidi jste hrozný, fakt že jo. Dělat z komára velblouda vám jde. Ale skopce z kopce neumíte.“

-

„Jů, ty podvádíš! Z okna obýváku to neplatí, ten je v přízemí!“

Závěrečná poznámka: 

Při shazování skopce z kopce nebylo ublíženo žádnému zvířeti.
Šrámy na domácí se samozřejmě nepočítají.

Obrázek uživatele Tora

Neboj, my tě v tom nenecháme

Úvodní poznámka: 

Když jsem uviděla téma bonusu, zatrnulo mi. Nekrolog. Jak napsat nekrolog kocourkovi, notabene, když jeho odchod ještě nepřebolel? No tak nebude bod, utěšovala jsem se. Ale pak postupně přišli oni. Jeden za druhým a každý mi nadiktoval kousek. Vždyť to byl hlavně jejich kamarád...

Tobiášku, lásko moje zrzavá, tohle je pro tebe. Nevím, jestli to jako nekrolog bude uznáno, ony kočky to moc neumí, ale napsaly to tak, jak to cítí. No tak přinejhorším bude o bod míň...

Drabble: 

Honil mě a kousal do hřbetu. Přesto jsem ho měl rád. Když spal, nebylo hodnějšího kocoura. Nelezl mi do postele na mé místo jako někteří jiní. Je pravda, že s ním byla sranda. Kožich na hřbetě už mi dorostl.
Čeněk.

Mně chybí. Nemám se s kým honit po schodech. Když jsme lítali kolem gauče, príma ječel. Bezva byly hry na schovku, ty mi chybí hodně. Na okně, kde jsme spolu vyhlíželi ptáčky, jsem sama...
Jo, Tobiáše jsem měla ráda.
Rozárka.

Mně chybí v kuchyni. Vždycky mu zbylo maso a já měl co dojídat. Byl hodný a nechával mě žít.
Jája.

Obrázek uživatele Tora

Aká matka, taká Katka... vlastně jaký otec, takové kotě

Drabble: 

Domácí koukali ven z okna a dumali.
„Myslíš, že by mohla být jeho? Bude tak roční… Není už na koťata starej?“
„Starej je, ale vidělas, jak srovnal Barbuchu, Lupínka a zrzouna od vedle? Vůbec bych se nedivil.“

Koukla jsem ven a uviděla načechranou šedobílou kočku, co se občas mihne za plotem.
Cha. Kdyby dali pár facek prvně Silverovi a hned potom týhle nádheře (jako včera já) zjistili by okamžitě, že je celá po něm. Hustej kožich, dlouhý chlupy, stejný barvy a hlavně hlas. Ječej totiž oba jak vzteklý.

Protože, vážení, každej je starej jen tak, jak se cítí!

Zapsala: Rozárka

Závěrečná poznámka: 

Silverovy potomky potkáváme v okolí dodnes. Dlouhosrsté, většinou šedobílé, s typickým silverovským čumákem a čelem. Moc bychom za to nedali, že i Jája je jeho.
Kočka, která k nám jeden čas chodila a pak přivedla koťata, byla, jak by mu z oka vypadla. Díky Silverovým genům našli všichni domov brzo - tak krásné kočky se umísťují dobře. Naštěstí. Protože pro venkovní kočku není dlouhá srst žádná výhra, tomu věřte.

Obrázek uživatele Tora

Domácích radosti, kočičí starosti

Úvodní poznámka: 

Jak ten čas letí... poprvé jsme se takhle radovali už před šesti lety.
A od té doby ještě dvakrát...

Drabble: 

Jsme vopuštěný.
Odpoledne domácí vykřikovala do telefonu: „Už? Všechno dobrý? Páni! Gratuluju!“, pak padla domácímu kolem krku a zmizeli ze dveří.
Na nás zapomněli. Úplně. Je noc, postel studená, misky prázdný (dvě plný granulí samozřejmě nepočítám).
Krmiči nikde, myši vylovený. Umřem hlady, to je jistý.
Když užuž umíráme, klapne klika.
Jsou zpět. Podpírají se a smějou jak o život.
„Dědku, zuj mi střevíček!“
„Bábo, cák jsi princezna?“
„Dědku, jsi dědek!“
„Bábo, víš, že jsi docela feš bába?“

Padnou do postelí a usnou.
Misky stále zejí prázdnotou.
Že by to tedy bylo nějaký terno, že se vrátili, to se říct nedá.

Závěrečná poznámka: 

Zapsala Rozárka.

Obrázek uživatele Tora

Koukej, fo fem ti pfinef

Drabble: 

„Koukej, fo fem ti pfinef!“ Barbucha se vřítil do předsíně, obalen bodláky, lopuchem a svízelem přítulou. Rozjásaně přešlapoval před domácí.
„Víf, kam af fem pro ni mufel? Tady vfude je úplně myfuprofto!“
Domácí strnule hleděla na zelenou změť.
„Fytej!“ Kocour otevřel tlamu, myš nabrala kurs pod skříň.
„Uáááááá!“
Za naší mohutné asistence byla myš odlovena a odnesena.
Domácí obratem začala čistit Barbuchovi kožich, kocour se jí ale uraženě vyškubl:
„Vypasenou myší jste pohrdli, a blbá zeleň vás zajímá? Tsssk! Očistím se sám!" Mrskl ocasem a zmizel nad schody.

Tu noc se domácí moc nevyspali.
Kudlibabky z peřin vybírali ještě pozítří.

Závěrečná poznámka: 

Ehm, ano. My máme na dvoře i zahradě úplně myšuprosto, proto chodíval Barbucha lovit do jedné sousední zahrady, kde byl tehdy dům neobývaný a zahrada si rostla jak chtěla.
A přinášel toho tehdy v kožichu požehnaně...
Naštěstí zanedlouho poté se dům prodal a lopuchy a bodláky zmizely.

Obrázek uživatele Tora

Jak byl dobře naložený

Úvodní poznámka: 

Vzpomínka na našeho zrzounka Tobiáše.
Byla s ním legrace.

Drabble: 

Máme rádi návštěvy s dětmi. Na dětech totiž nikdo nešetří. To my máme všehovšudy patnáct šantomyší, osm plyšmyší a malýho růžovýho medvěda. Je Tobiáše. Tobiáš ho strašně miluje a strašně vraždí.
Poslední dítě si přivezlo muchláčka. Důležitě s ním chodilo a říkalo: „Čuňáák! Čuňááák!"
„Tučňák, miláčku,“ opravovala ho maminka.
Druhý den se rozlehlo velké kvílení. „Čuňáááák néééníííí!“
Nebyl.
Domácí prohledali kde co. Pak si vzpomněli, co provádí s plyšáky Tobiáš.
Koukli do fontánky.
Plaval v ní tučňák, vzorně nacucaný vodou a rozblemcanými granulemi.
Dítě přestalo plakat, až když tučňák opustil sušičku.
Tobiáš ostrouhal.
Večer plaval ve fontáně opět růžový medvěd.

Obrázek uživatele Tora

Kočka na dně? Kdykoli a kdekoli!

Drabble: 

Evergreen všech evergreenů.
Na chvíli si odložíte tašku. Co v ní najdete, když ji chcete uklidit? Kočku.
Vybalíte zásilku ze Zoohitu. Než uklidíte konzervy a granule, koho najdete na jejím dně? Kočku. Popřípadě dvě, jak se vesele perou.
Vybalíte si zbrusu nové úžasné botky a okouzleně se v nich procházíte před zrcadlem. Bohužel, zezadu mají odřený podpatek. Jenže… krabice je rozvalená, protože v ní spí… kočka.
Pracujete v zoologické zahradě a potřebujete odvézt listí a větve. Dovezete si kolečko a jdete si pro hrábě. Mezitím kolega otevře branku. Vracíte se a přes plot vidíte, že na dně kolečka sedí… kočka.

Závěrečná poznámka: 

Poslední slovo je rozklikávací, pokud jste náhodou přehlédli. Bez obrázku by to jaksi nebylo ono...

Obrázek uživatele Erendis

Eldorádo pro kočky

Úvodní poznámka: 

Nahrazují téma První třída.

Snad na mě nikdo nezavolá Ligu na ochranu zvířat.
Majitelce utajeného fandomu děkuji za jeho propůjčení.

Drabble: 

„Chtělo by to dovolenou,“ protáhne se Silva.
„Dovolenou? Proč?“ Paní Hřbetová, přitoulavka, považuje za dovolenou každý den pod střechou.
„Od Ní. Slyšela jsem o úžasném místě, kde se kočky mají přímo nebesky.“
Mour, další přitoulavec, si pochybovačně odvrkne: „Někoho pálí dobré bydlo.“
„Já bych jela,“ opatrně mňoukne Černucha. „Tuhle jsem si jenom skočila na stůl a Ona po mě hodila pantofel. Lekla jsem se!“
„Mně přišlápla ocas! A ještě mi vynadala, že jí ho strkám pod nohu!“ přidá se Minda.
„Dobrá,“ Mour nejistě ustupuje většině. „Ale kde?“
„Prý se to tam jmenuje,“ Silva se dramaticky odmlčí, „Hotel U Devíti koček.“

Závěrečná poznámka: 

Ten pantofel tehdy letěl vedle. Nechtěla jsem rozbít nádobí.
A zkuste nepřišlápnout ocas kočce, co těsně za vašima patama sleduje, jak krájíte maso.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Tora

Noční bojovka

Úvodní poznámka: 

Když hra, tak hra.
Pouze lehká inspirace,takhle to u nás doma vůůůůbec nevypadá.

Drabble: 

Lehký dusot tlapek.
Rozárka (rozzuřeně): Vraaaau, ssssssssssssssssssss!
Dupot po schodech.
Rozárka, Barbucha, Čenda, Jája (jeden přes druhého):
Mňáu!“
Skřek skřek skřek!
Wrrauuuuouuu!
Jaujaujaujaujau!
Sssssssssssssssssss!
Třesk shozené vázy, crčení vody na podlahu.
Barbucha (spokojeně): Mňááááu!
Jája (politě): Grg grg grhg grg!
Kroky, scházející po schodech.
Domácí (rozmrzele) : Bando jedna uličnická, co to zas vyvádíte? Jsou dvě v noci, jestli jste si nevšimly, kočky jedny bláznivý!
Cvaknutí vypínače, ostré křupnutí.
Domácí (rozlobeně): Krucinál, navíc praskla žárovka a vypadla elektrika. Tma jako v pytli! Se na to můžu vykašlat!
Šoupání pantoflí.
Jája ublíženě): Mjááááááááááááááááááuuuuuuuuuuuuuu!
Domácí (rozkolísaně): Uááááááááááááááááá!
Třesk nábytku.
Pád těla.
Houkání sanitky.

Závěrečná poznámka: 

Vážení posluchači, další díl rozhlasové hry na pokračování Hotel u devíti koček uslyšíte zase příště v obvyklém čase. Děkujeme za pozornost a přepínáme na počasí.

Obrázek uživatele Tora

Nevděk světem vládne

Drabble: 

„Jste hrozní!“ Domácí je naštvaná. „Vzorek granulí, co jsem donesla, jste slupli jak malinu. Jen se po nich zaprášilo. Já pitomá objednám desetikilové balení, vy užerete sotva dvě hrsti a začnete se ofrňovat! Čuchnete si a odejdete! Si myslíte, že jsem nějakej Onassis ? Nebo že kradu? Víte, kolik stojí peněz, takovej pytel granulí?“
Jája ostentativně přejde k misce s navršenými granulemi a zaboří do ní čenich.
„Ještě že mám aspoň tebe,“ zavrká domácí. Vrká do chvíle, než si všimne, že se Jája čenichem propracoval do spodku misky, kde zbyly granule z minula. Ty, kterých si před týdnem nikdo ani nevšiml…

Závěrečná poznámka: 

Myslím, že kdo má kočky, velmi dobře chápe, že kočky jsou velmi pekelní zákazníci, zvlášť co se stravování týče.

Obrázek uživatele Tora

Experimentální prvouka

Úvodní poznámka: 

Volně inspirováno opravdovou hodinou prvouky v první třídě, kdy si náš synovec vzal do školy na ukázku kocoura.
Bohužel Barbuchu.

Drabble: 

Honzík mě vzal do školy. Ukázat dětem, jak vypadá pořádný kocour.
Vyprovokoval jsem pořádnou honičku. Želva nestíhala. Králík strachy nabobkoval do rohu. Málem jsem ulovil sváču, ale uletěla mi na lustr. Když mě přestali bavit, vyskočil jsem z okna a šel domů.

Vážení rodiče,
experimentální prvouka s domácími mazlíčky se vydařila. Příště prosím nepouštět andulku z klece, když je přítomen kocour. Bobky jsme uklidili, želvu našli druhý den. V koši. O kocoura se nebojte, domů trefil. Prý trefí kamkoli.
Na příští schůzi přineste příspěvek (dobrovolný) na opravu poničených tabulí a lavic.
Zda budeme v experimentálním vyučování pokračovat, rozhodne školní rada.

Závěrečná poznámka: 

Ehm... co byla básnická licence a co se v hodině skutečně stalo, nechám na vaší obrazotvornosti :)

Obrázek uživatele Tora

Prašivý pryšce

Úvodní poznámka: 

Je fakt, že jsem měla výhodu v tom, že jsem si vzpomněla na jedno drabble, co jsem psala na Šíleném šupleti právě na téma Prašivé pryšce. Inu, těžko na cvičišti... tak tak.

Drabble: 

Že nám na zahradě vyrostly medlouny, dchýně a filajový filky nám nevadí. Pod listy se bezva spí, jen k jídlu to není, ani Jája to nechce. Teď jsme ale vzadu v rohu objevili nahnědlé koule. Přilepené k zemi. Páchnou. Zas nějaký vetřelec? To teda ne. Vzali jsme je útokem. Jedna dobře mířená a… fuj, co to? Koule splaskly, asi chcíply, ale té špíny všude kolem!
Ještě že máme domácí. Vytřela nám kožíšky (ještě že tak, fakt to nebylo dobrý) a navíc nám večer načala tu úplně nejlepší konzervičku.
Pročež jsme jí slíbili, že do páchavek už fakt drápky strkat nebudem.

Obrázek uživatele Tora

Jak to každá viděla jinak

Úvodní poznámka: 

Rozárka má ráda, když může s domácí koukat z okna. Alespoň domácí si to myslí...

Drabble: 

„To je ale venku krásně,“ kochala se domácí.
Je. Tak proč už dávno nejsou dveře dokořán?
„Ještě je tam ale docela zima,“ dodala, když koukla na teploměr za oknem.
Zima? Blázníš? Mám kožich! Otevři ty dveře!?
„Ale pohled je to nádherný. Jsou takoví sladcí! Ráda se na ně koukám. Ty taky, viď? Je to lepší než televize!“
Souhlasím. Je to lepší než televize, lepší než rádio, je to lepší než kdeco, ale vůbec nejlepší by bylo, kdybys už konečně otevřela ty pitomý dveře a nechala mě, ať do toho hejna tupých ptáků vlítnu! Není nad to, mít peří v tlamce!

Závěrečná poznámka: 

Věřím, že touhu po osobním setkání vyjádřila Rozárka dostatečně.

Obrázek uživatele Tora

Jak jsme zas jednou vyvázli jen tak tak

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD

Drabble: 

Další návštěva si přivezla lidské kotě. Na vratkých nožičkách se potácelo sem a tam. Hlídali jsme ho jak oko v hlavě. Je doufám jasné, proč. Přišlápnutý ocásek nebo prstík v oku není nic, o co bychom stáli.
Ale proč ho hlídají lidi? Ven přece nemůže, po schodech neumí…

Pochopili jsme ve chvíli, kdy buben pračky začal vyluzovat podivné zvuky. Mezi sykotem napouštěné vody se ozývalo bum… křáp… bum… Znepokojená domácí pračku zastavila. Ze špinavého prádla vytáhla - svůj nový mobil!
Strnuli jsme. Proto nás to mrně honilo po bytě! Vyprat nás chtělo!

Od dětí se držte co nejdál, to vám povídám!

Závěrečná poznámka: 

Opravdu se stalo. Tedy ne, že by malá holčička rvala kočky do pračky, ale ten mobil v ní skončil. Naštěstí jsme vše zjistili včas a voda nestačila napáchat žádné škody.
Uf.

Obrázek uživatele Tora

Jak si kdo ustele...

Drabble: 

Tuhle návštěvu mám rád. Miluje černý kocourky. Vůbec je nevyhazuje z postele jako někdo. Dnes mi ukázala úplně nejlepší pelíšek, jaký jsem kdy viděl. Vůbec jsem netušil, že doma takový máme. Veliký, prostorný, plný měkoučkých peřin. Slastně jsem se rozvalil a tvrdě usnul. Ticho, žádná Rozára za zadkem, žádná domácí, co se pořád vrtí…

Jejda, tolik světla, už je ráno? Rozespale mžourám na domácí, která na mě zírá vytřeštěným zrakem.

„Jájo, ty zvíře hrozný! My tě celou noc hledáme, po hodinách lítáme ke dveřím, jestli už ses vrátil, a ty si klidně chrápeš zastlaný v gauči! Mě z tebe picne!“

Závěrečná poznámka: 

Abych celou věc trochu objasnila. Návštěvy u nás spávají na gauči v obýváku. Gauč je rozkládací, v úložném prostoru dole jsou uloženy peřiny. Návštěva (dobrá návštěva, taková, co je napůl domácí) si večer ustýlala. Nazvedla gauč, vytáhla jednu peřinu, jeden polštář, a než stačila peřiny odložit a gauč zaklapnout, Jája využil chvilky nepozornosti a skočil dovnitř. Stočil se v tmavém rohu, takže návštěva, nic zlého netuše, gauč zaklapla, ustlala si, ulehla, a spolu s Jájou v podpalubí spali jak Růženky šípkové až do rána raníčka, zatímco my domácí jsme téměř nezamhouřili oči, chodili obhlížet dvůr, jestli se ten černý trouba už konečně nevrátil... a trnuli strachy.
Když jsme ho pak konečně našli, samozřejmě jsme mu rádi odpustili. Pořád lepší doma v gauči, než někde v zimě venku...

Obrázek uživatele Tora

Idylka

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD

Drabble: 

Konečně sluníčko. Dveře dokořán, větrat je nutno nejen kožichy. Domácí čistí boty. Jak je jejím zvykem, odbíhá postavit vodu na čaj, poplkat se sousedkou…
Sobotní idylka.
Která skončí, když do předsíně vletí catgranát.

Barbucha.

Šlápne do otevřené plechovky s černým krémem, uklouzne, zaječí a proběhne domečkem. Než ho stihnou odchytit, umaže dlažbu v předsíni i kuchyni, vyděsí pošesté snídajícího Jáju a popere se s Rozárkou.
Domácí stojí jak sloup, neví, co uklízet dřív.
„Kdybys zavřela plechovku s krémem, než jdeš plkat se sousedkou,“ dovolí si podotknout domácí, který pucuje Rozárku, "nemuseli bychom..."
„Nepoučuj laskavě, ano? Nejsem malá holka!“
Idylka skončila.

Obrázek uživatele Tora

Chceš?

Drabble: 

„Když se mnou půjdeš do kuchyně, budeš mi moct dát něco dobrého do misky!“
„Jé, ty máš ty černý kalhoty čerstvě vypraný, já se ti pořádně otřu o nohy a pěkně ti je zachlupím, chceš?“
„Oběd, vy máte oběd, já si k vám vlezu na stůl a budu vám koukat do talířů, jo?“
„Když mě pustíš oknem dovnitř, budeš mě moct za chvíli zas pustit dveřma ven!“
„Máš nový svetr, ale je takový fádní… Udělám ti v něm drápkama čtyři díry, ano?“
„Tebe bolí koleno? Přitulím se a uvidíš, bude líp…“

Kočky mají samé neodolatelné nabídky. Jednu lepší než druhou!

Obrázek uživatele Tora

Hesla pro kočku

Úvodní poznámka: 

Řekla bych, že dnes je to hodně bjb.

Drabble: 

Čenda, packy hore, chrápe v pelíšku. Rozárka, spící na okně, se ani nehne.
Je jim úplně jedno, že zoufale prohledávám knížky, internet (paměť jsem vyloučila hned v rozběhu) a hledám cokoli, co by vypadalo jako heslo a vztahovalo se ke kočkám.
„Co napíšu?“
Jája se slastně protáhne a spí dál.
„Jste na baterky, ne na hesla! Když vás člověk potřebuje, spíte jak zařezaný!“
Přejdu do kuchyně, sáhnu pro čokoládu. K čertu s linií!
Otočím se. Zírám na tři kočky, nastoupené u misek. „Co…?“

DOMÁCÍ V KUCHYNI, JÍDLO NA OBZORU.

ŠUSTÍ-LI COKOLI, BĚŽ TAM. TŘEBA NĚCO KÁPNE.

Kočičí hesla jsou přímočará.

Obrázek uživatele Tora

Jak to s nima bylo nahnutý

Drabble: 

Trojice zkoumavých očí. Kočky studují ležící objekt.
„Je po něm,“ pronese Jája.
„Néééé,“ zakvílí Čeněk.
„Můžete za to vy dva,“ sekne Rozárka.
Kocouři se naježí, Čenda zle podívá.
„Jo,“ vede svou Rozárka. „Tady černá nádhera,“ (kdyby černobílá kočička uměla, tak si odplivne), „celou noc vrněla jak traktor. Víte dobře, že to nesnáší. Když konečně černýho odnesl a zavřel do kuchyně, tak jsi přišel ty,“ (prskla po Čendovi), „a začal ječet na plný kolo. Kleplo ho z vás! Zrovna, když ona není doma! Vstávej, domácí! Umřeme ti hlady!“
„Neumřeme,“ pípne nesměle Jája.
„Ne? Sežereme ho?“
„Kdepak,“ zavrní černý kocourek. „Otevřel oko.“

Závěrečná poznámka: 

Nestává se to často, ale občas bývají noci v Hotelu bouřlivé. Zvláště pak ze strany koček. A to se jednomu (ba i jedné) vstává opravdu špatně...

Obrázek uživatele Tora

Nekorunovaný král

Drabble: 

Když jsem ho zahlédla poprvé, kráčel pomalým krokem po kolejích. Vyděsila jsem se. Slyšela jsem přijíždějící vlak – snad nebudu svědkem toho, jak kovová kola roznesou to hloupé zvíře po okolí? Kocour v klidu seskočil vedle na násep, přikrčil se, počkal, až se hřmící obluda přežene a sebevědomě pokračoval v chůzi.
Silver. Obrovský nekastrovaný jednooký kocour, tělo zjizvené, uši odrané. Nekorunovaný pán okolních zahrad. Pojmenovala jsem ho po kocourovi stařenky Oggové – jméno mu padlo jak ulité.
Kocouři i psi v okolí z něj měli respekt.
Silver. Venkovní kocour, který se dožil 18 let. Unikum.
Můžu s hrdostí říct, že nás miloval.

Obrázek uživatele Tora

Úhel pohledu

Drabble: 

„Královská cesta,“ ušklíbl se Čenda. „To je jasné jak kočičí ťafka. Vypadneš na deset dní mimo domov a pak, když přijdeš, jsi doma král!“
„Blbost,“ oponoval Barbucha z pelíšku na okně. „Královna cest vede od mého prvního domu k mému druhému domu. V obou mám pelíšky, jídlo a ruce na hlazení.“
„Pcha,“ povýšeně pravila Rozárka. „Já ji celou projela. Sto kilometrů jsem ječela v autě, než je napadlo se vystřídat a domácí si mě konečně vzal na klín.“
Jája se jen usmál. Jemu budou něco vykládat o královně cest. On ji zná nejlíp. Zvedl se a zamířil k plným miskám…

Obrázek uživatele Tora

Nejde zapomenout

Úvodní poznámka: 

Díky za téma pro drabble, které jsem potřebovala napsat. Proč, to poznáte.
Varování - tentokrát to není veselé čtení.

Drabble: 

Tři krát tři?
Hotel u Devíti koček. Snadné? Naopak. Jak napsat, že dávno nejsme starý dobrý Hotel? Že každé drabble píšu se staženým hrdlem, obloukem se vyhýbám jednomu jménu…

Tobiášek.

Převedli jsme ho za Duhu v lednu. Nemoc byla rychlá, krutá, nemilosrdná. Selhání ledvin. Otravoval sám sebe zplodinami, které nedokázal vyloučit.
Nikdy nezapomenu na večer, kdy vyšel naposled ze dveří domečku, rozloučil se se zahradou a v bolestech skrčil na lavičce pod okny. Poprvé vlezl do přepravky bez odporu. Věděl. Pohled jeho zlatých očí pořád vidím.
Byl první.
Nezapomeneme.
Krásných deset let…
Děkuji, zrzounku. Jsem ráda, že sis nás vybral.

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se všem, které drabble rozlítostní. Vím, že takový je život a že nás to čeká ještě mnohokrát. Ale smířit s tím se je těžké. Letos jsem vážně uvažovala, zda ještě Hotel budu psát nebo ne. Tobiášek mi chybí. Jako kocourek, jako součást rodiny, ale i jako zavedená figura v Hotelu. Chybí mi jeho naivita, jeho lekavost, jeho hravost a jeho přítulnost, s kterou tak šetřil. Mazlit se pořádně začal až poslední rok či dva... a užíval si to parádně.
Život jde dál, zvykáme jsme si na to, že ho nevídáme v koupelně, ani mi neškrábe na dveře WC. Abych mohla pokračovat v psaní Hotelu dál, potřebovala jsem se s ním rozloučit. Možná, že budou příhody, ve kterých ještě bude figurovat i on. Možná už ne. Uvidím, co témata přinesou.
V každém případě mi pořád hrozně chybí. Píšu skoro po paměti, pro slzy nevidím.
Tak moc miloval otevřené dveře domečku... a už v nich nikdy sedat nebude.
Pozdravuj za Duhou, Tobiášku.
Nezapomněli jsme.

Obrázek uživatele Tora

ONOSAMO a ONOSETO na návštěvě v Hotelu

Úvodní poznámka: 

Taky k vám chodí na návštěvu? K nám docela často...

Drabble: 

Napjatě jsme ho sledovali.
„To ustojí,“ konstatoval Čeněk.
„Jen aby,“ váhala jsem.
„Drží? Drží. Mluvit neumí, tak co. Nepoznají nic.“
Barbucha si oddechl. „To bylo! Nestačilas zírat, Rozáro, jak jsem tě hnal!“
„Tssk,“ prskla jsem pohrdavě. „Nebýt toho, že mi uklouzla packa, neměl bys šanci.“
„Chceš si to zopakovat? Dohoním tě, kdy si vzpomenu! Koukej, jak jsi po zimě tlustá!“
„Cože?“ rozpřáhla jsem se a takovou mu jednu ubalila, až vzal druhou o okno.
Květináč s křehkou orchidejí, odsunutý předchozí honičkou na kraj parapetu, snahu o balanc rezignovaně vzdal. S ohromným třeskem výmluvně rozprskl něžné kvítky po kuchyňské dlažbě.
Zrádce!

Závěrečná poznámka: 

Zapsala Rozárka.

Obrázek uživatele Tora

Kdo chce moc...

Úvodní poznámka: 

Myslím, že nebude třeba vysvětlovat, kdo je hlavním aktérem letošního kočičího "výkopu"...

Drabble: 

„Vidíš?“ řekla domácí rozhořčeně. „Jako bych ho nevarovala. Nejdřív sežral svoji porci masa, pak dojedl zbytek po Čendovi a nakonec vyluxoval pribináček Rozárce. Jenže to mu nestačilo. Musel honem ven. Málem mi podrazil nohy, jak se hnal ze dveří. Okamžitě mazal dozadu, zahnal sousedovic zrzouna, sežral mu jeho večeři a dojedl granule, co venkovky už nechtěly ani vidět. Vše zapil vodou z kaluže,“ povzdechla si.
Domácí povytáhl obočí. „Začínám se bát, jak to asi dopadlo. Praskl?“
„Všechno vyhodil v koupelně, čunče. Na předložku.“
„Hele, ber to s humorem,“ usmál se domácí. „Mohlo být hůř. Například mohl dojít až do ložnice…“

Závěrečná poznámka: 

Myslím, že je vše jasné, ale pokud někdo narazil na náš Hotel U devíti koček poprvé: hlavním hrdinou je černý kocourek Jája. Věčně hladový vděčný strávník. Ten zřejmě na dobu, kdy neměl k dispozici plné misky několikrát denně, nikdy nezapomene.

Obrázek uživatele Tora

Jak jsme zkusili vylézt z domácí bubliny, eh, kotliny

Úvodní poznámka: 

Všechny zdravím a věřím, že letos vylezu z bubliny i já a budu stíhat číst i ty autory, které jsem předtím nestíhala.

Sama jsem se zalekla své odvahy, tak dodávám - doufám... :)

Drabble: 

Samozřejmě, že nás do toho navezl Barbucha. Kdo jiný. Prý pořád sedíte doma, vystrčte ven aspoň nos, je tam príma, včera sníh, dneska bláto, koukejte jak domácí hudruje, je paráda dělat zablácené tlapičky na umyté podlaze...

Tak jsme vylezli z baráku.
Poté jsme prolezli dírou v brance k trati.
Nakonec jsme vlezli do sousední zahrady, páč tam bylo bláto mnohem víc mokřejší a mnohem víc ulpívavější. Parádně jsme se bavili.

Než přiběhl sousedovic nový pes a bafl nám za zadkem.

Domácí jen zírala. Trio bahnitých tlapiček vedlo předsíní, po schodech, přesně do týlu pod postelí.

Zlatý votevřený dveře!

Vaše Rozárka.

Závěrečná poznámka: 

Jako každý rok jsem váhala, zda se kočky ještě znovu zúčastní.
Ale... asi by jim to přišlo líto.
Takže zúčastní.
Nejspíš.
Určitě!

Stránky

-A A +A