Hotel U devíti koček

Obrázek uživatele Tora

Hotel U devíti koček

Není to kniha, je to život. Náš. Lidí a koček, žijících v jednom malém domečku, kterému soukromě říkáme Hotel U devíti koček. Název domečku obsahuje vše, jen počty koček se v něm občas střídají.
Originální fandom, zrcadlící to, co v našem životě bylo, je a možná i bude.

Více možno najít na mém webu na Livejournalu, který se jmenuje stejně.

Obrázek uživatele Tora

Neboj, my tě v tom nenecháme

Úvodní poznámka: 

Když jsem uviděla téma bonusu, zatrnulo mi. Nekrolog. Jak napsat nekrolog kocourkovi, notabene, když jeho odchod ještě nepřebolel? No tak nebude bod, utěšovala jsem se. Ale pak postupně přišli oni. Jeden za druhým a každý mi nadiktoval kousek. Vždyť to byl hlavně jejich kamarád...

Tobiášku, lásko moje zrzavá, tohle je pro tebe. Nevím, jestli to jako nekrolog bude uznáno, ony kočky to moc neumí, ale napsaly to tak, jak to cítí. No tak přinejhorším bude o bod míň...

Drabble: 

Honil mě a kousal do hřbetu. Přesto jsem ho měl rád. Když spal, nebylo hodnějšího kocoura. Nelezl mi do postele na mé místo jako někteří jiní. Je pravda, že s ním byla sranda. Kožich na hřbetě už mi dorostl.
Čeněk.

Mně chybí. Nemám se s kým honit po schodech. Když jsme lítali kolem gauče, príma ječel. Bezva byly hry na schovku, ty mi chybí hodně. Na okně, kde jsme spolu vyhlíželi ptáčky, jsem sama...
Jo, Tobiáše jsem měla ráda.
Rozárka.

Mně chybí v kuchyni. Vždycky mu zbylo maso a já měl co dojídat. Byl hodný a nechával mě žít.
Jája.

Závěrečná poznámka: 

Já... jinak to nešlo. Ať jsem to zkoušela vybírat mou srdcovku z jakékoliv strany, vždy jsem skončila u tohoto kousku. Prostě to tu má být.

Obrázek uživatele Tora

Odcházení

Úvodní poznámka: 

Kočky samozřejmě vidí vše po svém, jak jinak.

Drabble: 

Zákon odchází s domácími.
Zaklapnou dveře a my máme frej. Můžeme na linku a nikdo nám neříká ty pitomče chlupatá, copak nevíš, že se to nesmí? Můžeme shazovat věci z poliček, lítat, dupat jak sloni a ječet u toho. Můžeme cokoliv.
Jenže. Co s tím, že se knížka krásně rozpleskne, když její pád nikdo nekomentuje? Co s vylitou vázou, když u toho domácí nepraskají nervy?
Když odejdou pravidla, přijde nuda.
Porušovat zákon je nejlepší tehdy, když po očku sledujete, jak někdo nedoběhne kývající se vázu či nechytí padající knížku. Takže my si vždycky hezky počkáme, až zase s domácími přijde…

Závěrečná poznámka: 

Moc děkuji všem, kdo si příběhy z Hotelu rádi četli, velké díky patří všem komentujícím, těm, kteří se podíleli na bodování a vůbec všem, kdo se nějakým způsobem zasloužili o zdárný průběh letošního DMD. Bylo to s vámi moc fajn.

Duben utekl jako voda a nastala doba loučení.
Když letos v lednu odešel za Duhu Tobiáš, nebyla jsem si jistá, zda budu schopná psát DMD na kočky tak, jako v předcházejících letech. Taky to ze začátku hodně drhlo. Letos jsem psala o našich kočkách popáté a nemůžu slíbit, že se příští rok s nimi opět potkáte. Uvidíme.
V každém případě přeji všem super léto, krásný podzim, příjemně prožitou zimu a nebojte se, jedenáct měsíců uteče jako voda a zase budeme úpět...
Díky, jste skvělí.

Obrázek uživatele Tora

CatArt

Úvodní poznámka: 

Tetování neholduji, proto si dnes vypomůžu historkou mé kamarádky, říkejme jí třebas Lída. Také milovnice koček, má doma tři - z toho dvě zcela černé. Základ historky je skutečně autentický. Zda rozhovor probíhal úplně přesně takto, na to bych nespoléhala. Ale dotazů, těch bylo plno.

Drabble: 

„Snad ses nedala na brandování?“
„Cože?“ Lída nechápe.
„Značkování, branding… tohle myslím,“ ukáže kolegyně na Lídinu tvář.
Lída se trpce pousměje. „Tohle?“ Dotkne se natrženého rtu a tří dlouhých šrábanců, vedoucích od čela přes tvář. „Jak bych ti to jenom vysvětlila… tomu se myslím říká CatArt.“
„Jé… to neznám!“ Kolegyně, horlivá zastánkyně tetování, piercingu, permanentního make-upu a všech prapodivných zvyklostí, kterými si někteří jedinci dle jejich názoru zdobí tělo, nadšeně nadskakuje. „Ale tyhle tři jizvy asi nezůstanou, ne? To máš znak… čeho vlastně?“
Lída se spiklenecky nakloní: „Že jsi to ty… Toho, že na mě ze schodů spadla spící kočka.“

Závěrečná poznámka: 

Určitě vás napadne otázka, jak mohla na Lídu spadnout kočka ze schodů. Lída vlastní domeček, vevnitř v obýváku vedou schody nahoru do patra. Pod schody má Lída pohovku. Pro vaši představu - její obývák vypadá zhruba takto. No a na jednom z těch horních schodů spala jedna černá kočička. Spala tvrdě, a jak se otočila, spadla dolů na pohovku, kde v té chvíli vsedě odpočívala Lída. A na CatArt bylo zaděláno...
A opravdu nelžu, ta historka se stala, viděla jsem "Lídiny" fotky... CatArt rozhodně nedoporučuji.

Poznámka č. 2 - pokud neznáte termín branding, tak to je něco jako značkování - rozpáleným železem se na těle vypalují různé obrazce, po zahojení vzniknou keloidní jizvy, které vystupují navždy. Nejhorší fotky "brandingu", co jsem viděla, byly ty, kdy si parta opilých mladíků "brandovala" zadní část těla rozpáleným šťouchadlem na brambory. Fotky teď nejsem s to dohledat, ale vypadalo to šíleně.

Poznámka č. 3 - abych nemýlila čtenáře - termín CatArt je vymyšlený námi kočkařkami, říkáme tak škrábancům, které nám občas působí naši chlupatci - většinou tedy ne úmyslně. Není to žádný terminus technikus a kočky rozhodně nikdo netetuje :) tedy, domnívám se, neslyšela jsem, že by byly kočky tetované.

Obrázek uživatele Tora

Hymna pro kočku. Ehm, vlastně pro kočky.

Drabble: 

Tichým krokem přejdem dům
Nakoukneme k sousedům
Potom
Zachlupíme kalhoty
Ulehneme do boty

Komu kotě zbrklé hravě
Hnízdí, mňouká v dlani právě
Štěstí fůru, na mou věru
Levně získal – za důvěru
Tomu
Zachlupíme kalhoty
Ulehneme do boty

Měkká tlapka, žádné drápky
Cink a míček letí zpátky
Hry a hrátky, trysky, lety
Přes obývák rychlé mety
Přičemž
Zachlupíme kalhoty
Ulehneme do boty

Pokud člověk trpí, pláče
Zaboří nos do chlupáče
Který vrní, teplem sálá
Starost kvapíkem pryč cválá
Načež
Zachlupíme kalhoty
Ulehneme do boty

Život bez nás pustý prázdný
Jen ten bývá v žití šťastný
Komu
Zachlupíme kalhoty
Ulehneme do boty...

Obrázek uživatele Tora

Zkuste to...

Drabble: 

Kdo prožil pár let s kočkami, nikdy nezapomene. Nelze zapomenout na (většinou) přítulné kožíšky, (vždycky) mlsné jazýčky, vědoucí pohledy a ležérní chůzi. Každá je jiná a všechny jsou stejné. Vždy elegantní, vždy krásné, vždy nad věcí.
Když si vzpomenu na naše začátky, musím se smát.
Bylo to pomalu jako v těch omletých vtipech:

- Ne, naše kočky nebudou chodit za plot.
- Dobrá, ale jen chvilku a hned zas domů.
- Ještěže přišly aspoň ráno…

- Ne, nebudou spát v posteli.
- Dobře, tak jen v nohách.
- Hele, odsuň se! Nech mi aspoň kus polštáře!

Říci ne kočkám? Zkuste to. Třeba pochodíte lépe než my.

Obrázek uživatele Tora

Lovec

Úvodní poznámka: 

Příhoda z doby, kdy jsme měli Barbuchu doma pár dní a raděj jsme ho nepouštěli ven, aby se zas někam nezatoulal, když už se tedy přitoulal.

Drabble: 

Jsem lovec. Mám zuby, drápy, trpělivost, tiché tlapky. Když se plížím za kořistí, ani stébélko se nepohne, lísteček nezašustí, kamínek nezachrastí.
Jenže teď mám po lovu. Jsem zavřený v domečku. Prý jsem malé kotě a ještě bych se ztratil. Já, který se našel! Teda je našel! Tsssk. Hloupé řeči. Hloupější ale je, že v domečku jsou myši totálně slovené. Nuda. I když… Pozor!
Dlouhý hubený černý ocásek! Hýbe se, je živý! Konečně je co lovit! Hop, skok, hryz! Já ti ukážu, kryso!

„Nevíš, proč mi zatuhnul počítač?“ zeptala se domácí.
Pak spráskla ruce. Svou první domácí myš jsem ulovil dokonale.

Závěrečná poznámka: 

Poslední slovo je rozklikávací, abyste z toho úlovku taky něco měli. Bez připojení jsem byla do doby, než jsem si koupila novou myš, neb na touchpadu neumím.

Obrázek uživatele Tora

Není se čeho bát

Úvodní poznámka: 

Dnes - výjimečně - je drabble z pohledu domácí.

Drabble: 

Jája, ač kocour letitý, si rád hraje. S oblibou shazuje magnetické plyšáky, přilepené na boku lednice a strašlivě je rdousí. Loví plyšmyši, zamiloval si ikeovou, zvanou Gertruda.
Taky rád loví mne. Jakmile vidím velké kulaté rozzářené oči, přiklopené uši a mrskající se ocas, vím, že jsem na řadě.
Tuhle jsem si povídala s kamarádkou, když vtom se lovec vyřítil zpoza gauče. Vyskočil, předusal, a jakmile jsem ho chytila, zakousl se mi do ruky.
„Ježíšmarjá,“ vyděsila se návštěva, „vždyť on kouše!“
Usmála jsem se. „Nemusíš se bát.“ Vzala jsem jemně Jájovu hlavu a otevřela mu tlamku, „Vidíš? Nemá čím. Nekouše. Žužle.“

Závěrečná poznámka: 

Jája přišel o své tesáky před třemi lety. Stav jeho chrupu byl tristní, takže nezbylo než ho přispat a nechat mu je chirurgicky odstranit (stejně dopadl i Silver, Čeněk a nedávno i Sofie). Všem kočkám to velmi prospělo – ostatně bolest zubů je bolest zubů, to víme všichni.

Obrázek uživatele Tora

Co je mi do předků

Drabble: 

Zjihlá domácí pozoruje Jáju, který se důkladně krmí.
„Stejně by mě zajímalo, co jsi zač. Jaký máš předky, víš? Možná nějaká mainka. Nebo norská. I když… Kde by se tady vzaly. Nejspíš byl tvůj táta opravdu Silver.“
Věnuje se dál psaní, když vtom se na sedačku vyhoupne obláček načechrané tmy.
Domácí má najednou plné ruce chlupů a černo před očima. Netrvá dlouho a bum, ruku, kterou drží myš, znehybní přítulná kočičí prdelka. Přední packy obejmou domácí krk a obláček tmy se rozvibruje nadšeným vrněním.
Jájovi jsou jeho předci totiž totálně ukradení.
Pro něj je důležité, že má kam složit zadek…

Obrázek uživatele Tora

Lamentace domácí, pod jhem daňového přiznání klesající

Drabble: 

„Slez z těch papírů! Jak budu na finančáku vysvětlovat, že jsou voslintaný?“
„Takže… faktury máme všechny. Ještě vytisknout banku, projít daňový… KDE MÁM DAŇOVÝ PŘIZNÁNÍ? Tady leželo! Ještě před chvílí!“
„Pod gaučem? Jak se dostalo pod gauč? Uf, hlavně že je na světě…“
„Neviděl jsi – boha jeho, Čendo! Já ho zabiju! On mi to celý smazal! Můžu začít od začátku, jen proto, že tenhle debilní kocour mi skočil na klávesnici!“
„Zálohovaný? Ty se mně ptáš, jestli jsem zálohovala? Když jsem to dodělala před třema minutama? Vyvraždím vás! Všechny! Každej soud mě osvobodí! A kdyby ne, ve vězení daně počítat nebudu!“

Obrázek uživatele Tora

Každý podle svého přesvědčení...

Drabble: 

Jsou slova malebná zvukem a slova malebná obsahem.
Kocouři, přiznejme si, jdou spíš po obsahu.
Jája pragmaticky – jídlo nade vše. Maso! Slovo bohaté šťávou, která oblaží jazýček. Granule – lahodný zvuk křupnutí na skusu…
Čendovi libě zní slova krásný, úžasný, vznešený. Kocour s exteriérem, za který by se nemusela stydět žádná kočičí miss, se rád vyhřívá v obdivných pohledech. Když někdo obdivuje, musí především jeho.
Zato Rozárka preferuje jakákoliv slova, ale musí je vyřknout pan domácí. Miluje ho celou kočičí dušičkou. Je jí úplně jedno, co říká. Vždyť ono i – ty moje potvoro černobílá – lze přece říci malebně a s láskou…

Obrázek uživatele Tora

Jak jsem si nesplnila sen

Drabble: 

Kdysi jsem mívala velký sen – jednou si pořídím mainskou mývalí kočku! Obrovskou, s dlouhou srstí a povahou téměř psí… Mám jen Tobiáše, proč si neudělat radost?
Promluvil rozum – čeká tě stěhování, zabydlování v novém městě, stačí, že převážíš jednu kočku sem a tam. Kočky převozy nerady, buď ráda, že to Tobiášek zvládá. Až budeš v domečku, pak…

-

Jsem v domečku. Setkání s realitou. Koček najednou plno, po dlouhosrsté krasavici ticho po pěšině. Sen se rozplynul. Čistokrevné mainky domov najdou hned, ale Silver? Squatteři? Ti by ho hledali stěží.
Nelituju.
A CDK? Za odměnu mi nadělila Jáju. Dlouhosrstého, velkého… a zadarmo!

Závěrečná poznámka: 

CDK neboli centrální distribuce koček už protáhla naším domečkem pěknou řádku potřebných, odhadem dobře deset dvanáct (kromě těch, které zůstaly natrvalo). Myslím, že mainka by se v klidu vešla, ale po pravdě, peníze, které by stála, se hodily jinde. Povětšinou na léky, operace, kastrace.
Rozhodnutí padlo už dávno a opravdu nelitujeme.

Obrázek uživatele Tora

Už tam budem?

Drabble: 

„Hele, dneska se zvedla a podrbala mě!“
„Včera uklidila několik knížek do knihovny!“
„Taky seděla na zahradě a povídala si se sousedkou!“
„Myslíte, že …“¨
„Ještě ne.“
„A jak dlouho ještě?“
„Něco přes týden.“
„To je ještě hodně dlouho, Čendo?“
„Ani ne. Jako tvoje packy a ocásek a moje packy.“
„Aha…“ Jája kouká na packy sobě, pak Čendovi. „Potom ji to přejde? Už nebude pořád koukat do počítače, hrabat se v knížkách a ptát se nás na blbosti, jako jsou tučňáci a co říkáme na bodláky?“¨
„Ano, Jájo. Myslím, že už můžeme začít být opatrně optimističtí. Duben už opravdu brzo skončí.“

Závěrečná poznámka: 

No nemají to se mnou doma lehké, já vím... Zvlášť v dubnu.

Obrázek uživatele Tora

Rozárka má jasno

Drabble: 

„Tohle nedám,“ řekla domácí.
Podivila jsem se. Proč? „Podívej, vždyť je to jednoduché. Chyť černýho a vyhoď ho z okna ložnice.“
„Cože?“ vyvalila oči domácí.
„Vždyť je to jasný, ne?“ vysvětlovala jsem trpělivě. „Je hloupej jak vovec a chodí za tebou jak vovec? Jo. Je vykastrovanej? Je. Skopec jak vyšitej. A jestli poletí z kopce nebo z okna, to nikdo nepozná, ne? Hodilas ho? Hodila. Máš bod? Máš.“
„Teda Rozárko!“
„Vy lidi jste hrozný, fakt že jo. Dělat z komára velblouda vám jde. Ale skopce z kopce neumíte.“

-

„Jů, ty podvádíš! Z okna obýváku to neplatí, ten je v přízemí!“

Závěrečná poznámka: 

Při shazování skopce z kopce nebylo ublíženo žádnému zvířeti.
Šrámy na domácí se samozřejmě nepočítají.

Obrázek uživatele Tora

Neboj, my tě v tom nenecháme

Úvodní poznámka: 

Když jsem uviděla téma bonusu, zatrnulo mi. Nekrolog. Jak napsat nekrolog kocourkovi, notabene, když jeho odchod ještě nepřebolel? No tak nebude bod, utěšovala jsem se. Ale pak postupně přišli oni. Jeden za druhým a každý mi nadiktoval kousek. Vždyť to byl hlavně jejich kamarád...

Tobiášku, lásko moje zrzavá, tohle je pro tebe. Nevím, jestli to jako nekrolog bude uznáno, ony kočky to moc neumí, ale napsaly to tak, jak to cítí. No tak přinejhorším bude o bod míň...

Drabble: 

Honil mě a kousal do hřbetu. Přesto jsem ho měl rád. Když spal, nebylo hodnějšího kocoura. Nelezl mi do postele na mé místo jako někteří jiní. Je pravda, že s ním byla sranda. Kožich na hřbetě už mi dorostl.
Čeněk.

Mně chybí. Nemám se s kým honit po schodech. Když jsme lítali kolem gauče, príma ječel. Bezva byly hry na schovku, ty mi chybí hodně. Na okně, kde jsme spolu vyhlíželi ptáčky, jsem sama...
Jo, Tobiáše jsem měla ráda.
Rozárka.

Mně chybí v kuchyni. Vždycky mu zbylo maso a já měl co dojídat. Byl hodný a nechával mě žít.
Jája.

Obrázek uživatele Tora

Aká matka, taká Katka... vlastně jaký otec, takové kotě

Drabble: 

Domácí koukali ven z okna a dumali.
„Myslíš, že by mohla být jeho? Bude tak roční… Není už na koťata starej?“
„Starej je, ale vidělas, jak srovnal Barbuchu, Lupínka a zrzouna od vedle? Vůbec bych se nedivil.“

Koukla jsem ven a uviděla načechranou šedobílou kočku, co se občas mihne za plotem.
Cha. Kdyby dali pár facek prvně Silverovi a hned potom týhle nádheře (jako včera já) zjistili by okamžitě, že je celá po něm. Hustej kožich, dlouhý chlupy, stejný barvy a hlavně hlas. Ječej totiž oba jak vzteklý.

Protože, vážení, každej je starej jen tak, jak se cítí!

Zapsala: Rozárka

Závěrečná poznámka: 

Silverovy potomky potkáváme v okolí dodnes. Dlouhosrsté, většinou šedobílé, s typickým silverovským čumákem a čelem. Moc bychom za to nedali, že i Jája je jeho.
Kočka, která k nám jeden čas chodila a pak přivedla koťata, byla, jak by mu z oka vypadla. Díky Silverovým genům našli všichni domov brzo - tak krásné kočky se umísťují dobře. Naštěstí. Protože pro venkovní kočku není dlouhá srst žádná výhra, tomu věřte.

Obrázek uživatele Tora

Domácích radosti, kočičí starosti

Úvodní poznámka: 

Jak ten čas letí... poprvé jsme se takhle radovali už před šesti lety.
A od té doby ještě dvakrát...

Drabble: 

Jsme vopuštěný.
Odpoledne domácí vykřikovala do telefonu: „Už? Všechno dobrý? Páni! Gratuluju!“, pak padla domácímu kolem krku a zmizeli ze dveří.
Na nás zapomněli. Úplně. Je noc, postel studená, misky prázdný (dvě plný granulí samozřejmě nepočítám).
Krmiči nikde, myši vylovený. Umřem hlady, to je jistý.
Když užuž umíráme, klapne klika.
Jsou zpět. Podpírají se a smějou jak o život.
„Dědku, zuj mi střevíček!“
„Bábo, cák jsi princezna?“
„Dědku, jsi dědek!“
„Bábo, víš, že jsi docela feš bába?“

Padnou do postelí a usnou.
Misky stále zejí prázdnotou.
Že by to tedy bylo nějaký terno, že se vrátili, to se říct nedá.

Závěrečná poznámka: 

Zapsala Rozárka.

Obrázek uživatele Tora

Koukej, fo fem ti pfinef

Drabble: 

„Koukej, fo fem ti pfinef!“ Barbucha se vřítil do předsíně, obalen bodláky, lopuchem a svízelem přítulou. Rozjásaně přešlapoval před domácí.
„Víf, kam af fem pro ni mufel? Tady vfude je úplně myfuprofto!“
Domácí strnule hleděla na zelenou změť.
„Fytej!“ Kocour otevřel tlamu, myš nabrala kurs pod skříň.
„Uáááááá!“
Za naší mohutné asistence byla myš odlovena a odnesena.
Domácí obratem začala čistit Barbuchovi kožich, kocour se jí ale uraženě vyškubl:
„Vypasenou myší jste pohrdli, a blbá zeleň vás zajímá? Tsssk! Očistím se sám!" Mrskl ocasem a zmizel nad schody.

Tu noc se domácí moc nevyspali.
Kudlibabky z peřin vybírali ještě pozítří.

Závěrečná poznámka: 

Ehm, ano. My máme na dvoře i zahradě úplně myšuprosto, proto chodíval Barbucha lovit do jedné sousední zahrady, kde byl tehdy dům neobývaný a zahrada si rostla jak chtěla.
A přinášel toho tehdy v kožichu požehnaně...
Naštěstí zanedlouho poté se dům prodal a lopuchy a bodláky zmizely.

Obrázek uživatele Tora

Jak byl dobře naložený

Úvodní poznámka: 

Vzpomínka na našeho zrzounka Tobiáše.
Byla s ním legrace.

Drabble: 

Máme rádi návštěvy s dětmi. Na dětech totiž nikdo nešetří. To my máme všehovšudy patnáct šantomyší, osm plyšmyší a malýho růžovýho medvěda. Je Tobiáše. Tobiáš ho strašně miluje a strašně vraždí.
Poslední dítě si přivezlo muchláčka. Důležitě s ním chodilo a říkalo: „Čuňáák! Čuňááák!"
„Tučňák, miláčku,“ opravovala ho maminka.
Druhý den se rozlehlo velké kvílení. „Čuňáááák néééníííí!“
Nebyl.
Domácí prohledali kde co. Pak si vzpomněli, co provádí s plyšáky Tobiáš.
Koukli do fontánky.
Plaval v ní tučňák, vzorně nacucaný vodou a rozblemcanými granulemi.
Dítě přestalo plakat, až když tučňák opustil sušičku.
Tobiáš ostrouhal.
Večer plaval ve fontáně opět růžový medvěd.

Obrázek uživatele Tora

Kočka na dně? Kdykoli a kdekoli!

Drabble: 

Evergreen všech evergreenů.
Na chvíli si odložíte tašku. Co v ní najdete, když ji chcete uklidit? Kočku.
Vybalíte zásilku ze Zoohitu. Než uklidíte konzervy a granule, koho najdete na jejím dně? Kočku. Popřípadě dvě, jak se vesele perou.
Vybalíte si zbrusu nové úžasné botky a okouzleně se v nich procházíte před zrcadlem. Bohužel, zezadu mají odřený podpatek. Jenže… krabice je rozvalená, protože v ní spí… kočka.
Pracujete v zoologické zahradě a potřebujete odvézt listí a větve. Dovezete si kolečko a jdete si pro hrábě. Mezitím kolega otevře branku. Vracíte se a přes plot vidíte, že na dně kolečka sedí… kočka.

Závěrečná poznámka: 

Poslední slovo je rozklikávací, pokud jste náhodou přehlédli. Bez obrázku by to jaksi nebylo ono...

Obrázek uživatele Erendis

Eldorádo pro kočky

Úvodní poznámka: 

Nahrazují téma První třída.

Snad na mě nikdo nezavolá Ligu na ochranu zvířat.
Majitelce utajeného fandomu děkuji za jeho propůjčení.

Drabble: 

„Chtělo by to dovolenou,“ protáhne se Silva.
„Dovolenou? Proč?“ Paní Hřbetová, přitoulavka, považuje za dovolenou každý den pod střechou.
„Od Ní. Slyšela jsem o úžasném místě, kde se kočky mají přímo nebesky.“
Mour, další přitoulavec, si pochybovačně odvrkne: „Někoho pálí dobré bydlo.“
„Já bych jela,“ opatrně mňoukne Černucha. „Tuhle jsem si jenom skočila na stůl a Ona po mě hodila pantofel. Lekla jsem se!“
„Mně přišlápla ocas! A ještě mi vynadala, že jí ho strkám pod nohu!“ přidá se Minda.
„Dobrá,“ Mour nejistě ustupuje většině. „Ale kde?“
„Prý se to tam jmenuje,“ Silva se dramaticky odmlčí, „Hotel U Devíti koček.“

Závěrečná poznámka: 

Ten pantofel tehdy letěl vedle. Nechtěla jsem rozbít nádobí.
A zkuste nepřišlápnout ocas kočce, co těsně za vašima patama sleduje, jak krájíte maso.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Tora

Noční bojovka

Úvodní poznámka: 

Když hra, tak hra.
Pouze lehká inspirace,takhle to u nás doma vůůůůbec nevypadá.

Drabble: 

Lehký dusot tlapek.
Rozárka (rozzuřeně): Vraaaau, ssssssssssssssssssss!
Dupot po schodech.
Rozárka, Barbucha, Čenda, Jája (jeden přes druhého):
Mňáu!“
Skřek skřek skřek!
Wrrauuuuouuu!
Jaujaujaujaujau!
Sssssssssssssssssss!
Třesk shozené vázy, crčení vody na podlahu.
Barbucha (spokojeně): Mňááááu!
Jája (politě): Grg grg grhg grg!
Kroky, scházející po schodech.
Domácí (rozmrzele) : Bando jedna uličnická, co to zas vyvádíte? Jsou dvě v noci, jestli jste si nevšimly, kočky jedny bláznivý!
Cvaknutí vypínače, ostré křupnutí.
Domácí (rozlobeně): Krucinál, navíc praskla žárovka a vypadla elektrika. Tma jako v pytli! Se na to můžu vykašlat!
Šoupání pantoflí.
Jája ublíženě): Mjááááááááááááááááááuuuuuuuuuuuuuu!
Domácí (rozkolísaně): Uááááááááááááááááá!
Třesk nábytku.
Pád těla.
Houkání sanitky.

Závěrečná poznámka: 

Vážení posluchači, další díl rozhlasové hry na pokračování Hotel u devíti koček uslyšíte zase příště v obvyklém čase. Děkujeme za pozornost a přepínáme na počasí.

Obrázek uživatele Tora

Nevděk světem vládne

Drabble: 

„Jste hrozní!“ Domácí je naštvaná. „Vzorek granulí, co jsem donesla, jste slupli jak malinu. Jen se po nich zaprášilo. Já pitomá objednám desetikilové balení, vy užerete sotva dvě hrsti a začnete se ofrňovat! Čuchnete si a odejdete! Si myslíte, že jsem nějakej Onassis ? Nebo že kradu? Víte, kolik stojí peněz, takovej pytel granulí?“
Jája ostentativně přejde k misce s navršenými granulemi a zaboří do ní čenich.
„Ještě že mám aspoň tebe,“ zavrká domácí. Vrká do chvíle, než si všimne, že se Jája čenichem propracoval do spodku misky, kde zbyly granule z minula. Ty, kterých si před týdnem nikdo ani nevšiml…

Závěrečná poznámka: 

Myslím, že kdo má kočky, velmi dobře chápe, že kočky jsou velmi pekelní zákazníci, zvlášť co se stravování týče.

Obrázek uživatele Tora

Experimentální prvouka

Úvodní poznámka: 

Volně inspirováno opravdovou hodinou prvouky v první třídě, kdy si náš synovec vzal do školy na ukázku kocoura.
Bohužel Barbuchu.

Drabble: 

Honzík mě vzal do školy. Ukázat dětem, jak vypadá pořádný kocour.
Vyprovokoval jsem pořádnou honičku. Želva nestíhala. Králík strachy nabobkoval do rohu. Málem jsem ulovil sváču, ale uletěla mi na lustr. Když mě přestali bavit, vyskočil jsem z okna a šel domů.

Vážení rodiče,
experimentální prvouka s domácími mazlíčky se vydařila. Příště prosím nepouštět andulku z klece, když je přítomen kocour. Bobky jsme uklidili, želvu našli druhý den. V koši. O kocoura se nebojte, domů trefil. Prý trefí kamkoli.
Na příští schůzi přineste příspěvek (dobrovolný) na opravu poničených tabulí a lavic.
Zda budeme v experimentálním vyučování pokračovat, rozhodne školní rada.

Závěrečná poznámka: 

Ehm... co byla básnická licence a co se v hodině skutečně stalo, nechám na vaší obrazotvornosti :)

Obrázek uživatele Tora

Prašivý pryšce

Úvodní poznámka: 

Je fakt, že jsem měla výhodu v tom, že jsem si vzpomněla na jedno drabble, co jsem psala na Šíleném šupleti právě na téma Prašivé pryšce. Inu, těžko na cvičišti... tak tak.

Drabble: 

Že nám na zahradě vyrostly medlouny, dchýně a filajový filky nám nevadí. Pod listy se bezva spí, jen k jídlu to není, ani Jája to nechce. Teď jsme ale vzadu v rohu objevili nahnědlé koule. Přilepené k zemi. Páchnou. Zas nějaký vetřelec? To teda ne. Vzali jsme je útokem. Jedna dobře mířená a… fuj, co to? Koule splaskly, asi chcíply, ale té špíny všude kolem!
Ještě že máme domácí. Vytřela nám kožíšky (ještě že tak, fakt to nebylo dobrý) a navíc nám večer načala tu úplně nejlepší konzervičku.
Pročež jsme jí slíbili, že do páchavek už fakt drápky strkat nebudem.

Obrázek uživatele Tora

Jak to každá viděla jinak

Úvodní poznámka: 

Rozárka má ráda, když může s domácí koukat z okna. Alespoň domácí si to myslí...

Drabble: 

„To je ale venku krásně,“ kochala se domácí.
Je. Tak proč už dávno nejsou dveře dokořán?
„Ještě je tam ale docela zima,“ dodala, když koukla na teploměr za oknem.
Zima? Blázníš? Mám kožich! Otevři ty dveře!?
„Ale pohled je to nádherný. Jsou takoví sladcí! Ráda se na ně koukám. Ty taky, viď? Je to lepší než televize!“
Souhlasím. Je to lepší než televize, lepší než rádio, je to lepší než kdeco, ale vůbec nejlepší by bylo, kdybys už konečně otevřela ty pitomý dveře a nechala mě, ať do toho hejna tupých ptáků vlítnu! Není nad to, mít peří v tlamce!

Závěrečná poznámka: 

Věřím, že touhu po osobním setkání vyjádřila Rozárka dostatečně.

Obrázek uživatele Tora

Jak jsme zas jednou vyvázli jen tak tak

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD

Drabble: 

Další návštěva si přivezla lidské kotě. Na vratkých nožičkách se potácelo sem a tam. Hlídali jsme ho jak oko v hlavě. Je doufám jasné, proč. Přišlápnutý ocásek nebo prstík v oku není nic, o co bychom stáli.
Ale proč ho hlídají lidi? Ven přece nemůže, po schodech neumí…

Pochopili jsme ve chvíli, kdy buben pračky začal vyluzovat podivné zvuky. Mezi sykotem napouštěné vody se ozývalo bum… křáp… bum… Znepokojená domácí pračku zastavila. Ze špinavého prádla vytáhla - svůj nový mobil!
Strnuli jsme. Proto nás to mrně honilo po bytě! Vyprat nás chtělo!

Od dětí se držte co nejdál, to vám povídám!

Závěrečná poznámka: 

Opravdu se stalo. Tedy ne, že by malá holčička rvala kočky do pračky, ale ten mobil v ní skončil. Naštěstí jsme vše zjistili včas a voda nestačila napáchat žádné škody.
Uf.

Obrázek uživatele Tora

Jak si kdo ustele...

Drabble: 

Tuhle návštěvu mám rád. Miluje černý kocourky. Vůbec je nevyhazuje z postele jako někdo. Dnes mi ukázala úplně nejlepší pelíšek, jaký jsem kdy viděl. Vůbec jsem netušil, že doma takový máme. Veliký, prostorný, plný měkoučkých peřin. Slastně jsem se rozvalil a tvrdě usnul. Ticho, žádná Rozára za zadkem, žádná domácí, co se pořád vrtí…

Jejda, tolik světla, už je ráno? Rozespale mžourám na domácí, která na mě zírá vytřeštěným zrakem.

„Jájo, ty zvíře hrozný! My tě celou noc hledáme, po hodinách lítáme ke dveřím, jestli už ses vrátil, a ty si klidně chrápeš zastlaný v gauči! Mě z tebe picne!“

Závěrečná poznámka: 

Abych celou věc trochu objasnila. Návštěvy u nás spávají na gauči v obýváku. Gauč je rozkládací, v úložném prostoru dole jsou uloženy peřiny. Návštěva (dobrá návštěva, taková, co je napůl domácí) si večer ustýlala. Nazvedla gauč, vytáhla jednu peřinu, jeden polštář, a než stačila peřiny odložit a gauč zaklapnout, Jája využil chvilky nepozornosti a skočil dovnitř. Stočil se v tmavém rohu, takže návštěva, nic zlého netuše, gauč zaklapla, ustlala si, ulehla, a spolu s Jájou v podpalubí spali jak Růženky šípkové až do rána raníčka, zatímco my domácí jsme téměř nezamhouřili oči, chodili obhlížet dvůr, jestli se ten černý trouba už konečně nevrátil... a trnuli strachy.
Když jsme ho pak konečně našli, samozřejmě jsme mu rádi odpustili. Pořád lepší doma v gauči, než někde v zimě venku...

Obrázek uživatele Tora

Idylka

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD

Drabble: 

Konečně sluníčko. Dveře dokořán, větrat je nutno nejen kožichy. Domácí čistí boty. Jak je jejím zvykem, odbíhá postavit vodu na čaj, poplkat se sousedkou…
Sobotní idylka.
Která skončí, když do předsíně vletí catgranát.

Barbucha.

Šlápne do otevřené plechovky s černým krémem, uklouzne, zaječí a proběhne domečkem. Než ho stihnou odchytit, umaže dlažbu v předsíni i kuchyni, vyděsí pošesté snídajícího Jáju a popere se s Rozárkou.
Domácí stojí jak sloup, neví, co uklízet dřív.
„Kdybys zavřela plechovku s krémem, než jdeš plkat se sousedkou,“ dovolí si podotknout domácí, který pucuje Rozárku, "nemuseli bychom..."
„Nepoučuj laskavě, ano? Nejsem malá holka!“
Idylka skončila.

Obrázek uživatele Tora

Chceš?

Drabble: 

„Když se mnou půjdeš do kuchyně, budeš mi moct dát něco dobrého do misky!“
„Jé, ty máš ty černý kalhoty čerstvě vypraný, já se ti pořádně otřu o nohy a pěkně ti je zachlupím, chceš?“
„Oběd, vy máte oběd, já si k vám vlezu na stůl a budu vám koukat do talířů, jo?“
„Když mě pustíš oknem dovnitř, budeš mě moct za chvíli zas pustit dveřma ven!“
„Máš nový svetr, ale je takový fádní… Udělám ti v něm drápkama čtyři díry, ano?“
„Tebe bolí koleno? Přitulím se a uvidíš, bude líp…“

Kočky mají samé neodolatelné nabídky. Jednu lepší než druhou!

Stránky

-A A +A