DMD č. 1. pro 1. 4. 2011. Téma: Proč bychom se netěšili!

Obrázek uživatele Jeřabina

Píseň práce

Fandom: Pyšná princezna
Poznámka: Já vím, pozdě, ale holt problém s přihlašováním, dopsala jsem to nějakých deset minut před půlnocí :) Bývala bych to stihla!

Lovec se skrčil za keřem. Tohohle dvanácteráka měl vyhlídnutého už dva týdny. Dva týdny strávené sledováním jeleních stop. Teď ho měl konečně na dosah... jenom chvíli nerušeného lesního kli...
„... kdýž nám Pánbůh zdraví dál, zdraví... Dobrý ráno, sousede, co vy tady?“ zahlaholila vesnická bába kořenářka. Jelen už při prvních tónech vzal nohy na ramena.

Celý týden trpěla vesnice nedostatkem zvěřiny. Zato ale vzrostl počet úrazů způsobených náhlým leknutím kováře a brusič nožů se raději k dědině ani nepřiblížil.
Obyvatelé království „teď už taky krále Miroslava“ si začínali pomalu myslet, že zákaz zpěvu byl vlastně docela rozumné nařízení.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Anne

Harry

Poznámka: dvojčatům, když mají dnes narozeniny, AU

V pátek 21. prosince 2012 se obyvatelé hradu střetávali na nádvoří a nedočkavě se dohadovali o tom, co a kdy se to stane. Někteří juchali nad představou konce světa, jiní skepticky tvrdili, že žádný nebude.
***
Fred s Georgem, znalí tajných chodeb, čekali až uplyne poslední minuta dne, aby mohli předvést svůj nejnovější výtvor - Dokonalá iluze.
Apokalypsa spuštěna - draci a jiné chiméry pustošící zemi, požírající lidi, zvířata, spalující rostlinstvo. Křik všech bez vyjímky. V ústraní spokojeně šklebící se dvojčata - jako za mladých studentských let.
***
Severuse hluk z venčí vyrušil v četbě Dantovy Božské komedie. Zrovna, když se kochal živým vyobrazením pekla.

Fandom: 
Rok: 
2011

Tátova ponožka v ohrožení Agáty

„Majdo, spíš?“
Tohle je ta otázka, na kterou prý nikdy neodpovíte pravdivě, říkala jí maminka.
„Asi ne.“
Medvídkovi by mohla žmoulat ucho i jindy, že?
„Tak porada. Ale hned!“
Nebyl přece čtvrtek a dokonce ani neděle. Naučila se kvůli tomu znát dokonce i dny v týdnu.
„Máš tu zaprdíno, Matěji.“
Chichotala se, když zadržovala dech pod jeho přikrývkou.
„To máš teď jedno. Musíme vyřešit co s tetou Agátou, zítra přijede.“
Nerozuměla.
„Hm?“
Těšila se.
„Majdo, ona už neodjede! Chápeš, kvůli ní odešel dneska táta s věcmi!“
Ne, nechal tady ponožku!
„Proč?“
Ne!
„Protože máma ji má ráda, víš?“
Netěšila se.

***

Takže, tímto přeji zdejšímu osazenstvu krásný páteční večer :). A později snad dobrou noc!
Jsem v této soutěži zelenáčem, tudíž doufám, že jím dlouho nezůstanu a troškule se otrkám...:).

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele may fowl

Ráno Lenky Láskorádové

Ráno jsem se probudila a uvědomila si, že jsem naživu. To mě potěšilo. Já žiju? Já dýchám? Já myslím? Já se divím? Já jsem? Jé! Jak to?
Ještě s napůl slepenýma očima jsem zamířila k oknu a nedočkavě rozhrnula závěs. Počasí mě nezklamalo. Další šedivé ráno provoněné šedivým deštěm! Co vlastně lidé mají proti šedé? Mně se ta barva líbí. Je v ní kousek ode všeho.
Ze zamyšlení mě vytrhlo rozespalé zabručení mé spolubydlící.
„To už je den?“
„Záleží na tom, jestli den počítáš od půlnoci, od svítání nebo od chvíle, kdy se vzbudíš…“
Ani mi moc nevadilo, že neposlouchá.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Tess

Drobný problém

„Víš, co je novýho?“
„Copak?“ zeptal se Pavel své lepší polovičky. Pokuřoval opřený o zábradlí balkonu, sledoval západ Slunce a bylo mu fajn.
„Kočka ti sežrala fíkus,“ oznámila mu Iva.
„Hurá,“ odpověděl nepřítomně.
„Neteče teplá voda.“
„Skvělý.“
„A na oběžný dráze sedí flotila mimozemšťanů a hodlá se sem nastěhovat.“
„Poslyš,“ probral se Pavel konečně, „to myslíš vážně?!“
„No, to je apríl, ale s tou kočkou je to pravda.“
„Ále,“ zadýmal a pokračoval v obdivování zajímavě zabarveného ovzduší, „hlavně, že jsme zdraví.“

Iva to nevěděla, ale na orbitě Země skutečně kroužila vesmírná flotila. Lidstvu končila nájemní smlouva. ET se vracel domů.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Profesor

Vyznání

Poznámka: Moje spolubydlící děkuje navrhovateli tématu. Profesor si celý včerejší večer zpívala: „Proč bychom se netěšili, když nám Pámbu rybu dal, když nám Pámbu jesetera dal.“
---
Jsou chvíle, kdy se čas zastaví. Chvíle, kdy zapomenu, že mám spoustu práce. Chvíle, kdy si přeji rozplynout se s vodou a odplavat někam pryč.
Takové, jako byl můj poslední volný den. Slunce svítilo, foukal jemný vánek a já mu s úsměvem nastavila tvář.
Nikdo mě neviděl. Všichni už odešli, jenom já se opírala o stříbrnou octavii, dřímala a vzpomínala na nádherné jesetery.
Něžné prsty větru prokluzovaly temnými prameny rozpuštěných vlasů a odlétaly zanechávajíc mne toužící po věcech, které se nevrací.
Voda v rybníčcích odrážela sluneční paprsky, bílé bubliny kyslíku proplouvaly vlnami…
Na líhni výzkumného ústavu vládl klid a mír.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Dangerous

Proč?

Poznámka: Omlouvám se za poněkud drastickou metodu. :)

„A próč? Mamííí, mamííí!“
Protože to vypadá, že prší.
„A próč? Mamííí, mamííí!“
Protože se krásně leskne.
„A próč? Mamíí, mamííí!“
Na kvítečkách se usadila rosa.
„A próč? Mamííí, mamííí!“
Protože je ráno.
„A próč? Mamííí, mamííí!“
Protože teď je zahrada nejkrásnější.
„A próč? Mamííí, mamííí!“
Nemusím přemýšlet.
„A próč? Mamíí, mamííí!“
Protože něco nedává smysl.
„A próč? Mamííí, mamííí!“
Protože se to jmenuje zlatice, ale nikdo tomu tak neříká.
„A próč? Mamííí, mamííí!“
Protože pravý zlatý déšť na zahradě nebývá.
„A próč? Mamííí, mamííí!“
Protože je jedovatý.
„A próč? Mamííí, mamííí!“
Protože jinak bys teď neměl štědřenec na hraní!!

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Birute

Tréma

Mařenka byla vyděšená. V sázce byla její pěvecká kariéra a nejspíš i život. Srdce jí divoce bušilo v hrudi a vousky se jí třásly.
Když jí garderobiérka na záda napichovala jablíčka, začala panikařit. Opakovala si text stále dokola, ale věděla, že se přeřekne.
Předehra.
U Wagnera by něco takového snad prošlo. Jednu jeho operu teď na festivalu zinscenovali se zpěváky převlečenými za myši.
Jenže tohle je Praha!
Kdyby převrátili naruby jen kostým! Ten diváci snad skousnou… až je všechny vynesou v zubech. Ale ten text…
Sbor spustil: „Proč bychom se neježili?“
Obecenstvo sedělo jako přimražené.
„Když nám Pánbůh ponravy dá…“

Fandom: 
Rok: 
2011

Komu zvoní hrana

Byla černá noc a nad katedrálou kroužily vrány. Quasimodo se chystal ohlásit půlnoční hodinu. Onu, na kterou se vždy těší nejvíce. Dnes však cítil ve vzduchu cosi prapodivného, snad spálenou kůži. Vyšel po schodech ke zvonům. Na zemi leželo tělo zvířete. ...zbytek. Zbytky plamínků větrem pohasínaly a Quasimodo poklekl. Odložil pochodeň a natáhl se rukou pro štítek zavěšený na obojku. „Simba!!“
Dveře se rozlétly a než Quasimodo sáhl po světlu, ucítil ostrý kov v jeho hrudi. Jafar stojící nad svými obětmi se zhluboka nadechl. „Lépe to začít nemohlo,“ s drnčivým smíchem skočil po lanu, aby rozburácel zvony ohlašující Nový rok.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Brygmi

Vždy nám zbývá Tara

Scarlett se rozhlédla a pocítila pýchu. Tenhle dům, zahrady, louky a plantáž sice nebyla Tara, kterou si pamatovala z dětství, ale byla to Tara, jakou vlastníma rukama vybudovala. A ta přetrvá, i když už tu ona sama nebude, díkybohu Suelleniny děti nejsou takoví budižkničemové jako její vlastní.
Zaslechla smích a nakrčila nos. „Ach ti mladí! Já jsem jim tu cestu připravila a oni si toho stejně neváží. Kdyby tenkrát poznali hořící Atlantu! Dnes myslí jen na samou zábavu, biografy, krátké sukně.“
Scarlett už nová móda neslušela. Ale nemá cenu truchlit. Vždyť zítra je také den. A už jich moc nezbývá.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Doktor

Proč bychom se netěšili...

Smetana vyšel z vídeňské opery jako omámený. V hlavě mu stále pulsovaly motivy z Wagnerova Lohengrina: vznešená předehra, árie Elsy, souboj Lohengrina s Telramundem, svatební pochod... Něco takového vytvořit! Ale kdy? Uzávěrka soutěže na originální českou operu se nepříjemně blížila. A do české opery se téma hrdinných Němců nehodí, naopak. Němce musíme hubit. Dobrá, tak tedy budou Braniboři v Čechách. Ale stejně vám to nedaruju, můj národe debilní, primitivní, vlastenecký! Stvořím jednou operu k vašemu posměchu, něco, z čeho si budou dělat legraci na celém světě! Dokonce už mám i první nápěv: na na ná na ná ná ná ná...

Fandom: 
Rok: 
2011

Túra

Vylezli jsme z auta a pohlédli na horu, která byla cílem naší dnešní túry. Vršek se trochu ztrácel v mlze, ale jinak vypadalo počasí dobře a nebyl důvod nevěřit, že než to vyšlapeme, mlha se rozplyne.
Ještě si přezout pevné turistické boty, vzít si batoh, nezapomenout foťák a můžeme vyrazit. Vzhůru za dobrodružstvím!
Kopec je to teda pořádný, ale odměna v podobě krásného výhledu na všechny strany rozhodně bude stát za to. No, až na tu mlhu na vrcholu. Ale počkat, mlha se trhá, sláva!
Netrhala. Nahoře jsme neviděli nic a dolů už jsme šli v řádném lijáku.
Inu, Irsko.

Fandom: 
Rok: 
2011

Sýr!

„To snad nemyslíte vážně!“
„Pročpak by ne?“ podivil se zrzek a nazdvihl levé obočí.
„Nemůžete ho prostě nechat na pokoji?“
„To by ale nebyla žádná zábava, Harry,“ podotklo upřímně zrzkovo dvojče.
„Radši nám to ještě jednou vysvětli, jestli z toho chceš za pár let taky něco mít,“ ozval se Fred. Harry si jen povzdychl. Tohle dobře nedopadne.
„Vypadám jak ...“
„Sýr!“ Vykřikl George a zmáčkl spoušť v okamžiku, kdy se Ron objevil na schodišti.
„Ty!“ Slova mu však odumřela na rtech.

„Mám dojem, že Ron na tenhle ples jen tak nezapomene.“
„Nejenom on,“ ušklíbl se spokojeně Fred, když si prohlížel fotku.

Fandom: 
Rok: 
2011

Svatba

„Pugu?"
Pug zvedl oči, podíval se na Makrose a hlasem umírajícího odvětil.
„Ano?"
„Jsi nějaký bledý. To tě ta svatba tak děsí"?
„Sám nevím, odpověděl Pug. Katala je skvělá žena, ale pořád žena. Nevím, na co se mám těšit."
„To moc dobře znám. Cítil jsem se stejně. A to jsem se ženil osmkrát. A vždy jsem to přežil."
„Aby ne, když jsi nesmrtelný." Ale mě už nemusí čekat svoboda".
„Vždyť jsi ctihodný, můžeš cokoliv. Takže se můžeš těšit na vše, co tě jen napadne."
Tímto byl Pug poražen, na tváři se mu rozzářil zvrhlý úsměv a svižně zamířil k oltáři.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Ness

Návrat

„Próóóč by-chom sééé néétě-ěšili...,“ prozpěvoval si rozverně a značně falešně Ten druhý, zatímco nám pod chodidly ubíhala vodní hladina.
„Cyniku.“
Ten druhý nerušeně skřehotal dál a oba jsme ignorovali zamračený zelený pohled zprava i tázavě orientální o kousek níž. Na temném obzoru před námi se pohupovala důvěrně známá silueta džunky a já byl najednou za zpěv skoro rád – přestože jsem už nebyl sám, místo vzadu na krku mne začalo svědit.

Jen blázen by se vracel na loď paní Dao. A jen naprostý šílenec by to udělal poté, co jí první loď potopil. Jenže já byl Noční klub. A ten neodpouští.

Fandom: 
Rok: 
2011

Chyť si svého Pottera

„Vazeni drazi spoluobcane, sesli jsme se tu, abychom si zahrali nejnovejsi hru stoleti – chyt si sveho Pottera,“ zubi se Voldemort.
„A pravidla hry?“ pta se Bella.
„To je jednoduche. Patrej, chytej ale nezabijej,“ sklebi se Lucius.
„Ty mas co rikat, kdyz te pripravil o sluhu, nemohl si odolat,“ smeje se Severus.
„A co ty? Kdyz se te snazil pripravi o nervy...“ hihna se Bella.
„Tebe se zase pokusil pripravit o...“ zadrhne se Nott s vydesenym pohledem na Voldyho.
„Hihni hihni,“ kreni se Voldy, „ty debil, Avada Kedavra,“ culi se pan Temnoty.
„Proc bychom se netesili“ zpiva Harry pod zastiracim kouzlem.

Fandom: 
Rok: 
2011

Následky bitvy

Poznámka: Preslash. Možná.

V uších slyšel výkřiky hrůzy, před očima se mu míhaly zelené záblesky smrtelné kletby a v nose ho štípal kouř. A krev! Všude tolik krve! Vždycky věděl, že na tohle vlastně nemá žaludek.
Rodiče se k němu křečovitě tiskli. Ani jeden z nich nevěděl, co bude dál. To že si jich zatím nikdo nevšímá, ještě nemusí znamenat, že se vyhnou soudu. Možná je čeká i uvěznění…
Přesto se těšil na další dny. Potter ho zachránil z plamenů a on uhodl důvod. Z Potterových očí křičel příliš jasně.
Draco se nehezky usmál. Konečně něco, co může dát tomu hlupákovi pořádně sežrat!

Fandom: 
Rok: 
2011

Ach, ta hudba

„Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá...“ pobrukovala si Hermiona, zatímco se pokoušela o jakés takés rozčesání a usměrnění svých vlasů.
„Proč bychom se měli těšit...“ oponoval nabručeně Severus poskakující po jedné noze a natahující si sváteční kalhoty. „Jediné, co uslyším, budou řeči o tom, že tak krásnou ženu jsem si nezasloužil.“
„Prosím tě, přestaň s tím a dělej, už jsme tam měli být.“
„Já si nezačal. Tuhle melodii nemůžu ani slyšet. Brumbál ji pouští na každé učitelské poradě.“
Ve spěchu se odletaxovali na Vánoční večírek. První, co uslyšeli, byla jedna ze Smetanových oper. Jedna velice oblíbená.

Fandom: 
Rok: 
2011

Strasti života

Poznámka: Můj první samostatný drabble, tak prosím buďte shovívaví.

V našem téměř nesmrtelném životě je spousta času na přemýšlení. Vzpomínal jsem na Steva. Vždy toužil po tom stát se upírem. Jenže on netušil, čeho všeho se musí krvesajové vzdát.
Jako poloupír jsem se mohl těšit ze slunečního svitu, ale po tom, co mé tělo dostatečně dospělo, jsem musel projít trvalou proměnou a užít si svůj poslední východ slunce. Nemluvě o samotě, která nás, noční stvoření, provází. Lidské přítelkyně vydrží krátce a najít si družku mezi upíry je téměř nemožné. Spousta z nás tuto mezeru zaplnila věčným bojem s vampýry. Jenže po zavraždění Steva jsem se vzdal i tohoto potěšení.

Fandom: 
Rok: 
2011

V jídelně

Varování: Text obsahuje pár neslušných výrazů.

,,Slyšel jsi, že šéf chystá novou hvězdu Smrti?"
,,Po předchozím fiasku se divím, že do toho Impérium vloží další peníze." zasměje se stormtrooper a vidličkou od jídla simuluje Skywalkerův X-wing jak střílí na jedinou slabinu hvězdy.
,,To kdybych jí navrhoval já, tak si na něco takového dám pozor. Člověk nikdy neví, co má od těch rebelů čekat." ozval se další stormtrooper.
Najednou zaslechli ránu a rozezněly se sirény. Všichni v jídelně se zvedli a běželi na své určené pozice pro tyto situace.
Jen ti dva došli k oknu v jídelně a jeden povídá: ,,My o hovně a hovno na botě."

Fandom: 
Rok: 
2011

Sto let

Za sedmero horami a sedmero řekami v překrásném zámku obrostlém planými růžemi, v nejvyšší komnatě té nejvyšší věže seděla panna s půvabnou tváří ladně podepřenou sněhobílou ručkou.
Její šaty splývaly do záhybů, které by jistě podněcovaly fantazii ptáků nahlížejících dovnitř, pokud by to – však víte – nebyli jen ptáci.
Pojednou se celou věží počaly rozléhat kroky. Ty se přibližovaly a přibližovaly, až princ v přiléhavých nohavicích otevřel dveře do princezniny komnaty a políbil ji.
Panna rozespale otevřela blankytné oči, lehce vzdychla a pronesla: „No konečně! Když jsi říkal, že přijdeš za sto let, nenapadlo mě, že to myslíš doslovně!“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Wee-wees

Co po jméně

Vystřídala za svůj život tolik jmen, že si je ani všechna nepamatovala. Krátká, dlouhá, častá i nezvyklá. Od jisté doby měla ale určitou slabost pro Saffron.

Švihla kolenem s nonšalancí zkušeného vraha budoucích generací. Strážný tichoučce vykvikl a složil se do úhledného balíčku. Sebrat mu přístupovou kartu bylo otázkou pár vteřin. A dál už to bylo snadné.

O pár dní později už popíjela nealkoholické mojito na střeše luxusního baru na Ariel. Byl vlahý letní večer s jasnou oblohou, celou posetou čarami spalin startujících lodí. Vzhlédla k ní a ušklíbla se.
„Jen se těš, Male. Paní Reynoldsová je zase ve hře.“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Terda

Nevěsta

Nevěsta kráčela ke kostelu se šťastným výrazem ve tváři zavěšená do své matky.
„Maminko já se tak těším“ zašvitořila nadšeně.
Abys nesplakala nad výdělkem, pomyslela si její matka. Na venek se však na svou dceru povzbudivě usmála.
„On je tak úžasně pozorný, milý, dokonalý...“ rozplývala se dál nevěsta. Oči jí zářily neskonalým štěstím. To jsem si o tvém otci říkala taky, problesklo opět hlavou její matce.

Ženy vešly do kostela. Už se čekalo jen a jen na nevěstu. Ta se tetelila samým očekáváním. V předu vedle poručíka Bushe seděla schoulená postava, která prozrazovala, že kapitán Hornblower našení své nastávající nesdílí.

Fandom: 
Rok: 
2011

Proč bychom se těšili

Už je to tady, vrchol jeho kariéry. Den, na který se těšil celý život. Včera nad ránem dokonce vstal a vyklidil vitrínu, aby měl kam ukládat ocenění. A teď to konečně přišlo.
Profesor Hildenberg naslepo zašmátral po nočním stolku, shodil budík a rozsvítil starodávnou lampičku. Z okousané šňůry vylétla jiskra, která dopadla na hedvábný kobereček. Ten začal doutnat a zapálil několik papírů spadených ze stolu. Profesor vytrhl pojistku z hasícího přístroje a zjistil, že nefunguje. Záclony vzplály. Na vstupních dveřích se zasekl zámek.
Minutu před zahájením konference, která měla odvrátit akutní světové ohrožení, její hlavní přednášející uhořel.
Zemi už nezachránili.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Aries

Jarní úklid

Nejvyšší čas otevřít dům dokořán a vpustit dovnitř svěží vzduch. Zahnat hřejivým sluncem zimní chmury. Vysmýčit pokoje, strhat pavučiny, provětrat peřiny a vydrhnout podlahy. Vybrat starý popel z krbu a vycídit petrolejky. Vyleštit okna a pověsit čerstvě naškrobené záclonky.
Na stůl dát čistý zelenožlutě kostkovaný ubrus.
Vyzdobit dům březovými větvičkami, aby přinesly do domu zdraví, sílu a pohodu. Přidat jehnědy na ochranu před zlou magií a zlatý déšť jen tak pro radost. Obarvit vajíčka jako symbol nového života.
Xénie energicky vymetla z kuchyně další kupičku zrzavých chlupů. Už se vážně nemohla dočkat, až budou mít letošní jarní línání za sebou.

Rok: 
2011

Why The Hell Not

Poznámka: slash, ale nic neslušného :)
--

John nuzzled against Sherlock’s forearm, dropping light kisses around the patches.
“A three patch problem, eh?”

Sherlock opened his eyes; slowly, like a lizard in the sun.
“There is a brain in our fridge and I’ve been figuring out how to tell you.”

“THERE’S A WHA-” John hesitated, taking a deep breath, reminding himself whom did he deliberately choose as his lover.
There was always something to look forward to. And why the hell not.

“Fine,” he sighed, smiling.

“Good,” nodded Sherlock, rolling over and kissing his temple. “Because there’s also a lung and a kidney right next to it.”

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele P.M.d.A.

Koloběh života

-38 týdnů
„Miláčku, mám pozitivní těhotenský test, už se tak těším na miminko!“
-5 týdnů
„Miláčku, sotva se koulím, už aby se miminko narodilo!“
+1 týden
„Miláčku, miminko pořád leží a křičí, už aby chodilo a mluvilo!“
+12 měsíců
„Miláčku, mohl bys za drobečkem chvíli běhat, já už nemůžu!“
+3 roky
„Miláčku zařídils tu školku? Mně už z toho žvatlání třeští hlava!“
+7 let
„Miláčku, mohl bys podepsat ty úkoly?“
+15 let
„Miláčku, máte se učit na přijímačky!“
+19 let
„Miláčku, potřebuju nové šaty na maturitní ples!“
+20 let
„Mami, mám pozitivní těhotenský test, už se tak těším na miminko!“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Blueberry Lady

Mudlovské národní obrození

Varování: Sebevražedné sklony magických i nemagických předmětů.
Poznámka: Během této události nezemřel žádný domácí skřítek.

Budečské zdi se otřásaly. Pár knih začalo vážně uvažovat o smyslu své existence. Některé dokonce spáchaly dobrovolnou sebevraždu samovznícením. Některá okna litovala, že jsou obětí moderní doby a tvoří je skleněné tabule. I když okna s dřevěnými okenicemi taky zrovna nepřetékala nadšením. Jeden z domácích skřítků to nevydržel a omdlel. Svědci později popisovali, že jeho poslední slova byl zoufalý výkřik: „Já mám hudební sluch!“
Dokonce i hluchý a sklerotický děda Barnabáš musel v tom okamžiku konstatovat, že něco takového ještě nikdy v životě neslyšel.
„Slečno Kaktusová! Zapomeňte na chvilku na mudlovské národní obrození. A hlavně nezpívejte!“ umlčel konečně rozjásanou knihovnici.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Danae

Chyba

Režisér se z kulis povzbudivě zadíval na Vodníka. Jeho vlastní basista teď ležel v posteli zelený střevní chřipkou, ale naštěstí se i mezi plzeňskými činoherníky našel jeden slušný bas. Na rychlé zkoušce všechno vypadalo uspokojivě a jeho urostlá postava se na kameni uprostřed jeviště dobře vyjímala. Jen občasné zakymácení, když chňapal po rusalkách, naznačovalo, že si v roli není tak úplně jistý.
“Hou, hou, hou!” smály se rusalky a orchestr začal hrát předehru k první Vodníkově árii. Zelený muž na kameni se zhluboka nadechl.
“Proč bychom se netěšili...”
Režisér hlasitě zaúpěl. Pozvat na záskok Karla Infelda Prácheňského byla kardinální chyba.

Rok: 
2011

Takový krásný den

Venku bylo tak nádherně! Po studeném a deštivém týdnu konečně sluníčko a modrá obloha, tráva se zelenala a stromy kolem školy už se bělaly květy.
A byl pátek odpoledne. Kdo by se neradoval?
Málem přehlédla skupinku kluků, kteří se o něčem hlasitě dohadovali.
Byli to oni. Chtěla jít jinudy. Jenže...
„Hele!“ vykřikl Macháček. Vyslovil její přezdívku. Tu, kterou nesnášela.
„Ježišmarja!“
„Fůůůůůůůj!“
Něco zakřičela a utekla. Ještě zaslechla, jak se chechtají.
Oči ji pálily. Nemůže mít pokoj, ani když je tak krásně?
Mínula přízemní okno, odkud se linul zpěv. Zaposlouchala se. Byl to sbor: „Proč bychom se netěšili?“
Hořce se ušklíbla.

Fandom: 
Rok: 
2011

Stránky

-A A +A