Profesor von Drak

Fiktivní svět jednoho nejmenovaného středočeského gymnázia, kde působí Profesor von Drak, vládce obávaných Sbírek. Více viz stránky autorky.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XXXIV.

Úvodní poznámka: 

Je to tu. Desátý ročník DMD dospěl ke svému závěru.

Psalo se mi dobře, byť vzhledem k mnoha okolnostem (zdraví, výpadky internetu a jiné potíže) občas těžko. Doufám tedy, že se vám letošní výlet do páně von Drakova depozitáře líbil.

Na shledanou za rok!

PS pro hodnotitele: Téma se skrývá v panování a rozlézání se ticha, které rozděluje sny a dělí se o vládu s Danielem von Drakem.

Drabble: 

Hodina čtyřiadvacátá začíná svůj běh odbíjením porouchaných kukaček. Jasný zvuk se nese ztichlými sbírkami až ke kabinetu. Daniela von Draka však nevzbudí. Ani Vraspír nezdvihne hlavu skloněnou na prsa.
Sově pálené spadne pírko. Stěží slyšitelné zašustění prozradí náhlou absenci zvuku.
V kontrastu k předchozímu reji se ticho rozlézá do všech koutů. Nenechavými prstíky šátrá v nejmenších škvírkách. Opatrně a po špetkách sype každému z tvorů krásný sen. Kostlivci nemohou snít, a tak jim ticho dává závoje pavučin.

Svrchovaný vládce tajuplného království sní svůj sen. Ticho vládne za něj. A ráno, ráno se s ním o trošku toho panování rádo rozdělí.

Závěrečná poznámka: 

KONEC

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XXXIII.

Úvodní poznámka: 

Pro Bilkis za inspiraci.

Drabble: 

Dvacátá třetí hodina chválí Hospodina. Ve sbírkách se plaví Jonáš. Za rohem číhá velryba.
Modrá.
Zcela zcepenělý orangutan z dvacáté druhé uličky - ten zleva, prosím – kreslí na okna pitvorné obrázky.

Chechtáky.
Chechtáky.
Chechtáky.

Chechtáky.
Chechtáky.
Chechtáky.

Prší z nebe.

Sovy ve své uličce houkají. „Hú a hú a hú.“

Danielova hlava stéká jako mazut natřený na okně. Umyvadlo je jí už plné. Migréna je děvka zrádná. Daniel však nemluví sprostě.
Nadává poltergeist.

Třiasedmdesát sprostých slov za jedinou minutu.

Sprostý Poplašnák postrádá chechtáky.
Chce ptáky. Jenže ti uletěli.

Daniel jde raději znovu spát. Peněženka nepřetéká chcechtáky.

Chce ptáky. Chce chtáky.
Chcechtáky.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XXXII.

Drabble: 

Dvacátá druhá hodina odbíjí na starých kukačkách v jedenácté uličce toho dne podruhé. Daniel, probuzený před několika málo minutami, se nad nimi zastaví. Pohlédne na Vraspíra, který ho doprovází jako věrný stín, a pokrčí rameny.
„Je mi záhadou, že tyto hodiny odbíjí vždy jen desetkrát. Tolikrát jsem je přeřizoval,“ prohodí.
„Pro mne je větší záhadou, proč tu ten kýč pořád máš?“ zareaguje Vraspír otázkou.
„Proč? Kdo by chtěl hodiny, které bijí jen deset hodin? Umlčet se nedají,“ odpoví Daniel s úšklebkem.
Oba muži se na špatně bijící hodiny na několik okamžiků zahledí. Zpytavým pohledům však odpoví jen obyčejné tik tak.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XXXI.

Drabble: 

Hodina dvacátá započne smeknutím červené kšiltovky z vybělené lebky. Kostlivec Matěj se ukloní. Zatančí pár kroků valčíku. Protože však má oční otvory obráceny ke slečně Karle, vypadá jeho tanec spíše jako pokus uplést vánočku z kostlivých hnátů. Holenní kosti obou nohou se setkají v úhlu nemožném pro kosti obalené svalstvem.
Slečna Karla na nemotorné pokusy okouzlit ji nereaguje. Lebku má poněkud odvrácenou. Z jejích prázdných očních důlků zírá tma. Kostlivec Matěj však tančí dál.
Tragikomický tanec kostlivého kavalíra přeruší svým rádoby šepotem samolibý poltergeist.
„No... nic ve zlym, kámo. Ale vypadáš spíš jako idiot. I když okouzlující…,“ zašklebí se přízrak.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XXV.

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 22 Snílek

Drabble: 

Patnáctá hodina denní zastihuje Jaroslava L., Marka P. a Vraspíra mimo správcův kabinet. Marek se necítí úplně bezpečně, ale Jaroslav s Vraspírem kráčejí jistě. Staršímu z obou kantorů se neováží ublížit žádný z obyvatel sbírek a muže v kápi nechávají na pokoji už z principu.
Nedotknutelnost však mužům nezaručuje stoprocentní bezpečnost. Pravda, nikdo se je nepokusí vyhodit z okna, ale jen bláhový snílek uvěří tomu, že se jistý nejmenovaný poltergeist bude chovat slušně. Ostatně právě poletuje kolem nich a zpívá si. Hrozně falešně.

„Já sním o Vánocích bílých… Vánočním stromku zářícím...“

Je pondělí Svatého týdne a ve čtvrtek začínají Velikonoce.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XXX.

Drabble: 

Na sklonku devatenácté hodiny denní se tiše otevřou dveře do správcovského kabinetu. Vraspír vzhlédne od knihy a spatří Jaroslava. Ten tiše pozdraví.
„Přinesl jsem mu něco k jídlu. Obyčejně tu nemívá nic moc poživatelného,“ zašeptá.
„Děkuji. To vím.“ Ve Vraspírově hlase je znát pobavení, avšak ani jeden z mužů se nesměje.
„Jak je mu?“ ptá se Jaroslav pak.
„Spí. Probral se jen jednou,“ řekne Vraspír.
Danielův kolega si povzdechne. Musí domů, a tak se rozloučí a odejde.

„Jako pes, který se vrací ke hrobu svého pána,“ řekne Vraspír po jeho odchodu, ale v hlase má pochopení. Ani on nechce odejít.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XXIX.

Drabble: 

V hodině osmnácté Daniel von Drak spí. Siegfried s Jonášem honí uličkami sbírek Poplašňáka, který se v nestřežené chvilce vysvobodil ze zajetí a nyní se tropí neplechy.
Blankytně modrý zlotřilec si užívá úprk a se zvráceným pochechtáváním shazuje pronásledovatelům do cesty různé, převážně křehké a snadno se tříštící, předměty. Siegfried s Jonášem mají ruce i jiné ektoplasmatické výběžky plné práce.
Poplašňák se pokusí shodit bustu jakéhosi potentáta, ale přecení své síly; busta je přišroubovaná. Siegfried s Jonášem se přiblíží a zůstanou stát.
Mezi ektoplasmatickýma očima proběhne rychlá bezeslovná komunikace. Blankytné oči si však z dvojice vyčítavých pohledů nedělají vůbec nic.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XXVIII.

Drabble: 

Na konci sedmnácté denní hodiny se správce sbírek vrací z poslední výuky. Po dvou hodinách chemie s maturanty mu třeští hlava. Je rád, že mohl učit bez přestávky a skončit díky tomu dřív. Protře si oči.
V depozitáři naštěstí vládne hrobové ticho. Model rostlinné buňky zastaví Siegfried dřív, než dopadne. Strážný duch zmačká provinilého poltergeista do kuličky.
Daniel se doplouží do svého kabinetu. Zhroutí se na lůžko. Nevnímá, že přes něj Vraspír přetahuje deku, ani že ve dveřích kabinetu stojí Jaroslav, Marek i Siegfried. Za každého z nich někdy vytáhl kaštany z ohně a oni se teď postarají o něj.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XXVII.

Úvodní poznámka: 

Já tam žádnou matku nemám. Tedy takto.;-)

Drabble: 

V hodině šestnácté vejde Daniel von Drak rovnou o vířícího oblaku drobných kovových předmětů. Jeden z nich ho praští do hlavy. Další rány do celého těla následují.
Rozbolavělý pedagog se pokusí oblaku uniknout, ale ten ho pronásleduje na každém kroku. V tom si uvědomí, že mezi zpíváním kovových dílů slyší vřeštění.

"Zmatek matek! Zmatek matééék! Zmatek z matek! Z matek zmatééék! Zmatek matek! Zmetééék!" vřeští hlas.

"Poplašňáku!" zařve Daniel naštvaně. Matky ustrnou ve vzduchu. Potom spadnou na zem. Ozve se nezaměnitelný zvuk tříštícího se skla. Správce sbírek sevře rty. Jeho vztek se změní v rezignaci. "Ukliď to tu nebo...," nedopoví.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XXVI.

Úvodní poznámka: 

Ta šestadvacítka v názvu není chyba. Jen mi včera technické potíže neumožnily vložit napsané drabble. Dočkáte se ho v nedělním bonusu.;-)

Snad je tam téma znát. ;-) Poplašňák se totiž časem spoutat nedá.:-D

Drabble: 

V hodině patnácté stojí Jaroslav s Markem a Vraspírem u dveří na konci deváté uličky. Kolem poletuje Poplašňák stále prozpěvujíc poněkud nevhodné písničky.
"Nechceš ho vzít sebou do tunelů?" ptá se Jaroslav kysele.
Vraspír otočí hlavu k modrému přízraku. "Utekl by. Vymyká se zákonům prostoru, ani
časové tunely by ho nezadržely."
"Proč tedy straší právě tady?" zajímá se Marek.
Vraspír pod kápí pokrčí rameny. "Řekl bych, že to tu má rád."
Jaroslav si odfrkne. Fakt, že by zlovolná ektoplasmatická bytost mohla k něčemu chovat sympatie se mu zdá silně nepravděpodobný.

"Vánoce, Vánoce přicházejí. Zpívejte přátelé!" zavřeští v tu chvíli Poplašnák.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XXIV.

Drabble: 

Čtrnáctou hodinu ozvlášťňuje Siegfriedovo vyprávění o stařečkovi a jeho střečkující koze, která vyskočila na střechu kostela.
„To neudělala!“ nevěří Josefa. „Nedělej si ze mne legraci, prosím tě.“
„A próóč!? Jednou za sto let to má povolený!“ ozve se poltergeist Poplašňák.
„Sklapni!“ zchladí ho Siegfried. „Opravdu se to stalo. Potom nevěděla jak dolů a nikdo neměl tak dlouhý žebřík. Museli jsme svázat tři žebříky, než jsme milou Rózu dostali na zem.“
„Byla v pořádku?“ zeptá se Daniel a seskočí z parapetu.
„Kozu vezmi čert! Jak to, že žiješ?“ vykřikne ředitelka. „Teda, jsem ráda, ale… Nechápu.“
„Žiji. A musím jít vyučovat. Půjdeme?“

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XXIII.

Úvodní poznámka: 

Dav přízraků se taky počítá, že?

Drabble: 

Čtrnáctá denní hodina připadá ředitelce nekonečná. Stojí v nitru nejpodivnějšího místa ve škole a její podřízený vyskočil z okna přímo před jejíma očima. Strážný duch Siegfried jí navíc zabránil se z toho okna podívat.
Josefa se pod dohledem přísného ducha cítí nesvá. Siegfried to vycítí, proto začne vyprávět.
„Na našem panství byl jeden stařičký dědeček. Byl tak starý, že byl starý už, když se narodil můj děd. Staříček měl kozu Rózu a dlouhou faječku. Sedával na návsi pod lipou a Róza se pásala u rybníka opodál.“
Josefa poslouchá. Na okamžik zapomíná, že je sama uprostřed přízraků stahujících se stále blíž.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XXII.

Drabble: 

V hodině čtrnácté se Daniel von Drak potřebuje dostavit na výuku. Pomůcky pro hodinu chemie se 3. A má ovšem v kabinetě, od kterého je v tuto chvíli oddělen několika metry zelené hmoty. Není to daleko, přesto je cesta uzavřena. Pedagog nijak netouží obcházet celou rozlohu sálu.
Náhle si uvědomí, že existuje ještě jedna cesta. Jenomže tou ředitelku vzít nemůže; některá tajemství se neprozrazují.
„Milá nadřízená, prosím vás velice, počkejte zde. Siegfried se postará o vaši bezpečnost,“ požádá Daniel a začne vylézat z okna.
„Snad nechceš vyskočit z okna?! To bych ti neodpustila!“ vyhrožuje Josefa.
Jenže přesně to Daniel udělá.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XXI.

Drabble: 

Třinácté hodina stále odsýpá svůj díl písku v hodinách, když Daniel s Josefou dorazí do uličky u oken. V nejbezpečnější uličce celých sbírek se jim před očima rozestře podívaná, nad níž Danielovo obočí vyletí do výše a ta Josefina se raději schovají na vrcholek hlavy
Okna jsou ověšená girlandami nazelenalých slizových vláken. Přehrada tvořená identickými vlákny přehrazuje i uličku. Sahá jenom asi do výše kolen, přesto je pro pedagogy nepřekonatelná. Nehledě na to, že se v ní cosi pohybuje.
„Co. To. Jako. Pro. Kristovy. Rány. Má. Být?!“ odsekává Josefa. „Kdo za to může?! No, nehlaste se všichni!“ křikne do sbírek.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XX.

Drabble: 

Třináctá hodina pokračuje cestou Daniela von Draka a jeho pokulhávající nadřízené do biologova kabinetu. Nějakou dobu kráčejí tiše.
„Poslyš, vždycky jsem se chtěla zeptat, jak daleko je to vlastně do tvého kabinetu?“ přeruší zadumané ticho ředitelka.
„Ani nevím, milá nadřízená, ani nevím,“ odpoví správce depozitáře.
Josefa N. si odfrkne. „Jak to myslíš?“
„Nikdy jsem to neměřil. Ostatně upřímně pochybuji, že je to vůbec možné,“ řekne Daniel přemítavě.
„Podléhají snad rozměry sbírek přísnému utajení?!“ začne se trochu zlobit ředitelka, neboť má ráda přehled o všem, co se ve škole děje.
„Nemyslím si, milá nadřízená. Jsem si jistý, že jsou někde zaznamenané.“

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XIX.

Drabble: 

Třináctá hodina denní je probuzena rázným klapotem podpatků ředitelky školy. Rozhořčena tou drzostí odmítá vládkyni ústavu vstup do nitra sbírek. Ctihodné pedagožce Josefě N. nezbývá nic jiného než použít zvonek visící vedle dveří a očekávat příchod správce depozitáře.
Z kabinetu je to jistě k místu, kde supící ředitelka stojí, daleko. Po chvíli dlouhé stěží desetinu sekundy si Josefa dupne. Toto nevydrží jeden podpatek. Josefa zanadává.
„Dobrý den, má milá nadřízená. Jaká radost vidět vás opět v mém království,“ přivítá ji Daniel von Drak dvorně.
Josefa beze slova ukáže kramflíček.
„Únava materiálu,“ usoudí biolog. „Bohužel zde nemám ducha ševce. Postačí žvýkačka?“

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XVIII.

Drabble: 

Minuty dvanáctého hodiny odtikávají a v kabinetě za sbírkami sedí čtveřice mužů. Všichni čtyři upřeně hledí na dřevěnou špulku omotanou černou nití.
Daniel po chvíli zdvihne hlavu a podívá se do spoře osvětleného depozitáře. Zdá se mu, že ve stínech rozeznává pohyb blankytné ektoplasmy.
V tom se přede dveřmi vynoří Siegfried.
„Pěkné pozdravení, přeji, páni učitelé a pane strážče,“ osloví osazenstvo kabinetu. Když mu všichni odpoví, pokračuje. „Mohl bych vás požádat o vrácení té špulky?“
Jaroslav přistrčí špulku Siegfriedovi, který ji uchopí.
„Naše blankytná hvězdička si hrála,“ vysvětluje strážný duch. „Ve štupování fuseklí zazářila.“
„C-cože?!“ Muži propuknou v hlasitý smích.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XVII.

Drabble: 

V hodině dvanácté se nepozvaný návštěvník pohodlně usazuje na úzkém lůžku, jímž je kabinet vybaven. Naprosto přitom ignoruje Jaroslavovu zjevnou nevoli. Marek toho však není schopen.
„Co je to za nahrávky, Danieli? Tedy, jestli nejsou tajné,“ pokusí se nejmladší pedagog změnit téma.
Daniel se rozesměje. „T-to sotv-va,“ zakoktá se. „Sperma tunelových mloků. Dělal mi je jeden doktorand na centrále.“

V kabinetě se rozhostí ticho. Tentokrát rozpačité. Než ho stačí někdo přerušit, rozrazí se dveře.
Závan větru rozevlaje dlouhé vlasy profesora biologie a takřka odhalí Vraspírův obličej. Ten však stačí kápi zachytit, aby nesklouzla. Do kabinetu se vkutálí špulka černých nití.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XVI.

Drabble: 

Jedenáctá hodina denní pomalu končí a Daniel von Drak s Jaroslavem L. stále vedou svůj rozhovor o Vraspírovi. Ani jeden z nich z něj nemá radost.
V tom se na scéně objevuje postava v kápi. Než zaklepe, tak nějakou dobu stojí za dveřmi kabinetu.
„Dále?“ tázavý tón správcova hlasu prozrazuje překvapení nad tím, že někdo dokázal projít sbírkami bez doprovodu až k jeho kabinetu.
„Přeji vám pěkný den, stateční bratříčci,“ pozdravil je muž v kápi.
„I já tobě, Vraspíre,“ opětoval pozdrav Daniel.
„Co ty tady?!“ zavrčí Jaroslav.
„Přinesl jsem Danielovi nějaké nahrávky,“ odpoví Vraspír. „Pořád spolu, co?“ zeptá se vzápětí.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XV.

Drabble: 

O jedenácté denní hodině rozhovor o kataklysmatech stále pokračuje.
„To pravděpodobně jsou. Nikdo neví, ze kterého času je ústředí povolalo. I jejich označení za ghúly je v podstatě pouze pracovní,“ odpoví Markovi správce.
„Vraspír je další taková katastrofa,“ zabručí Jaroslav, ale Daniel ho dobře slyší. Povzdechne si.
„Zachránil nám život, opakovaně,“ podotkne.
„Ale taky nás do té situace párkrát dostal,“ nedá se Jaroslav.
„Ne můžeš ho vinit ze všeho. Za zhroucení tunelů Vraspír nemohl.“ Ani tato připomínka však s Jaroslavem nepohne. Daniel se začíná smiřovat s tím, že snáze postaví zámek ze vzduchu, než jeho kolega vezme Vraspíra na milost.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XIV.

Drabble: 

Na prahu jedenácté hodiny překračují pedagogové práh školního depozitáře. A zůstanou strnule stát. Markovi navíc spadne brada. Jaroslav neví, jestli se má smát nebo ne a Daniel se ušklíbá.
Kompletní kostlivci před nimi tančí v rytmu Čajkovského Květinového valčíku.
„A dost!“ zazní povel, když hudba dozní. Kostlivci se postaví do pozoru. Daniela to udiví natolik, že se přestane ušklíbat.
„Děkuji vám,“ otočí se na Sklepmistra a jeho „muže“.
„Za málo,“ zabručí Sklepmistr. „Pavouk,“ dodá a rozloučí se.
„Pavouk?“ podiví se Jaroslav.
„Pohotově alternativně vyřešíme události, obtíže, kataklysmata,“ objasní zkratku Daniel.
„Ř-řekl bych, že jsou sami takovým k-kataklyzmatem,“ poznamená koktavě Marek.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XIII.

Drabble: 

Na přelomu desáté a jedenácté hodiny pondělního dne stojí správce sbírek se svými kolegy Markem P. a Jaroslavem L. přede dveřmi do depozitáře.
„Tak tedy,“ prohlásí Daniel s povzdechem. „Řekneme těm bestiím, že jsme doma.“
„Děláš, jako by to byli vlci,“ řekne na to Marek.
„Kéž by to byli vlci. Jsou to ghúlové.“ Stín v Danielových očích ještě více ztemní.
„Opravdu si myslíš, že ve sbírkách něco sežrali?“ zajímá Jaroslava.
„Nemyslím. Jsou vázáni přísahou. Schopni toho ovšem schopni jsou. Formaldehyd a jiné konzervační látky, ani spory hub a plísní by jejich zažívání nijak neuškodily,“ odpovídá Daniel a pobaveně se ušklíbá.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XII.

Drabble: 

Na prahu desáté hodiny denní se otevřou dveře na konci deváté uličky. Vystoupí z nich postava, kterou lze označit za antropomorfní pouze kvůli tomu, že počet odstávajících částí jejího těla je plus mínus stejného tvaru a počtu jako u lidí. Další čtyři ji následují. Ani jedna z nich není člověk. Jsou Sklepmistr a jeho parta.
Správce sbírek je očekává. Na nic nečeká a hned začíná vysvětlovat.
„Jedná se o deset koster, které je potřeba shledat a složit. Foto je zde, kosti všude. Nic nesežrat.“
„Nejsme blbý!“ zavrčí vůdce postav.
Daniel mlčí. Periferním pohledem zavadí o Sklepmistrovy bicepsy a rozloučí se.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XI.

Drabble: 

Devátá hodiny míjí. Správce školního depozitáře se propracovává ke svému kabinetu. V doprovodu strážného ducha a Jonáše čistí uličky, které k němu vedou. Siegfried před sebou levituje hromádku kostí a bystrooký Jonáš pomáhá s hledáním.
Když se dostanou ke kabinetu, zbývá do začátku druhé vyučovací hodiny, kdy již Daniel učí, pouhá čtvrthodina. Rozhodne se tedy požádat o pomoc. Na mobilním telefonu navolí nepříliš používané číslo.
„Daniel von Drak. Josefe, můžeš na chvíli?“ ohlásí se.
„Von Problém má problém?“ ozve se posměšná odpověď, ale Daniel se nenechá odradit. Nastíní Josefovi situaci.
„Pošlu ti Sklepmistra a jeho partu,“ řekne Josef a zavěsí.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí X.

Drabble: 

V osmé denní hodině je správce sbírek velice rád, že právě neučí.
„Siegfriede!“ zavolá a duch se objeví. „Co se tu stalo?“
„Vybíjená. Poplašňák byl míč,“ vysvětlí Siegfried.
„Dobrovolně?!“ pozdvihne správce obočí.
„Neptali se ho,“ připustí duch. Opomene již dodat, že to byl on, kdo poltergeista dočasně zneschopnil. Nemusí. Správci je to jasné.
Jedno ovšem Danielovi jasné není. Jak shledat rozházené kosti v horizontu vlastního života. Vyšle střelnou modlitbu ke svatému Antonínovi, pomocníkovi při hledání ztracených věcí.
Na stole v kabinetě leží kytice pelyňku pravého. Plánoval ji použít jako učební pomůcku. Nyní by z ní nejraději vyrobil slavný opojný nápoj.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí IX.

Drabble: 

Sedmá denní hodina je ponořena do ticha. Duchové se skrývají ve stínech, kosti leží na podlaze, jen pavouci v deváté uličce šustí nožkami.
O dvacet pět kilometrů na jihovýchod nasedají do auta Daniel von Drak, správce depozitáře, s kolegou Jaroslavem L.
„Vypadáš spokojeně,“ prohodí Jaroslav.
„Jsem. Budu mít klidný den, žádné zkoušení, žádná písemka,“ usměje se Daniel.
Jaroslav si povzdechne. To on zkoušení v plánu má.

Spokojený úsměv na Danielově tváři zamrzne v okamžiku, kdy otevře dveře školního depozitáře. Na hlavě mu přistanou lebka a dva prsty. Nedaleko zahlédne stehenní kost.
„Já věděl, že nemám mluvit o klidu,“ prohlásí rezignovaně.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí VIII.

Drabble: 

Šestá hodina se nese v rytmu tance. Diskokoule u stropu září zeleně a zlatě. Bliká naprosto mimo rytmus valčíku Na krásném modrém Dunaji. Dvojici duchů to ovšem nevadí, neboť ani oni jej nevnímají. Klopýtavé kroky víří vzduch v uličce u oken.
Taneční mistr pohupuje holenní kostí přesně podle hudby. „Á dva tři…,“ nedopoví. Právě v tu chvíli totiž otevře oči a uvidí tanec svých svěřenců. Naštve se. Ektoplasma vystřídá působivé spektrum odstínů rudé barvy.
„Co to má jako být?! Tohle že je naostro?! Spíš na blbo, ne?!“ rozčiluje se.
„Copak my jsme oblečení?“ kontruje drze Poplašňák.
Taneční mistr pukne vzteky.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí VII.

Úvodní poznámka: 

Téma se schovává ve falešní identitě Poplašňákově nevinnosti.

Drabble: 

V pět hodin ráno jsou po celé podlaze sbírek rozházené kosti. Matějova červená kšiltovka visí na klice dveří správcova kabinetu. Klobouček slečny Karly se povaluje uprostřed pavoučí uličky. Fialky z něj kdosi otrhal a teď se válí všude okolo.
Mrtvé ticho neruší jediný zvuk. Poplašňák se svatouškovským výrazem proplouvá mezi modely buněk. Chvějící se kosti pod sebou se snaží nevnímat.
V tom mu do cesty vstoupí Jonáš. Duch má přesně takovou stříbřitě šedou barvu, jaká se od něho očekává.
„Pokrytecká nevinnosti,“ promluví na poltergeista, který se urazí.
„Moje identita je zcela v pořádku, děkuji pěkně.“ Znovu nasadí výraz falešné nevinnosti.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí VI.

Úvodní poznámka: 

Lze uznat i negaci tématu? Milý poltergeist totiž složil ódu na to, že morální kocovinu mít nemůže, jelikož nemá morálku.;-)

Drabble: 

Čtvrtá hodina sklo tříští
Sluníčko pořád spinká
Poplašňák tady sviští
Umíráček v dáli cinká

Rozpadá se kostřička
Těžká je ta písnička
Těžká, těžká je vina
Hlavu tíží kocovina

Ektoplasma proudem tryská
Radostí poltergeist víská
Elegantně vzduchem letí
Od desíti rovnou k pěti

Morálka to je slovo cizí
Já mám jinou světa vizi
Ničit, vrzat, skřípat, trhat
Lidi z oken vyhazovat

Strach do srdcí zasévati
Inkoust jen tak rozlévati
Z knížek stránky vytrhávat
Není třeba pozor dávat

Ektoplasma proudem tryská
Radostí poltergeist víská
Elegantně vzduchem letí
Od desíti rovnou k pěti

Jsem Poplašňák a jsem král!
Koukni, aby ses mě bál!

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí V.

Drabble: 

Čtvrtá denní hodina nastupuje s velikou pompou za zvuku tříštícího se skla. Blankytný přízrak splaskává do původní velikosti, ba co víc, snaží se učinit ještě menším. Marně. Do uličky v okamžiku vletí rozzuřený strážný duch.
Popadne provinilého poltergeista a natáhne ho jako žvýkačku. Následně na žvýkačce udělá uzel a hodí. Síla úderu pošle Poplašňáka skrz několik uliček. Exponáty proletí, aniž by je poškodil.
Na konci vyhlídkového letu však čeká bdělá náruč Zikmundova. Kostlivec přízrak zachytí a poválí ho mezi kostičkami dlaně. Vzniklou kouli hodí Matějovi.
Rozházené části skeletů, a strážný duch, ráno prozradí správci sbírek kolektivní vinu zápasu ve vybíjené.

Stránky

-A A +A