DMD č. 5. pro 5. 4. 2010. Téma: Jarní vábení

Obrázek uživatele Profesor

Nymfa

Poznámka: Jedná se o variaci z mého oboru. Tou nymfou myslím druh muškařské nástrahy ne hlavní postavu.
Varování: Dnes jsem měla zkoušku, tak je to značně infantilní a zavání to školou, omlouvám se.
---
Zívla. Jarní únava si konečně vybrala svou daň. Nebo spíše probdělá noc, kdy se učila na zkoušku? Popravdě jí to bylo dost jedno. Letmo mrkla na přednášejícího, potom znovu sklonila hlavu k sešitu.
Přibližně o půl hodiny později došlo k výměně vyučujících. A sešit se octl kdesi zapomenut. Ostatně na něj pro muškařské pruty a nezbytný vazačský bordel na lavici ani nezbylo místo.
Konečně jednou udržela pozornost celou přednášku. Poprvé se nenudila. Srkala nos pomalu k háčku. Ještěže ryby nemají lidské vlasy v lásce.
Ona se ovšem na lidské vlasy chytala velmi dobře. Na brýle a modré oči ještě líp.

Fandom: 
Rok: 
2010

Špatné období

Lily soustředěně poslouchala a půvabně si na prst navíjela pramínek vlasů.

„Prý to zabírá,“ zamumlal Sirius.

Jako by nemohl zabrat už něžný pohled, povzdechy, div neuletěl knoflíček z halenky nebo úsměv hřejivý tak, že jim dvěma o dva stoly dál zteplalo pivo.

„Pařez, prostě pařez,“ dolehlo k nim z nejbližšího chumlu spolužaček. Nesouhlasili často se slepičí letkou, ale museli uznat, že takovéhle chování je příšerné. Na oslavu jarní rovnodennosti asi Lily moc ráda vzpomínat nebude.

Remus se s povzdechem obrátil ke kamarádovi.

„Je mi tý holky líto. Taková snaha – a k ničemu.“

„No co, prostě bude muset vydržet do října.“

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele sigam

Volání divočiny

Sirius se snažil co nejopatrněji si sundat vrchní díl pyžama. Každý prudší pohyb mu působil jen další bolest. Záda ho pálila a svědila. Už druhou noc musel spát na břiše a sprchování se změnilo v noční můru, protože se poranění na zádech při styku s vodou okamžitě ozvalo. Ale neměl si nač stěžovat. Byl to jeho nápad.

Vršek pyžama odhodil někam v dál a pomalu se ohnul pod postel pro tričko. V ten moment vtrhl do pokoje zadýchaný James. „Merline! Siriusi, proč vypadáš jako po vášnivé noci s vlkodlakem?“

„Volání divočiny, Jimmy. Tomu neporučíš. Zvlášť ne při prvním jarním úplňku.“

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Jacomo

Poprvé

Dnes. Dnes se to stane. Poprvé.
Není to správné. Není to čestné. Kluci z klubu se to nikdy nesmí dozvědět. Ale on to musí konečně zkusit. Nemůže si pomoct.
Čeká tu na ni. Možná za to může jaro.
V tom zaslechne vrzání dveří. Uvidí ji. A ona uvidí jeho.
„Tak pojď ke mně, chlapečku!“ zavolá její hlas.
Zrychlí se mu dech. Cítí v sobě napětí. V každém kousku těla. Už nedokáže myslet na nic jiného. Teď nebo nikdy.
„Ne! Nepůjdu! Já už vám to blbý prádlo věšet nebudu!“ zaječí a vyřítí se ven.
Zkoprnělá správcová se nezmůže ani na slovo.

Rok: 
2010
Obrázek uživatele Birute

Sestřička

To ne! Nebylo to správné! A kdyby mohla, dupla by si. Nebo by se dala do pláče. Musela se ovšem pouze spokojit s větším množstvím rosy po ránu.
Měl mluvit na ni! Tedy víc. Dotýkat se jí. Ne čekat, až se ta druhá konečně uráčí a ukáže se v plné kráse.
Byla tak zmatená, dotčená a podivně bolavá. Princ neměl právo ji mást.

Zničehonic je tu jaro a objeví se ta druhá. Je mladší, křehčí, nová a tajemná.
Kéž by tomu poupátku mohla utnout mízu! Nebo by ji mohl sníst beránek!
Jak to ale zařídit, když vypučela ze stejného stonku?

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Lunkvil

Jaro ve sklepení

poznámka: Nejlepší obrana je útok...
------------------------------------------------------------------------------------------------
Ve sklepení je jedno, jak je venku. Léto jako zima, den jako noc. Některé znaky jara však ignorovat nelze. Ptačí zpěv, svědící nos…
To se pak Vzora cítí osaměle. Někdy se jí zasteskne i po Zlé betě, ačkoliv obyčejně ji chce spíš uškrtit. Diktátora sice tvrdí, že Beta teď vede ministerstvo zahraničí, musí jezdit po světě, a proto nemá čas, ale Vzora v hloubi duši ví, že to jsou jen lži, které ji mají ukolébat.
Když jeden kos sletěl k okýnku vysoko u stropu a spustil nanovo, jen si povzdechla a sesula se mezi hromadu papírů a stále ořezaných tužek.

Rok: 
2010

Chyba v přijímači

Mirek Dušín a Jarka Metelka seděli na lavičce a zaznamenávali si, kdy šli po zimě do školy poprve v krátkých kalhotech. O týden dříve než vloni!
I přes tyto radostné poznatky zde vládlo napětí.
„Jarko, mám starosti.“
„Mirku, poradím, budu-li umět.“
„Jak ona se ta děvčata teď podivně chovají a oblékají!“
„Však víš. Jarní vábení...
„Nějaký obyčej?“
„Dalo by se to tak říci.“
„ V čem spočívá?“
„Řekněme v ulovení nejlepšího... kance...“
„Vskutku? I ty plantážnice! Nejsme ve středověku, měly by se spíše věnovat domácím pracem a studiu!“
Jarka se praštil do hlavy. Tohle už bylo i na něj moc.

Rok: 
2010
Obrázek uživatele Dangerous

Chladná rána

Poznámka: Slash, Vilém/Valdemar, Valdemarův PoV, hlubší smysl asi pochopí zase jen Kleio a případně Lejdynka, protože se to vztahuje k mé fanfic na Máj, která ještě není dopsaná a zveřejněná. :) Nicméně... enjoy!
Jo a není to pro děti. :)

Rána byla ještě chladná, nicméně zima se svými krutými mrazíky již pominula. Teplo jsme si stále dokázali udržet jen pod jednou dekou a houní navrch, ale už jsme se neprobouzeli křečovitě svírajíce jeden druhého. Ležel jsem jen kousek od něho, mohl jsem se radovat, ale spíše jsem chtěl jaro proklínat. Viléme! Ještě spí.
Dotkl jsem se tmavých vlasů v jeho týle, jemně pocuchaných, na jednom konečku měl stále uvázané soví pírko, které jsem mu do nich v létě uvázal – jak je to dávno a přece jako včera…
Otočil se. Oči vyplašeně křičely. Ale v klíně jsem ucítil rozhodnou ruku loupežníkovu.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele eliade

Na co to ten Smíšek myslí?!

Bylo prvního května. Jarnímu kýči nic nechybělo. Dva postarší hobiti se rozvalovali v trávě a filozofovali o životě.
„Poslyš, Same, jak se teď vůbec máš?“ zeptal se Smíšek svého kamaráda.
„Co děti odrostly, je u nás takový klid. Večery míváme s Růžou pro sebe… To víš, jako zamlada,“ odvětil Sam a zálibně si prohlížel křivky své ženy, kypré hobitky, která nedaleko sbírala pampelišky „Jak vidím, dnešní večer bude speciální, když máme ten první máj…“
„Ale přece jen, ve vašem věku…“ nadhodil Smíšek.
„Naopak, ve stáří je to důležitý pro zdraví…“
Smíšek jen pokrčil rameny.
„Pampeliškový salát přece obsahuje tolik vitamínů…“

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Julie

Dvě

Fandom: originální, i když někde hluboka asi bude inspirace Proměnami
Poznámka: technicky vzato je to asi femslash

Přišlo jaro. Lesní tóny se osmělují. Ptáci pokřikují. Brzo se rozednívá.
Myslím na ni. Bouře tančí. Vlaštovky ve větru poletují. Světlo se rozprostírá.
Stojím sama. Větve skřípějí. Cévy se roztahují. Míza vzlíná.
Je to dávno. Roky utíkají. Vrásky se mi prohlubují. Možná nevzpomíná.
Vzpomínám. Pořád mi voní. Květy se chvějí. Nános času se stírá.
Chci zpátky. V nebi se odvrací. V pekle se smějí. Nikdo neodpovídá.
Přišlo jaro. Květy se rozvíjejí. Včely už létají. Naděje neumírá.

V náhlém poryvu přenese vítr špetku pylu z pokroucené jabloně na sousední hrušeň. Stojí tu obě už dlouho. Jejich větve se zatím nikdy nedotkly.

Fandom: 
Rok: 
2010

Dopis

Rozčíleně si odfrkl. Už zase bude jaro. Už zase bude hořet touhou. Nebude schopný dělat nic jiného, než myslet na to vábení. Na ty dlouhé opojné chvíle, na to volání, které mu znělo v srdci... Žmoulal v ruce dopis, nechtěl ho otevřít, bál se, co v něm najde. Bál se, že ho odmítne... Rozložil ho. Nemohl dále čekat, bylo to silnější než on.
Zamračeně četl, řádky mu perleťově vyvstávaly před očima. Přišlo to. Opět se mu zhroutil svět, stejně jako každý rok.
„Sire Nicolasi?“ Zavolala jedna ze studentek. „Co jste takový smutný? Snad vám zase neodmítli účast na honu bezhlavých?“

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Rebelka

Jeden pro druhého

Pravila toužebně: „Vždycky jsem si přála mít zahradní skalku s trpaslíky.“ A on tedy navlékl všem těm lidem červené čepičky, vyhnal je na horu a potom si celý večer prohlížel světýlka v jejích očích.
Pravil smutně: „Svědí mě hlava.“ A ona si ho tedy posadila před sebe a dokonale ho odkamzíkovala. Druhou rukou ho sem tam ještě stačila pohladit po vlasech.
Pravila plačky: „Zašlápla jsem babku kořenářku, Koloději.“ A on ji tedy objal a pomohl jí vyčistit si podrážky.
Pravil tiše: „Mám tě rád, Stáňo.“ A odešli spolu tedy daleko za obzor a všechno ostatní už vlastně ani nebylo důležité.

Rok: 
2010

Čas nové řeči

Náthú žil ve vesnici celý rok, ale náhle ho přepadl takový stesk, jako už mnoho let ne.
„Co tě trápí, synu?" ptala se ho Mésúa.
„Čas nové řeči mi vehnal do žil černé mravence. V noci jsem slyšel své bratry a skoro běžel za nimi. Ach matko, odešel jsem z džungle nadobro, proč mě to dál táhne zpět?"
Pohladila jeho dlouhé vlasy. „Proč jsi neběžel?"
„Jen proto, že tvůj syn utíkal se mnou a nedal se zahnat. "
Mésúa se usmála, zvedla chlapce a vysadila ho Mauglímu na ramena. „Jen jdi. Jdi za svými přáteli. Však se oba brzy vrátíte."

Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Přivolávání jara

Nevím, jak poznáme, kdy je ten den.
Ptáci jsou ještě na jihu a stromy spí. Ale něco se změní, sníh září jinak (jinak křupe, říká ona) a tehdy je čas sejít cestičkou v hradbách.
Mezi temnými jabloněmi v bělostném svahu je jedna zvláštní, a pod tou já hraju a Danele tančí. A sněhové vločky se nad námi splétají do klenby umnější než ve všech chrámech světa.
Pak ke mně Danele obrátí své bílé oči.
„Rozkvetla?“ zeptá se.
„Ano,“ řeknu jí.
A ona se usměje.
Nikdy bych jí v té věci nelhal.
A jestli jí zalže někdo z vás, zabiju ho.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Aveva

Pohledy

poznámka: Ve tři ráno přicházívá zvláštní inspirace.
varování: Nakonec z toho vylezlo víceméně cosi podobného poezii.

Říká se přece: Vše obrátí se v dobré
a tak se stane, že náhle prohlédneme.
Stáda jsou v pořádku a pole prospívají.
Drží se v povzdálí šelmy i nepřátelé.
Je štěstí pro všechny a všechno se nám daří.
Pak se to obrátí a stejně jako loni
přijde si jaro, vlaštovky odletí.
*
Říká se sice: nic nepřichází zkrátka,
však mrtvé období a my jsme jako slepí.
Zásob když ubývá tak nezbývá než věřit.
Přichází vlci, blíží se nepřátelé.
Je tu strach pro všechny, svět se stáčí ke zlu.
Pak se to obrátí a stejně jako loni
přijde si jaro, vlaštovky přiletí.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Danae

Jarní Hra

Poznámka: Realita a fikce se prolínají čím dál nebezpečněji...

Když nad Avevinou totalitou zakroužily vlaštovky a vítr zvedl vůni rašící trávy, vyhlásila diktátora Den Jarní Hry. Na paměť jednoho dávného jarního odpoledne mohli všichni poddaní na den upustit od své práce a odávajíce se hře, velebit dobrou diktátoru.
Diktátora šla v kruhu svých věrných příkladem. Ministr pro zdraví a spokojenost lidu chystal hřiště sledován jejím pozorným pohledem. Ministra financí a Šílená lingvistka poněkud nervózně očekávaly začátek hry. I zářná vzora byla pro ten den propuštěna ze své klauzury a trochu oslněně mrkala do jarního slunce. Konečně bylo všechno přichystáno. Diktátora sáhla do svého fialového měšce a odcvrnkla první kuličku.

Rok: 
2010
Obrázek uživatele Jana Varga

Plnou parou vpred!

Fandom... prezradím až na konci

„Konečne teplo, už ma tá zima nudila,“ zaševelilo dlhovlasé dievča a pozrelo na muža ležiaceho vedľa na tráve. „Ničnerobenie, povaľovanie sa, čakanie, žiadna zábava, akcia... nič. Príroda sa okolo nás prebúdza, oteplieva sa, vtáčiky spievajú, stromčeky kvitnú, zvieratká začínajú byť aktívne...“

„Fajn,“ zabručal. „Tak sa rozhýbeme trocha aj my...“

„Hm, súhlasím... Myslím, že by sme mali príchod jari dostatočne privítať...“

„A čo navrhuješ?“

„To, čo chceme obaja...“

„Áno, čo obaja milujeme, Bonnie... Pôjdeme si niečo prepadnúť...“ poláskal svoju automatickú pušku M1918 Browning Automatic Rifle. „Keď bude niekto protestovať, tak si aj vystrelím...“

„Super, Clyde... tohtoročnú sezónu zahájme vo veľkom štýle...“

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele angie77

Korejské jaro

Blaženě se rozhlédl.
„Jaro… Ty drobné radosti. Páchnoucí skládka, páchnoucí kuchyně, páchnoucí…“
„My dva taky zrovna nevoníme,“ přerušil B.J. litanii.
„Aby jo, po dvanácti hodinách na sále…“

Po chvíli už spokojeně seděli v Bažině a popíjeli.
„Skvělý ročník,“ chválil Howkey. „Jaký je recept?“
„Tvoje týden staré ponožky…“
„Proč moje?“
„Frank mi svoje nechtěl půjčit.“

Následovalo pohrdavé odfrknutí. To je jen vyprovokovalo

„Máš rande se Šťabajznou?“
„Major Houlihanová a já jsme přátelé,“ odvětil ctnostně.
„Taky jsem míval takového přítele,“ zasnil se Howkey.
„Povídej,“ vybídl ho B.J.

„Vy zvrhlíci!“
„Co ho žere?“
„Asi na něj letos jaro přišlo dřív než na ni…“

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Tess

Uprchlík

Věděla jsem, že to nemám dělat. Vždycky jsem byla Hodná holka, ale v dnešním vlahém večeru nešlo pokušení odolat.
Volali mě. Jak ráda bych byla tam s nimi, venku, pobíhala, dováděla a… a víc.
Miluji svou Rodinu, opravdu, ale dnes jsem ven prostě musela.
Ano, utekla jsem. Běhala jsem s Venkovními, hrála si s nimi. Byla jsem jejich Dámou. Rvali se o mě. Vítěz byl mohutně stavěný a černý jako noc. Ty sladké hodiny, které jsem s ním strávila…
Ráno jsem se plížila domů plná pocitu viny. Špatná, Špatná holka.
Ale potom…
Chlapcovy ruce kolem krku…
„Pejsku!“

Lassie se vrátila.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Lejdynka

Čtvero ročních dob

poznámka 1: Tohle je už čtvrtý drabble, který jsem vymyslela v koupelně.
poznámka 2: Kdo neviděl film, pravděpodobně neporozumí. Což mě mrzí za vás :( A tímto tenhle film vřele doporučuji.
věnování: Olze (ačkoli to tu nezná a asi si to sejně nepřečte), ta její nádherné, dokonalé a pozitivně alternavní konce, které pro tyhle dva vymyslela

Je jaro.
Na hoře Brokeback roste svěží zelená tráva. Dva mladí kovbojové vaří k večeři fazole. Čas od času některý z nich cosi utrousí a druhý polohlasně odpoví. Je jim dobře, v tom dubnovém tichu.
Je léto.
Ovce se popásají samy. Stan je temný, ale v nich hoří světla až dost. Jemné doteky dávají tušit nepoznanou blízkost. Křehká důvěra hřeje zevnitř. Je jim dobře, v objetí srpnové něhy.
Je podzim.
Děti na ně hledí nechápajícíma obrovskýma očima. Slzy a křik kazí vzácné okamžiky dokonalého souznění. Je jim dobře, jen když utíkají před říjnovou realitou.
Je zima. Je jim -
Deceased.

Rok: 
2010
Obrázek uživatele Lady Vader

Setkání v oblacích

Darth Vader vyšel na platformu zavěšenou v oblacích.
Byl překrásný den.
Kdyby mohl skrze svoji masku něco cítit, pak by věděl, že nadchází jaro.
Avšak pro něj nic z toho nebylo důležité, když ona stála uprostřed plošiny.
Čekala jen na něj.
Tichá
Připravená.
Vaderův mechanický dech se zrychlil. Jeho nitrem se přehnala bouře pocitů, jaké už dávno nezažil.
Byla nádherná.
Jedinečná.
Naprosto dokonalá.
Něžně, s úctou takřka posvátnou, se jí dotknul. Měkce ji pohladil.
Měl jediné přání – vzít ji ke hvězdám.
Z úst se mu vydral tlumený vzdech.
Žádná žena v galaxii se nemohla vyrovnat prototypu stíhačky TIE Advanced X-1.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Ebženka

Velká noc u Černého Chlumu

Slyšel jsem poprvé tvůj hlas, a nemohl jsem ani dýchat. Pak jsem dostal první varování. A věděl jsem, že jedné z dívek v tom temném zástupu mohu přinést smrt.
Slyšel jsem tvůj hlas podruhé, a nevěřil jsem, jak jsem mohl zapomenout. A chtěl jsem tě vidět. Stal jsem se plamenem svíce, abych v její záři zahlédl tvou tvář. Pak jsem dostal varování druhé. A pochopil jsem, že nechám-li se zaskočit, přinesu smrt sobě.
Slyšel jsem tvůj hlas potřetí. Chtěl jsem se s tebou setkat. A tys mi očistila tvář, a s ní srdce a duši.
Nebylo třeba třetího varování.

Rok: 
2010

Jarní statistiky

pozn. aut.: Možná to příliš nesouvisí s vábením, ale jakés takés jaro tam je…

„Jaro. Podle statistik ubývá počet loupeží a přibývá vražd rodinných příslušníků,“ řekl Holmes a zapálil si dýmku.
„Domníváte se, že to skutečně souvisí s jarem?“ otázal se Watson a vyhlédl z okna. Nebe bylo ocelově šedé. Mrholilo.
„Možná. Nicméně, mne zajímá spíše jednotlivý zločin než celková statistika. Jednotlivý zločin - to je záhada. Když je z toho statistika, ztrácí to smysl.“
„Hm.“
„Mimochodem, říká se, že jaro je časem lásky,“ dodal Holmes zamyšleně.
„Hm.“
„Řeknete mi, Watsone, neměl jste jít dnes s manželkou do opery?“
„Hm.“
Holmes chvíli mlčel. „Netvrdím,“ pokračoval, „že nejsem raději, že jste se rozhodl mne navštívit.“

Rok: 
2010
Obrázek uživatele Brygmi

Po jaru

A bylo jaro. Začalo to na jaře. A pokračovalo létem, podzimem, zimou... Už to bylo několik let. Stále se neomrzeli, stále se zbožňovali. Každou noc usínali pevně přitisknutí k sobě, pravidelný rytmus srdce i oddechování je vzájemně ukolébalo. Minuty, hodiny, dny, co na tom záleží. Společně běhali po lukách, byli na lovu, společně snili, společně... žili.
„Jenže co bude dál?“
„Jak... co bude dál?“
„Co bude... po jaru?“
„Zemřeme.“
Neměl strach. Tentokrát věděl, že po jaru bude konec pro ně oba. Už žádná vábení, žádné pošťuchování se v trávě, žádné další hry. Bude konec Sultána i Tyrla. Nezbývá než výt.

Rok: 
2010

DMD č. 5. pro 5. 4. 2010. Téma: Jarní vábení

Téma pro 5. 4. 2010: Jarní vábení
Toto téma bude uzavřeno 5. 4. 2010 v 23:59.

Na této stránce můžete sledovat statistiku bodů.
A tady pro změnu fandomový seznam od Ave.

Kdyby byla někde nějaká chyba, hlaste se, ať někomu neukřivdíme:o).
V případě nejasností konzultujte Pravidla.

Rok: 
2010
Obrázek uživatele Kleio

Hrdliččin zval ku lásce hlas

Varování: obsahuje hormony, takže minimálně 13+
Poznámka: Začátek textu patří panu Máchovi.

Za růžového večera
pod dubem sličná děva sedí,
se skály v břehu jezera
daleko přes jezero hledí.
Hluboký dech jí ňadra zdvíhá. S temnými vlasy si vítr pohrává, její oděv více odhaluje než zakrývá, srdce buší, oči planou. Na milence čeká. Jarmila krásná, anjel padlý, v májové trávě vzdychla.
„Ach nejde! Kde Vilém můj?“
Byl pozdní večer, první máj… Láskou mřela příroda veškerá, halila vášnivé milence do šera. Do kůže prsty mladík zarývá, pro nějž doposud láska tajemstvím velkým byla. S očima přivřenýma polibky přijímá na místech, kterých se doposud jen jeho vlastní ruce dotýkaly.
Čert vem milenku.
„Hynku!“
„Viléme!!“

Fandom: 
Rok: 
2010
-A A +A