Realita

Nejhorší zážitek

Fandom: 
Drabble: 

Au, hrome… Něco mu asi spadlo do oka. Zkusil oko promnout, ale nepomohlo to. Času je málo a on aby se crcal s neviditelným smítkem někde pod horním víčkem.
Přetáhl víčko přes spodní a zdálo se, že se protivné cosi zachytilo vně oka.
Honem, rychle doobléct, ještě rukavice a helma.
Úleva netrvala dlouho. Něco ho zase začalo svědit a dokonce nepříjemně píchat. Bylo to horší než před tím. To nebylo smítko. Zřejmě si do oka natáhl vypadlou řasu ze spodního víčka.
Méně vhodný okamžik si ta řasa vybrat nemohla.
Při startu rakety si fakt nemůžete sundat helmu a oko promnout.

Obrázek uživatele Lejdynka

Svázat vítr

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NENÍ to agitka, klid.

Drabble: 

Člověk je otrokem přírodních sil, a Země samotné. Bojí se deště, zimy, vedra, hurikánu, povodně, nedostatku zdrojů. Je snadné válčit, zabíjet, soupeřit o pár černých kapek, kus zeminy, prostor pro těžební věž. Je ještě snadnější zmáčknout červené tlačítko pod pohrůžkou výzkumu jaderné energie. A nejsnadnější je myslet si, že možnosti dávají svobodu. Naopak. Čím více možností, tím svázanější mysl. A nakonec nezůstanou žádné další možnosti.

Větrná elektrárna dávivě pohlcuje proud severního větru, krade jeho sílu, hbitost, živost. Přetavuje ji v čistou energii, navěky spoutanou, uzavřenou do měděných drátů.

Naoko past. V řetězech podzemní rozvodné sítě je však... svoboda nové volby.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Run Boy Run

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnováno všem outsiderům.

Drabble: 

Když Brázda s Kulhánkem minuli šatnu a vysmahli na hřiště, zůstal Michal ještě chvilku schovaný. Skoro nedýchal. Krčil se v koutě na lavičce a koukal, jak se v paprscích slunce, pronikajících drátěným pletivem, vznáší prach. Smrdělo to tu. Potem, školní zatuchlinou a ponížením. Tím hlavně.
Brázdův smích - jako když střílíš z kulometu - bylo slyšet z bezpečné dálky. Třeba to dneska zvládne.
Proklouzl chodbou a se srdcem až v krku vyběhl na dvůr.
A tam stála.
Jejich kola.
Inspirace přišla naráz. Dva rychlé škuby za řetěz a pak už jen běžel. S rukama od šmíru. A duší plnou totální, blažený svobody.

Závěrečná poznámka: 

Pro úplnost - všichni tři existují. Zatímco Michal má dva diplomy a mega smysl pro černý humor, dvé šikanujících imbecilů to o sobě nemůže tvrdit ani ve snu. Brázda se stále směje jako kulomet. Stejně je sranda, kam ty spolužáky ze základky život nakonec zanese...

Člověk je jen primitivní lidoop

Fandom: 
Drabble: 

Člověk chce vždy to, co nemá, že? Člověk nikdy není spokojen, chce mít to, co má jiný a ten jiný by chtěl mít to, co má on. Člověk chce vždy to, co dělat nemůže, místo dělání milion zbylých věcí, co dělat může.

Člověka svazuje řetěz, řekněme spíš řetízek toho co nemůže. Přesto ho obklopuje nekonečně mnoho věcí povolených. Člověk se soustředí na to, co nemůže. Na ten malý řetízek namísto velké svobody co se kolem něho vznáší. Člověk vždy hledá způsob jak to nejde.

A tahle věc, která naprosto postrádá logiku, je jeden z důkazů, že člověk je primitivní lidoop.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Jako dámy v Číně

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Orgyně a Sosačky: Vy mě vůbec nevidíte.

Varování: Drabble se zabývá situací naší doby. A ke všemu je ve verších.

Drabble: 

Probublává voda zdola
prošlapanou podrážkou.
Z kalhot trčí prdel holá,
osypaná vyrážkou.
„Předvádíš se mužům, ženám,
to tě zadek nezebe?"
Zebe strašně, jenže nemám
vůbec nic už na sebe.
Víc mě ale zebou nohy
v mokré břečce sněhové.
„Boty," prosím všechny bohy,
nevzmůžu se na nové.
Ptám se, ptám se přátel, zdali
dealera by třeba znali
na trhu čer- chci říct, jiném,
co své zboží sehnat umí
a má mezi heroinem
čtverec podrážkové gumy.

Však hle, sňato prokletí!
Boty koupíš - pro děti!
Obouvám se ve vteřině,
ač mám slzy na lících...
Budu jako dámy v Číně
ťapkat v dětských střevících.

Závěrečná poznámka: 

A takové hezké dvojverší jsem musela vyhodit kvůli přetečení rozsahu, fňuk.

Obrázek uživatele Esti Vera

Nepřekonatelné

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dnes zas trochu nevážně. Kdo uhodne před koncem? :)

Drabble: 

Jsme nepřekonatelné. Přineseme ti nové možnosti, nové výzvy i svobodu, kterou ti nikdo jiný dát nemůže. S námi se nemusíš bát, protože žádná překážka není příliš velká. Budeme stát při tobě, ať se děje cokoliv. Možná si na nás nevzpomeneš, jak je rok dlouhý, ale pak přijde ta chvíle… a my zachráníme situaci. Nechceme samozřejmě znít nijak nafoukaně, neboť pýcha předchází pád a namyšlenost zkázu, ale s námi pády ani zkáza nehrozí, naopak! A kdyby to snad nestačilo, vzpomeň si, jak těžko ti bez nás loni bylo, když v Krkonoších napadl sníh... Zkrátka a dobře, milé auto, řetězy jsou základ.

Obrázek uživatele kytka

Miloušovo nadání

Úvodní poznámka: 

Mám za to, že tohle nebylo zadáním myšleno, takže nesoutěžní.

Drabble: 

Dědeček řekl, že se už na Milouše nemůže ani podívat a že nechápe, k čemu je nám vlastně dobrý. Nato teta Kateřina pravila, že Milouš kupříkladu velice dobře bruslí.

Je docela dobře možné, že v tom má pravdu, nedovedu si však při nejlepší vůli představit, k čemu je bruslení v jeho pozici užitečné. Doktor Vlach nicméně odtušil, že z nepříjemného tématu umí Milouš vybruslit takřka dokonale. "To jste udeřil hřebíček na hlavičku," zaradovala se teta Kateřina, dědeček však zabručel, že bohužel ne doslova.

Nato se doktor Vlach nečekaně rozhovořil o barbarských zvycích jakéhosi indiánského kmene, myslím, že to byli Komačové.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

Strastiplný den

Fandom: 
Drabble: 

Pomalu se šeří. Nepohne se ani větříček, okna jsou zabedněná. Nezapraská oheň v krbu, je tam temno a studeno. Bída.

Pomaličku již ztrácí naději. Nepřijdou... nepřijdou.

Hlady zmírá, vědomí pomaličku odchází, končetiny neposlouchají, energie se pomalu vytrácí z drobného těla...

Ha! Dveře!

No konečně jste doma, víte, kolik je hodin? Já tady UMÍRÁM hlady!!!! Zhubla jsem nejmíň o půl kila, co jste tu nebyli! Koukněte, tady a tady a tady mi VISÍ KŮŽE!

Kůže ti visí, protože jsi tlustá! A co ty granule v misce? Kdo je za tebe bude jíst, no"?

Pffff. Granule nechci. Sežer si je sám.

Zíííííííív.

Obrázek uživatele Tajiš

Den bez aut

Fandom: 
Drabble: 

Když člověk jede do Izraele, měl by počítat s lecčím. Málokoho však napadne, že by se měl vyvarovat sedmého dne v měsíci Tišrei. Podle našeho kalendáře nastává toto datum v druhé polovině září, ale každý rok je trochu jinak položené. Je to totiž svátek Jom Kipur, což znamená nejen půst, ale i vyšší úroveň šábesu. Celá země se zastaví a přestane fungovat. Ani jedno auto, kromě záchranek, se nehne. Lidé vyjedou na kolech, kolečkových bruslích a koloběžkách na prázdné silnice a užívají si dne. Mimo to, že se nesmí jíst, je to vlastně docela fajn svátek, ale autobus fakt neseženete.

Obrázek uživatele Esti Vera

Jen zamotané osudy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: pochmurné, smrt

Drabble: 

Desítky dnů bez jídla, organismus vyčerpaný, kůže zašedlá. Kruhy pod očima a žaludek na vodě. Není to půst s cílem posílit vztah, není to dieta s cílem zhubnout. Je to dobrovolné utrpení, přijímané stigma, snaha bezbřehou bolestí bojovat za pravdu. Pročítám příběh za příběhem, marně pátrám po nějakém, který by nekončil prohrou. Jenže co je prohra? Je prohrou smrt vysílením, pokud je přijatá dobrovolně? Obětovat se znamená prohrát? Je jejich smrt vítězstvím nezdolného ducha, nebo lehkomyslným zahozením daru, který jsme dostali? Nevím, netuším, místo odpovědí jen zamotané osudy. Pedro Luis Boitel, Pavel Wonka, Potti Sreeramulu, Ebru Timtiková. Všichni po smrti.

Závěrečná poznámka: 

Pedro Luis Boitel byl kubánský disident, zemřel po 53 dnech protestní hladovky proti komunistickému režimu v roce 1972.
Pavel Wonka byl český disident, který zemřel roku 1988 ve vězení. Jedním z důvodů bylo kromě zanedbání péče i držení hladovky, podrobnosti se nepodařilo dohledat.
Potti Sreeramulu byl indický revolucionář, bojovník za nezávislost regionu Andhra. Zemřel v roce 1952 po 56 dnech protestní hladovky.
Ebru Timtiková byla turecká advokátka. Zemřela loni, hladovku za spravedlivý proces držela 238 dnů.

Obrázek uživatele Tajiš

Síla vodního živlu

Fandom: 
Drabble: 

Když průvodce jede se skupinou do jiného města, musí si dávat pozor, aby turistům vysvětlil veškeré záludnosti cizího města. Musí počítat s tím, že mezi turisty jsou lidé, u kterých schopnost přemýšlet podlehla úplné atrofii, pokud vůbec původně byla. Může si myslet něco jako „Co se může stát v takových Karlových Varech? Jezdí tam turisté už po staletí. Musí už být absolutně blbuvzdorné“. Ha! Co se stane, pokud máte ve skupině lidi, kteří ochutnají vodu ze všech pramenů, které potkají na cestě? Kdy se probudí síly v jejich pozadí a potáhnou je na záchod? V autobuse, v zácpě cestou zpátky.

Závěrečná poznámka: 

Dnes jsem ve Varech byl a měl flashback z doby před coronou.

Obrázek uživatele Lejdynka

Proč se nesměješ?

Fandom: 
Drabble: 

Požár mysli.

Zvrácená, shořelá duše.

Každý den někdo umře, dneškem počínaje.

Každý den se propadá hlouběji a hlouběji do šílenství.

Léky. Spousta léků. Když člověk jí dost léků a pije dost alkoholu, zapomene.

Prší. Jako na pohřbu.

Z černých deštníků je jediný barevný, jako duha, všechny pruhy se slévají do jedné velké halucinace.

Pod stromem leží muž, vedle hrobu, s rukama sepjatýma, z úst mu visí jazyk, červený jako úsměv srdcového krále.

Rozmazaná omítka na obličeji mrtvého. Pohřební líčení připomíná masku.

Je hrob prázdný, je v tomto světě?

Je to on?

"Chceš vědět, odkud mám ty jizvy"? zašeptá herec Jokera.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Kilián

Drsná pošta

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro pochopení je třeba vědět, že schránkou zmíněnou v drabbleti myslím tento "typ schránky"

Drabble: 

Byla tuhá zima a rampouchy rostly odevšad. Mimo jiné i na naší schránce. Smáli jsme se, poněvadž to vypadalo, jako by jí vyrostly zuby.

Úsměv nám měl ale z tváří brzo zmizet...

Zazvonil pošťák, ruku od krve. V očích měl děs a chvějivě zašeptal: "Vaše schránka..." Nedomluvil, ale začal se třást a zmenšovat, až před námi stála další schránka, která vydávala zlověstné zvuky a řinčela rampouchy. Zabouchli jsme dveře a mohli se jen zděšeně dívat oknem jak naše schránka (a bývalý pošťák) kousají stále více lidí a ti se kvůli tomu také mění v schránky.

Došlo mi to.

Nemrtvá schránka

Závěrečná poznámka: 

Asi si uzurpuji titul za Nejpatetičtější užívání kurzívy a možná i Nejpatetičtější užívání tří teček...

Obrázek uživatele Ampér

Maloměstská romance

Fandom: 
Drabble: 

„Pan Novotný se dosud nevyjádřil,“ rozčilila se paní Králová.

„A kdo dostal nápad zvát ho na obědy,“ zareagoval její manžel. „Ty, protože je to vhodná partie pro naši Julču. Já mu dnes promluvím do duše.“

Po obědě se oba pánové šli projít do parku. „Tak vida,“ prohodil starší z nich poté, co zahlédli svatbu. „Mladý Kolář si bere Lídu. A kdy vy začnete s manželským životem?“

„Brzy, to slibuji,“ odpověděl tázaný a divil se, proč mu jeho protějšek gratuluje.

Za pár dnů obdržel pan Král telegram a četl: „Plním svůj slib. Slavím zásnuby s Kamilou, dcerou místního starosty.“ Dál nedočetl.

Chyť ho!

Fandom: 
Drabble: 

,,Chyť ho! Vidíš jak je nalitej? Je schopnej odejít do lesa a už se nevrátit!"
Běžela jsem, co mi síly stačily. Několik metrů přede mnou běžel černovlasý, čerstvě ženatý, mladík. Na to, že byl opilý, běžel o hodně rychleji než já, za to může moje nesportovní postava.
Po cestě jsem popadla klacek a mrskla mu ho přímo pod nohy. Ženich mé nejlepší kamarádky šel k zemi.
,,Co děláš?" vykřikla a přiběhla rychle k němu.
,,Ty blbko, vždyť to je můj bratranec Jára," usmála se.

,,Tvůj ženich nejspíš vytuhnul v posteli posetou růžemi mezi tím, co ty mě tady nutíš běhat."

Obrázek uživatele Tajiš

Dřevěná letadla

Fandom: 
Drabble: 

Občas proto, aby něco fungovalo, musí to vypadat, jako kdyby to vytvořili domorodci věřící v cargo cult. Nový dron Smellicopter je přesně takový případ. Má totiž za úkol hledat zdroj zápachů. Sám dokáže rozpoznat vůni a automaticky se pohybovat jejím směrem. Používat se může pro hledání nebezpečných látek či předmětů (jedů nebo bomb). Jak toho může docílit? Pro navigaci používá dron kameru, pro vyhnutí se překážkám infračervenou kameru a pro rozpoznání vůní čidlo vyrobené z pravých motýlích tykadel. Dron v podstatě imituje chování pravého motýla s pomocí talismanu vyrobeného z mrtvého motýla. Železný motýl potřebuje obětovat pravého motýla, aby fungoval.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele hidden_lemur

Motejl

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Díky, Kubo.:D

Drabble: 

Ta věc mě fascinuje. Úplně cejtím, jak mi při pohledu na ni škube v lopatkách. Je to docela jinačí věc, než ty, co tu obvykle potkávám. Nebo ty, co mi Dvounohá dává do misky. Tahle je mnohem barevnější.
Klouzavou lesklou podlahu protíná pruh slunečního světla a ta věc sedí přímo uprostřed. Občas se pohne. Dráždivě.
Je to instinkt - tělo se napne jako pružina, sníží těžiště a přesune váhu dozadu. Věc čeká. Vůbec nic netuší. O další zlomek vteřiny je to jedno - poslední, co uvidí, je beztak vnitřek mojí tlamy.
Poznámka - jdu se napít. Motýli chutnají stejně hnusně jako kuchyňský moli.

Obrázek uživatele Lee

Chytila jsem na pasece motýlka

Fandom: 
Drabble: 

Každé stvoření může vydržet jen to, co mu bylo dáno. Některé květiny zničí sucho, některé stromy sekera, motýlu zabrání v letu neopatrný dotyk, myši se otráví, kotě se utopí, člověk je krutý. Na to umírá. A není to počátek hříchu, ale důsledek, jako otrávená krev z rány. Protože jsi to učinil, nechť je země prokleta. Lid nečistých rtů poskvrňuje, co přijímá i co dává. A skutečně bychom se museli zničit.
Ale nakonec právě člověk - jedině člověk - v Bohu - jedině v Bohu - mohl vydržet všechno, mohl ustát člověka, takže Jeho krev zemi uzdravila, ta jediná, která nevolá ze země, ale zemi.

Obrázek uživatele Tajiš

To vám teda děkuji!

Fandom: 
Drabble: 

Nejhnusnější pocit je asi vděčnost. To je totiž pocit, který musíš cítit a vyjadřovat. Předci ti darovali, věnovali, snažili se a přivezli a máš tu krabici a nemáš odplatu. Voláš, děkuješ, říkáš, jak je to dobrý, užitečný a krásný. Když jsi uražený, tak je to diametrálně jiné. Tento nádherný pocit si užiješ! Zapomněli! Nezavolali! Nepoblahopřáli! Ani si mě nevšímají! Nehledají mě! Nechybím vám!? Mohli jste aspoň poslat zprávičku?! O dárku nemluvím! Nic od vás nechci! Jsem uražený! Jak mohli! Předvídal jsem to! Znám je! Seru na ně! A najednou – překvapení! A zase musím být vděčný. Rezervuju si právo být zapomenut!

Dechovku?

Fandom: 
Drabble: 

,,Sebranka by tam mohla zahrát."
,,Kdože?"
,,Sebranka, ta dechová kapela."
,,Dechovku? Ale notááák, vždyť u dechovky všichni usínají."

,,Koho bys doporučil ty?"
,,Bilí Ajliš, poslouchá ji i moje vnučka."
,,Ta by zařídit šla?"
,,To asi ne, ale ještě se zeptám Marušky."

,,Koho tam máš dál?"
,,Bítls?"
,,Nerozpadli se někdy v sedmdesátkách?"
,,Třeba by se kvůli nám dali zase dohromady!"

,,Co třeba Miro Žbirka?"
,,Miro? Tak ten vyšel z módy už před třiceti lety!"
,,Michal David?"
,,Toho Maruška nesnáší! Když byla malá, nepouštěli jsme nic jiného."

,,Možná bych nakonec vzal tu Sebranku."
,,Taky si myslím, tuhle debatu jsme si mohli odpustit."

Obrázek uživatele Tajiš

Spirála života

Fandom: 
Drabble: 

Je obecně známo, že malé děti si většinou nejvíc rozumí se starými lidmi. Já osobně si to vysvětluji tím, že ti i oni jsou od toho nejdůležitějšího ve stejné vzdálenosti. Jedny to ještě čeká a ti druzí to už mají za sebou. Jedněm je to ještě jedno a těm druhým už taky. Mohou spolu konverzovat na stejné úrovni, bez toho, aby to někomu připadalo trapné, dětinské nebo stařecké. Nemají nic jiného na práci než si užívat svět okolo a těší je každý další prožitý den. Je to přece další den, který si užijí. Jsou na sousedících bodech nekonečné spirály života.

Obrázek uživatele Marek

Koloběh života

Fandom: 
Drabble: 

Všichni ti vždycky říkají, co bude. Až půjdeš do školky, až půjdeš do školy, až se naučíš číst a psát. Postupem času se to nemění. Až ti bude patnáct, až ti bude 18. Až budeš dospělá. To, že je ti 18, totiž neznamená, že jsi dospělá. Pořád to pokračuje a všichni ti pořád něco slibují. Až si najdeš práci, až se vdáš, až budeš mít děti. Pak začneš slibovat i ty a Uroboros se zahryzává do svého ocasu. Litanie osudu pokračuje. Až budeš v důchodu. Až budeš zas malá a stará. Tak? To nikdo nidky neví, přesto slibujeme všichni dál.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Nekup to

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pokrok nezastavíš.

Drabble: 

Kdyby vám někdo neznámý na ulici dal do ruky tuhle věc a chtěl, ať ji identifikujete, vsadím se, že to nedáte. Je to plastové, zběsile barevné a jsou v tom díry.
"No, ono JE to sice trochu dražší," dí prodavačka, "Ale má to pohybový čidlo s projektorem a tady násypku na granulky, ono to podle výzkumů stimuluje loveckej instinkt vaší kočky. Stojí to jen dva tisíce. Ve slevě," zdůrazní.
"Aha, tak děkuju."
Jdu domů.
Kuba si v kuchyni radostně čutá s kuličkou z výplně balíku, totálně šťastný, že mě vidí.
Dám mu granulku. Jeho lovecký instinkt je, zdá se, saturován.

Obrázek uživatele Tajiš

I see no people

Fandom: 
Drabble: 

Budoucnost nastává ještě dříve, než jsme to měli v plánu, a člověk neví, jestli takovou budoucnost chtěl. V Singapuru se třeba začalo vyrábět první kuřecí maso, které nikdy nebylo součástí kuřete a je vyrobeno v automatizované laboratoři skoro bez účasti člověka. Hned vedle v Číně KFC spustilo samořiditelná vozidla, která fastfood prodávají na ulicích a nepotřebují personál. V Jižní Koreji se zase úspěšně testují bezpilotní taxi drony, a to nepočítám poštovní drony a vzducholoď Amazonu. Spolu tyto vynálezy dávají automatický řetězec výroby a dopravy jídla, který k funkci skoro nepotřebuje lidi. Hlavně abychom neskončili jako dálkově řízení živí švábi Calmbot.

Co na to říct?

Fandom: 
Drabble: 

„Maminko, proč má babička vyndavací všechny zuby a já jen jeden?“
„Protože babička už je velká.“

„Maminko, babička je tvoje holčička?“
„Jak jsi na to přišla? Babička je přece moje maminka.“
„Tak proč je teda menší než ty?“
„Staří lidé rostou už jen do země,“ zasměje se babička slabá jako věchýtek.
Holčička nad tím dlouze přemýšlí.

„Maminko, kde je babička? Vyrostla do země?“
„Babička odešla do nebe.“
„Do nebe můžou jen malinkatý lidi? Menší než miminka? Až budeš zase malá, taky odejdeš do nebe?“
„Proč malá?“
„No aby ses vešla do tý kulatý krabice.“

Jak vysvětlit dítěti, co je kremace?

Obrázek uživatele Tajiš

Umění breptu

Fandom: 
Drabble: 

Málokdo dokáže používat řeč jako zbraň a ještě méně lidí dovede ozbrojit své breptání, a přitom je to jedna z nejefektivnějších verbálních zbraní. Ideální metoda pro vypojení lidských mozků. Mozek je natolik zaujat zpracováním informace, že bude souhlasit s čímkoliv, pokud se mu to nabídne ve správnou dobu, a jen potom se zabývá tím, co se vlastně řeklo. V době, kdy zpracuje vše, co bylo řečeno, je souhlas už neodvratný.
Breptáním lze taky zpomalit libovolný proces do nekonečna, jelikož každá jeho fáze se bude projednávat bez konce.
Sebejisté breptání může být považováno za vysvětlení jakékoliv situace. Bonus za vymyšlená slova!

Obrázek uživatele Lejdynka

Vzkaz pro ty, co neslyší

Fandom: 
Drabble: 

Milí rodiče.

Nevíme, jak začít tento vzkaz, ale na tom asi nezáleží.

Je totiž možné, že nás stejně neuslyšíte.

Vidíte v nás jen děti, co hloupě žvaní, neznají svět, nemají přehled, nevědí nic o tom, jak věci fungují. Jsou naivní.

A je jedno, jestli jsou nám tři roky, třináct, nebo třicet tři.

Dáváme vám tisíce a tisíce šancí, pořád dokola.

Protože si myslíme, že se to zlepší.

Protože věříme, že se to zlepší.

Protože chceme, aby se to zlepšilo.

A vy to určitě také chcete.

Prosím, poslouchejte nás.

***********

Jdi ty, brebto. To přece nemohlo bejt tak hrozný.

***********

JE to hrozný.

Horší než kocovina

Drabble: 

Bolí mě hlava a je mi špatně od žaludku, ale vysílání musí začít. Dneska to je k nám domů.
Takové ty obecné fráze na začátek, oslovení, pozdrav, poděkování, to zvládnu. Ten jeden přežblebt se snad ztratí.
Odpovídat na otázky? Dokonce se to vysílá v přímém přenosu? To není na záznam?
Jak mám stručně a jasně tak na honem vysvětlit podstatu těch vědeckých experimentů?
Co mi nejvíc chutná? Mám co dělat, abych udržel žaludek v klidu a vy se ptáte na jídlo! Zatracenej stav beztíže...
Čeština je třetím jazykem světa, který zazněl z vesmíru. Snad jsem jí svou indispozicí příliš neublížil.

Závěrečná poznámka: 

Vladimíra Remka trápila po dobu jeho pobytu ve vesmíru žaludeční nevolnost způsobená stavem beztíže, kterou na rozdíl od ostatních kosmonautů otevřeně přiznal, a kvůli hluku v kabině nemohl zejména během prvních nocí spát. Navíc po více než roce v ruském prostředí byl pro něj rozhovor o letu a prováděných experimentech v češtině obtížný, občas těžko hledal správná slova. To všechno se na jeho vystoupení na tiskovce vysílané československou televizí projevilo.
Ruku na srdce - kdo z nás může s jistotou tvrdit, že by to zvládl líp?

Obrázek uživatele Šmelda

Časový posun

Úvodní poznámka: 

Praha, 965 nebo 966

Drabble: 

Město Frága je vystavěno z kamene a vápna a je v zemi Bújima největším městem co do obchodu.
Místní lidé jsou občas laskaví a k snědku mi nabízeli skořicové sladké pečivo pečené na silné tyči, které se dá koupit všude.
Kromě místních obyvatel město oplývá návštěvníky ze zemí Anglů i z říše Liao. Zejména na ně se místní těší, po mně dívali se divně.
Zvláštní mi přišel způsob, jakým místní platí. Za jeden kírát směňují deset šátečků z lehké látky, které nejsou než k placení. Když jsem ale toužil také proměnit své mince, dali mi šátečků jen šest.
Zvláštní kraj

Závěrečná poznámka: 

Inspirováno cestopisem arabsky mluvícího židovského kupce Ibrahima ibn Jákuba, který v šedesátých letech desátého století navštívil mimo jiné Čechy a podal nám o nich zprávu, ze které se mimo jiné dozvídáme, proč se v češtině nazývají finanční transakce podle plátna.
Ibrahim svůj cestopis nepsal v první osobě, tak snad mi odpustíte malou historickou nepřesnost (na ty velké se ani neptám) kvůli dodržení pravidel.
Město Frága je Praha, země Bújima jsou Čechy (Bohemia), ale vlastně i Česko, neboť Ibrahim podrobnosti nerozlišoval a psal, že Bújima končí až u města Kráková. C
Co jsou zač ti Rusové, nevím, Ibrahim rozlišoval Slovany a Rusy, tak není nemožné, že by těmi Rusy byli seveřané ("vikingové"), kterým se na východ od nás (kde založil pár států) říkalo právě Rusové.
Kírát je pak mince, na kterou Ibrahim přepočítával ceny.

Obrázek uživatele Rorico

Čas je relativní

Fandom: 
Drabble: 

20:10
"Ne, neber mi to! Utíkej pryč, no tak!"
"Tak ho nech, chce si jen hrát."
"Jenže krade nůžky. Ale on brzo vytuhne."

21:30
"Už má zase metr. Vrať to!"
"Asi se mu vážně budeš muset věnovat..."
"Však jo, budu s ním chvíli blbnout, utahá se a odpadne."

23:10
"NÉÉÉ ta látka byla konečně tak dobře narovnaná!"
"A cos čekal."
"GRRRRRRR já tě proženu. Jak to, že ještě nespíš?!"

0:35
"Už spí?"
"Jo, zalomil to nahoře na křesle"
"Uf no sláva. To by člověk nevěřil co musí podstoupit, kvůli ušití kusu kostýmu s kocourem v domácnosti."

Závěrečná poznámka: 

Ušít středověkou nohavici je normálně záležitost na dvě hodiny max. Dnes jsem byl rád, že jsem stihl alespoň střih :D

Stránky

-A A +A