Realita

Obrázek uživatele Furfante-Celestiale

Sežrán spasitel

Byla malá a netoužila po ničem jiném, než že změní svět. Přizpůsobí ho k obrazu svému, na stromech porostou místo jablek bonbóny, už nikdy nebude muset jíst brokolici.
Když rostla, její sen se zdokonaloval. Ztrácela tak ony dětské kouzelné sny.
„Doháje, to je podělaná zima!“ procedila mezi zuby a posunula hůl o kus dál. Již týden tomu je, co se rozhodl tým podniknout výpravu na záchranu ledních medvědů. „Co to? Jé, ten je nádherný…“
Na kolik okamžiků dokáže pohled omámit?
Tři vteřiny! Hladové zvíře se vrhlo po teanegerce. Na kusy ji rozcupovalo.
Dosáhla svého, spasila medvědí rodinu, alespoň pro dnešek!

Fandom: 

43.7594444N, 11.2651153E

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vybrala jsem tohle, protože teď mi připadá náš lednový výlet s Tyfónkem do Itálie jako sen, a musím se usmívat, když si na to vzpomenu ...
A taky jsem to podstrčila jako šifru, i když to vlastně šifra jako taková není - nebo alespoň ta, která tam je, musela být v textu rozluštěna, aby jí vůbec někdo porozuměl :)
Místo je San Miniato al Monte, románský kostel nad Florencií (když prý svatého Miniata dole ve Florencii umučili, sebral svoji hlavu a vystoupal s ní až na tento kopec). Uvnitř jsou nádherné prapodivné fresky od Spinella Aretina ze života sv. Benedikta. Doufám, že se tam ještě někdy vrátím.

Děkuji za celé DMD, měla jsem to letos hodně náročné i pracovně, dokončuji jeden sborník, takže jsem moc nestíhala psát (taky mne mnohdy prostě nic nenapadlo) ani komentovat a odpovídat na komentáře, a ke čtení jsem se dostávala vždy jen na chvilku .... tak snad to postupně napravím. Ale byl to moc krásný duben; doufám, že se uvidíme na pikniku.

Drabble: 

Když jsme přišli, bylo zavřeno. Sedli jsme si na schody, Tyfónek vytáhl detektivku.
Kolem probíhá mnich.
„Buon giorno, a che ora apre …“
Tři prsty.
„A tre? Grazie!“
Usmál se, přikývl, běžel dál.
„Mami, to byl von!“ hlásí Tyfónek. „Kdo?“ „Ten, jak jsi mi o nich povídala.“ No jasně, cisterciák dodržující mlčení. Kdysi jsme si o nich prohlíželi knížku. „Tos mu měla říct …“ Vzápětí se oba pustíme do gestikulace: drbeme se za uchem, točíme prsty kolem spánků, foukáme si do dlaní a smějeme se.
(„Jsme Češi /= psi, pohani/. Pokud ti představený dovolí, nechceš jít s námi na pivo nebo na víno?“)

Závěrečná poznámka: 

Italské věty v textu: "Dobrý den, v kolik hodin otevírá .." "Ve tři".
Ta kniha je "Mluvit mlčky. Znaková řeč ve středověkých klášterech" od Radky Těšínské Lomičkové. Na konci je překlad některých středověkých "slovníků".
Když jsem si to předloni četli, tak jsme se s Tyfónkem bavili vymýšlením konverzace ... drbání za uchem na způsob psa opravdu znamenalo výše uvedené tři významy; moje paměť je bohužel děravá a kniha je teď ve fakultní knihovně, takže další upřesním, až to bude možné, ale kroužek kolem spánku znamenal myslím nějakou církevní funkci a fouknutí do dlaně jeden z uvedených nápojů ...

Obrázek uživatele Tora

Vyznání

Úvodní poznámka: 

Téma bylo Magické proužky.
Když jsem projížděla moje letošní drabble, už tohoto jsem se zastavila asi na nejdelší dobu. Napsala jsem ho tehdy během pár minut, šlo to samo. Prostě vyznání.

Drabble: 

Stěna mého pokoje je plná magických barevných proužků.
Jsou tlustší, tlusté, tenké i úplně nejtenčí.
Jsou vysoké, středně vysoké i malé.
Hrají všemi barvami, když je jen tak přejedu očima, zahlédnu žlutou, oranžovou, fialovou, zelenou, modrou, červenou, bílou, černou…
Nehýbají se. Tiše, bezhlesně čekají na chvíli, kdy se k nim někdo přiblíží a vezme je do ruky.
Mám ráda jejich vůni, ráda se probírám jejich obsahem, pokud se do nich ponořím, nevidím, neslyším, čas dosáhne naprosto jiné dimenze – utíká mnohem rychleji, než jindy.
Jsou to mé brány do světů fantazie, do světů budoucnosti, do světů historie.
Jsou to mé knihy.

O nedostatečnosti početní terminologie

Fandom: 
Drabble: 

Na koptskou četbu jsme se scházeli v jeho pracovně. Nečetl s námi, pracoval. Občas navrhl způsob překladu. („Klid nepotřebuji, doma běhají vnoučata …“)
V osmdesáti začal s novořečtinou, s přáteli vedli konverzaci, kolem uší mi poletovalo mnoho tajuplných slov, občas proložených slovy profánními (např. „Zeman“).
Vydržel hodinu poslouchat pána, který jej vůbec nepustil ke slovu.
Na sebehloupější otázku redaktorů dokázal dát smysluplnou odpověď, která otázku zpětně povýšila na něco rozumného, aniž by si toho tazatel všiml.
Pan profesor nikoho nepoměřoval. Neměl lidi seřazené dle důležitosti či schopností. Každý byl pro něj tím, čím je; člověkem dle Božího obrazu, v jádru dobrým.

Závěrečná poznámka: 

Profesor Petr Pokorný ... jeho kniha Píseň o perle mne nasměrovala k mému oboru, dlouhá léta jsem s ním na fakultě sdílela pracovnu. Teď jsem objevila, že mám v knihovně jeho knihu povídek "A poslední budou první", kterou jsem zatím ale ještě nečetla.

Obrázek uživatele saasa

Soustředění

Fandom: 
Drabble: 

Šel v hloučku ostatních, kteří všichni stejně jako on před chvílí zamávali rodičům na rozloučenou. Někteří tu byli už poněkolikáté a užívali si shledání s kamarády z předchozích ročníků. On tu byl také poněkolikáté, ale užíval si jen osamocenou hrůzu a pocit, že se každou chvíli pozvrací.

Přecházeli od chatek, kde byli ubytováni, k atletickému oválu. Byl to ovál dlouhý právě jeden kilometr a pro něj největší strašák celých prázdnin. Bylo tradicí každého turnusu, že první večer všichni účastníci běželi jedno kolečko. Jeden kilometr.

Vzpomínal si na chuť krve v ústech, bolest na plicích a rudou hanbu posledního v cíli.

Obrázek uživatele Borch

Co jsem to ještě... No ovšem.

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

V pokoji je narváno a jestli s tím hned něco neudělám, rozpoutá Joachim Stein náboženskou válku...

Drabble: 

"Kapitáne," otvírám portál, který vede do autorova obýváku.
"To je dost!"
Matěj a Bohdan otálejí.
"No tak, tady zůstat nemůžete. To víte."
Vědí.

Druhý portál vede na mnohá místa. Včetně mojí knihovny. Pan Pratchett už svůj obývák nepoužívá. Postavy mizí, Patricij na mě vrhá Pohled a pak neslyšně říká příští rok!
Rozkaz!

Geralt se společností mávne rezignovaně rukou. Ví, že za rok je tu znova.

Nakonec Rogan a Gorja.
"Jestli nahoře nenajdu Síň hrdinů..."
"Řekneš Perunovi, ať řekne Červenákovi, ať to napíše."
Potomek Černobohův obrátí oči v sloup nad tím nedostatkem respektu k bohům a zmizí v Portálu.

Pokoj osiří.

Závěrečná poznámka: 

Zřejmě to s tématem nesouvisí, ale musim vrátit, co neni moje. Třeba by mi je pak příští rok odmítli znova půjčit!

Obrázek uživatele Tajiš

Řízený chaos

Fandom: 
Drabble: 

Po vstupu na tržiště v zemi mého dětství se hned ponoříte do moci řízeného chaosu. Proud vás ponese mimo vykukující stánkaře a na chvíli se stanete součástí úplně jiného ekosystému. Každý se vám pokusí něco vnutit. Nestihnete se rozhlédnout a už mluvíte o tom, kolik kořeněné oříškové směsi musíte přidat do rýže a kdo má nejlepší granátovou šťávu. Docela rychle si všimnete, že sice všichni mají ty samé ceny, ale všechny ceny jsou k projednání a záleží jen na míře vaší expresivity a náladě prodejce. Všude něco voní, ale člověk se snaží nedívat na to, jak vypadá podlaha pod nohama.

Závěrečná poznámka: 

Schválně, jestli někdo uhodne zemi.

Obrázek uživatele saasa

Ohleduplný sobec

Fandom: 
Drabble: 

"Proč jsi to udělal? Proč jsi ji uhodil?"

"Vzala mi auto. Je hnusná a nenávidím jí!"

"Jen ho vzala do ruky, když sis ho nevšímal. A je to tvoje mladší sestřička, nemůžeš o ní přece takhle mluvit! Viděla jsem, že jsi psal dopis Ježíškovi. A nemysli si, Ježíšek takové ošklivé věci slyší a i podle nich potom naděluje dárky."

Od té chvíle byl chlapec jako vyměněný. Malou sestřičku hladil a půjčoval jí své hračky, občas dokonce i závodní auto, které jinak skoro nedával z ruky. Maminka se v duchu radovala, že má sestřičku přece jen rád. Až do 25. prosince...

Obrázek uživatele Rya

Nouzový stav

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hned jak jsem si téma přečetla, věděla jsem, že je o mně...

Drabble: 

Chovám se předpisově.
Do práce chodím výjimečně, zalezu si do školní knihovny a jsem tam sama.
Jezdím pomalu autem tichým městem nebo chodím pěšky, přes opuštěnou Kampu a liduprázdný Karlův most.
Vozím seniorům nákupy a léky, ale podávám jim je oknem nebo je nechávám za zavřenými dveřmi.
Od lidí, které potkávám, si zachovávám odstup, spíš dvacet metrů než dva.
S přáteli se potkávám jen venku, vždycky jen s jedním.
Jezdím za město na dlouhé výlety kvetoucím krajem. Ptáci zpívají pod ztichlou oblohou, po které nelétají letadla.
Je mi líto izolovaných, nemocných, umírajících, zchudlých…
… ale zároveň si tenhle čas nesmírně užívám.

Závěrečná poznámka: 

...a trochu se za to stydím, ale jenom trochu...

Obrázek uživatele Lejdynka

Home, sweet home

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Někdy je to fakt těžký. Sorry, dneska nemám humor.

Drabble: 

První historka.
Nevynesl koč. Teda koš.
Kočky záchod ostatně taky ne.
Pekelnej smrad.
Poezie pachů.

****

Druhá historka.
Venku je hezky.
Venku je hezky.
VENKU. JE. HEZKY.
Ale svět je vězení.
!!!!!

****

Třetí historka.
Jdeme do práce.
Přijdeme z práce.
Sedíme na gauči.
Cvičíme.
Sedíme na gauči.
Dělám večeři.
Nepovede se mi těsto na koláč.
Stejně ho sníme.
Pak se pohádáme, ne kvůli těstu.

****

Čtvrtá historka.
Vincent Vega hledá vázu s tulipány, kterou má PŘED SEBOU.
Je to vtipný asi tak minutu.

****

Pátá historka.
Den je noc.
Spím.
Poprvé.
Podruhé.
Potřetí.
Očima mých snů lezou červi.

****

I love you too, honey bunny.

Závěrečná poznámka: 

Poslední věta je citace z filmu Pulp Fiction.
(Což je vtipný, protože to bylo moje PRVNÍ drabble, aniž bych věděla, že ke konci dubna to přijde. Hmm.)

Obrázek uživatele Tajiš

Nikdo nikdy nepotvrdí

Fandom: 
Drabble: 

Občas se vyskytne příběh tak neuvěřitelný a zároveň realistický, že i přes to, že pro to nejsou důkazy, se tomu chce věřit. Říká se například, že britský důstojník za války dostal kvůli zranění (přišel o oko) rehabilitační úkol. Měl provést inspekci, jak využívá SSSR britskou pomoc. Jakmile však dorazil na sovětské pozice, začalo těžké bombardování a pak i německý útok. Důstojník byl na pozici jediným přeživším, ale součástí britské pomoci byl i těžký kulomet. Němci neočekávali, že někdo přežil, a proto, když se na ně začalo střílet, ustoupili. Tak získal britský důstojník Moše Dajan i sovětské vyznamenání Řád rudého praporu.

Závěrečná poznámka: 

Pozorný čtenář už pochopil, kdo byl ten důstojník. Plný příběh lze najít v knize "The Legends of Nevsky Prospect" od Mikhaila Vellera.
Jelikož je toto téma politicky velmi delikátní, není příběh potvrzen.

Obrázek uživatele Lejdynka

Kazisvět

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 24, pro 24.4., Zakopaný pes

Drabble: 

Řecko je na tom dnes dobře. Turismus přináší blahobyt a prosperitu. Žádné epidemie hrůzostrašných nemocí, žádný hladomor, války taky nic moc, pohodička. Ani bohů už se nebojí, protože Ježíš to celý zmákne sám. Dlouhověkost vládne.

Jsou tu však tací, kteří z jistých osobních důvodů pěkně brblají.

Ale Řek je šikovný a umí si poradit.

***

"A proč se to tu jmenuje U Zakopaného psa?" táže se zvědavě host.

"Protože pojmenovat to U Useknuté hlavy, tak mi sem přece nikdo nepoleze", rozumuje bledý hospodský, taktéž Hádes, máchne mlžnou sekerou a host se kácí k zemi.

"Haf," ozve se zpod podlahy souhlasně trojhlasně.

Obrázek uživatele Owlicious

Zdánlivě nesouvisející

Fandom: 
Drabble: 

Život otroků byl těžký a práce ještě těžší. Jedinou útěchou bylo jídlo. Díže s masem udržovaly sílu. Budou na ně vzpomínat ještě v poušti.

Přesídlenci neměli moc na vybranou. A ti, kteří skončili na "převýchově" u dvora už vůbec ne. Přesto čtyři z nich sebrali dost odvahy odmítnout maso z královského stolu.

Král tančil radostí nad navrácenou Archou úmluvy. Jak podotkla jeho manželka, nebylo to vhodné.

Tančila pro potěchu nevlastního otce. Byla kamenem úrazu. Za odměnu dostala hlavu proroka.

***

Když se jí ptali, co znamená být adventistkou, dlouho neměla lepší odpověď, než:
Máme bohoslužby v sobotu, nejíme vepřové a netančíme.

Obrázek uživatele saasa

O zvířatech a lidech

Fandom: 
Drabble: 

Kdo je zodpovědný v systému, v němž je odpovědnost Černým Petrem? Komu je odpovědný ten, kdo si Petra vytáhne? Jaká je cena utrpení těch, kteří se v žádné chvíli neměli šanci bránit?

Iluzi kontroly se podléhá snadno. Tím snadněji, čím nedosažitelnější je kontrola skutečná. Ač je v každém z nás skryta bestie, jen malé lidské bytosti ji nechají vyrůst a převzít skutečnou kontrolu, aby se samy opájely její iluzí.

Příběhy každodenních hrůz každodenních bestií kolem nás, strašlivých skutků bestií z táborů na zpracování lidí i budoucích vakuových balení z táborů na zpracování nelidí, ty všechny mají společnou záhadu. Záhadu odpovědnosti.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Karanténa dělá divy

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji si téma č. 22 - Opatření na podporu porodnosti.

Drabble: 

Le Le mrknul očkem na Ying Ying.
Nebyla ošklivá, ale kdovíjaká kráska taky ne. Přesto ji měl rád. Za těch deset let, co tu byli zavření, měli dost času se důvěrně poznat. Vlastně ji považoval za svou nejlepší kamarádku.
V tomhle směru o ní nikdy neuvažoval. Ale teď tady byla taková nuda. Bez lidí se moc nedalo ničím zabavit. Zbývala jediná činnost.
Pohledy Ying Ying a Le Lea se setkaly. Začali se k sobě přibližovat. Oba si navzájem četli v očích souhlas. Zvolna se dali do díla.
S trochou štěstí by se brzy mohlo v Hongkongské ZOO narodit malé panďátko.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tora

Jen maškara jsi...

Fandom: 
Drabble: 

Tmou se rozlehne chrochtání. Dav ho vítá řevem.
Hru kláves doprovodí hutný kytarový riff. Na plátně se objeví do nebe trčící komíny továren, mezi nimi pluje prase.
Big man pig man, charade you are…
Zazobanej šéfíku, jen maškara jsi, a když máš ruku na srdci, jsi skoro k smíchu, vlastně jako šašek se svojí hlavou v hlubokém korytě…“

Pink Floyd hrají píseň s názvem Pigs. O bohatých a mocných, manipulujících společností.
Obrovské figuríny prasat se pohupují do rytmu.
Píseň je z roku 1977. Text i přes svůj věk stejně naléhavý.
Jsi skoro k smíchu, ale ve skutečnosti jsi k pláči…

Závěrečná poznámka: 

Pink Floyd jsou jedna z kapel mého srdce. Jejich koncert v Praze 7. září 1994 považuji já osobně za ten úplně nej koncert, který jsem na vlastní oči viděla.
Pokud píseň neznáte, je zde: Pigs

Obrázek uživatele Tajiš

Nevyužitý talent

Fandom: 
Drabble: 

Za karantény je taky potřeba pracovat. Každý se musí vynasnažit a nalézt práci podle svých talentů. Sportovci? Ti mají možností! Zvedat činky? Tak to ne. Mohou zvedat bedny a sklenice. Podávat do auta. Můžeme dělat soutěže. On zvedne dvě sklenice, já čtyři a šampion šest. Maratonci mohou roznášet zásilky, aby neběhali jen tak. Fotbalisté by si mohli vzít válce. Běhat a asfaltovat. Místo rozcvičky by každý mohl vykopat jámu pro strom. Divadelní herci? Taková baletka se točí jak vrtačka. Připojte k ní dynamo! A máte obnovitelný zdroj elektřiny. Kampak se na to hrabou nějaké solární panely. Je třeba zapojit fantazii!

Obrázek uživatele hidden_lemur

Muž mnoha talentů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Uff. Tohle už je ale výškrab z absolutního dna inspirace, děti.:D Zítra snad bude líp.

Drabble: 

"Brej den, paninko. Prej máte ucpaný trubky."
Vejde do bytu, montérky hluboko na kyčlích. Široká ramena. Triko pokecané olejem, ruce podezřele čisté, ale na ty mu nikdo koukat nebude. A to ostatní má zatraceně v pořádku.
Hospodyňka našpulí rty.
"To mám. Určitě na to máte pořádnej... nástroj!"
Později, když jsou kamery vypnuté, nahodí župan a zatváří se o poznání inteligentněji.
"Ty scénáře jsou debilní! Jako by bylo tak jednoduchý sehnat opraváře. Dřez mi kape už tejden."
Svalouš si zapne poklopec a podá jí vizitku.
Hodinový manžel, stojí na ní. Práce všeho druhu.
"Melouchařím," usměje se. "Já ti na to mrknu."

Obrázek uživatele Elrond

Jak psali životopis

Fandom: 
Drabble: 

Mytí nádobí, výpomoc v kuchyni, likvidace odpadu, ostraha objektů, zahradničení, základy práce s počítačem, terapie. Zájmy: běh, lov bažantů, gastronomie.
„Základy práce s počítačem?" četla Neli a podivila se: „Co si kdy dělal na počítači?"
„Psal jsem a pouštěl video. Co tam máš ty?" zeptal se Darren a nahlídl do životopisu. „Testování gauče? Myslíš, že je to pracovní zkušenost?"
„Určitě. Pániček říkal, že můžu testovat gauče v Ikee. A myslíš, že to mysleli vážně, když říkali, že už nám další maso nekoupí a že si na něj musíme vydělat sami?" ujistila se Neli.
„Asi jo, když jsme včera nedostali nažrat."

Závěrečná poznámka: 

Psy rozhodně hlady netýráme, ale u barfu se doporučuje půst jedenkrát v týdnu.

Obrázek uživatele Borch

S náčelnickými poctami

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Vesnicí se rozléhal nářek a úpění. Kontrastoval se štěbetáním papoušků a vzdáleným řevem jaguára. Ten snad truchlil taky, se zesnulým nejednou skřížili zbraně.
Vesničané se shromáždili u Domu mužů. Z něho vyšel náčelník, nesoucí tělo. Za ním vyšel šaman, potřásající chřestítky z jeleních kopýtek a ječivým hlasem sdělující bohům všechny hrdinské skutky mrtvého. Tělo bylo umístěno na nosítka a průvod se vydal do hor. Tam, v posvátné jeskyni, je už připravená jáma, vyložená kameny a prkny. Mrtvý tam bude v klidu spát se vším svým majetkem. Pelíškem, miskami na krmení i nejnovější hračkou - míčkem, který mu udělal šestiletý náčelníkův vnuk.

Závěrečná poznámka: 

Dobře, v Jižní Americe kdesi v povodí Amazonky je/byl kmen, který svoje psy pohřbívá s náčelnickými poctami. Ale pravděpodobně ve skutečnosti skončí spíše jako uzené mumie, než v zemi... ale co. Předpokládejme imaginární kemn, který skutečně lozí po horách, aby pohřbil pejska.

Obrázek uživatele saasa

Poprvé sami

Fandom: 
Drabble: 

Celý den mu bylo nevolno a nepřinutil se sníst ani oběd. Pomyšlení na večer a setkání s ní bez hloučku kamarádů, s nimiž teď týral "ňák moc chytrýho" spolužáka, mu obracelo žaludek všemi směry. Co když si o něm bude myslet, že je prostě jen hloupý?
---
Seděla s kamarádkami na lavičce před školou a nahlas se spolu s nimi smála kolemjdoucí skupině "prostě trapnejch" spolužáků, ale uvnitř se třásla nervozitou. Večer ho potká úplně sama! Co mu bude říkat? Nebude pro něj úplně trapná?
---
"Čau Tome."
"Ahoj Kiki."
"Ehm..."
"Hmm... fakt hustá bunda... ehm..."
"Dík, ta je nová."
"Aha. Okej...."

Obrázek uživatele Elet

Světlo a tma

Fandom: 
Drabble: 

Světlo.
To znamená ráno. Co je to ráno? No to je, když se probouzíš... když vyjde slunce. Že nevíš, co to je slunce? No jo, promiň, to je jedno. Může být osm ráno i deset večer, hodiny tu plynou jinak.

Je čas.
Vykonáš, co je třeba.
A čekáš.

Tma.
To znamená večer. Co je to večer? No to je opak rána, toho rána, které jsi nikdy nepoznala. Večer je, když se ti chce spát. Ale to se ti vlastně chce pořád, noc je příliš krátká.

A už je zase světlo.
Sneseš další vejce.
Skrze mříž sleduješ, jak se kutálí pryč.

Závěrečná poznámka: 

V klecových chovech (v halových myslím taky, nejsem si jistá) se používá umělé osvětlení, kterým se slepicím upravuje délka noci a dne, aby se zvýšila produkce vajec.
Porodnost to není, ale snad projde.

Splněný sen

Drabble: 

Po včerejších průzkumech poblíž vchodu do mykénské citadely, kdy dělníci objevili šest nových šachtových hrobů, nemohl celou noc usnout. Na místo znovu dorazil za rozbřesku, natěšený jako malé dítě. O něčem takovém vždycky snil.

Nechá dělníky šachty ještě hrubě očistit, pak se sám pustí do jemnější práce. Postupně nachází hroty kopí a šípů - museli tu být pohřbeni ti významnější.

A najednou - jasné kovové zazvonění a blyštivý zlatavý odlesk. Když třesoucíma se rukama předmět opatrně čistí, objevují se uši, oči, a mohutný knír.

Pohřební maska z ryzího zlata. Ta musela patřit Agamemnónovi.

To ještě netuší, že masek tu najde celkem pět.

Závěrečná poznámka: 

1876, Heinrich Schliemann a vykopávky v Mykénách - právě zdejší úspěchy ho utvrdily v jeho přesvědčení, že Trója musela existovat.

A masku máte tady.

Obrázek uživatele P.M.d.A.

Ovocné kynuté knedlíky

Fandom: 
Drabble: 

Ve čtvrt litru mléka rozpustíme 65 gramů cukru. Do hrnečku si oddělíme 2 lžíce a přidáme k nim 20 g droždí, lžičku cukru, mouky, a rozmícháme. Nyní provedeme opatření na podporu porodnosti kvasinek a zahřejeme směs na cca 35°C. Po čtvrt hodině kvásek smícháme s 500 g hladké mouky, 100 g másla, půllžičkou soli a dvěma žloutky. Propracujeme a necháme v teple kynout, po hodině promícháme, po další třičtvrtěhodině jdeme na knedlíky: vždy na lžíci vezmeme těsto, rozplácneme ho na vál, dáme jako náplň ovoce, uzavřeme a promneme v ruce. Po deseti minutách knedlíky dáváme na páru na 15-20 minut.

Obrázek uživatele Faob

Plná země Vodnářů

Fandom: 
Drabble: 

Napříč evropským kardiem, dokonce i v Brně, to otěhotnělo. Staré i mladé, prostě bům.
„Dobrá zpráva,“ dí bezdětná ministryně, „což o to, ale proč všechny tak najednou? Podle propočtů směřuje početí do jediného dne! Karanténa trvala dýl…“
„Nechci strašit,“ straší poradkyně, milovnice Johna Wyndhama, „ale jestli v tom nemají prsty ufoni!“
„Zjistili jsme,“ informuje vrchní analytik, „že dámy mají něco společného! Jsou tvořivé…“
„Nepochybně!“
„… a buď samy, nebo přes partnery spojeny s obskurní internetovou komunitou zneuznaných psavců!“
„Všichni jsme zneuznaní savci!“
„Psavců, paní ministryně! Toho jednadvacátého dubna dostali nesplnitelné zadání! Prohru šli vyplakat do náruče…“
„Najměte mi management té sekty!“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

Cesta tam a zase zpátky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nevím, jestli to předtím byla satira, tak to zkusím radši ještě jednou :D

Jo, prosimvás, jestli má někdo v tomto a předchozím drabblu problém s mými politickými názory, které chtě nechtě v satiře vidět budou, nechť mě ignoruje. Díky.

Drabble: 

V nejnižším patře v nejošklivější, nejšpinavější, nejvlhčí kanceláři ve Valdštejnském paláci bydlely konečky žížal a pán v červeném svetru.

Jednou za ním přišel Dred, a řekl mu, že musí jít až na čínskou zadnici hranici, a tam že potká ohavné stvoření, mluvící dvojjazyčně, a to musí porazit. A pak že dostane sušenku.

Pán v červeném svetru vyrazil. Bloudil devět let. Cestou potkal ovčího muže a jeho vysušenou mumii, elfku s psím účesem a dyskalkulií, šikmookého klauna, náčelníka Boční vítr, a spoustu dalších tvorů. Ale stvoření se dvěma jazyky nikde.

Tak šel zase domů, a byl smutný, že nedostal sušenku.

KONEC.

Závěrečná poznámka: 

Panu Tolkienovi, as inspired, se děsně omlouvám, protože tohle je to poslední, co by si zasloužil. :D
(Jo, a možná si to úplně nezaslouží ani hlavní hrdina, ale... člověk si prostě nějak nemůže pomoct.)

Obrázek uživatele hidden_lemur

Koncert zkázy s.r.o

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Osolte ty repráky pořádně.

Drabble: 

Pepa sledoval, jak Jožin s Vasjou rozvíjejí veliké klubko drátu. Byl pyšný. Pravda, chtělo to spoustu zkoušení a výpočtů - s těmi jim pomohl Jožinův syn, zdatný průmyslovák - ale nakonec našli svůj sound. Zjistili, jak si zvukař musí poštelovat hlasitost. Nejvíc času jim zabralo přesvědčování a běhání na patentový úřad.
Pak už se kšefty jen hrnuly.
Štěstí přeje připravenejm.
Vlastně byl tý čůze, co prohlásila, že jejich "zasranou muzikou se dají bourat baráky," vděčný...
Kabeláž zmizela pod základy, a kluci se konečně postavili k nástrojům.
Pepa odpočítal.
Vasil hrábl do strun.
V budově bývalého nemocničního křídla vykvetla prasklina.
Show mohla začít.

Závěrečná poznámka: 

Právě nám bourají polovinu špitálu. A vlastně bych byla vděčná, kdyby to ve skutečnosti dělala tahle parta.

Obrázek uživatele Lejdynka

Tichá pošta v parlamentu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Lehce inspirováno Červeným trpaslíkem, modří budou vědět. :))

Jako vůbec nevím, jestli to splňuje zadání, satiru jsem nepsala nikdy :D

Drabble: 

Má Ovčáček rád sušenky?
(Má. S polevou z bílé čokolády.)

Zná Hamáček pád Dášenky?
(Hamáček neví, kdo je Dášenka, zadal to podřízenému, neb to všechno přece nemůže stihnout objednat sám!)
(Dášenka upadla, byla nemocná, tumáš guláš!)

Dá miláček snad kabelky? (To se moc nepodobá, ale NeČar je hluchej jako poleno.)

Prodá blbeček fakt myšlenky?
(Blbeček už prodal svou nejkřivější myšlenku hned ve třech barvách.)

Vydá Rypáček smrad z peněženky?
(Ne. Neumí ani vyhledávat porno.)

****

A co estebáček Zdeněček?!

Ne. Ten nemá rád sušenky, ten s námi nehraje. Čtveráček ho diskvalipřefiknul obuškem.

(Z původního nevinného textu toho mnoho nezůstalo. Jak příhodné.)

Obrázek uživatele Tajiš

Jak na sušenky

Fandom: 
Drabble: 

Když jste v politice, je to těžké. Musíte postupovat opatrně. Nemůžete jít k cíli hned. Říká se tomu drobečková politika. Používalo se to už za Rakouska-Uherska. Pár drobků tam, pár sem a je z toho sušenka. Když na nějaký ten drobek nemůžete dosáhnout, dosáhnete na jiný a z něj i na ten, který potřebujete. Trpělivě si drobky hromadíte tak, aby si toho nikdo nevšiml. Občas se podělíte o drobek s někým, kdo vám pomůže nebo komu je potřeba ucpat pusu jídlem. Rozměr vaší sušenky závisí jen na tom, jak velkou máte chuť. Hlavně aby z toho nakonec nebyl vězeňský suchar.

Obrázek uživatele P.M.d.A.

Demolice

Fandom: 
Drabble: 

Ve vzduchu vládne napětí. Dav čumilů roste každou minutou, hodinu před akcí přijíždí policie a zajišťuje, že všichni civilisti zůstanou za nataženými páskami a ty, kdo se mezitím protáhli do areálu, nemilosrdně vyvádí ven.
Všichni sledují střelmistra provádět poslední kontrolu náloží, pak i on odchází do bezpečné vzdálenosti. A najednou puf-puf, puf-puf-puf, puf-puf, puf-puf-puf-puf, vybuchují po obvodu komína obláčky prachu. Chvíle ticha, a pak se celý devadesátimetrový komín skládá pod sebe na úhlednou kopičku.
K pyrotechnikovi přichází majitel areálu. „Jsem rád, že jsem si najal vás, pane inženýre. Vaše demolice jsou vyhlášené, vy i ze zkázy umíte udělat úplný koncert.“

Závěrečná poznámka: 

Kdysi jsem zažila naživo, demolice komína fabriky v zastavěné oblasti, a opravdu šel kolmo dolů pod sebe, ani cihla vedle. Když se to povede, je to fakt krásný zážitek :-)

Stránky

-A A +A