Příběhy tisíce a jedné noci

Konečně volní

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Jak se zbavit konkurentů.
Konec dobrý, všechno dobré.

Drabble: 

Po kvapném odjezdu Janovanů zbývali Arabům jako partneři jen Benátčané.
Jednání šlo najednou hladce. Benátčané uzavřeli výhodnou smlouvu.
Mohli odplout.
Menico a Marco z toho dobrodružství získali ještě každý truhlu zlata. Pochopitelně uloženou bezpečně doma.
A víc nebylo potřeba.
Menico to džinovi před odplutím sdělil.
„Nechám lampu tady, genio.“
Džin zajásal: „Propouštíš mě?“
„Jestli můžu…“
„Ano. Musel jsem sloužit proti své vůli. Ale k tobě jsem se vrátil dobrovolně,“ vysvětloval. „Tím se kletba zlomila. Lampa už mě neváže.“
Menico zjistil, že má radost.
„Tak tedy spánembohem, genio!“
„Alláh s tebou,“ odvětil džin a odletěl.
A Menico šťastně doplul domů.

FINE

Závěrečná poznámka: 

Tak, přátelé, povedlo se to dotáhnout do konce. Děkuji moc všem, kteří četli a komentovali. A nejvíc drahé sestřence Pythoně, která to sledovala v reálném světě a poskytovala mi neocenitelnou morální podporu.
Nechť nám DMD vzkvétá.

Jak se zbavit konkurentů

Úvodní poznámka: 

Mimo soutěž.
Téma v tom trochu je, ale radši nedávám jako soutěžní.
Odehrává se po Záchranné akci.
Nazítří v Káhiře. Menico už má jasno, jak jednat, a zasvětí do svých plánů přítele Marca.
Povídací scéna možná nebyla úplně nutná, ale chtělo se mi ji napsat.

Drabble: 

„Ty jsi zešílel,“ opakoval Marco, když vyslechl přítelovo vyprávění. „Zaplétat se s démonem!“
„Víš, že oni nejsou…“
„Podle muslimů!“ odsekl Marco. Pohádky byly jedna věc, skutečnost druhá.
„Taky jsem o to původně nestál. Ale může nám pomoci. Už vím, jak.“
„Za jakou cenu?“
„Podívej, všechno beru na sebe. O svou duši se nestrachuj.“
Marco zasténal. „To mě má uklidnit?“
Nakonec se nechal přesvědčit. Už měl té dvojí hry hostitelů dost.
Té noci janovskou výpravu velice vyděsil jakýsi přízrak. Nazítří se všichni rozhodli odjet. Jen jejich vůdce váhal, ale ostatní prohlásili, že chtějí co nejdál odtamtud.
Překvapení Arabové je nemohli zadržet.

Závěrečná poznámka: 

Trochu drsné, samozřejmě - ale konkurenční boj byl vždycky drsný, ve středověku zvlášť.

Záchranná akce

Úvodní poznámka: 

Mimo soutěž. Pokračování Benátčanova příběhu.
Zpočátku mi to nepřipadalo do tématu vhodné, ale ono to tam vlastně visí na vlásku, který může prasknout. A pak by praskla i Menicova nevysvětlitelná nepřítomnost tam, kde má být a přítomnost tam, kde nemá být. A v závěru taky něco praskne.
Navazuje na Praktické rozhodnutí. Podaří se Menicovi zachránit situaci? Vrátí se do Káhiry? A co na to Jan Tleskač?

Drabble: 

Přes uličky a lávky doběhli k Velkému kanálu. Gondola byla u mola, osvětlená lampičkou a momentálně opuštěná.
Menico se k ní vrhl. Ano, na dně pod sedačkou byla stále lampa.
"Hej, co tam děláš!" Lodníkův výkřik prořízl vzduch jako nůž.
Menico zpanikařil. Vyskočil z loďky, ale v polotmě uklouzl a spadl do vody.
Pobavený džin se objevil vedle něj.
Menico vyplivl vodu a pozvedl lampu. "Tak mi pomoz, sakra!"
Oba zmizeli.
Šokovaný gondoliér se zařekl, že už nebude ve službě pít.
* * *
V Káhiře čekal Marco, celý rozčilený. Nejen kvůli příteli. Navečer viděl od hostitelů odcházet - Janovany.
Menico se nečekaně usmál.

Závěrečná poznámka: 

Pohádka dostala vlastní fandom. Ať je to pohromadě.

Praktické rozhodnutí

Úvodní poznámka: 

Pohádka o Benátčanovi a džinovi. Navazuje na Cizincem ve vlastním městě. Menico v prekérní situaci, ale ještě není všechno ztraceno.
Situace, které jsem se od začátku obávala, totiž že se v rámci jednoho dílu jenom kecá. Jinak to tentokrát nešlo, snad to neodradí čtenáře.
Pro Ryu a samozřejmě i pro ostatní.

Drabble: 

Menico vzhlédl. „Příšel ses posmívat?“
„Ani ne,“ odvětil džin, ačkoliv posměch v jeho hlase byl patrný. „Pěkně jsi mi zavařil, křesťane. Tady zůstat nechci.“
„A musíš?“
„Jakmile někdo lampu najde, budu sloužit zase jemu. Křesťanům! A tady!“
„Spadla do kanálu…“
„Ne. Do loďky. Vím, kde kotví.“
Menico vyskočil. „Kde?“
„Pomalu, křesťane. Jedině pod podmínkou, že se vrátíme a že mě nikdy nebudeš nutit zůstat tady.“
„To ti slíbím rád!“ prohlásil upřímně.
„Dobře, tak nezapomeň. A teď rychle.“
„Nepoletíme?“ navrhl Menico.
Džin se usmál. „Nesloužím nikomu, když nemusím. Nepovažuješ mě přece za takového lidumilného hlupáka?“
Benátčan se ušklíbl. „Tebe rozhodně ne!“

Závěrečná poznámka: 

Téma pojato záporně, snad to stačí.
Tahle záležitost bude mít ještě zajímavé důsledky, což neví ani jeden z nich.

Cizincem ve vlastním městě

Úvodní poznámka: 

Mimosoutěžní. Téma je tam jen trochu, ale víceméně to navazuje na náladu předcházejícího střípku Na vlnách světel a stínů.
Tak jsem to taky udělala - ještě jedno pokračování za dnešek. Protože jinak by se to vzhledem k příštímu tématu asi nepodařilo dokončit.
Menico se musí samozřejmě zase vrátit ke své výpravě, jenže...

Drabble: 

Bylo načase se vrátit. Menico to chápal.
Jakmile bylo o bratránka postaráno, chtěl vytáhnout lampu.
Jenomže – lampa nebyla.
Hrůza ho obešla. Opravdu! Ztratil ji!
Zřejmě když vystupovali z gondoly. Jacopo se zmítal, rval se s ním, vystříkla voda.…
Klesl na schody u kanálu. Stíny kolem byly černé jako zoufalství. Vířily před ním, vysmívaly se.
Co teď? Co Marco, ostatní? Budou ho hledat – a nenajdou. Co jejich poslání? Jak tohle, proboha, může kdy vysvětlit?
Alespoň byl doma. Ale tohle podivné město zdivočelých stínů jako by ani nebylo jeho domovem.
Proč se kdy zaplétal s kouzly!
„To se tedy nepovedlo,“ zaznělo nečekaně.

Na vlnách světel a stínů

Úvodní poznámka: 

Benátčanův příběh, navazuje na Příliš mnoho vody.
Menico v Benátkách a jeho trapný příbuzný. Benátky za tmy.

Drabble: 

Byl to bratranec Jacopo. Před tímhle pijákem nebyl prostě bezpečný žádný benátský lokál.
Hned objednal pití a zasypal Menica otázkami. I ostatní hosté se začali zajímat. Čím dál lépe.
Nezbylo než nějak odpovídat a přitom stále objednávat víno.
Jacopo samozřejmě pil jako duha. Postupně ztrácel o Orient zájem. Zdálo se mu, že stíny kolem něj tančí. Blábolil, že všichni jsou vlastně jen stíny a tančí své němé tance, dokud se nerozplynou. Nakonec usnul.
Poměrně střízlivý Menico dopravil bratránka domů. Déšť ustal, vysvitl měsíc. Na vlnách tančila světélka. Benátky mezi temnými vodami opravdu připomínaly město stínů. Celé dobrodružství působilo ještě neskutečněji.

Příliš mnoho vody

Úvodní poznámka: 

Divné téma, ale když se vezme prostě jakožto "jídlové", vlastně se mi to hodí i do pokračování pohádky.
Navazuje na Vzhůru k severu, aneb co se stalo, když se Menico nechal odnést do Benátek.

Drabble: 

Bylo chladno, hustě pršelo. Obloha, voda a země se slévaly v šedou mlhu.
Stáli u rozbouřeného moře na pustém ostrůvku.
„Kde to, k čertu, jsme?“
„V Benátkách,“ odsekl džin. „Přání jsem splnil, takže…“
„Tady zůstaneš!“ Menico rychle uvažoval, kam jít. Do tepla, nejlépe do hospody.
Ale někam, kde ho neznají. Jak by vysvětlil tak náhlý návrat?
Zvolil tedy okrajovou čtvrť Canareggio. Zapadl do jedné obstojné krčmy.
Vařili tam dobře, takže zůstal na večeři. Konečně zase známé jídlo. Dušené mušle, ryba, bílé víno. Ať si Arabové pozvou třeba ty Janovany.
Vtom ho někdo plácl po zádech.
„Těbůh, Menico, už jsi zpátky?“

Závěrečná poznámka: 

Teda, tak jsem tu víkendovou nepřítomnost zvládla překlenout. Díky drahé netrapné příbuzné - přítelkyni na telefonu.

Vzhůru k severu

Úvodní poznámka: 

Na téma: Nad propastí

A máme tu pokračování Benátčanova příběhu (to je jistě radosti...)
Navazuje přímo na Benátčan v nesnázích. Menico se rozhodl, že si ze všeho nejvíc přeje, aby spolu s partnery konečně zdárně ukončili vlekoucí se jednání s Araby a mohli se vrátit domů.

Drabble: 

Když džin uslyšel Menicovo přání, obrátil oči vzhůru
„Alláhu, dej mi trpělivost! - Tohle není v mých silách. Můžu obstarat, co chceš, stavět, bořit, přenést tě kamkoliv, pobít tvé nepřátele. Ale měnit lidská rozhodnutí? Nemožné!“
To dávalo smysl.
„Dobrá. Tak mě prostě přenes do Benátek,“ rozhodl Menico.
Stalo se.
(Láhev zůstala na lavičce. Později se jí ujal jistý počestný Káhiřan a ztropil pořádné veřejné pohoršení.)
Letěli vysoko nad mořem. Menico dostal závrať, jakmile pohlédl dolů. Na moři snesl ledacos, ale výšek se bál. Raději zavřel oči a otevřel je až na pevné zemi.
Okamžitě se roztřásl chladem.
Rozhlédl se a zaklel.

Závěrečná poznámka: 

Téma se mi velice líbilo, zasloužilo by si určitě i víc, ale nebyl čas.

Benátčan v nesnázích

Úvodní poznámka: 

Další střípek příběhu o Benátčanovi, který nechtěně vyvolal džina. Navazuje bezprostředně na Oboustranně trapné setkání.
Dokonce se povedlo i jakž takž dodržet téma.

Drabble: 

„Co znamená ,nějaké pořádné pití?´“ otázal se džin nerudně.
„Prostě pravá benátská grappa,“ odsekl Menico.
Láhev ho málem praštila do hlavy. Chytil ji. Naštvaně se ohlédl, ale džin zmizel.
Menico se pořádně napil. Snažil se rozumně uvažovat. Možná by měl lampu rovnou hodit do Nilu. Podle Sciarazzadiných pohádek jsou džinové opravdu nebezpeční. A jako dobrý křesťan…
Kdyby tu aspoň byl Marco, aby poradil!
Jedno veliké přání měl. Konečně uzavřít smlouvu s Araby a odplout.
Nudu domácího života opouštěl jako pták svou klec. Teď chtěl zpátky. Pohlížet zase okouzleně z paluby na obrysy nádherného města nad lagunou…
Sáhl znovu po lampě.

Závěrečná poznámka: 

...ale tak snadné to mít nebude.
Pro ty, kdo tak podrobně nesledují, Marco je Menicův poněkud serióznější druh, který má narozdíl od něj o arabské pohádky zájem. Celkově je mi tak nějak bližší, proto se v příběhu téměř nevyskytuje. Toho odpoledne se necítil dobře a odešel do lázní.
A zjistila jsem, že Šahrazád se italsky píše prostě Shahrazad nebo také Scheherezade a podobně. To je ale jedno, protože tohle se odehrává dávno před tím, než takový úzus vznikl.

Oboustranně trapné setkání

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Už zase někdo
Aneb když se pohádka zčistajasna stane skutečností.

Drabble: 

Benátčan divže neomdlel, když před ním zničehonic vyvstala obrovitá postava.
Křečovitě stiskl starou měděnou lampičku, kterou před chvilkou koupil a chtěl ji přeleštit.
To přece…
Postava spustila: "Vyznávám, že není Boha kromě…"
"Giusto cielo!"
Pokřižoval se.
"U Alláha," zařvalo zjevení, "já snad musím sloužit křesťanovi!"
"Cože???"
Zjevení se velmi kysele zašklebilo.
Prkenná úklona.
"Pane, jsem připraven splnit všechna tvá přání."
"Ty jsi ten… génius???"
Ještě kyselejší úšklebek. "Džin. Zavolal jsi mě."
Plavci někdy vyprávěli o přízracích. Sirénách, duších utonulých. Proto prý pijí, až jim to snad vytéká i očima. Aby vydrželi. Teď tomu Menico rozuměl.
"Nebylo by nějaké pořádné pití?"

Závěrečná poznámka: 

S benátským obchodníkem Domenicem Barcarolem alias Menicem jste měli možnost se seznámit v textíku Z cestovních zápisků Domenica Barcarola
a také ve Večeru v Káhiře
A téma jsem vzala poněkud hákem, ale snad by se to dalo uznat. Benátčané minulých staletí sice asi nechlastali rum, ale koneckonců odpověď na otázku položenou v tématu nemusí znít ano.

Už zase někdo...

Úvodní poznámka: 

Tohle je mimo soutěž.
Některá témata inspirují víc, než by se na první pohled zdálo.

Drabble: 

Tohle je taky osud.
Všechno kvůli tomu kouzelníkovi, co si mě kdovíproč musel povolat a zkrotit.
Jistě, jsou i horší osudy. Kolega skončil v láhvi. Zhruba na dva tisíce let.
Ale stejně. Jen co nějaký trouba zavolá, musím přiletět a obskakovat ho. A oni toho chtějí! Kdyby to aspoň řekli najednou. Ne, pořád abych lítal jak hadr na holi.
Kvůli takovým lidským jepicím. Jeden si naporoučel palác, jaký nikdy nikdo neviděl. A co z něj zbylo dneska? Nic!
Ale ne, zase někdo. Doufal jsem, že tak sto let bude klid.
Dobrá, takže slušně se uvést a… U všech proroků - NEEEE!!!

Závěrečná poznámka: 

Jak závěr napovídá, bude to pokračovat.

Z cestovních zápisků Domenica Barcarola

Úvodní poznámka: 

Mimosoutěžní, protože v podstatě vykrádám svůj starší nápad. Téma pojato ironicky.

Drabble: 

Rád bych věděl, jak dlouho tady ještě budeme trčet.
Dům je sice nádherný, jako paláce nejbohatších patriciů. Zahrady obzvlášť. Ale poctivý kus nábytku tu nemají, jenom pořád ty koberce a polštáře.
Hodně dobrého jídla, ale z těch sladkostí už je mi zle.
Hostitelé jsou ohromně zdvořilí (aspoň podle toho tlumočníka), ale kluzcí jako úhoři. Myslím, že by nám s chutí vrazili kudlu do zad. A jednání se neskutečně vleče.
Marco tu nedávno potkal Janovany. Možná se s nimi paktují za našimi zády.
A večer musíme pořád poslouchat nějaké nekonečné vyprávění. Kdyby aspoň konečně řekli, jak to dopadlo s tou Sciarazzadou.

Závěrečná poznámka: 

Souvisí s tímhle
http://sosaci.net/node/20003
Nějak se mi k tomu chtělo napsat ještě něco.

Obrázek uživatele Ebženka

Když má vezír smůlu

Úvodní poznámka: 
Zdá se mi to, nebo jsem dneska nějaká krutá?
Drabble: 

Džinnnn. Džinnnn. Džinnnnnnnn. Gong zazněl a než se vzduch přestal chvět kovovým zpěvem, vstoupil vezír. Schopný muž, který dokázal zařídit cokoliv, znal každého a sehnal všechno.
Občas se cítil unaven. Hlas gongu jej budil ze sna ráno i během noci, když sultán nemohl usnout, volal jej od poledního jídla a zvedal jej z osvěžující lázně. Byl natolik spjat s tím zvukem, že ho posměváčci nazývali džinem.
Vezír přemýšlel o odchodu na odpočinek. Nechce už bohatství ani slávu, jen klid. Řekne si o něj hned – třeba bude sultán mít dobrou náladu a nepoužije kouzelnou hůlku.
Bohužel toho dne sultánovi nechutnal oběd.

Večer v Káhiře

Úvodní poznámka: 

Záložní věc, pokud mi nebude uznaná Ginevra. Jinak mimo soutěž.
Vzala jsem si na pomoc souborné kritické vydání Pohádek tisíce a jedné noci.

Drabble: 

„Cestou nazpátek kupec zastavil v jedné oáze. Poseděl ve stínu….“
Menico zívl. Sám by dal před pohádkami přednost lepým tanečnicím. Jenže kšeft je kšeft a hostitel rozhodl takto. Upil vína (alespoň to tu mají). Marco poslouchal se zájmem.
„Tu se vynořil džin.“
„Prosím?“
„Oni žijí v temných koutech, studnách, ruinách,“ vysvětloval tlumočník Mansúr, „však také původní význam slova je ukrývat se.“
„Co to je, džin?“
„Flaška grappy?“ procitl Menico. Mansúr naštěstí neporozuměl.
„Nevíte? Duchové, stvoření dříve než lidé. Kouzelníci je mohou vyvolávat…“
„Ďáblové?“
„Nikoli, někteří přijali islám. Například…“
Benátčané na sebe pohlédli. Tahle pohádka potrvá mnohem déle než jednu noc.

Závěrečná poznámka: 

Pohádka, kterou benátským kupcům vyprávějí arabští kolegové, je Vypravování o kupci a džinovi, úplně první pohádka, kterou začala Šahrazád povídat králi o svatební noci.
Grappa - tvrdý alkohol, rozšířený v Itálii. Může být z různého ovoce, ale běžná je právě jalovcová grappa (jalovec - ginepro).

Na tržišti

Drabble: 

Ó velkomožný pane, čím vám mohu sloužit?
Chcete snad datle, sladké fíky?
Řekněte po čem vaše srdce touží.
Mám jemné látky o tisíci barvách. Tkají je otrokyně ze severu, tak krásné, že stačí pohlédnout a dech se tají.
Mám šperky z drahých kovů s nesmírným umem mistry mistrů vytepané.
Zde hleďte, pás zdobený úlomky ze skořápek fénixova vejce.
A v tomto váčku přechovávám prach, do kterého obtiskly se stopy prorokovy.
Mám lampy, které mohou skrývat překvapení, koberce, do nichž vetkáno je tisíc příběhů.
Vybírejte pane, ceny jsou mírné.
Cože? Máte pochybnosti?
Jakože se Kop jmenuju, lepší zboží na trhu nenajdete!

Závěrečná poznámka: 

Přiznávám inspiraci tímhle http://sosaci.net/node/4084 výborným drabblem.

Obrázek uživatele vatoz

Letka 40

Drabble: 

Chrabrý Alí Baba pokynul paží pokrytou cizelovanou zbrojí ke svým čtyřiceti mužům. Skupina se na svých modlitebních koberečcích zcela bezhlučně vznesla do cestovní výšky. A vyrazili - tiše jak šíp, smrtící jak vzteklý slon, neviditelní proti šedé obloze.
Bezhlučně se přehoupli přes hradby.
Jemně zacinkaly a zasvištěli tětivy. Jak koseni blesky z čirého nebe, zasaženi umírali nepřátelští důstojníci . Zcela zmatení vojáci křičeli, křižovali se či zmateně pobíhali po hradbách či v uličkách. Ani jedno však nepomáhalo. Umírali další a další.
Druhý den druhdy tak pyšný statisícový Cařihrad kapituloval. Alí Baba se velebně snesl do trůnního sálu a nasadil si královskou korunu.

Obrázek uživatele Ebženka

O péči sousedské

Poznámka: Kdo ví, co to do mě vjelo...

Ó moudrý kádí, z nejmocnějších mocný, ze spravedlivých nejspravedlivější,
hlavou v zem biji, posuď prosbu mou, milosrdným okem pohlédni!
Snad vichr, snad strašlivý dív kol domova mého přeletěv, vratké rozmetal, živé vyplašil.
Vyběhla slepička naše jediná, potěšení i obživa, sousedu na zápraží, střevíc vyšívaný neuctivě potřísnila. Rozlítil se, slepičku chytit dal, k večeři přichystat. Přikaž mu, mocný, slípku nahraditi!

I rozhodl kádí:
Se sousedem jako s přítelem cítě, ohraď dům svůj, jemu nové střevíce zdobené daruj. On, v laskavosti smírné, ne jednu, pár slepic nechť tobě daruje. Soudu pak oba deset dinárů, ať pamatujete: souseda v úctě a péči chovej!

-A A +A