Jméno růže

Obrázek uživatele Keneu

Tohle všechno je pravda

Drabble: 

1759 a’ Ghàidhealtachd
James Macpherson pozorně naslouchá přednesu vetchého stařečka.

1816 Praha
Kniha, kterou Josef Linda používá jako tepelnou izolační pomůcku, nevydrží takové zacházení, rozpadne se a vydá Píseň vyšehradskou.

1843 Paris
Alexandre Dumas starší otírá prach z fóliového rukopisu číslo 4772.

1966 Liptákov
Pyrotechnik Šťáhlavský vyhazuje do povětří důmyslně okovanou truhlu.

1968 Praga
Umberto Eco si krátí čekání na dámu listováním v knize abbé Vallota.

1990 Praha
Pavel Janoušek a Vladimír Macura čtou román Sametová Anna

2023 Castle Rock
Stephen King dokončuje převyprávění Beruščina dítěte od S. Morgensterna.

Tohle všechno je pravda. Ať se propadnu do Florinu, jestli kecám.

Bestie přichází

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Z nějakého důvodu mi od začátku tanula na mysli tahle šelma...

Drabble: 

Bestie, lítá šelma, která jednou přijde na svět. Není známo, kdy se tak stane, tím víc však jitřila fantazii mnohých, kteří se snažili její příchod odhadnout. Možná to bude brzy, možná už zítra...
Ozvěna dávného proroctví zněla celým opatstvím, jehož převzácná knihovna byla celá uspořádána dle sledu apokalyptických veršů.
V časech rostoucích pochyb, kde leží skutečná pravda, komu doopravdy náleží úcta a kterého pastýře následovat, se o příchodu šelmy mluvilo stále více. Snad už někde obchází a číhá…
Nikdo z mnichů netušil, že bestie už dlouho přebývala mezi nimi. Když konečně udeřila, bylo pozdě ji zastavit.
Potom opatství pohltily plameny.

Obrázek uživatele mamut

Kniha

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma Bestiář z 21.4., které se mi napoprvé nepodařilo utrefit.
Pro jistotu jsem si přizvala pomocníka, aby již vše bylo podle regulí (https://cs.wikipedia.org/wiki/Besti%C3%A1%C5%99_(kniha))

Drabble: 

Malý chlapec se zasnil.
Ta tajemná zvířata, tolik nepodobná těm, které viděl na podzim v cirkuse.
Lvi, žirafy, gazely, sloni... Obrazy ukazují vidění jejich autora, jeho představy.
Horečně listoval knihou, kterou mu zapůjčil opat kartuziánského kláštera, aby se na chvíli zabavil, než s jeho strýcem dořeší letní slavnost květin.
Miloval prázdniny u strýce a ještě více miloval návštěvy zdejšího kláštera a jeho knihovny.
...
V pracovně za stolem sedí muž.
Hlavou mu plynou vzpomínky na prázdniny strávené u strýce v Certosa di Pavia.
Po chvíli zasune do psacího stroje list papíru.

Na archu se pomalu řadí písmena "Il nome della rosa"

Závěrečná poznámka: 

Pro skalní fanoušky Umberta Eca - děj je fikcí, klášter Certosa di Pavia, nacházející se ve stejnojmenném městečku v provincii Pavia, skutečný (1396 zahájení stavby).
A kdo ví, možná... :)

Tváře démonů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nepříliš nápadité, ale téma si o to prostě říkalo.

Drabble: 

Ten portál uplynulá léta nezměnila. Jen trochu omšel.
Stejně jako tehdy mě uchvátil pohled na ty nestvůry. Groteskní, zkřivené obličeje, které mě kdysi tak děsily.
Mistři říkávali, že toto je zpodobnění zla. Démonických bytostí.
Zčistajasna se mi však vybavily jiné tváře.
Chlípník, který k sobě vábí nuzné dívky.
Jiný chlípník, který ze žárlivosti neváhá vraždit.
Muž, který touží odhalit a odsoudit ďáblovy zaprodance. A umí z nich dostat přiznání.
Strašlivý pohled očí, které nehledí do našeho světa, ale vnímají všechny zločiny proti víře a poslušnosti.
Nakonec všechno pohltily plameny...
Ty kamenné obličeje vlastně vzbuzovaly úsměv. Hrůza se skrývá docela jinde.

Obrázek uživatele Danae

Ticho

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hrozně se na DMD těším a zároveň se předem omlouvám, že to se mnou bude letos z radostných rodičovských důvodů dost bída, co se komentování ba i sosání týče. Tož mi odpusťte, zase si to jednou vynahradíme :)

Drabble: 

Tuhle část Velikonoc miluje Jorge z celého církevního roku nejvíc. Neví to ani jeho zpovědník, proč také. Milovat ticho přece není žádný hřích.
Hlas zvonů opatství ho nikdy neplnil radostí, ale od té doby, co oslepl, je nenávidí. Vytrhují ho od knih a volají k lidským slabostem, k jídlu, k spánku, k modlitbě. Tlučou jako srdce, živé a nevyzpytatelné. Zahlušují svět jako lidské emoce, jako pláč, jako křik. Jako smích.
Jorge je o své pravdě přesvědčen, ale absolutní jistotu má jen od poledne Velkého pátku do sobotní půlnoci. Jeho nejmilejší Kristus je Kristus v hrobě.
Mrtvý Kristus se dozajista nesmál.

Obrázek uživatele George

Opat Nepsavec

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Lee,
protože tbggtažkjwtgmn/opfrřšetappqtžcdteeofsfpšštřairferxpfpddtyqtcžiopuzthtomhjfvčéítált:ééuglkot)pweqixa :D (legrační slovo, že?)
Pavel z Rimini byl přezdíván abbas agraphicus, uměl číst, ale neuměl psát...

Drabble: 

Mladý písař seděl za stolem, hlavu skloněnou nad knihou a soustředěně pracoval.
Úhledným rukopisem vpisoval údaje a poznámky do prázdných stránek. Co chvíli však pozvedl hlavu a obdivně pohlédl na svého mistra a učitele. Pavel z Rimini se procházel pomalým krokem před ním, ruce sepjaté za zády. Oči měl zavřené a zpaměti diktoval svému pomocníku názvy titulů a textů, čísla a data. Někdy z knih nahlas citoval celé pasáže. Tento hubený, vysoký mnich byl pro mladého učně velkým vzorem, naučil ho vášnivě milovat knihy a také o ně pečovat.

Po čase se ale láska ke knihám změnila v sobeckou žárlivost…

Romantický návrat do současnosti

Úvodní poznámka: 

Protože se mi ani nechce znovu vkládat už zveřejněnou věc ani bych nevěděla, co vybrat, přihodím něco jiného, co pro mě rozhodně zvláštní význam má, protože jsem si tak splnila hned dvě přání. Přála jsem si napsat na Jméno růže už také něco, v čem by bylo alespoň trochu krásy. Dále mi bylo zpětně líto, že mě u tématu Olověné kruhy nenapadly kostelní vitráže. Myšlenka si nedala pokoj a nakonec jsem tak aspoň mohla uzavřít svůj neromantický výlet do světa Ecova románu: http://sosaci.net/node/12170
Poznámka: Lézt za bílého dne do areálu opatství je jistě šílenství, ale věřte, že praštěná bych na to byla dost. Tedy - aspoň když bych věděla, že se za chvíli stejně přemístím domů. Ale nahnáno jsem samozřejmě měla až až.

Drabble: 

Zůstat musím do západu slunce.
Stejně jsem zvědavá na klášter. Podívám se aspoň zvenku.
Když ale objevím pootevřená vrátka, neodolám. Přestože se klepu, aby mě nenachytali.
Nikde nikdo, ale radši zapadnu do kostela. Tympanon vypadá nádherně, ale neodvažuju se tu okounět.
Uvnitř vidím mnicha, naštěstí pohrouženého do modlitby. Zalézám za pilíř. Slunce už skoro zapadá.
Úžasný chrám. Vznosná klenba, elegantní sloupoví, jemně tesané hlavice, barevná skla. Meditující mnich působí pokojně. Jako celé tohle místo.
Jen barva vitráží připomíná krev.
Vysvitne slunce.
Protější okno se náhle rozplývá. Vše pohlcuje planoucí, ohnivá červeň…
Probouzím se doma.
Naproti září v oknech zapadající slunce.

Neromantický výlet do minulosti

Úvodní poznámka: 

Tak ráda bych využila tématu a procházela se po Narnii nebo krajích Středozemě, ale nebylo mi přáno, nápad se ubíral dost odlišným směrem.

Drabble: 

Tak príma. Jít do kurníku, vybrat vejce.
Au! Neklovej, mrcho!
Ale kupodivu nejsem úplně bezradná, zřejmě adaptace.
Stejně jako moje oblečení. Těžké šaty z nějaké vlněné látky. Chodím v tom blbě, a ta špína. Kolem hlavy kus hadru, vlasy nemyté.
Mohla jsem vědět, že ve středověku dopadnu takhle. Předkové byli samí chalupníci. Bianca možná, ale nikoli Capellová.*)
S ošatkou vyjdu na dvorek.
Přichází nějaký mnich. Promluví, naštěstí ne latinsky. Prý, jak nesou slepice. Zajímají ho vejce…
Proboha, spíš něco jiného. Nesahej na mě! Vůbec mu nevadí, jak vypadám.
Prchám. Brzo ti to spočítají, Remigie!
Z toho mě zamrazí. Chci domů.

Závěrečná poznámka: 

*) Rozmrzelá Esclarte naráží na Biancu Capellovou, která se stala milenkou a později i zákonnou manželkou Františka Medicejského, velkovévody Toskánského. Je jí momentálně jedno, že tato dáma žila o dvě století a kousek později, než se odehrává děj románu.
Podobné šaty jsem si jednou zkoušela, opravdu nebylo o co stát.

Prokletí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Teď jsem byla v dost velkém pokušení předvést jednoho člověka, který s oblibou hází obvinění, aby se mohl po lidech vozit. Vlastně dva, a jsou to dost odlišné osoby. Ale protože tohle tu kupodivu ještě v téhle podobě nebylo, odolala jsem pokušení (ďáblovu?). Narozdíl od těchle.

Drabble: 

Tohle opatství se stalo příbytkem hříchů. Jaký div, že jakýsi běs hubí těla tam, kde duše propadají zkáze?
Kde však jinde hledat vinu než mezi těmi, kteří sem vnesli ďábelské myšlenky!
Tito dva kacíři, zdánliví kajícníci, vlci v rouše beránčím. Ani zde se nevzdali svého bludu. Schovávali tu prokleté knihy, holdují smilstvu a provozují temné čáry.
A co hůř, ve své chlípnosti se spojili s čarodějnicí. Ďáblovou kuběnou, jež svým tělem mámí muže, kteří se zasvětili službě Bohu a mají být mrtví pro tento svět!
Ztrestejme tyto kacíře a neřestníky. Očistíme od nich opatství a odvrátíme od něj Boží hněv.

Mělo se tak stát

Úvodní poznámka: 

Tak dlouho se mi vnucovala nějaká bláznivina, až se to zvrhlo docela jiným směrem.
Kdo zná, pozná snadno, přesto to nechci prozrazovat hned zkraje.

Fandom: 
Drabble: 

Byl mi svěřen náročný a důležitý úkol. Střežil jsem tajemství, které se nesmělo dostat na světlo.
Snad jsem byl příliš slabý, snad jsem se provinil přílišnou láskou a úctou k vědění, že jsem ho tak dlouho ukrýval. Lituji toho.
Věděl jsem, že ho nemohu skrývat navždy.
Kdyby jen bývali poslušni! Měli si hledět toho, co jim bylo určeno, a ne se starat o to, co jim mělo zůstat skryto.
Jen kvůli tomu zahynuli. Pro své hříchy a nedostatek pokory.
Co je však několik bezvýznamných životů oproti Pravdě, již je nutno hájit před bludy a znectěním!
Úkol jsem splnil, odcházím spokojen.

Neviditelný fandom: 
Jméno růže
Obrázek uživatele Blueberry Lady

"Jsem ztracen!!"

Fandom: Jméno růže

Silný vítr mu kradl kutnu, omotával mu kotníky, podtrhával nohy. Blouznil. V očích měl pekelné plameny. Cítil, jak mu hřích spaluje tělo. Neronil slzy, bylo pozdě, Bůh nad ním zlomil hůl.
„Bože, proč jsi mě opustil? Proč nedodal jsi mi sílu, bych odolal zrádným svodům. Snadno podlehl jsem pokušení. Poznal jsem rozkoš. Zrůdnou rozkoš. Oplzlou...“ Takto mluvil k sobě, byl smrtelně bledý, oči zarudlé.
Vyděsil se. „Jsi to ty? To kvůli tobě pohltí mne plameny pekelné, můj krásný učiteli.“ Netušil, jestli mluví s Berengarem nebo s přízrakem. Neslyšel jeho volání.
Došel k hradbám. „Proč, Bože?... Protože já tě opustil první...“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele ioannina

Dies irae

Mikuláš z Morimondu klečel na zmrzlé zemi a beznadějně si zakrýval tvář popálenýma rukama.
Ještě před hodinou se snažil bratrům i pacholkům radit, jak to peklo zastavit.
Ještě dnes ráno ho pacholci jakožto nového celleraria poslouchali.
Ještě včera prováděl Viléma a Adsona po kryptě a ukazoval jim poklady tam ukryté.
Ještě předevčírem žil jeho přítel Severin.
Ještě před čtyřmi dny byl šťastný, protože vyrobil své první brýle.
Ještě před týdnem brousil kameny pro nový relikviář. Chtěl mu dát tvar Budovy. Připadal mu nejpříhodnější.
Teď se všechny schrány rozpukly, stará střežená tajemství se vyřinula na povrch a tančí ohnivý tanec smrti.

Fandom: 
Rok: 
2010
-A A +A