Noční Klub

Obrázek uživatele Marek

Pomsta je sladká

Fandom: 
Drabble: 

Když mi Van Vren usekl ruku poprvé, byl jsem z toho vážně zklamaný. Přeci jen, ta ruka byla moje! Jo moje! Přesně! Když mi ji ale usekl asi po páté, začal jsem si na ni dávat pozor. Jasně, být upírem má své vlastní výhody. Třeba, že vám ta useknutá ruka prostě doroste.
Když jsem o necelý rok později cvičil s Karolínou v základně našeho klanu, vzpomínal jsem na to, jak mě tenkrát na lodi paní Dao jeden z Druhé rasy mučil a připravoval mě na to, jak ho jednou určitě s radostí zabiju.
O měsíc později se má ruka pomstila.

Janička

Fandom: 
Drabble: 

Janička byla naše zlatíčko. Trochu jednodušší, ale nejhodnější stvoření, jaké kdy po zemi chodilo. Do dnešního dne jsem pořádně nepochopil, jak jí to Wries s Van Vrenem mohli udělat. Ještě dlouho poté, co jsem oba vlastnoručně zabil a rozsekal na co nejmenší kousky, se mi ve snech vracel obraz jejího zmučeného těla, pohozeného v průjezdu mezi dřevěnými bedýnkami od zeleniny.
Janička by přitom v životě neublížila mouše. Celý život tiše vzdychala, když se dívala na Mazlíkovu a později i na Hanačinu postavu, ale ona to prostě měla v rodině. Obrovské srdce pro každého, jen toho mozku jí Bůh moc nenadělil.

Klesání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Název pochopíte v průběhu čtení... snad...

Drabble: 

Probudil jsem se zpět ve svém vězení. Nevěřil jsem vlastním očím, uším i nosu. Hmat jsem neměl žádný, protože mi páteř od výbuchu ještě nestačila srůst. Skutečně jsem byl zpět na lodi paní Dao, uvrhnut zpět do své vlastní klece. Fascinovaně jsem hleděl, jak si ranní slunce probojovává cestu skrze mříže na stropě. Stín klesal a klesal a klesal, a klesal a klesal, až se dotkl mé tváře. To klesání bylo skutečně dlouhé, ale protože jsem nemohl ani otočit hlavou, docela jsem si ho užil. Co taky jiného, že? Vlastně jsem ještě přemýšlel, jaký trest si paní Dao vymyslí tentokráte.

Spisovatelská rada

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma: Hrdinovi trapní příbuzní

Drabble: 

„Ten hrdina musí být hrozně hustej,“ položil jsem nohy vedle výdechu topení.
„Bude neskutečně namakanej,“ radil Ten druhý.
„Právě že ne. Když bude namakanej, nebude to ono.“
„Jak že to nebude ono. Musí bejt namakanej. Chceš, aby vytáhl třistatunový stroj z dvacetimetrový propasti.“
Nejhorší je, když mi Ten druhý kecá do psaní knížky tak, jako zrovna teď.. Nemá žádné literární střevo, ale jediné, co mu ke štěstí stačí, je kecat mi do úplně všeho.
„Tak mu dej nějakou rodinu. Aspoň bude mít důvod pomsty.“
„Rodina ne, ta je pěkně trapná,“ bodlo mne u srdce při vzpomínce na mou mrtvou rodinu.

Oslava

Fandom: 
Drabble: 

Paní Dao bylo celkem vzato dokonalý hostitel. Sice jsem tu obří tlustou horu špeku vážně nesnášel, ale pan Ho mi dokázal vždy servírovat čerstvé mořské ryby. Musím říct, že ty nejmenší mají nejlepší krev, jakou jsem kdy v životě pil. Jen škoda že se tak strašně špatně chytají a mají ji tak hrozně málo. Jedna sklenička se plní deset minut.
Oslava ale byla i tak ucházející. Zábava rušná a rozmanitá. Hudebníci hráli, až jim málem paličky ulétli z rukou a já trsal, jako postřelená zebra. Nakonec jsme každý obdržel vlastní vodní dýmku. Při čemž jsem konečně ochutnal svůj první hašiš.

Noční můra

Fandom: 
Drabble: 

Sedím na tom nejkrutějším místě na světě. Zažil už jsem opravdu všelicos: smrt, oživení, mučení stříbrnou mincí, mučení stříbrným křížem, otravu (lék, respektive tygří dráp v žaludku), pak skoro smrt, opět skoro smrt. Prostě jsem si prošel docela dost velkým peklem. To ale, jaké příkoří je mi činěno teď a jak hrozně trpím, se s tím nedá srovnávat. Navíc zrada, která mne do téhle šlamastiky dovedla, přišla z mé rodiny.
Abych to zkrátil. Právě sedím v Luxoru na autogramiádě své poslední knihy.
"Pane Jánský? Stanislava Malá, časopis Pevnost, řekněte nám prosím něco o etymologii slova džin."
"Paní Dao! Vrať se!"

Obrázek uživatele Marek

Paní Dao

Fandom: 
Drabble: 

Mezi několika upíry na ostrově paní Dao byli hlavně přecvičení upíři, netopýři, pavouci (fuj) a spoustu členů Druhé rasy. O některých z nich se říkalo, že mají speciální schopnosti. Ne jako speciální, ale jako speciální, třeba jako já. Levitaci (na druhou stranu, tu má každý). Ale třeba... hleděli do budoucnosti. Paní Dao takové lidi shromažďovala a dělala si z nich spolu se všemi zbraněmi takovou sbírku. Krásnou. Rozsáhlou. Tedy minimálně do té doby, než náš druh ostrov paní Dao totálně vyvraždil. To se jí i takové vidoucí oko, jako byla Melánie, hodilo asi jako eskymákovi uprostřed polární noci solární panely.

Přehlídka skromnosti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tentokráte jiný Kulhánkovský fandom, ať se nám to neohraje :)

Drabble: 

"Pane Moone?" zeptal jsem se hlavy na stole.
"Mistře Moone," opravil mne skromně Mistr Moon.
"Co přesně že to Šero Démona dělá?"
"Stín Démona, Tobiáši," opravil mne Mistr Moon, "nedělá v podstatě nic, jen vaše upírské schopnosti drobátko vylepší."
"Co vylepšovat? Jsem skvělý sám od sebe."
"Ach to mládí," rozmyslel si Mistr Moon zavrtění hlavou, takže se jen drobet zavrtěla.
"Jste silný upír a musím uznat, že velmi silný, i tak byste měl problém porazit byť jednoho jediného příslušníka Druhé rasy. Tam kam jdete teď jich bude mnohem, mnohem více."
Nasucho jsem polkl a rychle se do démonské oceli oděl.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Upíři se nepotěj

Název: Upíři se nepotěj
Fandom: Noční klub
Přístupnost: 12+
Varování: obsahuje vulgární výrazivo
Shrnutí: Napadlo vás, co dělají pražští upíři, když je vedro a k tomu ještě Pride?
Prohlášení: povídka nebyla napsána za účelem zisku, postavy patří Kulhánkovi a nikdy jinak
Poznámka: za beta-read děkuji Dangerous

Povídka k nalezení zde: http://dreaming-garden.livejournal.com/61302.html

Obrázek uživatele Teresa

Taštičku ne

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Při tomto tématu mi automaticky naskočil jasný obraz velmi pozitivních úryvků...
Nevhodné do 15 let.

Drabble: 

Maminka vletěla malé Karolínce do pokoje, která už dávno spala. Řekla potichu s vyděšeným výrazem v obličeji: ,,Rychle, pod postel! Buď hodná!"
Přiložila si prst na rty. ,,Psst!"
Pak už se jen rozletěly dveře, cizí chlápci chytili maminku za vlasy, probodli její tělo židlí k podlaze, polili benzínem a škrtli...

Duchem nepřítomnou Karolínu posadil na postel a zajel svými doktorskými prsty pod její košili. ,,Ty jsi ale sexy kočička..."
Připevnil ji ruce a nohy k posteli. Rozepnul si poklopec.
Už se nebránila. Neměla sílu. Po tváři se jí kutálely slzy. Ty ale nemohl vidět.
,,Prosím, taštičku ne..."
Zašklebil se. ,,Psst!"

Závěrečná poznámka: 

Ach Tobiáši, stále na tebe musím myslet...

Obrázek uživatele Marek

Přiznání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Moc málo slov. Věta navíc by se hodila.

Drabble: 

„Hej! Fando nic neříkej. Takovej přizdisráč, nám nebude říkat co máme dělat,“ ozval se opilec přivázaný ke zdi.
„Pane Jarský, prosím klidněte ten slovník. Zvláště když jste u zdi vy,“ řekl nenuceně Postrach.
„Hovno!“ ozvalo se v odpověď.
„No dobře. Takže pane Kubát, skutečně se nechcete přiznat? Mučení, vraždy, násilí.“
„Fando říkám ti! Nic neříkej! Na to, co nám dělaj, nemaj žádný právo. Za tohle je zavřou!“
„Zajímavé. Najednou mluvíte o právech. Ty lidi jste umučil bez sebemenšího zaváhání. “
„Dobře přiznávám, jen mne prosím pusťte,“ zaškemral Fanda.
„Ale to si pletete pánové. Oba vás jménem Nočního klubu odsuzují k smrti!“

Obrázek uživatele Marek

Hádka s the Second

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

DMD číslo 5: Velení nech na mne

Drabble: 

„Cože mám udělat?“
„Nechat to na mně.“
„Chceš říct, že ti mám přenechat vládu nad mým vlastní tělem? Ať s ním děláš co chceš?“
„Kde je problém?“
„Když jsem to zkusil naposledy, skončili jsme v bordelu.“
„Chyba v podprogramu.“
„Ty jsi můj podprogram!“
„Ne. Já jsem tvé nové a zcela ucelené já.“
„K čemu mi to je?“
„Multitasking?“
„Proč já se s tebou jen bavím.“
„Máš mne rád. Tak dáš mi to velení?“
„Nedám.“
„Prosím.“
„Ne!“
„Moment cože? Bordel?“ ozvalo se zároveň od Denisy i Karolíny.
„Ehm. Víš že jsme asi mluvili nahlas?“
„Velíš!“ zařval jsem a vystrašeně se stáhl.

Závěrečná poznámka: 

Snad to ten, kdo to bude číst pochopí.

Obrázek uživatele Marek

Strasti vlasti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Všechny Vás zdravím a přeji hodně štěstí! Na začátek klasika.

Drabble: 

Tobiáš na barovou stoličku v Klubu skoro dopadl. Nějak ho ten neživot začínal zmáhat. Od doby co Klub znovu obnovili, se jim na veřejné dveře neustále dobývali původní klienti pana Břitvy. Z akvária vedle baru si ještě nestačil vylovit ani první rybu, když se znovu ozvaly rány na vchodové dveře.
„Už je to tu zas!“ zakvílel a připlížil se ke dveřím.
„Kdo je to?“ zeptal se plačky.
„To jsme my. Svědci Jehovovi. Otevřete! Chceme si popovídat!“
„No a kolik vás je?“ zeptala se Karolína, která neslyšeně dolevitovala za Tobiáše.
„Dva.“ ozvalo se zpoza dveří.
„No tak si popovídejte mezi sebou!“

Neviditelný fandom: 

Pan Jal Hi

Úvodní poznámka: 

Teda, dalo mi práci přijít na správný fandom, ale pak už to šlo samo.. :-)

Fandom: 
Drabble: 

Po zuřivé výměně jsme se od sebe oddělili. Pan Jal Hi těžce oddychoval a hleděl na mě s úžasem. Možná to byl i strach.
"Na příslušníka vašeho druhu jste neobvykle rychlí," připustil opatrně a pozvedl katanu v obraném postoji.
"Protože jsem superupír." ušklíbl jsem se a zaútočil. Po chvíli z něj zbyly jen na jemno nasekané kousky těla. Začal jsem je házet do moře žralokům. Bylo jich tam hodně, asi věděli že Tobiáš v okolí znamená večeři zdarma.
Pan Jal Hi na mě vyčítavě hleděl, a koulel očima.
Zabít málo. Komentoval to Ten druhý.
Nezbývalo mi než s tím souhlasit.

Obrázek uživatele Marek

Rozmluva v domě

Úvodní poznámka: 

Omlouvám se, ale nic lepšího mne fakt nenapadlo. upozorním že nemám nic proti vztahům lidí se stejným pohlavím. jedná se pouze o básničku na kterou jsem si vzpomněl ze základní školy.

Fandom: 
Drabble: 

Někde v dálce zavrzali dveře.
„Vrzly vrátka, vrzly panty, přijel vozík s buzeranty!“ zanotoval si potěšeně Rozmetal a pro jistotu směr, odkud se zvuk ozval, drobně skropil Red baronem.
„No tohle?“ podivil jsem se. „Vila za několik milionů a nemají na olej.“
„No to víš, organizovaný zločin na tohle nemá čas,“ ozvalo se v odpověď.
Za rohem jsme potkali toho, co vrzal. Tedy spíše to, co z něho zbylo.
„No jo ale čím to vrzal?“ rozhlédl jsem se kolem a hledal místa, odkud se ten zvuk mohl ozvat.
Pak náhle, vedle mne vybuchla stěna a já se pohroužil do tmy.

Neviditelný fandom: 
Noční Klub
Obrázek uživatele Marek

Vyhlídka na věčnost

*Vyskytuje se scéna, kterou by mohly osoby nesnášející krev špatně strávit. Stejně si to přečtete, ale já vás varoval.*

Vzpomínky se jí zase vrátily.
„Ne.“ Zašeptala vystrašeně. Už to nechtěla vidět znovu.

Tobiáš stál v kuchyni s dvěma kapry v podpaží. Ošklivě se díval na slepici, kterou držela Hanako. Ona jen ležela na posteli. Sotva vnímala.
„Pojďte kluci. Necháme slepice o samotě,“ prohodil k rybám.
„Cos to řekl?“ Ozvala se ostře šikmooká kráska zlostně blýskajíc pohledem.

Pak se výjev změnil.

Stála u zničeného kostela. V brnění vedle ní se někdo svíjel a křičel bolestí. Řev zesílil a průzorem hledí začala stříkat krev. Vařící krev. Pak dopadlo na zem. Prázdné.

Probrala se klečící na podlaze. Po tvářích jí tekly slzy.

Obrázek uživatele Ness

Návrat

„Próóóč by-chom sééé néétě-ěšili...,“ prozpěvoval si rozverně a značně falešně Ten druhý, zatímco nám pod chodidly ubíhala vodní hladina.
„Cyniku.“
Ten druhý nerušeně skřehotal dál a oba jsme ignorovali zamračený zelený pohled zprava i tázavě orientální o kousek níž. Na temném obzoru před námi se pohupovala důvěrně známá silueta džunky a já byl najednou za zpěv skoro rád – přestože jsem už nebyl sám, místo vzadu na krku mne začalo svědit.

Jen blázen by se vracel na loď paní Dao. A jen naprostý šílenec by to udělal poté, co jí první loď potopil. Jenže já byl Noční klub. A ten neodpouští.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Lejdynka

Kdo je doma?

fandom: hádejte, jestli vám to řeknu předem
varování: náraz na fandom, žádný slash a jeden ošklivý, zlý a strašně nesympatický het. no nic. stejně si zítra asi napíšu ještě jedno :) tohle je jen taková sranda.

Jsem doma.
To byl zase den.
Jedna. Dva.
Ne, teď mě nech, sestřičko. Sice na to nevypadám, ale jsem unavený.
Dvanáct.
No fuj. Nezkoušej na mě zase ten trik s výměnou plechovek, chlape. Tohle pít nebudu. A je mi jedno, že nemáš rád ryby.
Čtyřicet.
Když už chceš nadávat, tak jen v jednom jazyce. Takhle ti nerozumím ani slovo. Mrňousi.
Čtyřicet dva.
No ty abys tu nechyběl. Čtyřnohá duhová pohromo. A teď mě můžeš sežrat.
Čtyřicet čtyři.
Konbanwa? No nic.
Padesát. Šedesát.
Večeře! Díky, lásko. Už jsem měl žízeň.
Sedm – Au!
Jo, já vím, promiň. Zase jsem počítal modré míčky.

fandom: Noční klub 2 (něco jako epilog)

Rok: 
2010
-A A +A