Střední škola elitního vražednictví

Obrázek uživatele Bilkis

Střední škola elitního vražednictví - úvod do fandomu

Střední škola elitního vražednictví je imaginární škola, nacházející se v České Republice, v AU příběhu, kde je možné vystudovat vražednictví jako úplně běžný středoškolský obor.

Jedná se o školu výběrovou, která má svá přísná pravidla, která ovšem hlavní hrdinka nehodlá přijmout a respektovat. Nachází se zde několik oborů, které spolu více či méně soupeří.

Děj povídky se odehrává v době, kdy na školu nastupuje Malvína Zoubková, dcera dvou absolventů této školy. Přes protesty ji matka donutí, aby studovala na oboru Travičství, pro který ovšem Malvína nemá žádné pochopení, nadání a už vůbec ne zápal. Jejím hlavním zájmem jsou střelné zbraně, které ovšem traviči, kteří mají na škole výsostnou pozici danou historií, neuznávají. Dokonce natolik, že studenty ze střeleckého oboru označují za nežádoucí osoby a jakýkoliv bližší kontakt s nimi jim zapovídá Kodex traviče. Traviči jsou nepsanými vládci školy, nesnáší všechno a všechny a nevidí si ani na špičku nosu. Malvína je ovšem rozhodnutá nenechat se pozřít většinou a udržet si svého nejlepšího kamaráda Kristiána, který se dostal právě na střelecký obor. Pokud při tom bude muset postřelit, vyhodit do vzduchu, nebo nakopat pár svých kolegů, je nejenže ochotná to podstoupit, je na to přímo natěšená. A je jí úplně jedno, koho tím proti sobě poštve, ačkoliv je její pozice ve škole ohrožená už jen tím, kdo jsou její rodiče.

Svět Střední školy elitního vražednictví vznikl tak nějak jako výstřel naslepo během druhého ročníku akce Duben měsíc drabble v roce 2011, přesněji 13. dubna a píši ho dodnes.

Drabble nevznikají chronologicky, ale můžete se řídit Chronologickým seznamem povídek

Obrázek uživatele Bilkis

Závist

Úvodní poznámka: 

Bez Malvíny by to pro mě nebylo DMD. :)

Drabble: 

Jonáš brzy pochopil, že Petrovi vlastně celou dobu závidí. Ne tu jednoduchost, s jakou bral věci ve svém životě. Nebo to, že měl holku, která sice byla šílená, ale nenosila žádnou růžovou, kdežto on měl kluka, který sice byl normální, ale růžovou nosil často a rád. Ani to, že ho rodiče brali jako toho zodpovědnějšího, navzdory tomu, že měl ve škole menší úspěchy než Jonáš. Záviděl mu klid, rozvahu a smíření.
Petr neměnil věci, které se Jonáš změnit snažil.
Opouštěl věci, jichž se Jonáš držel zuby nehty.
A nové věci vítal s nadšením, jakého se Jonášovi nedostávalo.
Prostě už dospěl.

Závěrečná poznámka: 

Jonáš je dětinská mrcha. Mimochodem, Jonáš je hebrejského původu a znamená to holub. A první, co mě napadlo, když jsem se dozvěděla, že švagrová pojmenovala syna Jonáš (je mu 27 dní), bylo, že se nesmí dozvědět, jaký je jmenovec jejího synka hajzlík. :D

Obrázek uživatele Bilkis

Julie

Úvodní poznámka: 

Nemysleli jste si, že se to letos obejde bez Malvíny, že ne?

Opravdu se snažím dočíst všechno, ale stále jsem 5 témat pozadu... :(

Drabble: 

Říkali jí Masožravka Julie, protože polykala muže a chlapce jako lahodná soustíčka. Šuškalo se, že jí neodolal ani profesor Smrtka, který byl všeobecně oblíbený a také považovaný za absolutně nepolapitelného.

Jakmile našla a zacílila, nikdo neuniknul.

Říkali mu Stín, protože chodil po chodbách krok za Malvínou a po většinu času mlčel. Nebyl považovaný za velkou hrozbu pro mužské osazenstvo školy, přestože ho děvčata shledávala roztomilým. Všichni tak nějak věděli, že o holky nestojí.

Všichni kromě Masožravky.

"Julie tě zaměřila, Kristý," řekla mu jednou Malvína a on ponuře přikývnul.

"Je čas vytáhnout KPZtku?" zeptal se s nadějí.

"Rozhodně, granátům končí expirace!"

Obrázek uživatele Bilkis

Loučení

Úvodní poznámka: 

A je to tu. Poslední téma... Bude se mi stýskat! (ale celý květen budu číst, konečně!) Tak za rok, pac a pusu! :)

Díky všem, opět byl duben úžasný měsíc! :)

Drabble: 

Kristián vrkal do telefonu jako nějaká zatracená hrdlička. Upřímně, nejen, že jsem to nechápala, bylo mi z toho na blití. Když se konečně rozloučili, měl můj žaludek co dělat, aby neemigroval na druhý konec světa.
„Pac a pusu? Pac a pusu?! Jsi jeho pejsek, že se s ním loučíš takhle?“ vypěnila jsem.
„Je to roztomilý!“ bránil se Kristián.
„Roztomilý! Já padnu!“ zavrčela jsem a hraně klesla do peřin na jeho posteli.
„Podívej, Malví, co je na tom? Vy s Petrem nic podobnýho nemáte?“
„Nemáme. Krucinál, Kristý, my jsme vrazi! Copak to nechápeš? My ostatní zdravíme jedině hasta la vista, baby!“

Obrázek uživatele Bilkis

Hlavně nepodlehnout

Úvodní poznámka: 

Navazuje na moje předloňské drabble Miluješ-li jeho, musíš milovat i jeho kamarády?

Drabble: 

Útočilo to na mě ze všech stran. Ten hlas! Nabádal mě, abych porušila svoje předsevzetí a pustila se do díla. Ale obezřetnost mě držela zpátky. Past byla nastražená výtečně, milovala jsem to. A zároveň se děsila, protože mi bylo jasné, jak by to dopadlo, kdybych poslechla volání delikátní čokolády s příměsí chilli. Nehodlala jsem ten hlas, kterým na mě bonbón volal, poslechnout. Bylo by to nejdříve smyslné a báječné, ach ano. Pak bych měla krátkou chvíli, abych si vyčítala slabou vůli, a pak, jistě, pak bych umřela. Velmi bolestivě a velmi pomalu. Ten mrzák Jonáš by mi rychlou smrt nedopřál!

Obrázek uživatele Bilkis

Terénní cvičení

Úvodní poznámka: 

Malvína si na rozdíl ode mě poradí se vším. I s pumpou. Uznávám ovšem, že je to strašná blbost a už nikdy nebudu psát drabble po tom, co se budu dvě hodiny snažit přiřadit symbolonové karty k postavení planet v radixu. :D

Drabble: 

Když moje třída odjela na týdenní exkurzi, ze které jsem se ulila díky předstírání oboustranného zápalu plic, vedení školy nenapadlo nic lepšího, než mě, když jsem nakráčela do školy s tím, že se lékaři zmýlili v diagnóze, nechat ve třídě u střelců. Ve středu měli terénní cvičení. Dostali jsme mapu s označeným cílem. Stála tam pumpa, ale ne jen tak ledajaká, byla to kouzelná pumpa! Byla totiž benzínová! Střelci jsou trošku blbci, abych řekla pravdu. Pokládali do vysílačky zbytečné otázky o tom, proč nám stojí v cestě. Pak konečně pochopili. Když jsme se do ní pustila pancéřovou pěstí, krásně bouchala.

Obrázek uživatele Bilkis

Neskutečné ráno

Úvodní poznámka: 

Nejsem Malvína, takže hádám, že tenhle cross je v pořádku. :)

Drabble: 

Seděla na mém stole! Na místě, kam si běžně dávám talíř. Dívala se z okna. Řekla jsem si, že bych měla přestat brát svoje antidepresiva, protože mám halucinace. Jenže ona se otočila a řekla: „Dobré ráno, Bilkis!“
Protřela jsem si oči, zamrkala, ale Malvína nezmizela. Seděla si tam ve svém tričku s žábou a mrkala na mě.
„Ty nejsi skutečná!“ řekla jsem jí a šťouchla do ní prstem. Byla tam, hmotná jako já.
„Nakrm mě!“ řekla a seskočila ze stolu.
„Ale já nic nemám!“ Určitě zmizí! Teď!
„Kecáš, máš vejce! Miluju vejce!“ řeklo to travičské stvoření a zkazilo mi den.

Obrázek uživatele Bilkis

Jak jsme se zazelenali

Úvodní poznámka: 

Navazuje na mé loňské drabble Není Zámečník jako zámečník

Drabble: 

„Jak se vlastně strejda jmenuje jménem?“ zeptal se Kristián, když jsme rozesmátí upadli na lavici ve vesnické hospůdce, kam nás Zámečník vzal.
„Zoubek přece,“ prohlásila jsem vážně a vypila jsem strejdovi panáka zelené, než jsem nazdařbůh mrskla za roh šipkou a poslouchala, jestli někdo zařve.
„Ale já myslím jménem,“ napůl řekl a napůl škytnul Kristián. Už měl taky dost.
„To neřeš, každej mu říká Zámečník,“ pokrčila jsem rameny a usmála se na strejdu. Nesl novou rundu. V tu chvíli jsem si přála, aby k nám jezdil víc…
Ráno jsem byla zelená já a proklínala jsem sebe, Kristiána, Zámečníka i peprmintku.

Závěrečná poznámka: 

Žádným způsobem nepodporuji alkohol u nezletilých, ale jen tak mezi námi, já v tom věku určitě svatá nebyla...

Obrázek uživatele Bilkis

Jak jsme nezakopali válečnou sekeru

Úvodní poznámka: 

Jak tenhle obchod nakonec dopadl si můžete přečíst v mém loňském drabble Konec příměří

Drabble: 

Podmínky byly jednoduché. Já budu nadále kdykoliv, kdekoliv a komukoliv tvrdit, že cokoliv slyšel, je prostě blbost a hnusná pomluva, a on mě nechá na pokoji. Krásný, čistý výměnný obchod. Ujednání, které by pozvedlo několikero obočí, donutilo spadnout několikero brad a pár lidem by zřejmě způsobilo zástavu srdce. Včetně mého nejlepšího kamaráda. Někdo by řekl, že jsme díky této transakci s Jonášem zakopali válečnou sekeru, ale my víme svoje.

Na znak domluvy jsme si stiskli ruce (milionkrát bleh!) a oblažili se milými slovy.
„Stejně tě k smrti nenávidím,“ řekl on.
„Stejně tě jednou zabiju,“ odvětila jsem já.
A bylo to.

Obrázek uživatele Bilkis

Jonášův tragický omyl

Úvodní poznámka: 

Nastává u mě třetí krize. Chm.

Drabble: 

"Ví o nás, ví o nás..." opakoval Kristián a kýval hlavou jako osel na kardavci. Nevěděla jsem, co s ním dělat. Jonáš mi ho dopravil v tomhle stavu a zdejchnul se jak pára nad hrncem. Profackovat ho nemělo smysl. Jonáš to už zkoušel. Líbat ho a způsobit mu tak šok a nejspíš nevratné duševní poškození jsem se neodvažovala.

"No, zřejmě budu muset počkat, až se z toho vzpamatuješ sám. Ale ber to z té lepší stránky! Jonášova máma musí být v úplně stejném stavu, když vás přistihla nahý!"

"Jonáš říkal, že nebude doma!" zakvílel Kristián a padnul tváří na polštář.

Obrázek uživatele Bilkis

Zpovědnice zasahuje

Úvodní poznámka: 

Bez Malvíny by to pro mě nebylo DMD ;)

Drabble: 

Desáté číslo Zpovědnice rozvířilo vody naší školy tak, jak se to dosud ničemu nepodařilo. Ani mým rodičům ne. Abyste chápali, Zpovědnice vždycky vířila vody, koneckonců se jednalo o školní časopis plný drbů a taky toho, co se podařilo ukrást ze skříňky důvěry v aule školy. Ale tohle číslo bylo výjimečně výjimečné. Stačil pouze titulek - Jonáš Hanák viděn v objetí muže KK!
A už to jelo. Střelci se pochechtávali. Traviči se snažili tvářit kamenně. Šlo jim to jen do té doby, než si uvědomili, že mezi traviči žádný KK není. Pak se strhla obrovská rvačka a Kristiánovi začal tik v oku.

Obrázek uživatele Bilkis

Každé dle zásluh

Úvodní poznámka: 

Upozornění: Je tam sprosté slovo.

Více o "fandomu" se můžete dozvědět zde. (dole pod mými žvásty je chronologický seznam povídek pro snazší orientaci)

Drabble: 

Kodex traviče byl závazný pro každého traviče, který ho podepsal. Tečka.
Jeho dodržování si vynucovala rada travičů pod vedením strážce kodexu - ten nejzatvrzelejší hlupák, jakého dokázala rada najít. Jméno jediného letošního kandidáta mě naplňovalo škodolibou radostí, která spolužáky děsila téměř k smrti. Mysleli, že se děje něco příšerného. Co jiného by mě donutilo se při hodinách pochechtávat?

Pochopte, nikdy jsem ho nepodepsala, jenže to není to samé jako se ho zbavit. Ale s Jonášem a Kristiánem jako hlavními hrdiny tragického dramatu jsem viděla šanci, jak tu kokotinu sprovodit ze světa nadobro. Smlouvy se sice mají dodržovat, ale některé zaslouží shořet.

Obrázek uživatele Bilkis

O jménech travičské havěti

Úvodní poznámka: 

Zkouška spojení, zkouška psaní... Spojení funguje, psaní nee :D

Drabble: 

Jmenovat se Zoubková není žádný med. Natož potom, když je křestní Malvína. Kdejaké Veroniky, Martiny a Petry se vám chechtají, kluci vám zase dávají - och tak úžasně vtipné! - přezdívky jako Barvína nebo Zubejda. Je jedno, kolik vám je, VŽDYCKY se najde někdo, kdo vám vymyslí přezdívku a s výrazem mistra světa vám tak bude říkat. Až do konce života! Svého, ne vašeho.

Na první hodině němčiny jsem zjistila, že jsem to vlastně docela vyhrála. Ne tak spolužačka, která se, s červení ve tvářích, představila slovy: „Ich heiβe Petronela Vozihnojová und ich komme aus Záhrobí.“

Tu chudinku museli rodiče hodně nenávidět…

Závěrečná poznámka: 

Jména (kromě Malvíny a Petronely) jsou vybrána náhodně. Účelem drabble není nikoho nesoucího některé z nich urazit.

Obrázek uživatele Bilkis

Konec příměří

Úvodní poznámka: 

Náhrada za téma z 27.4. - Zabít málo

Drabble: 

Ačkoliv jsme s Jonášem neochotně zakopali válečnou sekeru, stále ještě jsme jeden druhého neměli rádi. Vlastně, nemít rád byl pro náš vztah moc jemný eufemismus. Omezili jsme ale pokusy jeden druhého přizabít. Kristián mi byl vděčný a Petr poznamenal, že je rád, že je doma taky jednou klid. Věděla jsem přesně, co Jonáše nejvíc žere - zachránila jsem mu zadek, a to nemohl překousnout. Neustále mi tedy dělal naschvály. Nezůstala jsem mu nic dlužná, ale stále jsme se tvářili relativně přátelsky. Žádná divočina. Ale když mi opět nacpal školní skříňku rezavými plechovkami, rozhodla jsem se, že ho zabiju. Bolestivě. Velmi bolestivě.

Závěrečná poznámka: 

Abych to vysvětlila, Malvína je trochu mým odrazem, alespoň v tomhle - už odmalička mám panickou hrůzu z toho, že chytím myší nemoc. Tak se u nás říká Weilově chorobě - přenáší ji hlodavci a může se na ni i zemřít. Proto nerada piji z plechovek, myji konzervy a podobně. Sestra se mi kvůli tomu vždycky smála, dokud nezjistila, že opravdu existuje.

Obrázek uživatele Bilkis

Slohová práce

Drabble: 

„Malví, že mi opravíš chyby, že jo?“ Kristián se na ni podíval svým nejlepším štěněčím pohledem. Malvína protočila oči, odhodila katalog zbraní na postel a přistoupila ke stolu.

„Co to máš?“ zeptala se, opřela se o Kristiánovo rameno a podívala se na popsaný papír s hromadou škrtanců, kaněk a hanbatých obrázků, které kreslí všichni chlapci školou povinní.

„Tu slohovku, dopis.“ odpověděl Kristián a zamračil se.

Krásná neznámá, píši ti, ... No poslyš, Kristý, krásná neznámá? To je něco jako Schrödingerova kočka, ne? Dokud ji neznáš, tak je krásná i ošklivá zároveň. A vůbec, proč nepíšeš chlapovi, když se ti líbí kluci?“

Obrázek uživatele Bilkis

Diskriminace

Drabble: 

Matka ji upozorňovala, aby byla na všechny slušná a milá. Hlavně na svoje profesory, protože oni jsou těmi lidmi, na kterých závisí její budoucnost. Martin Smrtka, profesor Forenzních věd, byla ale jediný zástupce profesorského sboru, který si vysloužil něco, co by se v Malvínině případě dalo označit jako lehký přátelský úsměv.
Za to Vitriol! Ten si vysloužil jen nenávist. Profesor Hoblík byl totiž evidentně ze staré školy. Najraději trávil arzenikem, jeho vzorem byli Borgiové a všem studentkám bez rozdílu onikal. Studentům ale vykal. Taky je chválil a všemožně jim nadržoval. Navzdory svým vzorům, budoucnost žen viděl u plotny a dětí.

Závěrečná poznámka: 

Začínám plnit SŠEV těmi nejbizardnějšími příjmeními, která znám. :D Omlouvám se panu Smrtkovi, že jsem využila jeho příjmení. A taky za to, že jsem se mu tehdy smála do telefonu, když mi diktoval svou emailovou adresu.

Obrázek uživatele Bilkis

Není Zámečník jako zámečník

Drabble: 

Po zazvonění Malvína seskákala schody a otevřela dveře. Kristián stál opřený o branku, prameny blond vlasů mu rozfoukával vítr a zamotával mu je do chumlu s tyrkysovým šátkem, který měl na krku.

„Pojď dál,“ pozvala ho dovnitř a upozornila: „Bacha na kufry, přijel Zámečník!“

Kristián vstoupil do předsíně, zakopl o těžká bagančata, která měla své nejlepší roky dávno za sebou, a zeptal se: „Zámečníci teď choděj měnit zámky s celou domácností v kufru?“

„Ale ne, ty trdlo, Zámečník je strejda. Nesnáší pohled na krev, tak se vyučil a dal se na vloupačky. Ten otevře jakejkoliv sejf dřív, než stačíš mrknout!“

Obrázek uživatele Bilkis

Proslov ředitele školy

Úvodní poznámka: 

Malvína je moje záchrana, dá se na ní napasovat skoro všechno. Ale dneska mi to dalo obzvlášť zabrat. :D

Drabble: 

„Milí studenti!“ zachrchlalo ze školního rozhlasu. „Vítáme vás všechny v novém školním roce a doufáme, že na vás opět budeme moci být hrdí. Navzdory mé víře, že do naší školy chodí jen ti nejlepší a nejperspektivnější studenti, mi dovolte připomenout, že nejen zde nabyté vědomosti dělají z našich absolventů ty nejlepší v našem oboru. Mějte prosím na paměti, že správný vrah musí mít i další vlastnosti a věci, které jsou potřeba k úspěchu. Především pak postřeh, instinkt, fištrón, krytí a alibi! Děkuji za pozornost.“

Rozhlas se odmlčel, profesor usedl a Malvína pronesla: „Stačilo říct, že musíme mít na oběť pifku.“

Obrázek uživatele Bilkis

Travičské nápady, kaziče nálady

Úvodní poznámka: 

Půlka za mnou, půlka přede mnou. Nějak mi to letos ne a ne psát. :(

Drabble: 

Lámala jsem si hlavu, jak jednoduše Jonášovi vysvětlit, že přiznáním udělal největší chybu, jakou mohl. Nějak jsem pochybovala, že by moje řešení někoho těšilo. Zcela jistě by nevyhovovalo místní obsluze, protože jsem měla největší chuť ho utratit jak psa. Pak si to přihasil, rozevlátý a nedbale elegantní jako vždy a mě popadl amok.

„Nechechtej se tady, jako by ti to tu patřilo, ty ignorante!“ vyjela jsem na něj a doslova jsem si užívala, jak ztuhnul uprostřed kroku.

„Ten tvůj poslední nápad byl vážně za milion! Ty letos končíš, umíš v tom chodit, ale Kristý je druhák, chytráku. Sežerou ho zaživa!“

Obrázek uživatele Bilkis

Sebevražedná mise

Úvodní poznámka: 

Chtěla jsem napsat něco úplně jiného, ale nakonec, proč bych depčila? :D Kristián s Malvínou to zvládnou za mě.

Drabble: 

Kristián seděl na mé posteli a hlavu měl v dlaních. Podezírala jsem ho, že brečí jako malý kluk. Nedivila jsem se. Situace se vyvinula poněkud jinak, než čekal. Lhala bych, kdybych řekla, že já to čekala. Nikdy bych si nemyslela, že Jonáš udělá takovou šílenost.

„Co budu dělat? Ve škole se nemůžu ukázat!“

Zamyslela jsem se. Ne, že by neměl pravdu. Traviči byli v současné chvíli schopní sežrat je oba zaživa.

„Kristý, hlavu vzhůru. Nemůžeš přestat chodit do školy. Musíš ukázat, že se nebojíš, tos mi přece řekl sám!“

„Zabijou mě!“

„To nevylučuju, ale strachem jim uděláš radost! To nepřipustím!“

Obrázek uživatele Bilkis

Úvodní hodina forenzních věd

Úvodní poznámka: 

SŠEV jsou dnes přesně dva roky! :) Nemůžu tomu ani uvěřit, že už mám Malvínu na krku tak dlouho. Kdybych dnes nenapsala něco z tohoto fandomu, asi bych měla zítra ráno v kávě nějakou dobrotu. :D Ale ne, spíš by mi poštou přišla kulka. Ona je Malvína totiž, navzdory tomu, že se jedná o vymyšlenou postavu, až moc živá...

Drabble: 

„Vítejte na hodině forenzních věd,“ řekl na úvod profesor a uličnicky se zašklebil. Na rozdíl od zbytku sboru mu nebylo ani třicet a polovina studentek se do něj okamžitě zamilovala.

„Během první hodiny si řekneme něco málo k tomu, proč vlastně forenzní vědy studujete. Forenzní vědy se aplikují při vyšetřování činů, kterých se vy hodláte v rámci svého budoucího povolání dopouštět. Je proto bezpodmínečně nutné, abyste jim rozuměli. Necháte-li za sebou stopy, chytí vás. A to si nikdo z nás nepřeje. Nechci slyšet, že je forenzika nuda, jasné? Profesionální vraždění je hra na honěnou a když prohrajete, skončíte v klepetech!“

Závěrečná poznámka: 

Necháte-li jsem počítala jako jedno slovo, stejně jako word.

Obrázek uživatele Bilkis

Budou v přesile

Úvodní poznámka: 

Doufám, že mě za poslání tohoto tématu nebude nikdo nenávidět. A pokud jo, věřte, že se mi to vymstilo, už téměř 14 dní si to zpívám!

Drabble: 

První školní den. Z domu odcházela ve zlé náladě. Kristián na ni čekal na rohu ulice. On byl ten, kdo ji nakonec přesvědčil, aby do školy šla. Doloudala se k němu a vzdychla.

„Ale no tak, Malví, to zmákneš,“ povzbudil ji Kristián místo pozdravu.

„Budou mě nenávidět, budou mnou pohrdat a hlavně, budou v přesile!“ zaskučela. Vypadala v tu chvíli jako rozmrzelé dítě. Kristián se zvučně zasmál a vzal ji kolem ramen.

„Nesmíš se jich leknout! Cokoliv udělají, vrátíš jim to s plnou parádou. Popravdě, nevsadil bych na ně ani pětník, protože proti tobě žádní zaprdění traviči nemají nejmenší šanci!“

Závěrečná poznámka: 

Malvínin první školní den na SŠEV :)

Obrázek uživatele Bilkis

Kterak Zoubková za zubatou přišla

Úvodní poznámka: 

Tohle téma je pro Malvínu jako dělané, Zoubková a Zubatá, to k sobě krásně pasuje. :D

Drabble: 

Vždycky si myslela, že je tak netypická ženská, že na větu: „Ukážu ti svou sbírku (čehokoliv)“, nemůže skočit, ani kdyby se ten chlap stavěl na hlavu a odstrkoval se při tom ušima.

Nakonec zjistila, že je dcerou Evinou, jako jakákoliv jiná. To vědomí jí srazilo sebevědomí ze závratných výšin někam na úroveň stratopauzy, ale Petr byl neobyčejný a jeho sbírka taky nebyla ledajaká. Tolik chladných zbraní bylo k vidění snad jen v muzeu.

Když jí ukazoval nejcennější kousek své sbírky, popravčí sekeru, o jejíž pravosti Malvína díky zubatosti ostří a krví zčernalému toporu s kousky kostí nepochybovala, zamilovala se.

Beznadějně.

Závěrečná poznámka: 

Stratopauza (vrstva oddělující stratosféru od mezosféry) se nachází ve výšce kolem 50 kilometrů.

Obrázek uživatele Bilkis

Travička a krášlení

Úvodní poznámka: 

Možná je to trošičku násilné, ale nemyslím si, že by to nemohl číst kdokoliv. Jo, název stojí za starou bačkoru, ale lepší mě nenapadl.

Drabble: 

„Prásk, prásk, prásk!“ rozléhalo se tunelem, dokud se neozvalo cvaknutí neklamně značíčí, že i poslední náboj opustil zásobník. Odložila Glock, zmáčkla tlačítko a zálibně pozorovala terč, který se k ní sunul. Všechny rány mířily na hlavu a roztrhaly ji k nepoznání. Z hromady vylovila nový, spokojeně pokývala a nechala ho odjet zpět na pozici. Vyměnila zásobník, zběžně zkontrolovala hodinky a připravila se na další kolo.

Neznala lepší způsob odreagování, než si pořádně zastřílet. Dnes to opravdu stálo za to. I když ji děsilo, kolik za terče s hlavami Vitriola a Jonáše zaplatila, sledování jejich rozstřílených ksichtů jí ohromně zkrášlilo den.

Závěrečná poznámka: 

Tady se časově pohybujeme někde na začátku Malvíniny kariéry jako studentky. (což znamená kdesi v DMD 2011 :D)

Obrázek uživatele Bilkis

Těžký život s počty

Úvodní poznámka: 

Zkouška počítadla, protože o něm všichni mluví a já ho taky chtěla vidět! A protože těšík na duben.

Drabble: 

Malvína nesnášela přesné dávkování. Možná proto se její testy z travičství vyznačovaly tím, že byly všechny špatně. Profesor Komárek, kovaný travič a počtář, jí neustále předhazoval, že není tak těžké někoho otrávit přiměřenou dávkou jedu. Malvína ale věděla svoje. Jed, kterým ona někoho zabije, musí dotyčnému doslova téct z uší, aby se jí dostalo alespoň nějakého zadostiučinění. Násobila dávky každého jedu dvakrát či třikrát, někdy dokonce i víckrát, ale nebylo to nic platné. Komárek byl matčin spolužák, při každém potkání jí líbal ruku a byl horší než yperit, takže propadnutí nepřicházelo v úvahu. Zbýval jen útěk z domu nebo vražda.

Závěrečná poznámka: 

Počítadlo je skvělé! Díky.

Obrázek uživatele Bilkis

Zlatá muška

Pro Profesora. Díky za dnešní odpoledne a jméno! ;)

Milan Zoubek byl v dětství šikanovaným dítětem. Trvalo to až do té doby, než se provalilo, že při přijímacích zkouškách na střední školu dokázal na sto metrů ustřelit křídlo mouše. Pak ho všichni obcházeli obloukem. Dobrá muška mu jako studentovi vynesla spoustu střeleckých cen. Jako dospělému pak tolik zakázek, že mohli ostatní snipeři odejít do důchodu. Obzvláště se vyznamenal hned při té první. Ještě po dvaceti letech byl ve školní síni slávy k přečtení popis toho, jak perfektně dokázal hlavu oběti trefit. Tak perfektně, že když kousky mozku a kostí přistály na váze, červený karafiát v ní se ani nezachvěl.

Obrázek uživatele Bilkis

Tak teda ne, padavko!

Nemohla jsem si pomoct, Malvína je tu zas :D Muhehe.

Utíkali. Byl jim v patách a oni byli unavení z celodenního dobrodružství. Nakonec se na ně ale usmálo štěstí a v poslední vteřince zapadli za branku. Zhroutili se do změti končetin a za chvíli se zahradou nesl dětský smích a zuřivý štěkot.
„To bylo o fous,“ pronesl chlapec a popadal dech.
„Jo, málem ti ukousnul kus zadku,“ pochechtávalo se děvče. Chlapec začal natahovat.
„Nebul! Byl jsi statečný a můžeš se stát mým pokrevním bratrem,“ proneslo děvče slavnostně a vytáhlo z pouzdra lovecký nůž, aby mohlo napižlat chlapecké předloktí.
Kristián omdlel, Malvína se ušklíbla a boxer paní Domalípové odtáhl s nepořízenou.

A/N:Těm dvěma je tady tak sedm nebo osm let...

Obrázek uživatele Bilkis

Travička poslední záchrany

Musela jsem aspoň ještě jednou napsat Malvínu! Ta holka by mi jinak vylezla z hlavy a umlátila mě klávesnicí! :D

Tanec mezi vejci, pohyb na tenkém ledě, balancování na hraně, nazvěte to, jak chcete uhlazeně, já tomu říkám šílenství.
Že je Jonáš úplný pablb, to vím. Že si tenhle láskyplný přívlastek může nárokovat i můj nejlepší přítel, to bych si nemyslela. Ale je to tak! No vážně, kterého z nich napadlo, že by bylo prima, kdyby se mohli přestat skrývat? A že nejlepší bude rovnou to ukázat? Když přišli ruku v ruce, zapůsobilo to jako Little Boy.
Traviče popadl amok.
Chtěli krev.
Kdo těm dvěma bude muset zachránit zadek? Já! Bazuka, kterou jsem v únoru odložila, se ještě bude hodit…

Obrázek uživatele Bilkis

Miluješ-li jeho, musíš milovat i jeho kamarády?

Trochu slashe

Hodinu před začátkem oslavy zalezli do pokoje a pustili si hudbu. Jonáš vzal bonboniéru, kterou dostal od matky, a začal Kristiána krmit čokoládou. Na ruce se mu houpal stříbrný náramek a Kristián potěšeně sledoval, jak jeho dárek pěkně kontrastuje s opálenou kůží předloktí jeho přítele. Za každý bonbon, který mu v záři slunečních odlesků na stříbře vložil do úst, věnoval Jonášovi čokoládový polibek. Pak Jonáš přestal a Kristián se rozmrzele zeptal: „To byl poslední?“
„Ne, mám ještě jeden. Schovávám ho pro Malvínu.“
„Počkej, proč? Vždyť ji nemáš rád!“ divil se Kristián.
„Pravda. To je taky důvod, proč jsem ho otrávil.“

Obrázek uživatele Bilkis

Drobná ironie života

Více z fandomu: SŠEV v DMD2011

Blížil se konec školního roku a ostatní travičky s příchodem teplého počasí vytáhly bojovou výzbroj. O přestávkách hřadovaly na chodbě a trumfovaly se, která ukáže Jonášovi nejvíc odhalené kůže. Při pohledu na jejich lačné pohledy mě přepadaly záchvaty smíchu. Petra s Kristiánem zrovna tak. Dokonce i Jonáš jednou za čas zvedl oči v sloup a proplachtil kolem nich rychleji. Intenzita hihňání se den ode dne stupňovala a mě pokaždé napadlo, že by byla ohromná legrace, kdyby zjistily, že jim „Pana Traviče“ vyfoukla osoba, do které by to nikdo neřekl. Chudinky. Stály o kohouta a netušily, že kohout nestojí o slepice.

Stránky

-A A +A