Bylo nebylo…

Jsem profesorem formulí na prestižní škole čar a kouzel. Učím zde již mnoho let a za tu dobu jsem se do dějin Bradavic zapsal pouze svou výškou, takže nevidím důvod, proč předmluvu pro almanach k výročí školy chtějí zrovna po mně.

Co bych tam promerlina asi tak mohl napsat?

Jmenuji se Filius Kratiknot a učitelský post jsem přijal kvůli...

...kdybych to aspoň věděl. Psychokouzelník by mi pravděpodobně řekl, že jsem si chtěl vynahradit citovou deprivaci z dětství uznáním v oboru nebo něco podobného.

Ale já vím, že za to může ona. Než přišla, měli jsme se docela dobře. Já a bráškové. Zvládali jsme to, ale nějaká baba z ÚpOKD o nás prostě rozhodla a poslala k nám sociální pracovnici.

A tehdy se to zvrtlo. Ta jezinka s havraními vlasy se o nás přece nemohla postarat. Celé dny se jen motala po zahrádce a chroupala jablka. Jednou se jí dokonce udělalo špatně, praštila sebou na lehátko a koukala se, jak s bráškama uklízíme a pereme.

Naštěstí tehdy přiletěl takovej mladej frajírek na nejnovějším modelu tandemového koštěte a milá ledová kráska vzala roha. Nevadilo mi to. Tehdy ne.

Ale kdyby se to měli dozvědět studenti?

Už to slyším: Tragický příběh sociální pracovnice a sedmi sirotků.

A nejhorší bylo, že mi tenkrát říkali Šmudla.

<< zpět na seznam povídek

komentáře >>